Jak dlouho to je, co jsem psala tohle? Rok? Víc?
Jestli si dobře pamatuju, když si televizní stanice koupí vysílací práva na film, kupuje si jedno uvedení a jednu reprízu. Během určité doby. Asi se ta doba chýlí ke konci.
Píšu za tu dobu jinak?
První článek na Škebli. První po úvodu, první článek jako článek, ta radost tehdy, že mám téma na článek jako článek... Nadšená pečlivost, se kterou jsem osobní sdělení tkala do ornamentů formulací... Snaha o dokonalost...
Prvních pár týdnů existence blogu jsem se často vracela k napsanému, otvírala archívy a četla svoje články znovu a znovu.
Už se nevracím. Občas, výjimečně, když něco potřebuju najít, co kde bylo... A občas se u toho trochu pousměju...
Čtu hodně jiných blogů než tehdy. Nejen těch, co tehdy nebyly. I kdyby byly, tehdy bych je možná nečtla.
Hodně z těch, co jsem četla tehdy, už nečtu. Ne že by se ztratily nebo tak zhoršily.
Některé z těch, co čtu pořád, čtu jinak. Trochu ze setrvačnosti, znám je už tolik, jako bych sledovala pořád stejnou hromádku kamínků, která se jen tak přeskládává... Trochu ze zvědavosti, jestli autor jede pořád po téže trati, jaké další pražce pro stavbu své trati nachází... Občas se u nich jen trochu pousměju...
Vypadly z mého světa.
Z té jeho podstatné části, která se hýbe, zpracovává, zabudovává, staví, vydává přebytky a nechává hynout ke stavbě nepoužité (-telné), vypadly někam na okraj.
Přibylo-ubylo.
Čtu jinak, píšu jinak.
Dřívější suroviny a pohonné hmoty se mění na symboly.
To, co mě loni zvedlo z postele, abych napsala článek, mě letos (a už vždycky napříště) jen tak navštíví v polospánku - O tomhle jsem napsala, kdysi...
Jen se tak trochu pousměju...
Ru, jo dvakrát nevstoupíš -nevstoupíme nikdo.Nenápadné, sotva postřehnutelné formování nás všech, i touto minutou. To, co před časem bylo tak strašně nutkavý a důležitý, tak nahradí bud něco úplně jiného, potřebné v tomto okamžiku...
OdpovědětVymazatTaky je mnoho vyjasněnějšího a zase nového co bychom si potřebovali ujasnit. Další etapa. Člověk se pousměje, když si vzpomene na svou roli prvnáčka, na první lásku, na štěstí, o kterém byl tak přesvědčen, když někomu říkal své ano. Čím víc pousmání, nad tím nebo tamtím, tím je každý o něco vzdálenější svým tehdejším prioritám...A to pousmání znám, ono stačí zavzpomínat nad fotkama a korespondencí a nostalgické pousmání se vynoří, patří k tomu.
A co rikas tomuhle?
OdpovědětVymazathttp://www.rulisa.bloguje.cz/294187-o-sloupech-a-plotech.php
tak nejak me to zaujalo vic :o) zajimave komentare :o) vlastne je to fajn, ze muzeme srovnavat pred a po. Ruliso, moc ti dekuju za to ze jsi me privedla na svuj blog. Mozna to jednou nazvu klicovym setkanim :o)
Doufam, ze to nejni zas nejakej utajenej zpusob sdeleni, ze s tim chces svihnout?! :-)
OdpovědětVymazatP.S. Zatím akorát švihá chřipka se mnou. :-)
OdpovědětVymazatAni - jo. :-)
OdpovědětVymazatRadko, moc díky. Já mám tentýž pocit o tobě už z doby, kdy jsme ještě o blogách neměly tuchy. :-)
Sloupy a ploty - taky dík. To je jeden ze starých článků, o kterým mám pocit, že zůstal zabudovanej. Nebo že vznikl nikoli z té pomíjivé, ale z té stálé, pevně začleněné části...(?) Každou chvíli mi ho něco připomene.
Roji - neboj, není. :-)
Ru, tak at už mrcha došvihá...no mě zase trapně bolí zub:(
OdpovědětVymazatjenom chripka! jenom chripka!
OdpovědětVymazatRu, tak ti preju brzke uzdraveni. Anino, a tobe at se zub umoudri.
OdpovědětVymazatA mam par fotek na blogu :o)
Radko, dík, mrknu tam.
OdpovědětVymazatjo, píšeš jinak. už dlouho se na mě písmenka dívají jen z řádek a celek mi uhýbá jak Sisyfovi jablka.
OdpovědětVymazatjako kdyby se kamínek semlel na písek, co mi utíká mezi prsty.
nekritizuji, to mi nepřísluší. píšu, co už dlouho cítím.
To je v pořádku, i kdybys to myslela jako kritiku. :-) Lidi se přibližují, vzdalují, ledacos se semele na písek. Ledacos se přesune jinam, než kam člověk zvykl sahat. :-)
OdpovědětVymazatMěníš se. Posouváš. Tak i tak. Něco ztrácíš, něco získáváš. Ty staré články - některé jsou hodně dobré.
OdpovědětVymazatVím.:o) Nic jinýho jsem v článku nepsala.:o)
OdpovědětVymazatHa,že by sentiment?Kde zůstala ta sršatá bojovnice s životem ?Přece Tě horečka nerozloží na prvočinitele.Poněkud Tě znaje,vystříhám se ale jakýchkoliv,rad,hodnocení atp..,abych zase nedostal kýbl nevole na svou hlavu.Abych Tě ale nakopl a dostal do galopu,/doufám,že víš co to je/,když ne podívej se do slovníku,napíšu Ti,že Tví věrní i nevěrní mají náhle strach,že Ty bys mohla ztrácet dech a přestat psát svoje kučeravé myšlenky.A dodal bych..všichni Tě potřebují...to Tě jistotně vztekne a řekneš..polib si....,Chicony.
OdpovědětVymazatFajn,už jsi zase v sedle.