Tak jsme na ty houby nejeli. Vařila jsme a prala a byla trochu otrávená. Starší kluk mrtvolně dospával na gauči včerejší "stanování" u kamaráda, jehož maminka ví, že nerostou. V půl druhý odpoledne, kdy se konečně probral a vyjedl tři porce zbytků od oběda, už vůbec bylo na houby na nějaký houby jezdit, zvlášť když mezitím přijeli už dřív se dospavší kamarádi a já je všecky navelela pomoct na maštali se senem. Každotýdenní sobotněodpolední program. Byť to tři intelektuálové, nakonec si ani neublížili, ba dokonce v tom prachu na půdě i přestali mluvit, a ba nejvíc dokonce - nakonec zjistili, že jediný možný, jak to přežít, jě dělat co nejvíc, aby to bylo co nejrychlejc hotový. Pejcha po odvedený práci z nich posléze po slezení z půdy sálala na kilometry, a to i skrz souvislý tělní pokryv cca centimetrovou vrstvou sennýho prachu.
A taky jsme pak popřestavěly už samy my ženský celej tréninkovej parkúr. Vytahaly a přenesly ze stodoly iks rahen a stojanů. Postavily drezúrní obdélník. Zadštily si síru a oheň na (naše oddílový i všechny ostatní obecně) líný chlapy, co s nima nejni rozumná řeč, když je to chytne. Co ani jezdit koně se jim už nechce a na všecko mají výmluvy a srandičky a vůbec jim my ženský sloužíme jen na hojení jejich eg a komplexů...
Mám puchejře. Zas. Jak se mi můžou dělat puchejře snad každej tejden...?
Pak jsem posbírala ty žampiony, co by je zítra beztak koně rozšlapali. Až pudou holky zkoušet ten čerstvě popřestavěnej parkúr a čerstvě udělanej drezúrní obdélník. Bylo jich plný tričko. Těch žampionů. Sbírala jsem skoro do tmy a přešel mě všechen vztek na ty potvory líný a nefér chlapy, zvlášť poté, co mi jeden, co už dozdil ten kus haly, co mezitím zdil, přišel dělat společnost a nijak nepospíchal na kafe u šéfky a smál se a nanosil mi tak asi třicet žampionů, když mi už byla zima, ale nechtěla jsem je tam nechat...
A pak jsme si všichni, i s chlapama, dali kafe a iks frťánků jen tak a povídali a bylo to děsně fajn a ty žampióny tam v mým tričku ležely na kredenci a já dumala, jestli až přijdu domů, budou děti vůbec ještě vzhůru, jestli ty žampiony, co jsem sobě a svým dětem a naší šéfce od koní slíbila k večeři upíct na kmíně, nebudu muset nechat až na zítra na oběd, což by taky nebylo nic mimořádnýho, když každou chvíli nechávám oběd až na večeři...
A pak jsem přišla domů a děti koukaly na Robina Hooda a měly hlad a já psala šéfce: "Večeře bude!" A ona odepsala: "Už se těším" A já za chvíli: "Už je v troubě!" A ona: "Já už dlouho!"
A mně se chtělo odepsat - To byl tak hezkej den...
...
Jdu vyndat ty žampióny. Už jsou hotový.
V některých škeblích jsou perly, v některých nejsou. V některých oblastech houby rostou, v jiných ne. U nás jo...
OdpovědětVymazatSeno jsem vyměnil za otloukání omítky a s podobně dobrým pocitem jsem pozoroval, kolik se sešlo skutečnejch lidí, co se neobrátí zády, když je něco potřeba. Zaprášení od kořínků vlasů až po meziprstí na nohou, jsme si (poté, co jsme smytým pískem ucpali odpad u vany) chlapským pokecáváním o všem možném vyrovnávali (pro všechny zúčastněné netypickou) manuální práci. Mimo jiné i dobrým a společným jídlem. Idylický stav, který je cítit i z tvého článku Ruliso :-)
OdpovědětVymazatU nás taky. :-)
OdpovědětVymazatPuchejre se delaji kazdymu, kdo se od pondelka do patku flaka! Vikendem to nezachranis :-)
OdpovědětVymazatŽeby? :-))
OdpovědětVymazatNekdy jsou dobre pracovni rukavice. Me se tyka delaji puchyre, kdyz nosim hodiny kolecka s kamenim nebo kopu krompacem ryhy.
OdpovědětVymazatJirko A kdepak se sesli ti skutecni lide? Co delali? A pro koho?
OdpovědětVymazatRadko u mě a pro mě :-) a nic za to nechtěli. Asi 80 m2 fasády na slunci...
OdpovědětVymazatJirko, tak to jsi si fakt dobre zaridil :o)))
OdpovědětVymazatRadko neboj, maj to u mě a oni to dobře vědí ;-)
OdpovědětVymazatNOoo, tao jsi jak Kmotr :o) Staci rict: Pamatuji si to.
OdpovědětVymazatAhoj všem, taky jsem měla po dlouhé době naprosto skvělý dva dny s kamarádkou, co byla u mně na víkend. Takovej jinej, vydařenej a především očisťující...vzájemně :).Tak vám to moc přeju. A našla jsem houby. Jsou už usušený.
OdpovědětVymazatTo je moc hezký, Ruliso!
OdpovědětVymazatJá pařila u strejdy a jeho rodiny (s mojí mámou, jeho sestrou) a taky to bylo příjemný - vyjádřil mi úplnou akceptaci, ať by se dělo cokoli, i kdyby mě moje máma neakceptovala. Hohó!
Mluvili jsme totiž o nekonvenčnosti (mého) žití...
... a máma kdysi žila stejně jako já teď. Proto asi teď by ráda pro mne viděla pohodlnou nenamáhavou konvenčnost.
Radko, co rejpeš? Před chvilkou jsi se tu (a u sebe) zastávala hodnejch mužskejch, a hned vzápětí jednoho nemilosrdně deptáš, sotva se trochu poodkreje? :O)))
OdpovědětVymazatLiško, máma při dítku stojí tak jak tak, akceptující i neakceptující. :-)
OdpovědětVymazatNebo někdy možná otec, jako u mě. :-)
Nojo, to ona zas jo, Ruliso.
OdpovědětVymazatJdu se kouknout k Radce, o jakejch \"hodnejch muskejch\" byla řeč.
Ru, souhlas ohledne Lisky. matka stoji pri svem decku. A je ochotna obetovat hodne:o) A stejdovi je to suma fuk. Ten Liscin zivot zit nebude. Matka jo :o)))
OdpovědětVymazatru, to s Jirkem prece nebylo deptani. Ono to tak funguje. Co ti mam za to dat? Nic, staci kdyz si to budes pamatovat. A fungovalo to:o))))
OdpovědětVymazatJase zasekla u Jirky proto, ze jsem zagagala jako potrefena husa. Ja u Jirky stavet nebyla, a tak nepatrim mezi skutecne lidi. Ale s timse nejak smirim :o))))) A on urcite taky.
šmarjá :-))) Radko, přitom dobře víš, že jsem těmi skutečnými lidmi nemyslel ty, kteří pracují U MĚ zadarmo, ale ty, kteří v dnešní době ještě dokáží někomu nezištně pomoct. Žiju na místě, kde už to, bohužel, často nefunguje a každá taková příležitost je mi svátkem :-) Přesně jako aktéry, vystupující v rulisině větě \"Pejcha po odvedený práci z nich posléze po slezení z půdy sálala na kilometry, a to i skrz souvislý tělní pokryv cca centimetrovou vrstvou sennýho prachu.\" :)
OdpovědětVymazatJirko, ja to znam od stehovaku. Takhle me stehovali sousedi nekolikrat po sobe. A melajsemuplne stejnypocit. Kdyz jsemrekla ze budu stehovat kdo me pomuze, tak prislo dvacet lidi. Ale ty kteri neprisli, na ty jsem se nezlobila. neumim to tak rozdelovat. Na ty kteri prisli a na ty kteri neprisli. Ti co prisli jsou urcite skveli lide, nezistni.
OdpovědětVymazatJdu si hodit sprchu. Ne fakt nechcu byt protivna. A pokud to tak vypada, tak vezte ze nechcu byt protivna!!!! Ehhmmmm
Jo, je to doslova k nezaplacení, když se člověku poštěstí a ví, že má okolo sebe takový lidi.
OdpovědětVymazatJirko, oni mají možná ještě větší radost, z toho, že mohli pomoc a jen tak. Však ty to víš...podle sebe ne ? Pokud mohu někde takhle pomoc jsem ráda.
Člověk i řekne, a myslí to vážně, že za to nic nechce a nečeká. Nechce a nečeká. Snad...jen může se domnívat, že kdyby něco, bude některý z nich poblíž.
Ale není to podmínka, jen příjemnej pocit...
Radko, jablek není tady dost...tak posílám a poděl se :)))
OdpovědětVymazatJa mam nejake psychicke trauma a deformaci z dobrych skutku. Mockrat mi pomohli ruzni lide, a ja jim to nemam jak oplatit. A je mi to lito. Vymyslim ruzne nesmysly. pak se utesuji tim, ze treba to vratim (oplatim) nekomu dalsimu. ja vim ze je spatne tak uvazovat. Ze je to zatezujici pro obe strany.
OdpovědětVymazatJenze ja fakt nevim, jak oplatit dobre skutky jinych. A pak me to trapi.A vymyslim, a pak to oplatim treba neprimerene(vic) a tom druhemu je trapne. A me je to pak zase lito, ze mu je trapne.
A tak se snazim nebyt vdecna, nebyt zavazana. A kdyz nekomu pomuzu tak to hned zhodim, udelam z toho parodii jen aby netrpel pocitem ze mi to musi vracet. Anebo nekdy si i rozmyslim, zda pomuzu. A zase mam pak z toho blby pocit :o)))) V posledni dobe nepomaham porad casteji. Z ruznych duvodu.
Anino dik, podelim se :o)))
OdpovědětVymazatRadko, i tohle znám a na potkání a vždy nepomáhám, musím chtít, moc chtít :)
OdpovědětVymazatad (23)nom jediný co si říkám,když někdo chce pomáhat..že to on chce.Já ale pomoc ani nevyhledávám,a tak nějak nezvládám taky.A to proto,že já žádný vděk nepociťuju, vím, že to ten člověk děla ve skutečnosti především pro sebe.
OdpovědětVymazatJenže vidím, že lidi skutečně za svou pomoc čekají protipomoc..často Nemluvím o kamarádech.Tam to snad není.
Ale zažila jsem skutečně nezištnou pomoc, a je to nádherný .V tu chvíli je oběma stranám jasný, že o žádné protišlužby a zištnosti nejde..
Saro, asi mam nejake stesti ale temer vzdycky jsem obdrzela nezistnou pomoc. Kde jsem vedela ze je nezistna. I jsem vedela ze to dela pro me rad. Ze nic za to nechce.
OdpovědětVymazatJe to pocit ktery intenzivne vnimam. Ja zdaleka nejsem takova . Takze mam tak trochu pocity vlstni spatnosti.
Ru, ja si konecne v klidu precetla ten tvuj laskyplny clanecek :o) Byl to fakt krasny den.
OdpovědětVymazatJo, moc pěkně napsaný, jakobych tam byla...taky bych sbírala do tmy...a pak měla tu radost ;)
OdpovědětVymazat