Nemám dost síly a vůle vydržet, být tak, ani jinak. Něco mi někdo řekne a začnu pochybovat, dívat se na opačnou stranu. Zprava doleva a zleva doprava. Co vteřina, to o kousek jinde. Pořád. Pevné mě ubíjí, bez pevného se ztrácím.
A ničemu nevěřím.
Když věřím, tak se zadními vrátky. Že o nic nejde. Že je to jen hra. Že můžu kdykoli vycouvat...
Aby to nebolelo. Kdyby něco.
Včera jsem se dozvěděla, že jeden z mých kamarádů mění místo. Tam, co dělal, bylo málo peněz, moc málo, za deset hodin pracovní doby denně. Nejmíň. Za práci škaredou, drsnou, jednu z "nejspodnějších" v hodnocení téhle společnosti. Překvapilo mě to. A napadlo mě, proč mě nikdy nenapadlo s ním o tom mluvit, jen tak s ním dát řeč a nechat ho mluvit a poslouchat ho, jak se má, jak mu je, co ho trápí... Proč jen s jeho bráchou, tohle, když se s oběma znám stejně dlouho, vídám stejně často... Protože brácha je hezčí? Víc mě přitahuje?
Kdyby mi někdo z mých známých, kamarádů, řekl, že celá ta moje láska k lidem a empatie pro lidi je jen můj prostředek pro to, co mě samotnou zajímá, co chci, a že k ostatnímu jsem slepá a hluchá, obrečela bych to.
Že si to o mně myslí. Že tak působím, když přece...
Že jsem si to u něj pokazila.
Že mě nemá rád...
Že nejsem nej...
Že má pravdu a já jsem si toho nevšimla a měla se za hvězdu a pád tak bolí...
Udělám si na krk cedulku:
"Lžu a lžu si, zapírám, odmítám, utíkám,
vymlouvám se, hádám se, bojím se, bojuju, koušu ruce...
Mějte mě rádi."
mame te radi :o) Ja ano!
OdpovědětVymazatJezusky, prosím, kvůli tomuhle jsem to nepsala! :o) Vždyť já vím...! Prosím, o tomhle neujišťovat!
OdpovědětVymazatDíky.
to se neda nic delatmohlo te napadnout, ze to napisu hned a jako prvni :o)) hehehe :o)
OdpovědětVymazatMohlo. Chvátala jsem, abych stihla, než na mě zatroubí, že mám odklusat, a nedomyslela.
OdpovědětVymazatKdyz jsem si ja poprve uvedomila ze jsem sebestredny sobec, tak to se mnou zalomcovalo. A zacala jsem se rozhlizet kolem kdo vsechno to vi. Nooo, vedeli to vsichni :o) Ale to je celkem davno...
OdpovědětVymazatJá sit o uvědomila poprvní tak kolem sedmnácti let, když se otec podruhý ženil a já zrovna neukočírovala jeden záchvat postpuberty. Dones je mi za to hanba.
OdpovědětVymazatA pak ještě mockrát.
Akorát jsem si pokaždý říkala, že teď už to vím a už si to budu hlídat a už se mi to nestane... Ehm... :-(
tak to já jsem si to poprvní uvědomil, když jsem se měl rozdělit s bratrancem o čokoládu a místo toho ji schoval do šuplíku. A dělám to tak s ní dodnes, někdy i kradu vlastním dětem :-)))
OdpovědětVymazatfouskuja to myslela uplne vazne, ne jakoze nekde neco seberu nebo uzeru vetsi kus. Takove to skutecne sobectvi. Ze si vytvarim podminky k zivotu ktere mi vyhovuji, ze si delam veci tak jak je mam rada, ze slapu za svym.
OdpovědětVymazatMožná je to i tím, že někteří lidé působí pořád dojmem, že je všechno vpořádku, že nemají starosti, jsou v podohě, nepotřebují účast ani pomoc, nemáme o ně tím pádem menší zájem, jen v nás vyvolávají dojem, že tolik zájmu nepotřebují na rozdíl od těch druhých.
OdpovědětVymazatVěř mi, znám to:-))
RuTak me napadlo, mohla jsi nejak ovlivnit jeho financni situaci? Mohla jsi mu pomoct?
OdpovědětVymazat8: však jo. já tam zas tak velký rozdíl nevidím.
OdpovědětVymazat5+ (skoro 6)
OdpovědětVymazatJá myslím, že je to tak celkově normální podstata každé lidské bytosti být sobec.Téměř naprostá většina lidi dělá věci jen pro sebe-potažmo pro své blízké, rodinu, max.nejbližší přátele.
OdpovědětVymazatProto všem říkám rovnou, že jsem sobecký egoistický hazjl.
OdpovědětVymazatAť už věří, nebo nevěří, později mám vždy své sobecké alibi - já vám to říkal!
Prihlasit se ke svemu sobectvi je asi neco jako prihlasit se ke sve vire ci sexualni orentaci :o) Cloveku se ulevi i kdyz na nej treba zacnou hazet kameny.
OdpovědětVymazatNalhávat sobě něco, to jde dlouho. Mně. Mít odpor poznat opravdu, co jsem zač. Zajímavý je, že já když si takhle něco nepřipouštím, mám u toho divný pocit, takové šimrání v žaludku, jindy mrazení v hlavě (těžké to popsat, když to nechci vnímat:-) , ale musím si ho neuvědomovat, abych mohla být dál v odporu a v příjemném klidu.
OdpovědětVymazatStejně je to jen oddalování poznání.
radkok 15. ono se s tím ale dá něco málo i udělat:-)
OdpovědětVymazatRadko, (10), nemohla, ale to nemůžu nikomu, penězma, věcma. Ale můžu jinak, to vím. I umím.
OdpovědětVymazatMod, (9), a no, oni tak působí. Ale my jsme ti, kteří tomu rádi a pohodlně věříme, i když by stačilo občas kouknout avideěný si poskládat k sobě... Jenže holt koukáme jinam.
Nejde koukat všude, já vím.
(14( Ano, taky to tak občas dělám! Ale má to jeden zádrhel - vnitřek mě tím neoblafnu. :-)
Liško, (16), ano, přesně.
Mod 17. moc ne :o) jeste bych mohla delat ze sebe hodnou a to bych musela sama sobe lhat.
OdpovědětVymazatLisko 16, taky tak. Poznam to hned, blby pocit kolem zaludku a pachut v hube.
Ru, to je fakt tezky. Myslim, ze jsi se zachovala prirozene. Ale ja to neumim posoudit. treba je to dobre ze zmenil misto. Treba to tak melo byt. Treba by ti naznacil ze chce pomoct kdyby to fakt potreboval.
Radko, se mi to nechce rozebírat, jestli by naznačil a jakým způsobem. Neřek by si, jako si chlapi obvykle neříkají. I naznačení je potřeba vidět.
OdpovědětVymazatNeverending StoryA to jste se ještě ani nepodívaly/i do ledového zrcadla v Sandonoriku. Já jo. Co vám mám povídat, nebyl to pěknej pohled. :-P
OdpovědětVymazatJa nechci rozebirat ten konkretni pripad. Jen me napadlo (vsak vis ze se snazim ctit hranice), nakolik si osobujeme pravo pomahat druhym lidem a co nas k tomu zmocnuje.
OdpovědětVymazatU rodiny predpokladam ten narok automaticky. Ale co dal? Nakolik spatne musi nekomu byt aby si nechal pomahat. A zvladl to
Hmm.
OdpovědětVymazatuz mizim :o)
OdpovědětVymazatHm, kom. už píšu pátej, abys neměla pocit utěšování apod. tak takhle, asi ti jen tak moc nikdo neříká, co jsi zač,,tak jak se popisuješ. Mně to, že se dokážu chovat jak rozmazlenej fracek, že si taky lecos nalhávám, že taky před něčím utíkám, taky se bojím, i se hádám, i někdy bojuju, Nekoušu do rukou, koušu verbálně, když mám důvod. A ceduli si nedám.I bez ní to ti, co mě mají i takovou rádi o mně vědí, a nic se neděje. Ani oni nejsou vždy dokonalí a já se snažím je chápat. Jo, a mějte mě taky rádi, jo ?
OdpovědětVymazatA jinak čau :)
OdpovědětVymazatJen tak někdo něco říká? :-)
OdpovědětVymazatAle jo, občas jo.
Ale znáš to, někteří lidi to říkaj místo hole na psa.
Jo, taky si - když se kroutím, jak jsem hrozný stvoření - říkám to o té nedokonalosti druhých. A že je mám přesto ráda. Právě proto.
Dokonalé lidi (tedy ty, co tak aspoň působí) mít rád je hrozně těžký.
Jo, taky máme. :-)
Dík, že máte, to já si o to klidně řeknu :)
OdpovědětVymazatRu, lidi, co se tváří jak dokonalost sama, do ní mají nejspíš dál, než my, ale to jistě víš :) A mít k nim blízko moc nejde, když jsem sama od jejich dokonalosti tak daleko. A taky jim tu údajnou dokonalost moc nevěřím...
Anino, tak jsem to nemyslela. Až tak pejorativně.
OdpovědětVymazatProstě jsou lidi, který třeba znáš jen v jedný roli, a v tý jsou děsně dokonalí.
Jde si jich vážit, respektovat je, mít je za vzor. Ale nejde je mít rád. Chybí jim nějaká ta chyba, kterou bys na nich mohla tolerovat, přijmout jako jejich originalitu, která by je z piedestalu snížila na tvou úroveň, přiblížila je, dala jim obyč lidskej rozměr.
Lidi začneš mít ráda, teprv až začneš poznávat jejich chyby.
Nevím, jestli je tomu rozumět.
U me to fungovalo naopak. Lidi jsem zacala mit rada, az jsem poznala svoje vlastni chyby. A cim vic vlastnich chyb jsem poznavala tim vic jsem mela lidi rada. A dokonce i takove ty kozene dokonale, dedy vsevedy, ubrblance i vecne nespokojence.
OdpovědětVymazatRu, rozumět tomu je, ale já ti nějak nevím..no já takový lidi asi nějak neznám, co by jim chyběla nějaká chyba. Lidi , co si je přiznají a netváří se jako bozi jsou mi hned bližší, je to lidský...Jinak ani ti nevím, jestli mám ráda lidi až když začnu poznávat jejich chyby. Ani jsem o tom nijak nepřemýšlela... Spíš je mám ráda, když to prostě s něčím přijde, chyby, nechyby, a pak se to už nějak přebere. Je fakt, že ten, kdo se projeví ve svý obyč. lidskosti je mi určitě blíž :)
OdpovědětVymazatAle taky nevím, jestli je tomu takhle rozumět :)
Anino, asi je to totéž. :-)
OdpovědětVymazatRadko, musím si nechat projít hlavou. myslím, že studium vlastních chyb mám na prospěchový stýpko, ale třeba se pletu. Pokud je to podle toho tváho schématu. Protože prostě opravdu nedokážu mít ráda všecky lidi šmahem. A dokonce ani nevím, jestli to chci. :o)
Nooo, tohle snad ani nejde nejak chtit :o)
OdpovědětVymazatMozna tam je vsunut jeste jeden mezikrucek. Nejen ze mam chyb jak nasr..o, ale mam se celkem rada. A ty svoje chyby taky. Sakum prask.
Pak to nejak nejde, abych tyhle pitome chyby u me milovala a u jinych nesnasela:o) Kdyz u me jo, tak u jinych taky.
Ale jde.
OdpovědětVymazatMůžu jiné nemilovat nikoli kvůli jejich chybám.
...Nebo si to aspoň myslet. :-)
OdpovědětVymazatPřemýšlím, jestli si vůbec rozumíme. jestli nemluvíme o dvou různých věcech.
OdpovědětVymazatKdyž napíšu, že některý lidi mám ráda a některý ne, neznamená to že k těm druhým nutně cítím nějakou antipatii, nechuť. Jen k nim prostě necítím náklonnost, takový to teplo blízkosti, radosti, že jsou, ten cit, kterýmu říkáme \"mít rád\".
Nepotřebuju důvod, abych někoho neměla ráda, to je výchozí bod. Inerce.
Potřebuju důvod, abych ho ráda měla. Poznat ho. A vědět, že mi není nebezpečnej.
tak to jo :o) Jasne! Ja po pojmem mit rad jine, rozumim ze mi nejsou protivni a nedesim se jich (jako drive sebe) :o) Pak jsu ti co jsem rada v jejich spolecnosti a jsou jiz v \"mem svete\", MOOJI :o)
OdpovědětVymazatRu, zachrani me. Jak i se pise ve vete Co jste vcera delali? Zalezi na tom jestli se ptame devcat nebo kluku? A co kdyz to nevime?!! Prosim o odpoved specha!!!
OdpovědětVymazatuz jsem na to prisla :o)
OdpovědětVymazatPro Rulisu a ostatníVelmi zajímavé Ruliso. Říkala jste, že nedokážete cítit náklonnost k někomu dokonalému? Nevím, no snad mám trošku podobnou zkušenost. Jeden báječnej kolega z práce. Nadšenej ekolog. Schopnej vcítit se do druhých a zasáhnout jejich srdce. Motivovat je v ochraně životního prostředí. Zaváděli jsme spolu v různých firmách ISO 14001 (systém ochrany životního prostředí při činnosti firem). Dnes už s ním nejsem skoro přes dva roky v kontaktu. Myslím, že dokázal opravdu mnoho dobrého. I mě osobně velmi mnoho pomohl. Já po čase utekl k \"snažšímu chlebíčku\". On mi nikdy nic nevyčítal. Nikdy neměl nos nahoru, choval se vždycky zcela přirozeně, ohleduplně chápavě. Oceňoval mou ochotu učit se, přehlížel mnohé mé rutinní chyby. Dovedl odlišit podstatné od nepodstatného. Nehodnotil nikoho podle banálních chybiček. A přesto! Přesto jsem se ve dle něj cítil vždy malinko stísněně. Snad že jsem ho nechtěl zklamat. A vlastně jsem se ho trošku bál. Směšné, co!!? Ale je to tak!!
OdpovědětVymazatAle nemyslím, že by to byla jeho chyba. To já jsem v sobě nenacházel dostatek odvahy věřit, že mě může brát opravdu takového jaký jsem. A jaksi podvědomě (ve smyslu podle sebe soudím tebe) jsem prostě nevěřil, že dokáže mé slabosti opravdu pochopit. On, pro mě téměř bez chyb - jak by mohl chápat mě?
Tak nevím, jsme na alespoň trošku shodné vlně?
Radko, omlouvám se za neodpověď, vichřice mi zas odfoukla wifivlny. :-(
OdpovědětVymazat(40) Ano, myslím, že ano.
ruja jsem to vykonzultovala se sebou :o) Az se mi zase vratil mozek! Vypad mi kdyz jsem se rozcilila pri kontrole cestiny u decka :o)))
OdpovědětVymazatPrecetla jsem si toho Svedka dvakrat a dokonce nad tim zamyslela
OdpovědětVymazatmam priklad v moji mamince, ktera je fakt skvela (ackoliv tvrdi opak), ktera je obetava, skromna, pracovita a kazdemu pripravena pomoct.
Jak ja trpela v jeji pritomnosti pocity viny, ze jsem tak spatna a uplny bidak. Mela jsem (a mam) dodnes nutkani se pretvarovat a delat ze sebe lepsi, jen abych ji neublizovala.
Pak jsou lidi, kteri nechteji verit ze je maminka fakt tak uprimna, hodna a otevrena, snazi se ji ponizit, slovem uhodit a ruzne vyprovokovat. Smeji se jeji naivite a dobrote. A opet jsem si vsimla pocitu viny, ktere maji v jeji pritomnosti. Vyhybaji se ji, nechteji se ji podivat do oci.
I muj otec se citi vinen, ze je liny, nepomaha a cele dny se vali.
Je to dojemne divadlo.
Jeste bych chtela rict, ze do odstavce dva meho posledniho komentare presne zapadji tyto dve vety Svedka: To já jsem v sobě nenacházel dostatek odvahy věřit, že mě může brát opravdu takového jaký jsem. A jaksi podvědomě (ve smyslu podle sebe soudím tebe) jsem prostě nevěřil, že dokáže mé slabosti opravdu pochopit.
OdpovědětVymazatTo jsoupresnemoje pocity. Cele detstvi,mladi i stredni dospelost jsem nenasla dost odvahy verit, ze me ma skutecne rada takovou jak jsem. Ona tak laskava, tak obetava, tak snaziva. A na druhe strane jsem ji neduverovala, ze ji pravda o me neublizi. Podcenovala jsem ji v tomto ohledu.
Tohle vsechno se zmenilo. Zasadne. Zmenila jsem se ja.
No, já i věřím, že mě takovíhle lidi beoru takovou, jaká jsem, prolezlá nedokonalostma jak vod červotoče, ale prostě mi s nima není dobře. Chybí mi jejich nedokonalost k tomu, abysme si byli kvit a tak nějak nastejno.
OdpovědětVymazatMožná mi chybí ten pocit, že i já vůči nim můžu být shovívavá, tolerantní, chápavá...
Já envímj. Tak moc jsem nadf tím zatím nepřemýšlela. jen prostě vím, že to tak funguje. Jsou zaltí a báječní a když budu potřebovat něco udělat do práce, třeba, vemu si jako parťáky je.
Ale na dovolenou si s sebou vemu někoho, z koho budu moct vobčas šílet a budu mít proto nač vzpomínat. :-)
Asi tak nejak, ja chodim na dovolene furt se stejnymi lidmi (rodina a pratele pres dvacet let) Jsou to lide s kterymi se zname do morku kosti vcetne chyb.
OdpovědětVymazatKdyz jezdime vsichni i s velkymi detmi tak je to neuveritelny horor :o) Jako klubko blech.
A kdyz chodim jen s muzem, tak je to jako kdybych jela sama se sebou. Nebo se svojim dvojcetem. my snad i dychame stejne :o)
Myslim ze pobyt s mojimi velkymi detmi, hlavne s tim nejstrarsim je hluboky zazitek. Treba tuhle zimni dovolenou. Velkemu klukovi jsem porizovala lyze (zazitek) pak se ucil jezdit na snowbordu (neuveritelny zazitek) a pak me nutil abych ho fotila za jizdy (to byl vrchol:o)) I nejvetsi blbost se s nim stava zivotni udalosti a jen pro otrle.
A napíšu pokračování:
OdpovědětVymazatDo života jako parťáka vedle sebe si budu taky vybírat z té druhé skupiny.
Ano, měl by být lepší než já, ale jen v něčem. :-)
Ru, zit vedle nekoho kdo je ve vsem lepsi je jista cesta do hluboke deprese nebo k ziskani patologicke agresivity :o) To se neda vydrzet.
OdpovědětVymazatJá bych asi zvládla obojí. :-))
OdpovědětVymazatMOzna tim trpim taky. Muj partner umi vsechno lip nez ja. (krome delani blbosti :o)
OdpovědětVymazatA nejvic jsem vydeptana ve fyzicce. Kde je porad silnejsi, ma vetsi vydrz a vic unese. A alespon se polepsil v tom, ze po me nepokrikuje: Pohyb, pohyb, zrychli. Jen se na me s odporem diva.
A to asi pro me nejtezsi je priznat si, ze si vlastne blogovanim lizu rany :o) S mnoha podobne postizenymi nedokonalymi.
OdpovědětVymazata jeste do tretice :o) Napadlo me ze tim samym muze trpet i ten druhy. A rany si lize taky svojim zpusobem. A vysledkem tohoto vzajemneho napeti je vyvoj - pohyb.
OdpovědětVymazatNevím. Tvou pozici jsem nezažila.
OdpovědětVymazatTak jsem si zase dovolil nakouknout a nedá mi to abych nepřidal pár slov úvahy: \"Dokonalost\" je ve skutečnosti iluze.
OdpovědětVymazatMám dvě dcerky 7,5 a 5 roků. Na silvestra na chatě se známými si ta starší báječně rozuměla s šestiletou Markétkou, jedináčkem. Vím jak to chodí. Přátelský kontakt se starší mentálně vyspělejší kamarádkou je pro mladší dítě doslova raketovým pohonem. Touha vyrovnat se, velké množství nových podnětů, prožitek sounáležitosti. Známá věc. Skoro bych jako sobecký otec mohl závidět. Pak jsem si ale uvědomil, kolikrát Šárka (má dcera) musela v neobratné hravé dětské komunikaci ustoupit, přehodnotit význam svých postojů. Kolikrát vyšla z názorových střetů zdánlivě poražená (ustoupila). Mnohdy taky navrhovala nějaký kompromis, nebo se v klidu snažila své mladší kamarádce předkládat možné alternativy. Jaksi chápala svou radost závislou na celku jejich vztahu. Pravda přece není k ničemu, nemohu-li o ní přesvědčit svou kamarádku. Vyhrát nad kamarádem přece neznamená ho na hlavu porazit, zesměšnit, nebo mu dokonce ublížit. K čemu je takové vítězství, když stratím vztah? A tak mě napadlo, že viditelný vývoj mladší Markétky jde ruku v ruce s mnohem méně viditelným vývojem starší Šárky. Mladší Márkétka rozvíjí třeba svou levou hemisféru (na jejíž projevy je oko nás Evropanů lépe vycvičené). Šárka ovšem rozvíjí v tutéž chvíli hemisféru pravou ( smysl pro celek, schopnost vcítění se, intuice). Možná jsem s touto úvahou vedle. Zela jistě bude vše mnohem složitější.
Snad to není úplně mimo mísu. Vaše rozhovory jsou mi ovšem podnětné, tak jsem se si dovolil se zapojit.
Zdraví Svědek
Se směju... jako ve škole: lepší horší chvalitebný dobrý dostečný atd. Jak to kvantifikovat? Jedině nějakou subjektivní souhrnnou známkou za umělecký dojem a technické provedení...? :-P
OdpovědětVymazatSvědku, jsem ráda, že jsou podnětné, i když tedy musínm přiznat, že tahle úvaha už je na mě moc \"psychologickodoktorská\" :-)
OdpovědětVymazatTaky mám dvě děti, už podstatně starší, i jsem pár takových sourozenců kdysi učila na malé škole. Ten efekt takového stejnopohlavního sourozeneckého vztahu a rozdílného vlivu na vývoj obou platí obecně. To je vcelku známá věc. I když uznávám, velmi zajímavá k pozorování a úvahám, má-li ji člověk přímo doma před očima. :-)
No, a že dokonalost je jen relativní, to je snad taky jasný. Doufám, že nikdo z těch, co tady čtou ty úvahy o dokonalých lidech, si nemyslí, že bychom si my myslely, že takoví lidé skutečně dokonalí jsou. Prostě jen v těch našich kecech o nesmrtelnosti chrousta abstrahujem od faktu, že ta dokonalost je jen o úhlu pohledu a vlastních měřítkách, hodnotách. Protože - nebo aspoň já - jsem o tom psala v souvislosti s city a pocity v dané situaci a jak mě v tuchvíli ty city a pocity modelují, což je \"můj obor\", tam jsem já já (ano, patří tam obě), kdežto rozbor \"vědecké správnosti\" klidbě nechám těm vědcům či jiným rozumověji založeným zpracovávatelům. :-)
Uff, Teo, teď jsem ze sebe vydala takovou intelektuální smršť, že na pochopení tvého bonmotu už mi nezbylo... Tak odpusť. :-)
Ruliso,
OdpovědětVymazatdíky za odezvu. K elektronické komunikaci jsem byl vždy spíše skeptický. Přesto se musím přiznat, že mě těší pocit, že můj malý výkřik nezanikne v naprosté prázdnotě či bezbřehém jsoucnanekonečnu. Nyní ze mě zas na na nějaký čas může být celkem spokojený svědek. Svědek
:-)
OdpovědětVymazatRuliso,též děkuji za odezvu. K elektronické komunikaci však zůstávám i nadále skeptický. ;)
OdpovědětVymazatŽe mám ráda nebo mám větší radost z těch méně vzorných - to jsem vždycky pozorovala ve svém vztahu k dětem, se kterými jsem pracovala a jezdila ven atd.
OdpovědětVymazatTakový nažehlený učesaný chlapeček, který buď spořádaně sedí, nedělá alotria a není slyšet, nebo pokud mluví, tak tenkým hláskem upozorňuje na potíže a nesrovnalosti, vypráví, jak jinak by to udělal jeho tatínek a jak se co má dělat - k takovému si srdečný vztah nikdy nevytvořím. (Až když jednou dostal polenem, které nahrazovala baseballku, přes pusu a otekl k nepoznání, najednou mi byl sympatický...)
Mám takový dojem,, že můj bývalý manžel býval takovým chlapečkem...
Ale rošťák rošťáků, který surově kope do ostatních při každé příležitosti, desetkrát denně, utíká mi na mnoho kreativních způsobů, huláká, hází židlemi, je nezvladatelný, to je jiná! (Ukázalo se, že jezdí na vodu a chrání ptačí hnízda, tak přes tato témata jsem se s ním sblížila a stal se mým oblíbencem i přes svou asociálnost. A pak dokonce přestal vyvádět. Jen chtěl upoutat pozornost,a to veškerou, a neuměl to jinak než brutálně.)
Vzorný důležitý chlapečky nebrat!
OdpovědětVymazat(O holčičkách to platí nemlich tak dvojnásob.)
Teo, já z tebe jednou chytnu psotník. :-))
Male deti jsou vernou kopii svych rodicu a nemuzou za to.
OdpovědětVymazatPouzivaji jejich argumentaci i maji uplne stejny vyraz v obliceji.
Treba Dominicka: Jakto ze jsi si OPET neudelal ukol. Ne, nepujcim ti ani kousek z te vaty, mel jsi si prinest vlastni. A kdyz je jedina jednicka z Cestiny? Tak ji mela Dominicka. Jelikoz je Dominicka poradna a vzdycky vsechno vedela, tak jsem pozadala maminku jestli by mi nedala na sebe cislo protoze ten muj nevi nikdy nic: Nezlobte se, ale ja svoje cislo nikomu nedavam. chci mit doma klid. Bleeeeh. To dite za to nemuze.
A vedle? Tatinek trpi nejakou nervovou poruchou a maminka mu denne nadava do debilu. A jejich dcerunka? Slysim na zahrade u sousedu jak jeci na toho mojeho: Okamzite to uklid! Tak bude to? Odejdi!! Tady nemas co delat, kdyz neposlouchas. A tak tem muj nouma jde s dlouhym nosem domu a maly bratricek vypecene dcerusky dirou v plote krici na toho mojeho: Debil, debil, debil!!!
A agresivni chlapecci? Tak tatinka jednoho takoveho chlpaecka jsem zazila na vlastni oci. A nedotkla bych se jej ani klacickem. Fujtajbl na druhou. To je snad jeste horsi nez ta vzorna holcicika. Kluk ma ublizovani druhym jako metodu.
OdpovědětVymazatRadko, kam to hrotíš? :o)
OdpovědětVymazatJasný, že děti hsou kopií rodičů. No a co? Až vyrostou, tak nebudou?
vypada to jako hroceni? V tom pripade beru zpet. Budu se muset za sebou zamyslet. Dnes jsme resily deti (tri baby), tyhle i jine, nase, nesetrily zadne a plazily se smichy po zemi. Fakt musim se sebou neco delat :o( Asi se smeju tam kde nic k smichu neni.
OdpovědětVymazatmam misto ma...
OdpovědětVymazatUbratUbratUbrat, neresit... po cem me nic neni. Nesoudit. Nechat byt. A je mi to vlastne jedno. Kecaaaaaaam! :o) Sama ma maslo na hlave :o)
OdpovědětVymazatTak to neřeš, ani to hrocení. :-))
OdpovědětVymazatMNně to ejnom opřišlo, že jsi reagovala a Liščino téma jak bejk na červenej hadr, ale třeba to byl zase jen takovej můj pocit. :-)
Když to vemu ad max, tak už na škole coby úča jsme říkala, že ze všeho nejhorší jsou trpaslíci, vony ty dětičky jsou jedny za vosumnáct, druhý... :-))
Ježíš, už musím zpomalit a začít po sobě aspoň ty komenty číst. Ty překlepy už se nedaj... :-)
OdpovědětVymazatDneska jsem rozjeta cely den. A zacalo to jiz tom jak jsem jela pro novou popelnici, protoze tu starou svagrove ukradli. tahla ji asi 300 m k autu pres bahno a u toho vykrikovala jaci jsou ti co to tam rozmasirovali kreteni. A \"kreteni\" na me zatim cuceli z bagru. Divadlo jak na lesy. No a to je mym snem byt hodna a laskava pani v letech :o))
OdpovědětVymazatA pročs přes to bahno táhla popelnici a nejela tam autem? :o)
OdpovědětVymazatErgo, má svoje výhody vypadat jak děvčátková zdechlinka, mně by tam tu popelnici ti bagristi na 90% pomohli donýst. :-)
OdpovědětVymazatPrave proto, ze ta cesta, ktera tam mela byt tak tam vubec nebyla. A misto cesty tam jezdil bargr a obri nakladak a neco tam vrtali. A poslali me i s autem uplne jinam. A tak jsem hledala az jsem se vratila a zaparkovala dolu a sla si nahoru pro tu popelnicu a vezla si ji nadavajice za sebou. Nebylo co pomahat jelikoz popelnica byla plastova a ja nasrana. To pak vypadam jako odpudiva domovnice a nahanim vsem hruzu. Takze se mi vsichni vyhybaji a pokud se mi fakt neda vyhnout tak mi nikdo neodporuje :o))
OdpovědětVymazatAha, já si to nedovedu představit. To bude ono.
OdpovědětVymazatNeni co si predstavovat. Proste jsem labilni cholerik. Vyslo mi to i v testu!
OdpovědětVymazat[3] Já teda nevím, ale v našich zeměpisných šířkách je manipulace s tak nebezpečnými předměty, jako je popelnice a navíc v tak nehostinných podmínkách, záležitost chlapů.
OdpovědětVymazataTeoa co kdyz jsem chlap? Alespon kdyz jsem oblecena a nosim popelnici. A kdyz se vysvlecu tak jsem zenska.
OdpovědětVymazatotazka je co kdo vidi za slovem \"dokonaly\". odhaduju soubor udajne skvelych vlastnosti, ktere pestovat a jine zapudit. protoze se to ma? nebo protoze to pry vede ke stesti?
OdpovědětVymazatkdyz si misto \"dokonaly\" dosadim \"stastny\"
tak se do toho sakra to sileni na dovoleny musi vejit ne?
a taky mi dava smysl necitit se ok vedle nekoho kdo neco demonstruje a neco potlacuje
78: dokonalý = ten, kdo dokonal = mrtvola
OdpovědětVymazat(o mrtvých jen dobře)
:-))))
OdpovědětVymazatTo jsem ráda, že je už je dolyžováno, už mi tady něco chybělo. :-)))
já jsem rád jenom částečně (ono tam bylo docela dobře :-)
OdpovědětVymazatRadost bývá sobecká. :-)
OdpovědětVymazatA já nejsem dokonalá! :-))
nejen radost, často i starost. Mi vyprávěl jeden horskoslužebník z Chopku o záchranné akci. Dva kluci vlezli za ochranné dráty podívat se na hranu děrešského kotle a jeden slítnul dolů. První věta druhého byla: \"do prdele, on měl u sebe klíče od chaty\" :-)
OdpovědětVymazatAu... :o)
OdpovědětVymazatmá to ještě pokračování - bylo hodně sněhu a nafoukané závěje, takže ten spadlý zázrakem přežil. :-)
OdpovědětVymazatA pak tomu nespadlýmu dal do zubů. :-)
OdpovědětVymazatto už zpráva neuvádí :-)))
OdpovědětVymazat