V neděli jsme vyndali sedm dlaždic a položili znova.
S tím, že ty ostatní sice taky nejsou zrovna povedeně položeny a žádná krása na oko, ale už to není nejhorší.
Jenže když z množiny různě špatného odstranite to evidentně nejhorší, nezbavíte se nejhoršího, jen posunete hranici o pár jednotek dál.
V pondělí navečír, po prodebatování problematiky v práci a tak trochu najust, jestli to ještě pude bez rozbití, jsem vyndala další tři dlaždice. V té chvíli nejhorší.
Syna, když se vrátil domů s ortézou na ruce po pádu ze schodů a s protočenýma očima zaúpěl kamsi do stropu celé zoufalství života s naprosto šílenou matkou, jsem ujistila, že víc už jich vyndávat nebudu.
Kdo by mi taky pomáhal to pak osekávat, že jo...
Dneska přišel okouknout podlahu kolega Pavel. Pozvala jsem ho v naději, že potvrdí moji firemni pověst zbytečné puntičkářky a nad nerovnostmi, z nichž si já dělám hlavu, mávne rukou...
Vyndali jsme spolu ještě devět dlaždic.
Mám osekán podklad, zameteno, vyluxováno napenetrováno, tři puchýře na pravé ruce a jeden oteklý kloub na ruce levé (držátko dlátka, kterým jsem vysekávala zatvrdlé klepidlo, se změnilo na rozkvetlý tulipán a kladivem jsem se ke konci už trefovala do ruky skoro častějc než do něj).
Syna, který po příchodu domů pravil "Promiň, ale musím to říct, ty ses posrala..." jsem neuhodila, nýbrž ujistila, že víc té dlažby už opravdu, ale opravdu vyndávat nebudu. Pravil, že to je rozumný nápad.
Musím si vážně víc věřit. Kdybych nebyla sketa, nedala bych na strašení kolegy Fandy a tu dlažbu bych si byla položila rovnou sama, bez podobných zbytečností okolo. Zabralo by mi to celkově tentýž čas a ušetřila bych dost na výdajích.
A Toník by si nebyl zkazil pověst cejchem příliš chvátajícího nedbalého obkladače odflákače.
Tak!
OdpovědětVymazatCitace z minulého článku:
"Ale dlažba je to krásná...
Nelituju. Jsem šťastná."
A nyní:
-V neděli jsme vyndali sedm dlaždic a položili znova.
-jsem vyndala další tři dlaždice. V té chvíli nejhorší.
-Vyndali jsme spolu ještě devět dlaždic.
a máme už i viníka,nedbalého Toníka:
"A Toník by si nebyl zkazil pověst cejchem příliš chvátajícího nedbalého obkladače odflákače."
Inu,jak to vše okomentovat.
Já bych snad jen podotknul,že máš bystrého synka Ru:-0))
No aspoň že máš rozumného synka Ru:-0))
Nějak si snad protiřečím?
OdpovědětVymazatJsem šťastná. Ä čím dál šťastnější, s každou vyndanou dlaždicí. :-))
Už je mám i obroušený, pokládat budu zítra. Toník sám řek, že ví, že se mu to nepovedlo, a sám řek, že za to nechce nic platit. Nezlobím se na něj, je to hodnej chlap. Nepovede se holt dycky všechno a kdekdo se občas v něčem přecení. A my tu řešíme spoustu věcí takhle za pochodu, že něco neumíme a učíme se to až na zkaženinách. Akorát mě zaskočilo, že vyučenej zedník má taky mezery, no.
Spíš se těším, že si s tím teď vyhraju.
Akorát takovej lapsus, jako že se neproměřila dlažba před začátkem pokládání, takže na konci vyšel na doložení 7 cm proužek, s tím už nic neudělám. To bych vážně musela vyndavat všecko. A to už by mi upadly ruce a syn by se asi odstěhoval. :-))
Akorát holt každej, kdo tam zatím přišel, si všech těch lapsů okamžitě všim. Tak aspoň ty zrušitelný zkusím zrušit.
Pak tam postavím nábytek a budu hned ve dveřích servírovat víno a medovinu, aby hosté upřeli pozornost jinam než na amatérský proužek dořezu u celoviditelné zdi. :-)
Když ono je těžký Toníka před tou poněkud ostudou uchránit, když se u mě stavujou i jiní kolegové z práce, na kafe nebo na pomoc s něčím, a ti vědí, co a jak se u mě doma dělá či dělalo, kdo to dělal...
OdpovědětVymazatAle taky neberou nějak tragicky, žádnej tyjátr, prostě se to opraví a šmytec.
Ten synek mi tam naskočil nějak dvakrát.
OdpovědětVymazatNe,ne.Vůbec si neprotiřečíš.
Naopak potvrzuješ moji teorii,že ženské štěstí a potřeba dokonalosti ze své podstaty vždy směřují k destrukci.Tentokrát to naštěstí odnesly jen ty vysekané dlaždičky:-)
Vím o horších katastrofách,co šťastné ženy napáchaly:-0)
Pro Toníka by tento malý neúspěch mohl být stimulem pro další profesní vývoj.
OdpovědětVymazatJá když kdysi coby vyučený instalatér nainstaloval pisoár ve fabrice na administrativní budově zhruba ve výši kolen,tak mě mistr navrhnul,abych šel studovat.
Já ho poslechl a dnes je ze mne ynteligent,který radí jiným,jak správně pracovat a dosahovat uspokojivých výsledků.Prostě jsem se vypracoval,no:-)
synek je fakt rozumný. škoda že není starší aby vzal rozhodování (nikoliv práci) do rukou sám.
OdpovědětVymazattakové práce fakt asi potřebují chladnokrevnost :-)
6.
OdpovědětVymazatJo, přesně, a Tond aje bouřlivák horkokrevný. :-) Myslel to dobře. Byli jsme domluvení na hodinovce, tak nechtěl, abych platila zbytečně, a jel jak dráha, aby to měl co nejrychlejc.
Jenže když je podlaha nerovná a dává se větší vrstva lepidla, tak to má tendence při schnutí sjíždět. Většinou právě jen jeden roh nebo jedna strana. Což se musí hlídat a opravovat, vrátit se k tomu a zvednout a podmáznout znova atd.
Tonda mi ukazoval podlahu pod dvoumetrovou latí těsně po pokládce v tom místě. Byla krásně rovná.
Ujíždět začala, až byl na konci místnosti.
Ale furt to vypadaloí v normě.
Zavřeli jsem místnost, aby tam nikdo nelez, ani kočka.
Když jsmem se koukla druhej den, až se tam smělo, tak to byl děs.
Jenže i já všecka ta moudra, co tu teď cituju, posbírala až pozdějc, když jsem se pídila, proč a jak a co s tím.
Nejlíp se člověk fakt učí chybama.
Na druhou stranu - obkládat za linkou si budu sama. Tak aspoň už něco vím. V rámci studia křživé dlažby na podlaze jsem nastudovala i problematiku průběžných spár u obkladů. :-))
Ad 5.
OdpovědětVymazatSuper. :-))
A ad 4 vlastně taky. :-)
OdpovědětVymazatheleď, my jsme teoretici všichni s mým otcem v čele. ale na práci doma jsme si vzali fachmana a ještě jsme si ověřovali co všecko dělal a zda to fakt umí :-)
OdpovědětVymazatotec teoretik co měl našprtáno a všecko věděl dokonale, si dělal obklady sám. K nám měl se svojmi radami a nabídkami zákaz vstupu. víme proč :-))
můj otec je (byl)hodně aktivní snaživý specialista odborník - pomahač, takže asi Tonda.
No, ověřený fachman byl určitě za jiné peníze než kolega Tonda z práce, do kterého mě uvrtali jiní kolegové na základě Tondova výučního listu a vyprávění, co všechno doma v bytě a u příbuzných po chalupách už obložil. :-)
OdpovědětVymazatAkorát že pak je člověk v šoku, když tě Tonda po opatrném sdělení, ež s eti dlažba moc nelíbí, ujistí, že je pořád lepší než to, co si dělal doma pro sebe. :-)
No jo, no. Dyk já taky kdysi pokládala. Akorát že malý dlaždičky a tehdy mi na tom nějak tolik nefrčelo, mám pocit, že čím jsem starší, tím jsme tou dokonalostí posedlejší...A nebo jak se kdysi na chalupě toho dělalo hopdně najednou, tak se v tom člověk tolik nehnípal? Nebo jsme tolik nedala na to, co kdo na to říká, prostě s emi to líbilo a šlus?
Nebvím, ale taky by mě zajímalo, jak to tehd yvlastně bylo. Už si to pamatuju jen velmi mlhavě, to, že sjem tehjdy měla čerstvě prvního synka, bylo pro mě mnohem důležitější...
Nicméně, je i možné, že radost z vlastní práce prostě přetloukla ten hnidopíchací detailismus.
Ale ta dlažba je tam dodnes a je v podstatě vzorně rovná. I na podlaze původně ještě křivější než tady v kuchyni.
Nebudu se v tom hnípat. Asi mě to neba. :-)
Prostě až si budu za deset let dělat předsíň, kam chci dát podobnou dlažbu jako do kuchyně, aby to ladilo, už budu vědět. :-)
Další věc je, že ten svůj po tatínkovi zděděný detailismus jsem asi měla někde dobře ukrytý. Ptrotože dřív jsem taková opravdu nebyla, ani pečlivá, ani trpělivá. Jen zbrklá.
OdpovědětVymazatPak jsem začla plíst a vázat koberce a dělat podobný pitominky. Pak opravovat češtinový písemky, luštit nestandardní počítací dokreslovky a rozvazovat uzly místo stříhat. A pak dělat počítačovou grafiku.
A z netrpělivosti a velkorysé přehlíživosti detailních blbostí se vyvinula milimetrová paranoia.
Na půlky milimetru dělám ruční sekaný písmo. Na desetiny milimetru měřím v práci hloubku pískovaných výřezů. Na setinu milimetru kreslím strojový písmo a maluju šablony.
Který pak stejně kluci při zalešťování kolikrát uberou o půl centimetru, když jim někde vypadne zrno z hrany... :-))
Teď (sklenička vínka k tomu, ale mám v plánu ještě šťourat lepidlem zanesené spáry, co Tonda původně nakázal nechat být, že si je vyšťourá sám) jsme si přečtla svůj horoskop na tendto den:
OdpovědětVymazat"Zhruba po dvouleté periodě se opět začínáte dostávat na vrchol. Nic ovšem nesmíte uspěchat, buďte diplomaté a domluvte si schůzku s vlivnou osobou..."
(Mám na sobotu večer nebo neděli ráno domluvenu schůzku s ešéfem, an firmě, j ejakýsi průšvih s kkuchyní z kamene a budem přepíškovávat povrchy.)
"Dejte si schůzku s odborníkem na bytový interiér nebo alespoň s přítelem, jenž takovým věcem rozumí."
Haklóóó, příteli...
Vlastně tu byl už včera. Dneska mi obrousil tu sundanou dlažbu.
Další z řady vlastníků přísných manželek. Nebo ve vlastnictví...? :-)
Pak jsem začla plíst a vázat koberce a dělat podobný pitominky.
OdpovědětVymazatProč pičovinky(pardon pitominky:-)
Já jsem sbíral orientální ručně vázaný,tkaný koberce a ještě teď je mám všude-těch 12 Pcs..
Táhl jsem to na zádech až z Pakistánu,Indie,Nepálu,...
Každej je pro mne příběh.
ručně vázaný koberec je něco, co bych chtěla umět.
OdpovědětVymazatto chce svůj část. udělat skutečný koberec.
Já taky jeden ještě mám. Taky v něm mám zavázaný vzpomínky.
OdpovědětVymazatNa exmanžela.
Ale neříkejte mu to. :-)
Jsou machři,co se podívají na 100let starý koberec a řeknou vám přesně vesnici,kde se tkal,vázal,řeknou jestli ta žena,co ho zrobila byla svobodná,vdaná....
OdpovědětVymazatA jak se dá ověřit, že si nevymýšlej pohádky, aby udělali dojem?
OdpovědětVymazat18 nijak, na tebe dojem neudělají :-))
OdpovědětVymazatUdělají, ohromnej. Ale budu je brát buď jako pohádkáře, nebo jako obchodníky, co potřebujou prodat, nebo jako chlapy, co mě chtějí okouzlit. Variantu si vyberu dle okolností. U těchto variant není třeba ověřovat pravost. Neexistuje, ale není to důležité, jde o prožitek o nic víc.
OdpovědětVymazatjen perličku. dnes mi říkal kolega. vážíš si svého muže? je tak odpovědný a přesný (pokaždé mi zvoní přesně v 16,00 že pro mě jede) a říkám, ano vážím si ho.
OdpovědětVymazattak mu to prosím tě řekni. mě to ta moje neřekne. a taky jsem přesný a odpovědný. moc mi to chybí.
Hezké.
OdpovědětVymazatPřemýšlím, jestli jsem to svému muži říkala.
Nevím, nepamatuju si, nepamatuju.
22
OdpovědětVymazathmmm,koberec jsi netkala,nepamatuješ,nevážíš si:-0)
21:
OdpovědětVymazat"tak mu to prosím tě řekni. mě to ta moje neřekne. a taky jsem přesný a odpovědný. moc mi to chybí."
:-)))
Tak to jo,no.:-0
23
OdpovědětVymazatNetkala, vázala z uzlíků. :-)
Internet je plnej rádobyvtipnejch seznamů, co jednomu pohlaví na druhým vadí nebo co je na nich k smíchu.
OdpovědětVymazatByl by hezkej seznam toho, za co si lze partnera vážit.
A taky by mohl bejt i vtipnej.
26. pro mě je nejdůležitější bod - protože je pořád zde.
OdpovědětVymazatještě k těm kobercům...ono to vlastně souvisí i s tvojí křivou podlahou(teda pardon,dříve křivou:)
OdpovědětVymazatNa těch nejvzácnějších kusech orientálních koberců je něco špatně.
Všechno to puntíku vytkaný,ale nějaká linka vzoru prostě ujetá,nebo tak.
Pro nás je to prostě kaz.
Ale oni to prý dělali schválně.
Dokonalý může být jen Alláh,ne koberec.
Ale to samozřejmě ještě neviděli tvoji podlahu:-)
25
OdpovědětVymazattak to nebyl koberec,to byl "kelim"
Nojo, máš prostě moc dlouhý dlaždičky. Čtverce by asi nedělaly takový alotria. Chudák Toník :)
OdpovědětVymazat28
OdpovědětVymazatAno, muslimové by ze mě měli radost!
Až se nad mojí podlahou s náležitou grimasou pateticky ofrní můj velmi, velmi náročný a detailistický otec, tak mu to řeknu. Jistě ho to uklidní. :-))
30
OdpovědětVymazatJo, nedělaly. Ale popravdě, asi by to taky bylo pro muslimy. I moc rychle udělaný čtverce můžou bejt hodně křivý.
Jinak celý den prakticky lepím zpátky těch děvět dlaždic. Potírám, pokládám, přimazávám, pokládám, přimačknu, zase zvednu a dorovnávám pod nějakým rohem, pak chodím kolem a všelijak to šolichám, došlapuju a domačkávám, abych to super rovné zas trochu pokřivila, protože vedle super rovného nově položeného zákonitě vyleze do hrůzy zas nějaká nevyndaná původní... A nebo to vymejšlím tak, aby to, co už beznadějně křivě někde vylízt musí, bylo někde pdood nábytkem. Nebo aspoň pod stolem a ne pod židlí.
OdpovědětVymazatAsi by mě bavilo skládat tu podlahu podle vodováhy a tak, místo retušování rozkřivováním. Byla by to hezká práce. :-)
33:
OdpovědětVymazatto už je obcese tohle.:-)
Když tito přináší uspokojení, tak to klíďo ještě přeskládej. Koberec na to můžeš dát vždycky. Kelim třeba :)
OdpovědětVymazatJá zas dělám polštář a i si to fotím. Se mnou je to ale opačně - místo abych pak fotkyvypiplala a zveřejnila, jen je vložím do počítače a zapomenu na ně.
34
OdpovědětVymazatNení. Exmanžel lepil dlažbu v kuchyni zrovna tímhle způsobem - taky mu to trvalo skoro dva měsíce víkendů (jezdí domů na víkendy), neb v chalupě je kuchyň třikrát taková co tady v bytovce. :-)
A měl taky problém s křivostí podlahy, akorát místo mírně prohlé dlažby měl nekalibrovanou šišatou a dával na koso, tak se mu zas rozcházely spáry. :-)
35
Liško, nejvíc by mě bylo uspokojilo, kdybych to byla hned za čerstva vytahala ven celý a udělala znova. Vypiplala celý do supr rovinky.
Ale to vím až teď.
A teď vysekávat už ztvrdlou dlažbu celou, na to už fakt mám ruce asi nějaký starý. I takhle mě bolej - a to jsou zvyklý na sekání do kamene.
Počkám, ža na ty křivý kusy pod stolem spadne něco šikovně ze stolu, třeba papiňák nebo kamenný podkládátko pod hrnec, a bude lepší důvod to vyměnit.
Jo, a těch dlaždic nakonec bylo deset. Jednu jsem nevydržela a ještě dovytáhla v průběhu pokládky. A jsem moc ráda. :-)
OdpovědětVymazatA koberec bych tam pod ten stůl dát chtěla. Hladkej, tmavě hnědej. Aspoň než našetřím na novej stůl a židle. Ty bílý by na té podlaze nebyly ten správný kontrastní kontrapunkt k lince.
OdpovědětVymazatDest dlaždic - no tak to byla skoro celá podlaha :)
OdpovědětVymazatKoberec ... mno ... asi taky budu potřebovat, po dnešním šití polštáře. Zní to nelogicky. Taky nový kraťasy a novej deštník. Asi to napíšu přecejen i s těma fotkama.
Nebyla celá. Jen takovej pruh. :-)
OdpovědětVymazatPo šití polštáře koberec... Na koberec se chytaj nitě. To mě dycky mohlo trefit u maminky. :-)
36:
OdpovědětVymazatje.
já maloval máti pokoj,samej kocour,furt znova a znova.Pak jsem mrdl štětku do kýbla,šel na pivo,maminka plakala,ať to po x tý předělám,že v té hrůze nemůže žít,ale já byl neoblomnej.
Přišel jsem z té hospody druhej den ráno a bylo vymalováno.
Ani jedna šmouha.
Problémy se musí vyřešit samy a ty co to nezvládnou za řešení nestojí!
Právě jdu vyndat jedenáctou. Srala mě. :-)
OdpovědětVymazat(Akorát že kvůli ní musím vyndat ještě dvě, co jsem před chvílí položila. Ale ty nejsou žádná práce.)
Jedenáctou!
OdpovědětVymazatJedenáct ... o mi něco říká! A taky tobě Saule dík za připomenutí piva. Jdu si dát jedenáctku. Hned to bude lepší.
43:
OdpovědětVymazatLiško,Liško.To neděláš dobře.
Já měl dnes bejt na ohromným cyklovýletě,ale vloudila se chybička.
Kolega mne včera pozval na pivo.
Já jsem to podmínil jedním,maximálně dvěma a kdyby tři,to už by bylo moc.
Bude muset o té své vůli a zásadách ještě popřemýšlet.
41 :-) kocouři zmizí sami. Mě moc kutilství nebaví. Stojí mě to hrozně moc času. RAději ten čas zabiju prací a ty peníze pak obětuju řemeslníkovi. furt něco opravovat by mě neba.
OdpovědětVymazatJo, další nátěr na malbu na zdi má smysl teprv až ten předchozí úplně uschne. Ab člověk viděl, že se nenamáhá zbytečně. Navíc si spíš ten vlhkej podklad ještě víc rozpatlává, místo aby ho zakrýval.
OdpovědětVymazatMě kutilství baví. Ne že by mě bavilo kutilství v tom smyslu, jak je podáváno, pořád si něco vrtat v dílně, ale baví mě tyhle chlapský práce. Je to příjemná dřina, chce to fortel i mozek a člověk to pak za sebou krásně vidí. A může se chodit radovat z té změny. Kouknutím.
Což se o hoře nádobí po rodinné večeři nebo o kupě prádla na žehlení teda říct nedá. :-(
musí to člověka bavit. jinak to nedává smysl.
OdpovědětVymazatBavííí!
OdpovědětVymazatJsem tak ráda, že jsem vyškubla tu jedenáctou, ta to tam kazila, už je celej pruh středu kuchyně docela kouakatelnej, už se dá koukat a radovat z líp než napoprvní vybrané dlažby - je to krásný! A bude to krásný!
A mně bude v té kuchyni dobře. :-)
A budu ji mít ráda. Daleko radši, než kdyby mi ji perfektní předali na klíč anonymní řemeslníci.
I Toníka budu mít ráda, v té kuchyni. Za takovej nezapomenutelnej zážitek.
Musím mu to v popndělí říct. Aby nebyl smutnej. Že na všem zlým je něco dobrýho. :-)
To je dobrý!
OdpovědětVymazatToník mi byl sympatickej. Mám ho i vyfocenýho, jak pracuje a kočka dozoruje.
naše kočka nesnáší když kdokoliv cizí něco v jejím revíru provádí. je schopan po dělníkovi i skočit. zákeřně a zezadu. třeba když něco nese v rukách a nemůže se bránit. museli jsme ji vyhazovat když se dělalo. čest vyjímkam. byli dělníci které měla ráda.
OdpovědětVymazatNaše kočka je z té dlažby nadšená úplně nejvíc. Protže jak chodí domů oknem (po schůdkách jak dálnice) a pak seskauje z parapetu na podlahu, vlastně jen na jednu řpední nohu, a dopad přibrzďuje na chromé straně plecí, tak po plovoučce dycky jela jak po ledě a brzdila i bradou. Když doskakovala na nachystanou cemenotvou podlahu, bylo jít o očividně taky nepříjemné - ostré, drsné. A na té dlažbě přistává jedna paráda. Ani to tak nezaduní. A skáče nahoru dolů ostošest, vysloveně jak kdyby si to užívala.
OdpovědětVymazatDvanáct. Třináctou se mi nepovedlo vydolovat, neb se mi nepovedlo vyndat práh od špajzu. Ale už je to fakt všechno, už jsem groggy, do toho ještě mimořádk av práci... Začla jsem dávat soklíky. To je nejlepší pojistka, že už se v tom nebudu vrtat a pojedu dál. Akorát přes tu třináctou mrchu nevyndanou musím vymyslet, jak tam ten soklík nakamufluju, aby netlouk do očí, že je to tam křivý.
OdpovědětVymazatAhoj Ru, jsi dobrá, že jsi se do toho pustila a kdyby ti ruce měly upadnout, prostě to chceš dodělat. Když už se do něčeho ne zas tak pro ženskou obvyklého pustím, pak jak nejsem ambiciózní, tak to prostě MUSÍM nějak už i dodělat:). Je fakt, že někdy pak lituji, proč jsem nad tím strávila tolik času a energie, ale zároveň ta radost, že já..jsem to nějak zvládla :))
OdpovědětVymazatAhoj, Aninko, ráda tě vidím... :-)
OdpovědětVymazatPíšeš to docela přesně... :-)
U Lišky je spot o dokončování.
OdpovědětVymazatTak já se tedy přiznám, v rámci dokončování.
V rámci dokončování jsem s pomocí kolegy Pavla vyrvala ten práh od spíže a vyměnila třináctou dlaždici.
A pak vyndala ještě osm dalších u vchodu do kuchyně.
Devátou jen proto, že mi s vysekáváním starého lepidla pomáhal starší synek a v jednom místě se trošku netrefil.
Včera jsem položila veškeré zbývající dlaždice na opravu, nalepila většinu soklíků.
Dneska dolepím soklíky i kolem té včera vyměněné části podlahy.
Jsem spokojená. Už se na to dá koukat ze všech stran a není třeba si říkat, že to sice je blbý, ale že je to lepší než předtím.
Už je to prostě dobrý. (Ne dokonalý, jen dobrý.)
Na příště už vím, že se nemám bát práce a klidně všechno zlikvidovat hned a udělat od začátku znovu, když se mi to bude zdát nedobrý.
'Všechno jde opravit,' řek mi vodák, když jsem mu rozklepaná sdělovala, že jsem ulomila odpad. A tu větu jsem si od té doby v duchu zopakovala nepočítaněkrát.
Akorát že kromě kolegy Pavla, stejného detailisty jako já, mě mají všichni za posedlou. :-)
Nevadí mi to. Chronicky nemocný člověk musí brát prášky nebo si píchat inzulín, posedlí musejí akorát víc pracovat. :-)
Hohó,
OdpovědětVymazatještě že jsi nevyrvala podlahu v celém bytě a nevytloukla okna. Takhle to má zdravou míru!
Akorát mi z toho vyplývá, že příště si všechny práce děláš rovnou sama a bez řemeslníků.
Buď, a nebo si rovnou vemu firmu a nebudu šetřit na nesprávném místě. :-)
OdpovědětVymazat57. taktak :-)
OdpovědětVymazat