Chtěla jsem o opatrnosti napsat v minulých komentářích to, co mi došlo před pár hodinami. Nedopsala. Smazala. Čerstvé rány moc tečou, je do nich špatně vidět...
Opatrnost není důsledkem představ, co chci.
Ale představy, co nechci, jsou často důsledkem opatrnosti.
A ta opatrnost je strach, že to zas bude bolet.
Protože když si kohokoli pustím blízko, zákonitě to dřív či pozdějc zabolí.
A čím blíž, tím víc.
Blízkost znamená, že už to není jedno. Ten druhý už není jedno. Není jedno, co si myslí, co udělá... řekne... napíše...
Asi to tak musí být.
Když mají dva rouby srůst, tak jedině v místě seříznutí do živa, do mízy.
Ani Vinnetou s Old Shatterhandem by si krev přes kůži nesmísili.
Jenže proto tolik lidí uteče hned při prvním náznaku. Zabolení z blízkosti. Na začátku menší, čím později, tím větší...
Už ne. Už znovu ne. Křičí to uvnitř.
me trvalo Ru roky, nez jsem nekoho pustila blizko. Dokonce i u prvniho ditete jsem neverila.... jeste jsem si neverila. Az pozdeji. Mozna proto to bolelo pozdeji a dlouho a nebolelo to hned. Zda je to opatrnost nevim, ale vnitrni strach z bolesti urcite zacykluje. Ano, taky se bojim bolesti.... a proto mi trva leta nez nekoho pustim az na dren. a kdyz tam nekoho vpustim tak je to naporad. uz nikdy ho/ji nejde vystrkat pryc.
OdpovědětVymazatByla jsem zamilovana jako holka a tak moc to bolelo... ze zu nikdy jsem to nechtela zopakovat. Zejmena kdyz jsem videla treba jak se moje maminka trapi s nemocnym deckem. Pochopila jsem to spatne. Porozumelajsem tomu spatne. Tehda sjem si myslela ze je to tou blizkosti a ze ji nesmim dopustit. Ted vim, ze je to jinak. Musim pripustit bolest. Musim ji snest. Tu telesnou i tu dusevni. Takhle je to spravne.
OdpovědětVymazatMOzna nekdy vypdadam jako masochista... ale verim tomu. ze kdyz dokazu snest tryzen, utrpeni a bolest tak snesu u blizkost. a dokazu se otevrit.
Já myslela, že tvůj muž byl vlastně tvůj první skutečný vztah.
OdpovědětVymazatNebo tím zamilováním myslíš, jako že jednostranně? Že bolelo neopětování?
Ratka fabuluje, vymýšlí si, aby ti mohla nějak odpovědět.
OdpovědětVymazatAno, ve smyslu duvery to byl muj prvni skutedny vztah. Co se tyce chozeni s muzi nebo blizzsi vztahy, ty jsem mela... ale zase jsem se rozesli. S zadnym jsem nikdy neplanovala splecnou budoucnost. Teda nebylo to tak, jakoze s nim chci zalozit rodinu. To prislo az.... kdyz jsem cekala rodinu. To byl spoustec. Ale duverovat jsem zacala az po letech. Az poletech jsem zacala verit ze se mohu spolehnout a oprit. ze to je vubec mozne. teda ten rozdil mezi pred a pote jsem poznala asi az po 15 letech.
OdpovědětVymazat4. to ano, mas pravdu. Rada diskutuji s Ru. je to pro me jako ziva voda. urcite si i vymýšlím. to jistě.
OdpovědětVymazatad 4
OdpovědětVymazatNe, to ne. Ratka občas upadá do hlubokosrdcového patosu,který ji vcucne a prosákne do přemýšlení, a občas jede po svojí koleji jak obrněnej vlak kamsi kudysi jinudy, ale nevymýšlí si, a už vůbec ne účelově.
7
OdpovědětVymazatJá se na to už vyprdnu někoho se tady zastávat. :-))
6. Ru, to nevis :-) ani ja nevim. nekdy sama nevim, k jakemu ucelu a proc clovek rekne to nebo ono.... protoze prece z nejakehoduvodu to rekl, ne? :-) vše odněkud vyvěrá, teda se domnívám že to vyvěrá ze srdce. Proto ten patos, tam to cítím.
OdpovědětVymazat8. kdo si nevymýšlí? toho chcu vidět :-)))
OdpovědětVymazat9
OdpovědětVymazatJe něco jiného, když řekneš něco, co bys třeba jinak neřekla, a nebo když si vymýšlíš. Ty si přece nevymýšlíš. Jen dycky vytáhneš něco, co považuješ za podstatné a s věcí ouvisející a to trošku zvýrazníš,aby to bylo dostatečně demonstrativní. :-)
Mně se třeba spíš stane, že plácnu výmysl naživo, když jsem v tempu vyprávění či debaty a někdo s něčím vskočí, a než si stačím uvědomit, přibrzdit a přešaltrovat, tak v té plné rychlosti plácnu první, co mi mozek stihl na jazyk donýst, obvykle nějakou vtipnou, leč ne tak zcela "čistou" pointu nebo nějakou úplnou kravinu, co má bejt jakože vtip - akorátže jak mě v reálu lidi vnímají coby studovaný sečtělý zdroj vědění, tak mi to někteří často taky sežerou a já musím pak pracně (a poněkud v rozpacích) vysvětlovat, že to ne, že to jsem si dělala prdel.:-)
OdpovědětVymazatNe já se omlouvám. Kdo by jinak diskutoval, kdyby tady nebyly ratčiny poznámky, jaksi zduchovnělé.
OdpovědětVymazatJa si zase vymyslim nejake pouceni z dane situace. Mam nutkani vse co se deje sledovat a zpracovat. A toto zpracovani sdelovat. To je otravne. Nekdo jen tak vtipkuje, srandicky....aby sitauci odlehcil a me hned v hlave naskakuje.... proc dela srandicky, proc se snazi...a neustoji to. .. a tak. Hned me to tahne mu nejak pomoci aby nemusel klickovat. jedu natvrdo. :-))) jakoze ... vyser se na to, zustan zde, neunikej mi. Pry jsem narocna rika muz. V tomto smyslu ano Kdyz zamerim pozornost tak je to natvrdo, divam se primo. Kdyz jen tak lelkuji... tak nic. Vse jen prochazi skrz.
OdpovědětVymazat13. mam vnitrni potrebu napsat to co napisu. nedelam to schvalne abych nasrala Ru nebo tebe. Opravdu ne. parkrat jsem si rekla, ze teda nebudu zu otrvovat, ze vysiram a lezu na nervy. ale jinak mi to nejde. to bych se musela pretvarovat. a to je pro me zytecne. je zbytecne psat neco za cim si nestojim. cemu neverim.
OdpovědětVymazatratko 15 asi znas ze se rika "pro pravdu se kazdej zlobi"
OdpovědětVymazat15
OdpovědětVymazatPřesně tak jsem to myslela, když jsem psala, že si nevymýšlíš. A ani nevysíráš nějakou pravdou,jako spíš občas neustálým jejím opakováním na různých místech a při sebemenších záminkách z jakékoli strany, ale to nevidím jako mentorování, spíš mi to přijde tím, jak jsi toho plná, nadšeně plná. Přehlcená. Tak ti to leze i ušima.
Tu vnitřní potřebu něco napsat,sdělit, znám/mám taky. Už se pomalu učím třeba i v půlce psaní to smáznout a vyhodit si ji z hlavy. Uvědomit si, že není potřeba.
Or ji má evidentně taky.:-D
K ratce - máš taky blog, kdekdo si ho může číst, může přeskakovat k rulise a tak dál. Mně prostě se zdá, že některé odpovědi, v kontextu tvého zaznamenaného života, nejsou možné.
OdpovědětVymazatk tomu prožívání.... jak píše Ratka ....
OdpovědětVymazattaky různě prožívám, třeba v posední době nějak takto: (písnička od Xindu X) jsem ráda, že v tom nejsem úpně sama.
Ujel mi vlak i poslední metro,
ještě jsem nebyl in a už jsem retro.
Než jsem se z pulce vyloup v samce,
co má všechno pod palcem,
v den svý šance na poslední jamce zaspal jsem.
Ujel mi vlak, tak už to chodí,
hlavu nevěším, pojedu lodí.
Než si to hodit, spíš se hodím do pohody u vody
a počkám si až retro zase přijde do módy.
Jó, stále mě to baví, sázet se s osudem,
byť čas utíká víc, než je milo.
Stále věřím, že ze mě ještě něco bude,
no jo, ale co když už bylo?
Včera mi bylo málo, dneska je mi moc,
jak se to stalo, nevím.
Každopádně jsem zas v blbým věku
a jedu mimo trať a říkám si tak ať,
vždyť všechny mosty vedou beztak po stý přes tu stejnou řeku.
Včera mi bylo málo, dneska je mi moc,
jak se to stalo, nevím.
Každopádně jsem zas v blbým věku
a pluju proti proudu vstříc poslednímu soudu
a jsem radši vám všem pro smích než abych byl sobě k breku.
Na na na na na na na na na na na na na na
Včera mi bylo málo, dneska je mi moc.
Na na na na na na na na na na na na na na
Říkám to jako čtenář, nechci tě nějak urážet, nic o tom nevím.
OdpovědětVymazatvypadla mi tak důležitá sloka:
OdpovědětVymazatUjel mi vlak před rokem v dubnu,
ještě jsem nezmoudřel a už zas blbnu.
Jak dopustil jsem to, že život protek mi mezi prsty?
Nevím, věřím, že až se prospím, pochopím, co s tím ....
včera mi byo málo, dneska je mi moc ...
20. ja o tobe taky ne :-) i by me to zajimalo, kdyz nic nevim nemohu se k tvojim komentarum nijak vyjadrit. nevim kazda reakce vypovida neco o Tom kdo to rika, takze neco reknes ale nemohu to nijak vyhodnotit, nemohu nic, tak to musim nechat jen tak trcet v luftu. otevrene.
OdpovědětVymazat19 to jsem zrovna dnes ráno slyšela poprvé, v rádiu
OdpovědětVymazatŘíkala jsme si, jak chtěně zapojili autoři hudební prvky "na jistotu", ty nejprvoplánovější.
A ten text zas tak blbej není, připadá mi hravej, ale můj postoj to teda není. Připadá mi bezradnej a nejistě neoptimistickej; mluví sice o sebepřijetí, ale spíš jako o vidině, ne jako o současném stavu (to by se tím nezabýval, jen by říkal, jak se má krásně se sebou a takovou písničku nikdo slyšet nechce :-))))
15
OdpovědětVymazatjasně.
Opatrnost se u mě projevuje trochu oklikou nebo spíš dřív, než by mohla na něco reagovat.
Nebojím se totiž citové bolesti, která vyplývá z blízkosti, nebojím se jít do vztahu. Spíš se ta moje opatrnost týká neznámého. Protože se sama se sebou cítím dobře. Každé neznámo je potom potenciální "nedobře", ale ne pro tu lásku / blízkost / zranitelnost / potenciál budoucí ztráty. Spíš narušení svého klidu nechci, nechci teď novost, nechci krásné poznávání nového druhého. Asi. Teď zrovna.
Ale někdy si to přímo neuvědomuju a říkám si, že by nebylo špatné s někým chodit, kdyby někdo vhodný se namanul. No a pak najednou v sámošce se mnou cizí chlapík prohodí pár slov, já vesele zareaguju, ale když za mnou stojí u pokladny a mrká na mě, tak vypaálím šílenou rychlostí a obejdu blok navíc, jen abych byla krytá a on mě neuviděl, až vyjde ven - aby nemohl jít za mnou a oslovit mě. Prchám.
Tak z této příhody před týdnem jsem vyrozuměla, že si nechci narušovat klid něčím novým neznámým, nechci se s tím otravovat.
Kdyby byla scénka seznámení jiná, například bychom se sešli mezi společnými známými lidmi v družném hovoru, to by byla jiná, to myslím, že bych neprchala. Ale nevím to.
24. jsem velmi podobna. teda v podobe prchajici Plache lane a zaroven suverenky v jine situaci. ale zaujalo me toto Slovo: potencial budouci ztraty. Ano, to je ono. Upachtene a vlekou snazivosti jsem spoluvytvorila neco (pro me) velevzacneho a v Tom je ten potencila budouci ztraty. I kdyz to neztracim... ale jsem si vedoma. uveodmuji si to. a uveodmuji si i krehkost toho vseho.... jak vse pomiji a hoidny se presypaji jednou tak a jednou onak. Vitr veje kam chce. Clovek si vytvori vztahy az na dren.... protoze se to preje, pracuje na Tom, obnazuje se.... hluboce si to preje. A pak zafouka vitr a vse odnese.... tak to je. Jde opravdu o to pinozeni se, o nasazeni a odrikani... jinak se "to" neudela a zaroven je "to" hrozne krehke a kdykoliv muze zmizet. Takze takovy balanc na spicce.
OdpovědětVymazatPotřebuju to ještě dozkoumat (nebo taky né:-)
OdpovědětVymazat- říkám si:
Když se cítím dobře takhle, tak i kdybych s někým chodila / žila, proč by se ten pocit spokojenosti měl vytratit, pokazit, zrušit, narušit? On se asai neztratí - a to mě napadlo až teď. Proč by měl... Pravděpodobné je, že zůstane!!
(samozřejmě nemluvím o krozpvých obdobích velkého stresu nebo šoku, které se v životě jednou za čas objeví tak jako tak, ať s partnerem, nebo bez)
ech ...26
OdpovědětVymazatoprava : krozpvých = krizových
No a právě takové krizové chvíle jsou mnohem lepší s partnerem než bez; to neporovnatelně.
Ale pozor, nejhorší nejou bez partnera - protože člověk prostě vychází z toho, že je sám na všechno a co neudělá, nemá a nebude. Nepočítá s podporou partnera nebo útěchou ni jeho podporou.
Když partner je, je to lepší.
Ale nejhorší je, když ten partner není úplněj partner. To se pak sesere všechno a krize je vnímaná ještě hůř, si myslím.
26. protoze neni smyslem (asi) byt spokojeny. Jsi spokojena, spokojena..... a ups vlak je v pr..... Jen se za nim divas. Smyslem je asi zivot naplnit. TAdy vaham. Nevim.... uvnitr citim ze az tak jednoduche to neni. Zda se mi, ze zivot je treba rozdat. Teda vzdat se ho k prospechu dalsich... a ti zase dal. takze az nebudu mit co davat, az vsecko dam co mam tak proste jen zhasnu. Ze zde je neco...smysluplneho a tezko uchopitelneho. Predat zivot. Svuj zivot.
OdpovědětVymazat28 ne, to ne, žádný vlak, nic takového. To právě vůbec ne! To nezažívám. A ne "se jen tak dívám." Jen tak se dívá ten, kdo si myslí, že ono se to samo a nějaký vlak přijede zvenčí a bude to apak už to pojede. Ale to já nedělám. Aspoň ne teď.
OdpovědětVymazatTo, co dělám, to je život. To, co vytvářím, je můj život, Já ho vytvářím. A tak nemůžu vidět njaký vlak, že ujíždí, to prostě nejde, protože žádný vlak není, je jen to, co já dělám.
A dát svůj život jiným nemám v úmyslu, ani omylem.
Já bych dala život jiným, za jiné, pro jiné jen ve chvíli, kdy bych já sama byla přesvědčená, že druhá varianty je horší, že bych nemohla žít svůj život dál s vědomím, že jsem nic nedělala, ale zachovala se proti svému přesvědčení. Snad.
Pro mě neexistujou kategorie, o kterých zrovna teď mluvíš:
žádný vlak mi neujíždí a nikdy neujížděl, ničeho nelituju, žiju, jak můžu, tak jakýpak ujíždění!!
A za druhý ani svůj život nebudu zaměřovat na druhý; je to můj život A já se nemíním předřít kvůli nějakejm jinejm lidem. Jen kdyby mi to dělalao radost nebo jiné zisky. Jinak v žádným případě.
- tybrďo, koukám, že jsem se ze čtyřdenní "Cesty hrdiny" vrátila hooodně pevná. Hlavně jsem se tam nasmála. A došlo mi, jak je dležitý se smát a být veselý prostě jen tak. Čekala jsem drastickou cestu do hlubin a zrovna u mě to vyšlo dost vesele a ne posíleně, ale potvrzeně - prostě potvrzení toho, že jsem spokojená se sebou a je to sranda.
... 28:
OdpovědětVymazatneexistuje přece zároveň "jsi spokojená" a pak "vlak je v pr."
To si odporuje.
Buď jsem spokojená, nebo lituju že vlak je v pr. A to znamená, že ani předtím jsem nebyla spokojená, protože jsem zřejmě věděla o nějakém kýženém vlaku, ale nic jsem pro to neudělala.
To je něco jinýho než nevědět o vlaku nebo na něj srát nebo ho mít na ocase. Pak není nespokojenost, protože moje hodnoty jsou jinde než nějaký ujetý vlaky, ty mě nezajímaj.
Dřív jsme to tak nevnímala,
OdpovědětVymazatale zrovna dnes mám hodně silné stanpvisko, že smyslem života je právě být spokojený a nic jiného. Být spokojený se svým životem.
Bez dodatku "...ať je ten život jakýkoli." Protože ten život dělám já, ten není zvenčí.
30 no fajn, takze tu pisnicku nahore si nezpivas. ja taky ne. co jsem mohla to jsem pokazde (dosud) udelala. a ta cesta do Singapuru byla taky hodne.... vydrena. Kdybych si nekoupila listek vcas, tak urcite neodjedu. to byl typicky priklad naskoceni do vlaku. bud hned nebo vubec.
OdpovědětVymazatLiško, k té písničce - je to mé současné rozpoložení, takové to - klid, dýchej, nepanikař, něco se nepovedlo, nezoufej, vstávej, opraš se a jdi dál, stalo se stalo, přijdou jiné věci.... (vlak ujel, ale tu ještě lod) ....
OdpovědětVymazat33 barčo,
OdpovědětVymazatjasně! To nepochybuju, že se tak necítíš celý život v kuse, ale je to momentální, takový čas, takové období, a určitě je to na místě a k něčemu dobré a pak zas bude jiné období a uvidí se.
Já mám svoje rozpoložení taky různá v různou dobu. To by jinak byla stagnace, to by nebyl život, kdybychom se cítili pořád stejně.
A mně to taky chodí s písničkama! Pro různou dobu různé písničky, které pak úplně zapadnu navždy. nebo se vynoří v pravý čas zase za několik let.
Myši v poli jsme jenom myši v poli
OdpovědětVymazatTak proč se furt divíme že nás to bolí?
(to ne ja, to pan Topol)
OdpovědětVymazatnapadlo vas nekdy, kdyz jste byli mladi (mlade) premyslet o tom jake to bude az vam bude treba sedesat? Kde budete a co budete delat treba...Citim velkou ulevu v tomto veku, ze uz mi je tolik. ze uz nemusim.... nic. a dokazu si bez problemu predstavit sama sebe v sedesati, sedmdesati i v osmdesati.... tak nejak bez zavahani
OdpovědětVymazatMyslím, že se mi to zdálo všechno daleko a žila jsem HODNĚ PŘÍTOMNOSTÍ. Asi jsem na to nijak extra nemyslela, občas jsme si s přátely udělali legraci, co mi dnes už nepřijde tak vtipná, jak asi kdo dopadne..
OdpovědětVymazatSpíš jsem často myslela na to, jak zvládnu, až děti odejdou za svým.
Překvapilo mě, že jsem čekala, že to pro mne bude hodně těžký a ono ani nebylo.
Ale možná i proto, že jsme byly s holkama často ve styku.
Dokonce jsem po počátečním stýskání byla i ráda, že už se mohu starat jen o sebe..
Vím, že když jsem byla mladá, tak mi třicátníci připadali už jako docela staří..a tak jsem se bohužel i začla brát v tom smyslu, že nic moc nepotřebuju, že to jen ti mladí. Až tak v 35 mně došlo, že se ještě mohu i líbit a teprve jsem si lecos dopřála, zvláště pak po rozvodu.
Několik starších lidí mi tehdy dodalo sebevědomí. Už se stalo, není to tak podstatné, ale mohla jsem tohle vědět dřív..
Taky jsem řekla dcerám několikrát, aby se oblékaly, tak jak mohou a nedělaly, to co já.
Vlastně ..pokud jsem pomyslela na to, že jednou zestárnu a pak nebudu..přála jsem si, aby to bylo rychlé.
A dnes se necítím na svůj věk psychicky vůbec, ale vidím, že to stárnutí je okolo mých vrstevníků někdy dost těžké a všelijaké..a ne všichni ho ustojí.
jakobych presne vklouzla do "sveho veku". tam kam patrim a kde se citim doma. dejavu. ten vek.... ktery by mohl trvat věčně.
OdpovědětVymazatno a souvisi to s tim o cem mluvime asi tak... ze v urcity moment jakoby se to vsecko dopece. fyzicky i psychicky. podle me nezavisle jestli clovek zije sam nebo s nekym.
OdpovědětVymazatUž bych myslím si nebrala ten telecí věk okolo 16 - 20 let, kdy vše, co se nepovedlo bylo katastrofou a slzavé údolí bývalo dost časté.
OdpovědětVymazatNejsem si jistá, jestli bych řekla, že je vše dopečeno, upečeno, jak píšeš.
To se myslím děje až do úplného konce.
Asi bych si zopakovala to, když byly děti malé i s těmi starostmi, ale hlavně radostí z nich a pak ještě bych se zastavila tak v těch 36 - 38.
Stárnutí beru myslím, úplně v pohodě, patří k životu a každý věk má své..
Ale že bych z toho jásala, to zas ne..zvlášť když člověk zjišťuje, že už nezvládne, to co by chtěl..
To je pro mne horší, než se vyrovnávat s nějakými neduhy.
Svoboda stáří Ratko. Tys ale nikdy nebyla sama. Máš velkou hodnotu ve svém muži.
OdpovědětVymazat42. to ano. ano. mam. uvedomuji si to.
OdpovědětVymazat40.s tím "dopeče a nedopeče" a nezávisle na tom jestli s někým žiju, nebo žiju sám.... s tímhle já si vůbec nejsem jistá. něco se dopeče - to ano a něco třeba právě vůbec. dělám stále přešlapy, boty, někdy jsem úplně mimo, nic nechápu a jedu jak buldozer a ani o tom nevím a ještě si myslím jak je to všechno pořádku.... nadělám škody hromady a pak teprve, když mě někdo otevře oči tak koukám, co se děje, úplně mimo - pomaličku mi to dochází a stydím se a nejraději bych si zalezla někam do díry a nevylezla ven. ....
OdpovědětVymazat" to dopeče a nedopeče" je tu stále až na do smrti... a pak ještě v průběhu všeho člověk přehodnocuje...co si myslel, že je jasně dopečené najednou je dopečené jinak ...
44. nojo, záleží asi také na úmyslu. Připouštím že člověk je třeba zaslepený, nevidoucí a omezený ale když jednáš s láskou a vstřícně. a chceš tu situaci vyřešit co nejlépe pro všecky tak i když jsem úplně blbá tak zas tolik škody snad nenadělá. taky se stydím. stydím se za všecky ty moje lži a pokrytectví, ktere jsem udělala v dobré víře že to tak musí být. .. kdy jsem sama sobě lhala že je to tak nejlepší. stydím se za to a věřím, že mi je odpušteno. právě pro to že to vidím. a už to nechci dělat. už nechci lhát, nechci být pokrytec, chci vidět a slyšet a řídit se svým svědomím. je to vyznání, člověk chybuje... ale úmysl rozhoduje nakonec. i když chyby jsou, klopýtání a padání. ale ten úmysl je jakoby vodítkem.
OdpovědětVymazatAbych se vrátila, dřív než Ru od vody, kde se neutopí :) k t0 opatrnosti, o které chtěla psát..
OdpovědětVymazatMožná trochu tuším..možná..
Jo, opatrnost je tím větší, když ještě není vidět "pro krev" do čerstvých ran..
A je způsobena strachem z...
Ano, křičí to zevnitř, ne už ne.
Jen..myslím si, že rány se mohou zhojit, u každého ne stejně rychle. Ale taky je může někdo pomoci zhojit.
Může se stát zítra, za týden, měsíc, za rok. To nikdo nevíme..
45. bylo v tom víc věcí - láska, vstřícnost, ale také má zaslepenost a chtění, nebo spíš očekávání. taky nechci být pokrytec ani lhář, člověk se snaží naslouchat a dělá kompromisy a pak zjistí, že je to čím dál větší schizofrenie a lže si sám do kapsy....pak se to prostě provalí jinudy. je to tak. pak je další věc právě to, když jsi dlouho sama, je to úplně jiné, než když máš kolem sebe někoho - děti, partnera, blízko rodiče .....jsou to všechno zrcadla. nemám to tak, nemám ty blízký přímý zrcadla - pak i ta orientace v tom co se děje i v tom co prožíváš je i těžší, nevím jak to vysvětlit. Proto je pro mě těžší si s někým vytvořit blízký alespon přátelský vztah (myslím tím s mužem) Navíc ti muži jsou jiní.... prostě si připadám občas jak mimozemštan. Jak jsem napsala jinde - nedaří se mi to. Jinak k té opatrnosti za sebe řeknu - měla bych být víc opatrná na sebe, na druhé a ke všemu co se děje - víc naslouchat, víc vnímat, cítit, víc vidět - v sobě i v druhých - pak odpadá zmatenost, pak se projeví to co píšeš - nepokrytectví, apd. je to jasnější, dává to smysl.
OdpovědětVymazatkdyž budu k sobě upřímná - jaká je pravděpodobnost toho, že potkám chlapa, který je na tom podobně jako já - je dlouho sám a ví, že s ním je těžký občas vydržet a není to žádná hitparáda a bude vědět, že to chce s někým zkusit - vydržet se mnou i sám se sebou .....pozvolna, s citem, pomalu, v klidu s tím nastavením zrcadel ....a ten vztah pomaličku třeba i s klopýtáním a padáním tvořit....jak psala Ru jinde - potkat svý dvojče v mužském provedení.
OdpovědětVymazatten druhy, Partner je uplne jiny... v Tom je to zradne. Ze je tak strasne jiny. A clovek ma tendenci si vybirat, jakoze tohle jo a tamot ne, a toto muze a tamto ne. A to je podle mem spatne od zacatku. Teprve casem, ale opradu casem se to dopece a ja pochopim ze ten druhy ma plne pravo byt jaky je, rikat co rika a delat co dela,myslet si co mysli a ja se s tim musim vyrovnat. Nevycitat. Nechtit ho podle sebe aby se mi libil. nechat ho byt. Ale ani nepodstrkovat mu, nevnucovat se, nesnazit se ho ovladnout. a nepdlejzat, neovinovat ho chapadly tohle se clovek uci... neuzurpovat. nechat byt. vim jak je to tezke. jak jsou tendence vytahovat chapadla a chapat.... z pudu nakolonnosti ci buhviceho. ty chapadla utnout, nechat druheho dychat, dat mu svobodu. jako i sobe. byt pokojny. klidny. s nim i be nej. to jsem se musela ucit. byt klidna. nechat toho druheho v klidu. neotravovat.
OdpovědětVymazat44.47.48. tohle v současné době prožívám a uvědomuju si to - natvrdo.
OdpovědětVymazat51. Barco, proto se taky rika, ze Sanga nebo Cirkevni spolecenstvi kde lide musi spolu vyjit jsou tak dulezite. Stejnou funkci ma i mnohocetna rodina, kde lide se nakonec nejak at jsou takovi ci makovi nejak nakonec porovnaji mezi sebou a to tak aby si kazdy uvedomil svoje misto, uvidel se v te skupine, porozumel tomu co dela a proc to dela, uvidel svuj odraz. kdyz pak jde do sveta nebo si nalezne nekoho k sobe... tak treba rozumi co se kolem nej deje, proc se to deje a jakou v Tom on hraje roli.
OdpovědětVymazatCo když člověk všechny tyhle věci má, svobodu, pokoj, klid, neotravuje...ale nemá nikoho komu by je ukázal, nemůže je rozvinout, když je sám. A sám zůstane, může se stát, že napořád, nic se nezmění.
OdpovědětVymazatpokrytectvi je nebezpecne v Tom, ze neodrazi ciste... ani tomu druhemu, ani sobe. clovek si koikrat neuvedomi ze je pokrytec jelikoz je presvedcen ze je to naopak jeho dobra vule, ze to dela pro toho druheho, ze to tak"musi" byt a neodrazi ciste... ani to neumi. jsou veci ktere lze odrazit spravne - pravdive, teprve az si vycistim zrcadlo. do te doby jsem pokrytec, neco sice odrazim ale pokrivene.... je to krive. a ten druhy pak nedostane spravne informace ode mne.
OdpovědětVymazat52. proc nema? treba se strani lidi. Je treba vyhledat komunitu. Skupinu lidi co ziji pohromade. a pak zjistit (jedine souzitim s jinymi) jak je to s tim klidem a pokojem. Ve skupine se projevi. ...
OdpovědětVymazat51. uvědomuju si to.
OdpovědětVymazat53. rozumím tomu - mám s tím přímou zkušenost. matu sebe, matu toho druhého. .... je to tak .... ten druhý to bud vezme ode mě jako platnou minci, ale ta neplatí ....takže zklamání a očekávání ....a nebo se v tom časem zorientuje, dá si tu práci a vidí to, že to co mu nabízím není platné .... nejdřív to kulhá nějaký čas, pak to vázne a nakonec to klekne úplně totálně.
I Barči se omlouvám, nemyslím si, že je pipina, to nejde takhle bez důvodu někoho urážet.
OdpovědětVymazat56.Pa, nic se neděje. rozkoukáváš se tady na blogu, časem uvidíš jak to tu chodí ;-)
OdpovědětVymazatAno, to je pravda, jsem z toho trochu nervozní. Podnětů k přemýšlení mám od vás hodně.
OdpovědětVymazatmusím končit, běžím. mějte se všichni, zatím.
OdpovědětVymazatRatko, díky.
napadlo me s hruzou, ze sice neotravuji Doma ale otravuji tady :-) prosim nahlasit...
OdpovědětVymazatChtěl jsem napsat něco jiného, ale přijdu si divně, když tady rulisa není - jako kdybychom byli bez ní u ní v obýváku, přinesli velkou hromadu názorů, ze kterých zbyden "jne" velká hromada, kterou stejně bude muset uklízet sama :-)
OdpovědětVymazatSe vztahama jsou na tom prý dobře delfíni. Samice se páří se všema, kteří se jí líbí, což opakuje do doby, než je březí. Pak porodí a logicky neví, s kým to má, samozřejmě ani samci to netuší, tak berou všechny mladé za své potomky a všichni fungují jako velká rodina :-)
61. toto reseni se mi Jirko velmi libi a urcite by se mi libilo i v praxi. HOdne tatinku, to by bylo neco. Dokonce se mi to i kdysi zdavalo.... hodne muzu soucasne. Otazkou je, zda by se skupina muzu opravdu zucastnovala na stridacku pece o svoje dite. Prijde mi to jako takova hezka fantazie. A zeny by treba na sebe zarlili, kontrolovaly ktere decko je na Tom lepe, teda kteri tatinci se staraji lepe.... no a na konci by to ale bylo stejne nejlepsi. Baby by udelal svuj krouzek a muzi tak svuj. Znam to z cviceni, cvicit chodi jen same stare Baby, zadny chlap. Chlapi jsou bud mrtvi nebo jen tak sedi a koukaji pred sebe. Ti aktivni si najdou babu. Jednu.
OdpovědětVymazatRozdíl mezi námi lidmi a delfíny bude pravděpodobně v přisvojování si a touze vylepšit jen tu svou rodovou větev. Myšlenka zachování rodu člověka jako takového je sice hezká, ale s lidskými vlastnostmi asi moc nekoresponduje. Až na vyjímky formou pěstounské péče, kdy lidé nezištně vychovají cizí a zase ho pustí do volné přírody - tedy něco jiného, než klasická adopce a osvojení, kdy z cizího udělám svoje a už zase jedu tu svou rodinnou větvičku.
OdpovědětVymazatUrčitě nemá smysl nad tím dlouho bádat - člověk se nejspíš zachová správně, když poteče do bot, ale jakmile se život zlepší, už pojede opět ve své lajně.
ti úžasní delfíni,když se dostanou do puberty,tak hledají delfínky a hromadně je znásilňují.
OdpovědětVymazatViděl jsem to nafilmované a nechtěl být samice delfína,
Asi proto přijdou nám,civilizovaným lidem tolik blízcí:-)
Třeba by dobrovolně nechtěly... teda ty delfinky.
OdpovědětVymazatTak jsme si to precetla o tech delfinech....jak znasilnuji delfinky a jak zabijeji potomstvo, a jak si hraji s mladetem kosatky fotbal dokud neumre. jsou zli? neverim. jsou jako kocky co si hraje s mysi. Je kocka zla? neverim. nasleduji instinkty.
OdpovědětVymazattohle mi jen potvrzuje to co vim..... Ze krome instinktu mam jeste neco navic, schopnost sebereflexe a uvedomeni se.
proto nejsem delfin ani kocka, nybrz ten ta kdo jsem.
Beru to doopravdy vazne :-)
Zdravím po návratu.
OdpovědětVymazatBudu zkoušet odpovídat průběžně tak, jak budu číst, jak je mým blbým zvykem (protože pak občas už objevuju ameriku nebo přímo evropu).:
24/25
Mě zas zaujala ta zranitelnost. To je asi to, co jsem tím myslela, pustit si někoho blízko, odkrýt se, nabídnout všanc to, co mám citlivé, před jinými ukrývané - tím se stát zranitelnou.
Jakmile to udělám, ten druhý se samozřejmě toho citlivého dotkne, trefí, logicky i musí, aby vůbec zjistil, že je to citlivé...
Já mu to přeci dělám taky.
A to je právě ono, aby tuhle fázi oba ustáli. A oba ji pochopili.
Aby jí dali šanci a neutekli s tím, že mi někdo ubližuje stejně jako ti před ním...
Potenciál ztráty tolik neřeším,ten je dycky, každej člověk v mojí blízkosti může kdykoli umřít, s tím nic nenadělám. Nemá cenu řešit, co nejde změnit.
46
Tak nějak taky, Jak píše Aninka,ale taky trochu jinak - ta opatrnost naskočí, když člověk narazí na něco, co ho už dřív zabolelo. I když už se to zdálo zahojené. Duše jako tělo, systém imunizace funguje cca stejně (nebo stejně jako marjána) - první podnět bývá bez reakce, opakovaný pak pokaždé se silnější reakcí a pokaždé dřív - už stačí daleko daleko míň...
61
Jirko v pohodě, bylo s tím počítáno. Jsem ráda, že mám po návratu co číst.:-)
Koukám, že jsem přijela, a tady všichni umřeli.
OdpovědětVymazatTak já zas jedu pryč.
mezi ztratu a bolest bych dala rovnitko. nevidim v Tom zadny rozdil. mozna v pismenkach. ze kazde Slovo zni jinak.
OdpovědětVymazat67." A to je právě ono, aby tuhle fázi oba ustáli. A oba ji pochopili.
OdpovědětVymazatAby jí dali šanci a neutekli s tím, že mi někdo ubližuje stejně jako ti před ním..."
takže zase, jsme u sebe, ale jen jinou cestou. začíná to upřímností k sobě - ne co si myslím, že jsem a kdo jsem, ale teprve tím zrcadlem toho druhého člověka to skutečně poznávám a mám možnost pochopit.
z článku: Opatrnost není důsledkem představ, co chci. Ale představy, co nechci, jsou často důsledkem opatrnosti.jinými slovy - hledám pečlivě pro život protějšek, který by mi potvrdil to - co si myslím, že jsem. mám o sobě nějakou představu a běda když narazím na neplánovaný protějšek - tedy zrcadlo. pak je to blesk z čistého nebe, dost zásahové a také bolestivé.
OdpovědětVymazatRatčina 152. v druhém odstavci a v druhé půlce - pod minulým článkem je pro mě taky zásahová. protože právě bourá mé představy o tom - jak to chci s mužem mít. :-) teda ne že bych takto neuvažovala - vím to, "znám to" (vidím to na svém ex manželovi, který má přítelkyni vztah-nevztah"ale opravdu si to připustit a přijmout natvrdo, že to takhle je a chodí - je věc další. to opravdové přijmutí je pak v tom mém chování, když se ke mě pokusí přiblížit nějaký muž....a ted teprve vidím jak jsem to opravdu tenhle fakt přijala, nebo nikoliv.
OdpovědětVymazatEště že se člověk staví v práci...
OdpovědětVymazat69
Ne každá bolest je ze ztráty, Ratko. Takže těžko tam můžeš dát rovnítko.
A když ti umře babička je to jiný, než když ti umře syn, a zrovna tak je to jiný, když se ti partner zabije v autě a když umře po tak dlouhé a trýznivé nemoci, že už je to pro něj vysvobození a všichni kolem něj se už dávno modlili, ať už to přijde a to trápení skončí.
70, 74
Řekla bych, že sice máš taky pravdu, protože se to na to dá vztáhnout, ale přeci jenom jsi to trošku posunula do svého "moudropoučna". On ten člověk ani nemusí řešit nějaké představy, na něž by se upínal, a věř, že spousta lidí to zdaleka tak neřeší, nepřemýšlejí a nepitvají všechno, prostě se jen nějak chovají. To, že bolí, když mi někdo boří můj sebeobraz, je jasné, od toho utíká drtivá většina lidí bez ohledu na výši inteligence. Sebeobraz je totiž dům bezpečí v okolní cizí realitě, takže kdo by chtěl být najednou bez úkrytu, bez základů, nahý uprostřed neznáma.
Nicméně bolí i spousta jiných věcí. A můžeš jejich podstatu znát sebelíp a uvědomovat si ji sebeupřímněji, na tom zabolení v určité chvíli, po určitém impulsu, nic nezměníš. Protože je to získaný reflex.
Pro mě je to prostě bolest a strach z ní, sebeobranný pud, jaký mají i zvířata, podstata poslušnosti u psa a učenlivosti u krys.
72
OdpovědětVymazatA teď si představ, že tohle víš a takového muže hledáš - ale nechtějí to přiznat ti muži. :-)
Ne že by to v hloubi mysli nevěděli, ale buď to neumějí, je to pro ně ještě náročnější než "normální" vztah "zbouchl jsem ženskou a tak ji mám teď na krku nafurt", a nebo je normy společnosti už tak zdeformovaly, že oni to jaksi považují za špatné takto vidět.
hlavně mi dochází to, že pokud u sebe nějaké věci nepřehodnotím a nepřeskládám ve své hlavě jinak - tak prostě budu do konce života sama. chci být do konce života sama a hledat výmluvy - proč jsem sama? Ne. tak s tím prostě musím začít něco dělat - a jinak než dosud, protože to prostě nefungovalo.
OdpovědětVymazat75
OdpovědětVymazatJo, tak na to jsem taky přišla, tak nějak během učení se s prvním nevěrou. A od té doby přeskládávám tak poctivě, až občas zjistím, že jsem přeskládala i to, co jsem neměla...
Občas naopak je potřeba si sebe sama udržet.
Ale bohužel je potřeba si při tom přeskládávání náhledů na sebe přiznat, že některé věci už jsou nevratné. A že třeba člověk prostě už asi bude sám, no co s tím, tak bude...
OdpovědětVymazatÚčelovosti přeskládávání bych se trochu obávala. (Zřeba za účelem najít někoho.)
jedu hodně v tom "naučeným" ve smyslu: - chlap by měl tohle a tamto ....apd. jestli o tebe stojí udělá toto... apd.
OdpovědětVymazatjsem trochu pipkoidní, jak řekla Pa :-) taky se pohybuju právě v tomhle ženském prostředí, které mě v tomhle podporuje a pak jsem taky právě trochu mimon v té realitě :-) jak jsem popisovala v komentářích výše.
"pipkoidní" neznamená nutně špatně. ale prostě v určitých podmínkách nefunguje. není to tak, že od ted budu dělat rázem všechno jinak a vše staré zahodím - ale prostě jen budu dávat u sebe pozor jestli zase příliš automaticky nejedu do "naučeného". a proto jsou pro mě cenné komentáře Ratky. 49, 51, 53....
OdpovědětVymazat73. ztrata iluzi? snu? predstav? predstav jak by to s tim muzem bylo krasne nafurt .... bolest jako krava. Nebo se odhalis ukazes svoje slabe misto a on ti do toho schvalne rypne... bolest, ztrata iluzi, i on Brutus. i on to udelal ach ja chudak ubohy vsichni mi uvlizuji i ON,ktery byl jiny lepsi I on mi ublizuje.
OdpovědětVymazatKurna, kdybych to nezazila tak o Tom nemohu s usmevem ted psat... nic neboli vic nez ztrata iluzi.... ze je neco krasne a ono to neni, ze spousta veci neni... ze je jen vysnena mnou, vymyslena predstavami a toto ztratit boli
78/79
OdpovědětVymazatPipkoidní ženská může být pro chlapy stravitelnější než ženská, co přemýšlí jako chlap.
A to pracovní prostředí dělá strašně moc. (Stejně tak u tebe jako u mě.)
80
Třeba to může být jen tak, že někde něco řekne, co říkával ten předtím, než pak praštil... Já nevím.
Nemusí to být iluzek jen naděje, že ten druhý bude dělatvěci jinak, a on je dělá jinak, ale třeba ještě hůř, tedy hůř pro ty z dřívějška bolavý místa, ale nemusí to znamenat, že v týchž souvislostech... to chvíli trvá, než člověk uvěří, že ty následky, co přišly kdysi, teď už nepřijdou, že je to jinak...
Ups, už mě to nějak zmáhá, tohle pitvání.
Mám sbalenej bágl s foťákama a vínem a razím na návštěvu, neskutečně si to užívám, cestovat zas jednou busama a neřídit, a těšit se, a na příští víkend asi zas jakási cesta, joo, tomůžu, můžu, léto supr, včera jsem se jela přes les koupat, v polích chrpy a na trnkách špačci, zpátky domů na sicu dovezla hromadu hříbků, ještě teď je mi těžko ze smaženice, miluju léto, mějte se tu hezky a pokračujte po libosti, už vám do toho nebudu remcat, možná jen juknu někdy večer.:-)
Ahoj Ru, měj se hezky. odpočin si. :-)
OdpovědětVymazatsedim v praci od rana do vecera a resim problemy. resim neresitelne problemy. vlastne me mockrat napada, ze ty lidske .... vlastne by vubec nemusely byt kdyby si je lide nevytvarely. Kdyby z nejakeho duvodu nemely potrebu si Problem udelat. co kdo jak rekl, ceho se dotkl a jak,proc udelal veci takhle a ne jinak a ze ted neudelal tohle ale tamto. Ten Problem se stava z otho v Momente kdyz na to narazim a vemu to osobne. jakoze ten druhy to udelal jinak nebo vubec nez... a je zde Problem. ty problemy nekdo vyrabi. To vyrobeni problemu se da jasne vysledovat.
OdpovědětVymazatV praci je tojinak, tam vznikaji problemy soucinnosti hrozne moc faktoru, kdy musi vypadnout vysledek.... takze ten ocekavany vysledek je pricinou. ale u lidi? kdyz nic neocekavam a jen exisutji a vedle me ten druhy a treba jde me ven, najime se, pomilujeme, projdeme se... podivame se na TV nebo si poslechneme muziku. nikde nejsou zachytne Body aby vznikl Problem.
Ru, odpočiň si, píšu kom, :)
OdpovědětVymazatK té opatrnosti, myslím si, že je úplně normální, že čím víc si člověk nabije čumák ve vztazích, tím je pochopitelně opatrnější, aniž by možná až tak někdy chtěl, prostě už ví..co by se mohlo, kdyby..
Ona je na místě, když si dítě způsobí úraz a ví, že tohle už radši ne.
Ale co se týká nějaké citové investice, pokud se starší, co za sebou táhnou už lecos, řekla bych, že tam fakt ta opatrnost může dost toho zhatit.
Ve smyslu, že se jí dejme tomu jeden přece jen trochu někdy zbaví a riskuje, že má rád.. A pak vidí, že druhý si chrání to své až příliš, aniž by dokázal ji kousek taky pro druhého odhodit, myslet i na něj.
To se asi pak ten druhý přece jen zamyslí, na kolik to s ním vůbec myslí vážně..
Ale nedivím se tomu..každý si něco už vybudoval, jedno co, ale něco svého, a tak není divu, že je tu ten strach a opatrnost, že by třeba i o svou malou jistotu mohl přijít a tak si jede sólo a možná až časem pozná, že mu stojí ten druhý za to něco risknout, že i on kus opatrnosti dokázal odhodit pro společnou věc..
OdpovědětVymazat85
OdpovědětVymazatnojo, ale někdy to znamená, že ten druhý, co riskuje dřív a víc, by musel podstoupit docela utrpení a docela dlouho vydržet a ktivně se snažit, než ten první opatrný si milostivě uvědomí, že mu to za to stojí. A to si myslím, že ten člověk, co taky není žádnej mlaďoch, nemá chuť už podstupovat. Já teda ne. Radši nic.
:-)) Z toho mi vyplývá: starý pardi se snáz sčuchnou s někým mladším. Ne s vrstevníkem.
barčo,
mně nepřipadáš nějak pipinovatá nebo pipinovatější.
ad 86, jo líšo, tak to máš dost pravdu..hlavně i kdyby se ten jeden snažil ukázat, že mu někdo stojí za to riskovat v dobré víře, že ten druhý si uvědomí, že by tedy mohl i on něco risknout taky, pokud tedy stojí o to s ním být, tak to může trvat. Trvat tak dlouho, než se rozhoupe, že už pak přestane věřit a myslí si jakou udělal blbost.ŽE NEBYL OPATRNĚJŠÍ..Když už to trvá dlouho, pakuž se ten druhý ani rozhoupávat nemusí.
OdpovědětVymazatNa druhou stranu, pokud se bavíme o tom strachu a opatrnosti, pokud neriskne jako první ani jeden, tak to jde do háje..Tak nejspíš už jako dospělí a rozumní, by asi neměli nijak kličkovat co a jak bude a rovnou si to vyjasnit.
barčo, ani mně nepřipadáš vůbec pipinovatě, natož pak pipinovatější :)
86,87
OdpovědětVymazatJo, jeden do toho jde po hlavě, protože cítí, že mu čas ubývá, a nechce už ho ztrácet zbytečnýma ofukama, druhý se drží na dištanc, protože cítí, že mu čas ubývá, a nechce už ho ztrácet s někým, kdo zas selže.
Ono je to asi fakt těžký a záleží víc na povaze, jak s ekdo s těmi šrámy vyrovnává.
Ale je fakt, že ti, co si na sebe moc dávají pozor a jsou i ve vztazích moc opatrní, takoví budou pořád. Představa, že se v npovém vztahu tak uvolní a najdou takovou důvěru v druhého, že se mu otevřou na revanš, spadá do stejné říše romantických bludů, jako že láska alkoholika zbaví chlastu.
Takže je to ber-neber. Takhle to leží, karta na stole a lepší vrabec v hrsti než holub na střeše a nebo risk a nic.
ahoj Rulisa, no hmm, pozerám, čítam, premýšľam.
OdpovědětVymazatnapadlo ma príslovie Kto sa bojí, nech nechodí do lesa ;-)
možno by bolo lepšie namiesto zoznamiek ísť niekam, kde sa môžu vyskytovať ľudia s podobnými záujmami, ako ty. mám dojem, že na tých zoznamkách je priveľa nevhodných ľudí, hm.
ono všetky tie analýzy, čo kto ako prečo načo, byť či nebyť s niekým, asi naznačujú, že veci nie sú tak, ako by mali byť, a že onen objav nie je pre nás ten pravý.
OdpovědětVymazatak by bol, tak by sme s ním boli. také niečo človek proste cíti. vie.
niečo podobné riešime už dlhé roky s kamarátkou. veľmi by chcela partnera a dieťaťko. ale nemá s kým.
OdpovědětVymazatdieťaťko bude, adoptuje si ho. "vieš, ja som asi chybná, každá má nejakého chlapa. akého-takého, ale má" povedala mi raz. mala smutné oči. a v tom to asi je. že ona nechce chlapa akého-takého. ale poriadneho. a dokonca takého, s ktorým ju bude spájať láska a priateľstvo. nie je chybná. som veľmi zvedavá, koľko dvojíc by ostalo, keby ostali len tie funkčné a zdravé vzťahy.....myslím, že menšia polovička. a tá väčšia by boli šťastní singláci ;-)
89
OdpovědětVymazatAle kam?
Moje zájmy jsou spíš solitérní a party v tomhle věku už jsou uzavřené společnosti, lidi buď v párech, nebo zklamaný a nedůvěřivý, rozhodnutý už zůstat sami...
Etě že aspoň ty miminka jsem jakž takž stihla. :-) Ty mě teď držej, když jdem společně na pivo. :-)
Kam - vodáci? Fotografující někdo - i když to je spíš solitérní koníček, tojo. Plavci a cyklisti na koupáku .. to už máme vyzkoušený :-)
OdpovědětVymazatRůzný semináře a akce jsou dobrý, ale většinou se tam kupodivu seznámit moc nejde - buď tam jsou skoro samé ženy, nebo je těch pár chlapů zadanejch, nebo tam jdou chlapi v přechodným stádiu nevhodným k seznamování. Nebo nevim. Akorát vím, že většinou se neseznámit je normální. Když na jedné ze tří až deseti akcí se najde jeden potenciální vhodnej parťák, je to norma. No a ten když nevede řeči o tom, že se zrovna rozvádí je to div.
Jó, málokdy málokde. Na ulici to taky jde, všude, ale výsledný vzorek nebývá vhodný pro dlouhodobý vztah.
Tak by mě zajímalo, co bude dál.
Ani naouřadě se člověk neseznámí jen tak snadno, ani na tý zas-aný poště ani v bance, km tak nerada lezu. Natož u ženskýho doktora. Ještě ke všemu doktorky...
Ten kudrnatej s pískovcem tam byl dneska zas. S nějakým jiným kamarádem než loni. A už jednou předtím, chtěla jsem ti napsat a nějak zaniklo v chumlu jiných událostí. Neví, jak se má na mě tvářit. :-)
OdpovědětVymazatAle dneska to měl snazší, taky jsem tam nebyla sama. :-)
Rulisa 89: no tam, kam teba povedú tvoje záujmy. síce je menšia šanca, že tam niekoho zoznámeniachtivého stretneš, ale zase je väčšia šanca, že ten, koho tam stretneš, bude k stebouzoznámeniu vhodný.
OdpovědětVymazatsom tu písala o dámskej jazde na chatičke decivilizačnej. síce sme tam ani jedna partnera nestretli, ale s tými chalanmi sa kamarátime dodnes ;-) a Pískovec kudrnatej sa má na teba tváriť priateľsky a hezky ;-)
ale pravdu povediac, taky moc nevím. mne to v živote vychádza tak, že furt niekoho stretnem zrovna vtedy, keď nikoho stretnúť nechcem ;-) a taky si myslím, že stretnúť spriaznenú dušu a vytvárať s ňou funkčný vzťah je veľké šťastie a dar.
OdpovědětVymazat95. poslední část komentáře - vnímám to také tak a čím dál intenzivněji, spíše to považuju za zázrak.
OdpovědětVymazat94
OdpovědětVymazatAle tam já chodím přece furt! K rybníku, do lesa... :-D
Celej život se pohybuju mezi lidma s nějakýma stejnýma zájmama. A je to tak, jak píšu. Uzavřený společnosti, páry, zbytky, co jsou nepoužitelný (chlast, agresivita, atd.)
A když je mi společnost mnoha lidí nepříjemná, tak nebudu jezdit na festivaly jen proto, že tu muzika ráda poslouchám doma u počítače a že bych chtěla najít někoho,komu se taky líbí. To je nesmyl.
Koho tam najdu? Zas jen někoho,kdo rád jezdí na festivaly. Co já s ním? Řeknu mu, že mě to krutě neba, ale že jsem tam byla tehdá jednou, abych ho sbalila?
Co pak on se mnou?
Tohle jsou všechno fakt takový snaživý rady, ale spíš knížecí.
95 1. věta se mi nikdy v životě nepotvrdila. Možná proto, že jsem celej život potkávat lidi chtěla. A nebo proto, že mi to až příliš připomíná české "sedávej panenko v koutě, když budeš hodná, najdou tě? Plus dodatek kolegů, že ženská po čtyřícítce si nesmí hrát na schovávanou, protože už ji nikdo nehledá?
Prostě když někoho potkat chci, nemůžu sedět zavřená jen doma a nebo bejt jen v práci. Což pohříchu teď hodně jsem. S tím ale ještě nějakej čas nepude nic moc udělat.
95 2. věta - samozřejmě. Už při počtu lidí na světě. Čím víc, tím dál od sebe.
Kudrnatý Pískovec je mi jedno, ten jel po Lišce, mně sympatickej moc nebyl. :-)
Já tam na druhý straně stolu ale ten večer zjistila, že vlastně ani tak moc nelpím na té své představě chlapa štíhlýho až hubenýho. Že i medvídci můžou bejt fajn. Ale ani ten medvídek na tehdejší mojí straně stolu po mně nejel, teda.:-)) Jen byl fajn.
Rulisa 97: "Prostě když někoho potkat chci, nemůžu sedět zavřená jen doma a nebo bejt jen v práci."samozrejme, som to tu niekde v komentoch aj ja písala, že to furt hovorím zoznámeniachtivým kamoškám, ktoré žijú systémom z domu do práce a späť ;-)
OdpovědětVymazatJojo, možná to vzdám a přecejen tu seznamku podstoupím, i když se mi nechce a budu to ještě oddalovat.
OdpovědětVymazatJe taky nějaká neformální - spíš trávení volného času nezadaných (už si nepamatuju tu internetovou adresu, ale asi se to snadno dohledá). Jenže to je pořád nějaký chození po horách, to už se mi taky nechce s kdekým. To radši sama než s nějakejma lidma se sportovním vybavením apod.
Jéhele, mně už jde komentovat z práce na blogspotu! Jů. Už mi to komentář nesežralo.
OdpovědětVymazathahaha, pan Pískovec jel po Lišce a Liška píše o lezení po horách, takže jakože s panem Pískovcem na pískovce rozhodně ne :-)) nebyl schválen. prostě jen mě ta asociace tady z těch komentářů napadla....nic vážného zatím nehledejte.
OdpovědětVymazat99
OdpovědětVymazatNevím,Liško. Ten "tvůj" typ chlapa asi na seznamce nebude.
Naprostá drtivá většina je tam úplně mimo, vysloveně jen sex nebo IQ za rohem, tu zlomkovou menšinu abys přebírala vidlama jehlu z kupky sena.
A stejně musíš počítat s tím, že i ti hodní slušní neblbí jsou tam proto, že nejspíš mají nějaký problém s komunikací nebo blok v navazování kontaktů v reálu - nevím, nakolik pro tebe bude takový chlap přitažlivý, dostatečně dominantní a chlapský. A nakolik se ti vůbec bude chtít tu kupu sena (nebo místy i hnoje) přebírat.
Na druhou stranu je fakt, že největší kupa je právě z Prahy, takže i největší šance z ní něco vytěžit.
OdpovědětVymazatvzhledem k me enormi protivnosti si vubec neumim predstavit ze by me nekdo chtel. ale to asi nepatri do diskuse o seznamovani.... vidim to totiz spise tak, ze dva protivni lide spolu neco MUSI delat, teda porad se nekde potkavaji a musi spolu vydrzet a pritom zjisti... ze treba ten druhy neni tak priserny jak vypada. to je pro me jedina mozna varianta.
OdpovědětVymazatpokud nekdo bydli n amalem meste, tak jedinou moznosti je treba ze nekomu zemre zena v sousedstvi a tak osamely dotycny chodi co javim pujcovat si naradi ci poradit se jak vyprat nebo zehlit to jen tak placam a pri te prilezitosti treba... ale jinak si fakt neumim predstavit jak by se pani stredniho veku mohla uspesne seznamit. doopravdy neni jak.
104. naštěstí tyhle seznamovací věci nezáležejí na naší představivosti. :-)
OdpovědětVymazat(si říkám a vidím kolem sebe já.) prostě budto to přijde a je to, nebo to prostě nepřijde. přestala jsem to už řešit. s mým bývalým mužem jsem se seznámila při nakupování v jeho prodejně a večer pro mě přijel do mé práce, naložil mi kolo a bylo rande a pak mě zavezl na ubytovnu a tak jsme se dali dohromady. nikdy by mě to ani ve snu nenapadlo, že se seznámím takhle.
105 nojo, ale to jste byli mladi. kdyz jsem byla mlada tak to vse fungovalo jinak. tak nejak byl clovek plny idealu a predstav jak to bude skvele.... a tohodlenc je casem jak bych to rekla. ..Je techto predstav usetren. je realista. taky se jiz nechce rozmnozovat a zakladat hnizdo.
OdpovědětVymazat107. já jsem byla mladá, to ano, manžel byl o 14 let starší. ale jen tím chci říct, že stále jsou místa, kde se člověk může seznámit, právě když s tím vůbec nepočítá. to jak to bude dál, je už další věc. jinak můj bývalý manžel se předloni také seznámil s ženou, která je o tři roky starší než on. seznámili se náhodně - u jeho kamaráda, kam tato žena přišla na chvíli, pro něco si půjčit ke kamarádovi. prostě ty možnosti jsou, ne že ne. ale prostě extra vymyslet s dobrým výsledkem se to dopředu nedá. jako člověk může vymýšlet strategie, plány..... ale realita je kolikrát nevyzpytatelná.přijde mi, že když to člověk neočekává, je uvolněnější a pak tyhle věci dopadají jakoby samy...
OdpovědětVymazatještě to vnímám intenzivně tak, že lidé mí vrstevníci kolem té 40 ky mají manželské krize, bud je ustojí a nebo ne. hodně manželství padá, děti odrostlé a oba lidé chytají nový dech, nové směřování. vyvedly mládata a chtějí ted trochu žít " po svém" to manželství splnilo a zaplnilo určitou potřebu a etapu jejich života a ted nastupuje etapa jiná.
OdpovědětVymazat108. no to jo, ale takovy manzel chytajici novy dech si asi najde mladou.
OdpovědětVymazat108. a nebo si pořídí poslední dítě...to jsou taky takový mezníky .... aspon co hodně pozoruju u kolegyn, někdy to vydrží a jede se dál a jindy to manželství i přesto padá....
OdpovědětVymazat109. no, někdy ano, na chvíli :-) než zjistí, že už na to nemá :-)) a nebo, než si srovná v hlavě co vlastně ještě chce, jestli zase vše začínat znovu s mladou - budovat hnízdečko, zase děti, starosti ....
OdpovědětVymazatale ano, každý zkoušíme chytat druhý dech a žít druhou půlku všelijak.
10. no to jo, taky jsem mela posledni v 38 a vymazlenemu mazankovi je uz 17 :-)
OdpovědětVymazatJá myslel,že dáváte s Liškou jména jen svým Ex.
OdpovědětVymazatKudrnatý pískovec...to je hned znát,že vás děvčata zaujal,to už je jméno i příjmení:-0)
ted to vypadám, že tu dělám chytrou :-( ale prostě jen hodně vnímám a prožívám své vrstevníky (bavíme se o tom i s kolegy muži) a zároveń samu sebe a paradoxně mě to vrací k mému exmanželovi o 14 let staršímu - chápu čím si procházel tehdy v minulosti v (nyní v mých letech) i s ním jsem si o tom nedávno povídala.
OdpovědětVymazatad113:
OdpovědětVymazatkdyž jsem musel v komentu vyplnit své jméno,tedy název u Ru,tak mne úplně zamrazilo:-)
Taky si myslím, že to musí být dost o štěstí, ne nemožné, jen už těžší.
OdpovědětVymazatJsem si uvědomila, že jistá paní z našeho baráku, asi v mém věku, vyhodila chlapa, s kterým byla asi 2 roky a vypadali spokojeně, že neseděl mně je jedno :), takový bručoun od pohledu. Tehdy mi to řekla, ani nevím proč, že bude radši sama a koukám, že už má asi po půl roce celkem sympaťáka. A to má ona roztroušenou sklerózu, ale je celkem pohledná. Další chlap.. potkala jsem ho v Praze s nějakou a dělala, že nevidím, mám dojem, že je, nebo byl ? ženatý..Další..možná starší, než já, takovej běžnej typ a taky tu má najednou chlapa, jo a děda skoro už , co pečuje dobrovolně o záhonek vedle nás, má babču. Vodí se na procházky za ruce, zdál se mi vždy hodný. Bohužel, se jich nemohu zeptat :), jak se seznámili a kde..tak jich mám okolo dost. A nedávno jsem se dozvěděla, že když jsem bydlela jinde, tak žena, co měla nic moc manželství, ovdověla a asi rok a půl trvalo, než měla jiného spolubydlícího.. Kdyby se mi někdo zeptal, jestli mají šanci ti jmenovaní, moc bych zrovna u nich nedoufala..t a k ž e..:)
112. a pak je to ta druhá varianta :-) honem honem mít dítě s novým mužem. stihnout ho. zvláště když žádné ještě neměl.
OdpovědětVymazat117. to se me ptal fakticky kazdy. zda mam po tolika letech decko s tim samym. a divili se ze jo.
OdpovědětVymazatSaule, viz:
OdpovědětVymazathttp://liska.blokuje.cz/letni-jizda-2013-1
118:
OdpovědětVymazata máš?:-0)
no. nemam... rekla bych ze se vsichni postupne menime. teda nase telajsou uplne vymenena :-)
OdpovědětVymazat119:
OdpovědětVymazatty se k tomu jejich rodinnému stavu vyjadřuješ,jakoby měli Ebolu:-)
122
OdpovědětVymazatNikoli, jako bych měla tři piva. :-D
Barča 107: "přijde mi, že když to člověk neočekává, je uvolněnější a pak tyhle věci dopadají jakoby samy..."
OdpovědětVymazatpresne takto nejak som to vo svojich komentároch myslela aj ja..samozrejme, že nemôže čučať doma za pecou, a diviť sa, že ho nikto nenájde ;-)
no je to zvláštne, tie vzťahy....a dejú sa veci všelijaké.....ja som sa napr. kedysi odtrepala na chatu do hôr. 1804 m.n.m. mimo civilizácie. žiadna lanovka. širokoďaleko nič, len hory. išla som tam navštíviť kamošku a mala som presné info o osadenstve chaty. chcela som mať svätý pokoj od každého a od všetkého a ani vo sne ma nenapadlo, žeby som tam mohla niekoho stretnúť. no. stretla som. ;-)
OdpovědětVymazat124
OdpovědětVymazatAle jak to mám udělat, abych to neočekávala, když mi jede představivost bez přerušení snad i v noci? :-)
126:
OdpovědětVymazatpředstavovat si,že nic neočekáváš:-)
jaj, tak to aj mne! ;-) myslím, že si rozumieme, len máme kvapku inú terminológiu ;-)
OdpovědětVymazatproste si ži podľa svojich predstáv a nechaj veciam voľný priebeh ;-)
OdpovědětVymazatSV 90: júúúú, dieťatko už je! mám radosť. čakala dva roky....
OdpovědětVymazat