O zamilovanosti a lásce
Šla jsem dneska ráno do práce, přes trať po štěrkovém náspu a pak ulicí mezi domky, štěrk pořád vždycky stejně bnepříjemný pod nohama a v každé předzahrádce něco specifického, něco, čím si ji pamatuju, věčný sklad stavebního materiálu místo kytiček nebo do koule stočený medvědovitý čaučau s tupým pohledem, co štěkne dohromady třikrát za rok...
Zrovna u něj mě to napadlo.
Že když jsem začla do téhle práce chodit, byla jsem z ní nadšená, okouzlená, excitovaná, všechno v ní šíleně vnímala a měla chuť všem o všem vykládat, o každém detailu té práce, ale nejen práce, i cesty do ní a z ní, vykládat - ne, zpívat! - o každé té předzahrádce a tom čaučauovi a černým vlčákovi, co vypadá jako bývalej náš, a o labradorovi u jedné boudy s borderkolií, obou stejně uňafaných...
Vlna štěstí, křídla endorfinu.
Zamilovanost.
Dneska jdu do práce tou ulicí a už mám normální ranně unaveně přiotrávený pocit. Sere mě, že je namrzlo a klouže to, že před tímhle barákem nesypou chodník a v zimě neodhrnujou, že ti dva psi u boudy zas řvou jak pitomí...
Ale přitom by mi chybělo, kdyby něco z toho nebylo. To, že to tam všechno takhle je, je to, co mi dává klid a pohodu.
Podzemní řekou vědění, že to mám ráda.
To ta prvotní excitace vyryla koryto té řeky.
A v něm pak plyne obyčejná každodenní jistota.
Bezpečně.
---
(Dík, Barčo.)
Ru, já děkuju. :-) jsme asi skalní typy a máme to podobné.
OdpovědětVymazat"Kamenolom, příští zastávka Zoo". To se mi taky kdysi vyrylo.
OdpovědětVymazat2. :-))
OdpovědětVymazatA pak už se vystupuje k přehradě. ;-)
OdpovědětVymazatU nás máme hlášení:
OdpovědětVymazat"Krematorium,konečná zastávka,prosíme vystupte"
Linka tramvaje 2 a 7,kdyby někdo potřeboval:-)
libi se mi to rozdeleni na dve casti.... prvni faze stesti, kdy se ryje koryto pro proud vody a pak zvyk, kdy korytem jiz tece voda
OdpovědětVymazatHezký.
OdpovědětVymazatAsi jsi první člověk, co znám, kromě mě, který si používá slovo excitace pro tohleto - silné oživení, hypománii, nadšené vzrušení z toho, že se děje něco nového a je to strhující.
Tak to je dobře, že to slovo nenaskakuje jako termín jenom mně.
- Aha a teď mi dochází, že v angličtině se to používá běžně. Já jsem si to ale kdysi vzala z fyziky.
... aspoň myslím :)
OdpovědětVymazatJsem z rodiny chemiků - fyziků. Ten termín jsem převzala od mé nejmilejší macechy. Ona má spoustu podobných výborně na psychologii aplikovatelných termínů. :-)
OdpovědětVymazatexcitovany elektron který přeskočil na vyšší energetickou hladinu. používám to taky, excitace :-)
OdpovědětVymazatEnergeticky vybuzený.
OdpovědětVymazatAle jinak na té teorii něco je. Už jen to, jak rád člověk potkává milé lidi z dřívějška.
OdpovědětVymazatJj. .-)
OdpovědětVymazat12
OdpovědětVymazathlavně excitovaný lidi z dřívějška :)
Jako jsem já.
O mně si kdekdo myslí, že jsem v mánii, když mě vidí. Včetně psychoterapeutů a lidí s duš. onemocněním.
Přitom já mám jenom radost, že někoho vidím, že s ním promluvím a něco spolu děláme.
Já taky občas klamu... aktivitou... :-)
OdpovědětVymazat14. a co kdyz je to fakt manie? jakoze se udrzujes v Tom radostnem stavu, uvedomujes si ho a drzis si ho v mysli vice nez odvracenou opacnou stranu (cernou diru) i kdyz treba obe stranyjsou pritomny zaroven. nebo tesne po sobe nebo proste jsou.... ta radostna i ta neradostna.... radostna kdyz nekoho vidis neradostna kdyz ho pak nevidis treba. nebo tak nejak.... radostnost ma urcite i opacnou stranu. kde je? kde je ta opacna strana?
OdpovědětVymazat16 no jistě a co jako; tady nejsem od toho, abych o tom vykládala. Funguje to a není to problém - ten nastává např. v situaci, kdy umírá kocour, no.
OdpovědětVymazatTady je téma zamilovanost a láska a k tomu dnes taky nemám nic :)
Radostnost nemusí mít nutně opačnou stranu.
OdpovědětVymazatNutně ji má pouze v případě,kdy je navázaná na děje a procesy,které ji ovlivňují.
Protože ty procesy fungují podle svých pravidel a mají něčí radostnost naprosto na háku.
Nebyla rec o deji a procesu? jestli ne, beru zpet.
OdpovědětVymazatNo prý bylo téma zamilovanost a láska.
OdpovědětVymazatSice jsem si nevšimnul,ale Liška možná nechtěně něco prokecla:-)
Což je dobře,jinak by z nás Ru dělala blbce,že se raduje jen tak pro nic za nic:-)
20 Reagovala jsem presne na toto misto: Přitom já mám jenom radost, že někoho vidím, že s ním promluvím a něco spolu děláme. nevim jestli se to tyka deje a procesu nebo je to bezpodmineny stav....tedy bezpricinny
OdpovědětVymazatVy jste přeborníci na zašmodrchávání. .-))
OdpovědětVymazat22. z me strany je to pouze hra s pozornosti a uhlem pohledu nasi mysli. doufam ze z toho nebudou tazeny zadne zavery :-)
OdpovědětVymazatJá dneska netahám. .-)
OdpovědětVymazatJá nevim :-)
OdpovědětVymazatale když jsem v kom.14 psala poslední větu "Přitom já mám jenom radost, že někoho vidím, že s ním promluvím a něco spolu děláme" uvědomovala jsem si, že implikuje dojem, že když jsem sama a nikoho nevidím, propadnu se do druhého pólu než je radost a mánie.
Ale nepropadnu.
25. anebo ze ten druhy pol je potencialne pritomen (neradostnost)
OdpovědětVymazat26
OdpovědětVymazatjo, to je trefný - u pracovních úkonů, které se netýkají přímého setkání s lidmi, u mě vládne neradostnost, ano! Přesně tak. A to je teď moje téma asi největší.
jak ctu ted toho ruskeho psychiatra, tak on pouziva slovo podrazdenost. podrazdeny a na to navazujici napeti. to by taky mohla byt excitace. energeticka nerovnovaha. kdyz funguju primo rovnovazne s okolim tak nejsem excitovana (podrazdena) jelikoz reaguji primerene - rovnovazne. Teda tak to chapu ted... ze k tomu co me potkava zaujimam primereny postoje a reakce takze vse plyne v rovnovaze a nezustavaji zbytky napeti ani tam a ani onam. o rovnovaz casto pslala Ru. takhle to ted vnimam.... tu rovnovahu. ze akce reakce nastupuje soucasne a nezustava zbytek (napeti)
OdpovědětVymazatNevím, jak Liška, ale v tom smyslu, jak to znám a převzala jsem já, jek excitace stav spíš plusový - nadšený, aktivní až radostně aktivní, příjemně vzrušený. Endorfinový.
OdpovědětVymazatNapjatá podrážděnost ústící do přecitlivělosti na podněty je něco jiného. To je prostě křeč.
29. prijemne vzruseni je tedy excitace a neprijemne křeč :-)
OdpovědětVymazatJo, je to takovej fajn pocit jistoty, že věci jak je znám zůstávají a pokaždé si něčeho člověk všimne už i u toho prozkoumaného. Asi před 5lety, jsem šla náhodou okolo školy, kde jsem začla chodit do první třídy a hned první den utekla, kvůli velkému plakátu krávy na chodbě v patře. :)
OdpovědětVymazatVloudila jsem se jako rodič, nebo babička a vlezla, nakoukla kde se dalo.
Pak jsem šla jko cestou domů.
Nikam jsem nedošla, nevěděla jsem kudy, cesta nebyla, ale silnice a nevěděla jsem jak se dostat dál. Stál tam jen kopec, co kdysi. a nové baráky, co jsem viděla z dálky, doufám že na té tehdejší cestě.
Pocit, že už není cesta k mému tehdejšímu domovu, mě dost zaskočil, bylo mi nějak smutno.
"Už není cesta k mému tehdejšímu domovu..."
OdpovědětVymazatBrrr.
Nejen podél silnice...
Jojo, u me taky. Ta mista z detstvi i mladi zmizela... Suchy vrch je zastaveny sidlistem, znala jsem tam kazdy kout, kazdou skalku a kazdou rostlinku. Kdyz jsme sla loukou nad hlavou zpivaly skrivani. Vsude stoji panelaky.
OdpovědětVymazatPro me je ted misto kde bydlim dalsim stupnem... s loukamy, ptaky a zeleni. Uveodmila jsem si ze ta priroda je pro me domovem
Kde ta Rulisa je, že tak dlouho nepíše?
OdpovědětVymazatJestli ona nešla na záchod!
Nebo do koupelny.
OdpovědětVymazatNee, tam pude teď.
OdpovědětVymazatČímž hlásí, že dobře dojela a jde rozjímat, jak to byl úžasný prodloužený víkend. :-)
Já o něm sotva napsala článek, a ty už jsi dávno dojela! Tak to je dobrý.
OdpovědětVymazatJen klid, já teprv jdu stahovat fotky do počítače, kdeže ještě spí můj článek...
OdpovědětVymazat