(Optimalizováno pro černobílé monitory)

21. 4. 2015

Střih

Před čtrnácti dny jsem se probudila ze sna a bylo mi úzko.
https://www.youtube.com/watch?v=t0imaSCnSuA

Zdálo se mi, že jsem někde, kde mám něco organizovat, zajišťovat, vím, že tam bylo víc mně známých lidí, lidí známých z minulých časů mého bytí, někdo od koní, někdo ze vsi, kde jsem dřív bydlela, nějací bývalí kolegové z bývalých zaměstnání...
Kmitala jsem, zařizovala, vyřizovala, komunikovala, otáčela se zprava doleva a ukazovala rukama, ohýbala se pro papíry, natahovala se pro peníze...

A nestíhala.
Klepala se z vědomí, že už dělám jednu botu za druhou. A že to na mně všichni vidí.
Pak to tak nějak padlo, ten ruch, asi jako při organizování závodů, začátek je vždycky nejhorší, někdy ještě cca po půlku, kdy se musí zajistit i nějaký vložený program, ale pak, když už běží finále, už je to v podstatě samochodný namazaný stroj a člověk se konečně může zastavit a třeba se i dívat...

V samochodu tohoto snového stroje jsem se taky zastavila. A vytáhla z igelitky sukni. Dlouhou šedou sukni z pevné látky, šitou navrstvením dvou dílů, přesně padnoucího sedla na bocích a pouzdrovitého středu s mírným rozšířením úplně dole. Vím, proč ji mám s sebou - protože ji chci ustřihnout. Zkrátit. 
Vzala jsem do ruky nůžky a na vteřinu zaváhala: Střihnout, nebo ne? Je tak dokonale krejčovsky zpracovaná, látka tak kvalitní...

Střihla jsem.
Kolem dokola.

Odstřihla jsem víc než půlku spodního dílu, ze sukně do půl lýtek jsem udělala sukni do půl stehen.
Dívala jsem se na to, co zbylo, a cítila bolest. Intenzívní bolest z nevole, bolest v žaludku a na hrudi, tu, jako když člověk ví, že právě udělal něco nezměnitelně nenapravitelně špatně.

Proč jsem ji vlastně ustřihla?

Takhle nemá žádný tvar a já už jsem stará na sukně do půl stehen, s mýma křečožílovýma pomerančokůžovýma sádelnatostárnoucíma nohama. Nemám jinou sukni do společnosti než tuhle, seděla mi a už nikdy ji tak dokonale nesešiju, jako byla, tak proč jsem ji stříhala? Jen proto, že nechodím do té společnosti? 

Jen proto, že jsem měla ten ukrutně nutkavý pocit, že prostě musím, musím ji ustřihnout?
Něco ustřihnout...

Musím něco ustřihnout vždycky, když se potřebuju odstřihnout od něčeho, čeho je na mě moc?

Musím ustřihnout něco, co s tím ostatním, co odstřihnout nemůžu, třeba ani nesouvisí?

Mám to po mamince? Její odstřižení každého muže, který se jí dostal natolik blízko, až měla pocit, že je jí blízko moc, přestože ho třeba i (aspoň podle jejího pohledu) milovala?
Maminka odstřihávala sobě blízké lidi místo sama sebe, sama sebou zahlcená, celý život...

---

Založila jsem ten sen ad acta. Do igelitky. Ustřižený sen poskládala k ustřižené sukni. A odjela do Prahy na setkání mikroblogosféry.
Jen tak mimochodem s rozhodnutím, že ten mírně divný pán, s nímž od konce minulého léta udržuju mírně divný vztah – nevztah, další z řady mých nevztahů, mi už svými mírně divnými způsoby komunikace definitivně způsobil přetečení hrnku a že si ho prostě vyhazuju z hlavy...

Nevyhodila.

Přemýšlím o dědičnosti nůžek k odstřihávání.
Přemýšlím, do jaké míry nevztah divný vznikl jako snaha vyléčit se z Nevztaha nedivného, do jaké míry vlastně koho budu ustřihávat, když střihnu... Jednoho s druhým... druhého s prvním...
 
Strašně moc se mi chce.
Udělat šmik.

A vrátit se kamsi... bez nich...
Uskočit.
Do osamělosti sama se sebou, která si bude hořkosladce lkát v písmenkách a vlastně spokojeně žít, protože to jí jde nejlíp, a na té mimotrati sebeklidně stárnout... bez zrcadla vedle sebe...

Šmik.
Už nikdy nesešiju.
Nic jak bylo.



12 komentářů:

  1. mela jsem nedavno velmi podobny sen. Ustrihla jsem si polovinu vlasu... teda na pulce hlavy. Videla jsem se a ustrihla si vlasy temer naholo. A v otm snu jsme se taky ptala proc jsem to udelala. premyslela jsem a rikala si, ze se budu muset podivat do snare :-) nebylo to neprijemne jako spise udivene.... Proc jsi si ustrihla vlasy?

    Mozna je to podobne s tou sukni, ze to neco znamena...neco co zakryva. u tebe nohy a u me hlavu... me to zakryvalo hlavu a tak jsem si ty vlasy ustrihla a odhalila holou lebku.

    OdpovědětVymazat
  2. nasla jsme tohle:
    sukni roztrhnout, zničit: osobnost snící na poli hmotného světa značně utrpí; častý snový obraz, jenž předchází rozpadajícímu se partnerskému vztahu;

    stejně jako jiné oblečení je sukně barometrem snahy snící budovat či potlačovat vlastní ego barva sukně (viděné i oblékané) ukazuje, jakou osobnost snící preferuje (například červené odstíny upřednostňuje emotivní osobnost)

    rekla bych ze ta sukne v sobe obsahuje nejakou zpravu pro tebe... primo pro tebe. jak byla usita, jak ti slusela a jak jsi ji rozstrihala... tento obraz mi je tak blizky osobne. rozstrihat vse, co je slusive, hezke, padnouci.... rozmetat to na kusy

    OdpovědětVymazat
  3. Nevím. Ještě pořád jsem... uvnitř...

    OdpovědětVymazat
  4. Ale fakt je, že ten sen o sukni o dva dny předcházel načerpání nafty do benzínové nádrže, tudíž minimálně to utrpění na poli hmotného světa se naplnilo.

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělý čtení.
    A jak se to vyvinulo s nůžkama a sukněma teď? Je to po napsaání článku podobný, nebo to něco pozměnilo?

    OdpovědětVymazat
  6. Do včerejška drželo.
    Včera večer jsem mu v menší oboustranně popracovní krizi málem vyrazila zuby, jak jsem po něm hodila z Prahy mu dovezenou pixlu s želé medvídkama. A tak nějak mi zas přeskočilo nazpátek k vjemu, že zabít ani ublížit mu nechci. Ráno už nutkání stříhání vyprchalo zcela.
    Tak uvidíme, co poplyne dál.

    OdpovědětVymazat
  7. 7
    Ti medvídci mají v sobě takovou přímou agresi, co? :)
    Ještě když prošly příbytkem hedvídka medvídka. To se to znásobilo.

    OdpovědětVymazat
  8. Vidíš, to mě nenapadlo, když jsem se za ten hod omlouvala. Třeba by to zabralo líp. :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Cestou z Prahy jsem ve vlaku četl Svobodu medvědům od Irvinga.

    OdpovědětVymazat
  10. No nazdar! Píšeš zajímavě, ale trochu mě z toho mrazí. Navrhuju přejít od nůžek k motorové pile. To bude masakr! :) aTeo

    OdpovědětVymazat
  11. Byl to dobrý sen.
    Neodstřihla jsem. Díky němu.
    Díky.

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.