(Optimalizováno pro černobílé monitory)

22. 7. 2009

22.7. 2009

Jsem šťastná.

Mám práci, která mě neskutečně těší. A nikdy bych si netipla, jaká práce to bude. (A vy taky ne.)

Mám dva syny, kteří mě neskutečně těší. A není to tak dávno, co jsem nad jedním skoro už lámala hůl.

Mám přátele, kterým být přítelkyní mě neskutečně těší. A byla doba, kdy jsem si myslela, že už nikdy nebudou. Nebudu umět.

 

Jenže.

 

Jenže pak si jednou, po dalším dlouhým horkým pracovním dnu s krásným pocitem zaslouženosti sednu do křesílka k počítači a zalistuju na fotoservru - a jeden z tamních, jak je jeho oblíbeným zvykem, nahodí fotoilustrační link na youtube. Karel Gott, Když muž se ženou snídá.

Unavená mívám posun. Mimo sebe, mimo pevnou a reálnou skořápku.

Nějak to zabolelo. To snídání. Ten klip.

Natočila bych ho líp.

Napsala bych o tom líp.

Uměla bych to líp.

Než kdysi...

Překlikávám Youtube. Je to řetěz, tyhle řetězy mám ráda, odstartovat na jednom linku a pak si pouštět do sluchátek písničku za písničkou, tak, jak se zrovna řetezí k naklikání z nabídnutých výběrů, kam se dojde nikdo neví...

Yvonne Přenosilová. Tak prázdná. Textová trapárna s chytlavou melodií a nádherným hlasem. Přenosilka v klipu je macatá mladostará dámička, docela jí věřím písničkovou vdavekchtivost. Vypadá na to, šaty, co jí upjatě neseděj...

Tak prázdná, tak prázdná, tak prázdná teď budou se mi všechna rána zdát.

Není to o sexu. Není to o nehasnoucí vášni. Není to o věku, o vzhledu, o vzdělání, o nutnosti být právě takový a právě takový nebýt...

Je to o potřebě mít někoho, komu věřím tak moc, že i ráno hřeje, když je vedle.

Komu věřím do klidu. Úplnýho, naprostýho. Užívat si to. Jeho. Jen tak. S tím klidem naprosté důvěry vnímat běh času běh děje celým tělem celou duší, a totéž i dávat...

 

Uměla bych to. Daleko líp než kdysi.

 

Idealistický naivní romantismus na stará kolena. Jako ve čtrnácti. Ale sním o tom. Tiše, nepřiznaně. Hlavně ne milencům, kteří musejí mít pocit, že je to se mnou pěkný proto, že o nic nejde. Kteří nikdy společně se mnou snídat nebudou. To jen někdy. Jen někdy, když jsem unavená, posunutá, mimo svou silnou a pevnou reálnou skořápku... Si to přeju. Úplně nejvíc.

Kruh se uzavřel.

Prošla jsem ztuha a s dřinou celej ten podivnej kostrbatej zpřeházenej život, abych se naučila to, co jsem chtěla na jeho začátku.

 

A to je možná štěstí.

 

59 komentářů:

  1. hmmm, nemám se čím \"chlubit\" :), ale v tom závěru jsi to napsala \"taknějak\" i za mne....

    OdpovědětVymazat
  2. a snidas ty vubec?
    no, ja vim ze nejde uplne o to jidlo. To potom jo.

    OdpovědětVymazat
  3. ... dobrý, opravdu dobrý text ...
    ... a vítej zpátky ,-) škebličko ,-)

    OdpovědětVymazat
  4. ...kuju... :-)
    Kafe s mlíkem přeci piju. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. ano, kavu s mlikem piju po ranu taky. Nekdy cestou autem ze zavaraku :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Všechno je TEĎ. Minulost lze sice interpretačně přihnout, ale jenom za cenu, že si zdeformujeme i budoucnost. Si myslím... ;)

    OdpovědětVymazat
  7. 7: ti nevim, Ate, nezda se mi, ze by se v textu neco prihybalo. Spis me napada, ze se minulost casto interpretacne prihyba, kdyz by pravdivy pohled nekomu zdeformoval peclive planovany tvar budoucnosti. Mozna lepsi si prihnout. Az vecer, aby mi lip chutnala hrachovka.

    OdpovědětVymazat
  8. Ruliso, jelikož ve svém posledním levidle jsem si stanovil, že na cizích blozích zásadně nereaguju na komentující, pouze na autora blogu, měl bych cosi dodat, aby to, co jsem napsal výše, nebylo interpetačně přihnuto...

    Anebo raději ne. Nechce se mi ten můj \"postřeh\" rozežvanit a rozředit. A tak jenom zopakuju, co už jsem jednou napsal. Z bloggerek, píšících o sobě, čníš do nadoblačných výšin. Snad právě pro tu schopnost vystoupit ze skořápky a ohlídnout se na sebe. Byť by to bylo jenom z únavy.... ;)

    OdpovědětVymazat
  9. Nezklamals. Ale mas pravdu, ze dohadovat se pod clankem o necem, co s nim vubec nesouvisi, je fakt blby. Rulisa to muze treba smazat nebo s tim delat co chce.

    OdpovědětVymazat
  10. To je fuk. Děkuju za komentáře. :-)

    OdpovědětVymazat
  11. dobře se to čte, protože to vypadá pravdivě.

    OdpovědětVymazat
  12. Myslím, že rozumím. Hlavně té víře do úplného a naprostého klidu. To se nedá nahradit.
    Když jsme u toho Youtube, snad to nebude vadit, připomnělo mi to jednu písničku, o které jsme se už kdysi bavili. Řekl bych, že je v ní právě to, o čem píšeš.
    http://www.youtube.com...2pLY5zFTtc

    OdpovědětVymazat
  13. Nevím, Jirko. V I\'ve seen it all cítím něco jinýho. Spíš ta Stella Maris.

    Hastone... :-)

    OdpovědětVymazat
  14. zdravim naivni romanticku :o) pekne

    OdpovědětVymazat
  15. napadlo me, ze my trpelivci co furt nakukujeme k Ru, jsme odmeneni :o))

    OdpovědětVymazat
  16. Stella Maris? Kdo (co) to je?

    OdpovědětVymazat
  17. Radko, taky už vím, kteří to jsou. :-)

    OdpovědětVymazat
  18. 9: ale stejne se dopustim este jednoho oftopiku.
    Ja na tebe budu reagovat kdy a kde uznam za vhodne. I kdyz to asi nebude moc casto, malokdy napises neco, co za to stoji.

    OdpovědětVymazat
  19. jedovatosti mezi muzi miluji. maji vyssi uroven a nejsou zvanive :o))

    OdpovědětVymazat
  20. Co myslíš, Ruliso... nejme báječní?

    OdpovědětVymazat
  21. Jste, ale já tu nejsem. :-))

    OdpovědětVymazat
  22. A já po čase nakoukla, jen tak, kdyby přece jenom... a JO :-)

    OdpovědětVymazat
  23. Co Ty můžeš vědět o starých kolenou :-)))))

    OdpovědětVymazat
  24. Já jsem taky byla odměněna za čekání :)
    ale nereagovala jsem komentářem, jen jsem se tiše odmlčela, protože jsem nevěděla, co bych tak k tomu kvákala.
    A nevím doteď.
    Přivádí mě to k myšlence, že mi vůbec nechybí, že se mnou několik měsíců nikdo nesnídal. Ani já vlastně nesnídala. Až mě zaráží, jak mi to nechybí.
    Však taky kdyby chybělo, tak bych si to snídání opatřila, no ne?
    A tak si říkám, co vlastně mi chybí... krom chuti vydělat víc peněz a uživit se aspoň z ruky do huby.

    OdpovědětVymazat
  25. Pařezův typickej postoj, tyjo, nádherně výstižný. :-))

    Liško, mně to taky strašně dlouho nechybělo.

    OdpovědětVymazat
  26. A dokonc evěřím, že po čase zas chybět přestane.

    Jen nevím, jestli se na to mám těšit, nebo se toho bát.

    OdpovědětVymazat
  27. nepřestane. Je to v člověku furt, občas nevnímané protože uspokojené, občas se hlásící protože nenaplněné, občas to v sobě člověk na nějakou dobu zdusí a popře - ale je to v něm pořád, a vždycky bylo, a vždycky bude. Protože je vždycky někde někdo, koho člověk při snídani potřebuje mít naproti. Protože je to potřeba.

    OdpovědětVymazat
  28. [30] Šukání je pro děcka... (Bolek Polívka ve filmu Pelíšky :)

    OdpovědětVymazat
  29. Jé, ahoj :)
    A víš, že ač by se to jako štěstí možná brát nemuselo, přemýšlela jsem o tom.. a věřím ti ho a přeju. Tak jak teď je. Protože kdo by jen tak napsal jsem šťastná, nebo možná je to štěstí.
    Kolikrát čl. najde to svoje štěstí tam kde by ho druhý nečekal. A je fajn, když si ho tam s8m pro sebe objeví :)

    OdpovědětVymazat
  30. Ru - moc zdravím - píšeš nádherně - pořád líp a líp. Ráda bych si přečetla celou knížku od tebe!!!
    A s tím co píšeš, souhlasím. A myslím si, že to nepřestane. Myslím si, že k tomu musí každý dojít, časem. Jinak by musel být šílený cynik..... - a to ty ani náhodou nejsi.
    Liško - nemyslím si, že bys byla cynik - doufám, že to tak nevyznělo - ale zatím jsi k tomu nedošla, možná je to věkem. A jsem přesvědčená, že ti to taky přijde :o))))

    OdpovědětVymazat
  31. ..je horši snidat sám ve dvou..zdravim všechny

    OdpovědětVymazat
  32. Ahoj val, pravda, pravdoucí ;)

    OdpovědětVymazat
  33. Horší než co? :o)
    (Vím co, ale mám pocit, že se to se smyslem toho článku trošku míjí. Proč se vracet?)

    OdpovědětVymazat
  34. Jsem fakt ráda, že některý věci mívám z první ruky. Ještě před kafem s mlíkem. Nasedlej a příště utečem ještě dál.

    OdpovědětVymazat
  35. Děkuju.

    Jo.

    Napadá mě, že potřeba utíkat odněkud se mi časem mění na potřebu mít utíkat kam.

    OdpovědětVymazat
  36. ;-)
    Vím.
    Znám.
    Prožívám.

    OdpovědětVymazat
  37. Z poslední věty v (40) lze vypustit \"mi\". :-)

    OdpovědětVymazat
  38. Ale vážně, abych nebyla za arogantní mrchu: Měla jsem pocit, že je to z článku vyrozumitelný.

    OdpovědětVymazat
  39. aha, zacina mi to docvakavat. Kam Sedim si na dratu :o))

    OdpovědětVymazat
  40. :-)
    a hlasim ze jsem porad neporodil

    OdpovědětVymazat
  41. Nezoufej Ruliso..k Tvé hrůze jsem ještě furt tady.Pokud přijedeš do Brna jsem ochoten se obětovat a pozvat Tě na bohatou snídani.Ale abych zůstal věren své staré opozici....snídaně solo je obvykle nejlepší část dne...
    Pozdrav touto cestou té nejsympatičtější
    z vás.Anině.

    OdpovědětVymazat
  42. ...šmankote...
    Tyhlety typy sou nesmrtelný...

    OdpovědětVymazat
  43. Ahoj treboro, taky ti posílám pozdrav, i když nevím, zda se nejedná o ironii, můj je bez ni. Díky :)
    No, víš, ale je mi Ru sympatická, Ru i lidi okolo ní, každý něčím a nějak..fakt.
    Ahoj a měj se fajn :)

    OdpovědětVymazat
  44. Anině.Dík za pozdrav,pozdrav Tobě byl zcela prost jakékoliv ironie..konec konců ani snídaně s Ru by mě nezabila a při nejmenším jsem to nemyslel zle,spíše úsměvně,ale samozřejmě v tom úsměvu jistá ironie byla.
    Mimochodem..nemáš vlastní blog,nebo cosi podobného kam bych Ti mohl napsat?Rád bych.

    OdpovědětVymazat
  45. Když už Ru píše o mé nesmrtelnosti... snad její myšlenky na můj skon nebudou tak silné..musím si ale alespoň v nebližších dnech dávat pozor, aby mně nějaká cihla nespadla na hlavu, nebo si někde nezlámal vaz.

    OdpovědětVymazat
  46. Ahoj treboro, ok věřím tedy, žes vynechal ironii..Co se týká mýho blogu, on tak nějak střídavě je a není...a tu a tam ho promáznu, prostě se mi chce, no...Někdy zase se chce něco napsat. A pak zase po čase smazat, ať to tu nestraší :). tak pokud se ti bude chtít, jistě nevadí...nikdo. Jen.. moc tomu nedám a tak není celkem co tam číst...
    A jinak si myslím, že rozhodně něčí reakce není měřítkem, že by musel být člověk špatný, jen proto, že je jiný a na někom mu něco nesedne, jak by on chtěl.. naopak může být fajn, ale má třeba jiné zkušenosti...prostě si nemyslím ani náhodou, že by Ru nějak měla zájem na tvém skonu :)))
    Dala jsem blog. adresu vedle jména.

    OdpovědětVymazat
  47. Zájem na mém skonu?No to mně vůbec nenapadlo..Anina-www..to jsem vyťukal a dostal se na nějaký blog, kde je nějaká větev, která pláče v mrazu, nebo v dešti či co.Myslíc, že to je tvoje,ačkoliv to bylo rok staré, připsal jsem ti pozdrav...ale ouha ozvala se pravá paní domácí..nicméně je to vstřícná osoba, chápající neznalosti druhých, laskavě mně prominula zaklepání na její okno.

    OdpovědětVymazat
  48. :-)) Ru,\"...abych se naučila to, co jsem chtěla na jeho začátku.\"
    A naučila?

    OdpovědětVymazat
  49. Ehm, možná by stálo za to ten článek přečíst ještě jednou. Od začátku až do konce. :-)

    OdpovědětVymazat
  50. Hmmm, jasněstačí přečíst nadpis... :o) Víc už není třeba.

    OdpovědětVymazat
  51. Ahoj Ru, tak už něco blogni :))

    OdpovědětVymazat
  52. :)))..potvrzovací kód..BLBNO :)))

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.