(Optimalizováno pro černobílé monitory)

28. 2. 2006

Jak zbavit dítě komplexů

...aneb jak jsme šli na nudapláž.

27. 2. 2006

Vylučování odpadních látek z těla

A) O X I D uhličitý - při díchání B) pevmý odpat - nestrvtelné zbytky potrvi - trusy C) tekutý otpad - POTEM a MOČÍ

26. 2. 2006

A nejen pro někoho, kdo to nikdy číst nebude...

...

Nejen pro M.

...protože si nejsem jistá, jestli on tam ještě chodil číst v té době, kdy jsme se poněkud odtrhli od debat politických a kulturněfilozofických a silami společnými (trojnými) postupně zplodili například toto (nezachyceno celé):

25. 2. 2006

Vzpamatovávám se z šoku...

Nikdo mi nepíše, nikdo mi nevolá, tak si čtu na netu - a přijdu si za vola...

24. 2. 2006

Čím jsem se provinila na králících...?

Bylo to v babiččině domečku, v uličce z kopečka. Přijela jsem, protože babičku měli moji rodiče na týden odvézt kamsi za doktory a já byla určena na hlídání její havěti.

23. 2. 2006

21. 2. 2006

Revize přání

"Když jsem byl malý, začínala takhle většina léčebných procedur. Pak hned do postele a za každý vystrčený prst jsem dostal pokutu..."

20. 2. 2006

Pračka a Wolf

Je to dlouhý, rozvleklý a nechutně naturalistický až úchylný. A není to o sexu.

O jednoduchých vysvětleních

...aneb z načatého soudku vyprávění o dnešní-včerejší návštěvě díl čtvrtý, závěrečný a naprosto nic hlubokomyslného nenesoucí.

19. 2. 2006

O jednoduchých řešeních

...aneb z načatého soudku vyprávění o dnešní návštěvě díl první, druhý a třetí, úvodní, k historii se vztahující a sdělně nosný.

18. 2. 2006

Hřešíte?

Ve vzduchu pomalu, ale nezadržitelně lechtá předjaří, v živých organismech se začíná městnat tušení růstu, bujení, množení... Zejména bujení a množení roupů...

17. 2. 2006

Jaro bude! - Srdce tají, ledy pukají....

A rozmrzly mi škvarky za oknem v síni, tudíž jsem je urychleně dojedla a teď je mi z nich divně. Nebo z toho piva, co jsem je s ním přiklopila?

16. 2. 2006

Pavoučí

Vy nepanelákoví - taky máte občas po ránu ve vaně pavouka? A máte doma kocoura? Ten pavouka vyšťourá...

13. 2. 2006

Někde jsi. A můžeš být, kým chceš...

A tak je noc a člověk sedí u počítače, ale nechce se mu psát. Den zavřený za sebou, co neuděláno, odloženo ad acta, do dalšího "musím" několik hodin daleko... A nechce se ani spát. Jít spát s tím vším, co se v na noc chvíli uvolní, v tichu rozrůstá, čemu člověk dovolí, aby s ním bylo samo...

12. 2. 2006

My jako já

Nevybrala jsem si asi nejlepší dobu pro tenhle článek, vzhledem k právě vypuknuvšímu olympiádnímu fandění. Je mi to jasný...

10. 2. 2006

Rozdávám úsměvy, sbírám úsměvy... a taky viry

Čím hnusnější počasí, tím krásnější svět a lidi v něm.

Věci

Kudy doma chodím, cokoli dělám, kamkoli se podívám, narážím na spoustu věcí. Co obyvatel domu, to nějaké jeho věci. Kocoura nevyjímaje (jeho jsou VŠECHNY věci). Jeden každý si je střádáme s tím či oním zdůvodněním, a čím déle spolu žijeme, tím víc nastřádáno máme. Strašně moc věcí, v nichž jsem se už dávno přestala snažit orientovat, přestala jsem se je snažit ovládat. Jsou všude, tisíce drobností, nevyhoditelných, neukliditelných tak, aby nebyly. Občas se v rámci "úklidu" někam popřesouvají, ale neubývají. Postupně se zase roztáhnou do prostoru. Do prostoru lidského, který vytěsňují a přeměňují na prostor věcí. Zavalují, zahlcují. Rozežírá mě nezadržitelně narůstající hejno kobylek-věcí. Občas si přeju, abychom vyhořeli.

9. 2. 2006

Oko za oko, fous za fous

Vždycky to tak je. Někam něco napíšu ("...jé, to se mi povedlo výstižně a řízně," tetelím se škodolibou radostí...) - a ono se mi to vrátí úplně odjinud, než udělám třikrát čelem vzad.

8. 2. 2006

Všehochuť

Tak jsem si zrovna říkala, že by to chtělo zase něco třeskutě euforickýho, aby to podle posledních článků nevypadalo, že jsem v déprezi. Jenže nic veselýho mě na výpravách k dětské lékařce, do lékárny, pro chleba a zpátky domů nepotkalo a mladší se se svými hláškami zaškobrtl na dvou a třetí do počtu z něj furt ne a ne vypadnout (a asi jen tak nevypadne, páč jsem zjistila, že mi ze šuplete totálně vyžral vánoční dárek od kamaráda, takto krabičku z Belgie dovezených bonbónů, již jsem byla odhodlána nejprve dostatečně dlouho ožírat dojatým pohledem a teprve pak zubama, tudíž jsem z ní ani neochutnala a tudíž se mladej dneska celý odpoledne snaživě učil pestík, semeník, čnělku a bliznu, ba i peckovice, malvice a bobule, to vše v zájmu nastolení světového míru.)

7. 2. 2006

Co kdo a pro koho

V nakopnutí jemně ostnitou poznámkou o psaní knih rozeběhly se mi myšlenky směrem nikoli uměleckým, leč spíše analytickým. Zatrachtilé vlohy zděděné po otci, takhle mi zkomplikovat včerejší plánované usínání s vidinou slávy, kterou podle všeho zřejmě budu muset odložit až na důchod.

5. 2. 2006

3 x 4 toho, co mě spolehlivě odradí od další komunikace

...buď okamžitě a bez přemýšlení, protože o věcech naprosto zbytečných je naprosto zbytečno přemýšlet. Nebo napodruhé, když mi dojde, že napoprvé to nebyla náhoda. A nebo na potřetí, napočtvrté, napomocté (tisíckrát nic umořilo vola, a já nemám zdaleka tolik sil jako vůl) či sejdou-li se ty případy ve více variantách najednou.

3. 2. 2006

Hierarchie stáda

Impuls: bos., Stádnění. (Omlouvám se, do perexu neumím nacpat klikací odkaz) - Směr: Kamsi jinam.

Vratká linie přelomu

(Zdrojový impuls - jen bych se opakovala...)

2. 2. 2006

Pět měsíců, dvě a čtvrt kila - a pár fotek

I byli jsme s mladším dnes u paní zubařky, aby definitivně uzavřela léčbu onoho přednedávnem errorového zubu. Synek se s ostražitou nedůvěrou divokého zvířete přichystaného na útěk usadil do křesla a paní doktorka - vlídná starší dáma - ve svém obvyklém usměvavém nadhledu vzala do ruky jedno ze svých mučidel. A pak se pozastavila. "Vy máte doma kočičku?" zeptala se laskavě dítka. Dítko s blankytnýma očima rázem plnýma důvěry k ní zvedlo tvářičku, pruhovanou rudými škrábanci. "Kocoura," řeklo pyšně.

1. 2. 2006

Vysypat smetí

- Nestačí mi, že spolu spíme, pusť už mě aspoň do předsíně... - Nebuš tak na dveře, milý, buď ještě chvíli trpělivý. Nemusíš zblízka tolik křičet, nech mě, ať sama najdu klíče... Víš, jsou muži, co potřebují hlavně vlastnit, a nezajímá je, kde mají dveře kliku, a jsou tací, co se škvírou pozvou na byt, a za chvilku hledají i v prádelníku... - Jsou ženy, moje milá, co pro návštěvu mají stůl i kafíčko a rády na oplátku přijdou za pár dní, a jsou jiné, co vedou tě jen do kuchyně cestičkou, tam ukážou na koš a řeknou "Vynes to a vypadni..."