(Optimalizováno pro černobílé monitory)

17. 7. 2013

O barvách, obkladech, Vendelínovi, beznaději a lásce

Celé dětství jsem prožila v paneláku s olezlým umakartovým bytovým jádrem a prapůvodní nevyčistitelně umatlanou podivně syntetickou kuchyňskou  linkou nad žlutošedým rozlízajícím se linoleem.
Pak pár let putování z bytu do bytu s kuchyněmi podobnými nebo vůbec žádnými, první kroky samostatné kariéry ženy mající na starost domácnost svého osamělého otce jsem dělala v garsonce s lednicí a vařičem v předsíni...


Pak plechová linka v jedna plus jedna, odkud jsme se s manželem stěhovali do chalupy s kuchyňskou linkou odkoupenou za tisícovku za účelem prozatímní renovace, než spravíme v chalupě to nejhlavnější a bude na kuchyň novou, nerozpadající se...

Dvacet let to trvalo. Než jsem se odstěhovala, aniž bych se dočkala nejen záchodu s bidetem a zimní zahrady, ale taky nové kuchyně.

(Už ji tam mají. Stačilo jen se odstěhovat.)

A já, se srdcem zlomeným zklamáním v porozvodové lásce, která byla tak úžasná a jedinečná, až nakonec celá jen v mých představách, (a taky od ní mimo jiné slyšela - Paní, kdybyste měla svůj byt, já bych vám udělal kuchyň, jakoukoli byste si přála...) jsem se rozhodla, že v tom konečně svém bytě si ten celoživotní sen, to celoživotní čekání na novou, pěknou, konečně MOJI kuchyň konečně naplním.

A za peníze, které jsem si pořád šetřila z prodeje kobyly, že kdybych si jednou pri ni mohla jet zpátky... jsem koupila kuchyň.

A po přeskládání dlažby se přiopila v kiosku u rybníka a okouzlila místní štamgasty. Postarší pány s druhou mízou v pěně.

Vendelín, ó Vendelín...

Ví bůh, že jsem od začátku věděla, že to bude průser, ta bodrost a ochota. Ale když si nedal vymluvit, že nemám peníze a že mu nemám čím zaplatit...

No, smontoval mi tři skříňy a čtyři šuplata a řek, že na placení se dohodnem jinak. Laskavě mě objal kolem ramen a dýchl mi do ucha.
Řekla jsem, že nedohodnem. Pak chvíli slzela.

Vypili jsme litr vína, namasírovala jsem mu záda a řekla, že se s ním fakt nevyspím. Neřekla, že je mi brouk pytlík dvaašedesátník s pupíkem, křivýma zubama v počtu tří pěti řadama, s vtíravostí dona Juana a neodbytností čpící falší protivnější než křivě položená dlažba.

V pondělí jsem po telefonu vysvětlila Vendelínovi, že sice děkuju, že mi našel obkladače na obložení kuchyňské linky za litr rumu, ale že na jeho (Vendelínových) několik během dopoledne sms nemůžu v práci odpovídat obratem, protože mám fofry jak blázen, a že večer k rybníku nepřijedu, protože mi přijede na návštěvu kamarádka bývalá kolegyně.

Večer přijel Vendelín na kole, s několika šroubky, co mi nutně musel předat zrovna hned, když jsme s kamarádkou seděly na lavičce před bytovkou a povídaly si o menstruaci.

V pátek jsem zabalila balík s několikero dvířky o odstín červenějšími než ostatní kusy v demontu a v sobotu po krátké návštěvě obkladače za litr rumu, jenž si přijel obhlídnout, co ho čeká, jsem dvířka odeslala poštou na reklamaci, o níž mi prodejce předem řekl, že mi ji stejně neuznají. Pak jsem odjela do nejbližšího města s Obi a Uni Hobby hledat nějaké jiné obklady než ty tmavé, které mi všichni včetně obkladače rozmlouvali, protože jsou tmavé a s černou pracovní deskou to budu mít tmavý moc.

Koupila jsem jiné obklady, světlejší, jediné, které se jakž takž hodily a byly skladem bez objednání, a doma mě rozbolel (jako obvykle) žaludek, protože byly barevně a kresbou i k těm nereklamovaným dvířkům u linky děs. Natož k těm reklamovaným, pokud mi je nezreklamují.

Obkladač naštěstí v sobotu večer nepřišel, že až v neděli ráno, takže jsem měla celou noc na přemýšlení, které ze dvou zel na ten pitomej obklad použít. Přemýšlela jsem poctivě, ani nespala, ani nejedla.

Obkladač nepřišel ani v neděli. Po mém prozvánění mi napřed vytípl mobil, pak poslal sms "Omlouvám se, najděte si jiného zedníka."

Asi měl ještě i jiný litr rumu než jen ten slíbený.

Vendelínovi, který se po sms několikrát ptal, co ten obkladač, jsem napsala, ať to neřeší, a s úlevou, že už můžu neřešit i Vendelína a jeho vodopádovité aktivity, jsem odjela vrátit den předtím koupené obklady. Za psychické podpory mladšího syna.

Pak mu večer bulela na klíně, jaká jsem kráva. Vděčná, že ho mám, byť je hloupej na učení, nečte, je línej a potajmu kouří a lže a občas i něco sebere a zatlouká. Protože je beztak celej po mně a jedinej, kdo se mnou má trpělivost, i když mi zrovna ukrutně hrábne...

Nespala, nejedla.

V pondělí trpěla v práci žaludečními nevolnostmi, v úterý utekla od oběda, když kolegové nepřestali s  vtipkováním na téma obklady.
A bulela, bulela.

Nenáviděla kuchyň, dlažby, obklady, linky, chlapy, co mi kdy co všecko naslibovali nebo nenaslibovali, starý mladý samolibý, samotu bez tělesna objetí v noci a doteku ve dne, sebe,  jídlo, i to ústrojí o něco níž pod žaludkem, co buď menstruuje, nebo má zánět, protože psychika a nejídlo a koupání v rybníce je vždycky na tohle blbá kombinace...

Pak mi nejměkkosrdcatější kolega sehnal obkladače, co obkládá za podstatně víc než litr rumu, ale co je asi tak nejlepší tady v tom pidiměstě.
A ten se slitoval a uvolil se i ve svém naprosto na měsíce dopředu pozamlouvaném čase udělat si na mě čas příští týden.

Dneska jsem byla pískovat na dvou hřbitovech. Nezvládnu si všecky ty mašiny vyskládat z Berlinga a pak zas naskládat do Berlinga sama. Jen kompresor má přes sedmdesát kilo. A na firmě předpouťová pracovní špička, každá ruka noha vytížená na stodvacet procent - vzala jsem si tedy s sebou na pomoc synka. Svého brigádu si nesehnavšího, věčně u stříleček na počítači hnípajícího, líného pohodlného synka.

A byl to báječný den. Synek pomáhal jak drak, ukazoval mi při couvání autem, pak tahal, nosil, dřel, pot z nás v tom slunku dnešním tekl, lidi na nás koukali obdivně, my byli hrdí, jak nám to jde... Hrdí sami na sebe a hlavně jeden na druhého, jak jsme sehraní jak mazáci po letech a jak je nám spolu dobře...

A šéf odměnil synka normální brigádnickou taxou, takže ten svítil jak lampionek, když mi ukazoval tři prsty ve vzduchu, ještě doma pak večer selej nadmutej štěstím a pejchou, jak si zarobil, tolik loni v kuchyni nevydělal za tři dny...

A pak jsme si tu chvíli pouštěli tohle: http://www.youtube.com/watch?v=kaqjlDjRmdI, a já si to pak doposlouchala, když synek odešel za kamarádkou, a najednou jsem ani tu kuchyň už tolik nenenáviděla, už mi byla i skoro jedno, už jsem si i dovedla představit, že se s ní zas srovnám, protože daleko, daleko důležitější než celé to táhnoucí se nekonečné martyrium s kuchyní byl jeden dnešní den, den plný lásky... i bez chlapů, co slibují nebo neslibují...

A na ten zánět, na kterej nikdy nic nefungovalo nic pořádně, ani Clotrimazol, ani Candibene, ani Gynopevaryl, a nakonec ani Betadina, jsem si vzpomněla, že loni mi spolehlivě fungoval obyčejnej octovej roztok v petflašce od minerálky.

Až se mi podaří z erotických nočních snů vytěsnit bývalého Nevztaha, budu mít zas chuť i na sex. Nejen na sentimentální milování. Určitě.

Ocet a láska synovská i ten nejvleklejší zánět léčí. 

Ty Tubular Bells II je nejlepší verze z těch tří na Youtube. Můžu ji poslouchat donekonečna.

119 komentářů:

  1. Ježiš Oldfield! Přesně si pamatuju na svou, snad první, originální kazetu za strašný prachy koupenou, dokola poslouchanou tak, že i teď přesně vím, jaká pasáž bude následovat po té předchozí... a vzpomněl jsem si i na ten blbej country konec (originál tím, myslím, končí dřív, než tenhle koncert), u kterého jsem si myslel, že mi kazetu snad někdo přemázl něčím strašným - než jsem pochopil, že to k tomu patří (ale stejně si Oldfield dělal určitě srandu). Řekl bych, že jde o zlatý triangl na modrém pozadí (nebo co to bylo za ohnutou trubku), vidím to před sebou... Ano, tahle verze je nejlepší. Všechno ostatní jsem pak považoval za vývar.
    Zvláštní je, že jsem tuhle hudbu vlastně používal jen k jakési vlastní motivaci - párkrát jsem ji zkoušel jako kulisu na klidný večer, ale vždycky to gradovalo v nevhodným okamžiku a ty relaxační pasáže byly (na můj subjektivní pocit samozřejmě) špatně načasovaný.
    Stejně tak mi špatně zní teď - ke čtení článku. Tedy ne špatně, spíš arytmicky vůči napsanému (vím, nebylo to určené jako podbarvení ke čtení). Když jsem došel k odkazu v dolní části, bylo mi jasný, že to musím přečíst znovu (a znovu), a tak jsem si to k tomu pustil a je tu stejný problém jako kdysi - článek graduje v poslední třetině, zatímco u hudby je to čekané za každým partem. Nemám tolik času, přeskakuju (v hudbě) a zkracuju poslech asi na polovinu, ale přesně tolik mi trvá čtení a vžívání se. Snad to nebude vypadat divně, když řeknu, že mi je z toho trochu blbě. Teda ze mě. Píšeš až o příliš podobné situaci, která se odehrává v mém prostředí a já najednou nevím, jestli jsem se stal Vendelínem (jenom to ne!), rumovým obkladačem, nebo měkkosrdcatým kolegou, kterého úloha spočívá v nezištné pomoci ze soucitu. Jen s tím rozdílem, že tady jde o celý dům, nejen o kuchyň. Nejspíš se jí budu muset zeptat napřímo... možná nejdřív sebe.
    .
    .
    Trošku jsem to tady promazal, omlouvám se... asi potřebuju ještě jednou přečíst, nebo spíš srovnat. Přijdu později...

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, arytmicky. Ta arytmie je právě to, co mě na tom "rajcuje". Že to není předvídatelný a hladký a že ten účinek je o to silnější, oč přijde syrovějc nečekanějc.

    Měkkosrdcatrý kolega je krom toho taky citově poněkud zainteresovaný, leč věrně ženatý, ale to jsme si už pověděli dávno, takže to tak berem oba a já vím, že odtud žádné falše ani kličky nehrozí. Toho mám docela ráda a občas spolu pijem vínko pohodově nevendelínovatě. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. tak to je hukot. už jsme přemýšlela proč bečíš. přetlakem intenzitiy života:-)

    člověk zalaškuje s dědkem a už ho má přilepeného. navždycky.

    to jsou ty paradoxy. synovská láska. taky ji cítím.

    OdpovědětVymazat
  4. a ještě něco. z každého okouzlujícího... se stane funkcí času břichatý fotr. nebo hubený chudáček, my taky ehm odkvétáme... teda že čobolo tobolo. a co přijde nikdo neví.
    a třeba už žádný sex. třeba už ho bylo dost. třeba si to ta onadona fakt myslí, třeba už nechce.

    napadlo mě při jídle. že už nemusím nicmoc jíst. stačí mi rohlík. vždyť už jsem se najedla tolika řízků, koláčků a dobrotek. už vím jak chutnají. ať si je nechaj. stejně je to dokola totéž.

    ta kuchyň je fakt dobrý mazec. zvládnete to i bez chlapa. pár peněz na nějakéhu muže schrastíte s klukem statečným brigádníkem. žádní kamarádí, žádní pivní skauti. najít si někoho kdo chce zaplatit za práci a ty peníze mu dát. a poslat ho pak domů spokojeného s výdělkem. a mít svůj klid.

    když místo "kutění" vydělávám peníze tak ty peníze pak prostě jen dám řemeslníkovi. je to fifty fifty.
    vím že se to lehce radí. ale je to primitivní logika. kolik jsem v práci navíc tolik hodin můžu dát řemeslníkovi. práce jako práce. když si oddělám třeba 8 v práci, tak mi příští sobotu může obkládat odborník. hodina jako hodina. kdybych se s tím pižlala sama tak přijdu o čas a ještě to zmrším. a pivního skauta taky musím hlídat, odborníka ne.

    OdpovědětVymazat
  5. ad 4:

    Rozhodně pro mě líp hubený a vyschlý než břichatý a ufuněný, neb by mě nestíhal. Navíc nejde ani tak o to břicho, jako o kombinaci s ostatním. Protože si dovedu představit i toho břichatýho, zas tak velkej problém s tím nemám. Třeba se šéfem si dovedu představit, že bych ho i měla ráda víc než jen jako šéfa, byť je to chodící nabobtnalá bečka. Prostě ho beru.

    A ta onadona si to nemyslí, onanuje ráda a ve spaní se taky připomíná. Blok je v psychice.

    Jíst už taky nemusím tolik. Ale to mi neva. Jídlo pro mě nikdy moc extra neznamenalo, bylo mi fuk, jestli jím svíčkovou s brusinkama a šlehačkou a s dvanácti, nebo jen šest rohlíků s máslem. Tak teď tu svíčkovou nemusím vůbec a rohlíky mi stačí dva, aspoň ušetřím.

    No, vlastně vysoce kladný dopad těchhle stresů je minimálně v tom, že jsem už shodila krásných šest kilo. :-)

    A k těm výpočtům v posledním odstavci už jsem došla taky, akorát že výnosnější než ofiš zaměstnání je pro mě vydělávat na kuchyň korekturami (přesněji jazykovými redakcemi). Tam udělám v hodinovce dvakrát tolik co v kamenictví.

    OdpovědětVymazat
  6. Nebo upřímnějc - jeden a půlkrát. Dvakrát ne.

    OdpovědětVymazat
  7. jasně rouzumím, nešlo o přesnost. jen si to přešaltovat v hlavě z kamarádů (levně nebo zadarmo) na řemesníka :-) že ten řemeslník není ztráta. naopak. výhoda pro obě strany.

    OdpovědětVymazat
  8. člóvěče, ty se s tou kuchyňou eště furt drbeš?
    Stejně by mě zajímalo, jestli to takle V. vycházelo třeba před dvaceti, třiceti lety. Ale spíš ne, na výpomoc v domácnosti se ženská sbalit nedá. Nebo jo?

    OdpovědětVymazat
  9. Nedá, jak vidíš.
    I když mám jednu bývalou kamarádku, co sex platbou za výpomoc v domácnosti praktikuje užý roky a má byteček jako klícku.

    Jo, eště furt se s tím drbu, proto mi z toho taky už jebe. :-(
    Všecko dělám naněkolikrát a na několikátej termín.

    OdpovědětVymazat
  10. Jenže taky toho mám nad hlavu v práci, teď v sezóně. Kuchyň už měla být dle plánu dávno hotová a já už jen vydělávat.

    OdpovědětVymazat
  11. 10. beztak si zve výpomocníky, kteří jsou jí sympatičtí, takže spojí příjemné s užitečným :-)
    Zajímavé je proč je ta kamarádka bývalá.

    OdpovědětVymazat
  12. Protože.
    Protože zjistíš, že takto pragmaticky založená kamarádka nejen že (opět, asi to mám v karmě nebo v bojleru) spala s tím stejným, se kterým ty, takto účelově - ale navíc na rozdíl od tebe, který o tom víš od něj, ale mlčíš (neb promluvením bys shodil víc jeho než ji), se podílí na intenzifikaci pomluv tebe i jeho, aby pozornost veřejnosti odvrátila od sebe.
    A když se pak s ní po čase potkáš ve společnosti ostatních bývalých známých, málem tě už ani nepozdraví. Poté, co už tě nepotřebuje, neb ses odstěhoval(a) a přestal s ní mít společné jisté zájmy, už je cokoli z toho, co jste spolu tolik let zpátky zažili, neplatné. Razítko, nůžky.
    Další investice nemají cenu.

    OdpovědětVymazat
  13. dodnes nemám v mém bytě za linkou kachličky. Provizorně tam mám u dřezu a sporáku pověšený klip rám na obrazy z Ikey a v tom balící papír. Nemám je tam proto, protože jsem nevěděla v té době jaké. Dnes vím, že to budou čistě bílé. Takže až se k tomuto počinu odhodlám, vím, že poprosím nějakého muže - je jedno, jestli to bude přítel, manžel kamarádky (bylo mi to už mnohokrát nabídnuto tato pomoc) nebo to možná bude i můj býv. manžel, kterému to sice chvíli trvá, než se k tomu dokope, trvá mu to i když to dělá, ale umí a bude to dobře udělané. A zaplatím ve všech případech. Ru, přiznám se, že tvůj příběh rekonstrukce je pro mě odstrašujícím případem - nebo lépe řečeno, přesně ten případ, jak to nedělat. To je sebevražda. Nikoho nepotřebuju, udělám si to sama ...vůbec se nedivím, že ti z toho jebe...moc velký sousto...

    OdpovědětVymazat
  14. Ale dělat sama jsem si chtěla právě jen to, co jsem si troufla dělat sama, a jen proto, že jsem nechtěla nic zadarmo, od nikoho. I u Toníka s dlažbou jsme byli domluvení na hodinovce. Omítky, co spravoval, a zednické opravy po sekání zdí taky zaplacený dostal. Dlažbu ne, ale za tu ani nic nechtěl, a já jsme si ji sama předělávat neplánovala. Ale co už jsem měla dělat. Předělávat se nechtělo nikomu, to je horší než dělat novou.

    Akorát Vendelínovi, když se mi nutil pomoct skládat nábytek z demontu, jsem nepovažovala za nutný platit, když je to práce, kterou sama zvládnu, byť pomaleji. To, že si pod sdělením, že na takovou výpomoc už nemám peníze v rozpočtu, představoval jinej plat než peněžní, je jeho problém.

    Kolegovi, co mi pomáhal s čištěním předělávané dlažby a co mi dělá prahy a pod., budu platit prací na obnově jejich rodinného hrobu, na oplátku.

    Nikdy jsem neměla ráda pocit dluhu vůči někomu, natož pocit, že jsem se na někom přiživila nebo někoho přechcala.

    OdpovědětVymazat
  15. Ale jinak, ty dědky asi přitahuju. Samotná ženská.

    Včera jsem byla zas u rybníka, zaplavala si, pak měla delší telefon s kamarádkou, pak si zas zaplavala, a když jsme vylezla z vody a jala se utírat, že už pudu na pivko, tak dědek, co se tam celou dobu blemcal po břehu o něco vejš, najednou začal ke mně mluvit a rozebírat jeho mladší přítelkyni, jaká je a není a co na to jeho rodina a co na to lidi, ale že on na jejich řeči nedá a že mít mladší přítelkyni v jeho věku není nic zavrženíhodného...

    No, prchla jsem. :-))

    OdpovědětVymazat
  16. některé ty staré "dědky" shledávám neuvěřitelně sexy a přitažlivé. Asi před měsícem jsme přijímali pána na vyšetření. Opálený, vrátil se z dovolené, vějířky vrásek kolem očí, příjemný hlas, vkusně pěkně oblečený, pěkné tělo, urostlý. Nevtíravý, ale přitom galantní. Sepisuju s ním sesterské papíry na příjmu, no a sedmdesát bych mu rozhodně nehádala...

    OdpovědětVymazat
  17. 19. záleží co po tobě chtějí :-) jestli doufaj že by to mohlo ještě vyjít, nebo chtějí abys je doopatrovala :-))

    OdpovědětVymazat
  18. :-))) jo, vidí schopnou (všeho) samotnou ženskou. Tak to zkouší.

    OdpovědětVymazat
  19. 20
    Sexy dědci s vějířky vrásek od úsměvu, příjemným hlasem, pěkným tělem, nevtíravostí a přirozenou galantností to asi nemají zapotřebí hrát na ženskou takhle blbě. :-)

    Tihle loviči každé příležitosti jsou vysloveně zoufalci. Chápu, že sex jim chybí.

    OdpovědětVymazat
  20. přiznám se že jsem se celkem vyděsila když jsem zjistila že věková kategorie mužů kterým se líbí je přes šedesát :-) dnes jsem již smířena

    OdpovědětVymazat
  21. ale kdybych si přece jen musela vybrat ve vyšší věkové kategorii tak hippisak s dlouhými vlasy, můžou být úplně šedivé i zdredované, kraťasy a žabky.

    OdpovědětVymazat
  22. hippisáky o něco málo nižší věkové kategorii mám odžité. :-) teď jsem v období, kdy to neškatulkuju. prostě chlap - něčím mě zaujme a nebo ne.

    OdpovědětVymazat
  23. Uháněč je odpuzující, ať je mu šedesát nebo čtyřicet.

    OdpovědětVymazat
  24. 20. chtěla jsem jen navázat na galantního vkusně pěkně oblečeného s vějířky kolem očí :-)) že to by asi nebyl můj typ. ale ti galantní pěkně oblečení stejně nemají o mě zájem, max. ze zdvořilosti, aby mě neurazili :-))

    OdpovědětVymazat
  25. uháněče pamatuju jen jako holka. jak jsem dospěla, žádný uháněč to už nikdy na mě nezkusil

    OdpovědětVymazat
  26. takže bych řekla že asi ti elegáni jsou pro mě něco jako kysele hrozny. teda že visí příliš vysoko, a ti hipisáci taky. nikdy se nikdo z nich o mě nezajímal.

    OdpovědětVymazat
  27. Na mě zas nešli jako na holku. Jako holka jsem byla spíš nepřitažlivejk typ. Málo vyvinutej, opožděnej. Takže je odrážím spíš až teď, kdy se moje opožděnost zúročuje v zachovalejší mladistvější vizáži oproti vrstevnicím.

    OdpovědětVymazat
  28. 32 byla na 30.O uháněčích.
    Elegáni mě nikdy nelákali, přijdou mi moc umělohmotní. Hipísáci občas jo, ale zas pro ně jsme málo hipí a moc pragmatická, oni pro mě občas trošku málo nohama na zemi.

    OdpovědětVymazat
  29. :-) mě se bojej. teda doufám. protože si připadám taky celkem zachovalá. říkal syn, že v práci mu říkali že jsem přísná. ani jsem nevěděla :-)

    OdpovědětVymazat
  30. určitě nejsem sexy. podívám se a chlap začne ustupovat.

    OdpovědětVymazat
  31. 34
    No, působíš docela přísně. Spořádaně a velitelsky. :-)

    OdpovědětVymazat
  32. asi dopředu signalizuju: dej si pohov, nic nebude :-)

    OdpovědětVymazat
  33. Signalizuješ "Kus ode mě." Všem. Nejen chlapům. :-)

    OdpovědětVymazat
  34. mám ráda obyčejný kluky. takový ty kluky a muže, kterých si všimneš až na "druhý" pohled.Kteří nemají potřebu si nic dokazovat, nepotřebují vyčuhovat a někam patřit a přesto se s nimi můžeš bavit i dělat cokoliv. Mám ráda přirozenost. takže přehnaný elagán ani vyhraněný nezávislý hippísák mě na první dojem neoslní - spíše naopak - ustupuji do pozadí. no, navíc v nemocničních pyžamech vypadají všichni podobně. :-) takže jedině osobní vnitřní charisma, to na mě platí. :-)

    OdpovědětVymazat
  35. 38. asi jo. musím si dát dvě štamrpdle aby to povolilo.

    OdpovědětVymazat
  36. 39. to mě připomíná, že můj tatínek požíval v nemocnicích speciální respekt a péči.

    OdpovědětVymazat
  37. 39
    Takový má ráda asi naprostá většina ženských.
    Jenže být takový, to není jen tak. Není to dáno každému. Charisma. Naučit se to nedá.

    Takže pak ti chudáci chlapi, naprostá většina z nich, dělají co můžou, aby našli aspoň nějaký to pírko na načechrání...

    OdpovědětVymazat
  38. 42,. ale naparují se zase jen kvůli nám :-( zdá se jim že bez pírka to nepude...to kvůli ženským dělají ze sebe kašpary. Přitom by stačilo počkat až si je ženská vybere.

    OdpovědětVymazat
  39. No, vysvětlit jim, že méně je více...
    Ale zas, i na ty elegány a bigotní hipíky nějaký ženský berou, tak proč jim to nenechat. Svůj k svému, aspoň s elíp najdou. Kdyby byli všichni prostí, upřímní a nevyčuhující, bylo by to na ránu do hlavy.

    OdpovědětVymazat
  40. to máš pravdu. s opruzovači je někdy sranda :-))) až na to,že se víc bavím když opruzujou jiné

    OdpovědětVymazat
  41. Ženský táčky :))

    Internet má něco do sebe.
    Ale ono to platí i naopak. Většina chlapů asi oceňuje normální, chytré a praktické ženy, které nemají potřebu někomu předvádět jako jsou krásné, chytré a praktické :)

    OdpovědětVymazat
  42. 47. myslím že předváděcí chlapi mají i svoje předváděcí ženské protějšky :-) ideální je když se najdou vzájemně.

    OdpovědětVymazat
  43. Většina chlapů chce hlavně ženské bezproblémové. :-)

    OdpovědětVymazat
  44. 49
    Většina žen chce hlavně bezproblémové chlapy ..
    (kteří je budou na rukou nosit, poslouchat a přitom budou tak trochu drsní rebelové pro rodinu co umí nainstalovat záchod a poseka zahradu) ;)

    OdpovědětVymazat
  45. ...hlavně rukama i po rukou hladit, naslouchat, a přitom budou schopní stát i na vlastních nohou, případně sehnat instalatéra nebo říct, že je blbost pořizovat si zahradu, když na ni nebude čas. :-)

    OdpovědětVymazat
  46. Ale to naslouchání je asi největší problém, v tom se shodují ženský sna dvšecky, to je snad proti mužské fyziologii, vydržet ženské naslouchání. :-))

    OdpovědětVymazat
  47. 52
    musí to být strukturovaná informace vocaď pocaď, co je třeba udělat promyslet, zařídit a pak už nějaká akce

    jinak je to opravdu zcela proti té .eee fyziologii :))

    OdpovědětVymazat
  48. Nojo, ale když ta strukturovaná informace "co je potřeba" hrozně zavádí příkazama, nebo minimálně požadujícíma instrukcema, navíc vím, jak můj ex - a nejen on - byl spolehlivě alergickej na všecka sdělení, začínající (byť opatrně) "...bylo by potřeba..."

    OdpovědětVymazat
  49. 54
    Je třeba .. no závisí kdy a kde se to řekne, že.
    A co tomu předchází. Zda návrat z "naprosto" vyčerpávající práce, nebo je to po večeři :))
    timing .. TIMING!

    No, ale spíš jsem psal o tom, že ženský maj někdy tendenci brát věci moc zeširoka ... alespoň z pohledu mužského mozku.

    OdpovědětVymazat
  50. Měli jsme zásadu: Po návratu zptráce dycky napřed kafe. :-)

    Jo, zeširoka. Rozebírat zprava zleva, rozebírat i to, co už je marný a v nenávratnu. Nebo jen dalece hypotetický.
    Nebo prostě o věcech mluvit jen tak, aby se vymluvily. Podají to jako děsnou trágu, z čegopž na chlapa jdou mdloby, jak se to snaží vyřešit, načež ta žena po vymluvení se nahodí úsměv, "děkuju, už se mi ulevilo" a z trágy je lapálie. A z chlapa tumpach. :-)

    Ehm... Ano, vím, co píšu. :-)

    OdpovědětVymazat
  51. Vymluvení pro vymluvení jsem "už" odhalil.
    Ale pravda je, že to stejně startuje sekvenci... co řešíš, to má takový a takový možnosti a,b,c,d, .. s takovými dopady e,f,g,h .. tak si vyber a jedem :)..

    No a není to třeba .. :)

    OdpovědětVymazat
  52. Někdy jo a někdy ne. Akorát dopředu před vymluvením se se to nikdy neví. :-)

    OdpovědětVymazat
  53. jj .. většinou není třeba, ale stejně je to hardwired do mužských reakčních drah, takže ignition sequence nastartuje bez ohledu na to zda je raketa na rampě papírový drak nebo nebo něco úplně jinýho ..
    http://youtu.be/Amz6VjJEWKU?t=6s

    ;)

    OdpovědětVymazat
  54. zvuk ženského (manželčinho) hlasu je rozčilující. to sdělení pak nehraje roli. ta melodika rozčiluje a proto je třeba proud zastavit.

    můj muž mi říká že mám mlčet. ale pak se hned n ato zase ptá... a když odpovím tak chce abych řekla jen co se ptá a tak jak to chce slyšet. a pak abych zase mlčela. mají to ti muži těžké :-)

    pokyny nesmím dávat, ale když to není nebo chybí tak je to moje vina protože jsem nedala pokyny. jsou to paradoxy, jsou to paradoxy :-)

    ale celkově si mylsím že je to frekvence hlasu co ho rozčiluje.

    OdpovědětVymazat
  55. Jo, asi ten tón nějaké naléhavosti...

    OdpovědětVymazat
  56. Néé, to vypadá zběsile.
    To je asi prokletí VELMI komunikativních žen jako jsi ty, ru - a ještě komunikativních v kiosku se štamgasty, br.

    15, 17
    já bych to asi chtěla dělat ještě víc sama - smontovat skříňky, to bych určitě sama. Nebo s tím, kdo by se nachomýt. Ne s cizím. Nebo bych to dala udělat synovi. Obklady na zeď na malým kousku, když by se nemusely řezat, bych asi taky dělala sama. Po konzultaci s internetem. Nejsem totiž tak komunikativní, abych konzultovala s chlapy v okolí. Nanejvýš s kolegy ... no a totéž udělala ru.
    Aha, takže bych na to šla stejně :)

    OdpovědětVymazat
  57. Já bych to za linkou neobkládal, ale natřel a basta fidel :)

    http://www.ebarvylaky.cz/primalex-clean/5708-primalex-clean-4-kg.html

    OdpovědětVymazat
  58. 63
    Taky jsem to chtěla jen natřít. Nerprošlo, syn si přál obkladačky, jako má táta v chalupě.

    Ale nakonec se mid neska přenádherně ulevilo - když jsem udělala kompromis: Za částí linky se sporákem a dřezem obkaldačky, tmavé, tam to neva, je to proti oknu.

    Na části linky vedle bílé lednice, na zdi, kde je stín, to jen natřu bílou omyvatelnou barvou. Tam to obkládat nebudu, tam je to totiž to místo, kde mě to přád bouchalo do oka, že to bude divnej tmavej flek.

    Vlastně za to poděkuju Barči, která psala o svojí lince bez obkladu, plánované jen na bílo.

    OdpovědětVymazat
  59. Jo, a řezat se ty obklady musejí. Z obou stran, aby to bylo symetricky, protože jinak by vycházel an jedné straně jen proužek 6cm. A navíc se musejí dělat díry na zásuvky - a já nesehnala slušnou vykružovačku.

    A navíc mi dneska ráno obkladač řek, že je ta zeď beztak křivá a musí se osekat do rovna - ano, tipujete správně, osekávat se bude právě to, co nešťastník Toník zadělával po sekání elektriky a vody. Zadělával, zarovnával...
    Takže jak jsem mu to zaplatila, tak teď zas obkladačovi zaplatím za to, že to oseká pryč. :-)

    A takhle to mám se vším.
    Už se těším, až to budu mít za sebou.

    Liško, skříňky doskládávat u nás můžeš na začátku dovolené taky, ještě bude co, celá horní řada. :-))

    OdpovědětVymazat
  60. Jéééé, zase sekat. A nešlo by to bez toho? Že by se to trochu vycpalo nějakou kejdou pod těma obkladačkama...

    Montovat skříňky, jojo, jestli to do té doby nikdo nesmontuje... kdyžtak zajdu ke kiosku a někoho ti přitáhnu :-))) Né, to ne.

    OdpovědětVymazat
  61. 64:
    to už není obyčejná linka.
    To je linka bezpečí!:-)

    OdpovědětVymazat
  62. kuchynskou linku smontovat a zavěsit není žádná prdel :-) každá chyba se vymswtí desetkrát.

    OdpovědětVymazat
  63. montýrování nábytku je náhodou fajn relax. Něco jako modelářský kroužek :-)

    OdpovědětVymazat
  64. Smontovat skříňky je prd. Jak píše Fous.
    Zavěsit je je horší, zvlášť když mají úchyty do zdi. Doufám, že půjdou předělat na lištu.
    Nejhorší bude digestoř.

    OdpovědětVymazat
  65. Podpatlat obklady by i šlo, ale to by se muselo podpatlat hopdně, pokud jsem pochopila, a možná by to dělalo pak i neplechu s horníma skříňkama. Určitě s futrama. Protože by to bylo předsazený před futra o celou šíři obkladu a koukalo by i kus lepidla.

    OdpovědětVymazat
  66. nábytek jsem si taky montovala sama. to je v poho, taky je to určené pro laiky. montovat kuchyň je podle mě náročnější. vyříznout dřes, přesně založit, namontovat baterie a hlavně přesně zavěsit. FAchman co ví jak se k tomu postavit to má za chvílu, přesně zaspárováno i zapraveno.

    OdpovědětVymazat
  67. Dřez zatím vyřezávat nebudu, neb na novou pracovní desku nezbyly peníze. To až tak na podzim.
    Baterii namontuje vodák, až přijde dodělat ulomený odpad. Ale už jsem to taky dělala.
    Zavěšení horních skříněk, půjde-li to na tu lištu, by neměl být takový problém, jako když se věší přímo na zeď. A případně mi s tímhle už někdo pomůže.

    OdpovědětVymazat
  68. ad 1) Tak jsem se jí zeptal! :-) Sice odpověděla trochu něco jiného, ale mezi řádky a podle dalších indicií jsem tím měkkosrdcatým soucitným kamarádem, kterému bylo (nejspíš odměnou) dovoleno nejvíc z těch, co se zúčastnili řešení problému. Řekl bych, že blíž už nemůžu. I když... ještě bude potřebovat pomoct s kolaudací :-)

    OdpovědětVymazat
  69. Tak to nevzdávej. Já byla taky už párkrát nalomená i tomu měkkosrdcatému ženatému dát víc než jen vínko, prostě proto, že... Že nevím proč.
    Protože prostě?
    Asi.:-)

    OdpovědětVymazat
  70. Resp. kdybych se nebála, že mu tím v životě udělám víc paseku než radost...
    Atd.

    OdpovědětVymazat
  71. Prosba o pomoc při kolaudaci mi přišla přes SMS 10 minut po mém odchodu :-)

    OdpovědětVymazat
  72. 76. takové nabídky se prostě nesmí odmítnout, jinak by mohlo jít přátelství do kytek. zkousla bys to?
    ale kamarád by neřekl ne. nedokázal by ti to udělat, zranit te odmítnutím.

    časem to ale bude postupně přicházet. ten moment, kdy nabídka sexu nebude žádnou odměnou. zní to drsně... ale to je život. ženská přestane být atraktivní. i ta nejkrásnější a nejvíc sexy bude spíše... no nevím, smutným klaunem. teda to není moc vtipné,že?

    OdpovědětVymazat
  73. teda chtěla jsem to napsat humornou formou, jakože chachá, ale moc mi to nejde. přijímám stárnutí s noblesou... ale tak nějak mi dochází s naprostou samozřejmostí že takovému vtipkování "a la no to jsem ale sexy" je definitivně konec. finito. nula. nic. prostě už nemůžu ani naznačovat :-)))

    OdpovědětVymazat
  74. 78
    Představuješ si tu nabídku dost polopatisticky. :-)) To se neříká. To když je situace nahnutá, tak se akorát neodmítá. Necouvne.
    A to vidíš, cítíš, jak daleko je ten druhý ochoten zajít.

    Nenabízím v téhle oblasti nikdy nic, o čem nejsem jasně viditelně přesvědčená, že je to chtěno.

    Tedy pokud to nemá být jen póza, abych udělala zadost svému alibismu, že nabídnu něco, o čem předem vím, že přijato nebude.

    OdpovědětVymazat
  75. Proč by nabídka sexu měla být odměnou????

    Ratko, ty to vidíš přesně jako Vendelín!

    V životě nikdy. To si to klidně budu dělat sama do nejdelší smrti a ješti si to mastit indulonou s vědomím klauna nejsměšnějšího, než abych s někým spala za odměnu.

    Já píšu o tom, že něco někomu chci dát jen tak, pro radost obou dvou. Pro to, že ten druhý je, třeba jen poblíž.

    OdpovědětVymazat
  76. A ještě pro jistotu upřesním, "že je" znamená, že existuje, a "že je poblíž" znamená poblíž v mém životě. Že mi není cizí.

    A Jirkovi držím palce. :-)

    OdpovědětVymazat
  77. vzala jsem to prostě tak, že prostě takové řečí se vedou. jakože srandičky. haha. a ono už mi to nejde brát s humorem. To vážné v pozadí běží po jiné linii. To jsme neměla na mysli. takže mi je jasné že skutečnost je jiná. pro radost obou.

    vlastně tím píšu jak se stávám sucharem co není schopen sexuálního vtipkování a harašení s muži. s ženami to jde. ale to se smějeme a bavíme o někom třetím.

    takže s muži spíše komisně, s mladými mateřsky, se starými suše. S babami začíná být sranda :-) tak nějak se to překlopuje.

    OdpovědětVymazat
  78. ale s mým mužem někdy tohle téma přijde na přetřes :-)) takže jo s ním si zavtipkuju. takže asi podobně. asi jen s cizími je ta zábrana. že tam ani zanic.

    OdpovědětVymazat
  79. už jsem chtěla reagovat na 75 varovně,

    když tu 76 - no proto
    :-)

    OdpovědětVymazat
  80. To bylo jen sdělení na povzbuzení Jirkovi, že i když žena někdy zásadově odolává a tváří se, že určitě nikdy n nebo nejspíš asi nikdy nee, tak že to neznamená nulovou naději. :-)

    OdpovědětVymazat
  81. 86. když se tváří že určitě ne - tak o tom už někdy přemýšlela :-) jinak by se tvářila překvapeně

    OdpovědětVymazat
  82. fousku,
    ty bys měl dělat u kriminálky!

    OdpovědětVymazat
  83. Počkééj, to seš ty?
    http://www.fotojim.com/gulas/2013/ct/ipage00374.htm

    Tak to vypadáš dobře!

    Co děláš příští tejden a kde? :-D Jedem s Ru na výlet...

    OdpovědětVymazat
  84. ad 86) S takovou oporou v zádech to nemůže dopadnout špatně :-)

    OdpovědětVymazat
  85. 89. to je furt křes´tani ne, a všechno špatně a ejhle jak se jedná o " Křes´tanovský" typ chlapa jede se na výlet. :-)))

    OdpovědětVymazat
  86. Na severovýchodě, do středy :-) ... ve středu večer odjíždím na výlet já.

    OdpovědětVymazat
  87. 92
    na výlet se jede každopádně. Nechápu, co je ... jo ahá, jako Křesťan, Poutníci a Druhá tráva? To mě nenapadlo. Typů poutníků je vícero, nejsem vyhraněna. Vlastně na fousatý vůbec ne.

    OdpovědětVymazat
  88. eee, takže jsem vyhraněna, ale ne s ostrou hranou.
    No prostě zapomeňte, co jsem kdy řekla :)

    OdpovědětVymazat
  89. jo, Líšo, myslela jsem fouska , který mi na první pohled okamžitě připomněl Roberta Křes´tana. :-)

    OdpovědětVymazat
  90. hmm, kruhy pod očima, no tak to vypadá, že byl fousek někde na výletě, kde možná dávají lišky dobrou noc :-)
    no nespi celou noc a hlídej lišky .-) a už raději mlčím :-))

    OdpovědětVymazat
  91. Já vypadám jako Honza Nedvěd.
    Se mnou byste na výlet nejely????:-0)))

    OdpovědětVymazat
  92. tady to vypadá na pěkné folkové prázdniny, možná fes´ták. :-)))

    OdpovědětVymazat
  93. To je omyl Barčo, Lišku znám jen z netu :-) V Břevnově jsem nikdy nebyl a do Záběhlic jsem jezdil ke strýcovi, co nedávno zemřel a sarkastické tetě, která díky alzhajmrovi už ne vždy každého pozná.

    Myslím, Saule, že s vizáží Nedvěda, Landy Matáska nebo Hály bys vcelku mohl uspět :-)))

    OdpovědětVymazat
  94. jasně, dělám si jen legraci. :-)

    OdpovědětVymazat
  95. Jasný, já jen, abysme Lišce neodrazovali nějaké potenciální potenciály, když by si třeba mysleli něco, co není :-)

    OdpovědětVymazat
  96. fousku 103
    já myslím, že éra milovníků přes blog už je pryč, že už se mi každej novej vyhne obloukem, když si přečte moje blogovýlevy. Budu lovit jedině naživo.

    Saule,
    Nedvěd? No, záleží, jestli zpíváš, co on, nebo něco lepčejšího.
    Landu taky ne. Z výběru ad101 snad toho Hálu. Jestli má motorku.

    OdpovědětVymazat
  97. barčo 100
    to by šlo. V pátek prý přijede i Radůza. Jenže já v pátek ještě nepřijedu.

    OdpovědětVymazat
  98. 104:to mi připomnělo kohosi vyprávění,jak Honza na koncertě s tlamou od ucha k uchu sladce povídá:
    "tak co bych vám dnes večer tak ještě zahrál?"
    A ze předu se ozve:
    "Zahrej Kabáty vole":-)

    OdpovědětVymazat
  99. Za větu "Zahraj Kabáty" by se mělo pálit horkým olovem. Už je po nás taky chtěli. Kabáty nikdy !

    OdpovědětVymazat
  100. Liško zkus tohle ...;)

    New Relationship Generator
    http://youtu.be/6q7j8Malqjg

    OdpovědětVymazat
  101. Křesťan, Nedvěd... To jsou tady fakt všichni fousatý? :-(
    Ale pokud Saul slíbí, že nebude zpívat...

    Fousi, zastaň se sám sebe a napiš, že ty bicykle pod vočima nemáš na rozdíl od Šlacha od chlastu, ale od práce... :-)

    OdpovědětVymazat
  102. Kdepak, mne je prirovnani k nemu prijemne, protoze ho dost obdivuju. Jako zpevaka, textare, muzikanta.

    OdpovědětVymazat
  103. Ale dyk to jo. A není to jen kruhama pod očima,je to i těma vlasama a takovým zvláštním nadnástrojovým trčením an pódiu. :-)

    OdpovědětVymazat
  104. my jsme v kapele hezcí všichni kromě bubeníka :-)

    OdpovědětVymazat
  105. 112
    My taky!
    My bubeníka nemáme, máme jen baskytaistku, violoncellistku, zobcovou flétnu a kytaru půjčenou od Pařeza.

    OdpovědětVymazat
  106. jak nemáte, však bubnovat se dá na nádobí (jako malé dítě jsem hrával na činely z pokliček, akorát mě byl vždycky po pár taktech vysloven zákaz. Dodneška mám z těch komunistických represí proti nové vlně trauma :-)

    OdpovědětVymazat
  107. Janě, perkuse jsou všechny předměty kolem.
    Náhodou mám kubánskej bubínek, co kdysi někde získal táta. Takovej vysokej štíhlej(ten bubínek, táta je střední a střední).

    OdpovědětVymazat
  108. na ten se urcite busi pri tanci

    OdpovědětVymazat
  109. Musím se podívat na bubeníka.
    Taky není špatnej, hele.
    Akorát fotografovi se evidentně zdáli fotogeničtější jiní členové kapely. :-))

    OdpovědětVymazat
  110. Oni se s fotografem znaji :-)
    Vedel jsem, ze mu neuskodim a naopak nan upoutam pozornost.

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.