(Optimalizováno pro černobílé monitory)

6. 8. 2013

Od konce

...protože začátek a chronologii právoplatně přenechám Lišce.

A protože to poslední je nejživější, ještě živé.

Ještě pořád mávám.

A i když jsme dneska byli u vody znovu, s mladším synem a jeho kamarádkou, jíž syn přepustil v autě čestné místo v první řadě - vedle mě, tak ještě pořád cítím absenci poklidným hlasem nad automapou i jinými podněty okolo auta přemítající navigátorky. Její "Ahááá..." a "Ajo..." a "No to né..."

Ještě pořád mám u postele spacák, už usušený a vyvětraný. Ale ještě ho nejde uklidit, nechci, ještě tu je, jeho vůně (pačmuch) lesa, trávy, kufru v autě a mýdlem nemytých noh. (A jiných tělesných pachů taky, no, co si budem namlouvat...) Dokud tu je spacák, je tu ještě pořád i trochu přítomnosti minulého.

Jela jsem domů z toho autobusového nádraží, kde jsme se rozloučily.
A když přešla z nejhoršího ta šílená vodní smršť, při níž jsem s potěšením zjistila, že moje auto je též plavec a že se dokonce při boji se souvislou vodní hladinou ani nerozpadlo, ba ani neprosáklo od prorezlé podlahy - tak mi najednou vodní hladina prosákla do ok, do krku...

Stýskalo se mi.

Únava, řekla jsem si.

Když jsem unavená, tak jsem vždycky lítostivá. A taky sebelítostivá. Vydatně.

Jela jsem a v doznívajícím dešti okna slzela a oka slzela a já se vůlí odstřihávala z minulosti do budoucnosti, vůle a rozum vědí, že všechny věci mají vždycky svůj čas a slzet pro jejich pominutí je jen smyslů pominutí...

Jenže najednou je člověk neúplný.

Protože i za týden sroste. S tím nebo těmi, s nimiž byl v těsné vzájemnosti, v dobrém i zlém.Najednou je jaksi... holý...

V osamění bez zázemí uklidňujícího zvuku hlasu navigátorky, s vůlí nutící se přeladit jinam, se mi najednou strašně chtělo někoho pohladit. Muže. Tiše. S celou láskou.

Únava je sviňa.

Nedovedu si představit žádného konkrétního muže, že by se mi chtělo ho takhle pohladit. Nedovedu si představit žádného cizího muže, žádný mužský pach, barvu, tvar, teplotu, vlhkost... že by se mi chtělo vůbec si s ním něco začínat. Překročit práh cizosti a chtít se s ním sblížit. Překročit strach z něj a chtít mu dát svou nezávislost.

A přesto mi chybí to pohlazení. Ode mě k němu.

Bolest náhlé necelistvosti z odtržení.

Jsem - divná.

Někdy jsem se při tom týdenním cestování slyšela, jak mlčím. Jak nereaguju, když bych asi měla. Bezradná. Jak netvůrčí jsem a nehravá, utopená jen ve vnímání věcí okolo a sebe sama v nich. Jak nejsem, nejsem, nejsem...

Tak jak bych mohla být pro muže. Takového.

Jak bych mohla, když tak moc chci.

Pak už bylo chladno a při zastávce na čůrání jsem se převlíkla do riflí.
Bylo mi líp.
Bylo mi silněji.
Jako ta látka riflí, pevnější než lehounká sukně předtím, do všech stran povlávající.

Třeba někde je.
Někde je.
Když i za týden vzájemnosti člověk sroste s někým, s kým prožije dobré i zlé,  může srůst i s jiným, třeba... za rok...
Mám určitě ještě víc než rok. 

Třeba někde je, ten někdo, komu nebude vadit, že se nemaluju a v létě mám špinavý nohy v žabkách a jsem věčně bezradná a nejistá, a přitom zbrklá a směju se moc nahlas a mluvím moc rychle a nebo vůbec...

A hladím tak divně...

Liško, děkuju za krásný, proměnlivě klidný, zdánlivě panensky čistě neduchovní týden, s rozměrem daleko, daleko rozměrnějším... mávám a hladím... :-)


257 komentářů:

  1. heled, a jak hladíš? POPIŠ TO.

    OdpovědětVymazat
  2. Nic nepopisuj Ru,já mám ještě pár dnů volné dovolené,nechám se překvapit,potom to popíšu já:-0)

    OdpovědětVymazat
  3. Saule, moc ti to přeju. NO sláva.

    OdpovědětVymazat
  4. Ale Ratko,to poblahopřej Ru.
    Já to mám dnes a denně,že mne ženy hladí.
    Kolikrát do úplného vyhlazení:-0)

    OdpovědětVymazat
  5. ale kdepak,to bejvávalo.
    To jsem byl ještě mladý a hloupý,takže jsem z těch pochybných ženských ideíí měl jistou rozkoš.
    Dnes už se nechám hladit a "natírat" jako drahej pejsek:-)))
    A je to taky pěkné.
    Šlechtí se tím rasa:-0)

    OdpovědětVymazat
  6. no teď teda nevím. jak se natírá levný a jak drahý pes??

    OdpovědětVymazat
  7. drahý pes platí barvu Ratko:-)
    a levný nakonec dycky udělá ostudu.
    Takže já bejt ženská,tak mám jasno:-0)

    OdpovědětVymazat
  8. co?? že ty tomu nějak podezřele rozumíš :-) mě se hned zdálo že si náký spokojeny.

    OdpovědětVymazat

  9. re9:
    z čehož vyplývá,že jsem vlastně ženská.
    A proto jsem spokojený:-)

    OdpovědětVymazat
  10. jojo, taky jsem spokojená jako ženská. jako muž moc vyskakuju a předvádím se. ženská jen leží a čeká. muž moc pobíhá a opracovává

    OdpovědětVymazat
  11. ta druhá polovina tvého sdělení mi došla Ratko už někdy v 12 letech.
    Potom mne ve 14 spolužačka pozvala na schůzku k "rybníčku" a ukázala mi kozu.
    Byl jsem z toho tak zděšen,že jsem se odhodlal k doživotnímu celibátu.
    Pořád se toho ideálu zkouším dostihnout a furt se mi to tak nějak nedaří a nedaří.:-)

    OdpovědětVymazat
  12. bych ti ukázala všecko, a třeba by jsi ten ideál navždeycky dosáhl :-)

    OdpovědětVymazat
  13. mám teorii, že když se furt šuká a šuká a šuká, tak se k celibátu dopracuje nakonec taky, protože se po těchprošukaných letech snad ani nechce.

    OdpovědětVymazat
  14. omyl Ratko!
    By ses divila co já už viděl...a nic:-)
    Ideál zůstává nedotčen,jen ty ženský to furt kazí:-0)
    Hmm,to bude mít Ru pěkný večer až se vrátí z tesání:-))

    OdpovědětVymazat
  15. 14:
    taky omyl.
    Ono se šukat chce,ale jinak.
    A člověk je vlastně zas na začátku,jak to kdysi "chtěl".
    A když má dostatek soudnosti,tak se podívá kolem a vidí.
    Potom má teprve možnost volby.
    A i tak jen omezenou.

    OdpovědětVymazat
  16. 17. ty teda probouzíš moje fantazie. já to chtěla jako holka velmi velmi divoce. jakože se mě nekdo zmocní násilím. ale žádný si netrouf. jak jsem začala kopat tak všichni utekli. žádný mi nezkroutil ruce, a nedokázal mě spoutat. a donutit mě, abych se mu musela poddat.

    teda můj muž neutek. to měl k dobru. nebál se. ale poddat jsem se musela sama :-) tak uvidíme jestli mě ještě v 60 bude honit. (tak jak se mi to líbí)

    OdpovědětVymazat
  17. ty sny jsou ale teď jiné. teda erotické sny jsou jiné. úplně jiné. ve snu už žádné sado-maso. Ve snu teď stačí jen přiblížení jeden k druhému aby došlo k výbuchu supernovy. jen se podívat stačí. ani dotek není třeba

    OdpovědětVymazat
  18. sex je šílenost.
    Tam můžeš a musíš cokoliv k čemu jsi vyzvána.
    Tam jsem si to poprvé uvědomil jako brzdu a co hůř,to blízké spojení s násilím a agresivitou.
    To rádobymystické pojetí je jen sebeklam.
    Měl jsem sex s ženami,které jsem opravdu miloval a tohle "mystické" souznění jsem kdysi zažil jen s "kurvou"
    Je to už dávno,nebylo to tak až tak..ale...bylo,bylo to víceméně placeno a oba jsme s tím počítali:-)
    A co?
    Pro mne to bylo poučení,že s tím partnerem to nemá co dočinění.
    Je to osobnní,intimní záležitost.
    Je to věc naladění a když není sex,je na obzoru něco jinýho a kdo ví co všechno.
    Tak a hele Ratko,to je za mně a ty se prosímtě nesvěřuj:-)
    To by bylo i na mně silný kafe.:-0)))
    Vem to tak nějak obecně,my ti už porozumíme:-)

    OdpovědětVymazat
  19. co bych se svěřovala, to jsou obecné věci co píšu už 10 let na blog :-) a všichni mi rozumí :-))) a odjakživa si myslím že TO nesouvisí s konktrétní osobou a žádné mystické spojení není. to si vymysleli, aby....

    pochopit že nejde o konkrétní osobu, že taková osoba neexistuje, že není a nebude je podle mě jako výhra v loterii. kus zdi se zboří

    OdpovědětVymazat
  20. když člověk porozumí že nejde o TOHO konkrétního člověka, tak vlastně o co jde??? o koho jde? koho to doprčic má kurňa milovat, obdivovat, ctit a kořit se mu???

    OdpovědětVymazat
  21. 22:
    svýho partnera/rku.A konkrétního.
    Protože jsou statičtí.
    Nebo přesněji,musí se udělat statičtí.
    A to je to peklo.
    Nikdo nechce být statický.

    OdpovědětVymazat
  22. 23. tak to dělám :-) ale peklo to není. prostě to jen je. je to a nic víc. už jdu spát.

    OdpovědětVymazat
  23. je dobré,když si to člověk zažije až "na dno,až se Zem zatřese"
    S kýmkoliv.
    Akorát nesmí počítat,že tento bonbónek je s každým,kdykoliv,kdekoliv :-)
    On to je taky cukrkandl života většinou poslední.

    OdpovědětVymazat
  24. 25. ono je to určitě dobré... (nepopírám zážitky) ale proč by se to mělo furt opakovat?

    To je jako když něco moc dobrého sním a říkám si: ještě, ještě, ještě... až je to úplně bleeeeeh. Stačí jednou. Pak už to člověk ví a mělo by mu to naprosto stačit.

    Opakování není originál. Opakování je prostě práce. je to opakování. samožer. nic to není. je to takové... samozřejmé.

    OdpovědětVymazat
  25. opakování je jako práce na poli. nebo chůze. člověk to dělá protože je to potřeba. alepokud to potřeba není tak je zbytečné aby to dělal. nedává to pak žádný smysl. Když už to zná a není to potřeba.

    OdpovědětVymazat

  26. :-) Prosím nebrat vůbec osobně. ale te´d sem přišla z ratky blogu, kde se probírají ty různé vesnické a místní slavnosti z Rulisína. a teď tady čtu "a hladím divně ..." tak mě to rozesmálo, podobně jako akvabelové... možná se v Rulisíně hladí hráběmi, ne snad vidlemi, nebo opravdu nějak zvláštně.

    OdpovědětVymazat
  27. 28. no, mě napadlo totiž, že po tom hladění zbydou jizvy, cáry kůže a tak... :-)

    OdpovědětVymazat
  28. 28. zbydou. a ten článek Ru, je pro mě strašně smutný - to je taková ta zařezávající se osamělost, bezradnost až do morku kostí

    OdpovědětVymazat
  29. je smutný. pravdivý. nevím zda bezradný... esenciální smutnost jako vyjádření bytí. tahle smutnost je mi bližší i příjemnější než bujaré veselí rozesmáté společnosti. smutnost je jako rentgen. jde do hloubky a svítí

    OdpovědětVymazat
  30. Nedá mi to...V článku mi některé věty těžce připomínají moji vlastní minulost, s jiným dějem, ale se stejnými prožitky.
    "Únava je sviňa" ..u ratky na blogu, jsme si kdysi psali o přemíře práce, o určitém otroctví. jak má někdy člověk naložíno na hřbětě, jak mu neschází vůle, ale ta síla ho opouští a on se propadá, do sebe, do nitra, do samoty, do prázdné samoty a cítí nelásku...a pod tou se vlastně hroutí...hlazení, ode mně k němu....představa muže ...a pak je najednou konkrétní muž, žádná představa neexistuje.prožívám to .... a neptám se co bude dál, jsem ráda že to co je te´d - je. jsem vlastně ráda, že není žádná představa, jen to co je a že to můžu zažívat.

    OdpovědětVymazat
  31. 31.ta bezradnost je možná spíše takovým zvláštním neurčitým strachem, který se mění v jistotu vědění - že to takhle bude pořád...
    protože jsem právě taková, jaká jsem...(mám to takhle sama se sebou)

    OdpovědětVymazat
  32. mě to nepřijde hroutící... asi mi je stav smutku blízký. neděsí mě to. naopak cítím se v něm jako doma. bezpečně.

    OdpovědětVymazat
  33. hroutící je stav cítění nelásky. stav občasného smutku, občasné samoty, opuštěnosti, posmutnělosti mi též nevadí - bývá pro mě uklidńující. bujaré veselí je pro mě cizí, rušící až nepřirozené.

    OdpovědětVymazat
  34. ale to nevíš jestli je tam cítení nelásky. teda nic takového jsem si nevšimla, ani nic negativního. teda smutek nepovažuji za negativní. spíše dojemný.
    celé je to dojemné. jímavé. a optimistické.

    OdpovědětVymazat
  35. ano, všechny články od Ru jsou takové sladkobolné. Ano, myslím si, že zatím vším je cítění nelásky a proto ta do morku kostí opuštěnost, smutek. tím vůbec nechci říci, že Ru nemá v sobě lásku, naopak má v sobě spousty lásky a potřebuje ji někomu dát a nemá komu, citová vyprahlost, únava, propadání se do sebe ... nevím jak to mám vysvětlit. a ano, je také možné, že se mýlím a Ru to cítí a prožívá úplně jinak

    OdpovědětVymazat
  36. V tom článku jsem zkrátka objevila i sebe, je napsán tak, že vidím v cizím článku své prožívání...

    OdpovědětVymazat
  37. 38. to ano, určitě v tom je možné se uvidět. každá z nás se nějak s "neláskou" musela poprat. ale ta cesta ke "spáse" je individuální. je jedinečná a pro každého originální. nelze říct: ona to má jako já... a odvozovat si z toho i podobnou cestu.

    zažila jsem mraky nelásky obklopena hromadou lidí co mě cuckovaly ve jménu lásky na kusy. a prala jsem se s tím hlava nehlava. jak jsme nejlépe uměla až do morku kostí. mylsím že každý si tím musí projít. a že ru došla velmi daleko. třeba dál než jsme schopni dovidět.

    OdpovědětVymazat
  38. jestli z mého komentáře vyplynulo, že bych měla ukazovat Ru cestu - tak je to špatně, nebylo to mým cílem a nebylo to tak myšleno. Spíše jsem se jen ztotožnila s těmi jejími prožitky, co popisuje v článku. Ano, cesta je individuální a člověk si myslím tu pravou pravdu a tedy tu pravou cestu objeví skrz vlastní zkušenost a tedy své prožitky.

    OdpovědětVymazat
  39. Barčo, možná jsem pocítila něco co vůbec nebylo. teda postoj: to znám, už jsem to zažila a už vím :-) tak pokud tohle se někomu zdá tak je to úplně naopak. ale neříkám že se tě to týká. prostě vím že to tak funguje. jakmile se člověk u zdá že tu situaci již zná a zvládá tak je to přesně naopak.

    OdpovědětVymazat
  40. "Nedovedu si představit žádného konkrétního muže, že by se mi chtělo ho takhle pohladit. Nedovedu si představit žádného cizího muže, žádný mužský pach, barvu, tvar, teplotu, vlhkost... že by se mi chtělo vůbec si s ním něco začínat. Překročit práh cizosti a chtít se s ním sblížit. Překročit strach z něj a chtít mu dát svou nezávislost."

    tohle mě třeba hodně osobně oslovilo. není to tak dlouho, co jsem uvažovala podobně. Dokonce jsem před pár lety měla v hlavě jasnou představu o tom jak by ten chlap měl vypadat, být a jak ten vztah by měl vypadat a směřovat. byl v mé představě a podle této představy v mé hlavě jsem vybírala a hodnotila.

    tím pádem jsem jela to rozlišování se svými kritérii v hlavě, která jsem si tam odškrtávala, ale už jsem toho člověka nevnímala jako celek, spoustu věcí mi na něm unikalo a vlastně jsem ani tomu člověku nedala šanci, abych ho poznala. Jen existovaly má kritéria v hlavě.

    Dnes to mám trochu jinak. Potkám, nebo mě osloví nějaký konkrétní muž. (aktivně nehledám)
    Snažím se ho vnímat celého, poznávat ho. Už není představa jak by měl být a vypadat - je jen ten muž a já ho vnímám.
    Samozřejmě takové ty extrémy - neměl by to být bezdomovec, alkoholik, násilník - tato základní kritéria stále platí.
    a když mě zaujme (čímkoliv) tak ten vztah "jen" pluje....

    OdpovědětVymazat
  41. "Jsem - divná."

    vůbec jsme všichni svým způsobem divný. :-)

    Mám ráda Fulghuma. A krásně píše o tom, že každý je divný a právě když najde podobně divnýho člověka tak potom teprve ty jejich "divnosti" do sebe zapadnou jako když zapneš zip a pak to je láska jako trám.



    Já si k tomu ještě myslim, že dnes možná už tolik lidí zase divných není. Příjde mi že se jich spousta i jakýhokoliv odlišení bojí, nebo jsou divný opravdu hodně hluboko a snaží se to skrýt před ostatními, protože by byli podezřelí z divnosti, nějaký nenormálnosti.



    Jenže tím se naše společnost stává šedivější a propadáme čím dál větší uniformitě. Tak si říkám, že je fajn když píšeš, že jsi divná a snad poznáš někoho také "divného", a budete od ostatních šedých pěkně barevný.

    jde o to potkat se s člověkem s podobnými divnostmi - tedy dokázat vnímat ty "divnosti" - protože pak se potkáte. si myslím.

    OdpovědětVymazat
  42. přesto se mi zdá Barčo, že mluvíš o něčem jiném.

    Protože to co třeba v tom textu vnímám, nejsou nějaká kritéria. Je to vztah z kterého odpadl jeden konec. Hloubka vztahu, intenzita vztahu, naplnění vztahem....trvá

    Jakože ten vztah je TO o čem je řeč, nikoliv zda muž byl takový nebo makový. a život je o vztazích. nikoliv o plynutí. teda nevnímám život jak měnící se plynutí, vnímám život jako trvalý vzah.

    OdpovědětVymazat
  43. teda ve smylsu jak píše Saul:

    22:
    svýho partnera/rku.A konkrétního.
    Protože jsou statičtí.
    Nebo přesněji,musí se udělat statičtí.
    A to je to peklo.
    Nikdo nechce být statický.

    OdpovědětVymazat
  44. čím je daná hloubka, intenzita, naplnění vztahu? Myslím, že prožitkem. a někdy ten prožitek je blokován představou. třeba představou toho, že takový muž, kterého si představuji - není. nebo představou toho, že chci a takový a takový vztah a ten se neděje jak chci já - a tudíž zklamání, propadání, pocit nelásky ...

    OdpovědětVymazat
  45. barčo, je možné že jsem úplný pako, ale vztah může být zničen tím, že epřijmu jeho statičnost jelikož je to peklo a žít v pekle se chce málokomu. /viz Saul/

    vztah je vědomé rozhodnutí dvou lidí že spolu zůstanou. statické rozhodnutí. prostě řeknou že to tak bude a bastafidli. žádný prožitek, žádné souznění, řeknou že k sobě patří i když budou sekery z nebe padat tak to tak bude. n atakovém základě pak vniká věčný, statický, hluboký a nezničitelný vztah.

    ono to má logiku. vem si sama sebe jak prožíváš, vše se kolem tebe mění, pluje... přichátzí a odchází. úplně stejné je to s partnery. jednou jsou nahoře a jednou dole. jednou láska obří a pak zase vyprahlá. co zůstává neměnné? moje vnitřní já. můj střed. a stejně to má i partner. aby vznikl vztah, věčný a neměnný (to peklo) musí se dva středy spojit. jako činka. pak z toho vznikne něco hlubokého.

    Když se takhle napojí jeden z partnerů tak je to absolutní. co ale když ten druhž uhne??? druhá půlka činky prostě vlaje ve vzduchu. a jen tak vše kolem sebe kácí. není tam ta druhá bytost.

    OdpovědětVymazat
  46. tohle je Ratko, právě už o tom postoji - tedy volbě cesty - kdo kam došel, nebo chce jít, jak to cítí a proč ..
    takže sice jsem popsala "povrchní" kritéria "výběru" muže, ale jde to dál, do toho prožívání ...a tedy i hodnocení toho vztahu ...(naplnění, nenaplnění)

    OdpovědětVymazat
  47. 47.Ne, Ratko, nejsi pako - tohle je tvá cesta s tvým mužem. a málokdo to tak má. a Ru píše o svém odevzdání své nezávislosti muži, komu? a to je druhá stránka věci a to si v sobě taky Ru musí projít v sobě. a další věcí je - kdo je takový, kdo tu její nezávislost unese ...

    OdpovědětVymazat
  48. Saul to napsal výborně. Nejsem zastánce pekla - život je krátký na to, abychom ho obětovali peklu. Píšu to proto, že kolem mě spousta mých kolegyń v tom pekle skutečně žije - hlavně kvůli svým dětem, s vědomím, že je to tak správné a ony za to budou pochváleny, oslavovány ... pro mě je to určitý druh mučednictví..a přestože některé z nich mají tu možnost vystoupit z toho pekla hned - neudělají to, řekla bych, že si to v tom ještě jakoby užívají ...

    OdpovědětVymazat
  49. 49. ona ji chce odevzdat ve jménu věčného ... takhle jsem to pochpila.

    protože Muž a Žena patří k sobě. aby vytvořili jeden celek.

    ano, chodí kolem samostatní nezávislí muži a samostatné nezávislé ženy, kteží nechtějí říct věčné ano. kteří to prostě nechtějí.nechtejí se vázat a zavázat věčným slibem. slibem věčného vztahu. a takových je hodně. samostatných s pomíjivými vztahy a známostmi. Jsou ženy co tohle nechtějí. pomíjivost vztahů.

    OdpovědětVymazat
  50. 50. bylo mi to divné taky kdysi, proč třeba neodejde žena nebo muž z nerovnoprávného svazku. proč v nich setrvávají. no a přišla jsem na to, že to přesně tak chtějí. kdyby to chtěli jinak tak by to dělali jinak. co zasejou to taky sklidí. ve vztazích je život absolutně spravedlivý.

    OdpovědětVymazat
  51. 52. slib na věky - to měl a žil a věřil tomu snad každý, kdo se poprvé ženil a vdával.(tak jsem to měla já) i když někdo to měl tenkrát tak, že se musel vdávat a musel ženit - a to třeba pro mě bylo nepochopitelné, když mi má kamarádka řekla, že si svého muže nechtěla vzít, ale věděla že musí ...už tenkrát cítila, že to není ono ...

    ve spoustě věcí nemám jasno, nevím, tápu, nedohlédla jsem tam ještě a právě počítám i s tím, že se vše mění - vztahy, postoje, náhledy na život ..

    někdy mi to přijde, že člověk právě zkouší v tom životě - z extrému do extrému. Z pevného dusícího se svazku prchá do pomíjivých volných vztahů, aby zjistil, že zase potřebuje ty pevné svazky na těsno ...

    OdpovědětVymazat
  52. svazek dvou lidí je jako malý vesmír. nebo jako zeměkoule s omezenými zdroji. žijí na ní dva lidé, kteří se o ty zdroje musí nějak podělit a tu zeměkouli nějak obdělat. přitom si pořád překáží, naráží do sebe, každý má svoji představu jak obdělat, jeden druhému ukusují z úrody... takhle to prostě manželé mají. a MUSÍ se naučit v tomto světě žít tak, aby toho druhého nezničili. naopak, aby ho podpořili protože nikdo jiný s nimi na ty zeměkouli není. prostě jsou tam oni dva a musí se domluvit. Tak tohle je vztah. Nutnost spolu žít a domluvit se. A mít se rád. protože je to můj nejbližší člověk. můj bližní. ten co je pořád se mnou a vedle mě. co sdílí stejný prostor jako já.

    A pak se to projektuje do obřího. na opravdickou zeměkouli. Stejně jako se svým manželem, se musí člověk naučit žít s ostatními lidmi. Mít s nimi vztahy, mít je rád a podporovat je. Milovat je. Kde jinde než v manželství se to má naučit?? Té bezpodmíněné lásce v dobrém i ve zlém.

    OdpovědětVymazat
  53. 54. ano, tak by to mělo být. Jaká je skutečnost? Dva lidé bojují o to, kdo bude mít moc nad těmi zdroji a kdo bude rozhodovat. Boj o moc, jako vidíš všude ...občas příměří, aby se vydýchali a mohli bojovat znovu a někdy se ty boje zostřují a užívají se čím dál horší techniky až to jeden neustojí ...

    OdpovědětVymazat
  54. vlastně si myslím, že proto jsme sem na zem přišli. abychom se tohle naučili. naučili se rozlišovat dobré a zlé... a tak. nedělali unáhlené závěry dle osobních hledisek.

    OdpovědětVymazat
  55. 55. někde by se to naučit měli. když se to nenaučí... sežerou je vlci.

    OdpovědětVymazat
  56. U Ru mě třeba právě velmi překvapilo to - že chce někomu odevzdat svou nezávislost. Něčemu tak "nedokonalému" jako je muž. :-) (myšleno samozřejmě s nadsázkou, nehanlivě) Navzdory tomu, že se tomu v jiných rovinách velmi brání....

    OdpovědětVymazat
  57. 58. je to vlastně stále to samé, touha splynout s někým, něčím, nezůstávat oddělený ...

    OdpovědětVymazat
  58. 59. partner ale není "to něco" s čím se má splynout. Partner je jen průvodcem na cestě. Partnerem. aby člověk nešel sám, aby si mohli vzájemně na cestě pomáhat a podporovat se. partner není cíl.

    OdpovědětVymazat
  59. Jéje, člověk si přečte a chce reagovat a najednou vidí, že už je tu šedesát komentářů!
    Tak já si je napřed nepřečtu.

    Mně náš týden dost bavil. Několikrát jsem si říkala,že bych mohla být lepší navigátor. Ale když si představím, jaký bych byla řidič, kdybych byla řidič, tak jsem nakonec navigátor relativně skvělý.
    A i nad jinými věcmi jsem se pozastavila, nad nějakými svými hláškami, ale pak jsem si řekla: je to paráda, bereme se, jak jsme, s chybkami, co občas každý dělá, a co! A za druhé: kdybych se necítila dobře a nebyla uvolněná, dávala bych si setsakra pozor a žádné koniny z pusy nevypustila a precizně bych sledovala mapu jako o život - jenže to by právě nebylo ono. Takže je lepší, jak to je.

    Byl to týden Nezapomenutelný.

    A s chlapama: s nadcházející menstruací jsem den po naší jízdě začala snít o jednom svém učiteli z university! To jsou mi hormony ... a zase se mi v noci zdálo, že jedu na víkend s býv.manželem a asi spolu zase začneme chodit.

    Pak má člověk vychytat tu pravou hormonální chvíli a protnout ji s pravým budoucím partnerem...

    OdpovědětVymazat
  60. Mně - mělo být Mě.

    Jo a ještě jsem chtěla říct, že ty se vůbec malovat nemusíš, Ruliso. Jak jsi teď psala o tom ne-malování, tak mi to došlo. Že to vůbec nějak nepotřebuješ. Jako bys už byla komplet dost zvýraněná bez malování.

    OdpovědětVymazat
  61. 21, 22, 23 taky si myslím - jak řekl Saul - s partnerem to nemá co do činění.
    Akorát s mojí představou a ta na každýho partnera nenasedá :-))

    OdpovědětVymazat
  62. ad 42 a ad:
    "Nedovedu si představit žádného konkrétního muže, že by se mi chtělo ho takhle pohladit. Nedovedu si představit žádného cizího muže, žádný mužský pach, barvu, tvar, teplotu, vlhkost... že by se mi chtělo vůbec si s ním něco začínat. Překročit práh cizosti a chtít se s ním sblížit. Překročit strach z něj a chtít mu dát svou nezávislost."

    Aha, já bych to v článku přelítla, až barča 42 mě na to upozornila...

    Mně to připadá běžné, normální, jako vždycky, že si nedovedu představit dalšího (cizího) muže. To nedovedu nikdy. Až když se s ním potkám a jsem v dění a mluvíme a jede to, tak si můžu představit,co chci. Ale nepředstavuju, protože zrovna jsem v tom našem dění, dění nás dvou, a probíhá děsně zajímavý originální unikátní rozhovor (aspoň mi to tak připadá v tu chvíli a pokud se do toho muže zakoukám, tak se mě to ještě drží delší dobu).

    "Překročit strach z něj a chtít mu dát svou nezávislost."
    - strach já z muže nemám. A myslím, že svou nezávislost už nikomu nedáma nemůžu dát. Že už je to jiný a budu ji vždycky mít,nebudu si nikdy už říkat věci typu: Co by se mnou bylo, vždyť jsme pořád spolu a nic jiného si už neumím představit - Sama bych se neprotloukla- Nechci být nikdy sama, chci všechno dělat spolu - ,,, na to už asi nebudu umět najet.
    Na společné bytí ano,ale závislost už myslím je pasé. Doufám.
    Optimisticky myslím, že ne-závislost nebrání hloubce.

    Nebude to jako s prvním partnerem, nebude. Ale nebude to jako v tom vztahu, kde jsem nehleděla na svoje potřeby a víc hleděla na potřeby muže.
    Tak je to snad nadějné.

    OdpovědětVymazat
  63. 59 a 60
    tak to je zajímavý - a co když je partner obojí, tj. i to splynutí a cíl a i ten průvodce k dalšímu splynutí a cíli?

    OdpovědětVymazat
  64. hloubka jakéhokoliv vztahu hodně závisí na problémech které člověk musí v rámci toho vztahu pořešit. netýká se jen mileneckého vztahu, nebo partnerského vztahu. jakýkoliv vztah, k "problémovému" dítěti, hořce prováděné přestavbě, těžce vyráběnému výrobku... ta hloubka vzniká mírou energie a odebzdanosti dané věci.

    proto (podle mě) dává vztahu až osudovou hloubku množství problémů a těžkostí v něm prožitých.

    závislost je jiná téma. být závislý věčné neštěstí. a zoufalství. uvidět vlastní závislost a nic s ní neudělat je hřích... a následuje trest ve formě oddělení - bariéry. pachtění se někam... a cíl uniká.

    OdpovědětVymazat
  65. Jsem zpátky z druhé části dovolené - se syny (starší už zas má něco jiného, tak to ani do pátku nebylo) a koukám, že když tu nejsem, tak se komentuje úplně nejvíc. :-)

    Budu odpovídat postupně, tak, jak budu číst.

    Začnu 1/2 - Nepopíšu. Jsou věci, co by se slovně stylem "Popis pracovního postupu" popisovat neměly.


    17:
    Ano, přesně.

    18/19:
    To tak má/měla spousta bab. :-))

    20:
    Ano.
    Ale není to jen tak bídný, jak to popisuješ, Saule. To mystické je tam tehdym, když to tam pustíš. S kurvou jsi to tam pustil, protože jsi věděl, že se jí nemusíš bát. Nebál ses, že po tobě pak bude chtít něco dalšího, něco, co bys třeba pak už nechtěl.
    To, žes to necítil s žádnou jinou, je tvůj blok (ale nejn tvůj, většiny chlapů), ne blok těch ženských.

    OdpovědětVymazat
  66. 21:
    Nebo tak.
    Není to o konkrétní osobě, ale o schopnosti si ten okamžik prožít bez bloků.

    S milováním svého partnera, s jeho respektem a úctou vůči němu to nemusí ža tolik souviset.
    I když u takového partnera by to (při sexu) být mělo.
    Ale nemusí to být jen u něj.

    OdpovědětVymazat
  67. 25/26:
    Opakovat se to přece automaticky ani nemůže! Nadprůměr může existovat jen současně s podprůměrema průměrem, přeci...
    Copak je špatně mít sex někdy skvělej a zembořící a někdy jen takovej, že je a že udělám radost partnerovi, i když sama z toho zrovan tenhle den nemám nic moc?

    OdpovědětVymazat
  68. 29/30
    Po každém pohlazení zbyde jizva. I když ne zrovna na kůži.

    OdpovědětVymazat
  69. 32, 33:
    Ano.

    37
    Nevím, jestli cítění nelásky. Jsou kolem mě lidi, od nichž cítím, že mě mají rádi. V tom to není. Spíš cítění osamělosti v té roli, kterou mám - nevím, jak to napsat.
    Každý je v nějaké svojí roli, na nějaké svojí hladině, nebo spíš v nějaké vrstvě hladin navzájem se překrývajících, prolínajících, dohromady držících a fungujících... Na svojí orbitě...
    A každý se cítí osamělý, protože i když rozumově ví, že má nablízku lidi, kteří ho mají rádi, jsou to lidi z jiné hladiny, vrstvy hladiny, z maličko jiné podmnožiny... ne z té jeho... Z jiné orbita, ne přesně z té jeho, ve které by spolu mohli být vyšší molekulou...

    Se v tom taky ztrácím, protože si z té chemie už prd pamatuju.

    OdpovědětVymazat
  70. 40
    Nebrala jsem to tak, že se mi snažíš ukazovat cestu, spíš že mi sdlěuješ, žes cítila či cítíš podobně. A myslím, že ano.

    OdpovědětVymazat
  71. 42
    Nemám v hlavě žádnou představu souboru požadavků na "přijatelného" muže.
    Nemám v hlavě vůbec žádnou představu. Snad jen že by neměl být alkoholik a hajzl.

    Protože jsem měla muže inteligentní i hezké, v mnohém jednotlivém velmi kladné - a stejně to dopadlo špatně. Kvůli něčemu jinému. Takže jakákoli představa kladná se mi stejně pojí s rizikem opaku vnějakém jiném hodnoticím znaku. Proto radši žádná hodnotící kritéria nechci, taky se jich bojím. Jsou zavádějící. Rozkladná i odstrašující.

    OdpovědětVymazat
  72. 44, "Je to vztah z kterého odpadl jeden konec. Hloubka vztahu, intenzita vztahu, naplnění vztahem....trvá..."

    Asi možná tak nějak mi to i přijde. Možná to je to, z čeho jsem vedle.

    OdpovědětVymazat
  73. 53
    Pokorně přiznávám, že jsem při svatbě slibovala něco, v co jsem vůbec nevěřila, resp. nebyla jsem si tím jistá, vlastně jsem v předvečer svatby dospěla k názoru, že to vůbec nechci a že je to na mě brzo, děsivě brzo, beznaděj předčasného odsouzení k nadosmrťnu... - ale už jsem to neměla sílu a odvahu zrušit.

    Ale dneska nelituju.

    Prostě to tak musí být, aby se člopvěk dostal dál. Dokud to neudělá, ten krok "příliš brzo", nikdy se dál nedostane.

    OdpovědětVymazat
  74. 64
    Myslím, že tu nezávislost a chápeš trošku jinak - právě proto ti z toho vychází ta závislost.
    Pro mě dát někomu nezávislost neznamená ty věty, cos napsala. Dávno vím, že s eprotluřču sama, že většinu věcí jsme schopna se naučit a zvládnout líp než většina chlapů, že si poradím, ustojím ledacos a vůbec si vztah nepředstavuju jako nutnost sdílet všechno a nebýt nikdy už na niíc sama... nebo on beze mě...

    Popravdě, to spíš fuj.

    Pro mě vzdát se nezávislosti je brát v úvahu jeho, rozhodovat se s tím, že ho musím brát v úvahu, musím počítat s tím, že on bude počítat se mnou... Že budu muset dělat věci, které by se mi jen pro mě a jen kvůli mně teda dělat nechětěly ani náhodou, al eve dvou chápu, že jsou potřeba amají svůj smysl...

    Nevím, jak bych to vysvětlila.


    OdpovědětVymazat
  75. 66
    Tak nějak, ano.

    (Ano, začínám mít svou téměř už nenáviděnou kuchyni docela dost ráda.:-))

    OdpovědětVymazat
  76. 77. to je ta činka s dvemi konci. dva atomy jedné molekuly. Každý atom si děla to svoje ale zaroveň ať chce nebo ne je neoddelitelne spojeny s tím druhým

    OdpovědětVymazat
  77. vrátila jsem se s fary, řeknu Vám že je to hardcore. žádná prdel.

    OdpovědětVymazat
  78. 66. řekla bych to za sebe malinko jinak, ale možná si to tak Ratko myslela. :-). hloubka vztahu závisí na tom - kdo a jak ten vztah prožívá - tedy na prožívajícím - nikoliv na těžkostech a problémech z vnějšku. Je to stejné, jako když jeden člověk má nějaký problém - a neuvěřitelně se tím trápí a druhý člověk ten samý problém prožívá jinak, lehce, mávne třeba i nad tím rukou, netrápí se.

    OdpovědětVymazat
  79. 81. proto jsem napsala i tu 46.

    OdpovědětVymazat
  80. 66. Není se mnou potřeba souhlasit - tohle je právě také hodně zajímavé Ratko z toho co píšeš. Těsné vztahy (které máme za "doopravdické" a výš postavené nad "volnými" pomíjivými vztahy") - kde v těsném vztahu už začíná závislost , kdy jeden z partnerů přebírá zodpovědnost a jeho břemeno na svá záda - a ten druhý se veze - kdy je to pomáhání pouze z jedné strany. a pak ten vztah funguje setrvačností . a pak proč by "volný" pomíjivý vztah nemohl být "doopravdickým" vztahem - kdy to jsou skutečně dva lidé na cestě, pomáhající si a podporující se navzájem - kdy nechtějí manipulovat, ani vlastnit toho druhého, ani odkládat si na něj ze svého hřbetu - ale právě oba se tak nějak aktivně snaží, aby ten jejich vztah fungoval "čistě" - bez toho partnerského "vydírání".

    OdpovědětVymazat
  81. barčo - chybí ti tam prvek "vědomého rozhdnutí". vědomé rozhodnutí ve formě vůle jako svobodné a nezávislé rozhodnutí.

    to uvědomění vlastního rozhodnutí, že je to svobodné a vědomé je rozhodující. takové rozhodnutí pak zbavuje jakéhokoliv strachu nebo účelového jednání (abych se zalíbila) Prostě jsem se tak rozhodla a hotovo. Dál to nezkoumám, nehodnotím a ani neřeším. Spočívá v tom velká vnitřní úleva, obrovský prostor. nemusíš se už tím zabývat, proč a jestli je to dost a jestli to nemůže být lepší a proč to není tak. prostě to je. a člověk akceptuje že to je. svým rozhodnutím. v tom vnímám hloubku abssolutna.

    OdpovědětVymazat
  82. u partnerů je tohle rozhodnutí možné, u příbuzných ne, tam ti je někdo neoddělitelně "přidělen". Partnři se "přidělují" jeden druhému rozhodnutím které má pak platnost jakoby byli spojeni.
    netvrdím že je to dobře, ale tak to cítím. že svazek muž a žena pokud se rozhodnou spojit svoje životy, by měl být posvěcen jejich rozhodnutím být spolu v dobrém i ve zlém. nejen plynout ale i skákat. neutíkat z "boje". žádné patrnerské vydírání, žádné nucení, žádné otravování. Bratr a sestra se taky furt neotravují a nevydírají. vědí že jsou sourozenci a tak se nakonec pokaždé nějak domluví pokud tam není nějaký vnitřní vážný blok (nenávist)

    OdpovědětVymazat
  83. vlastně se "učí". teda opět můžu můuvit o sobě. naučila jsem se hrozně moc - odpouštět, být velkorysá, nechtít víc než mi náleží, neotravovat, být sama...snášet, nestěžovat si, věřit, důvěřovat, vnímat, porozumět

    OdpovědětVymazat
  84. učím se ...někdy to jde dobře, někdy líp. jindy hůř, někdy vůbec...

    OdpovědětVymazat
  85. mě to taky mockrát nejde, je to nekonečná cesta... učím se hlavně pokoře. z té 86 je vidět jak nepokorná jsem. jak pyšná jsem... i to se učí. těžce, těžce.

    OdpovědětVymazat
  86. 88 enom esli na sebe nevalíš velký nároky.
    Já jsem úchvatná, ať jsem pyšná, nebo ne.

    OdpovědětVymazat
  87. uchvatná můžu být, ale nijak mi to nepomůže :-)

    OdpovědětVymazat
  88. To si nemyslím.
    Když si někdo o sobě myslí opak a pořád chce být dokonalý - ať to znamená cokoli, třeba odstranění pýchy - je nad šťastnější a je to snad záruka dosažení té jeho mety?

    OdpovědětVymazat
  89. ne dokonalý...nýbrž vnímavější, méně zabedněný

    šťastnější není asi ani tak a ani onak. ale ta vnímavost (méně pýchy víc vnímavosti) znamená víc vědět a být také víc svobodný

    OdpovědětVymazat
  90. Zrovna si připadám nějak málo vnímavá ... jestli to není chlastem. Nebo horkem.

    OdpovědětVymazat
  91. včera byla zvláštní atmosféra, každý pach a vůně byla cítit. dalo se přesně vysledovat co kde roste, co má kdo v popelnici a kdo co jí. pod vnímavosí rozumím schopnost rozlišovat. třeba i pachy :-)

    OdpovědětVymazat
  92. 92:
    víc vědět neznamená být víc svobodný.To je výmluva intelektuálů,která se jim nakonec vždycky vymstila a udělala z nich a z těch co jim uvěřili šílence.

    Proto zřejmě zase sedím u piva,protože ty miliony nevratně odumřelých mozkových buněk po pár škopcích ze mne vždycky udělají toho primitivního divocha z prvobytně pospolné společnosti,pro kterého je svoboda,nikoli vědomosti, podstatou bytí:-0)

    OdpovědětVymazat
  93. 95. přijde na to jak jsi to pochopil. rozum je na vědění krátký. a ty jak se zdá jsi to pojmul rozumem. vem to jinudy.

    OdpovědětVymazat
  94. svoboda, vědění a odumřelé buňky se přece skvěle doplňují. odkud primitivní divoch ví jak primitivně jednat? jak to ví? to JE vědění. odkud to ví?

    OdpovědětVymazat
  95. jakmile člověk začne přemýšlet tak je v pr....(řiti)

    OdpovědětVymazat
  96. "víc vědět" je odpadní produkt buď utrpení,nebo nedokonalého dosažení svobody.Tedy v podstatě totéž.
    Přílišná "vnímavost" je peklo,kterého se svobodní snaží zbavit,protože to se svobodou nemá co dělat.Jsou to naopak okovy z těch nejtěžších.

    OdpovědětVymazat
  97. podle čeho teda jednáš? čím se řídíš?

    OdpovědětVymazat
  98. pudy Ratko:_)
    To je jediná svoboda kterou tu máš.

    OdpovědětVymazat
  99. 101:
    ještě tedy máš svobodu se jimi neřídit.
    Jenže potom člověk musí hodně,hodně přehodnocovat svůj pohled na spokojenost,štěstí a tedy i tu svobodu.
    O to dnes nemám zájem.
    Ráno jsem našlapal 50 a teď budu vlažit a vlažit a budu svobodný až do úplného a naprostého zblbnutí a ztráty osobní důstojnosti:-0).
    Mravokárné poučky si nechte na zítra.:-)

    OdpovědětVymazat
  100. Našlapals to pěšky, nebo na kole?

    OdpovědětVymazat
  101. teď jsem se nějak zamotala. pudy říkáš... možná. a možná ne.

    už nechodím na šílené horské pochody, ale tento víkend jsem si skutečně hrábla na dno. čtyři dny totálního fyzického vyčerpání. ale i dříve na horách. kdyby se mě někdo ptal jesli to dělm pro zábavu, tak si myslím že si ze mě dělá prdel.

    ale proč se teda člověk tak trýzní?... až na hranu. asi aby věděl. mě nic lepšího nenapadá než opět to vědění. nikoliv ve smyslu nějakého nové informace. spíše ve smyslu pudového nastavení.

    a toho stavu dosahuje třeba vyčerpáním. nevím jak to líp napsat co rozumím pod vědět. vědět že nevím. i se ztrátou důstojnosti, zlbnut a ponížen. jakmile se začnu hrabat nahoru, česat a upravovat, kontrolovat tak už jsem zase blbě.

    OdpovědětVymazat
  102. 100:
    ještě než dnes navečer ztratím na chdoníku kousek od domu vědomí,tak to upřesním.
    Řídím se pocity.
    Po-city.
    Cit je vždycky transormovaný pud.
    Povětšinou dokonce ani tranformovaný.
    No ale nechme si to na tvůj blog Ratko.
    Já se teď po dlouhé době zase stal díky Ru pragmatickým a kulturně založeným člověkem.
    Až se zítra proberu z toho svobodnýho běsnění,tak se začnu zajímat o památné stromy přinejmenším našeho okresu a připojím se k jejich aktivním ochráncům.
    Zřejmě i velmi radikálním,protože tyto naše jedinečné a snadno zranitelné historické památky je potřeba chránit za každou cenu,třeba i obklopením ocelovou mříží a dokonce budu pro jejich znesvětitele navrhovat dlouholetá věznění a následným psychiatrickou péčí:-0)

    OdpovědětVymazat
  103. 104:
    to zní,jakoby na kole by to nebylo dost.
    U nás v pupku světa,tedy na Moravě je furt pekelně Ru.
    Tak bych čekal pochvalu,ne tuto zvhlou provokaci:-)

    OdpovědětVymazat
  104. tak jste se potkali?
    Saule, řídím se pocity přece taky. copak to jde jinak??? copak se někdo řídí něcím jiným? a jestli si to myslí tak je nic netušící naivka :-))

    OdpovědětVymazat
  105. 108
    S kým jsem se to měl potkat?
    Já jel dnes kolem pastvin,tam byly samé krávy.
    Teď si to proboha zas někdo vezme osobně.

    Já se dnes také samozřejmě řídím pocity,ale zítra...a už se nemůžu dočkat,přijde realita.
    Von to už tuším Hrabal říkal,že pije jen kvůli té kocovině,že teprve tam je schopen uzřít Pravdu.:-)

    OdpovědětVymazat
  106. Koukám,že už tu má pár hezkých překlepů.
    Ale to je těma brejlama na dálku,co jsem si zapomněl sundat(abych je zas v hospodě nezapomněl)
    Opravím jen "zvlhlou provokaci"
    To se mi povedlo,že?:-0)))
    Samozřejmě jsem původně myslel zvRhlost!!:-)

    OdpovědětVymazat
  107. 105 "hrábnout si na dno" fyzicky jsem nechtěla dobrovolně nikdy. Jen to někdo řekne,dělá se mi šoufl.

    Saule, to máš z toho, že nebydlíš na letních trasách; jinak jsme mohli dát pivo in vivo. :)

    OdpovědětVymazat
  108. 110
    "Koukám,že už tu má pár hezkých překlepů"

    Já mám ty překlepy.:-)))
    A bude hůř.Ale nezoufejte.
    V kritické chvíli vždy odnáším firemní notebůk do bezpečí domova a odcházím obětovat sám sebe do víru nočního života velkoměst.


    OdpovědětVymazat
  109. 111,112:
    "V kritické chvíli...."

    Tak ta se zdá blíží!
    já už nejen blbě píšu,ale i blbě čtu.
    Teď jsem s podporou mohutných doušků Litovle dlouho přemýšlel,co Liška myslí těmi "letními terasami"
    To jako že nejsem dost bohat,abych měl v Praze byt s letní terasou,kde bych jí podal vychlazenou Plzeň?
    Tak pokořen jsem se tedy dlouho necítil,ale zdá se,že mi vypadlo písmenko a tím se vše vysvětluje(ale tu hořkost zklamání ještě musím zapít):-))

    OdpovědětVymazat
  110. Jen pí, brachu, na terase nebo na trase.
    Já pila včera Svijany. Dneska mám prdlajs.

    OdpovědětVymazat
  111. Ratko,já mám jako lakmusovej papírek citů,pocitů,duchovna...vitalitu.
    Čím víc ji tam je,tím větší je riziko,že jsou to pudy v té nejprachsprostější podobě,jakkoliv maskované.
    Jenže když tam ta vitalita není,tak to je,nebo může být, skluzavka do pekel.
    Takže je to hra.
    A to je to nejdůležitější poznávací znamení,že tu hru člověk hraje sám se sebou.
    NE s druhejma.
    Nebo aspoň ne s těma,co mu nejsou schopni rozumět.
    A i tak je otázka,jak dalece se dá těm hrám vyhnout.

    OdpovědětVymazat
  112. Saule, nmě nerozumí nikdo - možná. Včera jsem poznala našeho nového faráře. Tak podivně absurdní setkání dvou ztracenců ve své nejhlubší absurdnosti. Stáli jsme proti sobě a on mi ukazoval jak se křižuje. A jak se žehná. žehnal mě. Pak jsme se postavili vedle sebe a modlili se, každý sám za sebe a se sebou. Světlo zvláštně blikalo a mě se zdálo že vystupuju ze sna. nikoliv tou motlitbou tak absurdní ve své absurdnosti. vším. a již uvedomujíce si svého snění jsem kráčela domů a vše vonělo svými pachy postupujícího rozkladu.

    nepotřebuji pít ani pivo a ani víno abych snášela tento stav s důstjností dojemnou. už nepotřebuju nic. nemám co sdílet. s farářem se můžu modlit. on ví. ja vím. to je asi to neštastné vědění.

    OdpovědětVymazat
  113. A proč probůh jako křesťanka potřebuješ,aby ti někdo rozuměl.
    Tobě má,může a musí rozumět jen Bůh!!!!
    Za "odměnu" budeš ty rozumět druhým.
    Ale to nic pěkného není.

    OdpovědětVymazat
  114. 117
    "Ale to nic pěkného není."
    Protože tam začneš potkávat sama sebe,rozporcovanou v malých kousíčkách a v jiných kusech jsou ti bližní stejní jako ty.
    Nemůžeš je odsoudit a nemůžeš s nimi ani soucítit.
    Začneš být sama sebou a to je taky špatně,to udělali Židé a navěky za to budou platit.
    Můžeš se jen dívat.
    A...pomáhat,ale to je taky kapitola sama pro sebe.
    Kolik se jich už nabodlo na ten kůl "dobroty".

    OdpovědětVymazat
  115. 117. nepotřebuju to. nepotřebuju aby mi někdo rozuměl. aby mi rozuměl Bůh si netroufnu žádat. a čím víc se dívám (a vidím) tím jsem horší. zlejší. nemilosrdnější. jako břitva. hovno dobrota.

    OdpovědětVymazat
  116. 119:
    Ne,ne ,ne.
    Kdo není na konci,nemůže bejt nemilosrdnej.
    To je lest světa.
    To Kristovo "nastavit druhou tvář..." je taky lest,nenmá to logiku,ale má to výsledek.
    Výsledkem je ocitnout se někde jinde!

    OdpovědětVymazat
  117. ad119,20:
    Dej si na to pozor Ratko.
    Cítím to tak stejně,ale je to odporná lež.
    Křestanství je o pravém opaku.

    OdpovědětVymazat
  118. nemilosrdný ve smyslu že se mi už nechce hrát na schovávanou. že už nehraju na hodnou a milou. nevím o čem je křesťanství. zajímá mě jen pravda. i když bolí. a pokud mi tu pravdu dokáže nabídnout křesťanství tak sem s ním.

    OdpovědětVymazat
  119. Na schovávanou si jako křesťanka(i kdokoliv jiný) budeš hrát do konce života,protože lvům už vás nepředhazujeme:-0)
    Proč s tím vlastně máš takový problém?
    Všichni si hrají na schovávanou,zase je to jen hra.
    Jestli máš problém s pravidlama,jdi se vyzvracet na WC a pokračuj ve hře,která je ti osudem.
    Jestli chceš svůj osud předběhnout,tak....na to pozor!
    To bys musela vyzvracet sama sebe:-0

    OdpovědětVymazat
  120. Zvlhlá provokace je hežčí.
    Už ležíš?
    Já se asi zvednu, pro změnu, neb dneska jsem zabila den internetovým studiem specifikací, funkcí, modelů a cen systémových blesků na digitál, protože neprozřetelným necháním se dotlačit ke slibu focení na svatbě jsem se neodvratně dosunula k neustále odsunovanému bodu nutnosti koupit si slušný externí blesk (a nefotit z nouze jeho absence v interiérech samý těžký umění).

    OdpovědětVymazat
  121. Ratko, kdybys nepotřebovala, aby ti někdo rozuměl, tak bys každou chvíli neměla potřebu "nahlas" (rozuměj internetoveřejně) zmiňovat, jak těžké je ti rozumět a že ti asi nerozumí nikdo. Prostě by ses tím vůbec nezabývala.
    To píšu zcela vážně.

    OdpovědětVymazat
  122. Hele, Saule, třeba ad 118 - ale ta tvoje ironie až jízlivost je po požití Litovle či jakékoli náhražky Litovle podprahově kurevsky sebelítostivá, všim sis toho někdy zpětně?

    OdpovědětVymazat
  123. Hrozně mi tím připomínáš jednoho, na kterého vzpomínám v souvislosti s návštěvou toho místa se stromem. On ale podobnou bolavou jízlivost zvládal i bez chlastu.

    OdpovědětVymazat
  124. to jako pověsit se sama někam když už ani ten lev mě nesežere :-)) rozčiluje mě pokrytectví... ačkoliv i já mu propadám. jenže u mě se mi zdá (možná mylně) že o tom svojem vím, že to svoje pokrytectví jsem schopna odhalovat a kát se. a modlit se za odpuštění hříchů. a sypat si popel na hlavu a klečet na hrachu...

    když pak potkám někoho blahosklonně bohorovného a v sobě si lebedícího, tak si říkám, copak je slepý? copak je úplně úplně slepý a hluchý?... a nemůžu nic, max. ho kopnout do holeně :-)) a blahosklonné spřejné dámy umím rozplakat.

    OdpovědětVymazat
  125. Taky potřeboval, aby mu někdo rozuměl...
    Proto dělal, jak on rozumí těm okolo.

    OdpovědětVymazat
  126. Ratko, copak není možné být nepokrytecký vůči sobě, vědět o svých vinách i chybách, a přitom být v sobě spokojený a lebedící si? Přijmutý sám sebou?
    Opravdu je nutné se neustále týrat, že jsem nějaká - ve smyslu špatná (a popírat, že mi jde o to být lepší, protože být snahu být lepší jsem si opět ocejchovala za špatnost)?

    OdpovědětVymazat
  127. 125 Ru, no jo. ale stejně mi nijak nepomůže když to přiznám. Jedna moje dobrá kamarádka je ezoterička, jiná taky a další je taky nějak. a já zjišťuju že prostě nechci se bavit o něčem nejak... že se chci bavit o TOM Takhle. takže nakonec mi zbyde zase jen nějaký Křesťan co ví ale takový TEN křesťan a ne jiný. a když takový není tak hledám cestu jak zmizet a jít si po svým. no hrozné :-)

    OdpovědětVymazat
  128. 130. to podle mě nejde. teda mě to nejde.nefunguje mi to.

    OdpovědětVymazat
  129. 131
    Ale mně přijde, že třeba u tebe na blogu se ti lidi snaží porozumět. A že se snaží si s tebou povídat tak, jak si myslí, že je to pro tebe O TOM.

    Ale že je to dost těžký. Ty furt utíkáš a furt hledáš, čím by ses ještě mohla trápit. Když ti v něčem jakože porozumějí, hned najdeš něco, čím to popřeš a čím to zauzluješ, aby z toho zas vyšla nějaká tvoje odlišnost, nemožnost ti porozumět...

    Ale třeba se pletu a koukám na to skrze sebe a nakonec se ukáže, že ne ty, ale já taková jsem. :-))

    A nebo třeba to tu máme všichni společné...

    OdpovědětVymazat
  130. 132
    No právě - já ti věřím, že tobě to nejde. Ale nejsem si jistá, že to znamená, že to nejde vůbec. Nikomu.

    OdpovědětVymazat
  131. 126:
    Já?
    Samozřejmě.
    Ale ty mi to připomínáš už poněkolikáté.
    Nějaký závažný problém Ru?
    Já ho klidně vyhrotím,po tom chlastu,jak jsi neopmněla připomenout to bude mít diskutérské grády:-0.

    OdpovědětVymazat
  132. No kdybys ty mi pořád nepřipomínal jeho, nepřipomínala bych ti já tebe. :-)

    OdpovědětVymazat
  133. já ti nikoho nepřipomínám.
    Naopak.
    A ty to dobře víš,že jsem nepsal,co jsem věděl.

    OdpovědětVymazat
  134. Ne,ne už dost.
    My si zajdem na to pivo "In vitro",jak nabídla Liška a já teprve potom uvidím,jak je to s tou vaší pravdomluvností:-)

    OdpovědětVymazat
  135. ratko 128
    jaký pokrytectví? A jaký kát se furt a sypat si popel někam?
    Tohleto já nesnesu, tohle je přesně důvod, proč já žádnej regulérní katolík nejsem a pokud je tot nutné pro katolictví, tak nikdy nebudu.
    Co furt ty zasraný pocity viny? Katolicismus je na ně mistr!
    Já toto odmítám z plna hrdla.

    Jaký pokrytectví, to vůbec nechápu. Já žádný neznám.Nebo nevim, neumim si představit, co je pokryteství. To je "lhát si do kapsy"? nebo co to je?
    Lhát do kapsy si klidně můžu, když se mi zachce. Ale nejsem proto pokrytec. Kdo je pokrytec? Neznám.

    131 nechápu. 132 nechápu. Ale chápu, že cokoli nefunguje, když se do toho montujou pocity viny. Co je to za jízdu, ta tvoje? Zdá se mi, že rulisa do toho vidí bystrzrace, mnohem líp než já.

    Já jen tuto jízdu nechápu. Myslíš, že u toho křesťanství vydržíš? Co pro tebe znamená? Svobodu?
    Jestli ano, tak je to OK.
    Jestli ne, tak ... co s tím!

    A to pokrytectvé mi teď vrtá hlavou, je to pojem, který pro mě nemá obsah, a já nevím, proč ne.

    OdpovědětVymazat
  136. 137
    In vivo! :-))
    In vitro - ty už myslíš trochu moc dopředu, ne? :-)))

    OdpovědětVymazat
  137. 137
    Kolik těch padesátek dáš za den?
    Kdybys to dal třikrát, zajdem na jedenáctku Ježka a grilovanýho pstruha. :-)

    OdpovědětVymazat
  138. 140:
    tak snad dozadu ne?:-)

    OdpovědětVymazat
  139. Pokrytecky jsem zařadila vivo, protože se rýmuje na pivo.
    Pstruh a Ježek - doporučuju.

    OdpovědětVymazat
  140. 141
    padesátek za den? ....to záleží na fysické kondici mé i těch padesátek.:-)
    Třikrát jsem to zatím vždycky zvládnul.
    Dokonce i víc.
    Teda toho jihlavskýho Ježka:-)

    OdpovědětVymazat
  141. No,tak teď už jsem chtěl čestně a nezúčastneněně odejít,ale venku je kurevská bóřka.
    Kdyby někdo potřeboval něco důležitého vysvětlit,jsem k dispozici.
    Ru?:-)

    OdpovědětVymazat
  142. Tak domluveno. Případně dvanáctku Kozlíka. Pstruzi jsou vždycky v sobotu, v neděli jen výjimečně.

    OdpovědětVymazat
  143. 146
    Potřebuju vysvětlit, jak předělat horní kuchyňské skříňky ze šroubů přímo do zdi na zavěšení s pomocí lišty.

    OdpovědětVymazat
  144. Ta bouřka tady byla v poledne. Sto padesát kilometrů za osm hodin - to bys byl určitě rychlejší.

    OdpovědětVymazat
  145. tady furt nic, žádná bouřka. trochu deštík. kočku mám pořad v patách

    OdpovědětVymazat
  146. Tady byla bouřka až odpoledne.
    Tak nevim, jak to lítá.

    OdpovědětVymazat
  147. 148,149
    to si fakt děláš prdel.
    Tady se topí lidi.
    Matky s dětmi na zádech mizí v kalné vodě a volají o pomoc.
    Voda odplavuje nejen majetky,ale i osudy.
    A ty o kuchyni!!!!

    OdpovědětVymazat
  148. 152
    A ty hledáš žádatele o radu, abys nemusel ven jít zachraňovat?
    Kážeš vodu a piješ pívo! :-))

    OdpovědětVymazat
  149. Kážeš vodu a piješ pívo!
    (proč s dlouhým i?Že tys už taky požila???
    Ale to je...zapamatovádníhodné:-)
    A žádnou radu nežádám,trpící a topící nezachraňuju.
    Bůh už si ty své najde:-0
    Bylo by to pěkně originální,kdyby bylo.

    OdpovědětVymazat
  150. 154
    Ty už nepi. Psala jsem, že hledáš ŽADATELE o radu, nikoli radu. :-)

    OdpovědětVymazat
  151. tak si na zítřek až budu střízliv(což není tak jisté),přichystej vysvětlení,jakej je rozdíl mezi
    "o radu,nikoli radu":-)
    Tys Ru ten věk Vodnáře,tedy ženy,vzala vskutku zgruntu:-0)

    OdpovědětVymazat
  152. Jojo, s jedním vodnářem jsem taky cosi měla...

    A ty si zopakuj větné skladebné dvojice, ať se ti neplete předmět s přívlastkem. :-)

    OdpovědětVymazat
  153. 155
    "Ty už nepi"
    teoreticky bych už nemusel.
    Nějaké poznámky?:-0)

    OdpovědětVymazat
  154. Prakticky na tom asi nejsi tak špatně. Dej si ještě jedno na mě, u Ježka to srovnáme. :-)

    OdpovědětVymazat
  155. 157:
    to u tebe nebude problém.
    Ty vždy předmět,druzí přívlastci.
    Něco mi to připomíná,ale vědomě jsem tě nikdy neurazil a neudělám to ani dnes.
    Protože prostě proto.
    Protože tě mám rád(ani nevím proč,asi proto,že jsi tak hloupá:-)))

    OdpovědětVymazat
  156. Nebo moc chytrá?
    Každopádně to jednou srovnáme
    S Liškou i tím in vitro,na to těším nejvíc:-)

    Tak,kde mám zas brejle?

    OdpovědětVymazat
  157. Pozdě Liško.
    Už tu myju nádobí abych zaplatil útratu a jsem úplně na dně.
    A ta Rulisa mně nepochválí a nepochválí.
    Nu dobrá:-0

    OdpovědětVymazat
  158. Už jsem tu.
    Chválím tě.
    Jsi neskonale inteligentní, vtipný a taktní.

    A jsi shodný, nebo neshodný?
    (Přívlastek.)

    OdpovědětVymazat
  159. 116. lidé, kterým ostatní skutečně nerozumí - jsou sami, jsou natolik nesrozumitelní, nepochopitelní, svým chováním, jednáním .že ostatní s nimi nevydrží - zůstávají sami, opuštění. sami natolik, až z toho třeba onemocní - psychiatrie je plná takových lidí.

    OdpovědětVymazat
  160. 164. to přece záleží jen a jen na předmětu, jaký bude přívlastek. :-) ten se přizpůsobuje, nebo ne. a pokud se nepřizpůsobí - tak je z toho červená velká chybka a nejméně stupeń dolů a musí být opraven, nemůže přece takhle zůstat . :-) děláš přece ty korektury, nebo jak se to odborně nazývá . :-)

    OdpovědětVymazat
  161. hodně souhlasím s tím co píše Saul v 117- 121. a svým způsobem je i pýcha myslet si to - že ti někdo nerozumí ratko. :-) pak je alternativa ta, že ti nikdo nerozumí, protože nechceš, aby ti rozuměl.
    To mám tak někdy já, kdy se mi prostě nechce okolí vysvětlovat proč prožívám, to co prožívám a obhajovat si to, co prožívám, že prožívám malinko jinak, než ti druzí. takže pak jen mlčím, ale nestěžuju si, že mi nikdo nerozumí. a za to jsem "souzena" svým okolím - že se nechci svěřovat a že je to špatně a že se uzavírám a že maskuju problémy a kdesi cosi.

    OdpovědětVymazat
  162. Ježiš mně je zle.
    Ten život je fakt hroznej.
    Člověk si nemůže dát v tom vedru ani pivo,aby těžce nepikal.
    Teď si du číst,co všechno jsem tu psal.
    Mám takový podvědomý pocit,že mi to přijde líto,což ovšem není sebelítost,ale upřímná sebekritika:-))

    OdpovědětVymazat
  163. 131, 132. jo, vybíráme si s kým si rozumět chceme a s kým nechceme. :-)

    OdpovědětVymazat
  164. 167
    Právěže tak úplně nezáleží. Záleží na celkovém kontextu věty, jak má znít a jakou nuanci v podtextu má přívlastek sdělit.

    Třeba _Dřevěná noha_ nebo _Noha ze dřeva_ se tak moc neliší.
    Ale:
    _Cesta vpravo_ není vždycky totéž co _Pravá cesta_. :-)

    OdpovědětVymazat
  165. 172:
    u tohohle jsem se Ru kdysi lítostivě ožíral v Aviňonu(nebo jak se to píše).:-)
    Bylo to krásné!
    Italky,francouzky,angličanky...se mne ptaly proč jsem tak smutný.
    A já jim to vysvětlil.:-)
    A všechny mne pochopily.
    Jen ty s tím máš problém:-0)




    OdpovědětVymazat
  166. Ne! Vůbec ničeho!
    Ne! Nelituji ničeho!
    To dobré
    co mi udělali
    I to zlé,
    Všechno mi je jedno!

    Ne! Vůbec ničeho!
    Ne! Ničeho nelituji!

    Je zaplaceno, zameteno, zapomenuto
    Kašlu na minulost
    Svými vzpomínkami
    Jsem podpálila oheň
    Moje bolesti, moje potěšení
    Už je víc nepotřebuji
    Zametla jsem s láskami
    S jejich tremoly
    Zametla jsem navždy
    Začínám od nuly

    Ne! Vůbec ničeho!
    Ne! Nelituji ničeho!
    To dobré
    co mi udělali
    I to zlé,
    Všechno mi je jedno!

    Ne! Vůbec ničeho!
    Ne! Nelituji ničeho!
    Protože můj život
    Protože mé radosti
    Dnešním dnem
    Znovu začínají s Tebou

    OdpovědětVymazat
  167. Prostě Evropa mne zklamala.
    Půjdu na východ,tam mé chandře snad někdo porozumí.:-)
    http://www.youtube.com/watch?v=T_RDnsOPYPA

    OdpovědětVymazat
  168. 170. asi to ve skutečnosti není o tom kdo nám rozumí :-) protože sami sobě stejně nerozumíme (teda ja ne)

    je to o zvláštní neschopnosti komunikace s druhým. proto často mluvímo pokrytectví. vše plyne jak na drátku, všecko je OK. ale tam uvnitř chybí drát. spojení je přerušené.

    jako když je hluboká rána jen přetáhlá kůží. vypada zvenčí vše kompaktně, ale teprve až se rozřízne kůže je vidět hloubka oddělené rány. Tak je to s námi lidmi. A to nejen s lidmi mezi sebou. i lidmi a světem. takhle to vnímám. jen vzácné jsou chvliky absolutního ponoru.

    OdpovědětVymazat
  169. kdo má zvíře tak ví... jak se komunikuje po zvířecku. a je to opět o pudech... které jsou zvládnuty natolik aby bylo možno nimi normálně vědomě mluvit. pud s pudem :-)

    OdpovědětVymazat
  170. http://www.youtube.com/watch?v=UKWqsZKCN5U
    holka trochu přibrala,ale v hlavě to má furt v pořádku:-)

    OdpovědětVymazat
  171. ad178
    6.40.minuta je zajímavá:-)

    OdpovědětVymazat
  172. celé je to zajímavé. zajímavá žena, písně...

    OdpovědětVymazat
  173. 171. tak nejenže propadám totálně z matematiky, když před časem psala ratka o nerovnici s absolutní hodnotou - to jsem nevěděla vůbec, která bije, no a teď k tomu ještě ta čeština. No jo, neopakuju, zapomínám ....

    OdpovědětVymazat
  174. tu matematiku jsme se musela naučit znovu :-) to vůbec nešlo samo.
    ale teď už to umí i kluk. to je ta obětavost matky :-))

    OdpovědětVymazat
  175. 176
    Když žiješ mezi lidmi, máš pocit, že jde všechno jako na drátku? Necítíš ty spousty drátů, co se míjejí? Musíš si je uvědomovat vůlí? Proto to vnímáš jako pokrytectví?

    Nebo tomu nerozumím.

    Je přeci jasné a normální, že člověk s druhým člověkem vždycky komunikuje jen určitou částí svých možných spojení. Tu čáástí větší, tu menší. I ten, o kom řeknemem, že si s sním skvěle rozumíme, není "napojen" úplně - to prostě nejde, to by pak už nebyl on, ale kopie nás. Klon z daného okamžiku nás samých.

    Každý člověk se na každého jiného člověka musí nějak naladit, tudíž taky vždycky musí být nějaké spoje, drátky, které zůstanou hluché, prázdné. To prázdno tam vždycky cítit je, musí být cítit. Slyšená částečná hluchota jako informační protipól navázanosti spojení.

    Jde (opět) jen o to, jak my si to přeberem, jestli jako osudovou vztahovou katastrofu a beznaděj, nebo jako něco normálního, díky čemu jsme naopak schopni komunikovat s o to více jinými lidmi.

    OdpovědětVymazat
  176. 178
    Já nevím. Já tyhle aranžovaný rozhovory na cíleně hlubokomylsný témata nějak úplně...nevstřebávám...
    Asi jak je to dopředu promyšlený, není to ono. Navíc přeci jen režírovaný...

    (Ta poloha u klavíru, co jio tak pečlivě celou dobu dodržovala, aby s emoc nemlela hlavou do kamery a aby pak mohla učinit efektní závěr, ta byla dost násilná. :-)

    V písničkách je Radůza citelně údernější a neukecanější.

    OdpovědětVymazat
  177. Asi právě v kontextu toho, jak byla oblečená a namalovaná v tom rustikálním příbytku a jak se poslušně dle aranže nemlela v předklonu u klavíru (a jak říkala vlastně přesně to, k čemu ji naváděly otázky) mi i její slova o tom, jak je svobvodná, nepřišly zrovna...

    No prostě kdejaká silná osobnost má pocit, že je víc svobodná než všichni ostatní. A tady mi Radůza sama sebe spíš shodila do onoho pytle, předtím jsem ji měla za svobodnější.

    Ale s většinou toho, co říkala, s enedá než souhlasit.
    I když na otázku, jestli si myslí, že s elidi nějak mění s vnímáním, si myslím, že odpověděla cosi jiného. To nebylo o vnímavosti, jen o změně norem ve společnosti.

    OdpovědětVymazat
  178. nejde o to zda ona je svobodná. ale umí o tom mluvit... asi jde o to podání. obdivuhodné. v tom závěru to bylo vidět - jak drží fazonu. profesionálka. takhle profesionální jsme vsichni někdo více jiný méně. Někdo si to uvědomuje a někdo ne. Někomu se křiví úsměv a někomu ne.

    to že je vše naaranžované je normální. domeček se stříškou. bůhví zda umí....během vteřiny ho rozmetat na padrť. si ho nechat rozmetat

    OdpovědětVymazat
  179. Mně právěže přišlo, že o tom mluví dost umělohmotně. Že o tom moc mluvit neumí, i když ví, co mluvit.
    Jak drží fazónu? Profesionálka? To se ti líbilo? :o) Mně právěže právě tohle přišlo hrozný. Falešný. Na efekt a aby se zalíbila. Nebo aspoň aby dohrála roli svojí imidži.

    To přece nemá zapotřebí.

    Ani ten sladký falešný patos v té písničce na konci.

    OdpovědětVymazat
  180. no líbilo. je to její práce. je na tom postavené její originální image. pro mě jsou zajímaví lidi kteří vystupují v televizi, jsou populární a umí se pohybovat na veřejnost.

    je to úplně jiný svět než ten můj. jsem úplně obyčejná. kdyby přišla ke mě kamera a foťáky a já měla něco zpívat, tak se doseru a zhroutím.

    OdpovědětVymazat
  181. fascinuje mě to. jak to ti lidé dělají. stoupnou si před kameru a nechají se natáčet.

    taky mě jako holku natáčeli, pamatuju si jak mi tlouklo srdce a jak jsme se bála. byla jsem vzrušena do nepříčetnosti. a pak se na mě doma dívali. musela jsem utéct z místnosti.

    jak to ti lidé dělají?? jak se mohou uvolnit když na ně čumí kamera? Moje kamarádka jeptiška taky vystupuje před tisíci lidi, i v televizi. nevím jak to dokáže. obdivuji ju. tím že ji dobře znám o to víc. vím že není žádná suverénka.

    OdpovědětVymazat
  182. Aha.
    Asi to bude tím, že jako holka jsem prošla i divadelním studiem a hrála v rozhlase a tudíž tyhle divadýlka pro kamery a mikrofony nijak extra neprožívám. Ani neoceňuju. Mám radši, když je ten člověk co nejpřirozenější. Když z něj cítím jeho samého, ne snahu něco nějak sdělit.

    OdpovědětVymazat
  183. abych se přiznala v noci mě tak nějak dohonilo a opět mi to ukázalo - pokrytectví a pýchu. cítím vinu už v tom že vůbec něco hodnotím a posuzuju. jakoby ta paní byla věc co obracím v ruce a mačkám jko melon a dívám se zda je dost zralý. už k tomu nebudu říkat nic. omlouvám se. jdu se kát.

    OdpovědětVymazat
  184. 183. tohle mi připomíná mou nevyhraněnou osobnost :-) mám pocit právě, že občas cítím ratku, občas tebe Ru, lišku, ale také Lenku na jejím blogu a proto to pak vypadá, že všude vlaju a přitakávám tady a támhle ...a s tím i souvisí to, že mám čím dál menší potřebu se proti někomu vymezovat, nebo někoho nějak hodně posuzovat, hodnotit, dávat do škatulek - spíše mám tendence ty lidi vnímat, nebo učit se je vnímat - a tím jim i lépe porozumět - a vlastně já to mám i v popisu práce. :-) no a pak jsou lidi, na které se snažím více vyladit - a někdy to jde výborně a jakoby samo a někdy naopak anténa nefunguje, hluchá ..jsem úplně mimo - na jiné frekvenci ...to pak nadělá víc škody než užitku .....

    OdpovědětVymazat
  185. 183. lidé jako vedle sebe stojící stromy - stojící pevně v zemi se svými kořeny - ve svém vlastním bytí. a pak když zafouká vítr - dotýkají se navzájem svými větvemi. a na podzim pak padá listí ze stromů a to se na té zemi smíchá ....

    OdpovědětVymazat
  186. Taky nemám pocit, že ty lidi odsuzuju, ale že je spíš vnímám.
    Jenže jak to vnímání popsat?
    Jak popsat, že si myslím, že na tom videu působila Radůza jako osobnost jinak, než jak ji vnímám z písniček?
    Tak ten rozdíl do podrobna popíšu - a ejhle, ono je z toho posuzování. Pýcha.

    Nemyslím si.

    Posuzování a hodnocení je normální, i zvířata se navzájem posuzují a hodnotí, třídí podle toho jedince sobě bližší a sobě vzdálenější. Žádnou pýchu v tom neshledávám. Posuzováním a hodnocením druhých a posuzováním a hodnocením jejich shody se mnou současně dostávám i odraz sebe. Třeba že když mi na druhém něco vadí, drhne, tak čím to asi může být u mě, jestli třeba na něco nejsem citlivá proto, že... atd.

    Ne, nic pyšného na tom není.
    Pyšný může být akorát závěr, který člověk z takového posuzování udělá.

    OdpovědětVymazat
  187. 194. "Posuzováním a hodnocením druhých a posuzováním a hodnocením jejich shody se mnou současně dostávám i odraz sebe. Třeba že když mi na druhém něco vadí, drhne, tak čím to asi může být u mě, jestli třeba na něco nejsem citlivá proto, že... atd."

    tohle si na sobě čím dál víc uvědomuju taky.

    "Jenže jak to vnímání popsat? "

    nevím taky se to učím. :-)

    já to zkouším opatrně, s citem, někdy náznakem (je mi to tak blízké)
    a jiný člověk je přímější, tvrdší...
    a zrovna tak já někdy potřebuju vysvětlit a ukázat moje omyly - lehce, s citem ...
    a někdy se také může stát, že si sedím na vedení a nechápu vůbec nic.
    a pak přichází to přímější, tvrdší ... nejdřív mě to rozhodí a šok, pak později třeba dobíhá a je to pro mě očistný.
    .


    učím se to také - s citem.
    a někdy se mi to daří a jindy ne.

    OdpovědětVymazat
  188. Jsem dcera svého otce, proti němuž všechny tři jeho dcery často vznášíme výtku citu nedostatečného :-), ale který se drží zásady, že je nutno se snažit formulovat co nejpřesněji, nejvýstižněji, bez nějakých vlastních předpokladů, co si myslím, že druhý ano nebo ne.

    Protože když se sdělí podstata bez příkras, nezmatená a nezamlžená, můžou takto nezmalženě komunikovat dál a oba vědí, na čem jsou, nevede to kl metakomunikaci. Případná zabolení s edají dovysvětlit vždycky.

    A lidi, co to neustojí, mají problém u sebe, s těmi že by se stejně nedomluvil, tak jak tak. Protože o jasnou kominukaci nestojí. Nebo ji vůbec neumějí a s takovými lidmi je těžko se snažit mluvit o něčem jiném než směru cesty k nádraží. :-)

    OdpovědětVymazat
  189. 196. Ru, já nevím. asi pak ten problém mají oba, protože se prostě nedomluví - na jednom i na druhém něco vadí, co si ani jeden z nich není schopen připustit, nebo ne? spíše jde jen o způsob té komunikace - měkčeji, tvrději, různě - ale když chtějí - domluví se. Běžná analogie ze života - žena jemnější a muž věcný technik, a jsou manželé a každý z nich komunikuje - jen rávě jiným způsobem a jistě to může i drhnout. Protože ta jemnější žena má pocit, že se k ní ten technik chová arogantně a on má zase pocit, že ta žena mlží a manipuluje...ale když chtějí domluví se - on trochu zjemní , pochopí, že ona jen jedná s citem a potřebuje to sdělit jinak a ona časem pozná, že vůbec nejde z jeho strany o aroganci..třeba a nebo se prostě nedomluví...
    ten "problém" - může být ono prostředí (třeba i pracovní), z kterého oba pocházejí.

    OdpovědětVymazat
  190. 197. sama to hodně vnímám v té práci. - v komunikaci s lidmi technicky vzdělanými. Technický ing. ležel u nás na infuzích. Měl na infuze pumpu (přístroj) ta pumpa věčně hlásila (imaginární)poruchu - alarmovala. člověk tam pořád běhal a zapínal a vypínal a snažil se to nějak opravit, (infuzní set, nastavení, kapkové čidlo) aby to fungovalo. Pak mě to vytočilo a říkám pánovi: "Já vám to dám volně bez pumpy, ta pumpa je unavená, odpočine si a pak přes noc půjde. " Jenže tohle říct technikovi!!! :-)
    " Sestři, to je přístroj, to není člověk, který je unavený." Ta pumpa alarmuje, protože hlásí určitou poruchu a je nutné odstranit tu poruchu - jinak to nepůjde." Pán si o mě musel myslet, že jsem úplný debil.Tak jsem mu to odkývala, nechala volně bez pumpy - už jsem ji nemohla ani vyměnit za jinou - protože už jsme žádnou volnou neměli. Infúze kapala pánovi volně, bez pumpy a na noc se opět dala na tu pumpu - do rána ani jednou nealarmovala a fungovala. Pán se podivil a povídá mi nad ránem - stejně je to zvláštní, ten ženský přístup ....

    OdpovědětVymazat
  191. 197
    V poho, citovala jsem tatínka. :-))
    Když chci, domluvím se s každým (tatínek se nedomluví s každým, ale myslím si, že je to tím, že tu a tam prostě nechce.:)

    OdpovědětVymazat
  192. 198
    Asi bych byla z tvého vysvětlení na větvi stejně jako ten ing. Přišlo by mi, že jsi specifikovaná jen na malý děti a senilní stařečky. Asi bych neodpověděla jako ten ing., ale přednost na pokec "jen tak mimo" bych dala sestře, co se mnou mluví normálně. Co mi prostě sdělí, že pumpa se přehřívá a jinou nemáte, abyste tuhle poslali do opravy, takže ji musíte tu a tam nechat vychladnout a že až vychladne, tak mi ji pak dá zas zpátky dobře fungující.

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.