Tak si říkám, když si ke každému psaní pouštím nějakou muziku, pokaždé jinou, ale pokaždé pořád dokola, že by ta písnička mohla být v linku místo úvodu článku.
http://www.youtube.com/watch?v=9VI8-6aXsFA&feature=related&noredirect=1
Taky návrat. Dneska jsou slavní. Tehdy, když jsem si je začla ukládat do záložek, se na Youtube sotva vylíhli.
Jedno jejich video je na motorkách.
Jedou.
Na každou muziku se jede jinak. Na tuhle bych asi zrychlovala.
Nedělní návraty jezdím poslední dobou už vždycky potmě.
Mám mizerný přední sklo a reflektory protijedoucích aut se o něj rozbíjejí do chryzantém, do pampelišek, do akvarelů.
Špatně se přemýšlí, když člověk musí každou chvíli chytat očima čáru u pangejtu, aby ho ty kytky za sklem nestáhly na sebe.
Špatně se přemýšlí asi tak do půlky cesty, pak už aut v protisměru ubývá.
Chryzantémy s prodlevami.
Je mi smutno. Klidně smutno. Klidně hebce smutno při těch večerních jízdách domů.
Osamění bez lítosti, smutek bez neštěstí, vyrovnanost bez odevzdanosti.
Obrazy z dějů minulých mezi chryzantémami.
Ještě pořád se mi vrací. Obraz ruky složené v lokti, její teplo, její vůně, délka a tvar, štíhlost svalů, tvrdost lokte pod mojí hlavou, obraz ruky, co mě v noci drží kolem pasu, jako bych se jí mohla vytratit. Spával v tričku s krátkým rukávem, to mě dožíralo, že nikdy nechtěl zůstat kůži na kůži, že se potom vždycky oblíkal do trička, ale aspoň ten krátký rukáv mělo.
Ještě pořád se mi vrací. Ale on už mi nevoní.
Už mi nikdo nevoní.
Podivný antagonismus, ta bolavá bytostná potřeba dotyků, blízkosti, kůže, vůně, tepla, dechu - a nutkání couvnout, kdykoli se cokoli z toho přiblíží.
Mezi samými muži pracuju. Stačilo by jen některé nehlídat. Neodmítat.
Zavřít oči a nechat je, byli by blízko, tak blízko...
Nechci je.
Mám před očima obraz ruky v tričku s krátkým rukávem, ramene blizoučko mi u hlavy, klíčních kostí tiše oddychujících pod klidnou tváří, co se snad i ve spaní maličko usmívá. Svítí.
Ten někdo, co není. Neexistuje. Co jsem si ho vysnila, protože jsem si ho přála, vdechla si ho do někoho jiného.
Stálo to za to.
Když nebylo s kým reálným, tak aspoň s vdechnutým.
Jen už nikdy nebudu mít jistotu, že další někdo, bude-li ještě kdo, nebude taky jen vdechnutý.
Třeba na tom nezáleží.
Třeba.
Ještě mám čas.
Dva roky, řekla jsem mu tehdy na konci, dva roky mi bude trvat, než se od tebe odhojím. Vždycky mi to trvá nejmíň dva roky.
...Vždycky potřebuju mít mezi jednotlivými muži mezeru. Dva roky a víc.
Odhojení se. Dozrání toho, co bylo s jedním, pozacvakávání všeho, co přinesl, pak prázdnou stránku, a pak teprve novou kapitolu, teprve pak
můžu naladit novou stanici. Jinou frekvenci. Bohatší tím zarostlým a vrostlým
minulým...
Ještě rok mi zbývá.
Na každého z těch reálných mužů poblíž, co jsou tak jasně dychtiví v pohledu, se podívám a představím si ho v posteli, jak se chová, co říká, jaké má pohyby, jestli a jak hlasitý dech či hlas...
A sleduju, co tam uvnitř ve mně...
Žádný příliv. Jen couvnutí.
I když - zvláštní je, že líp ti muži vždycky vypadají, když si je představím jinde než v posteli. V chodbě, za rohem, v kuchyni... V kanceláři...
Postel s peřinami je muže devalvující.
Peřiny nejsou na sex, peřiny jsou na zakrytí ruky v tričku s krátkým rukávem, když je jako led od toho, že mi dlouho dělala polštář pod hlavou.
Vlastně to vůbec není špatné, dívat se v tom klidném osamění sama na sebe, vlastně se můžu dívat na kohokoli v sobě, bez tváře a těla, jen koncentrát pocitů, prožitých i jinak poznaných. Vlastně je docela fajn mít tenhle znehybněný čas, neutralizační čas, sledovat, jak sedimenty sedají a krystaly se rozpouštějí, jak se roztok vyčeřuje a houstne. Čím hustší, tím lepší, neředit už ničím dalším, nikým dalším náhradním, jednorázovým, neředit, nemělnit, dokud jednou místo couvnutí nepřijde příliv. Pak zavřít oči, otevřít ruce a nechat...
Potmě autem mezi chryzantémami je samota tlustá vrstva obvazů, pod kterou se člověk hojí.
Už nekrvácím.
Ale ještě voním septonexem.
Sama sobě voním.
Já jen tak přízemně, materialisticky, k tomu přednímu sklu - mám to podobně. Částečně je to způsobeno malinkými ďubkami zvenku a hlavně nánosy špíny zevnitř, která se prostě nedá umejt. Podle mého jsou skla právě nějak speciálně vyrobená tak, aby se špinila a nešla umejt.
OdpovědětVymazatJá jsem taky dobyteček na zacházení s autem, víš... :-)
OdpovědětVymazatPro mě je auto pracovní nástroj, takže ho meju a uklízím v něm, jen když mám náhodou vézt někoho na pohřeb. A sklo zevnitř občas akorát ošudlám ubrouskem. A jezdím kde všude pod větvema a stěrače pouštím po stání pod stromama bez opucování a beztak tam mám už od předchozího majitele ve skle nějakou puklinu bublinu, tak aby mi nevadila ve výhledu, spustím dycky stínítko a je to. :-))
Neodvážil bych si tvrdit, že jsi dobytek;-) jen naznačuji, že jsem na tom stejně a že nejspíš to sklo je nějak speciálně vyrobeno tak, aby mělo výše popsané (blbé) vlastnosti.
OdpovědětVymazatNěkolikráte do roka ženě doma naznačím (něco jako v tom vtipu: "Dneska je venku tak krásně a ty doma meješ podlahu. Jdi ven a umej mi auto!") že by auto chtělo umejt, ZEJMÉNA sklo zevnitř, ale většinou zůstane jen u naznačení, pokud dojde k akci, na průhlednosti skla se nic nezmění a já dostanu vyhubováno:-)
Ano, manželky nemajíc, zkouším takto uspět u syna. Taktéž marně. :-))
OdpovědětVymazatměla jsem období kdy na pokyn jsme chodila leštit vnitřní skla a sklízela za to poděkování. Vybíhala jsem na pumpě a leštila i zepředu....Nooo, tohle nějak vyprchalo. Ale vím že skla se hodně patlají když je auto umyté v myčce a navoskované. Ten vosk se tam patlá a patlá.
OdpovědětVymazatMám tohle auto pátý rok a za tu dobu nebylo v myčce ani jedinkrát. :-))
OdpovědětVymazatJestli někdy vůbec bylo, tak leda u první majitelky blahé paměti v Rakousku. :-)
tak to je zažraný smog :-)
OdpovědětVymazatZevnitř... :-)
OdpovědětVymazattaky :-) výpary z ofukovače desky. máme to taky
OdpovědětVymazatJj., to bude ono.
OdpovědětVymazatNojo, já se teď taky do ničeho neženu, na žádného muže se netřesu, ale necítím se už spojena s minulým mužem, to ne. Sice mi tuhle napsal, půl roku od rozchodu, že "když na tebe myslím víc než jednou denně, určitě to znamená, že se musíme sejít. Víc než jednou" nojono ale co já s tím, nic, vlastně se mě to netýká. Sice byl pro mě optimální ve všem, ale ne ve společné budoucnosti - tak bohužel nic; já s ním nadosmrti chodit nechci, on se mnou jo a bydlet jinde. No to teda tůdle, škoda. Co můžu dělat, nic, tak nic nedělám :)
OdpovědětVymazatBez chlapa je mi spokojeně a čekám, kdy budu zase muže chtít o hodně víc, než být sama. Protože dokud je mi fuk,že ho nemám, tak žádnej nepřijde. I když jsem uvolněná a v klidu.
Akorát mě potěšilo, když jsem si všimla, že nekoukám jen po starších mužích, ale i po věkově přiměřených. To mi připadá jako dobrý znamení.
Co ty, ru, koukáš jen po mladších nebo po žádných?
Koukám po mužích, ale dycky mě zaskočí, že ten, co se na něj dá koukat, je nejspíš nejmíň o deset let mladší...
OdpovědětVymazatA v druhé větě onoho myšlenkového souvětí mi docvakne, že když se dá koukat jen na lidi o deset let mladší a já nejsem o deset let mladší, tak...
11
OdpovědětVymazatJinak mi přijde, že je to spíš naopak - dokud ženská muže hodně chce, žádnej nepřijde. Dokud jí to nezačne být fuk.
Takže za mnou žádnej nepřijde, protože mně to fuk není. :-)
13 jooo?
OdpovědětVymazatJá to slyšela z více stran, ale moje osobní zkušenost nepotvrzuje ani to ani to druhé. Přičemž spíš platí, že když já se rozhodnu, že chci, tak se nejméně jeden muž objeví. Nojo jenže jeho a moje postoje se někdy poněkud liší. Tak asi bude lepší nechtít nebo explicitně okamžitě a přímo dát zřetelně najevo moje postoje. Což u od počátku nezávazných zábavných vztahů s úžasnými muži-milenci jde, to mi jde. Ale těžko hned na někoho vychrlit: kde budeme bydlet, kam pojedeme, ve kterém šuplíku budou otvíráky a který dekor hrnků nikdy mít nebudeme... a podobné důležitosti vesmírného významu :)
No, a mně teď po o-pár-letech-víc ještě k tomu přijde, že když už se mi nechce jít do těch explicitně jen-zábavných vztahů, tak že už není vůbec nic. :-)
OdpovědětVymazatAle pravděpodobnějš bude, že když člověk dělá každej den od sedmi do sedmi a víkendy tráví s maminkou, tak se těžko co kde potká v jakékoli formě. :-)
A já myslím kupodivu, že jo - že na potkání stačí i málo. Nemusí člověk vymetat bary, koncerty, trhy, kroužky, návštěvy s partou ... Pořád nějak chci být přesvědčená :) že stačí jen správné nastavení. A uvolnění, to vždycky. Ale to už máme, to je v pohodě :-)
OdpovědětVymazatZábavních mileneckých vztahů je všude plno, tam stačí jen natáhnout ruku. Jenže na to chuť nemám. Připadá mi, že investice výrazně převyšuje zisky, a už se mi v této oblasti nechce podnikat. A taky mám dojem, že nic jiného jakoby kolem mne není. Jenže takovej dojem jsem měla už několikrát během života, například ve třinácti :)
Tak mu schválně nevěřím.
Mno. Snad si totéž nebudeme říkat příštích čtyřicet let každý rok...
Nebudem, já maximálně třicet. Pak už se na to asi vyprdnu. :-)
OdpovědětVymazatTys mi, Ruliso, v komentáři č.13 vzala hlavní vítr z toho mého :-) Že chlapi "hodně chtějí", je asi běžná věc a jste na to zvyklé, ale když ženská začne tlačit na pilu, tak to většinu chlapů, myslím, rozhodí a často odrazuje. Samozřejmě v rovině trochu seriózně myšlených vztahů... Zhruba před měsícem jsem ten zmíněný antagonismus cítil na vlastní kůži, po chvíli překvapení jsem cosi brblal na neutrál a když jsem chtěl zařadit směr kupředu, dal jsem zpátečku a couval. A bylo mi trapně z její neskrývané (viníkem alkohol) naštvanosti. A pak jsem byl rád za to couvnutí, což považuju za teoreticky špatný krok.
OdpovědětVymazatDva roky přestávky se mi zdá dost, protože ten čas znehybněný zas tolik není, ale pořád lepší, než třeba deset... v tom si člověk moc nevybere, hojení není stejné ani u opakované rány. Nicméně z posledního odstavce je zřejmé, že jsi v závěru léčby :-)
Ten popis obav z vdechnutého, je výstižný.
...a na sklo je nejlepší "švédská utěrka", trochu za sucha a tepla rozleštit mastnotu a je to... ovšem jen když nechceš mít před očima chryzantémy s pampeliškama :-)
Hudba dobrá! Zkusil jsem ještě další od nich... "The Cave" třeba... ta mi zní jako postupně řazená rychlost kupředu.
Jirko...! Přesně Cave mám v záložkách od nich taky, hned jako druhou. :-)
OdpovědětVymazatTakže,zpětné zrcátko zdá se čirejší než přední sklo?
OdpovědětVymazatI tak se to dá říct. :-)
OdpovědětVymazatTak to otoč a couvej dopředu.
OdpovědětVymazatJde to pomaleji,ale zas víš kam jedeš:-0)
Pozadu sice vím, kam jedu, ale obvykle to není tam, kam bych jet chtěla. :-))
OdpovědětVymazatad22:
OdpovědětVymazatHe,dnes jsem absolvoval 3hod. školení BOZP a dozvěděl jsem se,že pokud řidič VZV(vysokozdvižného vozíku) převáží náklad převyšující prostor jeho výhledu,je povinen se otočit a na místo určení couvat.
Takže mé duchaplné rady jsou dokonce ukotveny ve vyhláškách a předpisech:-0)
24:
OdpovědětVymazatdokonce je to jediná věc,kterou jsem si z toho školení zapamatoval.
Takže Ru citové a silniční hazarderství má pozitivní dopad na moje schopnosti bezchybně se orientovat v pracovním procesu a s ním souvisejících povinostech.
Jasně, takže do vztahů, které přerostou možnost mého rozhledu, raději couvat - nebo z nich vycouvat? :-)
OdpovědětVymazatRu, na tvém místě bych to nevzdávala..vím, že si myslíš, že už nejsi mladá, ale na to si najít chlapa, nemusí být ženská ani v 70. Znám a nejen jednu. Konečně..jsi svobodná, pěkná, milá ženská a inteligentní navíc.Rozhodně nejsi stará na to, abys začala s někým jiným a jinak.
OdpovědětVymazatChce to jen si počkat a mít štěstí, aby to čekání nebylo zas moc dlouhé a stálo pak za to :)
Moc hezky napsané ;)
Trochu mě znáš..už druhý den jsem spadla do smutku, který se vždy snažím co NEJRYCHLEJI odbourat v sobě a nahradit nějakou radostí - po dlouhé době se mi to nedaří..
OdpovědětVymazatPouštím Cohena , atd., však víš..a je z toho slzavý údolí.
Pak zas něco veselejšího..taky úplně nepasuje, tak jdu pustit radio, tam se to míchá.Ticho ..teď ne.
A vím, že zas bude dobře..možná za hodinu, možná zítra, ale bude,,
Aninko, děkuju.
OdpovědětVymazatSnad to nevzdávám. Jen si člověk musí odbýt takou tu únavu, co přijd epo opadnutí excitace.
Dneska sjem si koupila hadřík na čištění skel v autě, no, trošku to možná pomohlo. Chryzantémy nejsou tolik plnokvěté a je líp vidět, jak je okno plné mikroškrábanečků po předchozích šmudláníéch a drhnutích kdečím. :-)
Taky jsem si v Baumaxu nechala uříznout ze skoro stejného lamina, jako v kuchyni korpusy, další poličky do linky, a zapomněla jsem si k nim samozřejmě přikoupit ty čudlíčky, podpěrky, takže poličky stejně nenainstaluju. :-)) A místo nalepovacích bublinek, co akorát opadávají, jsem si koupila i lepší dorazy na dvířka . Ty zas v Uni Hobby.
Prostě jsem si dneska udělala radostný nákupový den. :-)
A zítra budu montovat.
Ru, takže kuchyň opět na scéně! Jak to pokračuje?
OdpovědětVymazatA co ty, anino, co radostného tě nakonec nakoplo tentokrát?
Mě touha zase štrikovat. Pět let jsam pauzírovala a začnu letos zas. Už jsem vytáhla tři obří pytle (na odpadky) s pletením, vlnami, rozpletenými zbytky atd. Ale nejsem z toho moudrá. Zatím chaos. Málem mě to zase odradilo...
Jako obvykle to pokračuje. Asi budu o Vánocích přespárovávat, to jsem zatím dělala jen jednou.
OdpovědětVymazatElektrikáře na dodělání světýlek a zapojení zbytku zásuvek uháním už čtvrtej týden. Zatím poslední termín, kdy měl přijít, byl dneska v devět dopoledne. :-)
A k eštrikování se taky odhodlávám už hezky dlouho.
OdpovědětVymazatAkorát vlny mi asi mezitím už všecky zteřely...
Né, to zní hrozně, že "mi vlny zteřely."
OdpovědětVymazatTy vydržej! Jako my :)
Však já už taky začínám místama teřet, dneska mi vypadla plomba. :-))
OdpovědětVymazatMně vypadla před rokem, v půlce prosince. A dala jsem si závazek,že do konce letošního prosince se objednám k zubaři. Kam jsem jen dala to telefonní číslo ...
OdpovědětVymazatKdyž on je to malinkej zub a velikej kaz v něm. Chudák zoubek.
Mně padaj pravidelně rok co rok touhle dobou. Listopad, plombopad.
OdpovědětVymazatJá asi taky zavolám, kdo má furt šťourat z tý ďoury ty naturálie z jídelníčku...
"Ale drž se toho čemu věříš za světla,
OdpovědětVymazatKdyž tě temnota okradla o všechen tvůj zrak
Tak se drž toho, čemu věříš za světla"
pěkný refrén,pěkný.
Hold on:-)
Zvláštní, jak po odmlce napíšeš zrovna tohle, když já od půlky minulého týdne přemýšlím, jestlis em napsat něco, co asi nakonec nenapíšu. :-)
OdpovědětVymazat