(Optimalizováno pro černobílé monitory)

19. 7. 2014

O odeznámení se

Helou!
Přeloží mi nějaká dobrá a poetismuschopná duše z řad laskavých znalců angličtiny tenhle text?
http://www.hlasite.cz/text-pisne/caesars/110230-yourenext

Už dlouho jsem nehrála karty. Ale hraju je ráda.
A vím, že když nějakou odhodím jako nepotřebnou, hra se otočí a já bych ji brala, ale ona už ne a ne přijít. Ani podobná. Ani do postupky, ani do sady.

Už dlouho jsem nehrála karty. Nemám s kým. Ale hraju je ráda.
Hraju ráda.

Karta se obrátila. Místo těch, co se drali okamžitě na setkání a pak se jich nešlo zbavit, se po několika dalších flexibilních změnách textu seznamovacího inzerátu začli ozývat páni, na intelekt nachytáni.

"Inteligentní žena na mě působí jako afrodisiakum," napsal mi jeden. Z Prahy. Odpověděla jsem mu, že se obávám, že pro Prahu budu poněkud z ruky. Prý nemám podléhat zdání a věřit všemu, co nějak jen vypadá. Mezinárodní obchodník. Žijící zdravě, pravidelně sportující a pěstující si zeleninu na balkóně, by dlouho na světě byl. V profilu měl napsáno "fyzicky i duševně velmi zdatný". Když jsem na to udělala narážku, hrdě se k tomu přihlásil, že ano, že právě takový je. Psal mi podrobnosti o své spokojenosti se sebou a o svých správných krocích v životosprávě. Když ovšem plkání přešlo na téma vín, laskavě elegantně se mi jal sdělovat, že jsem de facto moravský křupan, když nepovažuju za nejlepší na světě vína z Itálie, kolébky kultury pro celou Evropu již v době, kdy se na Moravě ještě bydlelo v jeskyni a živilo hraboši, natož aby se pěstovalo víno, a navíc piju i jindy než k jídlu, což v Itálii či Francii znamená naprostý společenský propad... Laskavě neelegantně jsem mu sdělila, že společensky jsem propadla již dávno a že je mi to upr, ale on že jeví jisté znaky snobismu. A že ho už podruhé vyzývám, zdali se při neděli nechce přijet vykoupat do jihovysočinského, zcela čistého a zdravotně nezávadného rybníka.
Prý je hrozně ucpaná dálnice, minule na ní strávil jen z Jihlavy dvě hodiny a rybník je stejně ještě příliš studený. Tak až někdy později, až bude cesta průjezdnější.
Odepsala jsem, že až bude cesta průjezdnější, bude rybník ještě studenější. Neboť zamrzlý.

Zajímavý, někdo chce od ženské fotku, pokud možno co nejmíň oblečenou, aby si ho mohl honit, jinej od ní k témuž potřebuje písmenka, pokud možno ukrutně inteligentní.

Další vpuštěný do užšího výběru začal obvyklou lichotkou na moje fotografování. Těch pár fotek u mě v profilu, podivínské krajinky a jeden nic neukazující záběr sebe zezadu, všechny z kinofilmu, test, jestli to někdo pozná. Nepoznal. Digitálisti, na fotoservrech urputně mi vyčítající šum ze skenneru a fádní náměty, na seznamce opatrně mlčeli.
I tento.
A že bychom někdy mohli jít spolu fotit.
Ježíš. Já solitér, opovrhující všemi workshopy a hromadnými fotografickými akcemi, zvyklý se courat jen podle sebe a fotit podivnosti, mám diskutovat s nějakým diginamakačem, proč ostřím manuálně a přehazuju nestandard objektivy. Au. Navíc věk pětapadesát. I s vrstevníky občas vypadám jak se staršími strýčky, s přespadesátníky si přijdu jak s tatínkem. A to můj tatínek fyzicky zvládá o hodně víc než většina strejců přespadesátníků...
Napsala jsem mu, že jestli mu jde jen o focení, tak se můžem domluvit, ale že na vztah se mi zdá pětapade už trochu moc. (Nemůžu přece každýmu hned vyklopit, že si nedovedu představit, jak mě taťulda stíhá při sexu v lese nebo autě...)
Neurazil se, kupodivu, jen použil několik vykřičníků. Pro ujištění, že to moc není.
Tak třeba to bude ta světlá výjimka. I když je málo pravděpodobné, že by světlá výjimka fyzicky i psychicky mladistvé formy měla zapotřebí brouzdat po seznamkách. (Ale když to mám zapotřebí já...)
"Tak napiš, kdy v neděli, ale ne nacelej den."
"V neděli se mi to nehodí, to jezdím pryč, raději v týdnu."
No, holenku, tak to začínáš blbě, já v týdnu pracuju a hledám chlapa na neděli, aby mu kolegové záviděli (moji)...
"V týdnu já můžu až tak po sedmé, dělám dlouho, leda bychom šli fotit západ slunce v T. :-D"
Byl to vtip. On se ho chyt. A že teda v pondělí napíše a domluvíme se na úterý na focení v T.
Bože, že já tu hubu nedr...
V pondělí se ukrutně oteplilo. Když napsal, odpověděla jsem, že po práci venku v tomhle horku bývám dost hotová a že nemám myšlenky na focení, ale jezdím se koupat do rybníka. A že jestli plave.
Přemýšlela jsem přitom, že pokud přijme pozvání, musím si konečně už najít čas zašít ty ruplý plavky, protože tohle už ze zátoky z lesa bez nich, jako obvykle, nepůjde.
Neplave. Léčí si boreliózu.
Tak to necháme na jindy. Až bude škaredě. (Jo, to budou super fotky.)
Ok, tak až bude škaredě.

Paralelně s těmito oběma, tak nějak na pozadí šly vzkazy se třetím.
Na pocit asi nejnormálnější, i když začal psát v pro mě nenormálně slušném, uctivě staromilském stylu.
Ale co, já taky do začátku vždycky testuju. Zkouším, provokuju naschválama nebo přizpůsobuju styl, abych ptáčky na jejich oblíbený zob vylákala z hnízda a ukázali se. Pak teprv přepnu sama na sebe.
I on po pár výměnách přeskočil do standardního nespisovna a uklidňující míry překlepů a gramatických chyb.
Do třetice všeho dobrého i zlého, ať už to s tímhle dopadne jakkoli, po něm nebo s ním končím.

Oba původem z Brna. Z téže čtvrti. Chodili jsme kolem sebe zřejmě už na základce. Podobné zájmy a koníčky, chodili jsme kolem sebe nejspíš i v rámci těch zájmů a koníčků.
Zvláštní.
Jsem zvědavá, s kým jsem se kdysi roky míjela.
Projevuje mírně poranoidní obavy, aby po něm ženská moc nechtěla, do ničeho ho netlačila, nesnažila se mít nad ním navrch. Nevadí, takový chlapy mám furt. Jsem na ně zvyklá. A chci vlastně totéž. Nemám problém nikoho do ničeho netlačit, když si stejně tak přeju, aby nikdo do ničeho netlačil mě. (A stejně tak vím, že to je obyčejně znamení přání mít někoho, komu bych za to tlačení aspoň trochu stál/a...) A on navíc taky hodně pracuje, jako já, v týdnu, občas i o víkendu. I má podobný hodnotový žebříček do vztahu (až na trochu toho podezření z majetnictví, vrbu si podle něj mají dělat jen ti dva mezi sebou, ale já dělám vrbu víc chlapům, bude to vadit...?).
Není blbej.
Jen... jen pořád píše a píše a dál nic.
A tak, jak jsme napřed nacházeli čím dál víc společného, najednou debata začíná drhnout. Přibývá nutností vysvětlovat. Si. Nedoklapů.

K něčemu ta seznamka přece jen byla. K formulaci jevu, který jsem znala už dávno, ale neměla v hlavě podstatu:
Nemám ráda dopisování si. Protože když se lidi neznají a jen si píšou, píšou si víc se svojí představou o tom druhém než s tím druhým samotným. A čím delší dobu si jen píšou, aniž by se sešli, tím víc získává ta představa navrch a tím víc pak přibývá drobných nárazů, zklamání...  Nakonec ten druhý začne představě o něm a o tom, co bylo na začátku, vadit natolik, že musí být odejit.

"Ruším profil, nechám na tobě, jestli budem pokračovat jinde," napsala jsem mu. Předpokládala jsem, že pošle mejl nebo telefonní číslo.
Poslal mejl. Já taky.
Měl radost, že končím, že už nehledám. Nenapsal to přímo, ale měl ji.
Já taky. Že ji má.
Byl čtvrtek.
Čekala jsem, že se zeptá, jestli se taky nemá přijet koupat.
Napsal, že se jede taky koupat, tam u nich.
Pro jistotu jsem si zašila plavky.
Nebylo třeba. Řešil, proč jsem se na seznamce loučila s jinými dvěma, když mám jakési úmysly... (že já tu hubu nedr...)

Byl pátek.
Napsal, na můj už přímý dotaz, že o víkendu jde do práce.
Čím dál větší komunikační dřina. Nejistota.
Výměna názorů na téma sebedůvěry, dělání ramen, představ, snah vyzrát na druhého a zklamání. Na téma nehodlání nechat se někým (ženskou) zkoumat a skládat jako Rubikova kostka.

Formulace jevu číslo dvě:
Když se chlap nechce nechat skládat, tak se s babou musí sejít co nejdřív, aby jí nedal prostor.
Tak, jak se to píše v jednom dávno opuštěném blogu: Hodit ji na postel a ošukat ji, až se jí bude zdát, že už víc nesnese, a pak jí sdělit svou víru, svoje názory - a ona je přijme za své.
Tak to funguje, bohužel.

Chci živýho chlapa, šáhnout, přivonět, zmáčknout, cítit, slyšet... Přijmout...
Ne představu.
Já taky nejsem představa.

Už dlouho jsem nehrála karty. Ale hraju je ráda.
Tak nějak vůbec hraju ráda. 
Když člověk hraje, neangažuje se tolik. Sleduje hru a nebolí to.

Napsala jsem mu, že když se rozhodne pro reál, může se kdykoli ozvat. A že přeju dobrou noc.

Mejl mi dneska zatím přišel jen jeden. Včera potom ještě dva. Všechno jen rozbory situace, nabídka na setkání naživo žádná.

Za chvíli dopověsím prádlo a pojedu si udělat kolečko po okolitých rybnících a bufetech s pivkem. Sama. Jako vždycky.
Tak nějak smutně se mi asi ulevilo...

https://www.youtube.com/watch?v=-VFd7Qwbtws

-------

Post scriptum:
Vyjížďka super, kolo mi nádherně romanticky vrže co každé šlápnutí, při sjezdech z kopců kol uší a ve vlasech vítr (to cyklooblečkáři v cykloblembáčkách nemaj), do kopce procházka s nohama v žabkách nezpocenýma a hlava si jen tak plyne s tím uvnitř i s tím zvenčí, co vrchol kopce, to skoro zastavení  na výhledu do voňavé zvlněné modrozelené krajiny a pokaždé ta stejná myšlenka: Je tu krásně, neopakovatelně krásně. Ohromné štěstí, dar, že jsem se z Brna dostala zrovna sem.


31 komentářů:

  1. Taky si vzpomínám, žes kdysi psala "dostaň se ženské do hlavy a dostaneš se jí do kalhotek". Postupem času a věku se mi zdá čím dál více, že ten jev číslo dvě, ta zkratka do hlavy přes tělo, funguje.

    OdpovědětVymazat
  2. Jinak ale čumím, jaká řehole ty seznamky jsou. Myslel jsem, že ženské to tam mají jednodušší, když je takový převis mužské poptávky.

    OdpovědětVymazat
  3. Jo, kdybych chtěla jen samečka na skok...

    OdpovědětVymazat
  4. a co v slovencine?
    Máš čierne vlasy, ktoré tečie ako rieka,
    ako to padá dolu na zadnej strane krku.
    Ale vaše srdce je taká zima, že som sa triasť,
    A vaša cesta je cintorín z tehál.

    A tvoj čin je všetko dym a zrkadlá.
    A dav sa stále múdry, aby vaše triky.
    Lepšie ho presunúť spoločne na ďalšiu pesničku
    Pretože vzduch je stále silná ako tehla.

    A čas nosia všetci dole na konci
    A zlato, vieš, si na rade.
    Jo, diabol má každý z nás na konci.
    A zlato, vieš, si na rade.

    Máš hviezdy v noci v tvojich očiach
    že prebehne mráz po zmrzačeného muža chrbtice.
    Je tu krv na svojich rukách od všetkých tých, ktorí už zomreli.
    A tam je čierna diera vnútri vašej mysle.

    Zlato, to je len, ako svoje myšlienky.
    V tejto temnej a depresívne starej noc
    ako tu sedím sám u odpojeného telefónu,
    a počúvať susedov, ktoré bojujú.

    Jo, čas dostihne nás všetkých na konci.
    A zlato, vieš, si na rade.
    Jo, diabol má každý z nás na konci.
    A zlato, vieš, si na rade.

    Jo, zlato, vieš, že si ďalšie

    OdpovědětVymazat
  5. ted se divam ze je to asi strojovy preklad, zadna romantika. takze se omlouvam :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Jo, překladačem jsem si to taky přehnala, je to jednodušší než si hledat jednotlivá v hlavě chybějící slovíčka, i jsem schopná si opravit shody podmětů a vedlejších vět, (Máš čierne vlasy, ktoré tečiu ako rieka, keď padajú dolu tylom krku. Ale v tvojom srdci taký chlad, až som sa otriasol...). Ale nejsem si jistá některými frázemi, paralelami. Třeba jestli je to "Jsi další" (na řadě), nebo "Jsi vedle".

    OdpovědětVymazat
  7. Shody předmětů. :) Anebo obecně shody anebo radši nic. Prostě tak. :-)

    OdpovědětVymazat
  8. podle me to znamena spise jsi dalsi na rade... vedle by se asi vyjadrilo jinak.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak jo. Ale radši bych někoho, kdo fakt umí anglicky, aby to napsal tak, jak to cítí komplet.

    OdpovědětVymazat
  10. https://translate.google.cz/#cs/en/zlato%2C%20jsi%20vedle

    OdpovědětVymazat
  11. jsem si to precetla v originale a rozumim tomu, asi bych to i prelozila. ale moje anglictina je hrozna :-)

    eah the time catches up with us all in the end cas nas vsecky dostihne na konci
    And honey you know you're next ano milacku ty vis ze jsi na rade
    Yeah the devil takes every one of us in the end no, dabel si vezme kazdeho nas na konci
    And honey, you know you're next milacku vis ze jsi na rade
    Yeah honey, you know you're next vis ze jsi na rade

    :-) jen se nesmim te anglictiny bat

    OdpovědětVymazat
  12. Jo, takhle si to taky umím přeložit. :-D
    Proto jsem tam hodile ten originál, že jsem to z něj brala. Ale prostě chci někoho, kdo to fakt fakt fakt umí. :-) Protože překladač i slovník občas tvrdí více variant. Slovník dokonce v závislosti na zemi, variantě angličtiny. Ale tohle je severská kapela, tak asi se budou blížit angličtině anglické.
    Bože, prosím, už nekouskovat. Děkuji. :-)

    OdpovědětVymazat
  13. A nebo se na to vyprdněte už úplně. Tohle je docela hrozný, veškerá poetika se zvrhne v jazykový rozbor. Ne, to nechci.

    OdpovědětVymazat
  14. nepotrebuji prekladac, spise citem
    You've got stars of the night in your eyes mas hvezdy noci ve svych ocich
    That sends chills down a crippled mans spine z kterych beha mraz po zkrivene muzske pateri
    There's blood on your hands from the locals who've died Je krev na tvych rukou od vsech tech muzu kteri zemreli
    There's a black hole inside your mind Je cerna dira (peklo) uprostred tve mysli

    OdpovědětVymazat
  15. Ratko!!!
    Nevím, jak jinak to napsat.
    Promiň, ale asi to smažu.

    OdpovědětVymazat
  16. promin, uz jsem to zase nakouskovala ale slovnik ani prekladac nepouzivam. jen jak to citim. zaujalo me to. ta atmosfera.

    OdpovědětVymazat
  17. Tak když tě to zaujalo, tak už to nenič. A velkoryse mi promiň, že když si citem přečtu nějakej text, chci si pomocí slovníku či překladače ověřit, že ten můj cit nebyl vedle. A nebo poprosím někoho, kdo by to se stejným citem podal celé. Na rozdíl od tebe se s pozůstalými v angličtině nebavím, kromě návodů na barvy a mašiny a sem tam, objednávky materiálu do Belgie (kde je "náš" obchoďák původem maďar, takže je to řeč prašť jak udeř) se s angličtinou nesetkám.

    OdpovědětVymazat
  18. Ale prd, já to vydejchám za dvě minuty a nic mazat nebudu. :-)

    OdpovědětVymazat
  19. jsem se vratila prave ze zeme kde jsem od rana do vecera komunikovala pouze v anglictine.

    nekdy si clovek mysli, ze kdyz k necemu pricichne ze uz je nad mistra. Potrebovala jsem tuto lekci. jako i jine od tebe. A dekuji ti. Dam si pohov. Nemam ti co promijet. Mas naprostou pravdu.

    OdpovědětVymazat
  20. 23
    Ale nemám. I já tobě jsem vděčná za spoustu lekcí.
    Jsem moc ráda za lidi, co mi život nastrčil do cesty. Nastrkuje.
    To jsou taky dary.

    OdpovědětVymazat
  21. A jinak - vítej zas doma a hlavně že v pořádku. :-)

    OdpovědětVymazat
  22. cesta byla dobra, jsem porad trochu v soku :-)

    OdpovědětVymazat
  23. Právě - nemám čas, chuť ani trpělivost na nějaký dopisování si s chlapama, kteří se nerozhoupou, jen si chtějí dopisovat a vlastně na svém staromládeneckém stylu života nechtějí nic měnit. Sejít se brzo, nebo nic.
    Pro mě seznamky nejsou.
    A bez seznamky je poměrně těžký se seznámit - jasně, jen tak na sex je to supersnadný na seznamce a poměrně snadný všude jinde. Jenže k partnerství je potřeba seznamovacích okolností, které poskytnou dost času a dost hloubky a tudíž dost bezpečné atmosfér. A to jen tak najít skoro nedá. Leda mezi kamarády, když někdo přivede do party někoho nového. Ale to se děje jen za studentských let, pak už ne, psak jsou partičky uzavřenější a spárovanější. Jojo.

    OdpovědětVymazat
  24. "Bezpečné atmosfér" to zní pěkně hanácky.
    Asi jako "dobré okurek." :-))

    Ratka bezpečně doletěla atmosférou, hurá.

    OdpovědětVymazat
  25. Tamten blog je vážně opuštěný?

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.