Piju ledový kafe z krabičky, původně z ledničky a ještě původněji z akce v Tescu, a v břiše se mi promíchává do podivné esence brkavé zpětné vazby s octem z domácích utopenců původně taky z lednice, ale ještě původněji nikoli z Tesca, nýbrž z normálního obchodu z pultu uzenin od řeznictví Váhala, víckrát už je nekoupím, prý špekáčky, ale byly samá mouka a jsou to ty nejbídnější utopence, co jsem nakládala za těch posledních pět let tady...
A rozjímám, jak začít.
O tom, jaký to je, chodit do práce v sobotu a někdy i v neděli, i když se nemusí. Jako třeba můj otec, třeba to mám po něm, že chci mít práci, kam mi nebude vadit chodit i v sobotu nebo v neděli, když se mi bude chtít. Bude to mít smysl, ale nebude to povinnost.
Asi jako přátelství.
Chodím do práce, protože je mi přítelem.
Toleruje mě a já ji, o víkendech, je mi s ní dobře, znám ji, její rytmus, náladu, klid... jistotu...
Nejsem s ní sama.
Jsem s ní, protože chci.
A i po ní mi zbyde čas na kolo nebo auto a jet a jet...
S dobrým pocitem, že po práci si dávám zasloužený odpočinek, dárek, výlet za dodělanej ten kus práce, co jsem si ráno naplánovala.
Ne výlet proto, že jsem sama a nemám nikoho, s kým bych dělala něco smysluplnějšího...
V sobotu na kole, v neděli většinou už jen auto.
Nebo v neděli a v pondělí, když je v pondělí svátek jako začátkem července.
V ten svátek jsem dělala cestu výzkumnou, chtěla jsem najít rybník, co jsem cestu k němu předtím při hledání ve dvou nenašla, už dál od nás, kam obvykle nejezdím.
Našla jsem ho, v soustavě rybníků o dost čistších, našla jsem i lesní lom s vodou ledovou, ale supr čistou, jako z pohádky, jen jehličí a suchý listí tiše ležící na hladině a šílený sestup po skále pěšinkou dolů, koupaly jsme se tam jediné dvě, plavky jsme neřešily... - Zajímavý, že voda v lomech táhne barvou do zelena, průzračně ledově lahvově zelena, když skála ze všech stran do té vody zařízlá je tak obyčejně šedá...
A rybníky rašeliništní hnědavě zlaté.
A kolem nich borůvčí.
Všude.
Nechtělo se mi do auta a domů, po tak krásné vodě z lomu, uřízla jsem z dvoulitrové petky od minerálky vršek, zahrnula dolní lem sukně do pasu a šla na borůvky.
Byly malé, na rozdíl od borůvek z pohraničí od Slavonic nebo z Řásné od Pařezáku. A žraly tam hovada a pidlimušky. Ale bylo mi krásně a bylo tam ticho, neřvaly tam dětičky od vodičky ani rodinky jiných sběračů borůvek. Tak jsem trhala. Jen sem tam občas někdo prošel v povzdálí po pěšině.
Napřed se mě přišla zeptat na cestu autem k Pařezáku a k Telči jedna paní, její partner byl z toho nesvůj, Brňáci, prý mám ukrutně český přízvuk, vím to, víc lidí už mi to řeklo, už ani stopa, že jsem kdy taky byla z Brna...
A pak se přišel zeptat zas jiný pán. Bez paní.
Když se blížil - kroky a koutkem oka vidíte nad borůvčím nohy - říkala jsem si, že dneska v lese sloužím asi za cestovní kancelář, že se mě všichni chodí ptát n acestu. Ale když jsem od toho borůvčí ten koutek oka přizvedla, došlo mi, že o radu na cestu nepůjde.
Pán měl rozepnutý příklopec, pod ním pěkné štráfkované slipy.
Vždycky jsem tvrdila, že v lese se nebojím, protože úchylové hledají osamělé dívky po městských parcích, a ne po lesích, kde je šance někoho potkat minimální.
Poprvní v životě jsem o tom zapochybovala.
A nebo rybníky, kde se dá koupat, v době, kdy se dá koupat, pozbývají statutu dostatečné odlehlosti od civilizace.
Nicméně nikdo jiný v dohledu.
Jestli mu budu muset dát, tak to přežiju, kouřit mu ho nebudu, to ho radš zkusím zabít.
"Dobrý den," pravil násilník, "já se moc omlouvám, že vás takhle otravuju, ale jen se chci zkusit zeptat, jestli byste se nezlobila, kdybych měl na vás prosbu..."
Dobře zabíjet nebudu, kouřit ale taky ne...
"Já bych od vás chtěl něco koupit..."
Měl tmavé vlasy a tmavé brýle a úplně obyčejnou tvář a obyčejnou imidž normálního, spíš městskýho kluka, pardon, mladého muže.
"Já bych od vás moc rád koupil vaše kalhotky, třeba za čtyři stovky, stačilo by to...?"
Zkrátím to, prodala jsem mu je.
Už jsem zažila v tom výše zmíněném městě všelicos. Ale takhle jsem se nestyděla, ani když si ho na sedačce v tramvaji přede mnou jeden honil a mně bylo necelejch třináct. Je zvláštní někomu prodávat svoje prádlo z vlastního těla, ale nejhorší je, že se dotyčný dívá, jak si je stahujete. I když je to pod sukní a podobný pohyb jste použili třeba u rybníka při převlíkání do plavek tisíckrát, tak tohle je... jinak.
Už nadosmrti se mi to asi vybaví vždycky, když se u toho rybníka do plavek budu takhle převlíkat. Jako dneska. Ta vzpomínka, jak jsem si svlíkala bavlněný kalhotky (mimochodem jedny z mých nejoblíbenějších) uprostřed borůvčí sama v lese s neznámým s rozepnutým příklopcem a s černými brýlemi na očích, skrze které mě sledoval.
Jenže - nebyl zlý. Neměla jsem strach.
Byl slušný. Jen prosil a ptal se. Udržoval vzdálenost.
Ptal se, jestli by si to mohl udělat přede mnou, řekla jsem ne, ať jde někam dál, tak šel.
Bylo mi ho líto, protože jsem s ním cítila.
Kdyby mi to nebylo všechno uvnitř tak proti srsti, kdyby nebyl v mém životě někdo, vůči komu jsem se v tu chvíli cítila být zavázána svým - jaksi, ehm - slušným chováním, tak kdoví...
Jsem sentimentální pošetilá blbá samaritánka. Markytánka od Slavkova. Vím to dávno. Ale v tomhle okamžiku mi to seplo koncentrovaně.
Prostě mě těší dělat chlapům radost. Utěšit je v tom jejich nelehkém údělu hormonálních štváčů a otloukánků společnosti nastavené k nim nemilostivě v povinnosti, aby se tvářili jako silní, a přitom jim ve skutečnosti ženy velí...
Když mi muž projeví vděčnost, ba obdiv, že ho vyslechnu, že s ním mluvím o věcech, o nichž jiné ženy ne, a že jsem vůbec v tomhle směru úžasná, má mě na lopatě.
Potřebuju naslouchat, konejšit, poskytovat a být úžasná v tom svém poskytování.
Jenže to nefunguje furt a až to přejde (toho chlapa), otřepe se a skočí zpátky do bot, najednou zůstanu sama. Sama zbytečná, mimo svou roli. Neposkytující, neúžasná. K ničemu dalšímu nepotřebná. Ono to ani v plánu nebylo, tedy v plánu toho chlapa, to jen já si to vždycky zas a znova od jistého bodu vývoje takového vztahu začnu slibovat, přát... A pak pláču, když zjistím, že on nechce chránit mě, přestože já tak bezmezně chráním jeho...
Vím to, tohle všechno vím. Už. Už dva týdny. Na tomhle principu jsem teď s tímhle posledním nevztahem, na tomhle principu teď poslední dobou pláču, protože nikdy nic víc pro něj nebudu.
I proto mám čím dál víc ten pocit, že nejlíp mi je a bude samotné. Jen sem tam nějakýmu chlapovi udělat tu radost a pak se zase vrátit... k sama sobě... jen občas si fňuknout... a zvyknout si. Že můžu cokoli. Komukoli.
Nic není zadarmo. Za všechno se něčím platí.
Trhala jsem tam borůvky ještě půl hodiny, potřebovala jsem dotrhat tu petku, to jsem si dala jako cíl, závazek, abych měla na dva plechy buchet. Jenže to šlo čím dál hůř - zkuste si někdy vyjít na borůvky v sukni, bez repelentu (protože normálně k vodě ho nevozím) a bez kalhotek. Kde všude ty pidlimušky...
To kdybych věděla, tak jsem si snad ještě stovku k těm čtyřem přirazila.
S plnou petkou borůvek jsem pak přejela ještě k jednomu rybníku, přes státní silnici na druhou stranu do zákazu vjezdu a až na konec, auto jsem nechala stát u chatové osady. Ale nekoupala jsem se tam, jen prošla, podívat se, jaká je voda. Přece jen jsem měla strach, aby mě tam nevybrali policajti, když tam nemám chatu. Beztak když jsem odjížděla, jeden z chatařů se zastavil ve dveřích a tak divně se za mnou díval... že jsem koukala vymajznout co nejrychlejc...
Až v půlce lesa cestou odsud jsem si všimla, že za stěračem zvenku okna mám zastrčený papírek.
"Ještě jednou moc děkuju, a kdybyste chtěla zažít v sexu ještě něco neobvyklého..."
Podpis a telefonní číslo.
Rukopis skoro jako můj mladší syn.
Ten papírek jsem si schovala. Ne proto, že bych si myslela, že zavolám. Ale zahodit ho a dělat, že se to nikdy nestalo, mi přišlo... líto...
Mám radost, že jsem mu udělala radost.
Sakra Ru,měla jsi to pořádně vyhonit !
OdpovědětVymazatTu cenu myslím:-0)
No vidíš, Saule, a já si myslela, že mě zdrbeš, že jaký dělání radosti chlapům, když jsem mu ty kalhotky nedala zadarmo... :-)
OdpovědětVymazathezká příhoda :-) ... leckdo by se třeba polekal a zdrhnul.
OdpovědětVymazatTéda, to byla nečekaná příhoda - když jsem to četla.
OdpovědětVymazatPak bylo dobrý číst o té samaritánce, dělání chlapům radost.
Pak ve chvíli, kdys psala "nevztah" a "nejlíp mi je samotné," vybavil se mi pohled na tebe, když jsme byly spolu na diskotéce na Smíchově. Nevímjak to souvisí, ale vybavilo se mi, jak stojíš silně rozzářená a tvůj tanečník je proti tobě, drží tě rukama v pase a ty se sebejistě koukáš jemu přímo do očí a usmíváš se vesele. A vypadáš jako princezna a ne samaritánka.
Liško, ale ty přece taky víš, že většina chlapů potřebuje pomoct úplně jinak než soucitným ovazováním bolístek a pečlivou péčí vzorné (a šedivé) ošetřující sestry...
OdpovědětVymazatNo jéje, já to mám poměrně podobně jako ty - nenazvala bych tu péči vzorná, šedivá ani sesterská, ale určitě není trvalá, napřed ji přijímá s velkou radostí, nadšením okouzlením, je šťastnej a pak: oklepe se a jde dál. On. Nebo spíš já ho sklepu, protože to už dál nemůžu donekonečna.
OdpovědětVymazatTakových mužů je "v oběhu" asi nejvíc. Málokdy má zrovna takové přechodné období nějakej stálotvornej :) A když jo, tak zjistí, že jsem ta pečující a rychleji než ti předchozí týpci se obrátí jinam, protože to pečující (depresantské) úplně nepotřebuje, chce bejt samostatnej (?), samostatnější, než cejtí od nás a naší péče? Nechce mít všechno pod nosem? Chce sám jednat? Chce pofoukat bolístky a jít jinam... asi nechce zůstávat s tou, co fouká?
Nebo nevím, čím to je. Já se snažím velký prostor pro samostatné jednání nechávat, hodně hodně. Ale asi jinak, než je potřeba, nevímjak jinak. Vidím, že asi jinak.
6.
OdpovědětVymazatSpíš jsem to myslela tak, že ta moje péče je spíš v tom sebevědomí, úsměvu, záření, který ten chlap může mít výlučnost určitá... Co zvedá sebevědomí jemu. Kolikrát jsem slyšela, jak se se mnou dobře povídá a jak jsem inteligentní...
Ale co z toho dál. Dál nic. Inteligentní znamená taky soběstačná, jiná v myšlení než ostatní znamená nežádající od toho chlapa to, co ty ostatní, takže ne jeho čas, jeho trvalost, jeho ochranu...
Je hezký, že mě téměř každý z nich školil, jak si mám nechat podat ruku, když někam spolu lezem nebo něco přelízáme. Měla jsem si ji nechat podat, i když bych si byla poradila bez ní. Páč nejsme nemehlo,
Ale tam, kde si bez ní neporadím, už si o ni říct nemůžu. Tam už je to za hranicí toho, co chtějí nabízet.
I když abych neházela všechny do jednoho pytle - je i jeden, co mi pomohl, kdykoli jsem si řekla a on trochu mohl. I nabídl, když jsem si neřekla, ale on pochopil sám od sebe.
OdpovědětVymazatAle ten jako výjimka zas není k mání z jiného důvodu. :-))
Tak nevím Liško, asi děláme obě to samé, že si hledáme chlapy, co na trvalo už předem jasně nejsou...
OdpovědětVymazatno jen aby teď každou neděli nebyly u Rulisů pravidelně a trvale borůvkový buchty + vyšší životní standart z nedoložených a nezdaněných příjmů:-)
OdpovědětVymazatHele ono sehnat pohodlný, a přitom vzhledově ucházející spoďáry na moje rozměry zas není až tak jednoduchý, tolik bych toho do běhu neměla. :-D
OdpovědětVymazatJá bych mu asi ty kalhotky nedala.
OdpovědětVymazatI když sama v lese, nevím. Ale kdybych mu je dala, tak bych se pak cítila docela hnusně.
kom 7
OdpovědětVymazatjo, to je pěkně řečeno s tou rukou.
12
OdpovědětVymazatJá se chvíli taky cítila... řekněme sporně... (Slabý slovo, asi.) Než jsem pak našla ten lístek za oknem.
Ale nedokázala jsem mu je nedat. Odmítnout mu to jen kvůli nějakým svým blbým zábranám, vlastně zaprděným, no možná doslova a do písmene. :-D
(sežralo mi to dvakrát komentář...)
OdpovědětVymazat14
počkej a neukazuje se tu něco:
"Ale nedokázala jsem mu je nedat. Odmítnout mu to jen kvůli nějakým svým blbým zábranám, ..."
Já bych mu je dala jen, kdybych se cítila v ohrožení. Jinak ne.
Nejsem jeho spasitelka všehomíra. Neznám ani jeden důvod, proč má mít cizí chlap moje kalhotky, moje, moji intimní věc (každej chlap, co čte můj blog, toho má o mně naservírovanýho intimního dost, ale ne v realitě, ne doopravdy). Nikdo cizí nemá nárok, na světě je několik miliard jiných žen, u kterých si to může vyjednat.
A to nejsou zábrany!! To jsou hranice moje, mýho těla. Můžu dovolit leccos, ale proč cizímu tolik intimního?
Ty opečováváš i cizince, který k tobě nemaj vůbec žádnej vztah.
15
OdpovědětVymazatNo... jo.
Akorát k čemu je mu několik miliard ženských, u kterých si to může vyjednat, když budou všecky přemýšlet takhle...
A ty kalhotky jsou jen věc. Já jí akorát přidala hodnotu, na chvilku, beztak mu časem vyčuchnou a bude z toho mít tak akorát vzpomínku do sbírky, což mi přijde skoro spíš dojemný. Mě to intimně nijak neohrožuje, moje tělo mi zůstalo, kde bylo a jak bylo, nesahal na mě, neočichával přímo mě, nebyl hnusnej, spíš pak strašně šťastnej. Možná by si byl pak i docela rád i jen povídal, jako ti ostatní, ale je fakt, že to by mi po sundávání kalhotek už asi moc upřímně a uvolněně nešlo, obvykle to mám v opačným pořadí.
15 ... teda ten konec se patřilo psát jako oznamovací větu, to byla spíš otázka nebo neotázka, není to žádný prohlášení. :)
OdpovědětVymazat(zas mi to žere koment ._D
Takže jak vysoko si stojí "udělat někomu cizímu radost" ve tvým žebříčku?
OdpovědětVymazatHodně vysoko.
Vejš než "Budu dneska pokousaná od mušek všude."
Od mušek je to muška, to zas není tak hrozná oběť. :-)
OdpovědětVymazatUffff, to bylo to nejúžasnější co jsem četla. Statečnost....soucit, a láska. Muži loudilové co nemají kam a jak odložit svůj náklad, co se potácejí z místa na místo zoufale....
OdpovědětVymazatOpět me napadlo kde Ježíš muže a ženu, aby si měli být pořád k dispozici jeden druhému. Se darovali navzájem. Vlastně to tak má být prirozene.... aby se nemuselo plížit po lesích a loudit kalhotky po ženách :-) Mockrát mě napadlo v poslední době, že je to dobré brát tyto věci věcně. Tak jak jsou. nepřibarvovat je. Potřeby jsou.... fyziologicke. Když je muž a žena, je to jednoduché a dobré pokud se jeden druhému dávají a nedělají okolky. Když je každý sám.... hledá kam to odloží....někam. to není dobré.
15. mě to přijde úžasné.... velkorysé a obdivuhodné. Zrovna toto na ženách obdivuji. Velkorysost... schopnost se vzdát vlastních zaprděných spoďárů.... nedělat z toho vědu. Chceš je? tu máš. Mě to nic nestojí a tobě to udělá radost. ty peníze v tom byly symbolické. potřeboval spoďáry a tak si je koupil Neměl na ně nárok z titulu vztahu....
OdpovědětVymazatTento článek je o dávání, bezpodmíněném... hřejjívé.
zajímavý zážitek.....
OdpovědětVymazatmyslím, že bych se vzhledem k takové situaci a okolnostem zachovala dost podobně....a ty pocity chápu.....
ad práce: mám svoji práci ráda, ale zároven mám ráda svůj soukromý život.
bohužel od listopadu se v práci děje to, že naše vedení příliš na nás spoléhá, že každý půjde dobrovolně do práce kdykoliv - zavolají odpoledne, nebo dokonce večer, že musíš nastoupit druhý den na směnu. už se to neděje jen v mimořádných případech, ale poměrně běžně, téměř každý týden. dalo by se říct, že rozpis služeb je neplatný, bohužel. něco jiného je, když to oznámí s předstihem, ale takhle narychlo, už to přestává bavit a navíc, když to berou jako samozřejmost.
takže se učim pozvolna lekci - říkat Ne, nemohu, nezobte se.
ad chlapi: pomalu se vymaňuju ze svého pevného přesvědčení, jakéže to chlapi přitahuju :-)
a tím pádem lehce začínám přitahovat muže, o kterých by se mi ani dřív nesnilo :-)
18. jak vysoko stojí v žebříčku dělat někomu (klidně cizímu) radost. Vysoko. uplně nejvýš... naprosto. Je to na nejvyšším místě.... dělat druhým radost. sama sebou. že jsem...že žiju. ano. takhle.
OdpovědětVymazatmáš pravdu v tom, že se to mže překlopit do sebedestrukce.... pak ale je zde otázka čemu jsem se dala.... co byl můj úmysl (v jakém duchu) v pravdě? čím víc dává tím víc dostává (je to řetězení) když je to v pravde a lásce. někdo to slovo nesnáší... pro mě získává na významu. když jsem se dávala ve fabrice.... vyvstávaly otázky. pro co se dáváš? čemu? a odešla jsem. protože jsem cítila že mě to zabíjí...uvnitř. to dávání nebylo v Duchu... pochybnosti vyvstaly. pak jasné porozumění že nedávám v Duchu nýbrž se odevzdávám nějaké cizí moci. moci peněz.
Ru, svým zážitkem z lesa, jsi mi připomněla dávný erotický, neprofesionální, ale zároven velmi milosrdný zážitek z mé jedné noční na hematologii :-)
OdpovědětVymazatJá tušil,že Ratka tomu dá nějaký ten duchovní rozměr:-)
OdpovědětVymazatU Barčiny 24 zase začínám tušit,co znamená nadstandartní nemocniční péče:-)
a vůbec...Ru se ve své vrozené skromnosti zapomněla pochválit,že největší službu provádí tou svojí víkendovou prací.
OdpovědětVymazatJá bejt v tomhle vedru nebožtík,tím pádem nemoct jít na pivo,tak nepočkám a chci bejt aspoň co nejrychleji pod zemí se vším všudy,tedy i s těmi vytesanými bláboly nahoře.
Ještě že umrlci nemůžou dávat děkovné lístky s tel. kontakty.
No snad to nedopadne jako u Erbena a nepřijde nějakej Ru poděkovat osobně,proti tomu by asi ta borůvková příhoda byla procházka rajskou zahradou:-0)
Saul, no jistě. nedělala to pro sebe :-)
OdpovědětVymazat27: jo,jo...to je altruismus až na dřeň,z toho si vem Ratko příklad:-)
OdpovědětVymazat28. ja mam naprosto jasno v tom, kdo je pro mě přiklad :-))
OdpovědětVymazatVy dva... :-))
OdpovědětVymazatmyslíš toho zarostlýho chlapa,co taky neměl kam "odložit svůj náklad" viz.20:-) a chtěl po ženských,aby mu vlasama omejvaly nohy?:-0)
OdpovědětVymazatMimochodem k tomu neodložení svého nákladu vzýval i své následníky a říkal cosi o zneuctění ženy už jen pohledem a žádostivou myšlenkou.
Čert aby se v tom vyznal,že?:_)
31. vim co říkal velmi dobře, evagelia jsou moje nejobliibenejší četba... denní i večerní, kdykoliv...:-)
OdpovědětVymazatříkal:
"Když je to mezi mužem a ženou takové, je lepší se neženit." Odpověděl jim: "Všichni to nechápou, jenom ti, kterým je to dáno. Jsou totiž lidé k manželství neschopní už od narození a jsou k manželství neschopní, které takovými udělali lidé, a jsou konečně takoví, kteří se manželství sami zřekli pro nebeské království. Kdo může pochopit, ať pochopí!"
Matouš 19,3-12
takže muž a žena tvoří jedno tělo v jednom duchu (Kristu) jako dvojice. Jeden úd neboli výhonek :-) to je v případě že muž a žena k sobě přilnou láskou a stanou se samostatnou jednotkou. Může se stát že to možné není. Ať už tím že nejsou vhodni pro vztah nebo se rozhodli se vztahu lidského vzdát pro Království nebeské.
:
32:
OdpovědětVymazatmi je dáno to chápat.
Proto jsem asi neschopný:-)))
žít ve dvojici je ulehčení na cestě ke spáse v jednom Duchu. to že lidé nežijí v lásce, nejsou si věrni, ubližují si a zneužívají jeden druhého je známkou lidské nedokonalosti a slabosti.... prostě jsou to lidé, je to svět a vztah bezpoddmíně lásky není ze světa.. když se to tak jeví....je to božský atribut. Pokud se milenci či partneři či přátelé či úplně neznámí lidé obrací k Duchu a nechávají se jím vést, spojí je to, láska se dostane na světlo, ozáří stíny tmy :-).
OdpovědětVymazatPokud není muži či ženě umožněné žít v pokoji s partnerem a rozejdou se, pak je lepší když se obrací přímo ke Kristu. žijí naplněni vztahem přímo v bohu. věrnost. to je taky jeden z atributů božích... být věrný bohu a skrzeva něj lidem. toužit po pravdě a spravedlnosti. věřit že v bohu je naplnění spravedlnosti. začátek i konec. toto žádný člověk nedokáže sám od sebe, jen s pomocí boži
34
OdpovědětVymazatto je výborný. Ještě ty "lidi" aby to chtěli sami, a ne by jim to nějací jejich církevní souputníci rvali sladce do hlavy.
33. mi taky....v manželství. je to berlička - opora, zrcadlení. od začátku vím, že mě velmi přitahuje naplněný posvátný vztah (v Kristu), ale nejsem ho schopna. a tak ho realizuji víceméně nedokonale ve vzájemném vztahu s partnerem. světsky
OdpovědětVymazat35....v řecku jsme nerozuměli ani slovo, přesto jsme šli na mši. Když znáš evangelium (slovo boží) a mešní řád, není co rvát do hlavy.--- .. :-)
OdpovědětVymazatŠmankote...
OdpovědětVymazatA teď zas chvíli radši o sexu, prosím. :-)
ježkovy voči.....
OdpovědětVymazattak urputný .... až ubíjející možná zabíjející....
ledový kafe, výbornej nápad :-)
OdpovědětVymazat39. žeby? připadám si spíš jako pošuk :-)) než jako zabiják.
OdpovědětVymazatRu, je to šílené... nejdřív jsem vybírala všecky obrázky s chlebem (ačkoliv to byla i buchta) teď se salátem. a běda když se spletu. tuňák je taky salát.
OdpovědětVymazat41. i to je možné. Ratko, ale díky tvým komentářům tady i na Lišce začínám zřejmě chápat - co znamená mystický materialismus :-) nehledě na to, že "posvátno" je všudypřítomné, bud ho člověk jemně zaregistruje a vnímá - nějakým způsobem se člověku pozvolna kdykoliv a jakkoliv odkryje a nebo ho naopak chtící, toužící člověk uměle vytváří.
OdpovědětVymazat42. :-)) s tímhle jsem bojovala minulý týden.
OdpovědětVymazat42. zachránil mě čaj :-)
OdpovědětVymazatjá měla právě stejky :-)) kde všude jsou stejky? heheh
OdpovědětVymazatjo,ty ochrany,to nás jednou vyhubí.
OdpovědětVymazatTolik smysluplných příspěvků jsem chtěl odeslat...nebylo mi dáno:-0)
46:
OdpovědětVymazatna stejkách jsem taky pohořel.
Zkuste saláty,ty jsou jen dva,tam nás ty ženský nakonec nacpou,snad ne ještě pospolu:-0)
OdpovědětVymazatČaje jsem už taky vyřešil.
OdpovědětVymazatTedy Ru,ztírám pot z čela.
To by mne nenapadlo,že se u tebe tak nadřu(myslím na blogu):-).
No každopádně je to dehonestující!
OdpovědětVymazatDobrou noc:-0)
51:díky rybám:-)
OdpovědětVymazatdíky trávě...
OdpovědětVymazatdíky hamburgerům:-)
OdpovědětVymazat:-) Saule tak hezké sny .....o rybách....o trávě....o hamburgerech.....o salátových mísách..... :-)
OdpovědětVymazato dortech ... :-)
OdpovědětVymazatMoment, ona tam zas straší nějaká blbost pro potvrzování komentářů? V tom jsem nevinně...
OdpovědětVymazatJestli to nepůjde zrušit, tak snad budu muset zas hledat jiný útočiště, googlí despotismus už i tady začíná překračovat meze.
Nechápu to. V administraci mám antispamové potvrzování slovem vypnuto. Debilita prudírna.
OdpovědětVymazatJeště pár dní počkám, jestli se to nějak nesrovná, teď nemám čas hledat zase další místo pro blog a stěhovat ho, ale už o tom začínám vážně uvažovat.