Po kom to dítě je... :-(

(Ze starých stránek.)

Můj mladší synáček je škodič. Od mimina.

Krom esence a koncentrátu jiných matkuhubících vlastností (o nichž se nechci rozepisovat, ale díky nimž tvrdím, že má všechny předpoklady být úspěšným podnikatelem) je nezlomně tvrdošíjný rozebírač, rozlamovač, rozlévač, skvrnič a vůbec používatel všeho, co mu patří i nepatří, způsobem, který je pro používaný objekt definitivně smrtelný.
Z magnetofonových kazet nám zbyly jen obaly, protože syneček zjišťoval, jak dlouhá je ta páska tam uvnitř a jak to, že není pokaždý dlouhá stejně.
Do sudu s dešťovou vodou házel kdeco, kamínky, hlínu, hračky, jídlo i nádobí, aby zjistil, jak co plave. Když jsem ten sud potřetí čistila (abych z něj mohla brát vodu do akvárka), dušoval se, že už to neudělá. Pak tam naházel švestky. Všechny. Chtěl vědět, jestli bude plavat aspoň jedna. Vyplavaly až za dva dny, až už i voda kvasila. Vykvasila jsem taky.
Dešťovou vodu do akvária ale záhy přestalo být potřeba střádat, protože nejdražší a na vodu nejháklivější ryba padla za oběť zjišťování, jakže se ty rybičky vlastně loví tou síťkou. Ryba měla ostny - jak ji dostat z té síťky ven, se synkovi už zjistit nepovedlo, tak uklidil síťku i s rybou za skříňku.
Před Velikonoci mi zlikvidoval zásoby vajec. Zkoušel, jak moc musí praštit, než se vajíčko rozprskne o žebro radiátoru, a srovnával výsledek se zábradlím u schodů a s dopadem přímo na kachličky v předsíni. Žebra na radiátoru srovnával též mezi sebou, zhruba na dvanáctém usoudil, že efekt je vždy zhruba stejný. Po výprasku a potupě na galejích při mytí radiátoru už testoval vajíčka jen volným pádem z okna nebo do záchodové mísy.
Experimenty s plamínky, svíčkami, prskavkami a vonnými tyčinkami dopodrobna popisovat ani nebudu, jen zkonstatuju, že vzorky vosku seškrabuju průběžně od podlahy až po lustry a záclony věším tak, aby díry nebyly před oknem, ale jen před zdí. Šroubky z pantů oken a od zavírání dveří a čudlíky z kuchyňských přístrojů a z přístrojové desky v autě se podařilo zachránit pouze částečně.

O víkendu byl móóc hodnej. Pochlubil se, kolik dárků už zabalil (tři, spotřeboval na to tři role vánočního balicího papíru a celou ruličku samolepicích štítků - ty se totiž moc zajímavě samy loupají z toho proužku papíru, co jsou na něm z výroby nalepený, stačí tím proužkem jen různě hýbat, ohýbat ho a sledovat, co to dělá, jak štítky upadávají...).
Pak mi pomáhal píct. Vykrajoval, obaloval rohlíčky ve vanilkovým cukru... Hned věděl, ze kterýho plechu se to láme víc a ze kterýho míň. Přitom mi vysvětloval, že Ježíšek je taková šedivá myška, která chodí k lidem do bytu škvírou, a než oni jdou ke stromečku, tak Ježíšek-myška sedí na stole v obýváku a čte si jejich televizní program. - "No to je úžasný," řekla jsem mírně nepřítomně, páč jsem právě sundávala provázek z další třicítky vajíček a dumala, jestli ta vajíčka nemám schovat někam, kam by se na ně synátor nedostal. Jenže takový místo není. "Hele, tyhle vajíčka necháš být, jo?" Smotala jsem provázek a uložila ho do šuplíku vedle jiných provázků a vedle nových tkaniček do svých zimních bot. - "Nechám," ujistil mě hlasem předospělým. "Přece jsem dneska úplně hodnej, pomáhám ti, a ani jsem skoro žádnej rohlíček nerozbil!"
Nerozbil. Skoro. To jsem musela uznat. Aspoň teda žádnej rozbitej už nebyl vidět.
Doobalovali jsme a dokonverzovali o myším Ježíškovi a mladší se ztratil. Asi za hodinu se objevil vyšňořený ve vestičce a bílé košili s kravatou a rozdal nám "lístky". Na vystoupení. Že nám nachystal kulturní program. (Jeho kulturní programy spočívají především v tom, že musíme sedět jako na divadle a věnovat pozornost jemu, ať dělá cokoli či vůbec nic, a pak mu patřičně dlouho tleskat.) Seřadili jsme se tedy na schodech před obývákem, který byl prozatím zahrazený šňůrkou jako bývají šňůrky na hradě, než vás tam pustí, nebo jako pásky před vernisáží, jak to občas ukazují v televizi. Mlaďas nás dokonale odposlouchaným, koženým projevem pozdravil, uvítal, popřál dobrou zábavu a veledůležitě ustříhal všem "lístkům" kontrolní útržky (nůžkami vyhrazenými na stříhání vlasů). Pak se otočil čelem vzad a obřadně přestřihl pásku.
Byla to má nová tkanička do zimních bot.

--------------------------------------------------------------------------

Komentáře:

25.12.05 23:36:02 Wee-wees - www
Hlavně mě fascinuje ryze experimentátorský a vědátorský přístup zmiňovaného mládence. Ten jednou dostane Nobelovku, dejte na mě :o)
21.12.05 20:40:08 ghost
Raději dvakrát měř...
21.12.05 10:16:59 rulisa
Pět minut, co mi volal starší ze školy - kvůli dalšímu průšvihu mladšího. Je mi z toho už... No nic.
21.12.05 09:23:45 ghost
To ani nemůžete pozorovat - ve škole se hodnotí znalosti a ne inteligence :-)
20.12.05 23:49:28 rulisa
Akorát že na školních výsledcích to nepozorujeme. :-)
20.12.05 22:33:13 hannnci - www
A pravdivý téměř stoprocentně je taky, že ty nezlobivější děti jsou nejinteligentnější.
20.12.05 10:27:16 rulisa
Jé, to je hezký! A pravdivý...
20.12.05 10:23:10 Satai - www
Moje macecha má teorii, že děti jsou do puberty příšerně roztomilý jenom proto, aby je rodiče přesně kvůli takovým "legráckám" nezabili. Během puberty se to zlomí - aby měli rodiče sílu vyhodit je z domu :) Jo a taky se říká, že čím větší je dítě prevít, tím lepší život ho čeká :)
20.12.05 09:41:05 rulisa
Přesně. :-) Akorát že má taky tvrdošíjnost ve zkoušení "Třeba se na tohle nepřijde." :-)))
20.12.05 08:53:27 Jirka*
Tohle se nedá vymyslet, to musí nejdřív napsat někdo jinej...8^) Z něčeho vyroste, z něčeho ne. Je zbytečné psát větu "Jednou na to budete hezky vzpomínat", protože styl tohoto článku napovídá, že ta doba už přišla. Obávám se, že ten princip švestkových pokusů mu ale zůstane napořád. Shledávám v něm styl většiny tvrdošíjně prováděných věcí: "No jo, co kdyby se ale tahle švestka nepotopila jako ostatní..." 8^)
20.12.05 00:47:43 ghost
To je strašně krásný a hřejivý povídání :-)
19.12.05 19:04:11 rulisa
Nevymyslela. Ještě asi tak dvakrát tolik jsem toho vynechala, páč by mi to nikdo nevěřil. :-)
19.12.05 18:18:53 radka
doufam, ze alespon pulku jsi si vymyslela :o) To je na strelbu do hlavy