Rozhovor s matkou

(Ze starých stránek.)

Telefonicky, varianta "Volá dcera". (Opačná varianta trvá cca půl minuty.)
Osoby a obsazení: M. - matka, již značně let osaměle žijící důchodkyně, R. - její mladší dcera, P. - její starší syn (nikoli Pepík).

M: "Prosím?"

R: "Ahoj. Hlásím, že balíček došel v pořádku."

M: "Už?! No to je brzo, to je fajn, je tam jen něco pro kluky, jsem na tom zas bídně s penězma, objednala jsem něco u jedné firmy a mělo to být zadarmo, ale oni teď chtějí cosi splácet, tak jim to chci vrátit, ale zatím si pro to nepřijeli..." (5 minut o dalším z řady špeků, na které už matka skočila zásilkovým službám) "...víš, že jsem s tím balíkem včera letěla až hlavní poštu? Na naší dávají lístečky na pořadí a stejně je tam děsná fronta, to ti musím říct..." (5 minut o poštách , 5 minut o obsahu balíčku, způsobu nakupování obsahu balíčku, balení obsahu balíčku a finančním stavu po celé předtím vylíčené transakci.)

R: "Taky pro tebe něco mám, myslela jsem, že mi to vyjde za tebou zajet, ale nějak teď lítám po doktorech..."

M: "Ty taky? Já taky. To je hrozný, jak už jsem nemožná, dostala jsem zas nový prášky Pankreolan a taky mi vypadla jak je mým zvykem před Vánoci korunka, doktorka mi to zrentgenovala a říkala..." (5 minut o prášcích, korunce a kořenu a o několikero doktorech, pak plynule o posledních dnech se sousedkou umírající na rakovinu a o jejím pohřbu)

R: "Mami, budeš o svátcích doma? Kdybych se za tebou stavila..."

M: "Nebudu. Jedu v pátek ráno s P. k nim na chalupu, povezeme s sebou i toho jejich papouška, víš, že mají papouška? Oni lidi, jak se báli ptačí chřipky, tak vyhazovali z bytů papoušky a P. šel po ulici a ten papoušek seděl ve křoví a volal na něj Pepíku, Pepíku..." (5 minut o papouškovi a o rozměrech a vybavení voliéry, jakou mu P. zbudoval na chalupě)

R: "Tak já se můžu stavit tam..."

M: "No, ale po Štěpánovi už bych chtěla jet domů, něco si uklidit a tak, a taky nevím, jestli pro mě nemáš něco těžkýho nebo velkýho, nechci s sebou tahat od P. moc věcí tím autobusem, víš, jak je to vždycky našlapaný, P. mi taky chystá dárek, ale říkal, že je to neskladný a že to mám rovnou i k narozenínám..." (5 minut o lednových narozeninách, na který se matce nahlásili kamarádi na návštěvu a ona má jen dvě stovky v peněžence a upadenou korunku, co si s nimi počne, musí jim to rozmluvit) "... radši ani neřeknu P., že mám už jen ty dvě stovky, on by se akorát rozčiloval, že jsem zas utrácela za blbosti, a stejně by mi asi nepůjčil, když mi koupil ten drahej dárek..." (Kupodivu odmlka, ale R. je důsledně hluchá.) "...P. říkal, že mi ten dárek pak přiveze až domů, ale nevím, co to je, já se bojím, že mi koupil novou televizi, víš, jak ta stará pořád mrká a bliká a jak mě z ní bolí oči..." (R. polyká studem nad vlastní hamižností, bratr je úžasný, na rozdíl od R. pochopil, co matka potřebuje, a její vděk i rétorický obdiv si prostě zaslouží.) "...Já se ho bojím zeptat, on to myslí dobře, ale znáš ho, nikdy se neporadí, já vím, že mu to nemůžu říct, ale jestli mi koupil nějakou tu mrchu s malou obrazovkou, tak tam zase houby uvidím..."

R: "Mami, já ti zavolám v týdnu, kdy přijedu, jo?"

(Ale napřed zavolám bráchovi, zeptám se ho na neskladný dárek a popřeju mu hezký svátky i pevný nervy od třiadvacátýho do Štěpána.)

--------------------------------------------------------------------------

Komentáře:

20.12.05 17:57:47 radka
mit stare rodice je velke stesti. Je to skvely trenazer a zrcadlo nasi vlastni budoucnosti. Necha nas nahlednout co z nas bude jestli budeme mit stesti a dozijeme se toho co nasi rodice. (moji maji oba osmdesat let) Moji rodice maji tendence podobne jak pise Ghost: clovek aby byl specialista na sifrovani a desifrovani, jinak se nedomluvi.
20.12.05 13:27:45 rulisa
No bodejť bych nezaháněla! ...by si dětičky jednou pomocí zajistily klidný spaní a zas bych je věky neviděla. Jen ať se trochu děsí a tejraj výčitkama. Na pomoc jim dlabu, pokecat si potřebuju! :-)
20.12.05 11:25:32 ghost
Nevím, čeho se děsíte. Budete normální starý lidi, jakejch je všude neustálý přebytek. Zatelefonujete dětem v tu nejnevhodnější chvíli a budete jim zdlouhavě vysvětlovat něco, co je vůbec nebude zajímat. Zapomenete si nabít mobil, ten se vám vypne, vy budete nadávat na děti, že vám ani nezavolají, a vyděšené děti budou zatím obvolávat nemocnice, protože na vašem telefonním čísle zjistí pouze, že "nejste dostupní". Vaše snaha "nikomu nepřekážet a nikoho neobtěžovat" bude tak toporná, že ve všech vzbudíte výčitky svědomí s traumatizujícími pocity hanby a zbavíte je tím klidného spánku. Budou se snažit vám pomoci, aby mohli zase klidně spát, a vy je budete velkoryse zahánět od svého prahu a ještě na to budete hrdí. Smiřte se s tím, že budete naprosto nesnesitelní a vždycky uděláte pravý opak toho, co od vás okolí bude očekávat.
20.12.05 09:50:07 rulisa
Jirka: Taky mě děsí to "nebudu vědět" - nebo nebudu chtít vědět? (Maminka nechce vědět, co ji znám.) Nebo už mi nebude nikdo chtít říct, jaká jsem? Z "úcty ke stáří"? - No, snad se i potom najde nějakej Ghost, co mi to řekne. :-)
20.12.05 09:43:11 rulisa
Ghost: Díky! :-)))
20.12.05 09:01:57 Jirka*
Já nemám ani tak strach z toho, že budu jednou "děsnej", ale z toho, že nebudu vědět, že jsem "děsnej"...
20.12.05 08:12:29 ghost
Utěšování vypadá úplně jinak - alespoň když ho poskytuju já :-) Ty nebudeš taky taková, Ty budeš všem pít krev úplně opačnym způsobem :-))) Co bychom si nalhávali - už teď jsi děsná :-)
20.12.05 02:07:35 rulisa
Ale já nepotřebuju utěšovat. :-) Co vím, třeba jednou budu taky taková. :-)))
20.12.05 01:05:49 ghost
Jednou jsou karty takhle rozdaný, tak buď silná.