Chci možná příliš.
Držet a nepustit.
Tak moc jako jindy ani málo.
Změnit směr od sebe k sobě na stálý, nenávratný. Říct, Stiskls, tak drž, ať neupadnu přes tu strž, ať neodhodí mě to pryč, nechci být na to sama, při tom, v tom, s tím, opuštěná rozsahaná, tam někde na prahu, už ani na vteřinu, prosím, nepouštěj už mě z dosahu...
Že mě to bolí? – Trochu. Ať.
Jen než se to zlomí...
Pustíš-li, ztrať.
Hezké.
OdpovědětVymazatSilné.Možná...svazující?
OdpovědětVymazat(3) Taky se trochu bojím.
OdpovědětVymazatVšechno nebo nic?
OdpovědětVymazat(5) Ne.:-) Trochu něco jinýho. Ultimáta nerada. :-)
OdpovědětVymazatJako obvykle - moc hezky napsané. Je zajímavé, že většinou, když je něco krásné, taky to bolí. Bez bolesti by se krása nedala zcela poznat, ani vychutnat.
OdpovědětVymazatHanci:to zni jaksi masochisticky.
OdpovědětVymazatRu: Ceho se bojis?
(8)Toho, že to může vyznít (či být?) trochu svazující. Byť i jen tu pro jednu chvíli. :-)
OdpovědětVymazatru: aha!
OdpovědětVymazatPřišlo mi mejlem**Tak trochu vydírání - s obligátním prostorem pro budoucí "Nechtěl jsi slyšet".
OdpovědětVymazatAle jinak (nebo snad právě proto) hezké.**
(Dotyčný se bál konfrontace. Ale je to názor, tak patří sem.)
závazek pro tu chvíli ... někdy to musí být svazující, jinak to není vůbec
OdpovědětVymazatPřesto to může někoho děsit.
OdpovědětVymazatTak trochu vydírání - s obligátním prostorem pro budoucí "Nechtěl jsi slyšet".
OdpovědětVymazatAle jinak (nebo snad právě proto) hezké.
P.S. ano, můj názor, který jsem opravdu zaslal mailem a který jsem ať už z jakýchkoli důvodů neměl chuť zveřejňovat.
Ahoj Ruliso :-)Krasne, silne, pravdive.
OdpovědětVymazatA nechces prilis.