Být na vrcholu je trauma hnití ze stagnace

A proto jsem se rozhodla spáchat bloggerskou sebevraždu!
Tím nejspolehlivějším způsobem.

Výběrem úvah, co mi prolítly hlavou za poslední týden.

Vizte:

 

Na ženské IQ funguje jako omezovač menstruace, jako urychlovač částic ovulace.
Na mužské IQ funguje jako omezovač ješitnost, jako urychlovač nic.

Ergo, kdyby si většina mužů na svém ÁJKJŮ méně zakládala a víc ho používala, průměrná inteligence lidstva by výrazně měřitelně stoupla. (O více než patnáct až dvacet centimetrů.)

 

- Héééj, jak jste na tom? Už jste pochopili, rozhořčení, znechucení, opovrženíplní?
Hurá - tak bod dvě úvah!

 

Kdo čemu nejméně rozumí, v tom má nejrychleji jasno.
Kdo tomu nerozumí vůbec, vůbec nepochybuje, že blb je ten druhej.

(K tomu patří nepůvodní: Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde, protože i pro idiota je důkazem inteligence, že na rozdíl od ostatních právě on něco našel.)

Mimochodem:
Ženský maj ve smíšených diskusích obrovskou výhodu. Když začnou padat narážky na jejich pohlaví, je jasný, že se chlapům strefily do koulí.

Zatímco většina chlapů má pro změnu jasno v tom, jak nenaletět na ženský zbraně.
Ale když ze sebe ženská udělá blbku, naletí jí na to samozřejmě INTELIGENTNÍ chlap spolehlivě.
Nemluvě o tom, že ti, co si nejvíc myslí, že nenaletí, si to myslí proto, že nalítávají tak hladce, že si toho ještě ani nestačili všimnout.

A zatímco chlapům prý u ženských zoufale chybí nezaujatá neemotivní logika, pragmatičnost a konstruktivní přístup, naprosto jim rozhodí systém, když na takovou ženskou narazí. Neberou jim to kolečka, nefunguje jim na ni jejich „proženskej" softvér ... Viz čtvrtý odstavec.

 

- Tak už? Už jsem si svý značkový blogový jméno zmrvila militantně feministickou nálepkou až v horoucích peklech?
Tak jo, dem dál!

 

Kdo v davu nejvíc řve morální a altruistické pravdy, na toho se, až pude do tuhýho, nejmíň spolíhejte. Bude první, kdo ty, co pudou ty pravdy bez keců realizovat, nechá ve štychu, jenom co si sám maličko poopraví názory.
Zato se ale můžete spolehnout, že si též spolehlivě rychle poopraví názory, jen co zjistí, že se změnily názory davu.

Takže když se naskytne dostatečně jednotně řvoucí dav, jsou dvě možnosti, jak se bavit.

Buď pískat proti davu a sledovat, jak si to kdo přes jakou svou pomůcku napasuje do svého uni (kátního, fikovaného, jak libo) myšlení... Aby mu to v něm nedrncalo.
A nebo pískat s davem a hrát si hru „Za jak dlouho budu krysařem".

Na závěr oněch her lze přiznat, že ten a) zavilý nesouhlas b) nadšený souhlas byl poněkud hraný, a sdělit, jaké úžasné studijní a vědecké poznatky v oboru psychologie a sociologie přinesl.

Ale obecně se to nedoporučuje. V jednom případě vám hrozí osočení ze zbabělosti a utíkání z boje pod debilní záminkou, v druhým eventuelně až gilotina.

 

- Tak jak? Už jsem vymazaná ze všech kandidatur na prezidentku a tak?
Ale stejnak se mi eště nechce jít spát. Pořád.. Když sebevražda, tak úplná.

A proto si na závěr dáme jeden moc pěknej citát, na kterej jsem dneska narazila na netu:

 

"...existuje určitá nepřekročitelná hranice toho, co se lidem smí říci o lidech."
Gustav Herling-Grudzinski

 

O chlapech je ta hranice ještě o kilometr a půl dřív.

- Tak co? Už někdo shání tu gilotinu, nebo co...?
Tak jo, já počkám.

Dobrý ráno, přeju! :-))