...aneb Stručná fotografická zpráva z téměř konce světa o pracovních lázních a významu ochranných pracovních pomůcek.
Schůdky pro kočku za horizontem,
kočka s pohonem na tři válce na horizontu,
škrabka na omítky, co je na dvě věci, ale ani jedna z nich nejsou omítky,
nové rozvody elektriky, která kopala, protože na tomtéž zásuvkovém okruhu jsou i domácí počítače (a lze být bez sporáku, myčky i dřezu, ale nikoli bez počítače)
radiátor, na němž nejde otočit kohoutem, ale na němž to nevadí, protože stejně topí, jen když je na kotli sedmdesát a víc,
xylolitová podlaha:
Studium literatury o stavebnicví - rozuměj leták Baumaxu:
Odhalování vrstev věků, odrazy barev života předků, aneb Symfonie pro dvě špachtle:
Nesprávný postup natahování perlinky:
Správně se má nanést napřed stěrka (či laciněji vycházející lepidlo na dlažbu, jako v tomto případě) pomocí zubů 8x8 - 10x10 mm, pak položit perlinka, zamáčknout a nezubovou stranou hladítka zahladit.
Ale kolega původně zedník měl pravdu, že až položím první pás předpisově, tak komplet zapatlaná od lepidla slevím ze svých nároků a budu dávat cement na perlinku už jen shora...
Pomáhala jsem lepšímu prolezení lepidla skrz oka přizvedáním perlinky. A poslední pás, úzký, zas už dávala předpisově. Radši. Stejně mi to pošlapala kočka, zděšeně kmitající tam a sem, zatímco jsem řvala "Ven!".
Nakonec vyskočila přes mou hlavu dovnitř a nechávajíc po celém bytě za sebou tři kulaté plus jednu podélnou rozmázlou stopu od cementu schovala se u syna v posteli.
Zahlazovala jsem všecko znova.
Pozor, kvíz:
Najdi pět plus jeden rozdílů!
Ano, správně. Odpadkový koš, nářadí, herberk kolem topení, omítky/malba a perlinka.
Plus odpad ke kuchyňskému dřezu.
Ano, ten jsem ulomila vlastní...
Nohou, řekněme.
Pak mě začly pálit kolena, na kterých jsem předtím klečela v lepidle, abych došáhla hladítkem až dozadu. I na nejvzdálenější kočičí šlápoty.
Šla jsem si ty kolena radši umejt.
Nešlo to.
Bolelo to.
Už vím, proč zedníci nosí dlouhý kalhoty, a ne kraťasy jako ženský, co je jim líto si ty dlouhý kalhoty umazat.
Už vím, že cementové lepidlo na dlažbu není ideální Priesnitzův obklad na lupenková kolena.
Po zaschnutí to jde dolů i s lupenkou.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Pro kalciovou mast s kyselinou pantotenovou jsem si doskočila tam do těch zadních dveří do spíže bez šlápnutí v perlince. S vrchovatě plnou krabicí coby lékárničkou v náručí jsem se pak pokusila z té spíže stejně elegantním obloukem vyskočit.
Do čerstvě natažené, hladce lepidlem zacementované perlinky elegantním obloukem zapadl Ibalgin, leukoplast na puchýře, rozpustný šumivý Celaskon a synův Symbicort Turbuhaler.
Pak já s krabicí.
Zahlazovala jsem všecko znova.
Dneska byla docela zima. Všichni v práci se na mě dívali jak na blázna, když jsem po nádvoří šla v kraťasech. Jiných než při natahování perlinky, o něco delších. Nad kolena vyhrnutých.
Pak se mi smáli celý den. Říkali mi Paní Kolínková a Paní Nahrachuklečová a radili mi, jak příště líp se sexem na koberci.
Jo, seberealizace není legrace.
Úůůůů, to je horor, ta kolena!!
OdpovědětVymazatteda to čumím. a ta kolena jsou příšerná. ale jako předmět blbých vtípků ideální :-)
OdpovědětVymazatDneska už přestávají bolet, místy tmavnou (zasychají strupy), místy blednou (hojí se úplně) a stydnou od horečky, zítra už snad zvládnu oblíknout i volnější kalhoty. I dnešní pokrok byl znát - už jsem mohla přes kraťasy proti zimě i dlouhou sukni. To včera ještě nešlo. Tak měli chlapi další atrakci - jejich drsnou sekačku úúúžasně v sukni. :-))
OdpovědětVymazatAlke sekat asi pojedu až pozítří.- Zítra bych si asi ještě neklekla ani si ještě nohy na hrobě moc neposkládala, kdyby to bylo nízko.
Bylo to krásné dobrodružství. :-)
A jestli kolegu původního zedníka nepřestanou brát záda, bude to dobrodružství pokračovat, až si budu sama pokládat dlažbu...
A jinak Lišce evideentně wifi příjem funguje, tak hurá. :-)
OdpovědětVymazatpracovní pomůcky asi fakt význam mají :-) náš kamarád takhle dělal beton v teniskách a marodil poté měsíc. prý ho nenapadlo co to může udělat. ale dobrá zpráva, nohy se mu vyléčily.
OdpovědětVymazataaaAA... ta kolena... schválně jsi dělala mezeru, ať na mě vykouknou až po přečtení úvodního textu... mráz mi přeběhl po všem. Není nad to, když se člověk přesvědčí na vlastní kůži, že? :-)
OdpovědětVymazatAle o to větší pochvalu a obdiv posílám všem zúčastněným! :-)
Ahá, dlažba ještě není položená?
OdpovědětVymazatDlažba ještě není ani doručená. Nějak se zasekla objednávka. Ale říkaly paní, že když nedošla v pátek, tak že nejdýl ve středu dojde určitě - to tam ale pro ni nestihnu dojít já, takže zas až v pátek.Což nevadí, té perlinkové spojovací vrstvě beztak udělá jen dobře, když pěkně vyschne a vyzraje. Místy jsem zadělávala nějaký ty dírky a to schlo dýl.
OdpovědětVymazatJirko, já na tebe tak myslela! Že kdybys to viděl na vlastní oči, měl bys z toho parádní holyvůůůd... :-))
OdpovědětVymazatRatko, 5, tak to jsem ráda, že nejsem sama, kdo to nedomyslel. :-)
OdpovědětVymazatAle ostuda jsem, že jsem skoro od řemesla, i když jen vzdáleně příbuznýho.
To jako když jsem si kdysi plexisklový ochranný brejle očistila acetonem.
Ty se už neuzdravily. :-))
ad 9) Když si vybavím některé postupy u sebe doma, tak musím prozradit, že jsem podobný holyvůd schopen předvést taky :-) Ta mezera mezi praktickými zkušenostmi vlastních rukou (a kolen - třeba vápno se mi přes kůži silně vrylo až do trvalé paměti montérky nemontérky) je už tak velká, že mi moc nepomáhají a při pohledu "zvenčí" mě při tom napadají scénáře dalších dílů večerníčku "A je to!" :-)
OdpovědětVymazatRu, proboha..ta kolena, tak to je hustý. Ale je vidět, že tě to baví tak, to zvelebování si bytečku, že ani nevnímáš, že něco bolí..Držím palce.
OdpovědětVymazatGratuluji Ru.
OdpovědětVymazatTaková emancipace v obrazech.
Jen ty kolena jsi mohla vynechat.
Teda ne že by mi bylo líto,jak sis je zrasovala,ale případné zájemkyně o přebírání odpovědnosti za tyto náročné manuální úkony,by to mohlo odradit.
A tudíž námi opět začít manipulovat,omezovat naši ušlechtilou zájmovou činnost za účelem zotročení našeho svobodného ducha a ponížení se až na kolena a samé mravní dno.
V tomto případě tedy podlahu.
Jak vidno,ty jsi to zvládla bez psychické újmy a tím vytyčila cestu pro silné ženy zítřka,které si budou vážit mužů ne pro jejich hrubou sílu a vyčerpávájící práci v drsné materii,ale naopak pro naši bystrost,inteligenci,šarm a v neposlední řadě neutuchající úctu k vám,křehkým ženám:-0)
Emancipace? To není emancipace, to je jen, že mě to baví víc než žehlení.
OdpovědětVymazatAle teda, tu poslední větu jsi vystihl přenádherně. :-)
fuuuu, fuuuuu, fuuuu (foukám na ty kolena)
OdpovědětVymazatjinak klobouk dolů. to je velká odvaha se takto sama pustit do takových prací. Připomnělo mi to dobu, kdy jsme na starém domě jsme si svépomocí dělali všechno s manželem sami - natahovali vodu od studně, s tím pak byly spojené právě i nové podlahy, ale také zdění a vybourávání příček a dávání překladů ... zedničina a dřina.
kdy místo dárků pod stromeček jsem si šla vybírat podlahu a třeba obkladačky. Všechno to bylo takovým tím stylem - podržto tady a já skočím někam pro prachy, takže pomalu a postupně, roky. Ru, přeju ti ať se ti práce a zvelebování bytečku daří a hlavně s co nejmenšími zraněními.
Jo, to už jsme si taky prožila. V chalupě, s exmanželem. Přesně ten styl "podrž, jdu sehnat peníze...:-)) (surp popis:-))
OdpovědětVymazatTam jsem taky obkládala, ale dlažbu nepokládala. A pak s břichem těhotná jsem se koupala v plastové dětské vaničce, protože koupelna ještě nebyla, a vodu jsem si tahala v kýblu ze studny, protože do chalupy to taky nějak nefungovalo. Do toho chlap jezdil s náklaďákem na soukromo a domů se vracel jen na víkendy. Sdělit, že mu zákazníci zase nezaplatili...
Jo, bylo to malebný, tehdy.
A jak pokračujete?
OdpovědětVymazatJá ode zdí ke zdí.
Já o tom chtěla napsat spot, ale pokračuju spíš z postele do postele...
OdpovědětVymazatNějak se toho na mě nahrnulo.
Ale napíšu to, snad teď o víkendu. Stojí to za to. :-))
To bych řekla!
OdpovědětVymazat- už jsem se ted přesunula do postele.