O vztahovačnosti ze špatného svědomí

(Ze starých stránek.)

Moje cesty do práce jsou různě dlouhé, někdy padesát, někdy stopadesát kilometrů. Dálniční známku v našich končinách moc neužiju, o to víc si užívám barvité proměnlivosti silnic nižších tříd, objížděk, částečných uzavírek, případně polňaček.

Polňačky se hodí jako řešení obého předešlého. Dojet musím včas. Je to otázka slušnosti - i osobní cti.

Ve čtvrtek ráno jsem zaspala. A to tak dokonale, že jsem vyfrčela z baráku nejen bez obvyklých koupacích, krémovacích a vůbec zušlechťovacích procedůr, ale i bez kafe. Ba i bez vyčištění zubů.

Poté, co jsem za jízdy dokousala půl rohlíku, dopila minerálku od předešlého dne, učesala se a napatlala si do podpaží Lady Speed Stick Aloe by Mennen, (tímto se omlouvám protijedoucím i mnou předjetým řidičům za způsobení výpadku z jejich očních důlků a firmě Colgate-Palmolive za nesprávný výběr deodorantu, ale ty pro Woman mi prostě smrdí), jsem završila cestu ke společenské přijatelnosti zeleným obdélníčkem Airwaves Mentolminth Sugarfree Chewing Gum.

Krajina se už dvacet kilometrů od nás směrem východním radikálně narovnává a otevírá dokořán, zatáčky se až na pár výjimek dají projíždět bez přibrzdění a lokální pozůstatky sluncosvitných lesů hýří na jaře a v létě chlorofylem, na podzim flavonoidy a xantofyly a po celý rok klíšťaty, zato šoférům potencionálně nebezpečná vysoká se odsud už před hodně léty odstěhovala k nám do smrčin. Kontrolní pohled na hodinky mi uklidnil tep, nebude-li víc než jedna objížďka, stíhám.

A tak jsem se tak trochu kochala rozhledem po širých lánech i hladkou jízdou svého vozu rok výroby 93, technický stav odpovídající, zatímco na jazyku se mi rozlývala příjemně dezinfekční chuť mentolu. Prima pocit, když to jede, jedna ruka na volantu, druhá ležérně na šaltpáce (aby vyviklaná šaltpáka tak hnusně nedrnčela), pohled vstříc rozzářenému, raně podzimnímu dni směle namířený skrze sluneční brýle, co v nich při řízení vypadám úplně jak ve filmu, zralou ženskostí sebevědomá tvář ovívaná z pootevřeného okýnka svěžím vzduchem, zcela jistě vyhlazujícím přeleženiny i vrásky, vláčná žvýkačka špičkou jazyka střídavě přehazovaná zleva doprava a nazpátek (nutno vyčistit všechny mezizubní prostory), střídavě jen tak škádlená mezi pootevřenými smyslnými rty ... - Ježíš, je to možný, že mi tak smrdí z h...?

Nechala jsem šaltpáku drnčet a nehtem jsem zkoumala nejen mezizubní prostory, ale i škvírky mezi zubními náhradami (ehm...) a dásněmi, to je děs, to snad není možný, jednou si člověk nevyčistí zuby a už se mu někde něco... Fuj, na prvním jednání se musím držet v bezpečné vzdálenosti a pak si koupit kartáček a u nejbližší pumpy... Bože, to je puch... Už nikdy, nikdy nevynechám čištění zubů...

Zapomněla jsem se kochat. Málem jsem přehlídla i ten traktor, co v ničím nerušeném pomalém tempu kroužil opodál po podzimně kratičkém porostu. Kroužil a - kropil. Z toho obřího válce, co táhl za sebou.

Sotva fekál zmizel za terénní vlnou, moje ústní dutina se bez problémů uzdravila. Mému sebevědomí to trvalo o něco dýl.

-------------------------------------------------------------------------

Komentáře:

18.10.05 18:51:59 ghost
Musím se podívat do Guth-Jarkovského, je-li u dámy vrčení přípustné - zatím mne k tomu nic nenapadá, leda snad by dotyčná byla opravdu kočka (ostatně to by dostatečně vysvětlovalo i tu útočnou bojovnost). Ale Tvoji omluvu přijímám s hlubokou pokorou a nezříkám se svého podílu na celé věci.
18.10.05 01:40:37 rulisa
No teda... Mně to fakt vyznívalo do začátku jako těžká ironie, že jako ta fráze takhle spojená dohromady je nesmysl. :-( A tos to takhle jednoduše nemoh napsat už dřív? - No nic, vrčím, ale omlouvám se.
18.10.05 00:48:46 ghost
Obrat "zralou ženskostí sebevědomá tvář" se mi líbil hned od počátku a nikde jsem to nezpochybnil. Dostalo se mi odměny v podobě absurdního tvrzení, že "Pro tebe je holt sebevědomí sprosté slovo". Říkám tedy - Není. Nic víc, a nic méně.
18.10.05 00:27:05 rulisa
Fakt nechápu, o co ti jde. Vést se mnou diskusi za každou cenu? Za tuhle cenu ne. Nebudu ti vymlouvat tvoje slovíčkaření.
18.10.05 00:13:20 ghost
Nejčastěji přece lidé vyčítají ostatním to, že nejsou stejní jako oni, není-liž pravda? Avšak velmi jsem se soustředil, ba slabikoval jsem text všech příspěvků nahlas, avšak krom Tvého posledního příspěvku jsem nikde nenalezl žádnou zmínku o ZÁVADNOSTI toho, čím je "zralou ženskostí sebevědomá tvář". To sis tam teď vpašovala sama :-)
17.10.05 23:51:24 rulisa
Komu co nejčastěji vyčítáme? To, co bychom sami měli dělat lépe. :-) Zkus číst pořádně a soustřeď se na to. Nepsala jsem o sebevědomí nainstalovaném ve tváři, ale o tváři, která JE zralou ženskostí sebevědomá. A ty sám jsi psal, že zralá ženskost postrádá ono nezdolné sebevědomí, jež provází nezralost. Tedy nechápu, co je na sebevědomí zralé ženskosti závadného. Pokud bys chtěl, mohl by sis za tím slovním spojením představit právě tu ženskou tvář, která tě nadchne tím, co za ní vykukuje. Pokud nechceš, trhni si nohou. Jelikož rozebíraný text není odborná stať, nýbrž subjektivní tvůrčí záležitost, není nutné (a není jeho účelem), aby vyhovoval analytikovým potřebám jednoznačnosti a nezpochybnitelnosti.
17.10.05 20:35:35 ghost
Že Ty mi to vždycky tak nandáš. Holt chytrá holka :-) Zkus číst pořádně, co píšu, a soustřeď se na to. Jsi nesmírně nepozorná. Psal jsem o sebevědomí ve tváři a to není totéž co sebevědomí v osobnosti. Sebevědomí v osobnosti vychází ze znalosti vlastní hodnoty. Sebevědomí do tváře dostane při troše cviku i třináctiletá holka, když jde na rande :-) A ty skripta nezahazuj, za chvíli budou mít jistě slušnou antikvární hodnotu.
17.10.05 20:32:47 rulisa
No, jinak teda motáš hrušky s jabkama, v té své poslední větě.
17.10.05 20:20:46 rulisa
Pro tebe je holt sebevědomí sprosté slovo. Pro mne je to stejný atribut osobnosti jako sebeúcta, sebepoznání, sebepřijetí, atd. Opět se rozcházíme v pojmech, v úhlu nahlížení. Člověk s přehnaným sebevědomím je stejně nepříjemný a stejně problematický jako člověk se žádným sebevědomím. // A do těch skript stran jejich stáří mi laskavě nevrtej, jsou o sedmadvacet let mladší než já. :-(
17.10.05 10:02:05 ghost
Je pravda, že muži se ženám dívají s větším potěšením do výstřihu nebo na zadek. Pokud mne na ženě nenadchne tvář i to, co zpoza ní vykukuje - a někdy jsou to teda věci :-), pak mne na ní nenadchnou ani jiné partie - možná zaujmou, ale nenadchnou. Sebevědomí ve tváři slouží k oklamání okolí a zpravidla signalizuje nejistotu v duši - to v těch skriptech nebylo? No, asi se jedná o poměrně stará skripta, když tu padají výrazy jako "ženská zralost", "vrásky" a tak :-)
17.10.05 08:23:55 rulisa
Jestli ty zas ty tváře nebereš až moc vážně... :-( // Ale když vážně... On psal někdo o "nezdolném" sebevědomí? Já myslela, že sebevědomí je vlastnost vyrovnané osobnosti... Aspoň tak to psali ve skriptech z psychologie. :-)Ono asi taky záleží, odkud ta osobnost v mládí startovala, někdy holt to počáteční suverénní sebevědomí čas a život trochu "zkorigují", někdy se k sebevědomí člověk konečně jakž takž dohrabe. :-)
17.10.05 01:35:54 ghost
Ženská zralost je proto tak nádherná, že postrádá ono nezdolné sebevědomí, jež provází nezralost :-) A lesy - znám mnohou jejich tvář, však po předcích pocházím z mysliveckého a po prapředcích z pytláckého rodu. Znám tedy i tu sluncosvitnou :-)
17.10.05 00:42:50 rulisa
Tak teď nevím, jestlis nenarazil na tu frázi /tak to asi až taková fráze zase nebude, když ji nikdo nezná.:-)/ a nebo na takovou tvář. :-) Ale tipovala jsem, že se spíš chytíš na ty sluncosvitné lesy. :-)
17.10.05 00:32:07 ghost
"zralou ženskostí sebevědomá tvář" - tak tahle fráze mi ve slovníku sakra chyběla. Nějak jsem na nic takového v reálném životě nenarazil :-)