Někomu ukrajuje víc tenhle způsob, jinýmu zas jinej. A někteří z některých, obhlížející ostatní kolem sebe a porovnávající a nejistí, řeší, jestli si ukrajovat ze života tím, co se jim chce, nebo tím, co se jim nechce, ale co prý se osvědčilo těm ostatním... A čím víc toho vidí, tím víc řeší, řeší dilemata...
Mám se vzdát něčeho, co ke mně patří, co mi něco dává, ale čemu musím něco dát i já a čeho se proto bojím, že mi ukrajuje z života...? Vyřeší to něco?
Místo něčeho, čemu "platím" za to, co odtud dostávám, mi bude z života ukrajovat něco jinýho, čemu zas budu platit, třeba za to, že neplatím někde jinde, a možná taky jen za pocit díry, chybění, od kterého nedostávám vůbec nic... Vlastně jen změním způsob...
Jen při tom navíc ztratím kus sebe.
Třeba kdybychom všichni našli ten nejsprávnější způsob, jak si co nejméně ukrajovat, byli bychom nakonec všichni... stejní.
Nebylo by co řešit.
Taky jsem měla potřebu řešit. Ještě donedávna. Jako doopravdy smrtelně vážně, jakože jsem potřebovala něco vyřešit. Že abych jako věděla, hlavně jestli dobře nebo špatně...
To jsem i psala ty dopisy.
Pak něco prasklo... A přestala jsem mít potřebu zjišťovat, jestli dobře, nebo špatně. Asi protože jsem zjistila, že to záleží jen na mně a mým pohledu. Je to tak, jak se na to podívám.
A už jsem nepotřebovala mít vyřešeno.
Když občas něco řeším teď, tak už jen tak, že mě vždycky bavilo zjišťovat, jak věci fungujou.:-) Tak už jen tak ze sportu, ze záliby, pro relax a pro cvičení hlavy, co mě baví... A nebo proto, že se tím dobře vyjadřujou pocity. Plynutí myšlenek, plynutí příčin dějů. Souvislostí. Nejde o výsledek. Výsledek je v ději. Není třeba ho oddělovat. Ten děj s výsledkem v každém momentě zakódovaným v sobě samém může s dalšími myšlenkami pokračovat někam dál, nebo nemusí... Nijak to ale neznamená, že bez jeho pokračování dál by něco bylo nedořečeno, že bych byla ztracená, zklamaná, nevěděla, kam dál já...
Třeba to je to tajemství vyrovnanosti se se sebou. Klidu v sobě. Přijetí vědomí, že na „jak dál" nějakej výsledek nějakýho řešení nepotřebuju. Že stejně je většina řešení jen na chvilku a jen velmi relativních, z jednoho úhlu pohledu. Že většina řešení není nalezení řešení, ale naše vlastní rozhodnutí přiklonit se ve svém pohledu na tu či onu stranu.
Třeba to je to tajemství svobody v sobě.
krásný a pravdivý
OdpovědětVymazatHezký. Něco mě napadlo - můžu Ti napsat dopis? :-)))
OdpovědětVymazatz zivota nam ukrajuje nase ziti :o) jak pravdive. Porad premyslime jak nas cas co nejlepe vyplnit, prozit, uzit. Jak co nejvice a \"skutecne\" milovat, pocitovat, vnimat. Jak zit \"doopravdy\". neplytvat.
OdpovědětVymazatAbychom nakonec nemeli vubec nic :o)
Vzpominam na zivot me babicky. Ktera cele dni pracovala. Vlastne mela zivot rozplanovany. Kazdou sobotu od rana do vecera bylo velke pradlo. S moji maminkou. Posleze jsem se k tomu dostala i ja. Cela sobota byla prozita ve vlhke mistnosti kde nam kapalo na hlavu a zada. Chodilo se na pole, delalo na zahrade. Mezitim slavily ruzne rodine seslosti naktere vzpominam dodnes
Kdyz dnes mluvim s babickou tak vim, ze ma pocit ze stravila bohaty a smysluplny zivot. Neresila co je pro ni nejvyhodnejsi. A jak toho co nejvic prozit. Vubec ji to nenapadlo. Delala co bylo treba. A prozila naplneny zivot. Bez nahrazky.
(2) Ne.
OdpovědětVymazatJsi ty ňákej chlap, nebo co? Sex z tebe nekouká, tak nevotravuj...
:-)))
(Poznámka pro náhodné příchozí - Netřeba se pohoršovati, kolegyně Mata Hari si to rozšifruje a zapíchne si mě sama.:-))
(3) Ten titulek vymyslela Anina. :-)
OdpovědětVymazatuz jsem k ni napsala. Plna inspirace a nadseni :o)
OdpovědětVymazatRu, jo to jsem toho vymyslela...:) Každopádně dík za rozvinutí. Není s čím bych se neztotožňovala tady u tebe.
OdpovědětVymazatJen já, bohužel ještě někdy řeším. Dávno už to není to, co bývalo, ten můj článek je tak trochu bouření se proti mnohdy zbytečnému řešení čehosi, tak obecně. Tak trochu i o blogování. O tom, že i já řeším to, co vlastně už vím. Ale je otázka, jestli to umím použít v životě :)
ad 4)Tsss, pohoršena odcházím montovat regály do komory... :-))) Chlap sice (díkybohu!) nejsem, ale pamatuj, že na koleji jsem vždy zastávala funkci \"taťka\" - to jest ten, kdo vyměňuje žárovky, spravuje nesplachující či protýkající záchody, uvolňuje ucpaný dřezy, kupuje těsnění do oken atd. Funkce \"mamka\" - to jest uklízečka a kuchařka v jednom - nebyla nikdy nic pro mě... Tak mě moc neser, sic dostaneš na holou (šroubovákem)... :-))) (pardon)
OdpovědětVymazatJeště (nevyzbrojena šroubovákem), kom.7 není proti blogování, jen se ho to taky dotýká. Konečně blogy jsou dost na to, že se v nich neustále něco řeší. A může to přinést...porovnání, i nová poznání, objasnění, utvrzení se v něčem. A to je dost...
OdpovědětVymazatTak jsem se v tom nějak intelektuálně ztratil. Ale neřeším to... ;)
OdpovědětVymazatMyslím, že tentokrát to přineslo krásné souznění jak s Aninou, tak téměř se všemi ostatními. Ale co já jsem už dávno zjistila je, hlavně se netrápit!!! To , že nevím co chci a nebo co nechci, to se mi stává stále častěji. Či spíše, že něco musím, a nechci, něco chci a nemohu, na něco nemám, ač bych to chtěla, něco bych ráda, ale něchtějí to ti otatní. Ale vždy se nějak rozhodnu, já já sama za sebe, a basta. Ať už jsou pak následky jakékoliv. Ale to vše je to, co mne už nerozhází.
OdpovědětVymazatCo mne ale bere, štve a dodnes strašně rozhodí, to je nerozhodnost u jiných. Já si za svým stojím, nesu následky, ale když někdo : \" Kájo, tak já ti nevím, mám vzít to uhlí, nebo nemám\".... Prostě, když musím řešit něco za druhé, ač je to jenom jejich problém a jejich soukromí. To bych vyletěla z kůže. Oni by chtěli ten krásný výsledek, bez té námahy roztočit si ty svoje mozkové závity, a pak mi třeba i ještě vynadat, jak jsem to jejich rozhodnutí zkonila. Tak tomu se já v poslední době snažím vyhýbat, proč já mám žít život těch druhých, když mám s tím svým starostí až dost.
A že se se mnou nikdo nepodělí o ty svoje radosti, ty už jsou pak jenom jeho, že!!!
@Teo, všimla jsem si, že taky na svém novém blogu řešíš...vážně i nevážně :)
OdpovědětVymazatKdyby něco, vím kam jít řešit, nebo taky třeba neřešit :)
Na holou... (Nemám vhodný smajlík.:-)))
OdpovědětVymazatAnino, já nevím, na co vlastně mám blog. Vím sice, proč jsem si ho kdysi založila, ale to kdybych tady vysvětlovala... No, veřejně se mi nechce. :-))
Ale byl to důvod, řekněme, méně standardní. :-) Takže to, co s sebou blogování přináší(-šelo) jsem objevovala z trochu jiný pozice, občas asi trochu míň zúčastněně než někdo, komu záleží na přijetí jeho vykecávání se.
Moc mimo nebyla svého času Janycta, když zavítala (jedinkrát a naposled) na stránky staré Škeble a zkonstatovala, že tomu lautr nerozumí a že jí to přijde jak slohový cvičení.
Ono tak trochu bylo, tehdy. :-)
Postupně se mi blog stal čímsi jako mou součástí, ale takovou... Zvláštní, koníčkem, dá se říct? Když bude někoho bavit sbírat známky, nepřestane jen proto, že se mu nepodařilo získat Modrýho Mauricia (sem si vzpomněla na Rychlý Šípy...:-) nebo že si zrovna včera neporozuměl s kolegy v klubu. Což neznamená, že by neměl radost, když si s těma kolegama z klubu rozumí a když si s nima úspěšně vyměňuje. Minimálně nemusí pracně hledat jinde. :-)
Teo, jsi Teo, nebo aTeo?
OdpovědětVymazatNic si z toho nedělej mně se to stává pravidelně, podle toho poznám, že článek už je napsanej a dál nemá cenu nad ním přemýšlet. :-)))
PS: Nerada to přiznávám, ale já ten titulek původně (páč ve spěchu) četla jako \"Ze života Ukrajince\"... Sorry, Ani... :-)))
OdpovědětVymazatRu, a proč ho mám já...dostala jsem se sem náhodou. Vůbec jsem nechápala o co jde, žádný pravidla, ani levidla...četla jsem a někde moc chtěla něco připsat. Tak jsem to udělala a začla poznávat. A čekala na reakce. A zase reagovala. Vlezla jsem do vlaku, odkud už semi nechtělo vystoupit, nebo i snad chtělo, ale nějak už to nešlo...Po jistý době se mi zdálo, ne úplně fér brát od jiných. Tak jsem se i když chabě, ale přesto snažila nabídnout něco i ze sebe. Začlo mě to bavit. Ale byly ve mně rozpory, snad z neznáma, prostě se mi to nezdálo úplně v pořádku...a dál už víš...Ty rozpory úplně nezmizely, ale když blog mám, znamená to, že něco převažuje v jeho prospěch :) Doufám, že u mně je jasný, že vůbec nejde o Modrýho Mauricia :))
OdpovědětVymazatAktérko, život Ukrajince jsem zatím nežila, ale kdyby něco, dám vědět :)))
OdpovědětVymazat[14] V reálnu jsem Teo, ve virtuálnu aTeo nebo @Teo. Má to svůj logický důvod. Mé příjmení totiž začíná na \"a\". Nějaké další otázky?
OdpovědětVymazatDumám dumám, na co ten blog... A mám podezření, že na to, abych se měla u čeho tvářit děsně soustředěně a vytíženě, když se mi nechce dělat ni žádné domácí práce. :-)))
OdpovědětVymazatTeo-aTeo-@Teo (ta třetí varianta je blbá, jzvyk psát to levou kombinací je dost kostrbatej do textu) - chtěla jsem jen vědět, jestli ti nemrvím nick. :-)
ad 19, Ru, myslíš, že fakt proto, to se mi nezdá :))
OdpovědětVymazatMyslela jsem ten důvod, proč máš blog :)
OdpovědětVymazatNo, rozhodně se to u něj dobře dělá, to nic nedělání. :-)
OdpovědětVymazatNo, počkej, já u toho umyla nádobí, sebrala prádlo a napůl sleduju v TV, kterou téměř ignoruju Forresta Gumpa :))
OdpovědětVymazatJá si u toho nabarvila hlavu a v televizi jede Poslední samuraj. :-)
OdpovědětVymazatOpravuji: Na Forresta děti přepínají při reklamách. :-)
OdpovědětVymazatCha - domácí barvení hlavy. To mi připomnělo mojí mámu, když vždycky zasmradila celou koupelnu. Vzhledem k tvaru \"účesu,\" kterej si při tom pravidelně vyrobila, jsem ji něžně oslovovala \"Šamane.\" :-)) Jednou se to ale takhle v neděli večer trochu zvrtlo, jelikož barva byla zřejmě akási prošlá, či co. A protože už to nešlo ten den zachránit, vyrazila máti s tou divnohlavou potupně do práce. Zatímco kolegyně se opatrně ptaly: \"Ty máš nějakou novou barvu, viď?\" - tak já jí to naservírovala na plno: \"Komu se nelení, tomu se zelení! Mládí má zelenou!\" atd. :-))) Odpoledne pak zakoupila ňákej šampon a přebila to na světle fialovou... :-))) Pozn. aut. - jinak to měla bejt blond, jako vždycky... :-)))
OdpovědětVymazatAni mi nemluv! Já si rok pracně pěstuju pochcanoslámovou blond, pak si jednou nechám vnutit jinou značku barvy \"středně blond\" - a su opět krásně tmavě hnědá! :-))) Doufám, že jen co přejde tohle pršlavý počasí, sluníčko mi to trochu vyšisuje, kruciš... :-)))
OdpovědětVymazatJednou se mi povedla krásně oranžová, co měla být měděná...Musela jsem s ní taky potupně absolvovat cestu do práce s několika přestupy MHD a vydržet tam celý den. Všichni měli o zábavu postaráno. Ujistila jsem je, že uviděj zítra a přišla černá jak havran, to bylo jediný, co se mi povedlo :( Zábava pokračovala. Bylo to mnohem horší...Tak jsem musela k odbornici :))
OdpovědětVymazat:-)))
OdpovědětVymazatNo, dumám, že možná ta oranžová by mi k současné náladě sedla možná líp jak ta tmavě hnědá. :-)
Hmmm - tak to já si tu pochcanoslámovou blond nemusím pěstovat, mně na tý palici roste tak nějak odjakživa. Možná tak do pěti let jsem byla \"zlatovláska.\" Ale jinak tyto lakýrnické práce nechávám na odbornících (ano, ano - ten nejoblíbenější a nejdražší byl chlap) - páč na melír si prostě netroufám, nota bene sem tam na modrej a tak... :-) Ale modrej byl schválně, upozorňuju. A byla to bomba - ladil mi k očím. :-) Ale asi už nějak páprdovatím, či co, tak si teď vystačím s tu zesvětlenými a tu ztmavenými proužky.
OdpovědětVymazatRu, myslím, že s oranžovou, co se mi povedla někdy ve čtyřiceti, bys hodně stoupla u svých svěřenců :))
OdpovědětVymazatOna to byla ta plastová, svítivá oranžová...
Aktérko, jsem na tom stejně, tak světlím a prosvětluju, proužky taky :)
OdpovědětVymazatJo, jo - Ukrajinec to holt nemá v životě lehký... :-)))
OdpovědětVymazat(ale jak tak na to koukám, tak našinec taky ne... :-)))
OdpovědětVymazatAktérko, ty mě nazýváš Ukrajincem :)
OdpovědětVymazatAle ne - slibuju, že už nebudu. To byl jen takovej nejapnej fórek. Spíš obecně, než přímo na tebe. :-)
OdpovědětVymazatPS: To máš za tu Aktinku... :-)))
OdpovědětVymazatAha, já jen aby mi to nezůstalo a nevžilo se...a já pak neměla místo Očistce duše, blog Ukrajince :))
OdpovědětVymazat:)), můžu já za to, že tak pěknýho nicku ses vzdala a teď tohle :)))
OdpovědětVymazatBlog Ukrajince náhodou nezní vůbec špatně... :-))) Já nevim, proč se všichni tak snažíme o nějaký prudce vznešený názvy... Krom toho bych řekla, že takovej Ukrajinec žijící u nás toho má na vyprávění mnohem víc, než my. :-)
OdpovědětVymazatJo, souhlas s tím, že by měl co vyprávět..Pokud tě ten název tak fascinuje, klidně si změn název :))) Ale ještě jsem se nevzpamatovala z Aktérky...:))) Sorry..
OdpovědětVymazatTo bych si nedovolila - takhle porušovat autorská práva... :-))) Co je na Aktérce tak špatnýho? Jako Dee Dee se v blogosféře začala podepisovat každá slípka, tak co. Většinou takový ty náctiletý pipky, tak co s takovym nickem. Stejně vzniknul jako z nouze ctnost. To Aktérka je mi teda povahově mnohem bližší - i etymologicky. Protože nevydržim chvíli v klidu. :-)
OdpovědětVymazatAktérko, Aktérko, Aktérko...no, vidíš už si zvykám :))) A důležitý je, jak to cítíš ty, to je jasný :)
OdpovědětVymazatRu, stalo se ti tu z toho napůl kadeřnictví a diskuze o nickách. Snad nevadí, ale každopádně se něco řeší, tak ne až tak daleko od tématu :)))
A to ani netušíte, co z troho zešlo v mejlovým zákulisí. :-( Já už se picnu...
OdpovědětVymazatAktinomykózo, pro mě jsi stejně už nafurt Dee, já si blbě zvykám. :-) A nebo jak si ve svým věku už blbě pamatuju, tak jsem ráda, když si zapamatuju aspoň jedno jméno, na druhý už mi nestačí kapacita. :-))
Já chci taky proužky... zesvětlený... .:-(
Proboha, snad jsme nic neprovedli...
OdpovědětVymazatFuj - proč zrovna mykóza? Co s ní mám co společnýho?... Mailový zákulisí - hmmm, jo, to jsou vony - ty, co tak strašně nerady píšou vodpovědi...
OdpovědětVymazatNo, já těch odpovědí zas tolik nenapsala, ale ono je to někdy fuk. :-))
OdpovědětVymazatAnino, ne, neprovedly, to já, použitím slov, co někomu něco připomněly... :-)
OdpovědětVymazatP.S. Mykóza je profesionální deformace. Akt mi prostě spíš než nude navodí actinii... Chtěl mi dát jedničku, tak já vůl tu mikrobiologii dělala třikrát! :-)))
OdpovědětVymazatŠprtko. :-)
OdpovědětVymazatJo, jenže já se i na potřetí spletla v nějakejch těch miliontinkách velikostí, páč nazpaměti jsem prostě tupá, takže stejně bylo za dvě. :-)))
OdpovědětVymazatA stejně šprtko. :-)))
OdpovědětVymazatŽe by dámy byly intošky?http://chucpe.bloguje.cz/532287-diagnoza-psychorachejtle ;)
OdpovědětVymazatad 49, to jsem si oddechla :)
OdpovědětVymazatZnám. Radka tam tehdá na tý Kudlance rozebírala, že je Cuchta, páč se jí nechce holit si knír. :-)))
OdpovědětVymazatJá se přiznala k chorobě ale zase jsem odmítla tu cuchtu :)))
OdpovědětVymazatjenze ted jsem se ve fazi cuchty udelala pokroky. Necurim se, kdyz mi je vytykano :o)
OdpovědětVymazatČím to je, že tuhle jízlivost snáší líp ženy než muži? ;)
OdpovědětVymazatTreba si nepotrebuji natrepavat hrebinek na mistnim smetisti samozrejme ze zacatku si jej taky natrepavaji, ale casem zmoudri.
OdpovědětVymazatTaky je to ruzne, najdou se takovi i makovi. Ale ze skusenosti vim, ze kdyz dojde ke sporu na porade, tak se najednou muzum zatemni mozek a dojde k boji kdo z koho :o) A reseni v nedohlednu:o)
58: protože si potají myslí, že to není pravda :-)
OdpovědětVymazatNo toto, co toto... ? :o)
OdpovědětVymazatProtože jejich role ve společnosti a tudíž ani ego nestojí na tom být lepší až nejlepší.
A též proto, že vědí, že i pravda má jen určitou váhu a ne větší, páč nic se nejí tak horký, jak se to uvaří a z většiny chyb se nestřílí. :o)