(Optimalizováno pro černobílé monitory)

28. 6. 2013

Tak já něco napíšu

...pod vlivem druhé skleničky červeného vína od kolegy, co mi nejprv nechutnalo, ale když odvětralo, je skvělý. Akorát než odvětralo, zapomněla jsem odrůdu.

Není to důležitý. On mi nikdy špatný víno nevozí.
A taky má přísnou ženu.

Jsem puntičkář detailista.
A současně i benevolentní volnomyšlenkář.
Ve věcech, kde chci svobodu a toleranci pro sebe, ji bez nesnází poskytuju celému svému okolí. Když si naplánuju cokoli neplánovat, užívám si náhod a osudu. Třeba na dovolené. Miluju to, nesnáším organizované zájezdy.

Ale když dělám něco, co má být nějak, vytvořeno, vypracováno, musím to mít na sto deset procent právě tak.
A když někdo něco takového dělá pro mě, chci, aby to dělal právě s takovou snahou o dokonalost, s jakou bych to dělala já.
Nedělá-li, jsem z toho celá porouchaná.

Ta kuchyň byla dobrá věc. Výborná. Tak moc, jak jsem si strčila nos sama do sebe s nepovedenou kuchyní, se mi to s žádným chlapem ani zhrzením v lásce nepovedlo.

 Už se s tím ale pomalu smiřuju. I s tím, že prahy musím mít i ve dveřích, kde jsem je mít nechtěla, neb dlažba tak nějak nedosahuje, kam by měla...

...

Tuhle jsem dělala přípis na starou desku. Měřila jsem zleva zprava, přemýšlela, snažila si představit...
Často to tak bývá, že na starých deskách je co zesnulý, to trochu jiný styl, jiná velikost písma, jinak křivé řádky...

Když udělám na desku, kde všecky předchozí řádky nápisů ujíždějí z roviny o půl centimetru, svůj přípis rovně, bude jen ten můj přípis vypadat křivý. Když udělám na desku, kde Josef má špatně rozestupy čili rozpaly písmen, jeho syna taky Josefa s rozpaly správnými, bude ten můj Josef bít do oka jako nepovedený.

Už se mi to stalo. Obojí.

Zákazníka nezajímá, že jsem já ta jediná sprá(avedli)vná. Zákazníka zajímá, že to blbě vypadá.

Ne vždycky je to nejdokonalejší taky to nejlepší.

A tak jsem ten výše zmíněný přípis na starou desku napočítala tak, aby byl srovnaný jen o malililičko, tak aby další dva, co se tam ještě vejdou, mohly taky tím maliličkým přizvednutím pomalu přizvednout celé řádkování do správné rovnosti vůči spodku pomníku.

A vypadalo to dobře.

Není třeba mít vždycky všechno hned. A podle sebe. Aby z toho měl člověk radost.

Ty prahy mi udělá jeden další kolega (ne ten vinný) z jasanu. Budou hezký. A kdybych někdy chtěla zrušit ty futra úplně, aspoň se mi dobře vyndaj a nezničím si tím celou jednu řadu dlažby.

Zítra jedu s maminkou na horolezecký sraz. Budem chodit po lese a louce, trošku možná i lízt, pít pivo, opíkat buřty a v noci spát venku ve spacáku. Místo abych montovala dohromady skříňky ke kuchyňské lince.

Děsně se těším.

12 komentářů:

  1. Hezký víkend :-) My budem mít podobný - konečně jsem si splnila přání sjet Moravu z Litovle do Olomouce. Je to "línej volej", ale to mi nevadí... Večer budem opíkat špekáky a spát ve stanu a sežerou nás komáři... To maj letos děcka za vysvědčení :-)

    OdpovědětVymazat
  2. to teda čumím :-) a to čtu tento tvůj hřejivý článeček až po tom co jsme napsala smrtelné vážno k Lišce. Život nás vede k tomu abychom porozuměly jak ten řádek napsat aby ladil mezi ostatními. že nejde o to abychom ho pro sebe měly správně. zákazníka to vůbec nezajímá. jo, takhle. není třeba to dělat podle sebe. Často prosím za to abych se od toho "podle sebe" dokázala oprostit. A uvolnila se a naslouchala.

    OdpovědětVymazat
  3. Nojo, je to dobrý - úplně ta písmenka J o s e f vidím. Posvém,ne tak jak vypadají ve skutečnosti :-))

    Vy mi s mischkou děláte chutě na buřty. A mám už jen mozzarellu a rajčata, ostatní na víkend vyjedeno včetně čokolády. A litru vína.

    Komáři mě dostali ve spacáku předvčírem, na obou lýtkách mám rudé podebrané fleky.

    "Jsem puntičkář detailista.
    A současně i benevolentní volnomyšlenkář."
    - tojo, to by sedělo! A jak se to ukáže na dlažbě, na dovolené nebo na psaní písma, to je fantastický :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky, holky: :-)
    Víkend byl supr. Maminka natěšená ještě tak padestátkrát víc než já, takže už v autě byla úplně nesnesitelná a neustálě mě nervózně komandovala, až jsme se nakonec už těsně před cílem cesty přeci jen rafly (když řídím, nezvládám už tolik vydržet), ale pak už to bylo výborný až do konce. Včetně prozpívanýho večera u táboráku a nocování venku v dešti, rána s návštěvou ještě jednoho zajímavýho místa... A cestou domů od maminky ještě zastávka v domečku po babičce, ta taínkem a ségrama, pomohla jsme chvilku trhat třešně do sudu...

    Jojo. Čím jsem starší, tím víc mě těší tyhle chvilky.
    Jen mě trošku vyvedlo z míry, jak mě moje mladší ségry a moje macecha trojitě přesvědčovaly, že to, že se pes nevenčí sám, je jeho jediná nevýhoda oproti chlapovi.
    Ale tak nějak mám pocit, že ony to uvnitř taky vidí jinak.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Ru,
    *************************************
    Jsem puntičkář detailista.
    A současně i benevolentní volnomyšlenkář.

    ***************************************************
    Dokážu být děsnej puntíčkář a detailista, když mě to v něčem chytne..
    Jinak jsem spíš lempl, pokud něco prostě musím a NECHCE se mi, když si to teda mohu dovolit, ale to spíš vůči sobě..
    ******************************************************
    Jojo. Čím jsem starší, tím víc mě těší tyhle chvilky.
    ***********************************************************
    Tak..tak..čl.začne vidět opravdověji že čas všechny doběhne, u rodičů si to uvědomuje ještě víc a tak je benevolentnější k tomu, co dříve viděl jinak..

    OdpovědětVymazat
  6. na dovolené jsem potkávala řetězce žen. prababičku, babičku, matku, malou dcerku.... všecky vysoustružené dle stejného mustru. spokojené a vyrovnané. bez mužů....

    prostě je nepotřebují. když jsme je tak ležíce na pláži pozorovala, fakt byly šťastné. a krásné. všechny. možná byla ještě praprababička někde. tu nebraly sebou. tyhle řetězce mě fascinujou, odněkud někam vedoucí

    OdpovědětVymazat
  7. muž jakoby to rozbíjel. tu pospolitost a soulad žen.

    byli jsme se podívat na vykopávky minojců. to byla kultura mužů a žen bez rozdílu. nebojovná. neměli a neznali zbraně. ani bojové lodě. neválčili.

    ženy byly i stejně velké jaké muži.
    prostě muži a ženy žili v míru. takové ženy obdivuju. silné a mírumilovné.

    dárkyně života i klidu. harmonické samy v sobě. soběstačné.

    takovou ženou bych chtěla být. a možná se ní i postupně stávám. je to moje přání.

    nepotřebovat muže a právě proto s ním dokázat žít.

    OdpovědětVymazat
  8. 6,7
    a Ivetu Bartošovou jsi tam nepotkala?:-0)))

    OdpovědětVymazat
  9. haha, vykopávku? tu někde obětovali, zakopali do základů aby odstrašovala zloděje :-)

    OdpovědětVymazat
  10. byl velký rozdíl mezi řekyněmi - teda těmi zřetězenými ženami a ostatními národnostmi ... třeba Němci, ale i češi. několik příšerných češek jsme tam potkala. tak příšerných že se vyděsil i můj syn. a ten se jen tak někoho nebojí

    OdpovědětVymazat
  11. je ale pravda, že jsme potkali několik řeků - naprosto úžasných. a všichni tvrdili že si zaslouží tu krizi protože ... jsou tak strašní bordeláři. a nic neumí prodat. a že...

    a můj muž byl na mrtvici z toho chaosu, párkrát dostal hysterickocholerický záchvat a řval ze zoufalství po mě a po světě. pos větě kterému nerozuměl. já se jen smála. prostě to je můj svět. svět zmatku, úsměvů, pohody, pasoucích se koz, bílomodrých kostelíků, jeskyněk s poustevníky. matek vedoucí svoje dcery za ruku a dcer veoducích svoje matky. a laskavých mužů. laskavých. hřejivě laskavých. který neválčí. nekřičí. nekontrolují. jen sedí a dívají se před sebe jak jejich dcery rostou. a ženy kvetou

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.