(Optimalizováno pro černobílé monitory)

9. 12. 2013

O nejisté ceně nadhledu

Napsala jsem, že nenapíšu.
Nenapíšu.
Napíšu o tom, jak jsem chtěla být krásná a ještě krásnější a jak jsem si po tisící a první ověřila už tisíckrát ověřený fakt, že když se rozhodnu ještě o krůček vylepšit věci, co se mi docela povedly a k dokonalosti jim chybí jen krůček, tak je akorát naprosto zku...


Třeba že svoje rok pěstěné bílé prameny trochu roztáhnu i víc dozadu po hlavě a barevně sjednotím ty nově odbarvené z černé s těmi už rok rostoucími bíle.

Paní prodavačka v drogerii zpochybnila v návodu z netu k práškovému odbarvovači pouze šestiprocentní peroxid. No problemo, mám doma ze starých barev i dvanáctiprocentní.
Problemo je, když si na hlavu naplácáte dryják z dvanáctiprocentního peroxidu a sednete si k počítači.
Dvě a půl hodiny je fakt moc.

Dvě a půl minuty po odmotání alobalu byly ty vlnící se jinobarevný prameny strašně pěkný.
Než upadly.
Okolí mě ubezpečuje, že to vypadá dobře a že to není tak strašný.
Není tak strašný být podškubnutým kuřetem.
Mladší synek mi chlácholivě nabídl, že když jsou ty vánoce, můžu si nechat dát pod stromeček (myslela jsem, že řekne paruku) koště, abych mohla stylově lítat.

Jsou to jen vlasy. Už se tomu jen směju.

Směju, protože...

Přijela jsem k mamince a skoro všechno cestou nakoupila, jen tu barborku jsem po cestě zapomněla uříznout. Bylo mi odpuštěno. 
"To nevadí, Hynek mi taky ještě nedal tu kapsičku, co se do ní skládá ta černá prima kabela, už jsem mu psala, a ani neodpověděl."
"Vždyť ji na nic nepotřebuješ."
"Co říkáš?"
"Že ji zas tak moc přece nepotřebuješ!"
"Potřebuju, prima se to do ní skládalo. Kolik let jsem ji měla. To Cola cao jsi nekoupila?"
"Neměli ani v Tescu, ani v Lídlu, ani v Penny."
"Co říkáš? Já ti nerozumím. Ty tak strašně huhláš."
"Že neměli cestou ani v Tescu, ani v Lídlu...!"
"Nekřič. Křičet nemusíš, stačí, když budeš mluvit srozumitelně. Kdybys jela do Kauflandu, tak tam jsou rohlíky za sedmdesát halířů a určitě by tam měli i Colacao."
"Když pojedu do Kauflandu, tak mě ty rohlíky vyjdou na deset korun. Skočím ti tady u vás dolů do Billy."
"Když se ti chce... Je tam draho. A s tím příspěvkem na bydlení jsi taky neměla pravdu, žádnou smlouvu o bytě mít nemusím, jen jsem napsala, že nejsem členem družstva a ta charita už mi to vyřídí."
"Nevyřídí, mami, oni jen odnesou tu tvou žádost na sociálku, ale pak budeš muset doložit náklady na byt a svůj vztah k bytu, buď vlastnictví, nebo..."
"Nic nemusím. A nehádej se."
"Já se nehádám, jen ti říkám..."
"Hádáš se. Pořád si meleš svou."
"...jak to je, že já taky musím k žádosti..."
"Ta tvoje žádost je jiná, já mám úplně novou a tam už se nic takovýho nemusí. A nekřič na mě. Poslouchají to všichni sousedi okolo."
"Mami, formulář může bejt novej, ale ten zákon je pořád stejnej..."
"Říkám ti nekřič, už jsem ti tisíckrát říkala, že mně to řvaní dělá zle na srdce."

Už vás taky někdy bolely hrany dlaní po bušení oběma rukama mlčky do stolu? Ale krásně se přitom ulevuje, s každým všísilovým bouchnutím spadne kus skály.

V Bille jsem si vzala vozík na pětikorunu, protože svůj umělohmotný žlutý žetonek jsem nenašla. Po posledním nákupu cestou za maminkou, v Lídlu. Vím, že jsem si tam dolívala směs do ostřikovačů, ale kam jsem dala ten žetonek...

V Bille spousta akčních slev a měli i Colacao.

U Rossmana jsem si koupila brýle na čtení a nový štěteček na barvení vlasů.
Ještě musím dobarvit ty neopadané černé části. A pečlivějc číst návody.

Cestou domů s nákupem jsem dumala, jak dlouho vydrží bolet hrany dlaní a kam jsem mohla dát svůj žlutý žetonek. Protože vím stopro, že v košíku u Lídla nezůstal, šla jsem k autu a měla ho v ruce. Pak tam byl ten pán na parkovišti, co říkal, že jsem ho s dolíváním do ostřikovačů inspirovala... Můj starý, omšelý, žlutý žetonek, který vždycky tak zasvítil v kapsičce kabelky...

Tak nějak smutno mi najednou bylo.

Zimní oblečení má spoustu kapes.
Ta úleva, radostná úleva, co se ve mně rozlila, když jsem žetonek konečně nahmátla! Setkání se starým přítelem, kterého jsem už téměř oplakala...

Lpím na věcech, co se stávají součástí mého života.

Jistota není vysoký plat nebo luxus v bytě. Jistota jsou drobnosti, které omšely pod našimi dotyky.

Vím, tohle jsem taky v týdnu před víkendem říkala. V práci po pracovní době u kafe. Nevztahovi, když líčil montáž kuchyňské desky kdesi u kohosi, kdo je velmi dobře hmotně zaopatřený a jezdí v luxusním autě, ale domácnost mají s manželkou zařízenou "normálně".
"Nechtěla bych luxusní zařízení v bytě," řekla jsem, "byt je buď luxusní, nebo útulnej. Obojí najednou ne. A domov už vůbec není to, že je něco luxusní, ale že jsou tam na zdi otisky prstů tvýho dítěte, který třicet let obcházíš při malování, aby sis je nezatřel..."

Nevztah pak řekl, že se musí podívat, co mu dělá mašina, a odešel.
Já tam ještě seděla a přemýšlela nad absencí otisků dětských prstů ve svém současném bytě.

Ale nebolelo mě to. Vím, že budou další otisky. Nebolelo mě to, protože...

Nákup jsem vyložila. ("Ta Billa je náhodou docela fajn a vedle máš skvělou drogerii." - "Cože?" - "Že je ta Billa docela fajn!" - "Prosímtě ještě jednou, já tě neslyším." - "ŽE JE TA BILLA DOCELA FAJN!!"
- "Joo? No vidíš. A nekřič."
 Pak jsem odešla k sobě do pokojíčku a pět minut hrabala v batohu, který mi slouží místo dámské kabely, tahám v něm všecko od neceséru s manikúrou, šitíčkem a pojistnými tampony až po foťák a koncovku k vysavači, podle které hodlám oměřit ve sběrným dvoře náhradní trubku místo té prasklé.
Až jsem to našla.

"Hele, mami, nebyla ta kapsička u Hynka v autě takováhle?"
"No to je ona, to je přesně ona, kdes ji našla?!"
"Ta je moje, ale klidně si ji nech. Já pro změnu ztratila tu tašku, tak už kapsičku nepotřebuju."
"Tak děkuju, to je prima, to je prima..."

Nebyla to pravda. Tašku mám. Ale já bych náhradní žetonek za ten žlutej taky chtěla zase žlutej.

Napsala jsem, že nenapíšu.
Už jsem toho tu dneska napsala dost na to, aby ten, kdo nemá výdrž ve čtení, dávno odpadl. Třeba Nevztah, kdyby náhodou o těchhle stránkách věděl. Protože on čte nerad. Radši si delší texty dycky nechával ode mě převykládat, o čem to bylo.

Taky to bylo na kafi při práci po pracovní době. Ale o dva dny dřív.
"A stromeček jsi s Fandou koupila?"
"Ne, dostanu od Drťáka zadarmo."
"Taky jsem dostal zadarmo."
"Od koho?"
"To je jedno."

Jedno to je, ale není jedno, jak se to řekne. Není.

"Nemohl bys říct třeba, že ho neznám, místo že je to jedno? Jo jasně, nejsem už vyvolená vědět, od koho jsi dostal stromeček, chápu. Ale nevím, jestli to můžeš pochopit ty... Kdyžs byl ženatej a neměl koho jinýho na vykecání se, věděla jsem o tobě každej prd a škyt, a teď, když se máš dobře a nepotřebuješ nic...  Já ti to přeju, moc ti to přeju, jsem ráda, že jsi konečně v pohodě, spokojenej, ale víš co, mně je jedno, že s tebou nespím a je mi jedno, že spíš s jiným ženskýma, ale není mi jedno, že jsem přišla o kamaráda."
 "Nebul..."
"Nebulím." Skoro. "A ty se mi nesměj. Proč se mi musíš vždycky smát?"
"Nesměju se."
"Víš, všude píšou, že blíženci jsou přelítaví, ale já nejsem, nemám to tak jako ty nebo tvoje bývalá, že se otřepete a už koukáte jinam, když ses tehdy ptal, jestli mám už novýho přítele, a já ti řekla, že najít přítele není věc na měsíce, ale na roky, věděla jsem, o čem mluvím, nemám moc lidí kolem sebe, ale ti, co tam jsou, tam jsou nafurt, víš..."
Ticho. Jen koukal.
"A neříkej, že se nesměješ." Už jsem to taky tak nehrnula. Jen tak vzdychla. "Vím, že jsem k smíchu." Udělat ze sebe patetickýho blbce umím během pár vteřin.

"Nesměju se. Jen se tak... usmívám..."

I patetický blbec už dávno ví, že čekat obdobně patetickou odpověď od muže je nesmysl a tlačit na její získání tak akorát vražda čehokoli, co se tam případně chvěje silou pavučiny.

Šel se podívat na mašinu. Co dělá.

Nesmál se. Usmíval se.

A vydrželo mu to celý týden. I laskavost a hebká vlídnost v hlase, jakou jsem už neslyšela víc než rok.
Nevsázím pětník, že  vydrží další rok. Ani měsíc možná ne.
Ale na blížícím se firemním večírku by asi bylo rozumnější vůbec nepít.
Aby se to zas nezkazilo.

A já nepřišla o ten nadhled nad všemi kolizemi, co potom přišly odjinud.


29 komentářů:

  1. A já myslel, že vozíkové kolečka se ztrácejí jedině v Tescu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Proč s ním chceš kamarádit? Není to blbost?

    OdpovědětVymazat
  3. A proč bych neměla? S exmanželem se z nás taky stali v podstatě kamarádi a jinej ex mi coby kamarád taky pomohl, když už dávno nemusel (mám pocit, že jsem tehdy slibovala, že mu tu finanční injekci i přes mou jasnou platební neschopnost zkusím vrátit, ehm, že...).

    Je fajn si pokecat, pomoct si s drobnostma nejen v práci, dělat si ze sebe srandu... Místo chodit kolem sebe jako dva bubáci, protože každej má pocit, že ten druhej má proti němu averzi.
    A on ji nemá ani jeden. Jen se sebe navzájem bojí.
    A přitom dva lidi, co spolu měli něco víc, se přeci tak dobře znají. Nemusejí si spoustu věcí vysvětlovat, spolupráce a shoda je daleko lepší než s někým novým. I bez toho sexu.

    OdpovědětVymazat
  4. Ale ty jsi smutná, trápilo tě to, jeho asi ne. Nezlob se, že jsem anonymní, nevím, jak se mám podepsat do toho profilu.

    OdpovědětVymazat
  5. Viz návod o něco níž:

    "JAK KOMENTOVAT ?
    Po rozkliknutí políčka "Komentovat jako"; dostanete na výběr, jako kdo chcete komentovat.
    Nechcete-li se hlásit k nějakému jménu registrovanému jinde ma internetu (Google, a pod.), zvolte možnost "Název/adresa URL". Adresu URL zadávat netřeba, stačí napsat "Název", což znamená Vaše jméno či nick.
    Komentář odešlete klikem na "Publikovat".

    OdpovědětVymazat
  6. 4
    Jeho asi taky trochu. Podle toho, jak teď pookřál a začal se mnou rád zas mluvit i o svých obyč věcech. Jen to asi na něm vypadalo jinak než na mně.

    OdpovědětVymazat
  7. A já to neříkala s tím, že bych měla v úmyslu to kamarádství nějak vydupat ze země. Prostě to ze mě vylítlo, jak jsem byla naštvaná z té jeho studené odměřenosti.
    A až pak jsem koukala, jak odměřenost pokřupala jak led na rybníce zjara. Že to asi bylo vzájemný, tenhle pocit.

    OdpovědětVymazat
  8. Ráda tě čtu, dokážeš věci popsat, skoro jako Goethe, co běží na Vltavě - Z mého života. Báseň i pravda.

    OdpovědětVymazat
  9. 8
    Prosímtě, zkus se podepsat podle návodu. Dík. :-)

    Ještě ad , "proč".
    I proto, že s tím omšelým žlutým žetonkem v dlani jsem taky radši než s nějakým novým, třeba zářivě zeleným. Že domov jsou otisky prstů na zdi, co jiným připadají jenom jako fleky, ale ty je obcházíš při malování, abys je nesetřela.

    OdpovědětVymazat
  10. Taky to pociťuji jako uvolňující, i ten pláč. chtít s tím druhým normálně komunikovat, necítit napětí. uvolnit se v lbízkosti druhého. být s ním rád nezávisle co všecko a jak bylo. Z jeho strany možná opatrnost, křeč a posléze taky radost že je vše v pořádku. že život jde dál a dva lidé se mají normálně rádi.

    Co se týče oblíbenosti strých věcí. nic se nemá přehánět :-) s faboritem kterého miluje nejstarší syn a nechce se od něj odloučit, jsme si užili své. je to na delší povídání.vše s mírou. když už je něco staré a rozpadá se to, je třeba se přes to přenést a pořídit si nové. i ten žetonek jendou nahradit novým. je jedno jestli zářivým. prostě jiným.

    OdpovědětVymazat
  11. 10
    První odstavec: ano, tak.
    Druhý odstavec: Neber všecko tak doslova, maximalistko naše:-), jasně, že když přijde ten čas dojdu k názoru, že trvání na starém je kontraproduktivní, zvyknu si na nové a udělám si z toho zas svoje staré. Jinak bych jaksi nebydlela, kde bydlím, že. :-)
    Tobě se nestává, že tě nějaký věci, děje, pocity v nich napadají jako podobenství pro jiné?

    OdpovědětVymazat
  12. chodím v roztrhaných hadrech, mám roztrhané kapesníky, spoďáry a i ponožky jelikož je znám a jsem n aně zvyklá a žádné jiné je nemohou nahradit tak dobře. u těch nových furt něco tahá drhné a trvá než se vytahají a když s ekonečně vytahají tak jsou již otrhané. takže miluji staré, známé, obnošené, rozumím. Všecko k čemu si vytvořím vztah miluji.

    OdpovědětVymazat
  13. "Všecko, k čemu si vytvořím vztah, miluji."
    Přesné. Naprosto.

    OdpovědětVymazat
  14. Haloo, paní anonymní, ráda bych znala jméno té, která mi složila tak velkolepou poklonu... Když to nejde do okýnka formuláře, klidně do těla zprávy. Děkuji. Za podpis i za tu pochvalu. :-)

    OdpovědětVymazat
  15. zajímavá diskuse by mohla být třeba o tom co rozumíš pod slovem nadhled. co to je?

    OdpovědětVymazat
  16. 15
    Nevím, to je to duchamornění, co se vede u tebe, na to chodím k tobě. :-))
    Nadhled je prostě nadhled. Že tě to nevcucne a nevláčí anemlátí s tebou o chodník. Víc nevidím moc co k řešení.
    Ale jestli najdeš někoho na diskuzi, samozřejmě ring volný. Třeba mě pak taky ještě něco napadne. :-)

    OdpovědětVymazat
  17. tak dobře, když volný tak toho využiju :-) článek je o nadhledu a nejisté ceně za nadhled. takže mě zajímalo kde a v čem ten nadhled je obsažen. uvedené příběhy jsou mozaikou drobných maličkostí. jněco ve smyslu zda si vemu svetr hnědý nebo zelený. je nadhledem říct si že si dám hnědý protože ten zelený mám v pračce?

    OdpovědětVymazat
  18. co se týče článku u mě, tak ten nejnovější je vidět pod přihrádkou Hory. Můžu si jít stěžovat akorát na lampárnu. Blog.cz blbne všem

    OdpovědětVymazat
  19. 18
    Stěžovat si musíš právěže adminům. I když už to vědí odjinud, je to lepší než nedělat nic. I informace, komu cvšemu na jaké platformě to dělá a komu ne, může být přínosná. Kdyby si všichni stěžovali na lampárně místo ajťákům k tomu určeným a za to placeným, tak už si nikdo nenapíšete ani čárku.

    17
    Ratko, vy s Barčou mi u tebe na blogu často píšete, jaká jsem analytická a nemystická. Ale popravdě, mně právě vy dvě přijdete spíš analyticky pitvající a na slovíčkách skákající. Tak tam skáču s vámi, jako relax. Baví mě to.

    Ale tady mám relax jiný, poetičtějí. Svoje věci nepíšu jako soubor faktů, ale jako soubor obrazů, které ve čtenáři mají vyvolat pocity a asociace. Pokud v tobě nevyvolaly a vidíš je jen jako mozaiku na sobě nezávislých maličkostí stran volby barvy svetru, k jejichž pochopení ti navíc chybí přesné definice pojmů, nevadí. Jsi prostě nastavená jinak. Je mi celkem upr, jestli se rozvine debata o významu slov mnou použitých, může a nemusí, i mě klidně můžete rozebírat, co jsem pojmenovala jak blbě. Ale nějak nevidím důvod, proč bych já sama měla tříštit celek už jednou napsaný a obhajovat slova, co použiju, nebo vysvětlovat, co znamenají.
    Nemusejí znamenat vůbec nic a můžou znamenat cokoli, co v nich cítí kdokoli, kdo to čte.:-)

    OdpovědětVymazat
  20. Ahoj Ru, mám pro změnu jiný monitor, ten starý už mi dlouho dával na vědomí, že jeho služby končí :(.
    Je to zas moc pěkně napsaný.Fakt ty si situace prožívám, ač v nich nejsem ;) Vtáhly mě jinak..jinde..
    Fakt se mi moc líbí, mimo jiné název článku.
    Jo, nejistá je cena nadhledu..si uvědomuji.

    OdpovědětVymazat
  21. Ti mě ještě napadlo, že by se dal peroxid používat místo holení.

    OdpovědětVymazat
  22. Je to ale takový zdlouhavý, čoveče. Žiletka je fakt rychlejší. A nesmrdí tolik. :-))

    OdpovědětVymazat
  23. Vidíte to - nejistá cena nadhledu; všimla jsem si až v komentářích, že se tak článek asi jmenuje, a když rekapituluju, o čem jse (o čem já jsem četla), tak o ceně nadhledu vůbec nevím, nechápu název :))
    Hlavně mi ho ale prosimvás tady nikdo nevysvětlujte. Klidně budu nechápat nebo si to přečtu znova.

    Mě na začátku čtení alarmovaly ty vlasy, chtělo se mi vyplísnit rulisu: Prosimtě, co to s těma vlasama děláš?! Peroxid býval snad osmiprocentní, ale používaly ho jen děsný kysličníkový blondýny, nee, hrůza. Pomoc. Možná tě ty vlasy už sraly a je čas na jejich změnu, ale bude evidentně úplně jiná...

    Pak mě trochu rozčiloval i ten žeton. Protože já žetony nepoužívám, tak k nim nemám žádnej vztah, naopak se mi líbí dát do vozíku minci (i když vozík používám jen zřídka, nemám totiž k vozíkům vztah), na konci nákupu totiž ještě vytáhnu zpátky tu minci a cítím se obohacena - pár korun se mi vrátilo, hurá :)

    Pak jsem si představovala, jak ruliso děsně rychle a zvýšeným hlasem mluvíš na maminku a ona vypne a chce to v klidu a přitom pak zas je to ona, kdo mluví nahlas a korencuje. Asi jako u nás doma :)

    Potom tam byl rozhovor s mužem a hodnota vztahu kamarádského - transformovaného už. A u toho jsem měla pocity smíšené, protože jsem si promítala, jak se cítím já vůči bývalým milencům, které už nechci z nějakého důvodu, ale oni by si dali říct - a co se s tím dá dělat a jak to pomalu přeformovat a uhníst v kamarádství. Mně to nejde a nevěřím, že investice se vyplatí. Podle toho se chovám a určitě jsem kvůli tomu přišla už o dost skvělých lidí, ale pořád je radši ztratím úplně a ztratím všechny žetony, než abych dlouho nevěděla, jak to bude a co bude a jak to říct a kdy a jestli se to vyvede a vyčasí. Já jdu předem od toho - byť mám ty lidi pořád ráda a bavit se s nimi je paráda.
    Asi se obávám, že když se budu držet jich, nebudu mít nové aktuální a souladné.

    No a na to se dá říct, že souladnost je právě v té dlouhodobosti, jak je i v článku - snadná domluva a tak.

    Tak nevim. Radši zahazuju, v letošním roce to obzvlášť dobře vidím. Asi mi nic nezůstane, ale je to naškodu? Uvidím.

    OdpovědětVymazat
  24. Budu tě muset opravdu seznámit s mojí maminkou. Abys věděla, jak je to s tím jejím klidem a klidnou mluvou. :-))
    Na maminku není třeba mluvit rychle nebo křičet, aby začla křičet ona a svou řeč změnila v kanonádu. Stačí s ní nesouhlasit. :-) Jsem proti ní v podstatě mlčenlivá, melancholická povaha. Začít na maminku zvedat hlas a mluvit rychle je naprosto kontraproduktivní, po třetím slově už nemáš slovo. Tudy cesta nevede.
    Proto jsem taky radši bušila do toho stolu. Abych si ten klid v projevu byla schopná udržet.

    Za vlasy ano, patřilo by mi pár dobře mířenejch.

    Do vozejku zásadně radši žeton než peníz. Ten peníz mi pak klasicky chybí u pokladny.

    S exmuži to máme každá jinak, to už jsme si myslím i povídaly i v létě. Jsem ráda, že se i můj exmanžel transformoval víceméně do kamaráda. Ono je dost blbý, když se dva rozejdou, ještě aby zahodili všecko, co mezi sebe tak namáhavě vnesli.

    Nejistá cena - tu klidně vysvětlím. To je právě ta nejistota onoho čerstvě křehce navázaného kamarádství. Dík kterému se už pár dní cítím natolik zahojená z nervozity a nejistoty v práci při kontaktu s ním, s tak zpátky získanou rovnováhou, s nabytím takového zisku, že to žádné žabomyší konflikty a ztráty nemůžou převážit.

    Strašně se mi ulevilo.
    A stačilo mi jen dozvědět se, že ten jeho pro mě nepochopitelně upjatý odstup nebyl prudká otočka od velké přízně k velké averzi, taková otočka v jeho povaze, ale jen nejistota podobná té mojí.
    Vlastně jsem to mohla tušit, u exmanžela to bylo stejné.

    OdpovědětVymazat
  25. ad maminka - no právě, však já si ji představuju jako tu korencující. Tam stačí málo a už to jede. Taky jsme temperamentní rodinka; i když ne úplně stejná, to je jasný.

    Tak to je dobrýýý, konec nejistot, kámošství pokračuje, frťany budou :)

    OdpovědětVymazat
  26. ahój Rulisa!
    mám nový pracovitý PC a už môžem k tebe!
    a prvý článok, ktorý po dlhej dobe u teba čítam, je o nejisté ceně nadhledu, hm ;-)
    celkom dobre vnímam, čo si chcela povedať...

    "Už vás taky někdy bolely hrany dlaní po bušení oběma rukama mlčky do stolu?"
    ano. po mlátení do kachličiek. nedobrý systém, kachličky sú pevnejšie ako kostičky ;-)

    btw, s bývalými to máme takytak. starí dobrí kamaráti ;-)
    jediný, s ktorým to nejde, je môj bývalý manžel. hm.

    vlásky ti zase dorastú, neboj ;-)

    OdpovědětVymazat
  27. Supr, tak já zas brzy budu muset něco napsat. :-)

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.