Když bylo pivo za deset korun.
https://www.youtube.com/watch?v=nOr0na6mKJQ
Tři dny zpátky.
Výron myšlenek, korálky a zub.
Když mu žena napíše, že nechce, aby za ní někam jezdil, pokud mu není dobře, a on už tam je, je to muž.
A je jedno, že mluví o jiném, když by měl naslouchat, a mlčí, když ho ona vezme za zápěstí, rezonance kamene, přiměje ji tvářit se, že ho za to zápěstí vzala proto, aby viděla, jak moc je oteklý od toho zubu.
Víš, nevidím v maloměstě součet negativ z velkého města a vesnice. Vidím potřebu člověka někam patřit, a to i toho člověka, co se bojí závazků a očekávání, třeba těch vesnických, že se bude účastnit všeho toho, čeho se účastní všichni jemu stejní na vesnici, nechce-li být odloučen, či že se stejně jako ostatní jasně vymezí, ke komu se hlásí, což znamená i ke komu ne. Tíha cítěného Musím.
Ve městě nemusí. Ale ve městě nepatří k nikomu. Vůbec k nikomu, nikam. Souhrn cizích osamělých entit.
Maloměsto je vlídný sicilský klan, patříš tam, ale můžeš jen pozorovat, jen se dívat zpovzdálí a nevydědí tě. Pořád stejná zákoutí s pořád stejným vlídným odpoledním sluncem v nich, když svítí, pořád stejný jemně vlídný úsměv na potkání jménem neznámých - Známe tě. Víme o tobě. Jsi odsud.
Posud.
Mám ráda maloměsto.
Možná je to od slova malý. Nevadí.
Nevadí vědět, že je člověk malý.
Mám ráda existence v malém.
To největší je skoro vždycky malé.
Malý stůl v pivnici s bernardem.
Malá vyznání lásek. Bývalých, trvalých, skrytých, v minulosti, v naději. Nad třetím nemalým pivem.
Malá pěšina kolem rybníku. Doteky víc než malé. Malé ložisko bolesti.
Ty ani nevíš, pro koho jsem odmítla přijít víc než před týdnem za hlasem v telefonu "jsem zmetek, já vím, ale pořád k tobě něco cítím, nejsi mi jedno, přijdeš..."
Ne.
Nepřišla jsem.
Ne, řekla jsem. Asi dvacetkrát. Byl vytrvalý.
Ne.
Někdo možná je a nechci to zkazit.
A možná i kdyby nebyl.
Ani nevíš, pro koho jsem dneska cestou u rybníka držela to jiné zápěstí s prsty s druhou rukou propletenými, držela jsem je od sebe, ne k sobě. Nechci. Jak jsme se vůbec ocitli tady na té cestě bez lamp... Ne, jdem na světlo, neví, co dělá. I když si myslí, že to funguje. Sakra, vždycky funguju. Ale on to neví, naštěstí, a neví, jak blízko je, ne těm světlům. A nedozví se to, protože ty ruce mu od sebe udržím, Vůbec neví, co za ďábla chce. Já to vím. Už to vím. Kolik to stojí. Už nechci být ta, co dělá radost a pak sama zírá do tmy. Kurva.
Někdo na té druhé straně tmy možná je. A pro toho to chci. Pro jeho zápěstí. Co mlčky tuhne.
I kdyby nakonec nebyl, jen blud a klam, nevadí. I pro tu chvíli to stojí za to. I kdyby byl jen na chvíli a jen v mých nadějích a jen proto, abych tohle teď v tuto chvíli věděla, stálo to za to.
Takový pěkný výron, nejspíš by ho potěšilo, kdybych mu ho napsala. Jako tehdy ten o kůži, nikoli o sexu.
Nechci.
Nemusí vědět všechno.
I kdyby nakonec doopravdy byl.
Kdyby, bude to vědět i tak.
----
(P.S. Dneska vím minimálně o třech lidech v práci, který po včerejšku bolí hlava.)
Za pět minut jedu létu vstříc -
OdpovědětVymazattak nereaguju na pocity, ale jen na to maloměsto:
Taky mám ráda malý města. Jsou krásný. Neříkám jim maloměsto, protože mi to zní hanlivě. Zní mi to, i když vím, že slovo maloměšťák nepochází od "z malého města", vůbec ne, ale od "malý měšťák." Malý člověk. Konformní náfuka nafouklý na svůj konformismus nebo tak něco. Tak to vnímám.
Čáááu.
Dík za reakci.
OdpovědětVymazatTy pocity byly stejnak opilecký.
A byly mimo.
On ten někdo na koho jsem se upnula, abych zůstala žhavému kolegovi nedobytná a nepohnojila to mezi námi, je beztak jen můj přelud, reál poněkud jinde. Spíš přání otcem myšlenky.
Ať ti to léto vyjde, zatím je to spíš už podzim, smutnější a smutnější...
Je to tak, malé město není malomesto.Touha nekam patrit mi byla blízká celý zivot, ale to odkud jsme pocházelo mě desilo svoji urceností a měla jsem z toho deprese. A tak jsem postupne letitým úsilím tvorila vlastní komunitu. A TED jsem došla k prozření.... že vlastně musím zmizet. Neexistovat. Nebýt.Nestmelovat.
OdpovědětVymazatNevím zda je to ještě k tematu maloměsta, ale kdyby mělo maloměsto duši tak by asi taky třeba chtělo říct. Jste volní, neuzurpuju Vás, žijte si po svém. Dělejte si co chcete. Ale vězte, že zde jste vždycky doma. Vždycky jste zde vítání. Můžete sem přijít. Můžete se projít po náměstí a zajít do hospůdky. Ale nemusíte. Dělejte si co chcete, ale když přijdete jste zde doma.
Nevím, takhle nejak. Asi je víc takových míst kam človek přichází vítán. Kde ho čekají vyznání, vyslovena i nevyslovena. Pěšinky. Zákoutí. Hospůdky.
3
OdpovědětVymazatPřesně.
Ru, asi úplně nerozumím
OdpovědětVymazat***********************************
On ten někdo na koho jsem se upnula, abych zůstala žhavému kolegovi nedobytná a nepohnojila to mezi námi, je beztak jen můj přelud, reál poněkud jinde. Spíš přání otcem myšlenky.
**********************************************************************************
Proč přelud, nemusí to tak snad být..vyznělo mi to pěkně..a v pohodě.
No, když už tu píšete o malých městech..zažila jsem dlouhodobě velkoměsto i dost dlouho malé město.
Je to jak píšete. I v tom velkém městě, jka se říká, že je větší anonymita..no spíš větší prostor, odjet někam z okolí bydliště a přesto zůstat ve městě.
Ale i ve velkoměstě jsou malá "městečka", kde se dějí věci někdy s železnou pravidelností,kde víte, co asi tak kdy můžete čekat a koho kdy a kde asi potkáte..a tam taky patříme.
I tam jsou různé komunity a může si člověk vybrat co a kdo ho zajímá, nebo ne..je to prostě v tom i velkém městě jeho rajón..taky takový malý město..domov, kam patří.
Aninko, dyk ty to víš... Akorát já furt nevím, no.:-)
OdpovědětVymazatProstě tu se mi to zdá být tak, tu onak.
Když mluvíte o tom malém městě....
OdpovědětVymazatPřed pár dny jsem se pohádal ve své domácí hospodě. Bylo mi vytknuto něco, co podle mě není pravda a beru to jako výsledek kombinační hry na tichou poštu (slušný výraz pro místní drby), kdy výsledek ani neodpovídá tomu, co chtěl první v řadě říct druhému a šestý to kroutí úplně k něčemu jinému, což slyší sedmý, který má konečně natolik rovná záda, že to řekne nahlas. V tu chvíli je na něj naštvaná celá řada před ním, protože jim narušil tichou operaci a udělal z ní hlučnější přestřelku. Samozřejmě u toho všichni nebyli, ještě to nevědí, ale ona jim to nějaký tichý pošťák doručí :-)
Protože ta výtka zazněla na závěr rozhovoru a ta osoba okamžitě zmizela (vlastně to říkala na odchodu), tak jsem chvíli zůstal zírat a zhruba pět vteřin jsem potřeboval na pochopení toho nepochopení. Vůbec mi to nepasovalo k té osobě, která mi takovou minelu řekla, takže to šrotování v hlavě se ubralo správným směrem až ve chvíli, kdy jsem se setkal s dvěma páry očí od lidí, kteří tam ještě seděli - a jak jsem pochopil z intenzívních, milisekundových pohledů, to byli účastníci té tiché poštovní řady.
Já byl jak zsažený bleskem a počáteční paralýza se měnila ve vztek a začal mi stoupat do hlavy takový tlak, že jsem byl schopen jenom cosi procedit mezi zubama (to zas byli opaření ti dva), sebrat mikinu z věšáku a strašně rychle dojít domů, kde jsem usnul jenom kvůli pár pivům, co jsem měl v sobě. Okamžitě po probuzení jsem zase začal přemýšlet, jak to ten člověk myslel a proč to řekl, ale hlavně nastala ta zvláštní situace, kdy máte roztočenou událost (na malém městě a v ještě menším kolektivu), která se strhne proti vám, ve váš neprospěch, když nic neuvedete na tu "svou správnou míru".
Lidi, já se teď musím smát, co se všechno roztočilo ve dvou dnech za poštu. Během jedné minuty jsem si s tím dotyčným člověkem (asi třetí den od konfliktu) vysvětlil, co tím myslel a shodli jsme se na tom, že známe natolik dlouho, abychom se kvůli jedné větě rozdvojili a začali dělat trucovité naschvály. A padla nepsaná a nevyslovená dohoda o neúčasti na jakýchkoli tichých pomluvách, přestože nám je jasné, že nám dvěma asi klesne oblíbenost :-) Celou dobu mám samozřejmě na mysli oblíbenost mezi lidmi, se kterými "se můžu" a záleží mi na jejich názorech a vztahu ke mně.
Nezlobte se, že sem píšu tak dlouhý komentář, jen chci říct, že se nestačím divit, čemu všemu se člověk ve vztazích k lidem okolo věnuje, přestože vlastně ani nechce. Ale zřejmě se tomu nedá, čas od času, poručit. Občas je dobré nemít nadhled, ale klidně sledovat odzdola, zevnitř, z nízko, nebo blízko položeného úhlu pohledu a cítění. Akorát nevím, proč se pak stejně divím, že jsem to tak udělal.
za mnou prisel na poste jednou cizi pan a domlouval mi prede vsemi, proc nechavam tatinka chodit do schodu kdyz se tak nadrel na mojem baraku a tesil se jak s nami bude bydlet. a ze bych se mela stydet.
OdpovědětVymazatTatinkovi jsem to nerekla, znala jsem ho i jeho reci. a ta prekroucenina byla hodne drsna.
7. Jirko, zejména poslední odstavec je supr.
OdpovědětVymazat8. Jo,podobné aktivistické výtky znám ze vsi. :-)
Ten poslední odstavec je supr, akort bych mozna rekla, ze to je také nadhled teda pripustit i to zevnitr a sesdola a az nadreň si to odžít a odcítit. Teda přesně takhle vnímám nadhled, toto všecko připustit. Nebát se toho. nechat to běžet. komplet tak jak to je.
OdpovědětVymazatad 6, Ru, jj.no právě..;). Nebyla jsem si najednou jistá, jestli je TO ONO..a jasně jednou se ti to může jevit zas trochu jinak. Asi v tomto případš, jak píše Jirka v tom posledním odstavci. A někde - někdy by se asi ten nadhled přece jen vypustit měl..Přeju moc, aby..no víš..;)..
OdpovědětVymazatad 7, Jirko, jo tyhle situace jsou dost nepříjemný..tichá pošta o mně beze mne...a pak když to nejmíň čekáš, spíš nečekáš, už tichá není a pak to rozmotávat, tam..u toho kde ti na tom záleží, aby věděl, jak zafungovala. Blbá situace.
ad 8, ratko, pán je asi všelijaký..a špatně se vyspal. Jinak takové chování, navíc před jnými lidmi tedy už považuju za drzost a nevycválanost. Nejhorší je, že s tím člověk nepočítá, že si to vůbec někdo dovolí..protože kdyby jen tušil, tak v mém případě by špatně pochodil. Ale takhle člověk opravdu zůstane jak opařenej.
jo Aninko, byla jsem opařená a v šoku. pán zemřel do měsíce. vlastne u tak stareho pana se snažíš jen mu neubližit.
OdpovědětVymazatUž jsem psal do realitky,prodávám byt a stěhuji se na maloměsto,vlastně...nějaká ta vesnička by byla ještě lepčí.
OdpovědětVymazatHotová idylka,sem tam nějaký drby,ale co,hlavně že si lidi vypomůžou a v těžkejch chvílích stojí jeden za druhým.
No jo,ale moc mi do toho neštimuje jedna reportáž,kterou jsem před nedávnem tak na půl oka zkouknul v bedně.
Na vesnici invalidní pár(ženě chyběly obě ruce) parkoval před svým domem,ale na obecní trávě,dopravě to nepřekáželo,ale starosta s tím měl ohromnej problém,takže je šikanoval,posílal pokuty....
Nakonec ho tam taky natočili,taková krysí držka,hned je pakoval,ale taky natočili jeho auto,jak stejně tak stojí na obecním trávníku.
A teď ať mi nějakej vidlák vysvětlí,jak se něco takovýho může na vesnici,v poměrně malém společenství lidí stát.
Jakto že se tam z hasičárny,po 10 lahváčích nevykutálí nějaká místní domoobrana v teplákách a montérkách a nedá panu starostovi na držku???
To já,ve velkoměstě zjebal pár fracků,kteří mi před barákem hodili fajgla na chodník a to jsem měl mnohem míŇ než 10 piv a kdyby přišlo na přes držku,tak nevím nevím,jak by to se mnou dopadlo.
A když před nedávnem kdosi na chodníku liskal ženskou,tak na něj vyběhlo pár dědků co to viděli z okna,vyzbrojeni smetákama,vařečkama a podobnými smrtonosnými zbraněmi.
Pravda je,že ačkoli byli z baráku hned vedle,tak je vůbec neznám,protože jsme tady všichni velkoměstsky anonymní,ale já s tím žádnej problém nemám.
Spíš naopak.
ad 13, Saule, je fakt, že pokud se jedná o nějakou malou vesničku, je to už složitější, ale není to pravidlem.
OdpovědětVymazatNa tom malým plácku jsou lidi na sebe často závislí v mnohém a tak jsou i vesničky, kde je to všechno nějak naruby a vztahy pokřivený, protože každý chce ve svém zájmu se všemi vyjít,. Kdo by třeba paní, co nemůže donesl rohlíky apod., kdyby o komsi řekla, co si opravdu myslí a jinde žít nemůže, než tam , v tom.
Tak tam bych rozhodně žít nechtěla. Ono pak je to i horší, že když se děje nějaké bezpráví najít mezi pár lidma, co si opravdu vidí do talíře nějakého spojence, natož se vzepřít sám. A hned jsi dědíny vyděděnec a pěkně to pocítíš. Občas je tohle i v chatových osadách, ale tam přijedeš a odjedeš...a dejte mi pokoj.
Bydlím v malým městě, ale ne zas tak malým, aby když se něco děje všichni poslouchali starostu atd.
Naopak, spíš jsem byla i nedávno svědkem, že chlapi naběhli na feťáky, co ničili auta bez nějaké domluvy a nejen to. Asi mám v tomhle štěstí.
Když se mi něco nelíbí, jsem povaha, co to řekne. V Praze jsem neměla daleko od toho, abych se nešla zastat, nejen slovně dost pokopaný ženský..Ale nakonec jsem aspoň vzala mobil a zařvala na něj, že volám policajty, tak přece jen se trochu zklidnil a nadával zas mně, ale za rohem byla policie, tak jsem se necítila až tak ohrožená. Kdekdo mi už nadával do čeho se motám, ale jiná být neumím a vlastně ani nechci. Asi si koleduju :)
Možná jsi nedostal přesržku jen proto že frackové měli soucit :-) dnes už ti mladí taky nejsou to co dřív. Je to samý Emo.
OdpovědětVymazat10
OdpovědětVymazatJá si dneska nezapíšu. Furt abych psal j en "Ano ano přesně supr."
13
Saule, pakliže budeš hledat místo, kde ti lidi pomůžou, kdykoli ty si budeš myslet, že by měli, resp. pokud společenství je pro tebe podmíněno nezištnou pomocí a žádnými blbci, tak možná bych doporučila samotu uprostřed lesů. :-)
Jo a tenkrát, když ten chlap ženskou málem ukopal, tak okolo nikdo, ale z oken sídliště koukalo dost lidí a nikdo nic..tak asi jak se kde jaký lidi sejdou.
OdpovědětVymazatAninko, ale to je Praha. Na Moravě jdou lidi víc k sobě. Je to znát už i tady na jihu Vysočiny, čím blíž Čechám, tím odtažitější lidi.
OdpovědětVymazatRu, jo i to může být. Vím, že někteří Pražáci jsou nadutí, jen proto, že jimi jsou, ale zase je fakt, že se tam stěhují za prací z mnoha míst a pak už zůstávají.
OdpovědětVymazatNaopak dost pražákům nevadí, že z Prahy odejdou, aspoň kousek za ní..třeba za klidem. Tak, aby když se jim zasteskne po ní, tak aby nebyl problém si tam zajet a zas domů. Můj případ.
15:
OdpovědětVymazathouby soucit,přirozená autorita:-)
16:
a můžeš mi Ru objasnit,z jakých jiných důvodů než jsi uvedla lidé vyhledají společenství?
Ony i ty pomluvy a drby pramení jen z potřeby najít spojence,byť v nějakém malém bezvýznamném tajemství.
A od spojenců očekáváme vlastní ochranu.
Všechno je to nakonec jen o strachu a ta příjemná zákoutí a milé úsměvy jen nepodstatnou nadstavbou.
I když pražák vyjede za klidem tak je to furt pražák. stejne jako já at jezdím kam chcu a bydlim kde chcu, tak se moje slovenské strevo nezapre. Je to neco co přesahuje generace, jsou to geny nebo memy nebo proste Genius loci rodu.
OdpovědětVymazatratko, jo, v podstatě ten Pražák v něm zůstává, nebo ten, odkud pochází. Ale asi mu tam až vše tak nevyhovovalo, když se odstěhuje. Z Prahy, kterou mám jistě ráda a byl to kus života v ní jsem chtěla odejít ještě v době, kdy děti byly malé.Tehdy jsem zrovna bydlela v místě, kde se mi o nějaké klidné procházce s nimi mohlo jen zdát. A daleko jsem nechtěla, protože přece jen ty možnosti tam jsou často jiné, tak už to je..
OdpovědětVymazatAle odešla jsem až za dětmi, stejně jsem hodně často za nimi cestovala a nakonec zjistila, že to pro mne nebude nějaký neštěstí.
Pamatuji si, že mi jako holce někdy vadilo, když jsem slýchala a nejen já, no jo, on, ona je Pražanda, když jsem se snažila utéct občas do klidu. To, co mám v Praze ráda, toho si teď teprve i víc všímám, když už tak jedu.
20 ad 16
OdpovědětVymazatNemůžu. Nejsem lidé. :-)
Jsem jen já a pokud mám mluvit o sobě, tak můj pocit patření někam nepodmíněnou vzájemnou pomoc neobsahuje. Pomoc je bonus navíc.
23. ano, přesně. to být s někým ve společenství kvůli vzájemné pomoci se mi hnusí. je mi to odporné. vypočítavé. hnusné. bléééé
OdpovědětVymazatspolečenství nabízí a vyžaduje vzájemnou ochranu a respektování vnitřních pravidel!!!!
OdpovědětVymazatA to včetně těch zmíněných sicilských klanů,a to nejen vlídných ale dokonce i nevlídných.
Takže pokud se cítíte do nějakého společenství patřit,tak vlídné úsměvy a duchovní povznesení nad společnými kouzelnými zákoutími k tomu určitě nestačí ať už tu pomoc očekáváte nebo ne.
Pletete si dojmy s pojmy.
To si pleteš ty. Kde čteš něco o společenství? O sociální skupině?
OdpovědětVymazatSpolecenstvi lidi je ale kazde spolecenstvi kde probihaji interakce. Patrime do spolecenstvi nezavisle zda chcem nebo nechceme. a jsem ochranovani taky zda chceme nebo nechcem pouze mistni prislusnosti a svym jmenem.
OdpovědětVymazatkdyz pujdu nekam do dzungle nebo do valecne zony tak meneochrani ani mistni prislusnost a ani jmeno.
Porozumeni pravidlum fungujici v te nebo one skupine je prvni krok, jinak jsem potacejici se blb co rozslapuje treba vzacne kytky a nevidi pres mlhu nic. Kdyz porozumim pravidlum mohu se rozhodnout co teda udelam dal. Pokud nevim co se deje tak se vezu jako slepec. Kdyz porozumim tak taky jakoby mi na ramena padla odpovednost. Jakobych se dostala "pod zakon". Pod pravidlo :-) bud jo nebo ne. Pamatuji si ze hodne spolecenstvi me neprijalo, z jendoducheho duvodu - neprijala jsem jejich pravidla a byla jsem vyloucena. Tehdy jsem tomu nerozumela, byl jsem ochotna udelat cokoliv jen aby me vzali mezi sebe.... :-) Ale byla jsem tak nemozna ze moje snaha byla uplne zbytecna. moje povaha to nepripustila.
OdpovědětVymazatA ted zu spouste veci rozumim, vidim je. Ne zcela ale hodne. Vidim mnohem vic nez drive, rozumim souvislostem, vim proc se deje toto nebo tamto, vim jako uroli hraji v ruznych situacich. Obecne jsem si vedoma svoji role i odpovednosti. Nepodcenuji se. Ani neprecenuji. A vnitrni duch je neco co narusta zevnitr a vyhledava "podobne" duchem. Takze tyto veci lze opravdu jiz vedome poznat. Kdysi me nevedome vyhledavali silne verici.... toho ducha jsem v sobe mela zu tehdy :-) potalceneho a zadupaneho do zeme, hledala jsem neco jineho nez jsme si v sobe nesla. Ted kdyz vim, tak poznam... kam patrim.
dobrý příklad s tou válečnou zónou.
OdpovědětVymazatProstuduj si vzpomínky vojáků,kteří se zúčastnili nějakého konfliktu.
Na 1.místěu nich byla příslušnost ke své jednotce.
Ten vztah je tak silný,že některé vedl i k sebeobětování,nebo neuvěřitelnému riskování pro záchranu kamaráda.
Jiní se z dovolenky vraceli dobrovolně předčasně na frontu,protože ani doma a uprostřed rodiny nenašli tak silné pouto,jako mezi kolegy své jednotky.
A to pouto vzniklo proto,že se vzájemně potřebovali.
Jeden bez druhého by nepřežil,spoléhali se na sebe,na vzájemnou pomoc.
Byli spolu srostlí do jednoho těla a to je společenství!
Někteří se ještě po 60 letech budí spocení s hrůzou a výčitkama ze spaní,že se třeba během nějakýho bombardování odplazili do bezpečí a nechali tam raněnýho kamaráda,kterýho by stejně nemohli zachránit.
27 (a vlastně i 28)
OdpovědětVymazatRatko, ano, ale to, co popisuje Saul, ta záměrnost snahy ke skupině, patřit, abych byl ochráněn, a být ochoten za tím účelem "s vlky výti", platí.
Stádový či smečkový pud samozřejmě má tenhle podtón, motiv.
Ale nesouvisí to s místem. S pocity vypínače našáhlého potmě.
Nevadí mi, že se vaše debata posunula trochu jinam, ale nevím, proč se snaží Saul přimět mě, abych na základě toho posunu hodnotila to, co jsem napsala z úhlu jiného. Nevím, ale myslím si, že jsem se prostě dotkla nějakého pro Saula citlivého místa či tématu. :-)
Dotkla ses jen toho,co už jsem napsal.
OdpovědětVymazatTotiž že si pleteš dojmy s pojmy.
Ale budiž,nazývejme to "hodnocení z jiného úhlu pohledu":-))
Saule, znovu, jinak:
OdpovědětVymazatKdyž budu stát o tak silné pouto, jak je mezi vojáky, najdu si je. Mezi určitými lidmi spojenými určitým společným cílem.
Kdybych chtěla o něčem podobném psát, taky bych mohla.
Místo mého bydliště má trochu jiný význam.
Každý je založený jinak. Každý to patření někam cítí s trochu jinou intenzitou a jinak zaměřené.
OdpovědětVymazatKonkrétně já si nedovedu představit, že bych s někým trávila 24/7/12 (hodin, dní, měsíců v...) v tak silném poutu, jako ti vojáci. V tak silné závislosti. Jeblo by mě.
A to taky v těch svých vyprávěnkách o vojácích najdeš, že jsou tací, co odsud utekli, neunesli to.
To jsou ti, co sice potřebujou mít pocit, že někam patří a s někým hrajou na bratříčka a sestřičku a na smečku do posledního dechu a kapky krve, ale současně taky potřebujou mít možnost odtud odejít a vydechnout si. Stáhnout se a neúčastnit se. Odpočnout si a pak znovu zapnout.
To je pro mě místo, kde bydlím.
Na smečku si hraju jinde.
Já si nemůžu pomoct s těmi dojmy.....
OdpovědětVymazat"Maloměsto je vlídný sicilský klan, patříš tam, ale můžeš jen pozorovat, jen se dívat zpovzdálí a nevydědí tě. Pořád stejná zákoutí s pořád stejným vlídným odpoledním sluncem v nich, když svítí, pořád stejný jemně vlídný úsměv na potkání jménem neznámých - Známe tě. Víme o tobě. Jsi odsud."
Tak je to popis potřeby patřit do nějakého "společenství"(přesto že to tam není přímo vysloveno),nebo není?
Ty svůj pohled stavíš na dojmech,já ho postavil na pojmu toho společenství,jeho definici v té nejsyrovější,ale i nejpravdivější podobě ze které potom jistě může různými náhledy vznikat mnoho různých dojmů a náhledů.
Nicméně tvoje rozdělení:
"To je pro mě místo, kde bydlím.
Na smečku si hraju jinde."
Neplatí.
Protože pokud platí ta první citace,tak i tam se smečkou počítáš a jejího účastníka taky hraješ.
A očekáváš přinejmenším toleranci a hádám,že i respekt,nebo snad ne?
Respekt v jakém smyslu? :-)
OdpovědětVymazatNevím, jestli očekávám přímo tohle (natož obecně od všech). Ona je to spíš jistá dávka lhostejnosti. A z ní vyplývá, že tě lidi do ničeho netlačí.
OdpovědětVymazatSeš jim fuk, i když tě znají a usmějou se, jsi prostě jedna lampa v jednom tom zákoutí.
V podstatě je každýmu upr, jestli svítí, nebo nesvítí (a proto je pod tou hřbitovní zdí už několik let tma.:-)
Jo, asi takhle to je, že tam, kde chci bydlet v klidu a relaxovat od ostatního, tak tam chci sice patřit, ale nechci tu závislost na a zodpovědnost za splnění očekávání.
OdpovědětVymazat37:
OdpovědětVymazatno a vo tom to je.
To mám celou dobu na mysli.
Protože to se vzájemně vylučuje.
Když chceš relaxovat a vychutnávat si úsměvů,tak oni ti to naoplátku umožní,ale když budeš na náměstí toho maloměsta každej večer vyřvávat ožralá jak doga,tak se na tebe nikdo neusměje,protože neplníš jejich očekávání.
Ty je prostě plníš jen přirozeně,takže to nepociťuješ jako zodpovědnost,ale ve skutečnosti to zodpovědnost je,chovat se tak,jak od tebe očekávají.
A ty od nich.
34. me to zni spise jako umelecke ztvarneni. pocity vitanosti a tak...jakoze tam na ni nepostvou psa ale usmivaji se jakoze ji znaji :-) takze ji znaji a zaroven Jim je šumafuk. bych to nepitvala. kdyz nekdo nekoho respektuje tak vetsinou respektuje vsecko a kdyz nekdo nerespektuje nekoho tak nerespektuje nikoho.. to je takovy (asi) vnitrni postoj k okoli. Jkaoze jsou sracky ti druzi nebo jsem sracka ja. s tim respektem bych asi byla opatrna. Respekt jako takovy asi obecne. ze nebudu prdet lidem do obliceje a rvat jak na lesy, ale budu respektovat ze nekde ziji lide a tak.... a to mi muze byt jedno kdo ti lide sjou
OdpovědětVymazat38:
OdpovědětVymazata na to se dá navázat tím,že v různých dobách jsou různá očekávání.
Někdy stačí být jen střízlivej(nebo ani to ne),usmívat se a nedělat bordel a jindy se naopak dělání toho bordelu může set sakra hodně očekávat a kdo se k tomu nepřidá,tak si zadělává na velkej malér,před kterým se zrovna na tom maloměstě schová hůř,než ve velkoměstě.
Zase bych to mohl doplnit expresionistickými(ale realistickými) příklady z dob ne až tak vzdálených,ale těch už jsem dnes uvedl dost:-0)
40 tomu celkem rozumim :-) jakoze musis s vlky výti když chceš s nimi jíti.
OdpovědětVymazat39
OdpovědětVymazatPřesně.
38 závěr - jasně, to je přesně ono, cítím se dobře tam, kde nemám problém se chovat přirozeně, tedy tam, kde ostatní se přirozeně chovají tak, že to neruší mou přirozenost, a moje přirozenost neruší je.
Další pitvání v tom mi přijde už spíš populisticky mravokárné či hledající hůl na psa. :-)
7 Jirko
OdpovědětVymazat8 ratko
To je brutus! Jste dobrý, jak jste zareagovali!
14, 17
OdpovědětVymazatto bych volala policii okamžitě! To není nevhodné zasahování do věcí jiných! Když někdo někoho fyzicky napadá, natož ženu a natož na veřejnosti, je to hajzl a policajti ať ho pěkně zpucujou.
... případně na něj vzít železný nástroj ... to není nepřiměřená obrana, když jde o napadení ženy, ne?
OdpovědětVymazatK tomu poslednímu tématu, co píšete, tj. zhruba "když jsem venku, potkávám ostatní, co znám, ale doma mám svůj klid, sebe, ne smečku".
OdpovědětVymazatMně to na tom malém městě připadá, že ale nefunguje. Tu se někdo ozve, že má cestu kolem a že by zaskočil a přinesl nebo odnesl to a to ... a já sice nakonec vždycky mám takové návštěvy ráda, když už se stanou, ale v 99 % svýho času chci nikoho nepotkat, ať mě nikdo neotravuje, nikdo netelefonuje ani nepíše a hlavně ať ke mně nikdo nechodí, protože dneska večer chci klid, řekla jsem si, že budu doma a budu si dělat to a to. No a do toho se někdo ozve, že by zaskočil - někdo z mé obce, koho znám, kdo mi třeba opravil kdysi něco nebo pomohl stavět to a to mého ... no a jste scholný v tu chvíli mu asertivně a pravdivě říct: "Prosimtě, dneska sem nechoď, já chci dneska mít klid, dát si nohy na stůl a s níkým se nebavit, sorry, nic proti tobě osobně, ale dnešek je můj." ?
Fakt to na malým městě nebo obci uděláte?
Já v tomhle ohledu žiju městsky, já bych tomu člověku asi nevzala ani telefon v tu chvíli. A kdyby zvonil u dveří, první můj pocit by byl nasrání. Až pak bych byla ráda, že někdo jde kolem a vzpomene si na mne.
Pro mě je můj osobní klid důležitej.
46
OdpovědětVymazatObčas se stane, že se ozve nějaký můj kolega "ahoj, jsi doma? Mám (a teď si vyberte: cestu doTesca, auto, manželku na odpolední...) a mohl bych se stavit ti tam dovízt to a to slíbený, případně spravit to a to slíbený...)
A není vůbec žádnej problém říct - Jé, promiň, mně se to dneska nehodí... - a nevysvětlovat vůbec nic.
Nevím, jestli by se navečer takhle stavovaly ženský, protože se tady se žádnou tak blízce nepřátelím, ale myslím, že nestavovaly. Že ty podstatně víc ctí večery u krbu rodinného.
Akorát sousedka odnaproti občas cinkne, aleto prostě pokecáme na chodbě, až tak po půl hodině vykoukne či ze sklepa z dílničky projde ten její, práskne šedivým knírem a utrousí něco o ukecaných ženských, tak se zasmějem a rozloučíme. A když jedna z nás chvátá, druhá to taky nebere osobně, že na kecání tentokrát není čas.
Telefony beru neomezeně do cca jedenácti večer, nezávazný hovor od známého, natož třeba s návrhem na program někdy v příštím dnu či dnech potěší kdykoli. Teda pokud to není maminka, která mě tím posílá na skype, aby mi tam mohla vynadat. :-D
Premyslela jsem o tom vsem. zijeme dost osamele. mam v praci lidi plnou prdel, doma cekajiciho muze, decko co nicmoc povinnosti... a zrovna v patek mi rika kolegyne ze jdou parit a celou noc a pak svatba nekomu. vim jak rada jsem chodila parit, tancit do rana... diskoska. a jaky jsem morous samotar dnes. a polozila jsme si otazku, zda je to moje vina... co se to se mnou stalo? jsem samotar. zalezla do sve nory, citici se v ni dobre a netouzici ani po rozhovorech se sousedy ano po pozdravech ci usmevech usediliku. je mi to sumafuk.
OdpovědětVymazatstarnu? to ano, vsecko se tak zvlastne sklidnilo kolem. zadne navstevy... teda krome tech par stalych navstevniku. sousedka naproti, sousede zleva... pak jen maminka a svagrova. jinak nikdo kdo by jen tak nahodou sel kolem a zvonil. stejne i ja nejdu jen tak nahodou kolem nekoho a nezvonim na nej.
zalezu domu, nebo jdu nekam do lesa... do ticha a tam cumim do zelenych hvozdu. obcas prohodim slovo s muzem, ci synem pokud jsou se mnou. ale navstevy... ehm. stres.
dnes prijdou sousedi, chystam grilovani a tak to delam jeste ted dopoledne, hned jak jsme se vratila z kostela tak jsme zacala chystat. mezi tim jeste pujdu s maminkou do lesa... musim to nejak vsecko zvladnout a pa k prijde navsteva. ano, tesim se na ni. pokecame a uvidime se. ale takove ty tahy... opilecke parby, tanecky s cizimi muzi, doteky... tohle ne. neni to. chybi mi to? to prave nevim. asi ne. zda se mi ze mi to nechybi.
cim dal vic vnimam dvojkolejnost v zivote. jedna kolej zivot se vsim co k tomu patri... to co se deje, nemoci, zazitky, prozitky, zkusenost, teseni a smutneni, plac a ztraty. a nalezani. A druha kolej... domov. kde se nedeje nic. jenom vim ze je...obraceni se k domovu. ty dve koleje bezi zatim vedle sebe. zatim.... nekde v dalce je bod zlomu. nevyhnutelnost rozhodnuti
OdpovědětVymazat48
OdpovědětVymazatTo mám jednodušší, opilecké pařby, tahy a diskošky mě míjely odjakživa. Tyhle jakobyveselice.
Ale prokecat hodiny s cizím člověkem náhodně potkaným někde na čundru nebo v nějaké velké společnosti, kde ostatní pijí a my dva jen kecáme (třeba ta svatba) - to jsem taky dokázala dycky bez problémů. Lidi mě baví.
48. to prokecani s nekym konkretnim ve dvojici ackoliv jse tam (treba) byli jako skupina znam... ale ted jsem to vyhodnotila jako touhu s nekym sdilet. proto jsem se otacela k jednotlivci abych tot sdileni zazila. ted uz tuto potrebu nemam. ani s jednotlivcem. dokazu klidne mlcet..jen tak cumet. . i s neznamym sympatickym. ale toto taky prichazi postupne, az ted.
OdpovědětVymazatvracim se v mysli do mladi... jak jsem v te dobe videla svet. a prisla jsem na to ze jsme svet videla jako oblozeny stul vsim moznym a ze si to proste jen vezmu. ze je to pro me. ze je to pro moje poteseni. nikde nebyl horizont... nikde nebyla zed. ted jakoby se to otocilo, ... uz zde neni stul plny dobrotek, nevidim ho a ani neni dobrotka po ktere bych zatouzila....
mozna vnouce... ale to taky neni dobrotka, tam je hodne pokory a trpelivosti. nemohu rict ze by me lide bavili. spise tak nejak jen veci jsou. mozna se dokazu i vic smat nez driv... mam vic smyslu pro humor. ale nedokazu rict co me bavi. asi nic me nebavi.
asi tim ze me nica nikdo nebavi, ani ja nikoho nebavim :-)
OdpovědětVymazatzazila jsem zrovna včera dvojici ktera na sebe posila policajty po asi 40 letech manzelstvi...a filmujou se a nechávají se vyslýchat.... rekla bych kdyz je ted tak sleduji, ze to delaji z nudy. aby se neco delo... jak clovek starne tak ubyva takovych tech akcnich momentu, kdy to proste fičí a život je vzrušujíci. Postupne s věkem vše upadá, plíží se šeď a vše jakoby skomíralo... a pak se začnou teda partneri vzajemne napadat a urážet a vyčítat si kdeco a hned je akce. je možné se rozčílit, urazit, cítit se v právu, ublíženě a emoce stoupají a život jakoby opět dostával smysl právě v té akci. něco se děje - žiju.
OdpovědětVymazatkdyž se neděje nic.... co se děje? jdu s maminkou do lese. omlouvám se za komenty asi mimo mísu.
51
OdpovědětVymazatMyslím, že to jsou dvě rozdílné věci. Tak trochu to shazuješ do jednoho pytlíku, za účelem odstřihnutí sebe od svých mladých hloupých let a pohledů na svět. :-)
Když s někým prokecám hodiny, je to proto, že chce kecat on. A mě baví ho poslouchat a přihrávat mu. Nebo oplácet jeho historky svými podobnými,abyhcom se spolu zasmáli. Zasmát se, dozvědět se.
Omnohém z toho, co takto zaznělo,pak přemýšlímpozdějc, vracím se k tomu, z posunu sebe do jiných okolností i to tehdy řečené mívá další podtexty a podtóny, ale taky (hlavně) souvislosti...
Je to dobré. Přínosně a leckdy i oči otevírající.
Když chci mlčet a sdílet, potřebuju k tomu člověka, s nímž cítím sdílení. V tom mlčení. Ochotného mlčet. Přirozeně mlčet.
Třeba u chlapů, kteří o mě nějakým způsobem stojí či mi dávají najevo zájem (na stupni blízkosti nezáleží), mi dost silně vadí, když pořád mluví a nedokážou se mnou i mlčet. Zrovna tak s kamarádkama mi přijde hrozně únavný, když se pořád mluví.
Ale když píšu na téma pařby a veselice, že mě nikdy nebavily, ale že jsme dokázala a dokážu prokecat s někým hodiny, neznamená to přece, že nedokážuči se mi nelíbí i mlčet, nebo že to nejde umět/mít rád obojí najednou...
To je zas takový ten tvůj posun maximalistický, buď-anebo...:-)
Ratko, ale když tak čtu to tvoje vzdychání nad šedí světa a podobně, tak si tě docela dovedu představit, že potkat tě tehdy, byla bys přesně taková mezi vrstevníky, jaké bych (jsem) se bála a vyhýbala, děsně akční a temperamentní a silná a rozhodná a vědoucí, a já bych stála jako puk a akorát čóhala, a pak šla pryč, protože to jsem si dycky připadala hrozně neohrabaná a nemožná, radši do toho les o smaotě a nebo jen s klukama než s jinejma takovejma úžasnejma akčníma holkama, natož na pařbu a diskošku, tam jsem si připadala už úplně za blbku...
OdpovědětVymazatAsi to musí být pak z takovéhle akční a dominantní (byť jen imidží či snahou "být nějaká") pozice opravdu šok přešaltrovat do normálního poklidu. Do vnímání maličkostí a nedupání někam.
Oprava: To dupání někam přesměrovat na sofistikovanější záměry. :-D :-D
OdpovědětVymazat55. asi mas pravdu v tom, ze jsem pusobila akcne. ale byla to jen pretvarka. vlastne jsem vzdycky byla nudna...takova ta slusna sediva myš. Jenze o takovou nikdo nemel zajem, teda zadny z tech atraktivnich kluku. Jenom sami fyzici a klaviristi... ale zadny obdivovany a obletovany devcaty mezi nimi nebyl. a ja byla zakomplexovana holka, co si myslela ze jeji cenu urcuje kvalita (rang) borca ktery o ni usiluje. A fyzici a klaviristi byli spise na ocasu :-) takze jsem mela jeste kkomplex z toho ze zadny alfa muz o me nema zajem. takze jsem se nacancala, nadelala si vsecko, dala si dve stamprdle....a sla jsem lovit alfa samce. vydrzela jsem to max... na ten jeden vecer, kdy jsem proste byla king.... vznasela se v sedmem nebi jaky je o me zajem, jak sjem uzasna a uspesna. a dalsi den depka, vsecky jsem odehnala a sla se plizit kanalem. zoufala. nad sebou, nad tim nadelenim. teda kdyz nad tim premyslim, byla jsem nestastna z vlastni nejistoty, komplexu...vedomi toho jaka jsem. ze jsem takova buchta...slusnak. co nedokaze prekrocit svuj stin, dotahnout odvaz do konce. co utika ze vztahu, fakticky z posteli protoze jsem jen sediva mys a zadna feme fatale. a ted... jakobych dorostla do sebe.
OdpovědětVymazathehe, zrovna se mi smeje muz za zady, ze si bral zoufalce a aby zjistil ze jsem uspesna zena :-) at je to jak chce, proste jsem konecne pripustila... ze spoustu veci nestacim. a ze svet je boj. ze kdyz nestacim, stado se mi prezene pres hlavu. a ze vlastne rodina je utociste. kam mohu uteci, protoze tam venku uz nestacim.
OdpovědětVymazatchyba... tam venku nestacim. bez uz. vzdycky to tak bylo a je to normalni.... ve svete zuri boj, na ktery jsem nemela nikdy povahu. kazdy krok "tam venku" byl krokem proti me. utrpenim. jednim obrovskym utrpenim, ktere samozrejme tam venku pokracuje, kazdy muj krok tam venu je bojem... ale uvnitr. uvnitr snad uz ne. doufam :-)
OdpovědětVymazatMám takovej pocit, že dokud venek cítíš jako zuřící boj (proti sobě, mimo jiné), tak ten boj bude i uvnitř tebe.
OdpovědětVymazatA manžela že pozdravuju. :-) V úctě.
OdpovědětVymazat61. ze dekuje :-)
OdpovědětVymazatVenek je zurici boj Ru. Jen my lide jsme to vytesnili pomoci ruznych udelatek. als etaci si lehnout do travy a podivat se jak to tam bezi. vetsi sezere mensiho a ten vetsi je sezran jeste vetsim. to ze si to jako lide neuvedomujeme je jina.... uvedomuji si to ted vic nez kdy jindy. O to vic se s tim musim dnes vyporadat. Zranuje me uplne vsecko. kazda blbost. blbe vtipokovani, ze neco nestiham, ze s emi nepovede to nebo ono, ze je to malo... ze ze ze ze.... nejradeji bych si zalezla do postelel a pretahla pres hlavu perinu. Misto toho vtanu, umyju si hlavu a jdu... Prijde mi to jako kdyz vojak jde na frontu.
OdpovědětVymazatboj uvnitr me. nevim zda bojuji s tim abych rano vstala a sla "ven". Zatim to stavim jako povinnost. ze musim. ze mam odpovednost. ze mam smlouvy....nedelat nic. to bych chtela. ale to nejde. a tak porad neco delam a rikam si... ze to tak asi ma byt. to me sklidnuje. ten vnitrni pocit "spravnosti". ze je treba to ci ono. ze jsem jakoby k tomu volana. ze normalne bych nedelala nic. ale protoze je treba "neco" tak jdu to udelat. kdyz to neudelam jsme neklidna. kdyz to udelam , sklidni me to. takze vlastne to delani ruznych veci v zuricim mori sveta me sklidnuje.
Oč jde?
OdpovědětVymazatProč si myslíš, že si to lidé neuvědomují? Protože na rozdíl od tebe je nezraňuje každá blbost a kvůli blbému vtipkování nebo kvůli tomu, že se jim něco nepovedlo, nelezou pod peřinu? Protože neberou nutnost vstát a jí a hejbat se a fungovat jako boj vojáka na frontě?
Hele, ty si ty věci takhle stavíš sama. Nemám nic proti tomu, že ti to takhle vyhovuje, že to tak potřebuješ, ale zdá se mi být mimózní na tom stavět posuzování ostatních - "když to necítí jako já,neprožívají jako já a neragují jako já, tak jsou otupělí, povrchní a mají vytěsněno..." - Kravina.
Každej se s tím srovnává trochu jinak.
Ty potřebuješ boj, tak ho máš.
A nemyslím tím teď boj většího proti menšímu, žrací zákony pudů a pod., ale tebe sama proti celému světu.
64. treba si to druzi uveodmuji a maji z toho radost. tesi je drobna vitezstvi, takze tim potesenim se ztraci podstata boje.... boje tela o preziti. nadechu a vydechu. uderu srdce. namaha udrzeni tela pri zivote.
OdpovědětVymazatto co jsem si uvedomila je fakt ze boj o preziti neni rozhodujici.... ze clovek a nesmi dostat n akolena.
65
OdpovědětVymazatRatko, všimla sis, jakou máš potřebu při napsání něčeho, co s eliší od tvého, ty druhé jaksi... znehodnotit? Ponížit jejich názory či nahlížení na cokoli? :-)
Oni si to uvědomují, ale nekácejí se z toho, protože uz toho mají radost a těší je drobná vítězství... Ono to napovrch zní jakože toelrantně, že jim to uznáváš, ale současně je to jakože je ti to cizí, protože bojovat je přeci "špatné", že ano...
Heleď, mně je vcelku fuk podstata debaty, je to takovej tvůj boj, hmmm, ano... ale docela je zajímavý sledovat právě způsob tvého myšlení.
Třeba podobně, jako ti to před chvílí napsala Liška u tebe, s tou tebou napřed propagovanou vzájemnou láskou mezi manželi - a šup - na muže se žena nesmí spolehnout, má ho jen na plození dětí.Taky je to takové... účelové...
aha, zkus to otocit. ze neshazuji druhe....ze se snazim rozkryt vlastni omyly. ze teda se snazim shodit vlastni nazory. setrepat je. ze sebe.
OdpovědětVymazattakze v tomto smyslu to je boj sama se sebou . to ano. nikoliv s temi druhymi. ze bych "ty druhe" chtela shodit .... vube ne. spise si neceho vsimnu, na sobe a uvedomim si to. a jen nahodne to otocim na druheho. ten s tim nic spolecneho nema. je to projekce. tyka se to jen a jen mojich potizi. ten druhy s tim nijak nesouvisi.
OdpovědětVymazatNo to se sice snažíš, jakože, ale děláš to tak "bezpečně", aby ti z toho vyšlo, že to děláš správně a od ostatních už jsi pokročila o kus napřed. :-)
OdpovědětVymazat68
OdpovědětVymazatTak proč píšeš o druhých, jak to mají oni?
si se snazim vydelit "tu vec". nejak ji ohranicit. to co chci prozkoumat ma mit nejakou formu. "ti lide" jsou n2co jako ja pred a po. Nebo nahore a dole. Je treba oddelit to co zkoumam od zbytku. klidne tam dosa`d a ja a ja. je mi jedno kdo to je. muzu rict ze ja jsem ten pred a ten druhy. jde mi spise o to zjisteni. je to tak nebo neni....nikoliv Kdo to tak ma.
OdpovědětVymazatAle když to tak je, tak to mají i ostatní, ne?
OdpovědětVymazatNebo aha, ty myslíš, že to tak je u tebe, ostatní tě nezajímají.
OdpovědětVymazatAle tak bych teda opravdu hlasovala pro to, abys psala radši "já kdysi" a "já teď", než "lidi" nebo "někteří lidi".
73. ale to taky neni to spravne. protoze ja ted je taky jen hypoteza... je to spis zkoumani. nevim jak to mam ted a jak to bylo predtim. diskusi s jinymi se nektere veci zdaji jakoby jasnejsimi, protoz enekdo do toho vnese svoji zkusenost a me se nektere veci treba rozstviti. ale spise nevim. moej pocity jsou jasné nevedeni.
OdpovědětVymazatKdyž do toho někdo vnese svoji zkušenost, je to lehce jinde, než když ty o ostatních napíšeš, jak to mají. :-)
OdpovědětVymazat75. to byla prece recnicka otazka. napsala jsem ze to tak treba maji... . co ja vim jak to kdo ma. at to ma jak chce. nebo nechce. dyt ty jsi horsi nez Saul. to je uplny vyslech :-)
OdpovědětVymazatNo když ty to tak píšeš dost často a ono to ty skutečné ostatní lidi občas docela mate, jak to vlastně myslíš. :-)
OdpovědětVymazatJá třeba chápu, že se rozhodneš psát, že tráva je červená, ale bude to pro tebe znamenat, že je zelená, a že nám to sdělíš a my se to tak budem snažit brát. Ale nebylo by pro všeobecné porozumění lepší zachovat všeobecně zažité kódování? :-)
ze je trava zelena je obecne mineni... to je nazor ktery sdili hodne lidi. takze o tom nemusim nic psat protoze jeo tom dohoda. . kdyz napisu ze je trava cervena tak zpochybnim tuto nepsanou dohodu - nazor.... a reknu: oni maji zelenou (potazmo vidim ji zelene) a zkusim nastinit proc je cervena. ze je pro ostatni zelena neni v ten moment relevantni i kdyz to treba tak blbe napisu.... no tak pardon.
OdpovědětVymazatHmm, víš, mně nešlo a nejde o to se s tebou dohadovat o nesmrtelnosti chrousta. :-)
OdpovědětVymazatme taky ne Ru, ale tak nejak se to zvrtlo na shazovani druhych.
OdpovědětVymazatAle proč? To je to, na co jsem se přece ptala od začátku a pak akorát napsala, co bych viděla jako dobré k tomu, aby to tímhle dojmem nepůsobilo.
OdpovědětVymazatNo nic. Nechme to. Koukala jsem po dlouhatánské době na televizi, dokonce na seriál, a zdá se, že soudce AK, byť jinak z rodinných důvodů soudce nemusím a zkolorované do sentimentu je nemám, bude zas po dlouhatánské době něco, na co se bude dát koukat i příště. Realitu si odmyslím.
Hello, girls!
OdpovědětVymazatNa mě to nepůsobí moc jako shazování.
Někteří lidi už vědí, že když se ratka vyjadřuje o něčem, může to být o ní. - abych se vyjádřila podobně. Prostě matení nepřítele tím, že člověk nepíše osobně. U ratky mě to neirituje. U těch, co přitom něco někomu podsouvají, někomu konkrétnímu z nás třeba, to mě irituje nesmírně.
Ale mě to taky neirituje. Jen jsem se ratky zeptala, jestli si je vědoma, že to dělá. Nevnímala jsem to, že obě polohy ("já" i "lidé") je ona sama, ale viděla jsem to tak, že potřebuje něco, od čeho by se odrazila, aby mohla rozjímat nad tím, jak se v průběhu života ona sama změnila, co našla, kam se dopracovala... A přišlo mi to akorát k těm ostatním trošku nespravedlivý. Jaksi šmahem je míjející popovrchu jen coby nástroje na použití.
OdpovědětVymazatProstě mi přijde, že Ratka hodně moc studuje sama sebe, ale druhý lidi jen skrze sebe. A přitom píše, jak se jí všechno dotýká, všechno její líto... Což jí samozřejmě věřím. Jenže je v tom nerovnováha.
83
OdpovědětVymazatResp., vnímám to tak u ní už delší čas, nejedná se jen o to, co napsala tady, akorát tady se mi to v hlavě nějak sesumírovalo k tomu dotazu.
jojó, to jó, ru.
OdpovědětVymazat- ratko, to ty říkáš, že přemýšlíš o něčem, hledáš, rozjímáš a většinou na základě vlastní zkušenosti. Jak taky jinak...
ru, tos docela vystihla a vůbec ne poprvé, nemluvíš o tom poprvé - že ratka pak strhne směr jinam a někdy to dělá právě přes to,co ona, jak ona, a pak odběhne od tématu, které se týkalo někoho jinýho, něčeho trochu jinýho. A to je opuštěno,skočí se na ratčinu půdu :)
Nojo, pěkně si často vedeme svou.
Lisko, hoho tady jsem to nestrhla ja... rozebirani zleho umyslu umyslu - shazovani druhych se tady rozhorelo postupne. puvodne jsme psala o tematu ktere se tyka tooh co pise Ru. Ze svnimam jasne dva svety. Ten vnejsi - viditelny, kde se hodne konkuruje, meni, preleva a kde se starne a umira a ztraci a nachazi... a ktery vnima cim dal ti vic "naholo" - takze bez prikras jak moc me bavi. A druhy svet vnitrni - utociste, domov... klid. Taky jsem rekla a tim jsem spustila reakci ze lide (potazmo ja) berou ten vnejsi, ten zjevny jako jediny a proto si ho prikrasluji aby byl snesitelny. ale prava povaha sveta se stejne ukaze.
OdpovědětVymazata zvrhlo se to ve shazovani druhych
86
OdpovědětVymazatJo, takže rozebírání nečistých praktik argumentace je rozebírání zlého úmyslu?
On tady někdo psal o úmyslu, Ratko? :-)
Neřeklas, že potažmo ty, řeklas jen že lidé, a ne jednou. Tak to prostě je, na to jsem reagovala.
Prostě jsem napsala něco, co se mi nějak jeví, a ona je z toho zase aféra. Proč?
Tak na to serte a je to.
Mě tohle pitvání a dohadování se a zpětné dodávání detailů, co by jak by to měly změnit, aby to neto - fakt dost neba.
OdpovědětVymazatjsem se zacala branit... pak z toho vyjde paskvil. nejlepsi je kdyz se nebranim.
OdpovědětVymazatA jak to pokračuje dál? ... myslím ten článek.
OdpovědětVymazatNevím. Sama furt nevím.
OdpovědětVymazatKdyž něco nevím, nechám to být a jdu se ponořit do něčeho jiného.
Tak jsem si koupila nový monitor, 24", značku,jakomámj vpráci, protože tam je spolehlivá, dobře zpracocvaná, bezproblémová... Jen tahle měla mít lepší technologii pro fotky. Vše ok, až na to, že když u něj sedím, hromadí se mi tlak v uších a v hlavě, až do palčiva, vjem intenzivně vysokého nadslyšitelného, a přece pocitem slyšeného tónu. Myšiplaš.
Asi ho zabalím a vrátím zpátky ve 14-denní lhůtě. Handrkovat se o reklamaci spožadavkem výměny monitoru v tomhle případě nejspíš nemá cenu.
Ach jo. Chudák krokodýl se tak těšil...
A krokodýl se tak těšil ... tak to je škoda.
OdpovědětVymazatNo, jenže teď řeším problém, jestli slyším tak neskutečně dobře, nebo mám tak neskutečně silnej tinntius po čtvrtečním a pátečnímpískování na hřbitově bez sluchátek (zapomenutých na firmě).
OdpovědětVymazatHa.
Mladší synek nic neslyší, a podle věku by měl, měl by mít podle věku vnímavější sluch za hranicí běžného rozsahu než já.
A já to slyším i na jeho počítači.
Takže... Jsem zavolala ještě druhého synka, aby se začátkem týdne stavil na hovězí na houbách a domácí knedlík a poslechl si ten monitor taky. A řekne mi. On má ověřeně necitlivější sluch a barvocit z celého zbytku rodiny.
Hmm, a taky budu potřebovaž novou klávesnici. Ten mezerník už se tam bimbá více méně zbytečně.
OdpovědětVymazatKlávesnice je skoro zadarmo, ne?
OdpovědětVymazatNo, taky bych čekala s věkem spíš selektivní "hluch" n0a určitou frekvenci, hojně používanou v zaměstnání, než citlivý sluch. Gratuluju!
Já to mám blbý ve svém pokoji u rodičů - dřív jsem v něm spala dobře, ale v době, kdy už jsme tam nebydlela, udělala VZP z býv.hotelu Flora svoje sídlo a klimatizaci ve dvoře. Okno mám do dvora. Ze zatímních zkoumání mi vyplývá, že klimatizace asijede jen někdy nebo jen v některé noční hodiny, protože někdy mi nevadí a jindy prostě spát dvě hodiny nejde, protože položím hlavu a postel pode mnou vibruje strašně hnusně, otravně asi jako hejno komárů, je to k zbláznění. A jindy nic. Většinou nic. Nechápu. Ale těch pár nocí vibrace, co jsem zažila, byla hrůza. Snad dneska bude klid... :)
klimatizace je hnusna... ale pisteni a pipani mi moc nevadi. i kdyz slysim, nevadi mi to. mozna neni problem pisteni a pipani, jako spis ze to cloveka rozciluje. vim, ze kdyz jsem byla tehotna s prvnim deckem tak me rozcilovalo kazde bzuceni. musela se vypnout lednicka ve vedlejsim byte... protoze me vytacelo jak vibrovala zed. ted spim i když jsou zvuky. dokonce s chrapajici babickou v posteli jsem mohla spat. protoze me to nerozcilovalo. slysela jsem to a nic.
OdpovědětVymazatjéjej, zase problémy s klávesnicí :-))
OdpovědětVymazat97
OdpovědětVymazatNo, ale tentokrát je prostě ochozená.:-) Omlácená. Dlouhej mezerník nejvíc, v krajích už nebre
A taky vymletá od vyndávání a nandávání kláves kvůli mytí.
Posledně když jsem si do ní nalila kabinetní Zweigeltrebe, už jsem ji radši ani negenerálkovala.
96
Kdžy jsem kupovala byt, děsila jsem se, že s ezblázním z tésilnice vedle.
A neblázním.
I když je fakt, že mě to vlétě ráno vzbudí o něco dřív,při otevřených oknech, prostě tak nevyspávám.
A odtah štěpků na vedlejší tesárně už ani nevnímám. Akorát někdy, taky v létě. To mě trochu sejřej, že mají končit v deset večer a někdy ještě vě tři čtvrtě na jedenáct hučí a bouchá odtah.
Ale to mi vadí spíš proto, že to kazí hezkou letní noc, než že bych při tom nemohla usnout.
jo, vysoke frekvence tesne nad hranici slysitelnosti opravdu vnimame jako neprijemny tlak, to mam osobne vyzkousene s cdckem nahranym z generatoru.
OdpovědětVymazatnejsem vzdelanej elektronik, vim jiste jen ze spinane zdroje casto piskaji, obcas na to upozorni nejakej odvaznej recenzent, ale uz nevim jiste jestli v lcd monitoru by z principu mohlo piskat jeste neco jineho.
osobne bych to vratil a hledal jinou znacku, nezkousel bych jiny kus.
kdyz jsem se loni po letech odhodlal konecne vymenit crt monitor za lcd, v podstate proto ze to co se mi na oci libilo mizelo z trhu a nove modely se mi nelibily.
nove modely lcd co prisly do prace byly tak nejak do modra a neprijemne bodavy kontrast bile, coz starsi lcdcka nedelaly, ty byly prijemne, sice bila lehce do zluta, ale bez toho zdvihu v kontrastu, a ukazalo se ze ty stare LCD jsou IPS s podsvitem CCFL trubicemi, a ty nove LCD jsou IPS s LED podsvitem,
tak jsem jeste par dni surfoval a trefil jsem dve informace, jedna ze extremne citlivi lide oznaci IPS panel v bile za neprijemnejsi nez PVA, a druha ze je ve sleve za 6,5tisice 23palcovy orezany PVA+CCFL EIZO,tak jsem podlehl touze po EIZU a mam ho.
takze normalni clovek by si mel kvuli barvam a tonalite koupit IPS, a jenom clovek extremne citlivej na oci PVA.
TN bych nebral v zadnym pripade, to nema ani barvy ani tonalitu, pokud neni mozne financne dosahnout nekam na 4500,- za nejlevnejsi IPSko, tak bych hledal pouzite, i treba mensi rozmer. znackove, treba delly a hp vydrzej hodne.
koukam ze IPS je dneska v 23 palcich uz od 3000,- (Benq),
OdpovědětVymazatkdybych ja musel maximalne setrit, tak misto 24 TN bych vzal 23 IPS.
pry slusna i kdyz malo znama znacka monitoru je iiyama. ale osobni zkusenost nemam.
TN snad dneska už člověk trošku dělající grafiku ani nekupuje... :o)
OdpovědětVymazatJo, mám Iiyamu. :-D
Doma i v práci u sebe. Je fakt dobrá.
Jo, taky jsem šla kvůli očím po VA (plus Flicker Free), IPS máme dole v kanceláři ve dvou provedeních dvou různých výrobců a nechtěla bych ani jeden, v mojí dosažitelné relaci mají všechny příliš vysoko nejnižší nastavitelný jas, nerovnoměrné podsvícení a IPS golw. Jo, barvičky přenádherný, ale černá do fialova a holčina, co na tom coby sektretářka sedí většinu dne, naříká na oči od úterka až do konce týdne.
100
OdpovědětVymazatJinak Benq je to kvalitou hodně kus od kusu, prý dost poruchový těsně po záruce a záruka jen dva roky, na rozdíl třeba od Dellu nebo té Iiyamy.
23" full HD má menší velikost bodu, chtěla jsem, aby byl aspoň 0.26něco, 0,27.
hergot... ještěže o monitorech nic nevim, jinak bych to tady musel asi všechno vyházet :-)
OdpovědětVymazatS jedním Benqem jsem celkem spokojený, ale nebudu se radši dívat, jestli je TN či IPS :-)
Jednou jsem byl u grafika, který používal stínítko - takový ten rám seshora dolů a po stranách... to bylo znát, že pomáhá...
V poslední době mám problém s ušima - tedy už s jedním - něco mi tam furt rezonuje. Není to žádný popsatelný zvuk, jen takové.... "znění" - něco jako když jsi někde v hrobovým tichu až to bolí. A po cca třech návštěvách na ušním mi došlo, že mám na té straně starý počítač, který hodně hučí - sáhnul jsem na něj (v místě větráku) a okamžitě mi zalehly uši - sundal jsem ruku, a odlehly. Nějaká divná rezonance nebo co... Pak jsem schválně dal ruku na větrák, zalehly - a vypnul jsem počítač - a ony zůstaly zalehlé! Pustilo mě to až po nevímjaké době.
Asi mi tam někdo dal nějaký strojek, když jsem spal :-)
Doktorka řekla, že si mám zvyknout :-)
Koupil jsem si nový počítač.
Mám zalehlo jen tak na čtvrt volume :-)
103 - !
OdpovědětVymazatMladšímu synovi jsem právěže dala k posouzení ten svůj nový monitor a ze synka vylazlo, že na tom nic nepozná, protože má uši zalehlý z každýho počítače, i ze svýho a z tátova.
Mně zalíhaj jen teď u tohohle monitoru. Ale už to cítím míň než na začátku. Buď už ohluchuju, nebo se na tom před víkendem opravdu podepsalo i to pískování bez sluchátek.
Zítra přijede starší syn, tak udělám pokus ještě na něm, a ještě mě napadlo, aby mi přivez vrátit kočku z prázdnin o týden dřív (máme ji ve střídavé péči, má ji na léto, když nejezdí do Brna do školy).
Kočka mi to řekne stoprocentně, jestli tu něco "piští". Byla zvyklá mi líhat na klíně, když jsem dělala na počítači. Nebo mi spát na posteli vedle. Uvidíme, jestli bude, nebo jestli se radši bude stěhovat jinam. Kočka řekne rozhodující slovo, jestli monitor vrátit, nebo ne.
Ale docela by mi to bylo už líto vracet, obrazově jsme spokojená a navíc budu muset zas něco vybírat a rozhodovatse, a to už se mi ňák nechce. :-)
Což mi připomíná ten dotaz v 90.
V tomhle ohledu už jsem si vybrala. Dneska.
Pokračovat dál nic nebude, víc jsem doufala a věřila než skutečně viděla, ale naděje sama o sobě prostě nestačí.
Kolegovi nicméně ani tak dát nehodlám. :-))
Schválně ať si zkusí sáhnout naplocho rukou na větrák (tu děrovanou mřížku teda), jestli dojde taky k propojení :-)
OdpovědětVymazatTen nový stroj jsem si dal co nejdál, kam kabely dovolí - a pod stůl... uvidím, jestli uslyším :-)
V soukromém rozhodování vpodstatě nejde o nic jiného. Někdo ví už napoprvé a "bezdrátově", že souzní, jiný se nepropojí, ani když si pro kontrolu ještě sáhne.
OdpovědětVymazatA já žádnýho chlapa neznám.
OdpovědětVymazatHaló, slyšíte, chlapi u monitorů, jestli ještě vůbec něco slyšíte, tak slyšte, že jsem o žádným už dlouho neslyšela. Je to až hanebně příjemný, nevídat se a neslýchat s žádným.
šmarjá... hluchej, starej, tlustej, většinou blbej a výtvarně nenadanej... buď ráda, že jsem za monitorem ;-)
OdpovědětVymazat105
OdpovědětVymazatMonitor větrák nemá.:-) Tobě hlučí počítač. Dělají to často zdroje.
106
Já taky věděla hned na začátku, že je to vedle. Ale někdy když toho člověka znám dýl a jsou tam i milý přitažlivý věci, tak ty vykřičníky jakoby zarostou. Nechám je zarůst.
Přemlouvám se, že nemůžu někoho přece odepsat/odsoudit jen tak, že mu musím dát šanci, že třeba...
Jenže pak to zase vyskočí.
A když jsem já rapl schopnej jít do čehokoli, radovat se z jakékoli kraviny, zvyklej se rozhodovat rychle a děj se pak vůle páně, však to vyřeším za pochodu... - no, tak to s opatrnictvím a váhavostí až zbabělostí a klikatostí v komunikaci, včetně apriorně obranných postojů nemůže jít dohromady.
Nejhorší, že je mi to zas líto, protože to není zlej chlap a já bych mu radost dělala docela ráda.
Jenže mi to nepude. Vlastní stín člověk nepřekročí.
109. - no, to byl přesně můj poslední "případ", zmiňoval jsem se o něm kdysi... kdy jsem byl svědkem zborcení snu, rozpadu všeho, do čeho jedna známá šla a hrozilo jí, že skončí sama v rozbouraným domě. Všechno, co potřebovlala, bych byl ochoten zaplnit.. mi přišlo. Ale pak došlo na to překračování vlastního stínu, tedy stínů - na obou stranách. Dpadlo to výborně - přesně ve stejnou chvíli jsem řekli "hele promiň, ale já tohle (nebo takhle) nemůžu..." a přesně bylo znát, jak bychom si navzájem rádi vyhověli, nicméně v jakémsi zvláštním obousměrném soucitu :-)
OdpovědětVymazatAle už jsem ji delší dobu nezkontroloval, vadilo by mi, kdyby šla blbou cestou...
Rádi bychom si vyhověli, nicméně v jakémsi zvláštním obousměrném soucitu... velmi přesné...
OdpovědětVymazatTak ji zkontroluj. :-)
:-)
OdpovědětVymazatJo, zkontroluj. Taky asi zkontroluju Akčního hrdinu - na konci června poslal sms a já už nereagovala, tak se na to asi podívám :)
OdpovědětVymazatA v noci se mi zase zdálo o býv.manželovi - nojo, to je tím, že nikoho takovýho milýho jemnýho jinýho neznám, asi. Tak musí být ve snech on. A vrtá mi hlavou nový kolega, co přijde za měsíc ... jojo, asi se už nažhavuju a půjdu do akce. S kým, to teda těžko říct :-D
110. no vidite to, a zrovna na pripady kdy si oba reknou vzajemne: promin tohle zu nemuzu... plati manzelsky slib nebo nejaky slib jedno jaky. teda kdy si oba reknou, ze prece neutecu a nenecham toho druheho "v Tom". A tak ti dva zustanou spolu. a chvilku se kazdy cuka a rozhlizi po jinych, jak by to s tim a onim bylo urcite supr kdyby to bylo.... a case, se cukaji mene a mene..... Tak nejak smutne to je na jedne strane. Velmi smutne.... a na druhe strane si myslim, domnivam se tedy mozna naivne, ze takhle to ma hodne paru. Ze zustanou spolu protoze nemohou odejit a nechat toh druheho samotneho. Protoze je tam treba dite.... nebo neco duleziteho.
OdpovědětVymazatAniz bych chtela rozebira vztahy mych deti, napadlo me ze treba kdyz koukam na toho nejstarsiho ze se nekdo dostane do dost velkheo srabu kdy v nem vsecko krici: utec, vyser se na to... zmiz. Ale pocit zodpovednosti a vlastne vedomi toho ze ja jsem primy ucastnik toho co se deje mu prikaze: zustan. A treba my na to koukame a rikame si: Jakdlouho to vydrzi? Treba jo. Treba to vydrzi. Anebo ztrati tvar. Ono je nekdy ztratit tvar taky jedine mozne reseni aby se clovek nezblaznil.... ale nekdy zase jeho vnitrni hrdost mu nedovoli.... odejit. protoze prece neutece. Tak nejak. Nevim zda k tematu ale tak trochu z druhe strany. Proc nekdy lide zustavaji spolu, ve srabu a vproblemech. a bojuji ze vsech sil, treba az.... k samoobetovani. Jen proto ze by se nemohli podivat na sebe do zrcadla kdyby odesli.
chtela jsem rict, ze pokud se ti dva nerozhodnou vnitrne (neslibi si to jeden druhemu) tak se proste jen nesejdou... projdou jeden kolem druheho a minou se. anebo zustanou v dobrem, ale ve zlem se pak rozejdou protoze se vnitrne citi volni. Muj stredni ma velmi Pekny vztah, nekolik let. ale je to takovy prijemny zivot. rozumi si.... ale co kdyz se neco stane, tomu druhemu jebne treba z toho vseho. vim ze teoretizuji. v dobrem je prijemne s tim druhym byt. ve zlem, ve stresu, v srackach.... pak prichazi to neco navic. slib. nebo nejaka vnitrni prisaha. nebo neco....navic. cojavim. zavazek. pocit zavazku.
OdpovědětVymazat114
OdpovědětVymazatRatko, probůh, ty zas matláš dohromady to, o čem se tumluví, s tím, o čem ráda mluvíš ty.
Manželský slib si snad dávají lidi, co jsou se vztajem trochu někde jinde, než že se oťukávají a začínají poznávat, takže si kupříkladu dali akorát jednou pusu, jednou se byli koupat v rybníce (do kterýho on nevlez, protože mu byla zima) a jednou byli na houbách (kde se sobě navzájem ztratili, protože každej byl toho názoru, že je lepší ty houby hledat v jiné části lesa). Vlastně ani neznám jeho příjmení, jen jméno jeho psa, to je prdel, co. Fakt netuším, proč bych se měla zaříkávat za neutečení a neponechání ho samotného. Nejsem pes záchranář, fakt ne.
ale je mi jasne ze moje komenty jsou mimo misu. je v posledni dobe resim, co to je "ztratit tvář". Tak nejak sama pred sebou a pred druhymi. Jaky zivot ma clovek vest aby si sama sebe mohl vazit a rict si sam sobe: Nestydim se sam pred sebou. Ale mohu cestne predstoupit pred druhe a klidne se nechat vytahnout na pranyr. treba. ale vedet, byt si 100% sam pred sebou jisty ze neuhne.... ze si za tim stoji. ze si sam sebe váží. i když třeba jiní to berou jinak.... a třeba se mu smějí a ukazují si kolečko. ale tím že člověk uvnitř ví, že si je jistý.... tak mu je to někde. taky jsmesi rikali s muzem, ze at by se nase deti rozhodli jakkoliv.... kazde jejich rozhodnuti je spravne. vubec ani na chvili nepocituje ani jeden z nas Mandat tomu druhemu poradit. ze proozumim takovemu i makovemu rozhodnuti. ze to rozhodnuti si clovek sebou nese. a ta vnitrni hrdost spociva vlastne v tm, ze si je toho rozhodnuti vedomy. ze takhle rozhodl.
OdpovědětVymazatresim si Ru neco intenzivniho svojeho :-) smaz to klidne.
OdpovědětVymazat118
OdpovědětVymazatNesmažu, v rámci interblogových souvislostí to zapadá. :-))
napadlame totiz v teto souvislosti i s komentem 116. ze pokud se clovek tomu druhem nepriblizi az na intimni blizkost.... tak vlastne zadny zavazek neni. takze zustat jen na povrchu a nepriblizovat se moc je ochranou. jak se clovek moc priblizi.... muze vzniknout zavazek. pocit odpovednosti.
OdpovědětVymazat120
OdpovědětVymazatBezpochyby. Proto taky myslím, že to s tolika chlapama drhne, nechtějí závazky a pocity odpovědnosti = nepřipustí přiblížení.
A někteří to mají ještě zdokonaleno, že by intimno chtěli, ale přes ten svůj strach se nedokážou dostat, takže vedou sice pěkný řeči emocionálně morální a vědí nejlíp, co by jak by měla ta ženská, ale sami krok dopředu neudělají a před krokem směrem k nim uhnou.
Tak co s nima. Nic. Nezachraňuju, nepřevychovávám.
Takže jasně, vlastně zas jen utíkám. :-)
117
OdpovědětVymazatratko, něco se děje...
a ty sama sobě odpovídáš. Vypadá to, že se ptáš, ale ty si už odpovídáš:
"Jaky zivot ma clovek vest aby si sama sebe mohl vazit a rict si sam sobe: Nestydim se sam pred sebou."
No, takový. Aby si sama sebe mohl vážit a říct sám sobě: Nestydím se před sebou.
122. jojo, deje se to... ze se dostavam jakoby do urciteho veku a zaroven ne. takze uz spoustu veci nemusim... ale porad jeste vsecko muzu. takze nejsem honena kravka jako driv, ale mohu nad tim co delam se i zamyslet :-) proc to delam a tak...
OdpovědětVymazat116. jeste se vratim k tomu co jsi napsala. ctu to samozrejme z pozice ciziho. pises ze nechces byt pes zachranar. ale ze nevlezl do studene vody rybnika a sel hledat houby jinam nez jsi chtela ty... nic neznamena. teda tim ze by jsi sla s nim hledat a akceptovala jeho neplavani v rybnice, nijak by jsi ho nezachranovala. Nebo neco nechapu... Kdyz o nekoho stojim, tak se zajimam o nej. jdu s nim po lese, kdyz nechce plavat tak se s nim taky neplavu a tak....teda me napadlo. Jakoze kdyz o nekoho stojim, tak se snazim.
OdpovědětVymazat124
OdpovědětVymazatJá psala, že to něco znamená, krom toho, že to byly dva docela srandovní zážitky z těch mála, co jsme spolu měli?
A to o těch houbách jsem napsala tak, že šel jinam, než jsem já chtěla?
Psala jsem, že zachraňováním myslím ty příhody z lesů?
Proč mi podsouváš něco o nějakém nesnažení se?
Ratko, co čteš a co si jen překládáš do svých představ o mně a o světě podle svých sklonů a bývalých náhledů? :-)
Podívej, nechci podrobně popisovat, co ajak a proč bylo či nebylo, pěkné ani nepěkné. Prostě nechci. Tak se smiř s tím, že informace jsi dostala velmi velmi kusé a nepodstatné a máš dvě možnosti, buď mi věřit, že vím, co dělám a proč mi na něm cosi neštymuje, a nebo mi nevěřit, na základě toho, jak znáš sama sebe, a pak mě samozřejmě můžeš rozebrat a zparnýřovat, jak dělám ty vztahy blbě a sobecky a nedomyšleně a nevidoucně a pošetile oproti tvému hlubokému křesťanskému porozumění.
OdpovědětVymazatAle mně to vcelku k ničemu tentokrát nebude, jen mi to něco málo informací zas dodá o tobě. :-)
Jen napovím: V něčem mi silně připomíná Ghosta.
OdpovědětVymazatDýend.
125. ale houby s octem. prd ti podsouvam. se na tebe vykaslu priste. dyt mi po tom prece nic neni. jsem si myslela ze kdyz je to o tobe a ze jsi to napsala, ze to trebamuze byt pro tebe zajimave. pro me je to nanic. jdu spat. uz ti nikdy nic nenapisu. kaslu na to. pry pranyruju. trhni si. brou
OdpovědětVymazat:-))
OdpovědětVymazatNení mi to k ničemu. Takhle pospojované kusy mých sdělení dohromady tak, že z toho vyleze něco, co jsem nenapsala a co by mě ani ve snu nenapdlao si to myslet, to prostě k ničemu být nemůže.
OdpovědětVymazatKdyž by ses na něco ale zeptat chtěla, že by tě fakt něco zajímalo, můžu mejlem.
Takže pořád jsi ve fázi vybírání si ?
OdpovědětVymazat131
OdpovědětVymazatNe.
Jsem ve fázi, že mi je líto, protože měl hodný voči a uměl se mi smát, ale dál nic nevybírám.
Řeším tinnitus. Páč monitor je v pořádku, porouchaná jsem já.
Jen ještě nevím, jestli jen po tom dvoudenním pískování zrušený vnitřní ucho a na jak dlouho či na furt, nebo proto, že mi zas lehaj ledviny a hypertenze na diastole mě sejme ještě do Dušiček.
Nechci zatím vědět. Papkám kapičky a doufám, že zaberou.
ad 114. Radko, tohle byl právě opačný případ - my jsme od sebe neodcházeli, ale naopak přicházeli :-)
OdpovědětVymazatByl jsem svědkem jejího zborceného snu, kdy prodala vlastní majetek, aby zajistila nový život se svým přítelem v nově opraveném domě. Zbyla jí ruina bez chlapa a jakékoli materiální i psychické podpory. Byl jsem do toho vtažen profesně, coby kamarád obou stran. Tak jsem pak měl nutkání nějak pomoct. Ty věta nezněla "...UŽ takhle nemůžu..." ale "...takhle nemůžu...". Probírali jsme budoucnost, neřešili minulost :-)
133
OdpovědětVymazatPoslední dvě věty dtto u mě. :-)
mala drobna rikala ze mam hodny oci, vysoka docela pevne stavena zas rikala ze koukam jako bych chtel zabit.
OdpovědětVymazatje mozne rict ze rozhodnuti je ruleta.... (sen vyjde nebo nevyjde) a je mozne rict ze sadim a sklizim.
OdpovědětVymazatkdo sadi sny... sklidi rozbity sen
A co jako, Ratko?
OdpovědětVymazatZe teda mám vzít kohokoli jakýhokoli a pak si ho vypěstovat?
Na to fakt věříš?
135
OdpovědětVymazatZvážím, zdali jsem malá drobná. :-D
137. no mozna i tak se to da rict. vychazet z toho co je. teda ze skutecnosti. nepohybovat se ve snech ktere splaskavaji...
OdpovědětVymazat139
OdpovědětVymazatJasně, přesně z toho vycházím. V pěti stech metrech nad mořem broskve pěstovat nebudu, nejsem blbá a vím, že by nestály za moc a nakonec by stejně chcíply.
133. tomu rozumim, i tomu snu. i ze clovek vsecko hodi za hlavu a zustane sam bez prostredku. pamatuji si jak mi vykladala maminka o menove reforme, o vsecko prisli. uplne o vsecko. zacinali jen s holyma rukama a babicka se chtela zabit. chci tim rict ze v urcity Moment se pravda -realita ukaze. i moje role kteru v te realit hraju. kde jsem, co tam delam odkud jsem prisla a jake mam moznosti. A to staci. Neni treba se vracet ke snum.... to byla jen prazdna bublina. nic to nebylo. Realita je ot co prave je a cim je clovek schopne to jasneji prokouknout, teda vic dohola a obnazene, tim jasneji se dokaze i rozhodovat jak dal... co jeste je mozne a co neni atak. a treba zjisti ze je nesmysl renovovat ruinu, ze musi odejit treba. uvidi nejlepsi reseni jasne a jendoznacne.
OdpovědětVymazatopet dlouho kecam.... zbytecne. videt pravdu. porad jde o Pravdu. o nic jineho.
136. no jeste bych to rekla ... ze mozna ani nesadim a ani nesklizim, ze mozna se jen prostrihavam skrzeva houstinu co tak jaksi vyrusta hlava nehlava.... jak chce.
OdpovědětVymazat142
OdpovědětVymazatNo vidíš, tak to děláme stejně! Já taky prostříhávám. Větve mířící do koruny jdou pryč a je to. :-D
no a v tom je jádro pudla.
OdpovědětVymazatStříhající ženský nám nahání hrůzu,protože od nich hrozí přistřižení křidélek:-)
144. to jo. Zenska muze nejdriv oslepi a pak pristrihava . On si toho leta vubec nevsimne. Teprve az chce vzletnout tak zjisti ze se jen plouzi... acasem mu treba kridla i dorostou ale zu zapomene letat a tak.... az chcipne.
OdpovědětVymazat145:
OdpovědětVymazatJo.
A ještě k tomu všemu musí tu ženskou držet za nohu,aby neuletěla ona mu:-0)
144/145
OdpovědětVymazatNikoli, to je právě podstata rozdílu mezi některými ženami. Některé berou, co je, a pak postupně nenápadně přistřihují křidélka, jiné se podívají, co je, a buď berou, jak je, nebo odstřihnou komplet, neb přistřihování do tvaru je jim protivné. :-)
146
OdpovědětVymazatAno, to každopádně. :-D
ad 114.ratko, to co píšeš bych řekla je spíš pro ty, co už se jednou kdysi rozhodli, že budou spolu, samozřejmě tam byla láska a třeba i je, nebo nějak jiná už..něco spolu zažili, dobré i krize např. a přestáli je, vychovali děti, prostě je dost toho, co je spojuje léta. Ok, tam se pak jen tak neutíká, to už musí být důvod a i tak to není nic moc..když člověk zjistí, že je lepší a už nejvyšší čas raději i přesto utéct.
OdpovědětVymazatNěco jiného je, když tě s někým ještě nic nespojuje, zjistíš, že by i těžko spojovat mohlo..pak je myslím zbytečné prostě brát jen to co se jeví zpočátku ještě jako to lepší, ale neslučuje se to s pohledem na život toho druhého.
Vím, že myslíš, proč to nerisknout a třeba..
Jenže když tomu hned něco začne citelně chybět, pak radši prolejzat tím roštím.
Člověk bez závazků k tomu druhému si přece může vybrat, a nejlépe ví, jak to asi nejspíš může dopadnout a že nikoho nepřevychováš, ani to nemáš zapotřebí. Ani ten druhý by o to pochopitelně nestál :)
Jo, tak to vidím taky tak, že ne, už nemůžu, ale TAK NEMOHU..
149. diky Aninko... mas pravdu v Tom ze aby dva se dostali k sobe tak je treba nejake pojitko. pozdeji je tech pojitek hodne, na zacatku treba jen jedno. ale neco je spoji. treba sex, nebo povidani, nebo konicek.... nebo cojavim neco co je zajima jeden na druhem. ale treba to neni poznat hned. tka jsme ti myselal. ze to treba neni hned videt. ze to se ukaze.... ale chapu, ze clovek nechce ztracet cas. kdyz se ukazuje ze zde nic spolecneho neni. nic. vubec nic. takze jemozne si vybirat.... z hromady. jenze casem jakoby ta hromada se zmensovala. mozna nekde ne.... nekde je treba furt obrovska. pamatuji si z Meho mladi ze ani tehdy nebyla ta hromada velka a moc vybirat neslo. a taky jsem psala zu vickrat, ze vlastne to ani vyber nebyl. bylo to prirazeni.
OdpovědětVymazattakze vlastne tema je o Tom, zda vybirat a vybirat z hromady.... nebo zda si jen nechat (osudem) nekoho priradit. A jak pise Ru nahore. nechat to tak.
do prcic, hlavne at to nevypada jako nejaky pranyr doprdele. ja bych si treba nenasla v zivote nikoho. ale tim ze mi byl nekdo prirazen osudem - tehotesntvi tak jsem s nim zustala. a treba se toto stane vickrat v zivote, ze je nekdo cloveku prirazen. bavili jsme se vcera Doma o Tom s muzem, ze jsem mu zachranil azivot. nekolikrat. A on me taky, nekolikrat. to neni otazka vyberu. ze si nekoho vyberu. z hromady. je treba pripustit aby se to delo. aby se to stalo. to neni otazka vyberu i kdyz se to mozna tak jevi..... ale proc s tolik lidi rozchazi. to eni proto ze by si spatne vybrali. oni spolu jen nevydrzi. ale to zase melu dokola. zabte me proste.
OdpovědětVymazata pak dyz je clovek sam a nechce byt. tak musi cely ten Mechanismus prirazeni osudem absolvovat.... a co kdyz to nevyjde? tak vybira tak ze si nikoho nevybere. pak se nic nemuze stat. neumi resti silenstvi priazeni a prokousavani se houstinou. protoze tak to je. kdyz dva lide spolu setrvaji tak maji za sebou cele dejiny katastrof.
151
OdpovědětVymazatRatko, a jak jsi přišla k tomu těhotenství? To ti přiřadil kdo? :-))
Jinak, ano samozřejmě, pokud mechanismem přiřazení myslíš tu etapu od zamilovanosti k normálnímu, všednímu, a tudíž pevnému vztahu, tak ano, to je dřina, kterou se už člověku podruhé (či potřetí) nechce abolvovat s kdekým.
152. Osud? :-) brala jsem to jako znameni. ja se s kluky rozchazela jak na bezicim pasu, zadny nebyl dost dobry tak abych s nim chteal zustat nadlouho.... to dite rozhodlo. a brecela jsem jak zelva, nechtela jsme se vdat. a rikala jsem si, ted umiram. muj zivot skoncil. uz budu jen vdana panicka.... odted uz to nebude nikdy jinak. jsem v pasti. a citila se v pasti dlouha leta. i kdyz jsem se snazila udelat Maximum pro vsechny. pro sebe i pro deti, pro partnera i pro rodinu. ale doopravdy volna jsme se necitila.... i kdyz jsem se snazila se z chomout tak nejak dostat ven....alespon cumak vystrcit. no kecam :-) naucila jsem se ve vztahu a partnerstvi spoustu veci. prave tou vzajemnosti. ze ot neslo jinak. ze to muselo byt ve vztahu. ze to neslo jinak.
OdpovědětVymazat152. jo, presne tak jak pises - ta druha veta. ze prvotni zamilovanost nic neznamena, teprve az ta druhotni prace - drina ty dva stmeli. a komu se to chce kdyz vlastne o nic nejde....a ani ta zamilovanost tam pak uz neni. je zbytecne se vzajemne trapit.
OdpovědětVymazatTy mi asi nerozumíš.
OdpovědětVymazatTak napřímo - s kolika jsi spala, než jsi byla přiřazena svému budoucímu muži?
Já třeba s jedním - právě proto, že jsem nechtěla spát s nikým, o kom bych nebyla přesvědčená, ž s ním chci i žít.
A kdyby mi ten první nelhal o svojí manželce, možná bych zůstala u něj.
mam duvody se tim nesverovat na blogu ktery cte cela moje rodina. ale ano, byli nejaci ale ty bych si nevybrala za zivotne partnery. hledala jsem. i byla zamilovana ale preslo me to. Proste jsme chtela taky nejakou zkusenost mit.
OdpovědětVymazat155. aby to nevypadalo ze nejak narikam, tem obrovksy pocit zodpovednosti za to co se deje jsme meli oba. ja i Partner. Jeho statecnost obdivuji dodnes. ale oba jsme byli statecni :-) On videl moji rodinu a ja jeho. Takze vzajemny udes. Ale o to nejde. spise jak jde o absenci snu a predstav. ze zadne nebyly. nebylyiluze, nebyly sny... presto bylo hodne hezkeho, hodne svetla. i kdyz snu.... poskrovnu.
OdpovědětVymazat154
OdpovědětVymazatNo, a jsme u toho!
Tohle je prostě tvůj pohled a automaticky předpokládáš, že ho mají všichni ostatní.
Když tu už roky píšu, že třeba já to mám přesně naopak, že o tu zamilovanost nestojím, že je to pro mě akorát ukrutná slepá dřina, skrze kterou se musím prodrat k tomu obyčejnu, tak to k tobě jaksi nedoléhá a pořád mi "přiřazuješ" ty bloky, co tam vidíš ty.
Ani za svého manžela jsem se nevdávala ze zamilovanosti, ale z úvahy, že bude dobrým otcem pro moje děti.
Jenže to poněkud nevyšlo, protože jsem podcenila některé nekompatibility mezi námi (o nichž jsem od začátku věděla, chodili jsme spolu nadvakrát a napoprvní jsem se kvůli nim s ním rozešla, právě po opadu oné zamilovanosti) a přecenila svoje síly a schopnost unést ty nekompatibility, ale třeba taky bydlení v barabizně plné plísně a neshody kolem toho.
A proto už teď podobné "světonáhledově komunikační" nekompatibility podceňovat a házet za hlavu nehodlám. Protože vím, že je neunesu.
Takže buď bude někdo, s kým se nebudu muset přemáhat a snažit se být/nebýt nějaká, abych se s ním domlouvala a shodovala, a vydrží to i po "zchladnutí", a pak to má cenu, a nebo nikdo takový nebude, a pak nemá cenu do mých slabostí a neschopností zatahovat někoho dalšího a podílet se na dalším jeho zklamání.
158. jo. tak nejak. kdyz to funguje jakztakz zastudena o to lepe zatepla. v barabizne jsem zila chvilu... tady zase moje vyhoda, ze Partner chce bydlet v hezkem. z toho profituji dodnes. to je pak opravdu vyhoda a mozna i nahoda, ze zrovna parnter ma rad cisto a hezke usporadane bydleni. ale zase to nese sebou jine nevyhody. me teba bordel nevadi... ale ani to nemohu zazit protoze muj muz chyta Amok kdyz vidi neporadek. takze si bordelu ani neuziju. ale oto ted kecam . teda trochu :-) v kazdem pripade on trpi vic nez ja. TAkze posledni odstavec 158 je presne na me usity. moje slabosti ten druhy nejak musi ustat. mohu si delat vycitky treba... ze jsem tak hrozna az je z toho nemocny. ale nedelam. myslim si ze nektere vlastnosti jsou hrozne a jine zase nejsou. ze tak nejak se to pokazde zprumeruje.
OdpovědětVymazatale opet abych se vratila k tomu ze lide jsou ve sve podstate nesnesitelni at delaji bordel nebo delaji poradek, presto... jsem si dens vzpomela jak jsem Jela rano v sest do prace a vse vylo tak nejak klidne a v pritmi.... jak strasne moc jsem touzila jak mala holka po neci blizkosti.... az jsme citil abodnuti u srdce. sla pani a vedla Kolo, vedle ni sla jina pani a asi sly do prace. kazde rano takto chodi. jdou vedle sebe v pritmi a povidaji si. Maji se vzajmene pro ten Moment. Tak po Tom jsme jako mala holka touzila, mit nekoho s kym mohu jit do skoly. Kdo se mnou pujde treba do kina a tak. nekoho verneho - mojeho. verneho Patka ktery me snese. bylo to tak tezke...a kdyz se pak nekdo priblizil moc a setrvaval prilis, tak byl pro me tak nesnesitelny ze jsem se malem z toho zblaznila. a odehnala ho ci ji. Priblizit ano, ale nechat me byt kdyz chic byt sama. Kdyz nechci toho druheho zrovna.... tato rovnovaha. Priblizovani a zaroven distanc. Toto jemne.... akorat. presna tak jak je treba. balanc.
OdpovědětVymazatJak strasne je tezke vybalancovat vztah. aby toho nebylo ani moc a ani malo. blizkost kdyz ma byt blizko a zaroven volnost.aby bylo mozne kdykoliv se vzdalit..
160
OdpovědětVymazatAno.
ratko,
OdpovědětVymazatto je zajímavý - že mně tohle nijak nedělalo potíže nebo nepřišlo moc nebo málo ... ani jsem si neuvědomila, jak to mám,jak jsem zařazená ve škále ostatních v tomhle vzahovém, kamarádském. Mně nikdo nechyběl ani nepřebýval, já se kamarádila, jak jsem chtěla, jak jsem potřebovala. S někým víc, s někým míň, s hokou nebo s klukem, s někým chvíli víc intenzivně, pak zas míň, podle situace a potřeb.
Jediný, co mě znepokojovalo, byly kecy zvenčí - třeba když mi bylo třináct let, někdo cizí se mě ptal, jestli mám kluka.A mně to vadilo, mě to obtěžovalo a na základě těch keců jsem získala dojem, že bych teda asi měla mít nějakýho kluka ... A ten dojem jsem měla až do 18, kdy jsem si něco s někým začala.
Ty kydy zvenčí mě štvaly a tlačily mě do toho, cítit se méněcenně, že ještě nemám žádnýho kluka. Přitom jsem věděla, že já za sebe nechci chodit pronic zanic s někým, jen abych s někým chodila. Toho jsem se dokázala držet, kupodivu - teď si říkám, že jsem vlastně byla dobrá a celkem odolná vůči venkovním tlakům během dospívání ... no prosim!
... Dospívání je těžký. Nonic, sorry za kecy, po douhé době mám Pálavu a nejedla jsem ... a chvíli mi šel doma internet, konečně tento týden a ted zas nejde, achjo.
Jojo, Pálavu jsem dovezla nedávno Aktérce.
OdpovědětVymazatMísto společného vypití Pálavy jsme pily v místní hospodě pod deštníkem na návsi Bernarda.
A teď už asi zůstane ta Pálava delší dobu nevypitá.
Mám vyřídit, že ponožky jsou pořád opečovávány. :-D
Jo ponožky! Pálavu Aktérka určitě vypije, to je její oblíbená.
OdpovědětVymazatA co tvoje kuchyně, jak slouží?
Slouží a i se mi už v ní líbi.
OdpovědětVymazatKdyž to dobře pude, tak to vypije tak třičtvrtě roku. ;-)
Hoho, to by mě zajímalo, kdo je otec :-)
OdpovědětVymazat:-)
OdpovědětVymazat