(Optimalizováno pro černobílé monitory)

9. 11. 2014

O bílé

Dneska docela dost ráno mě vzbudil zvonek. Od dveří u domu.
Stál tam mladíček, nemluvil česky, ale ptal se na cosi u hromady herberku, co tam před dům vynesli sousedi při přestavbě koupelny.
https://www.youtube.com/watch?v=IBH97ma9YiI

Řekla jsem, že ta hromada není moje. A co vlastně chce, potřebuje. Ukázal na vyhozenou starou litinovou vanu. A že auto, tam. Tam stálo auto a kamarád.
Nahoře z okna se ozval hlas souseda, taky mu ten herberk nepatří, ale taky na něj zvonili. Prý ať se sbalí a odjedou.

"Ne." Řekla jsem cize. Nepřátelsky. "Odjezd."
Mladíček pokynul hlavou a odcházel.

Zavřela jsem okno. Vrátila se do postele.
Bylo mi hnusně. Věděla jsem, že na mladíka sběratele jsem byla hnusná jen proto, že jsem se chtěla zalíbit tomu sousedovi shora, co ho nemám úplně nějak ráda, protože se ho vlastně bojím, ale chci s ním vyjít.

Říkala jsem si, proč lezu zpátky do postele, když už stejně neusnu.
Usnula jsem.

Byla jsem ve škole, někde v nějaké vyšší škole. Učitel byl vcelku pohledný inteligentní muž kolem pětatřiceti, takový ten sebevědomý vyrovnaný typ, co zájem dívek přijímá s úsměvným nadhledem a po dalších deseti letech se stává ředitelem, mluvil a byl rád, když s ním žáci taky komunikovali. Moc nás tam nebylo a komunikovalo ještě míň. Já nejvíc. Tak moc jsem chtěla, abych z něj dostala nějakou tu jiskřičku náznaku vykolejení, abych pro něj z té šedé řady vyčněla... Tak jsem měla tu a tam rádoby úderně vtipnou poznámku, provokaci, schválně řekla nebo udělala něco, co bylo mimo škatulky...
A pak jsem to přehnala. Samozřejmě. Jako vždycky. Už nevím čím, ale vím, že mi za to dal trest. Přišla jsem k jeho stolu, měl tam svoje zápisky, podklady, přípravy. Zadal mi, co mám do příště zpracovat na jaké stránce učebnice.
Horlivě jsem zakývala hlavou - i průser je dobrý způsob, jak na sebe upozornit a zapsat se do paměti - a stejně horlivě jsem si na nejbližší volný kousek papíru zapsala stránku a číslo úkolu v té učebnici.
Nebyl to volný papírek. Byl to zpod jiných papírků vyčnívající kousek jeho vzorně střídmě a úhledně popsaného učitelského diáře.
Dívala jsem se na to a mlčela. Bylo mi hnusně. Věděla jsem, že po všem, co jsem předváděla předtím, už nikdy nemám šanci vysvětlit, že tohle už nebyla schválnost, že to byl fakt jen a jen můj omyl, moje zbrklost... Věděla jsem, že celé jsem to jedním tahem prohrála.

Všichni odešli, měla jsem ještě rozbalit balík. Jako v práci. Podlouhlý balík něco jako maxi traverza ve tvaru "u", prý někde v ní by měl být balíček peněz. První kus obalu jsem rozštříhla nůžkami, ale papír byl jemný, tak dál jsem ho už trhala jen rukou. To se prostě strčí prsty až po palec pod ten nastřižený papír a pak už se jen jede a jede...
A pak  ucuknutí.
V cárech papíru v tom učku ležel had. Šedobílý, blavorovitě tlustý, nehybný.
Byl mrtvý.
Bylo mi hnusně.
I když byl mrtvý, bylo mi hnusně. Protože tam byl.

Ty peníze jsem našla. V bílé obálce. Čistě bílé. Odevzdala. Komusi. Nevím, kdo to byl. Vím, že jsem už byla velmi, velmi unavená a chtěla jsem už jen jedno, aby na mě byl hodný. Aby byl rád, že jsem mu ty peníze dala, a ne aby si ze mě utahoval, aby do mě rýpal, že se diví, protože by nebyl čekal, že je najdu, natož odevzdám. Jasně, že je odevzdám...
Natáhla jsem k němu ruce, Podívej, takhle to myslím, všecko takhle myslím, doopravdy, fér...

Ty ruce mi rozřízl. Nožem. Obě ruce jedním tahem přes obě dlaně, od kraje ke kraji se řezy otevřely a krev zalila všechny prsty, ještě se u toho pousmál, Tohle ti patří, o to sis říkala...

Položila jsem se na záda, ty ruce dlaněmi nahoru volně vedle sebe teplé krví, jen tu jsem vnímala, uklidňující řinoucí se teplo z rukou, úlevu z něj, když mi sáhl mezi nohy, od pasu dolů mě měl nahou, nebyl mi nepříjemný ani příjemný, jen prostě byl a dělal mi to, moje byly jen ty ruce...

Jen ty ruce...
A had byl mrtvý.

31 komentářů:

  1. to je dechberouci povídání.. tak trochu do směru sadomaso a má to grády.

    nevím proč ti bylo hnusne. vetsinou kdyz clovek udela to co udelat má tak cítí klid. vnitřní klid. i když kolem fičí vichrice aon intenzivně koná

    pokud se cítí hnusne tak ...nevím. asi není spokojený s tím jak se zachoval. Nechcu zacházet do pocity viny, protože dostanu na budku jelikzo zadna vina neni kdyz neni pocitovana :-) proc had... a mrtvy, nevim. mozna ze nasptávac je mrtvý, nemá ani kdo našptávat "pojez z ovoce". Je mrtvý. Peníze jsou odevzdány, odměna doručena, tělo osouloženo... tak nějak. ale proc pak rány a řinoucí se krev. z křesťanského hlediska jsou to všecko znaky vnitřního obětování... ale našeptávač je mrtev. takže není důvod k oběti ani k pokání. není viny, není obětování, není vykoupení, není odpuštění, není nic. had je mrtvý.

    pěkně napsáno.

    OdpovědětVymazat
  2. 1
    Mrtvý. Ale až na konci.
    Vina tam je.
    Asi ti začínám rozumět, s těmi tvými pokáními, jak člověk stárne... Má potřebu srovnat účty....

    OdpovědětVymazat
  3. Téda, takový živý zvláštní sen by mě docela znepokojil. A až tak za dva dny (a úplně ještě o hodně později) bych dokázala mít nějakej nadhled a nebát se toho snu a vidět, že co je v něm, je jen obraz něčeho a ne nutně něčeho tak znepokojivýho, jak to vypadalo ... teda snad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Znepokojil nevím, tyhle drásavosti mají něco do sebe, ale taková jakási rozbitochvělá jsem byla.
    Myslím, že jsem to už vcelku seskládala, něco průběžně přes den, něco teď večer.
    Ten pocit z posledních dvou odstavců zůstal. Asi je správný.

    OdpovědětVymazat
  5. KOntrolni otazka, jak vypadaji tvoje ruce? ptám se takhle napřímo, jeslti se ti na nich neobjevuje něco...třeba nějaké rány - poškozená kůže.. může být nějen na dlaních. Stigmata.

    OdpovědětVymazat
  6. 5.
    Vůbec nic. Úplně normální, maličko tvrdší než mívají ženský obvykle, ale jinak ani nehet zalomenej momentálně, což je spíš výjimka u mě.
    Ten článek musí bejt napsanej hodně sugestivně, když působí až takhle. :-)
    Byl to jen sen, Ratko. I když vím proč a že odrážel realitu docela výstižně.

    OdpovědětVymazat
  7. Možná právě dík tomu, že si to všechno odžiju ve snech, obrazech a vypsání se, mi pak na té skutečné kůži nic nepukne.

    OdpovědětVymazat
  8. :-) to je dobře. u mě se všecko ukáže na kůži... mohu z něj číst celý svůj vnitřní život. nic neschovám.

    OdpovědětVymazat
  9. Ale jo, nějaký to ložisko lupenky si najdu ještě furt taky. Ale proti tomu, jak bujela jeden čas během manželství, je to teď úplně v klidu.

    OdpovědětVymazat
  10. ty tvoje do detailu dotažené sny byly vždycky silné.

    OdpovědětVymazat
  11. 9. u me je to práce. když mám volno, víkend, dovolená tak jen kvetu. Jak se dostanu do práce tak se postupně osypu. chvilku ještě jakžtakž, to čerpám rezervy a za chvíli mě to začne válcovat. jak v cementárně

    OdpovědětVymazat
  12. ... blavor ale není had.

    OdpovědětVymazat
  13. Však to taky nebyl blavor, jen ten tvar. .-) Málo odlišená hlava d těla.
    Třeba už byl mrtvej dýk a začal se nafukovat.

    OdpovědětVymazat
  14. Aha. Takže vyvolená a označkovaná žákyně Mistra. A had - mrtvá minulost.

    OdpovědětVymazat
  15. Hmmm... (nikoli po korejsku.:-)

    Mistr stoprocentně ne. Natož označování vyvolené. A minulost...
    Jsem v práci, nemyslí mi to.
    Nechci to napsat blbě.

    OdpovědětVymazat
  16. ono ... když to byl sen, tak vysvětlení je stejně vždycky jen konstrukce. Tak to snad ani neznásilňuj. Teda ... jak chceš.

    OdpovědětVymazat
  17. Když člověk najde svého hada, přijme i to, co je jak je jak jde, a had je mrtvý, ale nebyl odněkud zvenčí, a to něco stojí, za to se platí.

    OdpovědětVymazat
  18. Jsem zvědavej,kdy tvůj maximalizmus dojde nějakých hranic.
    Ono už nestačí přeříznout,ještě k tomu i pořezat.
    A nařezání jsi radši netrpělivě vynechala:-0)

    OdpovědětVymazat
  19. Mohu i dva?
    I tři?
    I....:-)
    Ale zas opatrně s tím povolováním Ru,zítra musím,tedy měl bych,....bylo by dobré,...možná později,ale přece se objevit v zaměstnání.
    Omluva pře mobil je už několikanásobně přečerpána,takže tato ideální možnost je passé.
    Doufám tedy,že ti ještě po těch snech zbyla trocha soudnosti a neuvrhneš mne do nějakých mnou v podstatě nezaviněných problémů.
    Prostě jen submisivně plním tvé přání:-)

    OdpovědětVymazat
  20. takže musím přijmout zodpovědnost.
    Já si to myslel,že z tebe Domina nebude.
    No ono taky na co Domina,která by mi poručila dvě piva a já bych přišel otročit po deseti,že?:-)
    No tak aspoň že v tom mám již jasno a teď už budu jen dominantní:-))

    OdpovědětVymazat
  21. Teď bych si dal kafe Ru!!!:
    Bez mlíčka a cukr jen jeden.:-))

    OdpovědětVymazat
  22. Už jsem chtěl napsat"dal bych si kafe prosím"
    To bych tomu dal.
    Budu si muset na tu dominanci chvíli zvykat:-)

    OdpovědětVymazat
  23. víš co,radši nic.
    Ty bys mi do ní určitě naplivala,nebo by byla rovnou od Žida:-)
    Já už tě stejně vyměnil za kávovar.
    Otroctví je přežitek a hlavně je nepraktické.
    O otroka se otrokář nakonec musí starat víc,než ten otrok o něj.
    Jak kdysi zjistil ten první kapitalista,zamnul si ruce a přesvědčil otroky,že je pro ně lepčejší,když budou otročit stejně,ale postarají se o sebe sami.
    A od těch dob jsme si začali vážit své svobody:-)

    OdpovědětVymazat
  24. Tak na tu facku ti teda zas kašlu, řekni si kávovaru. :-D

    OdpovědětVymazat
  25. proč ne?
    Kolegu prej kopl,tak co by mi nedokázal naliskat:-)

    OdpovědětVymazat
  26. No, když dostatečně submisivně strčíš hlavu až pod něj...

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.