A je to za námi...

(Ze starých stránek.)

... svátky, radovánky i "radovánky", a nakonec prožití přelomu, co lidi bere za srdce i peněženky...
Jak to gradovalo:
- Několika čtyřkami, pětkami a poznámkami ve škole, protože čím blíž Štědrému dni, tím méně maminka stíhala kontrolovat aktovky, respektive už jí v hlavě vedle přibývajících povinně vánočních položek ubývalo místa na ostatní.
- Požárem v dětském pokoji, když maminka mladšího synáčka vzala s sebou na nákupy do města - aby zatím doma něco nevyved - ale nevšimla si, že tento si chvíli předtím zapálil svíčku a postavil ji do knihovničky. (Hasil starší, po včasném příchodu a jednom nadechnutí se.)
- Koupí stromku ("Nějakej malej, mami, aby ho kocour neshodil...") o výši dva metry dvacet - na hájence už měli jen borovice a všechny za jednu cenu - no neberte to...
- Štědrým dnem, kdy jsme nikdo neviděli jedinou pohádku, poněvadž se během posledních dvou školních dnů nepodařilo opravit čtyřky a pětky (maminka v tom frmolu ňáko nepostřehla, že v pátek už se do školy nejde), a tudíž stále platil týdenní zákaz televize.
- Ultimátem, že jestli si potomstvo neuklidí ten neskutečnej bordel v pokoji, tak žádný Vánoce nebudou a maminka se půjde opít na maštal. Děti bohužel uklidit stihly.
Jak to pokračovalo:
- Postupným ubýváním skleněných koulí z dolních větví vánočního stromečku a objevem, že kočky mají skvělý boxerský styl.
- Postupným přibýváním čar na plovoucí podlaze v obýváku, protože mladší dostal pod stromeček skateboard.
- Požárem v kuchyni, protože starší si nalíval polívku z hrnce na sporáku tak šikovně, že se mu ji podařilo nalít i do rozbité signalizační kontrolky (už dávno nesignalizující nic o provozu elektrické trouby). Po opakovaném, dvojhlasně neodbytném řevu Mamíí, vybuchnem! se dostavila maminka a konečně vytáhla šňůru ze zdi, tudíž plameny šlehající z útrob sporáku poznenáhlu odumřely i bez hašení.
- Definitivním vítězstvím kocoura nad vánočním stromečkem. Konstatuji pyšné spoluvlastnictví obývacího pokoje, jehož šířka je bohatě dostatečná na položení stromku dva metry dvacet plus vrcholové špice plus stojanu. Při dalších kocouřích vítězstvích už nebylo třeba započítávat tu špici.
A jak to zrekapitulovat?
- Bylo to hezké, jsme živi, zdrávi a ještě stále máme kde bydlet. Do nového roku jsme si popřáli, aby se nám to i nadále takto úspěšně dařilo zachovávat.

-------------------------------------------------------------------------

Komentáře:
05.01.06 19:07:03 radka
zakaz televize je nejvetsi trest pro rodice. Asi bych si to nedokazala nadelit. Pak je jeste zakaz hrani pocitace. To je taky hrozne. To aby pak clovek furt vymyslel co s tim neposednym deckem podnikne.
04.01.06 23:57:12 ghost
Hodný a zlobivý děti, to je strašně relativní, zvlášť, když to hodnotí vlastní rodiče. Některý děti jsou prostě kreativnější, ale než si osvojí určitou zručnst, leccos podlehne. Občas i rodiče, když jsou psychicky méně odolní :-) Je to ovšem také ve schopnosti se soustředit - se soustředěnějšíma ("hodnejma") dětma se líp pracuje, jsou usilovnější a vydrží déle u jedné věci.
04.01.06 11:33:33 Jirka*
"...S naprosto hodnejma dětma je naopak děsná nuda..." kde já to jenom viděl? 8^) Ale opakuji: "Nezbývá než souhlasit" Současně gratuluji k udržení bydliště v provozuschopném stavu a s radostí zjišťuji, že prožité "hrůzy" Ti nesebraly humor z klávesnice. To je dobré, řekl bych... 8^)
04.01.06 10:54:30 ghost
Řečeno slovy nás, obyčejných smrtelníků: Stálo to za ještě větší ho*no, než se původně zdálo :-) Tu hvězdičku jsem tam nedal z pokrytectví, ale abych oklamal google a nezvýšil Ti nepřiměřeně návštěvnost :-)))
04.01.06 10:04:26 rulisa
Tak řekněme, že na pozadí vroucí přítomnosti se skrývalo hebké ticho. :-)
04.01.06 09:36:54 bos.
hebkě ticho? z Tvýho popisu mám dojem spíš adrenalinových sportů. každý to ticho prostě máme rádi jinak ;)
04.01.06 01:04:07 rulisa
Zato doma bylo hebké ticho. :-)
03.01.06 22:46:35 ghost
Jsem povahy mírnější a dva požáry za jedny Vánoce by mne poněkud vyvedly z míry. Ale týdenní zákaz televize, zahrnující i Štědrý den - to je docela drná výchovná metoda :-)