"Ale jen sex v tom není," v hlase měla přesvědčení víry, víru přesvědčování se. A já asi neměla ten obličej, jak bych byla měla mít. - "Já vím, že to tak vypadá, taky mě to napadlo, když se tak začal chovat, on je takovej, že nedá nic najevo, ale jednou po sexu, když řek, že už musí jít a já se zvedla, že teda jo, že to chápu a jestli si dá ještě kafe, tak se tak podíval... Na chvilku... A já se úplně rozklepala, myslela jsem, že se rozbrečím... To bys musela vidět, nic neřekl, ale v tom pohledu bylo všechno..."
Taky jsem nic neřekla. Co mám říct? Že takový pohled na chvilku jsem už taky viděla? Že je to k...sky do krve se zažírající chvilka? Chvilka bez slov, seknutí hluboko... Někdy obousměrně... Nikdy nezapomenutelné, ani po letech...
Jedna chvilka. Tak silná, že i jen vzpomínka na ni převáží všechny chvilky ostatní, jakkoli studené a cizí, setře je jako prach na stole, i kdyby jich tisíce byly... A ženská... Ví, na čem je, rozumem třebas i dávno přijala, že je konec, že pokud zdánlivě není, tak je to jen setrvačnost hry, co se oboustranně líbila, že nic víc v tom vlastně nikdy nebylo... Ale přesto přemýšlí, váhá, váží a měří a vrací se k té chvilce jako tonoucí ke stéblu trávy, jako čtenář k jedné větě uprostřed knihy, čím dál častěji, čím dál pevněji a věří jí, věří jí víc než rozumu a odpustí cokoli, co bylo i je i nebylo, není a nebude, za jednu chvilku pohledu, v němž vyčetla všechno...
Možná vyčetla správně. V té chvilce to tam bylo. V té chvilce, která k tomu byla... Možná pro tyhle chvilky to za to stojí...
Jen... Umět to tak brát...
Možná to ti muži, co opouštějí ženy v nejlepším, vědí. Když k tomu pohledu dojde a ženská se rozklepe, že dál už ne.
Chvilka jako kapka vody žíznícímu na poušti. Jen problém žen, že za tou kapkou touží a věří vidět moře. Když pro toho muže se jednou kapkou moře z břehů nevylije.
18. 7. 2006
Balada o pohledu z očí do očí
Vyprávěla mi jedna. Do jak nejistého bodu se dostal její vztah s přítelem. Jak divně se on občas chová, cize, chladně, s odstupem, a pak zas zavolá, úplně jiný, živý, vřelý, chtivý... - A po sexu zas cizí...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Ta \"jedna\" má pravdu. Není za tím jen sex. Je za tím totiž i sladká chuť moci, nadvlády nad někým. Ego se tetelí, vyhřívá na slunci a zažívá móc příjemné chvilky, zatímco těm druhým je hůř a hůř, abychom je dali příště milosrdně zase dohromady. Na chvilku. To nesnáším a nemám rád. Hrozně nemám rád. Z jakékoli strany. Grrr... Sice taky za tou kapkou nevidím moře, ale nechci za ní vidět to \"nic\", to prázdno do příště, které popisuješ. Stačí mi mnohem menší hladina, v moři se nevyznám. Snad proto, že na rybníku nejsou tak riskantně rozbouřené vlny...8^)
OdpovědětVymazatPříslovíNetuším, jestli by sis poradila s latinou, tak to písnu česky:
OdpovědětVymazat\"Po koitu je každý tvor smutný. Jenom kohout kokrhá...\"
O milostné dohře už byly napsány stohy stránek. Jenom chlap ale ví, jak na tom ve skutečnosti je. Podle tvrzení experta MUDr.Plzáka je na tom muž po styku fyziologicky tak, že místo laskání by se měl otočit z partnerce prdelí a okamžitě usnout. Cokoliv jiného prý je proti přírodě. Pokud navíc musí odejít pryč, je to ta nejhorší možná alternativa a jistá rozmrzelost je zcela logická. Pardon, dámy prominou.
Jako čestný nositel mnohých \"kopaček\" znám tento příběh, avšak v opačném obsazení rolí. Myslím, že jsem nikdy tam hluboko uvnitř nepřestal věřit v reinkarnaci vztahu, avšak protože se svět nikdy nezhroutil a zeměkoule se točila dál, ukřivděnost se sebelítostí časem vyvanuly a naposledy jsem to (konečně už) byl já, kdo s tím měl menší problémy :-)
OdpovědětVymazatto co popisuje Rulisa nemusi znamenat kopacky do budoucna. Takhle se to muze tahnout desetileti dokud jeden z partneru nenajde nekoho jineho - lepsiho.
OdpovědětVymazatMyslim ze ten chlap ani nevi ze to jeho pritelkyni nejak vadi. Jemu to vyhovuje a nema urcite chut neco menit.
Pokud to vadi zene, musela by od prvni chvilky spoustu veci delat uplne jinak. Jak si to udelala, takove to ma.
radka: aj, máš pravdu, znám pár případů, kdy místo kopaček došlo ke svatbě - ale to snad je ještě horší způsob řešení neutěšeného stavu :-)
OdpovědětVymazatanquetil: je to poněkud nepřesné - nikoli po koitu, nýbrž po ejakuaci u muže dojde k jistému, ehm, poměrně sladkému uvolnění, jež trvá určitou dobu. Což mu ovšem nijak neznemožňuje pokračovat nadále ve veselých taškařicích jedním z mnoha dalších existujících způsobů. Pokud však musí odejít (například do zaměstnání na noční) - ano, to opravdu není ta nejradostnější alternativa :-)))
OdpovědětVymazatghost: vyčítej to Aristelovi\"Omne animalia post coitum triste.......\"
OdpovědětVymazatanquetil: připomíná mi to \"podle sebe soudím Tebe\", když uvažuje hned o všech. Viděl jsem kohouta a slepici post coitum a vůbec mi nepřišlo, že by zvolnili :-)
OdpovědětVymazatvidim, ze rulisa hodila do placu tema a pak se po anglicku vytratila. Takze jeste rozvinu jeji tema. ja osobne si myslim, ze ta cizota v ocich jeste nemusi nic znamenat. Ze to neni konec. Ja treba ten samy pocit nekdy pozoruji u sebe. Jednou jsem z neceho uplne nadsena a pak najednou nic - prazdno. Jako kdybych se potrebovala odstrihnout. Drive jsem se pretvarovala jako ze ani i kdyz ne ale ted nemam chut. Da se to na me poznat. A pak je odstrihnuti pryc pryc a je zde opet zajem a nadseni. Kdyby me nekdo nutil abych byl permanentne mila a plna nadseni, tak bych se asi zhroutila. Nemohla bych udrzovat slouhodoby vztah. Potrebuju i svuj vlastni svet. Jsem rada ze mi to partner toleruje a ma pro to pochopeni.
OdpovědětVymazatradka: je rozdíl, když je člověk sám uvnitř sebe, a je rozdíl, když ten druhý pro člověka vůbec nic neznamená - nanejvýš něco jednorázově použitelného.
OdpovědětVymazatVyprávěla mi jedna žena o seznámení na inzerát - setkali se a cítila se s ním příjemně, přišel jí jako nesmírně vzdělaný a citlivý člověk. Poseděli spolu a pak ho vzala k sobě domů, jak to jinak ve zvyku neměla. Když skončil, beze slova vstal, oblékl se a odcházel. Zmatená z toho dění se zeptala \"Zavoláme si?\" a on se k ní otočil, odpověděl \"Proč? Dostalas, co jsi chtěla\" a odešel. Říkala, že ten pohled, ač mířil na ni, ji vůbec nevnímal.
ja vim, ze Rulisa to myslela jinak. Ze ta zena byla pouzita na jeden ucel a s jinym ucelem se s ni nepocitalo. Protoze by vadila.
OdpovědětVymazatNa tuto situaci musi byt dva. Pokud jsou svobodni tak to dela ten pouzity dobrovolne. Pokud jsou jiz vziti tak v podstate taky dobrovolne. Jako argument pouziva zamilovanost, coz je pro nekoho silny pro jineho slaby argument. Patrim k tem, co se pouzit nenechaji. Uz jenom proto ze necekam. Cekat jsem prestala ve dvaceti letech a pak jiz nikdy.
radka: často je to jen jeden jediný dotek v dlouhém čase trvání vztahu-nevztahu, o němž si žena nalhává \"Takhle by se mne nedotkl, kdyby ke mně nic necítil\", a pak se snaží v jeho hlase najít to, co tam ve skutečnosti nikdy nebylo. Zůstává tak jen ten jediný dotek - možná náhodný, možná zkoumavý, jehož se beznadějně zoufale drží jako jediné jistoty, kterou nikdy neměla a mít nebude. Stává se to těm, co mají panickou hrůzu ze závislosti druhého, aby sami spadli do vlastní neutěšené závislosti na tom druhém, častěji ženám než mužům, neboť je více těch mezi muži, co se svojí vykořeněností jako věčný Ahasver bloudí navazujíce vztahy-nevztahy, v nichž je pro ně žena ne více než zkoumaný objekt, ne více, než papírový kapesníček, který po použití zanechají kdesi ležet, nahrazujíce ho vzápětí jiným, jimi dosud nepoužitým.
OdpovědětVymazatCo však umí, jako nikdo jiný - dát pocit nesvázanosti, a dělat kvalitní sex.
krasne prirovnani - pouzity kapesnicek, po pouziti zanechany nekde lezet.
OdpovědětVymazatPouzivat lidi jako kapesnicky muzou podle me pouze urcite typy lidi. Moc takovych neznam, prakticky zadneho :o)
(9) Ano, Radka mě zná jako vlastní boty, vidím. :-))) Hodila jsem příspěvek a tak trochu zas odskočila jinam. Ale sleduju!
OdpovědětVymazatJirko, to na chvíli - i na ně občas člověk přistoupí, rád. Ale když se tam začne objevovfat to \"prázdno do příště\", tak už je to o něčem jiným.
(2) Anquetile, post coitum je sice pravda, ale v tomhle případě ten pohled \"post\" nebyl rozmrzelej, právě naopak, byla to právě ta výjimečně vstřícná jiskřička pohledu \"z hloubi skrytého vztahu\" - tedy, jak si to ženy často vykládají. :-)
(12) Ano. Přesně.
Je to tak křehké téma, že jsem ho raději chtěla obejít, ale přece taky přispěju.Těsně po rozvodu jsem se s jedním seznámila.Věděla jsem jistě,že se rozvádí.Myslím,že jsme to oba brali, že se vzpamatováváme spolu z něčeho..Začla jsem ho mít ráda, mluvil o společné budoucnosti atd.Neviděla jsem důvod mu nevěřit, ale přesto ta opatrnost ve mě byla.Všimla jsem si když se oblékal ,jak často a bedlivě pozoruje hodiny.Příjemné to nebylo,ale stačilo říct, že děti čekají a nějaký ten blud, kde že se courá ta jeho a byl pochopen.Jednou jsem ale pochopila,že žena se nikde necourá a je s dětmi.Bylo mě mizerně a přála jsem si ,aby zůstal.Tvrdil jak se nesnesou,tak jsem to tak brala, že není problém.Ale byl.Seskupily se ve mě všechny ty rychlé odchody co jsem předtím \"brala\" a řekla jsem jen \"okamžitě vypadni\".Nechtěl, byl lehce v šoku, ale já už trvala na svém.Cítila jsem se dost ponížená. Vše se to sečetlo.Vím, že se rozvedl,párkrát se ozval, ale už jsem mu nevěřila nic.Byla jsem ráda, že mi to nakonec došlo.I když se rozváděl,on sám to nechtěl ,a já byla jen záplatou.
OdpovědětVymazatanino: jsi rozumna holka :o) I proto jsem psala, ze na to musi byt dva. Jeden co vyuziva a druhy co se vyuzit necha.
OdpovědětVymazatA poznat se to da. Vetsinou celkem lehce.
Radko,dík,ale moc rozumná se necítím.Od tebe jsem čekala docela na tohle \"sodu\":o)))Víš, ono by úplně stačilo,kdyby mě ten dotyčný tehdy nalil čistého vína, a ne abych se cítila jak husa.Stejně by se tehdy můj vztah k němu nezměnil,ale každý by měl vědět na čem je.A podle toho se rozhodnout, co s tím...
OdpovědětVymazatNajit nekoho kdo je cestny a ferovy v jednani je jako hledat jehlu v kupce sena. Ferovost je pro me osobne nejdulezitejsi lidska vlastnost.
OdpovědětVymazatPrirovnala bych to k ridici ktery sice neumi moc dobre jezdit ale kazdy na nem pozna co v pristi minute udela a tak nemuze byt nebezpecny.
Nemam rada lhani at ze zjistnich nebo manipulacnich duvodu (milosrdne lzi).
Anino, tak hodně podobně to bylo (je) i u té kamarádky. Akorát že ta ještě neřekla stop.
OdpovědětVymazatAle mně přijde, že tihle chlapi snad ani víc čistýho vína nalejt druhýmu nedokážou. Nelžou schválně. Sami v tom nemaj jasno. Což beru, to je vcelku normální. Akorát oni ani to nepřiznají. Tak si to holt musí přebrat ženská sama. :-)
anino (17) to je ono.Znát pravdu v tomhle, to beru.Máme potom možnost volby, bud situaci akceptovat(sežvejkat,smířit se?)nějak se s tím vyrovnat a nebo radikální řez (ke kterému pak stejně došlo)
OdpovědětVymazatradko (18)tvá poznámka o neuznávání milosrdných lží se předpokládám netýká krajních životních situací? V tom případě bych te jako lékařku, co by pacient na smrtelný posteli, teda nechtěla :o)
Ru:jé už jsi tu..no my holky to máme prostě těžký..
OdpovědětVymazatVal:tak jsem to myslela,hlavně vědět jak se věci mají, pak se nedá nic zazlívat, je to už na tobě.
OdpovědětVymazatJeště jsem chtěla napsat,že když jsem s někým chodila,tak je to i dnes člověk, kterého mám ráda.Ale výše popsaný se mi těma levárnama tak zprotivil, že ač jsem ho ráda měla,slzy nebylo, jen úleva.a to je u mě co říct...Je mi prostě ukradenej.
OdpovědětVymazatVal:je to individuální a i když to každý doktor neodhadne-měl by se pokusit to vycítit.
OdpovědětVymazatJá jsem po onkol.operaci a okamžitě jsem všude hlásila, že si přeju říkat pravdu.a taky mi jí řekli,Samozřejmě nijak zhurta, ale řekli.A dali mi malinko naděje a ono to vypadá,že to vyšlo.
anino,přijde mi teď můj komentář (20) nemístný, chtěla jsem to jen odlehčit a naznačit, že určitou milosrdnou lež uznávám...Když o tom tak přemýšlím, taky bych chtěla znát pravdu...Mám dvě dobré známé (35,40let) které to zmákly cca před 5ti lety. Ale neumíme o tom tom příliš mluvit.
OdpovědětVymazatVal:klídek, myslela jsi to dobře.A myslí si to dost lidí.Já bych se určitě cítila hůř,kdybych tápala. A pak člověk má dětí,tak by si docela pragmaticky musel třeba něco zařídit a to když už pak nemůžeš např.z postele,tak to nejde.Taky je mi horko,mám na sobě mokrý tílko, na hlavě mokrou plenu a jsem holka k sežrání.
OdpovědětVymazatval, ja vim ze to bylo odlehceni ale zrovna na smrtelny posteli nikdo nechce slyset milosrdnou lez. Kazdy se pidi po pravde, Pokud jednou prestanes verit lekarce tak se to jiz nikdy neda napravit. Nejsem lekarka, ale je spatny lekar ktery nedava nadeji. Ta je vzdycky, ale treba jen jedno procento. A toho procenta se pacient muze chytnout. To je nadeje.
OdpovědětVymazatMoje kamaradka se taky vyhrabala z rakoviny, rekla ze ji strasne pomohlo kdyz ji lekarka rekla ze ma 20% nadeje. TEch dvacet procent ji zachranilo.
Druha kamaradka umrela, te rekli ze je v poradku, ale neco se jim nelibi a do mesice bylo po ni.
(21) Tu jsem až teď. :-)
OdpovědětVymazatJsem pro milosrdnou pravdu. I když zdánlivě či na první poslech zní nemilosrdně. S tím se totiž dá něco dělat, nějak se k tomu postavit. Se lží-nejistotu ne.
Jenže nejistotu můžeme mít i po vyřčení pravdy...8^)
OdpovědětVymazatJednou jsem se na tohle téma bavil s mou spolužačkou, toho času lékařkou na JIPce. Tehdy mi řekla, že nejde jen o to, jestli říct pravdu, nebo neříct všechno, ale hlavně o to, komu to říká. Podle ní tíha okamžiku spočívá v dobrém odhadu toho, kdo stojí před ní, komu má něco sdělit nebo ne. Je jednoznačně zastáncem pravdy, ale prý se do toho někdy motají předpisy (hlavně v případě příbuzných, kteří neunesou zdaleka tolik, co pacient)...
Příbuzný vem čert, (S nadsázkou). Myslím, že řeč šla o pacientovi. On je majitel (dočasný) svého života. Či správce? Prostě ne jeho příbuzní. Ti za něj budou třeba brečet, ale ne se léčit, ne umírat.
OdpovědětVymazatViděla jsem to u svých rparodičů. Vščichni příbuzní věděli, oč s ejedná,a el jim se to tajilo a před nimi sde hrálo divadýlko. Kdybych byla v jejich situaci a zjistila to, či na to měla silný podezření, nejspíš by to byla ta nejspolehlivější metoda, jak mě pohřbít. Opačně - já vědět, a oni ne - dost dobrej důvod, proč vydržet žít co nejdýl. I s tím, že na mě bude rozhodnutí, kdy jim to řeknu, aby se taky mohli připravit. Komu řeknu. A komu ne.
I kdybych věděla, že umřu, chtěla bych ten poslední čas prožít co nejdýl jako neumírající. Užít si to. Naplno. To znamená ne nutně naplno fyzicky, ale naplno se vším, co ke mně přichází od lidí jako k živé, ne jako k odsouzené na smrt. Nefiltrovaně.
Máme nést odpovědnost za svůj život. Tak až do konce, prosím.
Chci něco podobného (a asi je nás hodně), ale co my víme, jaké možnosti na nás natrefí...8^) Už jsem se podobné chvilky naučil řešit po svém a pokud budu mít také stejnou možnost \"až do konce\", tak budu mít štěstí a budu rád. Nefiltrovaně...8^)
OdpovědětVymazatJo. :-)
OdpovědětVymazatpak si musíte vychovat okolí. ať vás nestrčí do LDN, ze který se dostanete jen nohama napřed.
OdpovědětVymazatKdysi jsem si říkal, že by bylo dobré vědět kdy umřu. Že by si člověk dal do pořádku svoje věci a tak podobně. Dneska si říkám, že kdybych věděl, kdy umřu, asi by mi to bylo úplně jedno, bylo by to dobré tak nanejvýš k tomu, abych svůj poslední článek na blogu nadepsal \"Dnes naposledy\" :-)
OdpovědětVymazatbos: no, kdybych měl v LDN přístup na internet, tak by to zase až tak zlý bejt nemuselo :-)
OdpovědětVymazat(34) Dávat věci do pořádku? Pěkně blbej způsob, jak ten poslední čas strávit - už se vidím, jak šílím stresem, že nestíhám. :-)))
OdpovědětVymazatNe, vážně - něco dodělat bych asi chtěla. Ale jen něco. A jinak - doopravdy si to hlavně užít.
(35) Nádopotmě. :-)))
No přátelé máte můj obdiv,asi jste sakra silní jedinci,já si teda zdaleka nejsem jistá, jak bych se zachovala v jakékoliv krajní , mezní situaci, člověk to přeci nemůže sakra dopředu vědět,jak mu bude, jak se bude cítit, co prožívat a slova jako \"užít si to až do konce\" když vím,kdy ten konec bude, nooo, to je na mě silná káva....Hele až to zažiju a \"někde\" se sejdem, tak pokecáme :o)
OdpovědětVymazatNo to je tema. Myslim si taky, ze clovek by mel dostat cas pripravit se na smrt a pripravit na to postupne blizke lidi. Muj otec umiral 3x a pokazde se z toho dostal protoze naznal, ze jste nejsou jeho blizci pripraveni. Kdyz odchazela maminka na oparaci srdce, tak se taky se vsemi rozloucla \"usporadala si posledni veci\" Sepsala co kde je a sla na smrt. Vratila se ziva :o) Ale tak nejak my vsichni postupne chapeme ze to musi prijit a smirujeme se. Jsou to krasne chvilky porozumeni a vyrikani si vseho nevyrceneho. Odstraneni vsech prekazek ktere kdy byly a zadne dalsi nejsou postaveny. Nejhorsi je necekana smrt.
OdpovědětVymazatasi jsem drsná, alev LDN nedostanete ani úsměv. natožpak internet. zaplaťte si hospic, pokud nechcete umírat doma a nevíte, jestli to vaši blízcí zvládnou.
OdpovědětVymazatmluvím ze zkušenosti s babičkou.
bos., nejsi drsná, jen po té zkušenosti s babičkou neochotná dělat si z toho legraci.
OdpovědětVymazatjo. protože v takovej moment jde vážně všechna sranda stranou. bylo by to plýtvání časem, znesvěcení.
OdpovědětVymazatviděla jsem, jak to je v LDN - temný místnosti plný postelí s umírajícími lidmi, jeden vedle druhýho, sem tam plenta. šedivej vzduch, co se nehnul. neochotnej a unavenej personál, co se raději zašíval v sesterně. atmosféra totálního konce, bez naděje na světlo, radost, úsměv, pohlazení. absolutní bezmoc.
Znesvěcení? :o) Čeho?
OdpovědětVymazatNevyvracím ti, že to tak je. Vím, že je. Můžu to nějak změnit, ovlivnit?
Jsou dvě možnosti. Buď se vrhneš(-m) do boje proti systému v LDN, nebo s tím nic dělat nebudem. Pak zbývá buď nad tím brečet a děsit se toho, zalykat chmurama a žalem nad tou bídou (zřízenou lidmi, nikoli smrtí samou) a nebo si z toho (respektive ze sebe v tom) dělat legraci, dokud to jde.
V životě je spousta věcí tragických, ale spousta zbytečně. Nebo zbytečně brzo.
napsala jsem komentar a byl sezran. Tak se pokusim to nejak zopakovat. Zrozeni ditete je velice podobne odchodu cloveka ze zivota. Zacatek a konec, v obracenem gardu. Tak jak se ujimame maleho ditete do urciteho kolektivu (rodice) tak vyprovazime v kolektivu stareho cloveka ze zivota. Deti se nehazi do popelnice a stari lide taky ne. A proto LDN u mysch rodicu nikdy. Co udelaji moje deti se mnou je jejich vec. Ja za sebe budu delat vse co je v mojich silach a vuli, abych nikomu nezustala na obtiz.
OdpovědětVymazatprotože plýtvání je znesvěcení.
OdpovědětVymazatvážně si z tohohle nedokážu dělat srandu poté, co mi babička umírala v rukou.
a protože nesouhlasím se systémem LDN, vzaly jsme si babičku domů. a protože vím, že někdy ta péče není tak snadná, jako v našem případě, jsem pro hospicy, kde na soukromém pokoji lze bydlet s umírajícím a provázet ho až do konce.
protože přítomnost druhýho strašně pomáhá, jeho doteky, hlazení. i když to vypadá, že umírající už nevnímá, není to pravda. a v žádném případě to není obtíž. je to jeden z největších darů.
nepochopila jsem, ruliso, z čeho si děláš legraci. asi protože si nedokážu dělat srandu z bezmoci, nedokážu si dělat srandu z lidí, který maj smrt v očích.
OdpovědětVymazati když už je to pár let, je to tak hlubokej zásek, že nezmizí.
Mám několik zážitků s umíráním. Jednak sama se sebou. Když jsem ochrnula, nevěděla jsem, jestli dožiju rána a pak ještě další den. Už jsem o tom tady někde psala.
OdpovědětVymazatMysím si, že je rozdíl, jestli umírá člověk mladý nebo starý, který už má život za sebou. To je obrovský rozdíl. A jsem přesvědčená, že když člověk uvažuje o smrti, když se ho to ještě přímo nedotýká, je většinou velký hrdina, ale málokdo tím hrdinou zůstane, až to přijde.
Moje známá za každou cenu chtěla, aby jí řekli pravdu, řekli jí, že má rakovinu. Ona to snášela naprosto výborně do té doby, dokud měla naději.Když přicházela další a další operace a ona začala postupně ochrnovat, bylo to děsné. Byla jsem za ní naposled v nemocnici, když se ráno probudila a nemohla pomlet ani hlavou a jen křičela, že nechce umřít. Doktorka mi řekla, že to bylo naposled, co pacientovi řekla pravdu přímo.
Kyž umíral otec na rakovinu, tušil, že nemá naději, přesto jsme mu do posledka neřekli, jak to s ním je a on měl díky tomu mnoho krásných chvil. Umřel doma ve své posteli obklopen péčí nejbližších.
ad 44) máš pravdu, určitě umírající všechno ví a cítí. Maminka, bohužel, umírala v nemocnici, byla tam odvezena v bezvědomí, ze kterého se už neprobrala. Přesto jsme si vymohli několik návštěv u ní, drželi ji za ruce a mluvili s ní. Domů nám ji odmítli dát, musela mít kyslík atd.
Myslím si, že každý člověk není stejně silný, proto se nedá každému říct pravda. ad29)Jirka-určitě má pravdu ta paní doktorka, že nejdůležitější pro lékaře je zjistit, komu může co říct, každý to zkrátka neunese.
Nikdo nevíme, jak se zachováme, až ta chvíle přijde a zjistíme, že už není žádná naděje. to je můj názor.
bos: stalo se, že moje babička v dobách, kdy ještě žádné LDN neexistovalo, musela být umístěna do zařízení, kterí LDN tehdy suplovalo. Během týdne, který pro ni byl nesmírně zlý, ztratila rozum, a potom už dožila se spokojeným úsměvem. Krátce před tím (měřeno v hodinách), než zemřela, jsem byl u ní na návštěvě. Tehdy se jí paměť nakrátko vrátila (nesmírně mne to zaskočilo) a vzkázala těm, co ji tam umístili, že se na ně nezlobí. Potom si lehla na postel a už se nevzbudila.
OdpovědětVymazatTo je má zkušenost.
bos:je to bohužel tak,jak píšeš.Jedině hospic, když ne domov.Znám ty poměry dobře.Jen bych chtěla říct,že i když se najdou obětaví lidé,moc to nepomůže,systém a vůbec přístup k těmhle záležitostem je dost děsnej.
OdpovědětVymazat(45) Takže zpátky na začátek - \"Kdybych měl v LDN přístup na internet, nebylo by to tak špatný\" / \"Nádopotmě.\" - To byla ta legrace.
OdpovědětVymazatVšechno, co píšete, je přeci pravda, o bezmoci, o úctě k umírajícím, o vztahu dětí ke starým rodičů, atd. O tom, že každý to snáší jinak, ale bídu umíraní o samotě v cizím prostředí všichni špatně. Už se to na blogách probíralo víckrát (a ještě mockrát určitě bude). Ta provolání, kdo by co udělal/neudělal...
Vycházející z lítosti nad druhými - i z lítosti nad sebou, když si sebe takhle představíme. Z bezmoci a bezradnosti.
Od jistého věku je asi málokdo, kdo neviděl nikoho umírat, kdo někoho na sklonku života víc či míň neprovázel.
Smrt je normální. Smrt v očích je normální. A přesto nás děsí. Sahá po nás z těch očí, odcizuje nám je, protože jsou už jednou nohou jinde, nevíme co s ní, s tím.
Odvracení se od ní, zavírání se před ní - špatně. Patos vůči ní, stavění ji na piedestal - taky špatně. Patos vůči ní jako způsob vyrovnání se s ní... Je mi cizí.
Proč se například lidi bojí mluvit s umírajícím o jeho nadcházející smrti? Taky vyhýbání se.
Bude to znít moc šíleně, když napíšu, že se smrti až tak moc nebojím, že se na ni vlastně i svým způsobem trochu těším, jako na něco, co člověk může poznat a pochopit, jenom až když to sám na sobě zažije?
Když budu mít u sebe někoho blízkýho, bude dobře, ale nechci ty patetické. Chci ty, co se mnou budou schopní zavtipkovat o smrti, když budu mít chuť vtipkovat já, co mě klidně nechají brečet a nebudou mi to rozmlouvat a tlouct mi rádoby posilující klíny do hlavy, když se budu potřebovat vybrečet. Co se klidně rozbrečí přede mnou a ne až za dveřma.
Ale stejně - asi bych jich většinu povyhazovala. Nebo vydržela jen kvůli nim. Asi bych takhle chtěla mít jen jednoho.
A když nebude nikdo... No tak nebude. Nejspíš vypnu hlavu pro cizotu a bědy osamění a odeberu se někam jinam, úplně jinam, v očích navenek s tím, co my asi dneska nazýváme smrtí, ať si o mně (o mým těle) myslí z personálu kdo chce co chce...
Ru :rozumím ti a cítím to hodně podobně.jen je otázkou ,jak si člověk myslí, že se zachová a jaká pak bude realita,taky doufám,že taková jak ji popisuješ.
OdpovědětVymazatJá nevím, v co doufám. :-) Třeba umřu, než si toho stihnu všimnout. :-)
OdpovědětVymazatA třeba ani neunesu, že po někom nebo jenom po tom jednom chci, aby tolik unesl. Třeba ho vyhodím taky.
A pak mi to bude až do smrti líto. :-)
Kromě toho, že přijde, není nic, co se smrti týká, jisté. Traduje se o mém pra...dědkovi, že už ležel na smrtelné posteli a chtěli mu poslat pro velebníčka, aby mu byla na odchodu z tohoto světa poskytnuta svátost zpovědi i posledního pomazání. A ten starý barbar, když čekali na jeho souhlas, na ně z postele z posledních sil zahalekal: \"Faráře ne, ale prej má pěknou kuchařku, tak tu mi přiveďte\". Slyšel jsem to v kraji předků z různých stran, a omlouvali to tím, že zmíněný pra...dědek byl \"děsnej kanec\". Nicméně - jak říká malířův otec: \"To nemá smysl, to jsou jen kecy\". Až smrt přijde, uvidím co bude, zatím o tom lze žertovat na všechny chutné i nechutné způsoby. Zemřít lze na mnoho způsobů a ty tři potrhlé předleny, co každému soukají nit života, mají dost zvrácený smysl pro humor :-)
OdpovědětVymazat