Radka v diskusi u Ghosta - prý v dětských či pubertálních snech mučila mladé hochy a měla z toho trauma. (Díky za tu otevřenost Radko.) Já je nemučila. Já jimi byla. A neměla jsem z toho trauma. Měla jsem trauma z toho, že do skutečného života si z toho můžu přenést tak málo....
Nikdy, ani na vteřinu jsem nepochybovala o tom, že jsem holka. Líbilo se mi být holka. Sice taková divná holka, co rozbíjí huby klukům a místo šminek mamince závidí nůž tatínkovi, ale pořád holka, se svým tělem, se svou touhou po klucích, se svým tajemstvím, jak sladce dráždivý je být v očích kluků holka. A líbilo se mi být v paralelním životě kluk. Ve snech nočních, po usnutí. Ve snech denních, před usnutím. Kluk, co se pere, bojuje, prožívá krvavá dobrodružství, fyzicky trpí.
Byla jsem holka, co si za něžně telecíma očima jako tajný klenot opatrovala heslo "Prach z cest a jizvy z bojů zdobí muže". (Heslo mého prvního životního muže, bylo nám asi tak dvanáct.)
Říkali, že já a brácha jsme měli být opačně. Smála jsem se tomu roky. Už se tak moc nesměju. Asi měli. Naposledy jsem slyšela, že sestry takových bratrů jsou sexuálně hodně aktivní, protože mají hodně testosteronu.
Musím tomu rozumět? Nevím. Nevím, jestli chci.
Dávno jsem měla obě děti na světě, dávno jsem přestala snít paralelní život o sobě jako klukovi, filmy před usnutím dávno změnily obsah, děj, role... když se mi zdálo v noci, bez přivolávání si čehokoli, že jsem muž. Muž se ženou pod sebou. Žena bez tváře, bez věku, bez jakékoli přesnější podoby. Ale byla to žena. V bílých šatech jen napůl rozhrnutých, napůl odhrnutých, s nohama mnou roztaženýma, pro mě nachystanýma, žádoucí a nic víc než žádoucí, ale žádoucí tak, že i kdyby říkala Ne... Nevím, jestli to chtěla. Nebylo to důležité. Byl jen pocit. Střed jejího těla a můj. Oč víc zadržovaná - pro prodloužení té chvíle - o to nezadržitelnější síla, která to chtěla, Udělám jí to..., nebylo nic, jen celým tělem bytnějící vtah do ní, do ní... - ten nejsilnější pocit při sexu, jakej se mě kdy dotkl.
Víckrát se neopakoval.
Ale od tehdy se něco ve mně změnilo. Nebo možná nezměnilo, jen uvolnilo. Pamatuju si to. Od tehdy jsem sama sebe začla cítit jinak. V životě, v sexu. Hlavně v něm. Cítit tu sílu, mužovu sílu chtění, zadržovanou, nezadržitelnou... Vysát ji z něj, to, co znám jako muž, cítit a dostat od muže... Sdílet...
Agrese je něco, co je obecně považováno za špatné. Desítky definic. O škodlivosti, záměrnosti škodit, o násilí. Ale taky existuje poučka, že agrese je jen jednou z forem reakce na podnět. Agrese jako reakce útokem, čelem do střetu. Agrese jako běžná součást našeho života, bez níž bychom nebyli schopni dosáhnout třeba úspěchů ve sportu, kariéry, ale ani ochránit rodinu... Agrese ovládaná a neovládaná, únosná a nepřiměřená, agrese kompenzovaná...
Testosteron, sex, agrese...
Jsem agresívní. Prý latentně agresívní. Holka s něžně telecíma očima, křehká bytost dne, vděčná za pohlazení, i jen dotekem vzduchu do tisíci střípků světla rozbitelná vodní hladina. Silou vybuchující, fyzicky cítící a sílu cítit potřebující rváč noci, voda u dna.
Měří si síly spolu. Jeden brzdí druhého, aby žádný nevyhrál.
Jednoho od druhého nejde oddělit. V sexu chtějí dostat svoje oba dva.
Nebojím se agresivity. Bojím se lidí, co svou agresivitu nezvládají. A lidí, co ji popírají. Protože ti ji, když přijde, nezvládají ještě víc. A bojím se sebe vůči lidem, co agresívní skutečně nejsou. Bojím se, že jim ublížím.
9. 7. 2006
Voda u dna
Kam všude musí člověk sáhnout, aby našel svoje spodní proudy? Musí? Třeba nechce. Ale čím víc nechce, tím víc na ně naráží.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Skoro to na mě působí, že tu agresi přičítáš té \"mužské\" části své osobnosti. Ale tak to přece není. Pudová agrese je vlastní všem lidem. To je to \"zvíře v nás\", které dá o sobě vědět jen někdy, v nějaké krizové situaci. A pak je tu agrese jako vědomý, naučený způsob chování... Ale existuje i autoagrese vyvolaná třeba nějakým pocitem viny. Omlouvám se za ten úvodní výklad k tomu, čemu hlavně nerozumím: Proč se tak macešsky chováš k tomu svýmu zlomovýmu snu, který je přece možný vyložit úplně jinak. Žena bez tváře, vlastně jen takový symbol s nádechem panenství, do mužských snů jaksi nepatří. Spíš bych tvůj sen považoval za jakési sebeuvědomění ženské sexuality... Bejt tedy Freudem, což rozhodně nejsem :-)
OdpovědětVymazatZvláštní..Já se zase vždycky bála, abych nepůsobila jako muž.Souhlas s Kornelem,že agresivitu mají v sobě obě pohlaví.Jenže já ji zažila o mnoho víc právě v té mužské podobě a jak ji bylo dost,zůstane mi myslím navždy odporná.A tak si možná proto až přehnaně zakládám na svém ženství a už hlava ostříhaná \"na kluka\" mě docela trápila.Jsem jasně na chlapy,ale musí být citliví a jemní,takže něco spíše z toho ženského principu.Je mi jasný,že jsem to vše zjednodušila,je to mnohem složitější.
OdpovědětVymazatjsemtaky jasne chlapy, ale povahou jsem vic chlap nez zena.Jsem taky skrz naskrz prosakla testosteronem :o) Jake je to byt zenou jsem si uzila v obdobi tehotenstvi a kojeni, kdy ty zenske hormony prerazily ty muzske :o) Nebylo to spatne,aletesila jsem se pak byt ve svoji stare kuzi.
OdpovědětVymazatMuj manzel je v mnohem zenstejsi nez ja. Vzdycky to schovaval a ja to zenske na nem moc miluju. Jsme vsichni zmichani a pomichani nasmimi hormony. Az budememvsichni v za prechodem, tak budem stejni :o)
Nenavidela jsme jakodite svoje zenstvi a nechtela jsem prijmout ani muzstvi. Ted jsem prijalal oboje a jsem stastna. Oboje je fajn.To muzske na sex, to zenske na hnizdove emoce.
Máš pravdu Radko,tak po 70ce se ty rozdíly někdy rapidně stírají,protože v hormonech už je pak totální chaos.
OdpovědětVymazatNo,já jsem po takové té pěkné nemoci,kdy jsem musela lecos nepříjemního absolvovat.To snad už je zažehnáno.Ale bylo mi sděleno, že mám příliš ženských hormonů, tak mi je k mé \"radosti\" je nutné odebírat.Čeká mě to prý asi do konce života a i když zatím nepozoruju žádné změny.mám z toho obavy.
OdpovědětVymazatja moc zenske hormony nemusim :o) A agresivni jsem az az.
OdpovědětVymazatJá zase ne ty mužské :o),prominte pánové.Ale máme je tak či tak ženské i mužské.
OdpovědětVymazatA já vůbec moc hormony nemám ráda,jsou samy o sobě dost expanzivní a dokážou s jedním pěkně zacvičit.A to až tak, že se málem nepozná.
Já tedy nemohu mluvit za celé mužské pokolení, ale za sebe dodávám, že s tím v podstatě souhlasím. Jenom k tý vaší diskusi nesměle podotknu, že ta ženská agrese (ať už je vyvolána čímkoli :-)), je obvykle taková záludnější, a proto se jí taky hůř čelí. Jde třeba o permanentní nevěcný kritky, různý animozity, opovržlivý pohledy... Agresi v mezilidských vztazích je totiž možný chápat i jako snahu po dominanci.
OdpovědětVymazatKornel,bude to asi tím,že ženská má v globále mnohem pestřejší citový život.I když chlap se cití jako ochranitel, u ní je to genetikou už daný mnohem intenzivnější.A pak se může ubírar i k nepěkným praktikám,Ale myslím,že spíš, pokud je celkem normální,až když volá SOS a nikdo neslýší.
OdpovědětVymazatmoje agrese neni zaludna :o) Ale treba: vyjizdim z firmy sluzebni oktavkou a najdnou vsechno houka, vytecena chladici kapalina. Tak jsem vybehla z auta zvedla kapotu a jecela jak nepricetna ze se na to zkurvene zajebane auro muzu vysrat (snad to sezere blog) vybehla jsem jak furie pro destilku a vsichni uskakovali a chctali se :o) Protoze jsem hrozne spechala a to auto a clkovy bordel me stval. Proste cholerik a to jemoje agrese. Ale muse bych neublizila.
OdpovědětVymazatanino, zenska pouziva casto manipulativni praktiky protze vi ze pomoci nich se 100 procentne dobere cile. Ovsem je to tzv. pyrhovo vitezsvi. Nenavidim ze srdce tyto postupy.
OdpovědětVymazatTušil jsem, že si asi tak trochu naběhnu :-)) Spíš jsem to myslel tak, že agresivní chování může mít i jinou podobu, než když se třeba Radka snaží domluvit svému služebnímu autu :-) Pro mě ale snad vůbec nejhorší je, když tyhle \"ženský zbraně\" (ještě jednou se omlouvám za ten obrat)použije nějakej jinej muž, který neumí jít - třeba při řešení pracovních sporů - do otevřenýho konfliktu (tím samozřejmě nemám na mysli zrovna rvačku)...
OdpovědětVymazatKornele, ver mi, ze vim o cem mluvis. Jsou to pro me slizci uhori. Bezpaterni.U zenskychse to bere tak trochu jako norma, protoze jsou hezke a maji \"zbrane\".Pak narikaji ze nejsou akceptovane jako rovnopravne partnerky. Ted prehanim, ale neferove jednani je spatne jak u muzskeho tak i zenskeho pohlavi. A zadne \"zbrane\" to neomluvi. Kdo se chova otevren a ferove v praci, chova se tak i mezi prateli iv partnerstvi. Je to zivotni styl.
OdpovědětVymazatRadko,ty metody jsou samozřejmě hnusné a na h....A taky je v tom krátkozrakost,stojí to na blátě, no nic moc.
OdpovědětVymazatKornel,někteří muži jsou ještě větší drbny,než ženy a to mě vzdycky zarazí.A intriky..?taky jim to tu a tam jde docela obstojně.Asi to hodně platí v té prac.oblasti.
Radko, tak jsme úspěšně dospěli ke společnýmu závěru :-) Teď se ale už vrátím ke svým povinnostem. Nebo ještě Ruliše, než se vrátí z toho rajtováni, rozsekáme tu diskusi na maděru :-)
OdpovědětVymazatAnino, taky souhlas. Snad by se to dalo říct opisem asi takhle: Někteří muži mají zkrátka nadbytek ženských hormonů :-)
OdpovědětVymazat(16) Anino, ještě jednou se vracím, protože jsem se dopustil nechtěnného dvojsmyslu. Měla to být narážka jen a pouze na to, že nejsem zrovna stoupenec teorií, které vysvětlují lidské chování převážně jen jako výsledek nějakého hormonálního koktejlu :-)
OdpovědětVymazatKornel v pohodě :o),chápu..
OdpovědětVymazatbohuzel nemam ani cas ani moznost psat, vecer se pokusim jeste neco napsat. vkazdempripade taky nesouhlasim s nejakymi hormonalnimi kokteily a sz toho vyplyvajicim chovanim. Podle me ma nejvetsi vlyv na covani motivace a cile. Co chci a jakymi metodami chci k tomu dojit. Z toho se pak odviji ostatni.
OdpovědětVymazatZatím jsem s evrátila jen z rajtování běžného. :-) Agrese v tom lepším slova smyslu - jít do řešení čelem - se pro mě právě vylučuje s těmi manipulativními techniky. Ty jsou zbabělost, neochota řešit čelem. Dostávala jsem svého času rady, že právě s muži takhle jednat musím, prý takticky. Příčí se mi to. Ale přesto ne vždycky umím všechno řešit přímo, občas se přistihnu při vlastní zbabělosti. :-) A současně jsem zjistila, že je fakt skutečně hodně chlapů, co od ženský právě takový jednání nejen očekávají, ale i předpokládají, a jiný neakceptujou. Možná, aby pak o to líp mohli nadneseně mluvit o typických ženských zbraních? :-)
OdpovědětVymazatNa hormonální koktejl věřím. Máš pravdu, Radko, jaksi v tom globále. Ale sama na sobě moc dobře cítím třeba během cyklu, jak se moje vnímání, chování, reakce mění. A platí to hodně pro tu agresivitu. I ten sex to potvrzuje. Splašení hormonů.
OdpovědětVymazatZatím ahoj asi v pondělí večer
OdpovědětVymazatru: ale neodvozujes z toho typicke muzske a zenske chovani :o) Ozvu se vecer
OdpovědětVymazatPokud se týká snů o tom, že jsem chlap, mívám je. Občas. Naposledy dneska v noci. Zřetelně jako už dávno ne. Ještě pořád si ten sen pamatuju, což u mě nebývá pravidlem, spíš řídkou výjimkou. A myslím, že to má opravdu hodně společného s agresí. Nikdy jsem nad tím nijak nepřemýšlela, jen měla vždycky ten den (nebo ráno) po snu divný pocit. Většinu své pracovní doby posledních 15 let se pohybuju mezi chlapama. Zjistila jsem, že tak jako se ženské dokáží chovat \"jako chlapi\", stejně se chlapi dokážou chovat jako ženské. A mnohem víc, než by se mohlo zdát. Mám pocit, že jsem tak někde uprostřed. Typicky ženská manipulace mi vždycky byla a je cizí, nikdy jsem to neuměla a nikdy jsem to tak ani necítila. Ale na druhou stranu nedokážu řešit problémy tak, jako chlapi. Přímo. Jsem moc zbabělá.
OdpovědětVymazatKonecne doma muzu jeste rychle proletet clanek a prispevky:o)
OdpovědětVymazatRuliso, pises v zaveru o tvojem strachu ze nekomu svoji agresivitou (nekomu neagresivnimu) ublizis.
Je to metafora nebo to myslis vazne? nevim kam na to chodis :o)
Pokud hrajes s otevrenymi kartami, tak nemuzes nikdy nekomu neagresivnimu ublizit svoji agresivitou. Prijde mi to dost ujete.
Marne si te prestavuju, jak agresivne nadavas hodnemu listonosovi co te zrovna vzbudil, nebo laskavemu prodavaci co se louda s obsluhou.
Pokud se ovsem na tebe neodbytne lepi hodny, laskavy a vsechapajici ctitel, tak neni duvod ke strachu. Pokud si necha vse libit a nereaguje na to vecne a primerene, tak je to masochista ktereho tvoje ostra povaha silene pritahuje. Takovemu ublizit nemuzes, takovy si o to rika.
jeste poznamka k Ru 21: Ja taky reaguju na hormony, ale neodvozuju z toho nejake manipulacni chovani. Kdyz hormony rvou, tak jsem cela napruzena jako papinak a litostiva, a vsichni kolem me jsou pak taky napruzeni a litostivi. Protoze moje nalada je jako nakazliva nemoc. A kdyz je tak kolem vidim, tak je lituju a omlouvam se za svoje dny. A kdyz jsem kolem ovulace, tak nadherne vonim (sama sobe i vsem kolem) a citim jak tohle vabeni pronika prostorem. A ja muzu hazet otrcene nevsimaky a delat jako ze ne :o) Protoze vim ze me jeste nekdo bude hledat a premlouvat (nastesti)
OdpovědětVymazatZpomal. :-)
OdpovědětVymazat(25) Můžu ublížit. Z přetlaku své chvilkové agresivity. Testosteron, sex, agrese... :-)
(26) Reakcí na hormonální guláš jsem nemyslela ani odvozování mužského či ženského chování, ani manipulaci. :-)
hormonalni gulas :o) Muj prispevek byl reakci na Kornela, kde popisuje \"zenske zbrane\" a s tim souvisejici hormony aby to vzapeti poprel vetou : nejsem zrovna stoupenec teorií, které vysvětlují lidské chování převážně jen jako výsledek nějakého hormonálního koktejlu :-) Myslim ze jsme v souladu.
OdpovědětVymazatCo se tyce agresivity u sexu, tak sadisticke techniky musi byt odsouhlasene druhou stranou, jinak je to trestne :o)
Pokud myslis jen to ze zacnes druheho \"jebat\" z malicherneho duvodu protoze mas zrovna na to naladu tak tam prave se ukaze rovnocenny partnersky vztah. Rovnocenny partner te posle s nadhledem a bez skurpuli do ri.i. A jeste si poklepe na celo :o)
Jinak testosteron, sex a agrese ve me vzbuzuje spise pozitivni nez negativni pocity :o)
Myslím, že jsme v souladu. .-)
OdpovědětVymazatMyslím si tedy, že nějak zásadně z vašeho souladu nevybočuji. Jenom s tím rozdílem, že jsem odlišil \"pudové chování\" (agresivitu), při kterém svoje místo mají i hormony. A pak vědomé chování (agresivitu), kam jsem si dovolil zahrnout ty zprofanové \"ženské zbraně\". No a abych to na závěr přece jen zašmodrchal, to druhé chování je především o rolích, které se snažíme hrát nebo které nam druzí přisuzují :-)
OdpovědětVymazatMíval jsem touhu být ženou, a snad ve mně stále přetrvává (kdysi v jedné diskusi přemožen nečekanou upřímností napsal jsem doslova, že být ženou, byl bych děsná děvka). Pro ty nepoznané pocity, na něž jsem nenápadně převáděl hovor ve chvíli postupného uvolňování, kdy se člověku ještě z té naplněnosti točí hlava a na spaní ještě nemá pomyšlení. Tak jsem byť jen skrze slova poznával jiný svět, úžasný svět ženských pocitů. Svět, do kterého se nikdy nepodívám.
OdpovědětVymazatAgrese. Útok, útočné chování. Útočné až nepřátelské. Kdysi dávno jsem se setkal s jedním člověkem, co se zabýval karate - nikoli karate jako technikou boje, ale karate jako uměním pohybu či způsobu myšlení. Říkal, že když člověka agresivita přemůže, prohrál. Že je nutné se nechat tím pocitem naplnit - člověk je potom mnohem rychlejší, příslušné hormony aktivují svalový tonus, zrychlí dech i tep - ale zároveň je třeba udržet si vnímavost a citlivost - říkal tomu \"osedlat si vlastní vztek\". Pokud se mi to podařilo, vždycky jsem bezpečně vyhrál - ať už šlo o jakýkoli střet s kýmkoli. Pokud ji člověk neosedlá, ubližuje především sám sobě - protože se potom musí vyrovnat s důsledky svého jednání. Ale myslím, že to vyprávění je o agresivitě úplně jiné. Jednou - prostě jsme se prali, lhostejno proč, škrábala, ale ruce jsem jí udržel, tak se snažila alespoň kousnout - jednou se jí to podařilo, až mi vyhrkly slzy, jak mne hryzla do ramene, pak jsem už jsem stavěl svoje zuby proti jejím, a najednou mne napadlo, jestli mi ukousne jazyk. Neukousla. Tou vzájemnou agresí se to nějak znásobilo - pak jsem se někde dočetl, že při agresi se uvolňují některé hormony identické. Nikdy potom jsem to nezopakoval ani s touhle, ani s jinou. Ale v těch touhách být ženou - tam byl i tenhle rys.
Pro mě je to ta první varianta. Ta druhá je pokřivenina.
OdpovědětVymazat(32) bylo na (30) - Kornela. :-)
OdpovědětVymazat:-)))
OdpovědětVymazat(31) Nechat se naplnit tím pocitem, rychlejší, a přitom vnímavější - ano.
OdpovědětVymazatVzájemná agrese, znásobení, uvolňování hormonů - ano.
Smích - vadí, člověče. V tomhle případě mrzí. Vědět to, neodpověděla bych.
OdpovědětVymazatVšimni si času - [35] patří k opravě [33], protože [32] mne bez té opravy zmátlo, [34] tam ještě nebylo.
OdpovědětVymazatNo, máš mne porád za blbce - už jsem se s tím smířil :-)
Omluva. Už nechci nic řešit.
OdpovědětVymazatJeště odjinud - bát se že ublížím - bývala to má noční můra. Chránil jsem lidi před sebou samým. Až mi někdo předhodil, že ho \"špinavě chráním\". Byl to docela hnusný zásah na hodně citlivé místo. Ale velice přesný zásah. Protože jsem zjistil, že jsem také hodně háklivý na to, když mne někdo \"špinavě chrání\" před sebou samým. Myslím, že tenhle typ ochrany se vstřebává mnohem hůř, než jakékoli jiné ublížení. Dost možná, že nejde vůbec vstřebat...
OdpovědětVymazat39Ghost: plne souhlasim! Patri to do kategorie ponizujiciho soucitu a zbytecne ochrany (ve stylu: prece tomu chudakovi musim poci-sam to nedokaze)
OdpovědětVymazatradka: \"ponižující soucit\" - dík, přesně tohle jsem neuměl zformulovat. Kdybych cítil jen zbytečnou ochranu - to je odpustitelné. Ale ponižující soucit - být adresátem ponižujícího soucitu je pěkně hnusný.
OdpovědětVymazat:o) nedelej si pr..el Zkus se zeptat nejakeho invalidy, co to je a jak se to pocituje.
OdpovědětVymazatDeti ponizujici soucit neznaji. Ty znaji pouze zvedavost. A po jejim uspokojeni - poznani.
Je to (alespoň pro mne) dost vážné téma, než abych si z Tebe dělal pr..el.
OdpovědětVymazatPár invalidů jsem znal - jeden dokonce cítil soucit s těma \"zdravejma\", co před ním uhýbali očima. Každý to cítí a vnímá trochu jinak.
Nevadí mi, když mne někdo chce chránit - někdo je prostě náturou skautík ochranář. Ale kdybys mne chtěla chránit Ty (teď když vím přesně, co si o tom myslíš), vnímal bych to jako snahu udělat mi něco hodně zlýho.
(39) Zajímavý. Vysvětlils mi, co je horší. Nenapadlo tě přitom, co je horší než co? Apriorně předpokládáš, co druhý nemůže mít na mysli...
OdpovědětVymazatGhost: to znelo velice zle :o( Najdu si cas a napisu o soucitu nejaky clanecek. Protoze falesny soucit je neco co cloveka uspokojuje. Ma pocit spravneho chovani a citi se byt lepsi a nadrazeny nad temi co nesouciti. Uz se to tema nekolikrat objevilo. Nekdo chce urcovat, co ma byt spravne a co nespravne jednani. A dle toho urcovat hodnotu (charakter) cloveka. Za neprojeveny soucit ho trestat odsouzenim. Porad mi to smrdi manipulaci. Prosim neber to osobne, uz se to objevilo i u Hanci. Budu rada kdyz nekdy v klidu vylozim jak to citim. \"povinne\" projevy kladnych emoci nemam moc rada. Z ruznych duvodu a neni to citove vydirani ci jina frustrace z detstvi.
OdpovědětVymazat(44) nevím, co myslíš, že předpokládám. Závěr článku plus nedávno napsané \"Tak jako u Ghosta na blogu, i tady končím. Abych neubližovala.\" - nic víc.
OdpovědětVymazatNebo to ve mně má vyvolat euforii a bláznivé nadšení: \"Ó, jak je šlechetná, ona mi nechce ublížit\"?
Pokud budeš dělat něco kvůli někomu, s největší pravděpodobností tím poškodíš buď sama sebe nebo toho druhého. Pokud budeš dělat všechno jak chceš protože to chceš Ty, přinejmenším Tě budou všichni respektovat.
radka: beru to velice osobně - od Tebe beru (osobně a občas trochu vděčně) všechno :-)
OdpovědětVymazatOmlouvám se, pokud to vyznělo zle - tak jsem to nemyslel.
Každý má trochu jiné představy o tom, co je správné - budu se těšit na Tvůj článek.
(46) Koukám, že jsem těma genderpředsudkama přec jen postižená, až dodneška jsem si myslela, že vztahovačnost je spíš ženská vlastnost. :-/
OdpovědětVymazatOno nedávno napsané bylo na blogu nikoli Ghostově, kdy se autorky blogu hodně dotýkal způsob našich diskusí, které cítila jak cítila. Neubližovat dalším vedením podobných hovorů jsem se rozhodla jí, ne tobě. A na Ghostově blogu jsem skončila poté, co mi od autora blogu došel soukromý mejl, v němž mi napsal, že mu útočením na jeho blogu ubližuju. :-) A též poté, co na jeho ochranu vystoupili jiní. :-)
Článek tady se Ghostem nezabýval.
Byl o tom, že neagresívní lidé ve mně vyvolávají nutkání chovat se též neagresívně, tedy sobě nepřirozeně, chránit je před sebou, ze strachu, abych svým chováním netlačila někam jinam je a nedostala je do jim nepřirozené situace, v níž budou vypadat či se cítit jako blbci - tím jim ublížíš stejně, jako když je před sebou chráníš, obojí je ponižující.
Jsme u té síly. I neagresívní, jsou-li silní, neochranu prostojí a nikam mimo sebe se natlačit nenechají. Bohužel jsem v životě narážela daleko častějc na ty, co se nechali. Až pozdě jsem pak zjišťovala, že chráněni být chtěli a cítí se ublíženi, že chráněni nebyli. (I když to nikdy nikdo nepřizná a sám sebe vidí jinak.) Proto se jich bojím. Chránit před sebou je nedokážu, jen se od nich oddistancovat, po zkušenosti, že chránit před sebou nejde vydržet dlouho a výsledek je pak ještě horší.
Ruliso: mluvis o dospelych lidech nebo o malych detech? :o)
OdpovědětVymazatMluvím o dospělých lidech.
OdpovědětVymazatNapsala jsem ještě jeden koment, ale ztratil se mi. Teď mám frmol, třeba to dám dohromady pozdějc, uvidíme.
radka: v každým dospělákovi je dítě, s tím nic nenaděláš. Některý ty děti jsou nádherný :-)
OdpovědětVymazattaky mám sny, že jsem chlap a mám to i se sexem. s agresivitou chlapa ve mně nespojuju - nebo spíš tu ženskou a chlapskou část neodděluju. bez zdravý dávky agrese bych nedokázala bejt zdravě něžná a nešlo by ani vychutnat si ty přechody.
OdpovědětVymazata možná je to tím, že neřeším, jestli jsem kluk nebo holka - jednu se cítím tak a podruhý jinak. tělo mě sice pokaždý usvědčí, ale tělo je jak šaty.
Ghost: dite v nas je krasne, ale spis nez totalni nesamostatnost pod tim rozumim zvedavost a hravost.
OdpovědětVymazatA ne Alzheimra.
Ru (48): ten první odstavec se mi líbí - v tom Tě poznávám :-)
OdpovědětVymazatAle ten druhý - jen si něco namlouváš. Myslím, že sis programově vybírala slabochy, aby sis připadala silná. Umíš být agresivní - ale do opravdu silný ženský máš daleko.
radka: když on v sobě má každý dítě takové, jaký opravdu je. Někdo nesamostatnost, někdo hravost, někdo zvědavost a někdo zase něco jiného. Na tom dítěti je krásné, že na rozdíl od dospělého si na nic nehraje. Když je mu směšno, tak se směje. Když je mu plačtivo, tak brečí. Nedělá ze sebe to, co není.
OdpovědětVymazatRu (48): ještě ťuknu :-)
OdpovědětVymazatNo, na Ghostově blogu jsi se rozhodla nepřispívat poté, co Tě několikrát decentně požádal, abys neporušovala pravidla, která jsi sama stanovila (Tvá slabá stránka), a abys trochu zvolnila, protože má zrovna úplně jiný starosti. Jenže to bylo jak mluvit do dubu, a protože už vyzkoušel leccos a neviděl jinou možnost, tak udělal co udělal. Článek tady se Ghostem nezabýval - ale Ghost to taky ani nenaznačoval. Jen si dal dohromady, co o sobě píšeš, a přišlo mu, že se nevymyká zmíněné řadě jiných.
\"I když to nikdy nikdo nepřizná a sám sebe vidí jinak.\" - nojo, tím si ledacos můžeš zdůvodnit - to je neprůstřelný. A já porád kde bereš tu jistotu, že lidi jsou takoví, jaký je chceš vidět - oni se vidí jinak a nepřiznají si to :-)
Distancováním od nich je před sebou nechráníš, pokud tomu dobře rozumím?
To je takovej, s prominutím, samožer. Jsi si jistá, že právě tohle potřebuješ?
(54) A to mi píšeš proč? :o) Kdybys četl diskuse tady na blogu, věděl bys, že se za silnou nepovažuju, nepotřebuju to vymlouvat. :-)
OdpovědětVymazatTak mě napadá, ty alergiku na soudy o tobě, tohle je moc hezkej příklad, jak soudíš ty sám. :-)
(56) Ghoste, ujasni si, co mi teda vytýkáš - že tě chráním, nebo že jsem nevyhověla tvým prosbám o to, abych tě před sebou uchránila? :-)
OdpovědětVymazatMůžem se tady docela dlouho hádat, kdo jaká pravidla porušoval. Kdo první prosil a stejně se nedoprosil. Už jsem ti to jednou psala, otoč to, co vytýkáš mně, a dostaneš přesně to, co děláš ty. Jenže - víš, jak mi to přijde? Quod licet Iovi... :-)
Zajeď o pár příspěvků výš a podívej se, kdo začal se spatláváním a vyhrabáváním toho, co v něm kde v minulosti uvízlo, s dotčeností a obranářstvím ber kde ber.
Bývaly doby, kdy mě tvoje osobnostně rozborný všeznalý mejly vytáčely doběla docela dlouho, rozlaďovaly totálním neporozuměním a netaktem, ba ponižovaly. Už vytáčejí jen v okamžik přečtení. Kdy se chytám za hlavu a říkám si, zas už, on toho nenechá, ach jo...
Nahoře jsem ti napsala, že se omlouvám za nevšimnutí si času a že už nechci nic řešit. A nechci. Nechci ti nic vysvětlovat, v ničem protiargumentovat, zejména ne po mejlech, protože ti nechci ani poskytovat jakýkoli informace navíc, ze kterých bys zas udělal páranici a oblík mi ji naruby. Klidně komentuj, já se v případě podezření na riziko zamotání se do páranice budu držet jen souhlasných ano, či nesouhlasných ne. :-)
Distancováním se od někoho nechráním jeho. Chráním sebe.
Ghost a Rulisa: nahodou si docela rozumite :o) Oba si vycitate to same!
OdpovědětVymazatAno, v tomto si rozumíme už dlouho. :-)))
OdpovědětVymazatRu a Ghost: Protoze jsem zrovna na netu, clanecek jsem dopsala tak si do vas trochu zaryju. Myslim, ze jste vztahovacni oba dva. Samozrejme Ghost o neco vic :o) Protoze mu vadi ze nekdo jeho moudro dostatecne neoceni a ryje do nej kdyz zavelil konec. Aby sam urcil opet zacatek :o) Ale ja ocenuji houzevnatost. A ta je za 100 bodu :o)
OdpovědětVymazatTaky se připojuju s gratulací: jste dneska docela dobře zasmyčkovaný a bohužel to není tím vedrem. Ghoste, ony ty zpětný sebeanalýzy sice mohou být důležitý, ale někdy je fakt lepší zůstat jen u evidování základních pocitů (krásný - ošklivý, mám rád - je mi protivný, chci - nemusím...). A Ru: docela mě mrzí, že se ta debata nakonec vůbec netýkala toho tvýho snu. Soudě podle několika málo osamocených reakcí to mohla být docela zajímavá diskuse dělající čest tomu dnešnímu děsnýmu horku :-)
OdpovědětVymazatHm,taky jsem se těšila na pondělí na diskuzi,ale tato mě přinejmenším nenadchla,spíše naopak,sorry.
OdpovědětVymazatMělo by mi do toho být velký kulový,tak jen můj názor a smutno.
Ale to vůbec neznamená (a vím, nikdo to tu neříká), že sem budu chodit jen kvůli diskusím, do kterých se nebojím strčit prsty. Voda proudí nejen u dna....
OdpovědětVymazatOj, tak to je mi líto taky.
OdpovědětVymazatTak ještě jednou - ten článek nebyl a neměl být o nějakých vztazích písemných či podobných. Hlavně byl o sexu a vztazích... řekněme důvěrných. Neb tam jsem myšlenkama a něco v sobě jsem si v té souvislosti potřebovala ujasnit, nebo možná jen říct, aby to dostalo tvar, nakonec - i dík včerejší části diskuse - s docela fajn pocitem, z něhož se mi ani trochu nechce skákat někam jinam. :-)
Jé, Jirko*... :-)))
OdpovědětVymazat(65) byla na Aninu... :-)
Ru-tak zas pokud se cosi ujasnilo,tak aspon k tomu je to dobré :O)
OdpovědětVymazat(65) O sexu a vztazích? Tak to fakt nevím, proč jsem se svým názorem přišel zkrátka. Hele, Ruliso, že ty mě taky tak trochu chráníš :-)))
OdpovědětVymazatChjo, k (68) jsem zapomněl přidat jméno.
OdpovědětVymazat:-) (68) Lákáš, vábíš, mám se přilepit an vějičku, nebo nemám? :-)
OdpovědětVymazatTenkej led, víš...
Jo, s tím sebeuvědoměním asi jo.
Princip. Bez bloků. Jak může být přijímáno... Chce...?
Princip ženské sexuality - Vědět, že tohle chci způsobovat chlapům. :-)))
Asi moc seriózní názor dneska už nevyplodím. :-)
(57) například (48) druhý odstavec - \"chráněni být chtěli a cítí se ublíženi, že chráněni nebyli. (I když to nikdy nikdo nepřizná a sám sebe vidí jinak.)\"
OdpovědětVymazatTo mi nepřipadá jako tvrzení někoho, kdo se nepovažuje za silného. Ale možná je to jen můj dojem. Pak se omlouvám.
(58) \"Ghoste, ujasni si, co mi teda vytýkáš - že tě chráním, nebo že jsem nevyhověla tvým prosbám o to, abych tě před sebou uchránila? :-)\"
dtto - nebo že bych opravdu naříkal: \"Prosím, ochraň mne před Tebou\"?
Hádat se - kdepak. Kdo jaká pravidla porušoval - takovou statistiku jsem si nevedl, nemohu sloužit. Ale na mojí straně to alespoň nebylo záměrné, mohu-li podotknout.
Kdo první prosil a stejně se nedoprosil - slovo prosím jsem tady na blozích moc nezachytil - na blogu jen o blogu, pokud si dobře pamatuji Tvojí zásadu. Tudíž Tvé zmínky o mailech a jejich obsahu (které sem na můj vkus příliš často ublíženecky a docela nevkusně zatahuješ) nevnímám. Když už cítíš potřebu to řešit, tak (i když nemáš ráda, pokud se opakuju, raději to uvedu) v tom Ti asistovat nebudu.
A pokud chráníš přede mnou sebe - nad tím raději nepřemýšlím, už jen v kontextu s \"Ghoste, ujasni si, co mi teda vytýkáš - že tě chráním, nebo že jsem nevyhověla tvým prosbám o to, abych tě před sebou uchránila? :-)\" to nedává moc smysl - možná jsi s tímhle měla vyrukovat už dávno. To beru.
A omlouvám se za negativní podíl na téhle diskusi.
Ježíšikriste... Tak potřetí: Nic řešit nechci! Tím míň co kdy jak bylo a proč a co kdy jak kdo a proč co myslel nebo řekl. Je to tak těžký pochopit? Nech už mě umřít a ber mě jen jako články na nějaký téma, jo?
OdpovědětVymazatradka (61): může bejt. Občas si můžu něco poskládat jinak, než to je. Když to neventiluju, nedostanu reakci a nezjistím, jestli je to dobře nebo ne.
OdpovědětVymazatRu (72): on po Tobě něco řešit ale fakt nikdo nechce.
OdpovědětVymazatTrocha odlehčení, zkuste test naprogramování mozku na: pajanek.invite.cz Zdalipak máte více mužský, či ženský mozek :o)
OdpovědětVymazatval: podle toho přitroublého testu je můj mozek ženský :-)
OdpovědětVymazatRu (70), sláva, že ten výklad tvýho zlomovýho snu se posunul do nějaký reálnější dimenze. I když ten text tak trochu přišel o zápletku :-) Teď tu máme spíš ty \"něžně telecí oči\", který vzbuzujou falešný očekávání, no a z toho pak plynou ty nárazy...
OdpovědětVymazatJo a ještě k těm barevným pentlím: Jsem v tom horku leklej jak ten kocour, co se mi tu válí na zemi. A nedokážu nalákat ani sám sebe, abych raději vypadnul někam na pivo :-)
Kornel (62): je to mnohem jednodušší. Já jen mám určitý pocit. Pokud najdu následně v textu něco, co můj pocit podporuje, napíšu to. Možná to může vypadat jako analýza - ale opírá se to jen a pouze o subjektivní pocity. Ostatně polovina z toho, co tu zaznělo, se opírá o subjektivní pocity. Uvažování černo-bílé (\"krásný - ošklivý, mám rád - je mi protivný, chci - nemusím...\") mi nejde - ani pocitově jsem na tom tak nikdy nebyl.
OdpovědětVymazatHeh, sto bodov, mužská, ale lesbický choutky nemám, fakt ne! :-)))
OdpovědětVymazatvyšlo mi mužské naprogramování - uf, to jsem si oddech\' :-)
OdpovědětVymazat(77) Jo, tak nějak mám ten pocit... :-)
OdpovědětVymazatUž jsem to párkrát slyšela, že matu.
ghost (78): posunuješ tu diskusi daleko pryč od původního tématu... Takže jenom jedna jediná reakce: Nemyslel jsem černobílé uvažováni, ale základní pocity. Ty jsou pravdivý, a proto i uchopitelný. U tvých textů cítím něco jako pocit nepochopení, kterej silně vnímáš jako osobní křivdu. Nechci se tě dotknout. Z tvých příspěvků ale vyřazuje taková ta potřeba neustále si dokazovat (a ostatní přesvědčovat), jak si ve svým jádře dobrej a lidskej a že jenom okolní svět je nějakej divnej... Na chvilku to snad může trochu pomoci, ale podle mý vlastní zkušenosti to není životní koncept, na kterým by se dalo dlouhodbě stavět.
OdpovědětVymazatNo tak mám potvrzeno, že i mozek mám mužskej. Teda ale finační analytik podle tohodle testu zrovna nejsem :-)
OdpovědětVymazatKornel (82): možná jsem ani původní téma nepostřehl nebo nepochopil. Základní pocity prostě nemám dobrý kontra špatný a tak těžko můžu uvažovat v těchhle pocitovejch dimenzích. Co z mých příspěvků vyzařuje nemohu posoudit. Na každého působí jinak - tuhle zpětnou vazbu mám a vnímám.
OdpovědětVymazatAle to je způsobem, jakým se vyjadřuju. Možná i tím ženským mozkem, co mi ten test odhalil. Víš, nedovedu si představit názor, který by se mne mohl dotknout. Každý na mne může mít názor jaký chce. Pokud mi něčí názor na mne vadí, tak se hodně rychle (a možná někdy až příliš ostře) ozvu.
Jestli jsem lidskej a dobrej - nebo nelidskej a zlej - to opravdu závisí na měřítkách, jimiž jsem poměřován. Jsou lidi, co mne mají za jemného a citlivého, a jiní, co mne mají za někoho, co si jde za svým. Okolní svět mi připadá normální - nic divného na něm neshledávám. A co se týká dlouhodobé stavby na konceptu - je mi přes padesát, takže já už toho asi moc nepostavím, to nechám na vás mladejch :-)
Ghoste: citim to velice podobne jako Kornel, on to vyjadril podstatne diplomaticteji nez ja :o) Ty na jeho pripominku reagujes velice nedutklive tj. oficialni proklamaci.
OdpovědětVymazatTaky citim v tobe pocit ukrivdenosti, zklamani a nepochopeni. A odvolavani se na statecne ciny tvojich predku.
Jsi ve fazi realizace svojeho zivotniho konceptu. Kornel pise, ze tvuj zivotni koncept je svetu dokazovat ze jsi dobry a slusny a ze ti to staci. To s mladim ci starim nesouvisi.
ghost (84): Oceňuji ten smířlivej tón, protože jsem si nebyl zcela jist, zda bylo správný, když jsem se nechal strhnout k nějaké reakci. Mám teď ale pochybnost tak říkajíc téměř profesní: Zatraceně, že by ta gadamerovská hermeneutika přece jen nebyla tou správnou cestou jak se dobrat nějakého poznání? :-) Koukám, že už je fakt nejvyšší čas, abych si šel někam zchladit ty přehřátý mozkový závity :-)))
OdpovědětVymazatKornele: ja na sebe valim klimatizaci, tak snad nechytnu zanet plic :o) Je mi pekna kosa. A co je to gadmerovska hermeneutika?
OdpovědětVymazatRu (79) Ahoj děvče, vítám tě mezi chlapy (takypřekvapená :o)
OdpovědětVymazatKornel (84): je to veřejný blog, každý má právo reagovat. Filosofii nerozumím :-)
OdpovědětVymazatRadka: máte dílem jiné zkušenosti než já, tak cítíte něco stejně a něco jinak, než já - to je přirozené. Ukřivděný či nepochopený ne, zklamání může být. Mí předci nebyli stateční. Nevím, kdo mne tu vidí jako dobrého a slušného a kdo ne, a nemá to pro mne žádný význam. Životní koncept - to patří do jiné pohádky.
OdpovědětVymazatSakra, skóre 130, můj mozek je taky mužskej :-))))))
OdpovědětVymazatvyslo mi taky 140 jakoze muzske uvazovani, ale prijde mi to silne podezrele. Vetsinou jsem zvolila vyvazeny stred, zadny extrem protoze tak se citim. Ten zensky bod byla vetsinou nejaka uplne stupidni varianta.
OdpovědětVymazatprecetla jsem si jeste nejake dalsi odkazy na dane strance jako treba sex a manzelstvi :o) a zjistila jsem ze jsem muz a muj muz je taky muz, ovsem jen v necem. Nejsme nejaci rozsevaci. V necem jsme zase oba dva zeny. Ja nevim, cele mi to prijde silne ujete. Omlouvaji lidske nedokonalosti nejakym muzskym a zenskym mozkem a pritom jsou to jen obycejne lidske slabosti. Mame je vsichni a musime se s nimi vyrovnat nezavisle na pohlavnim programu. Ze nekdo touzi mit vlastni zenu hospodynku a jeste vnadnou milenku neni muzsky princip. To je obycejna vychcanost.
OdpovědětVymazatRadko, to chce brát s rezervou, podle těch stránek bude muž asi každá druhá ženská. :-)) (Radši nerozebírám všechny ty křivky sexu a tak... :-)))
OdpovědětVymazatTest na mozek beztak jen o rozumu, kde je to ostatní, taky z mozku řízený? :-) Nehledě na to, že si nejsem jistá, jestli to nemají nějak naopak, dávala jsem střed i odpovědi, u kterých,jsme tipovala, že jsou spíš mužský i spíš ženský, těch ženských se mi zdálo víc... A nakonec - fakt bych se byla vsadila, že budeš chlap víc než já. :-)))
tak to ti pekne dekuju :o)))) (za ten odhad muzstvi)
OdpovědětVymazat:-)))
OdpovědětVymazatSakra dobrý článek, který mne zaujal, aniž bych se nějak ztotožňoval ... Velmi osobité a dík.
OdpovědětVymazatMmm... Většinou za čas zapomínám svoje články. Musela jsem si znovu přečíst.
OdpovědětVymazatAsi jo. Asi fakt dobrý. :o)
A pořád se ztotožňuju.