Rok co rok v půli srpna začínám šednout. Celá. S blednoucím opálením dlouhých červnových a červencových dní bledne něco ve mně. Stárnu.
Tak jak stárne rok. Od konce června, od jarního slunovratu, s každou minutou, o kterou se krátí den, rok pomalu začíná umírat. A nabírá tíži bezmocné nekonečnosti stáří. Tíži nekonečnosti před koncem.
Aspoň že jsem se už naučila znát, co to je, to, co na mě padá.
Rok co rok se těším na prvního ledna. Na první novoroční vyjížďku. Bývá krásně, jiskřivo, mrazivo, i v našem příříčně chronicky mlžném kraji obvykle neobvykle jasno. Bývá to krásná vyjížďka, ne úplně střízlivá, spíš tak trochu opojená, ale přesto, nebo možná právě proto odlehčeně jiskřivá, s každým koňským krokem víc a víc svěží a pookřátá, tak krásná, jak krásný má být každý začátek. I koně to cítí. Bývá to moc krásná vyjížďka. Vždycky na ní někdo spadne.
Letos jsem ji musela vzdát. A jako by mi na ten konec sebrali nůžky. Neskončil. Chyběl mi začátek.
Jako bych se neprobudila ze špatnýho snu.
Ale včera při česání před ježděním se mi zpod hřbílka najednou začaly sypat pesíkový chlupy. Ty dlouhý rovný medvědí. A kolikrát jsem přejela proti srsti, tolikrát se sypaly. Kobyla začala línat. Daleko před ostatníma. Už skoro tři týdny ví, že začal novej rok. Ten opravdovej. Ví, že se prodlužuje den.
Včera jsem ani nebrečela, že mládě zase doneslo dvě pětky a poznámku za zalhaný nenapsaný domácí úkoly. Člověku dá hromadu síly, když zjistí, že nějakým zázrakem ho přestává bolet břicho a klouby a hlava a teplota sražená práškama už znovu nevylízá... Dneska jsme s mladým dopsali a dopočítali všecko, všecičko. Uklidili spolu mezi odvetnýma partičkama žolíků vrchovatě plnej koš prádla. Pustili si muziku na plný pecky (zákaz televize, za ty pětky, no...). Labužnicky si užili večeři, zametli, umyli nádobí. A přitom jsem chodila kolem zrcadla, starý maštalový triko vlající v cípech kolem mě, vlasy jen tak ledabyle za ušima, polomastný pramínky jak cancoury kde všude, musela jsem se zasmát, když jsem se zahlídla... - a pak jsem se před tím usmátým rozevlátým odrazem s vlasama jak puberťačka zastavila - Ty vole, já su hezká...
Je jaro.
Vím to, kobyla mi to řekla. A nevadí, že daleko před ostatníma. Vím, že má pravdu.
Jsme na tom stejně.
Jen já to vždycky potřebuju někde nějak ustřihnout... O něco...
Prostě musím mít kobylu. Abych měla nůžky.
Asi tak :-)
OdpovědětVymazatRuliso, tohle byl můj zákusek k snídani.
OdpovědětVymazatTakové něžně trpké a trpce něžné čtení.
Díky Tobě mně dneska začal den moc krásně.
Krásně. Dík.
OdpovědětVymazatŠmyk! :-)
OdpovědětVymazatNo, ty vo.., to teda nevím co napsat, snad teda jako Duna..tak nějak...
OdpovědětVymazatPravdivě a krásně popsaný..vypsaný prožívání...
Nechte už těch pochval, furt, ne že by mě to nepotěšilo, ale začínaj ty diskuze tady bejt nezáživný. :-))
OdpovědětVymazatJa nechvalim! Detsko lze, protoze se boji rict pravdu, coz je smutne (znam). Ja zmenila od zakladu pristup a pomaha to. Hlavne me.
OdpovědětVymazatJaro na me jde taky.
[6] Sice bych mohl tu nezáživnost rozetnout, kvalifikaci na TO mám, ale...
OdpovědětVymazatNemohu nepoznamenat, že z těch, kteří (nebo spíš které) píšou o sobě, se mi čteš nejlíp.
Chvíli mi sice trvalo, než mi TO došlo a tak mi přišlo korektní TO sem právě teď napsat. Můžu TO tak nechat? ;)
Ru, já chválím, a co ? Určitě nejen tak.. Je to těžký k něčemu takovýmu psát nějaký pindy :)
OdpovědětVymazatTeo,nestačila jsem zaznamenat, že už jsi ten von Chucpe :)
OdpovědětVymazat[10] Anino, nějaké námitky? ;)
OdpovědětVymazatTeo,nenenenenenenenene, opravdu NE :)
OdpovědětVymazatRadko, děcko lže, protože se mu ty úkoly nechce dělat. :-) Ale protože už ví, že nějaký úkoly budu vymáhat, že na báchorky o tom, jak paní učitelka zapomněla zadat, už neskočím, tak mi obvykle podstrčí nějaký jiný, lehčí, ty spolu napíšem, já v klidu, že jako máme splníno - a za pár dní, za týden - šup, pumelice za stále ještě neodevzdaný domácí úkol (ten správný:-).
OdpovědětVymazatTeo... :o)
OdpovědětVymazatAsi si pudu nalít decko...
Ale že jsem tam v článku zmatlala dohromady jarní slunovrat s letní rovnodenností, to mi neomlátil o hlavu nikdo, to mi muselo docvaknout samo, cestou mezi drogérií a telefonpočítačovou prodejnou... Ergo, nevíte někdo, jestli se ještě vůbec vyrábí větráček D40SM, na stařičkou, leč jinak dobrou džíforsku?
RuKdyby jsi mu ukoly napsala sama, tak by za tebou bezelo hlasit ukoly s nadsenim! :o)) To neni navod, jen jedna z mnoha alternativ
OdpovědětVymazattady dokonce sviti slunce!
OdpovědětVymazatNo, tak tady už tejden zas ne. :-(
OdpovědětVymazattady je klouzacka, led se lepi uplne na vsechno a ja zrovna vyjizdim autem.
OdpovědětVymazatHlásím naledlo i tady, nelze se jen tak dostat k popelnici, okolo je to na brusle a piruetu. Radko, dávej pozor.
OdpovědětVymazatTady taky, sypem popelem. :-)
OdpovědětVymazatDiky za tip! Popel hazim na zahradu misto na chodnik :o)))
OdpovědětVymazatAby tě ve městě nezlynčovali... Tady to nikdo neřeší, páč je to naše a na jaře si to buď zametu, nebo počkám na první bouřku, ta to v tom našem zkopci spláchne bez zametání. Ale jestli se to obecně smí, jestli třeba není ve městech předepsaný, že se třeba smí sypat jen pískem, to nevím.
OdpovědětVymazatP.S. Navíc já mám popel uhelnej, ten drhne líp. :-)
OdpovědětVymazatja mam pred garazi a pred domem kluziste. Kdyz vjizdim do garaze (trochu do kopecku) tak to je jak nejaka rally na ledu. solit to nebudu :o) At se ostatni pridrzuji plotu.
OdpovědětVymazatSolení je horší sajrajt. Top radš ten popel. :-)
OdpovědětVymazatJasně že seš hezká! Já to viděla na vlastní oči!
OdpovědětVymazatTam jsme byly hezký všecky! :-)) Já viděla na vlastní oči, jak Italům padaly ty jejich z ďůlků... :-)))
OdpovědětVymazatItalove to maji v dulcich?
OdpovědětVymazatTo bych napsala \"ti jejich\". :-))
OdpovědětVymazat[27]
OdpovědětVymazatA já si ne a nevšimla ničeho; leda toho starého prasáčka vinaře..., když jste mne upozornily. Jsem asi zabedněnec. :-)
Lišku odbednit...teď!
OdpovědětVymazatNo, my jsme ji občas přesvědčily, že je třeba si na koupání sundat brejle, tak možná proto... :-)
OdpovědětVymazat