Ti první skládali obdivné poklony z uctivě kradmodotykového povzdálí, ti druzí se v závěru večera navzájem odtlačovali od baru a předstihovali se, kdo v souboji těl, očí a řečí vyhraje místo pro svou ruku na mých ramenou (zadek jsem jim zatrhla).
Bavilo mě to. Tak trochu.
Bavit se jimi.
Zahánět dvorními šašky smutnoprázdno, o kterém měli tak trochu šajn možná dva z nich. Ti nejmíň šaškovatí.
Smutnoprázdno po odbolení.
Bez reakcí po až příliš reakcích.
Ještě že už to mám docela naučený, nikdo z těch, se kterýma jsem blyštivě zářivě flirtovala, nepoznal, jak zoufale jsou mi fuk.
Prázdno jako mrtvo.
Dneska jízda autem domů, ráda řídím navečer, když silnice jsou nasvícený sluncem zešikma, pomalu chladnoucí po dni, poloprázdně přehledný, to málo jiných aut se i s favorítkem dobře předjíždí, jede to hladce, hladce běží myšlenky, hladce a jen tak letmo se tou jízdou člověk dotýká reality...
Jako probodnutí.
Tak to přišlo.
Odnikud nikam pár vteřin v protisměru. Zpomalení do zatáčky. Já víc, vpravo, on po vnějším oblouku, soustředěný pohyb ruky s volantem, soustředěný, letmo hladký pohled po mně dopředu za zatáčku, oči černě v lícních vysedlinách, opálení čela a šediny ve vlnitých vlasech vousech, mezi rty mezera, žvýkačka? párátko? pohyb čelistí, jaktože i pod vousy mám pocit čelistí? vousy, co určitě nemají za úkol zakrývat příliš baculaté rysy, spíš naopak, ty rysy vystupující z prošedivělosti jako probodnutí, od krku, co jím prošel v ten moment vzduch bez dechu, až po žaludek, až pod něj, až po nával nutkání se zkroutit a vpustit ho všude a vzdát se mu... Žahavý záchvěv, medúza, čím, nevím čím, není čím, prostě jen tak, hladký dotyk čistého vzrušení...
...za nímž tolik lidí cestuje kdovíkam, podniká kdovíco, aby si ho přivolali, často v něj víc věří, než že ho skutečně mají...
Jen tak. Jako probodnutí.
Nepotřebuju vědět čím.
Stačí, když vím, že je to ono. Že tam pořád je.
Tenhle druh štěstí.
Že všechno může být.
Někde na cestě.
Chmmm...
OdpovědětVymazatPořád dokola to čtu. Už asi pošestý. A zdaleka ne naposled.
OdpovědětVymazatJa to mam furt :-)Jen o tom neumim psat :-)
OdpovědětVymazatCopak, taky tě berou padesátníci kolem ramen a vzrušujou tě protijedoucí fousáči se snědejma lícníma kostma? :-)))
OdpovědětVymazatněkdy mi připadá, že člověk nestačí při takových příležitostech zabrzdit, ale... jak píšeš... aspoň ví, že může být, že je. Nebo spíš, že je ještě schopný to rozeznat, vidět. Jde jen o to, aby se nedostal do stádia, kdy ví, že je, ale jinde, ne tady. Jenže to už je z jinýho sudu.
OdpovědětVymazatDnes jsem měl obchodní schůzku s mladým párem. Jsou manželé. Ta ženská snad vyskočila z reklamního plakátu, nebo z módního časopisu, netuším, ale snažit se popisovat její vzhled, by byl těžký úkol i pro ty, kteří to umějí. Měl jsem strašný problém skrývat svůj pohled do \"žlábku\", ale nešlo jen o to. Šlo i o celkové pochopení a takové to rychlejší zacvaknutí do souvislostí s probíraným tématem, o současné vyslovování věcí, které sotva přišly z mozku na hlasivky. Možná jen pocit, ale hezký.... a tenhle článek mi to připomněl. Možná mi tu hru jen dovolila, možná ji přímo řídila... aniž bych o tom věděl... ale já to beru, i se zpětným pohledem a uvědomování si .
P.S.: chápu tak, že ti bylo sympatičtější kradmodotykové povzdálí cetiletých, než soutěživí sátiletí, kteří si z tebe udělali první cenu... je tak? :-)
OdpovědětVymazatJirko, padesátník, kterej se rozjede (jen) pod vlivem alkoholu, a nebo koloušek, kterej konečně má možnost to mimo půdu posvátnou rozbalit na plný pecky, ale přitom se drží vší silou, aby sobě ani svému ženskému objektu neuřízl ostudu? :-)
OdpovědětVymazatP.S. Tu hru nejspíš řídila. :-)
OdpovědětVymazatNa koloušky mi nešahej... :-)))
OdpovědětVymazatDyk právěže je chválím! :-))
OdpovědětVymazattak tos narazila na dobrý koloušky, já spíš kolem vidím ty, kteří právě chtějí uříznout tu ostudu ženskému objektu, zejména bývalé nebo nynější učitelce, aby bylo o čem mluvit mezi spolužáky :-)
OdpovědětVymazatTakový se tady taky vyskytujou, ale daj se vcelku dobře poznat. :-)
OdpovědětVymazatA pak - mezi (ex)spolužáky se ten zájem musí podat trochu jinak, tam vůbec nejde o učitelku, ale neztracení svého postavení mezi ostatními koloušky, no uznej, copak můžou jen tak říct, že se jim úča líbí? :-)))
Tak to já měla svýho času štěstí i na ty, který to jen tak řekli a ještě tím stoupli u ostatních koloušků v ceně - protože oni na to neměli. :-))
OdpovědětVymazatMyslím, že těch, co se to nebojí říct, není zas až tak málo. Skoro v každý třídě (klučičí) se najde nějakej.
OdpovědětVymazatTo jsou holt budoucí středně- až velkoformátový chlapi. :-)
Hm. :-)
OdpovědětVymazatTak už, Ruliso, proběhlo závěrečně-pracovní odbolení? Sláva. Co bude asi dál... něco dobrého na cestě snad.
OdpovědětVymazatZatím následoval papiňák na pracáku. :-(
OdpovědětVymazatNa cestu vyrážím zítra, tak uvidíme. :-)
heh, jo. ;)
OdpovědětVymazatJo, všechno může být...tam někde na cestě ;)
OdpovědětVymazatKazdy ma sve metody jak si doplnovat ten svuj motor, aby hezky slapal a jen si predl.
OdpovědětVymazatJa jsem zpivala v kosodrevine a divala se hluboko do udoli. Zpivala jsem uplne vsechny pisnicky co me napadly. Ani jsem nevidela, protoze slzy mi tekly proudem a kapaly na zem. Chvilema jsem musela jen tak mrmlat, protoze mi zachvaty dojeti stahovaly hlas.
Starnu a citim to. Ne fyzicky nybrz dusevne. Flirt me prestava tesit. Mozna chvilku, takove slabe lechtani a konec. Ale zpev v hluzboke osamelosti na vrcholku hory me privadi temer k nirvane :o)))) Asi me definitivne hrabe.
Ahojky zpátky z dovolený. :_)
OdpovědětVymazatA víte vy, že jsem ráda, že už tu jste :)) teď UŽ ASI JO :))
OdpovědětVymazatdik :o) Vzdycky mi odskok mimo svet hrozne moc pomuze.
OdpovědětVymazatStalo se i tentokrat. A za 14 dni jedu znovu. A znovu hory.
Já snad konečně na ten puťák s kobylou. Co byl odložen ze subjektivních důvodů - jejích. :-)
OdpovědětVymazatTak se mi zdá ,že u Tebe to všechno funguje naopak.Pitomí mužští chudáci se tetelí štěstím,aby si mohli sáhnout na tvá jistě skvělá ramena,když už mají po ptákách ,že si nemohou šáhnout na Tvůj jistě skvostný zadek.A dva z kantorů,Ti nejmenší šašci obdivně, dokonce z uctivé vdálenosti koukají na místní královnu krásy a chtivostí se jim jistě potí brejle.Parta mužských hlupáků a mezi nimi dáma.Jistě všemi obdivovaná a jistě všemi žádaná.Ovšem,třeba si to jenom myslí.Tedy madam,Tvoje sebevědomí je skutečně zářivé.A potom \"příjde on Tvého srdce šampion\",byť v autě v zatáčce z vnějšího oblouku.A v tom u Tebe záchvěv něčeho nepoznaného.Jen ať se probůh nestane členem Vašeho učitelského,/profesorského/,sboru.Rozmnožil by jistě za pár dní tu skupinu místních hlupáků obdivně z povzdálí koukajících na to božské stvoření.Holt štěstí je vždycky někde jinde.
OdpovědětVymazatÁ jé, a Chicony je zpátky z výletu...
OdpovědětVymazatNeva - stejně je to už zastaralá značka. Já doporučuju multimediální klávesnici Genius. Je pěkně stříbrno-černá. :-)
OdpovědětVymazat