Večer je můj. Někdy. Když ho nedám dětem.
Noc je má. Vždycky.
A tak si v tichu a polotmě skládám, co bylo, za den, za dva, za týden, věci k sobě, děje, lidi, pocity, city, silnější se vyloupne od slabšího, nadřazené seskupí podřazené...
Už vím. Říkám si v noci občas. Už vím.
V noci se mi vracejí rozhovory ze dne, situace, děje a zlomy, co jsem ve dne nestihla víc než uložit do sebe, už ne je vědět, je poznat, zpracovat... Slyším tóny a odstíny hlasů, vidím nádechy světla, impulsy, pohyby, tváře, gesta, jiskření v očích i mimo oči, masky, co se kdy jak měnily...
A přemýšlím občas, jak by se co z toho změnilo, kdyby... Jak by se JEŠTĚ... JESTLI by se ještě změnilo... Třeba u těch lidí, se kterými poslední dobou jednám kvůli práci... Jací byli před deseti, dvaceti, třiceti lety... Jací budou... Kolik z té masky, co nosí, jim už přirostlo tak, že ani v té nejtišší, nejniternější chvíli v posteli bych jim ji už nesetřela...
A už vím.
Už vím.
Proč už nechci dělat žádnou kariéru. Proč už nechci pracovat v žádném zaměstnání naplno. Napořád.
Protože chci ovládat to, co dělám. Ne být tím, co dělám, ovládaná.
Změněná do nenávratna.
Jo, rozumím.
OdpovědětVymazatJá taky, už jsem s tím skoncovala totálně před 5ti lety.
OdpovědětVymazatJojo prace :o) Kariera :o) Tak to je bestie zakerna :o) Svinucha co se zadre pod kuzi a postupne se plizi az k srdci. Aby vytvorila iluzi dulezitosti. nezbytnosti. Nebo dokonce smysluplnosti.
OdpovědětVymazatVim to, vim to, vim to!!! Pres to je tak tezke to skutecne prozit. Nenechat se zlakat tou hydrou. Tou hydrou uspechu. Hydrou vlastni potrebnosti. Svinska iluze vlastni dulezitosti. Tfujtajbl :o)
Hlavne ze bude vic casu si vyjet :o))))
Zas na druhou stranu - mne moje práce baví a jsem ochoten se jí věnovat a nechat se pohltit.
OdpovědětVymazatJsem proto horší?
Horší než kdo? :-)
OdpovědětVymazatJá v tom vidím jenom takový jednostranný zaměstnanecký pohled. Ne nadarmo se pracovnímu poměru říká závislá činnost. Někdo je tak laskav, že vám umožní mu sloužit. Pracovní doba, pravidla, levidla, nařízení a nadřízení, úkoly, které je nutno plnit, nároky... na mzdu, dovolenou na \"zotavenou\", na nemocenské dávky. Nějak si nedovedu představit, že se v takovém prostředí vůbec dá dělat cosi jako \"kariéra\". Jsou přece i jiné možnosti. Důstojnější, než takováto \"prostituce\". Prachy se válejí všude, jen je zvednout. No jasně... všichni na to nemají. Ale někteří nic podobného nikdy nezkusili. Už 15 let nejsem na nikom závislej. A nedovedu si představit, že bych v tom \"jel\" byť i jen jediný týden. Děkuji za pozornost. ;)
OdpovědětVymazatNení zač, gratuluju. :-)
OdpovědětVymazatPatřím k těm, co na to nemaj. :-)
ad 7) tomu sice nevěřím, ale když to říkáš, tak to tak bude, i kdyby to nebyla pravda... Noc mám taky radši, kvůli tomu tichu, klidu v podobě nedrnčících telefonů a nenastartovaných aut. Líp se mi v noci pracuje a přemýšlí. Vždycky jsem chtěl dělat v pekárně - okolo jedné někdy v noci chodím a nasávám - nejen vůni, ale i tu atmosféru lidí, kteří jsou v jejich očích pány noci - jak se chodí větrat od pece na cigáro ven a koukají na mě jak na vetřelce, který jim ruší jejich království.
OdpovědětVymazatAd (7) - tak třeba: Kvůli tomu jsem ten článek nepsala. :-)
OdpovědětVymazatProstituce, to napsal Teo dost přesně. Taky to tak cítím. Ale co dál.
To ještě nevím. Tak o tom nechci k ničemu kecat.
To, co jsem vždycky chtěla dělat, se dá taky dělat nejlíp v noci, ale v pekárně to není. :-) A navíc mě to neuživí a úplně nejvíc navíc mi to poslední dobou ňáko nejde. :-))
a můžeš říct, co to je?
OdpovědětVymazat(10) Můžu. Nechci.
OdpovědětVymazatJanice - dobrej blog. :o) Dodneška jsem o obě nevěděla. :o) Trestuhodný důkaz, že opravdu to čtení zanedbávám...
Nejlepsi ne nepracovat. Vubec :-)
OdpovědětVymazatPro me je jedno jestli je clovek zavisly nebo nezavisly. Prace je bud dobra nebo pohlcujici. Ve spatne praci prece nemusi nikdo byt :o)))
OdpovědětVymazatPrace presahne hranici prirozeneho kdyz prestane byt praci. A stane se diagnozou. Zacne prorustat do soukromeho a privatniho zivota. Pohlcovat. A uzirat energii tam kde na to nema pravo. Protoze prace je JEN prace. Nase soukromi, nasi nejblizsi, nas zivot je nejvyssi prioritou. Ne nase prace. Tohle rozeznat, naucit se presne pohybovat na hranici prijatelneho je umeni. Ne kazdy ho zvlada. Kdyz je mlady tak je casto posedly. Ctizadostivy. Touzi po uspechu. chce neco udelat pro svet. Ale je dulezite vcas hodit vyhybku. Prohodnotit si v klidu priority. Rict si kam chce svoji energii vrhnout. Co je pro nej rozhodujici. Nelze sedet na dvou zidlich. Lze. Ale na kazde jen pul zadkem.
aTeo chtela bych rict ze jsou spousty krasnych zavislych zamestnani. Treba designeri a modelari, konstrukteri, vyvojari novych projektu. to vsechno jsou v naproste vetsine zavisla a pritom skvele hodnocena povolani. Co ja vim tak maji tvurci pracovnici hromadu volneho casu, nikdo je nehoni, protoze musi premyslet a tvorit, ne? :o)))
OdpovědětVymazatTo ze nemam sefa jeste neznamena ze neni sikana :o)) Je!!! A poradna. Od zakazniku. Dokonce muze zlomit pater a clovek podlejza a manipuluje, aby se mohl uzivit.
(15) Ano. :-)
OdpovědětVymazatDrtivá většina workoholiků se nerekrutuje z těch, co provádějí závislou činnost. :-)
A nebo je to jinak - že ti, co mají sklon k workoholismu (a myslím tím opravdu tu chorobnou závislost) nakonec drtivou většinou zákonitě končí u vlastního podnikání? :o)
Nevím, fakt nevím.
Jebn vím, že když si mi občas nějaký podnikatel stěžuje, kolik let už neměl dovolenozu a jak se honí od rána do večera, koukám na něj jako blázen, přece kdyby to nechtěl dělat, tak to nedělá... No, zatím vždycky, když jsem to řekla, tak každej takovej stěžovatel přiznal, že jo, že to dělá proto, že ho to baví, že si to jinak neumí představit, jak by vlastně žil... Jinak by to vlastně nechtěl...
Tak je to asi spíš o tom, co kdo chce. Jakej je.
Já si zas neumím představit, že bych měla obětovat tolik života práci. Tj. Vydělávání peněz. Normálně mě (když ji mám, zaměstnaneckej poměr od do s nároky viz Teo) sere, že kvůli ní nestíhám to, co je pro mě důležitý a co bych chtěla!
Jj.. Tatínek mi vždycky říkal, že jen si hrát nejde a že tři čtvrtiny života jsou věci, co člověk dělat musí, i když nechce... :-)
P.S. - Ale to právě až poslední dobou! Dlouho jsem si myslela, že právě skrze zaujetí a plné angažování se v práci docházá člověk naplnění...
OdpovědětVymazatAle pak jsem se asi nějak naplnila jinde, nebo co...
Ru, vzala jsi mi to z huby, smazala jsem zrovna komentar kde jsem psala to same. Porad pisu co bylo driv a co je ted jinak. No je to jinak nez driv :o) Je to uplne jinak. Postavene na hlavu :o) A asi to tak ma byt. Asi je nutne projit skrz tim nasazenim, aby ho pak clovek odhodil jako svazujici balast.
OdpovědětVymazatVsechno ma svuj cas. A i balast se da odhodit teprve az balon vystoupa do urcite vysky. Ne drive. Jinak by se vubec neodrazil od zeme.
OdpovědětVymazatZačínám chápat, proč tolik firem chce hlavně mladý lidi, proč čtyřicátníci už jsou pro ně starý.
OdpovědětVymazatja to chapu taky :o) Ale ne vsichni odhazuji balast. Jsou i takovi kteri tahnou karu s maximalnim nasazenim treba v sedmdesati. Je to pro ne otazka cti. Penize je nezajmaji. chteji vyhru. Jsou to hraci. A jsou to moc dobri hraci.
OdpovědětVymazatJj. Ale - jak je to? Buď hrají tak moc \"doopravdy\", až jim to nakonec přiroste. Nebo hráli tak moc, až jim to přirostlo, a proto nemůžoupeřstat ani v ětch sedmdesáti, protože jako by už nic jinýho neměli...
OdpovědětVymazatA nebo jsou to hráči odjakživa a prostě jen měli to štěstí, že jsou takoví, jací mají skvělou možnost naplno být tím, co jsou, třeba až do sedmdesáti, třeba až do smrti? Že vlastně nemusejí jít \"napříč sebe\"?
ty ktere jsem ja znala nebo znam nemaji nic jineho. Maji jenom hru. Ta je jejich zivot. Az hra skonci, tak stoji uplne sami. I ti pratele co se tvarili jako pratele nejsou to co byli. rodina neni nebo si zije svuj zivot. Deti nejsou nebo si ziji svuj zivot. Kdyz skonci hra neni nic coby ji nahradilo. A proto hraji nejradeji az do momentu smrti.
OdpovědětVymazatAle asi jak kdy jak kdo.
OdpovědětVymazatMě jen překvapilo, jak silně a jasně mi vykrystalizovala ta původně vzdálená nechuť...
Jestlipak by ta krystalizace trvala tak dlouho, kdybych nebyla vychovaná tak, jak jsem byla... K tomu, k čemu...
Vetsinou je nas zivot vysledkem nekolika strategickych rozhodnuti. Trech? Peti? Klicovych bodu. Vic jich nebude.
OdpovědětVymazatRulisojako podnikatel to musíš dělat pořád, protože přece všude leží na zemi ty peníze a nemůžeš připustit, aby je zvedal někdo jiný:-)
OdpovědětVymazatJo, to je to hráčství. :-)
OdpovědětVymazatRu, vzpominas? V urcity moment M clovek prestane hrat. Ono to s nim jeste porad ruzne cvici. Nic nejde hned. Ale nakonec se to stejne utrepe tak jak to puvodne chtel :o)
OdpovědětVymazatJo, vím, že jedem návazně (my dvě, teď).:-)
OdpovědětVymazatJsem hravá a hrát mě baví. Přímo nutká, jako zdroj impulsů a energie. A doufám, že do smrti bude.
Ale tak, jak jsem napsala v článku.
Hrani muze pohltit veskerou energii, kterou clovek ma k dispozici a stat se posedlosti (to neni tvuj pripad:o))). Pricemz pod posedlosti si predstavuji cokoliv. Je to jednoduse vykonavani nejake cinnosti (prace, konicka, zaliby) s absolutnim zaujetim bez ohledu na okoli. Pak je posedlost na prvnim miste a vsechno ostatni az na tech dalsich mistech.
OdpovědětVymazatSpousta lidi pracuje s obrovskym nasazenim jen proto, ze nic jineho pro ne neni dostatecne zajimave. kdyby nasli nejake hobby, tak by se takhle treba venovali svemu hobby.
...a udělali by si z něj zaměstnání... třeba, někdy...
OdpovědětVymazatAle kdyý pracujou v tom zaměstnání takhle naplno, možná ani nemají potřebu žádnýho koníčka...
Společnost má nastaveno, že úspěšný je právě ten, kdo dokáže pracovat s takovýmhle zaujetím. Na těchhle lidech hlavně stojí.
Ať je to jak je, tihle lidi sice na jednu stranu udávaj normy, který jinejm způsobujou žaludeční vředy (i jim samejm), ale na druhou stranu, asi by společnost bez nich opravdu fungovat nemohla.
Nebo mohla? Aniž bysme lezli po stromech?
Hmm, a už zas nevím.
presne tohle tema nutnosti zamestnani (jistoty prijmu) se me honilo v hlave kdyz jsem byla na dovolene v klastere u me kamaradky. Jeptisky nemaji staly prijem, ziji z drobnych praci, nabizi ruzne sluzby nebo vyrabejí nejake predměty. Obcas dostanou nejaky sponzorsky dar, mladí lide chodí na brigady a udrzují klašter v chodu.
OdpovědětVymazatDriv jsem to nemohla pochopit jak muze kamaradka jit do takoveho rizika. Z uznavane vedecke pracovnice se slusnym zajistenim, se stal nekdo uplne bezprizorni. Nezajima ji z ceho bude zit za rok. co bude jist za mesic. Zije ze dne na den. Okamzikem. Zije tak jak by chtelo zit hodne z nas kdybychom k tomu meli dost odvahy. Alespon ja na ni casto myslim. Postavila prede me hodne otazek. Otazek na ktere si postupne odpovidam.
Ru Jo spousta veci by nebyla. Nebylo by si s cim hrat :o) To hobby jsem myslela tak, ze kdyz je nekdo necim posedly tak mu je uplne jedno jesti za to dostane penize nebo ne. Jednoduse mu ta cinnost prinasi poteseni. Muze byt cele dny v praci. Nebo cele dny si resit svoje konicky. To je prakticky to same. Akorat v tom prvnim pripade je z nej jako vedlejsi produkt uzitek. V tom druhem pripade je to takovy samozer.
OdpovědětVymazatTakže:
OdpovědětVymazatHráči tisíce let vymýšlejí hračky, ideálně takové, aby se s nimi dala rovnou hrát i hra na manipulaci ostatními, že ty hračky taky potřebujou.
Což se daří.
Jak tak koukám kolem sebe, spousta lidí, kdyby si nemyslela, že ty hračky potřebuje, by vůbec nepotřebovala hrát. Jenže si to myslej, protože tak byli vychováni, protože si vůbec neuvědomujou (nebo jen málo, občas, a hned to radši zatlačej z hlavy pryč), že ty hračky potřebujou jen proto, aby byli v té společnosti \"správní\". :o)), aby v ní vůbec byli... Je tak ta společnost nastavená... Jenže nastavená mnohdy podobnými lidmi, jako jsou oni sami...
Atd., uzavřený kruh. :-)
No jo, ne nadarmo jsme se vyvinuli z opice... :-))
OdpovědětVymazatRu, podle me hlavni nastaveni od nejmensich let je delat \"velke ciny\". Dodnes si pamatuji jak mi jeden z mych decek vykladal ja semu pravidelne zda ze zachranuje lidi z reky a z topicich domu. A jak je pak zklaman ze to neni pravda. Touha ucinit velke dilo. Udelat neco pro lidstvo. Ja chtela byt vedkyni a \"neco\" vymyslet. Jak absurdni :o)))
OdpovědětVymazatTouha delat dobre skutky. To je podle me vychovane. to nemuze prece prijit samo od sebe :o)) A uz je clovek chycen a veze se v molochu spolecenskych manipulaci az do trpkeho konce. Pokud vcas nevystoupi.
Možná jo.
OdpovědětVymazatMusím si nějak povzpomínat, jestli mě tak atky vychovávali. Myslím, že otec ani ne, ale širší okolí asi jo... Ale zas, otec sám byl takovým vzorem pro mě, pracovitým, cílevědomým, profesí opravdu \"nad běžnou práci\", že chtěla-li jsem udělat radost jemu v mých představách, naskakovaly mi nutně ty velký činy taky. :-) I když se tomu bránil a furt mi to rozmlouval, nešlo mu to věřit! :-)
TEd jsem si cetla ten svuj posledni prispevek a je to dost zmatene. TAkze ja nevim zda touha delat velke ciny je vrozena ci ziskana. Jedno je jiste. kdyz se decku nedari ve skole, privatne je smutne. Trapis se. Jeho sebevedoi je v hajzlu. A pak najednou je vsechno jinak jak mavnutimkouzelneho proutku. Decko je povzbuzovano, zacne mit uspechy ve skole, obcasne neuspechy dokaze lepe spolknout, a pak prijdou i kamaradi. A kluk je najednou nahore a snazi se. Chytl motivaci, ctizadost, chce byt lepsi!!! Tohle delaji rodice! Povzbuzuji dite, protoze chteji aby bylo dobre, aby se mu darilo, aby si verilo. A dite az vyroste tak musi pak samo najit tu zlatou stredni cestu. KOlik ctizadosti si sebou vezme a kolik bude splhat nahoru. A kdy se pak na to vykasle a rekne, ze uz nechce. Ze mu to staci.
OdpovědětVymazatJo, takhle jo. Přesně.
OdpovědětVymazatBože, to s tím povzbuzováním znám z obou stran...
A v tom může i být zakopanej pes, proč se v životě \"líp\" uplatní ti průměrní a leckdy i podprůměrní žáci než premianti.
OdpovědětVymazatNevim zcela co to je \"lip\". Tipuji ze ze vsech skupin zije dobre a spokojene stejny podil lidi. Asi se ma kazdy cpat tam, kde mu to vyhovuje nejlip. A filosof by asi nemel svaret, a svarec by asi nemel sepisovat filosoficke eseje. Ale kazdy urcite muze najit zivotni styl, ktery mu bude vyhovovat. I v dnesnim svete. O tom jsem presvedcena :o) Akorat se nesmi zabednit v zakopech ale mel by zkouset vsechno mozne :o)
OdpovědětVymazatLíp v uvozovkách - tj. obecné měřítko úspěšnosti, postavení, kariéry, peněz, atd.
OdpovědětVymazatJsem to asi napsala špatně, ne \"líp uplatní\", ale \"jsou úspěšnější\".
OdpovědětVymazatMusim jit.
OdpovědětVymazatNevím sice úplně přesně, o čem tady diskutujete, ale ideální stav je, když čék dělá to, co ho baví. A najde si někoho, kdo mu za to platí. Když je nutné dělit čas pro shánění prostředků na obživu a čas na zábavu a ŽIVOT, je to asi špatně. Zejména pak tehdy, kdy \"zarábání\" peněz sežere vztažmo k efektu neúměrně mnoho času. Přesto je tato varianta nejrozšířenější. A proto je všude tolik frustrátů... :)
OdpovědětVymazatJéé, vy mě tady tak krásně uklidňujete! Až tak, že si obhájím své setrvávání v nepodnikavosti a \"zahazování talentu\", jak to vidí zase jiní.
OdpovědětVymazatDělat lautrnic mi připadá deformující a nezdravé. Koukám na to tak, že si každý hledá svou míru, kolik se rozhodne dělat, aby se nepotácel ve vzduchoprázdnu. Někdo když nemá zvenčí pevně danou strukturu, by v tom vzduchoprázdnu zdepresil, někomu stačí málo nebo postupně nic zvenčí a umí si sám rozvrhnout, kolik a kdy bude dělat. Někdo ví, že musí hodně a hodně, jiný si dovolí málo. A není snadný dovolit si málo a oddech a volno - ve společnosti výkonných a tlačených k výkonu už od dětství.
Dnes v noci budu zase štrikovat v posteli, hurá. Ale kdyby mi nějaký chlap v té posteli nabídnul jiný program, tak to beru.
Jednou bych se chtěla živit tím, co mě fakt baví. Ale mě toho baví tolik, že nemám nejmenší představu o tom, co by to mělo být... A tak setrvávám ve své nejisté jistotě toho, co dělám s různými obměnami už patnáct let a přesvědčuju sama sebe (aniž se mi to daří), že bych mohla dělat i něco jinýho. A taky jsem příliš velkej zbabělec, abych neuspokojivou jistotu vyměnila za neznámo...
OdpovědětVymazatHmm, dnešek jsem strávila vymejšlením, čím z toho, co mě baví, se živit. Jakože na vlastní triko.
OdpovědětVymazata - blbý!
Nic (z toho, co by přicházelo v úvahu jako oficiálně zveřejnitelný způsob obživy) totiž neumím tak, abych to mohla dělat za prachy. :-)))
Nápodobně!!! :-)))
OdpovědětVymazatSyn v 15ti požadoval radikální zvýšení kapesného. Navrhl jsem mu, že to, co si sám vydělá, dostane ještě jednou ode mne. Rychle se naučil být soběstačný a po roce velkoryse kapesné odmítl zcela.
OdpovědětVymazatJenom na internetu je poptáváno kde co. Stačí jenom zprostředkovávat... jasně, jde o spekulaci. Ale spekulace není nelegální. :)
Dopsat.
OdpovědětVymazatJako obvykle. :-(
Díky za radu. Přemýšlím.
OdpovědětVymazatHmm... A víš, že to dělám? To zprostředkování? Akorát bych asi měla k (48) dospat ještě dodatek: A nebo si za to neumím říct o peníze. :o)
Víš co, di to radši dospat. :-) Já taky du. Abych načerpala sílu konečně říct šéfíkovi, ať se de vycpat. :-))
OdpovědětVymazatTak jo. Du. :-)
OdpovědětVymazat[5] Horšínež jiní a ostatní, přece ,-)
OdpovědětVymazatTak to nevím, protože o tomhle rozměru/poměru jsme ani já ani Radka nepsaly.
OdpovědětVymazatJe to podobně jako v té diskuzi u Duny, o volbách, co se životem, v určitých hlavních uzlech.
Že ty volby nejsou to o lepším a horším, jsou to jen volby variant kombinací zisků a ztrát.
v kazde volbe clovek neco ziskava a neceho se zaroven vzdava. A lepsi horsi je jen z uhlu pohledu. Jsou jasne souvislosti. Nadru si specializaci s velkou pili a odrikanim, kterou pak draze prodam. neni konkurence v tomto oboru. Tim ziskam spoustu prostredku na zakladni zajisteni a muzu pak delat neco jineho. To je klasika. Dela to taqk spousta lidi a jini se na ne divaji casto pres prsty. Protoze jasne oddeluji praci a zabavu.
OdpovědětVymazatmyslim ze pravo volby je nase svoboda a pokud mluvime o nespravedlnosti sveta, tak zrovna v tomhle pravu volby je osud kazdemu nadelil jinak. Protoze nekomu da moznost volit z vicero moznosti a nekomu da tech voleb jenom par.
OdpovědětVymazatZvlastni je ze hodne brblou a jsou nespokojeni ti, co maji tech moznosti hromadu. co muzou delat hlavou i rukama, protoze jim obe dobre funguje, co si muzou vybirat z cele palety ktera se jim nabizi. Jini jsou na tom treba podstatne hure. Dostanou neco malo prideleno a jdou.
Jak jen Ti rozumími ja večer a v noci hodnotím a řeším... Velmi dobře jsi popsala svoje pocity...
OdpovědětVymazatRuth,ten článek nebyl o konečném rozhodnutí, o návodu na řešení, o tom, že když si něco uvědomím, mám vstupenku do ráje.
OdpovědětVymazatNa nic na světě není jedna odpověď, jeden univerzální klíč, není možnost vyzrát nad principem rovnováhy, tedy nad \"něco za něco\".
Koneckonců i o tom byla diskuse.
A teď, promiň, jdu smazat tvůj komentář a dát si tě na blacklist, protože odkazem pod www ses bohužel kvalifikovala jako spammer.
(Škoda - nestihla jsem si přečíst, co psala, potažmo odkazovala... Ale neřikej mi to! :-)
OdpovědětVymazatPsala o tom, že by taky chtěla být neovládaná, ale že pak jak se uživit - a živí se mimo jiné odkazováním na komerční stránky bulváru. :-)
OdpovědětVymazatno nevim, ja jsem uz druhy mesic bez prace, mam dost vysokou (spanelskou) podporu, takze jsem si zatim uzivala takove dlouhe dovolene, a musim rict, ze uz me to prestava bavit a ta nejistota, ze za dva mesice podpora skonci a ja bez poradneho partnera, ktery by se o me financne mohl postarat zacinam panikarit, ze nesezenu praci. praci jako zpusob obzivy, praci jako nutnost prostredku, ktery ti umozni koupit si chleba... hnedka bych byla klido zase tim \"otrokem\" nejakeho zamestnavatele...
OdpovědětVymazat(ad 62 - Ty prostě vždycky uděláš opak toho, co po tobě \"chci,\" co? :-)))
OdpovědětVymazatLeni, to není o nicnedělání. To je o formě, jakou pracovat a yvd+ělat si a - přitom... atd.
OdpovědětVymazatA. - Nejen tobě. :-)
Ale není to úmyslnej záměr. Občas bych radši opak. Ach jo. :-(
Se neboj... Znám takovejch víc... :-) Totiž - :-(
OdpovědětVymazatja vim, jen jsem chtela naznacit, ze nekdy je i jakakoliv forma vydelavani penez dobra... ;)
OdpovědětVymazatTo jo.
OdpovědětVymazatJa to s temi penezi moc nechapu. I kdyz jsem byla v zahranici, tak byl chronicky nedostatek pracovnich sil. Proste takovych pracovnich sil, ktere chtely pracovat a mely nejake vzdelanim (ne filosofii). Ted u nas na morave to mame podobne. Je zoufaly nedostatek lidi :o) Nezamestnanych je hromada, ale ti bud vubec nenastoupi nebo brzy jdou. Chybi lidi. Nejsou.
OdpovědětVymazatLeni, a co v socialnim sektoru? Tam vetsinou hledaji porad lidi. V pecovatelskych dome, v zdravotnictvi. Pece o starsi lidi.
OdpovědětVymazatTak tady teda nedostatek není. :o)
OdpovědětVymazatru :o). Posli mi dvacet svarecu, jednoho svareckeho inzenyra - tomu budu delat uplne vsechno :o) A bude to mit jako soucast vsech pozitku :o) A pak soustruzniky, nastrojare, obrabece kovu. Kde jsou ti hosi? Vystrelili je na Mars. Jestli o nekom vis, zejmena s evropskou svarecskou kvalifikaci tak sem s nim. Hod mi ho na mail.
OdpovědětVymazatjinak nastrojarky a obrabecky kovu muzou byt samozrejme i zeny. My mame hrozne sikovnou zenu nastrojarku. Mezi svareci neni ani jedna zena. Ani jsem nikdy zadnou nepotkala. Vydelavat penize fyzickou praci je namahave. Nedelala bych to. Neuzivila bych se rukama.
OdpovědětVymazatRadko, já nedělám na pracáku. :-))
OdpovědětVymazatAle svářečů je tu dost, každej rok jich produkuje několik desítek můj bývalej zaměstnavatel. A soustružníky a obráběče kovů konkurenční učňák. Ti se ještě jakž takž chytaj, ale většinou jinde než tady. Dojíždějí, domů se vracejí jen na víkendy, stěhujou se.
Živila jsem se i rukama, kdysi. Zhubla jsem během tří měsíců z poporodních téměř 70kg na 54. Jo, je to namáhavý.
nepomuze ani pracak :o((. Ale at. Za me Lidi nejsou. Ale me to nemusi zajimat ani teoreticky a ani prakticky. Protoze ...vsak vis :o))) A rukama se mozna ehmm, nekdy, proc ne, zivit jeste muzu. Maminka jako byvala ucitelka jezdila v duchodu s plynem a pry to byly nejkrasnejsi chvile jeiho zivota :o) Asi v porovnani s tim ucitelskym zamestnanim
OdpovědětVymazat(Prej poporodních téměř 70 kg... Vona fakt žije na jiný planetě... :-)))
OdpovědětVymazatProč? :o) Sem byla docela almárka, po prvním klukovi.
OdpovědětVymazatPři druhým už nee, ale to už jsem zas byla chcíplá, nabrala jsem si toho tehdá nějako moc...
ja mela po prvnim porodu taky 70 a zhubla jsem na 52 abych se pak v prubehu dalsich 25 let vysplhala postupne na 60. A ted chci dolu!!! Alespon na 58.
OdpovědětVymazatMně jsou nějaký dvě kila nahoru dolů fuk. O kilech to beztak není. Mám je jen jako hranici, že pod 56 jít nesmím, jestli chci fungovat, těch 54 bylo strašně málo, to jsem fakt zdechala.
OdpovědětVymazatJa jsem si tu hranici dala nahoru. Jakoze pres 58 nepujdu. Pak jsem mela 60 a ted se jiz nevazim. A chystam se na obrovskou obnovu sebe sama. Vuli a sebedisciplinou. hehehehe. Takze teoreticky to mam vymysleno dobre. Prikaz jsem si vydala. Ted si ho jeste splnit.
OdpovědětVymazatZajímavý... Já zdechám až od doby, kdy se to hnulo směrem nahoru... Ale zjistila jsem, že se to dá za \"příznivých\" okolností celkem dobře korigovat.
OdpovědětVymazatja jsem fur ve fazi pripravy :o))) Takze az budu ve fazi realizace tak to pujde raz dva. Doufam :o)))
OdpovědětVymazatTak co, Ru. Jak bylo dneska?
OdpovědětVymazatDobrý. Už mám papír. :-))
OdpovědětVymazatOstatní se uvidí za provozu. Jestli od ledna na soukromo, nebo na to nemám. :-)
dobrý!!!! :o) Precti si dnesni 77. Protoze si nepreje komentare, tak ji nepisu. Ale ten dnesni mi pripomina hrozne me kdysi. Tak hrozne az me to opet dojima :o)))Kruci, ne litosti ale tim jak je to hrozne davno.
OdpovědětVymazatad 84) to zní dobře :-)
OdpovědětVymazat(86) Relativně. Prosím nerozebírat. :-) Děkuji. :-)
OdpovědětVymazatRadko, přečtla jsem si.
OdpovědětVymazatAno, měla jsem sem tam kamarádku )nebo skoro kamarádku), které to takhle fungovalo.
Ale u sebe to neznám. To nutkání sama sebe něčím přebíjet.
Asi proto, že (krom té poslední, \"definitivní\" krize během manželství) sama sebe jsem nikdy neodmítala. :o)
ja jo, jo jako dite a pak jako pubertacka. Byly to hrozne intenzivni pocity. Mozna tak do 18 let. I proto bylo mojich 16 let tak udesne.
OdpovědětVymazat[84] Hlavně si dej bacha, abys byla SOUKROMÁ podnikatelka, ne veřejná. Tahle varianta nejni k žrádlu... ;)
OdpovědětVymazatMožná to nebude k žrádlu ani tak. :-)
OdpovědětVymazatNebylo to ze dne na den, ale stalo se. Teď už neřeším kila nahoru a dolů, také neřeším kdy do práce a kdy z ní. Stanovila jsem si, že když si chci něco v životě užít, nebudu se těmahle malichernostma zabývat. A vychází to. Nejsem otrávená ze šéfa ani ze sebe, žiju si a je to fajn. Dělám jenom to co chci.
OdpovědětVymazat