(Optimalizováno pro černobílé monitory)

29. 4. 2007

Čtu...

...tak různě úvahy o tom, že se obklopujeme určitým typem lidí. Sobě blízkými lidmi. Lidmi stejnými, jako jsme sami. Že k jiným musíme možná napřed dorůst. A že přátelé nás nemůžou posunout nikam moc dopředu, protože si je vybíráme tak, aby nám vyhovovali, a tedy když nekolidujem, neprovokujeme se, nemáme ani důvod, proč bychom se vůbec měli chtít, snažit posunovat někam jinam...

Nevím, jestli jsem víc k některým lidem dorostla, nebo od jiných odrostla. Obojí je asi třeba. Akorát to občas bolí. A občas působí divný skoky v životě...

Mám ve své blízkosti lidi, se kterýma jsem ráda, protože jsme hodně stejní. Je to pohoda. Relax. Pokrevní spříznění. A někdy na nervy. Když se rafnem a srazíme jak dva po jedný koleji jedoucí vlaky. Když v těch druhých objevuju sama sebe. Tak, jak bych u sama sebe možná nikdy neobjevila, protože bych neviděla...

Ale mám ve své blízkosti i lidi, se kterýma jsem ráda právě proto, že jsou hodně jiní, myslím, že nejen oni pro mě, ale i já pro ně, jsme pro sebe tou vzájemnou jinakostí zajímaví. Možná protiváha, možná občas až vzrušení z neznáma...

A mám ve své blízkosti i lidi, u kterých vůbec nějaká stejnost nebo jinakost nehrála roli, když jsme se kdysi v nějakým určitým bodě sešli. Spíš se občas divím(e), jak jednoduchý je (bylo) sblížit se, když o sblížení na začátku vůbec nešlo...

Protože já vím vcelku přesně, co mě kdy svedlo s jinýma lidma dohromady. Že jen výjimečně to byla touha "někoho (si) najít". (A takoví taky málokdy dýl vydrželi. Nebo já s nima?) Většinou bylo nalezení lidí úplně vedlejším produktem. Produktem práce na něčem, společné činnosti, společnýho nezaujetí sama sebou... Při něčem dělaným "navíc"...

Nevěřím, že si lidi nacházejí a vybírají jiný lidi jen podle jednoho kódu. Jen podle toho prvního, kdy vrána k vráně sedá.

Nebo možná... To tak dělají jen někteří? Ti, co nic navíc, než musejí, nedělají? Co nežijí ničím jiným než sami sebou?

45 komentářů:

  1. Hmmm - zhodnotila bych to podobně, možná ještě s jednou zkušeností navíc (a myslím, že budeš vědět o čem mluvím... :-) Mně občas pomohlo odhalit pravej lidskej klenot překonání averze vůči tomu člověku. Chvíle, kdy jsem z nějakýho nepatrnýho vodítka poznala, že to možná neni až takovej pitomec, jak si o něm myslím. A že i když je mi na první pohled ukrutně nesympatickej, možná na něm něco bude. Někdy se to stalo tak, že fakt prozradil nějakej detail, kterej jsem nečekala a tím upoutal mou předtím prvoplánově odvrácenou pozornost. No a jindy jsem dorostla, to jo. Trvalo to pár let - protože třeba třiadvacetiletý kluci si s patnáctkama fakt nemaj moc co říct. Ale šestatřicetiletý s osmadvacítkama už docela jo. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jj. - ty prolomený nesympatie, detail, atd. Taky znám.:-)
    Nesympatie sympatie - jen orientační vodítko, ne dogma.

    OdpovědětVymazat
  3. No - ale je fakt, že některý \"kuní ksichty\" asi nerozchodim nikdy... A o ksichtě to v jejich případě zas tak moc není... :-)

    OdpovědětVymazat
  4. No, někdy (často) se orientační vodítko holt už jen potvrdí. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ru,nikdy jsem taky plánovitě nikoho nehledala, ať už se jedná o jakýkoliv vztah. To jsem se spíš vracela, když jsem se cítila někdy sama, k těm starým, dobrým přátelům. Žádný můj vztah nevzešel proto, že jsem ho usilovně hledala.prostě jsme se s někým našli jen tak bez hledání. Stalo se mi víckrát, že nějaká kamarádka, kamarád mi řekli ze smutku \"najdi mi někoho\", ale já nenašla i když jsem na to myslela, nějak to nešlo. Prostě křeč..Orientační bod, vrána...to určitě. Když člověk někam přijde podvědomě se přidá k tomu, kdo se mu jeví zrovna tak nějak nejbližší. A pak se teprve vidí, nakolik to odhadl. Pokud to je úplně vedle, bývám trochu zmatená, než přijdu na to, kde je zakopanej pes a jak to, že mě oklamala moje intuice. A přesně, kdo je schopen udělat něco jakoby navíc pro něco, mezní situace..tam se hodně pozná. A pak to vůbec nemusí být ta původní \"vrána\".Může být klidně i tím původně hodně daleko, ale přiblíží se. Nakonec asi na všechny moje přátelé mám tu zlomovou asociaci, kdy nestáli stranou..a třeba před tím jsem je brala jinak. Mohou být hodně odlišní, nemusím s nimi ani moc mluvit, ale vím, že jsou, je na ně spoleh, už to stačí. A když se moc neliší, tím líp. Těm mohu říct hodně, protože navíc rozumí...
    Přiznám se, že u prolomených nesympatiích jsem ještě chvíli ve střehu..třeba zbytečně, ale taky se mi to už stalo, že jsem se vrátila k té nesympatii a opačně.

    OdpovědětVymazat
  6. Ja nejak nemam rad tyhle uvahy, jestli me nekdo posunuje vpred nebo vzad.
    Natoz pak do boku! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Roji, to bude nejspíš tím, že si vystačíš i bez posunů vpřed, nebo vzad, natož pak do boku :))

    OdpovědětVymazat
  8. Roji, mě se nelíbí ta úvaha nahoře v článku, o tom, že by nás měl posunovat někdo druhej. Natož jaksi (tak jsem to pochopila, to, co jsem tak různě na několika místech četla) ve smyslu posunovat k něčemu jako lepšímu, dokonalejšímu...
    Jednak si myslím, že se prostě měníme, a hodnocení posunů je věc ožehavě až bolavě relativní, co je pro jednoho k lepšímu pro jinýho může být k horšímu, a druhak - Buď si něco zvenčí beru, nebo neberu. Kdo změří, jestli víc záleží na těch druhejch, nebo na mně, co a kolik vidím, vnímám...? - Třeba tak jsem to myslela. :-)

    OdpovědětVymazat
  9. No, naštěstí si ještě mohu vybrat, co je pro mne ještě přijatelné a co ne, zrovna tak, jako ten druhý...a tak to je v pořádku :) a nemusím být ani horší, ani lepší, tohle mi je šumák...
    Stačí si uvědomit a respektovat. Oboustranně :)

    OdpovědětVymazat
  10. Anino, s prolomenýma sympatiema - jo, taky už jsem u kohosi udělala ty kotrmelce tam a zptáky... :-)

    Jinak, to navíc, nemusejí být zrovna mezní situace. Může to být i něco úplně obyčejnýho.

    Mě k téhle úvaze třeba dovedl včerejšek na maštali. Báječnej, spousty práce a srandy. Ta neskutečná míchanice pár lidí, co to tam táhnem, i když podle všech \"normálních\" pravidel a zákonitostí bychom už několik let měli neexistovat, být rozpadlí, rozhádaní, zkrachovalí z finančních důvodů, atd. Ale furt jedem a furt to funguje. A furt držíme pohromadě, většinou ženský, něco málo chlapů (bohužel fakt citelně málo), od 14 do 49 let, od učňů i ze zvláštní školy až po majitele dvou vysokoškolských diplomů, cholerici, sangvinici, melancholici, flegmatici, intelektuální sečtělí cíťové i jednoduší ... jak to napsat, že čtou jen výplatní pásku a s ničím se nes...?:-))

    No, prostě, lidi, kteří by se jinak asi těžko potkali, natož dali dohromady, ale protože děláme něco navíc, něco, co nás spojuje, tak jsme se přitom navzájem oťukali, poznali se, zvykli si na sebe, atd., a dávno to přesáhlo do \"obyčejnýho\" kamarádství, kdy už považuješ za naprostou samozřejmost, že ten druhej třebas od tebe potřebuje něco i soukromě, spousta věcí už je samozřejmost...
    A naše odlišnosti jsou sice občas (často, věčně věkův:-) záminkou k tomu, že je o čem mluvit (hlavně jak si ze sebe dělat prdel, a pro neznalé místních poměrů je to ze začátku dost krutý vtipkování:-)), ale jinak jsou naprosto nedůležitý, protože důležitý je, jak kdo co dělá a že tam vůbec je...

    OdpovědětVymazat
  11. PS: A hádejte, kdo je majitelem těch dvou vysokoškolských diplomů... :-)

    OdpovědětVymazat
  12. kom.10 patří k 8 a Rojovi.

    OdpovědětVymazat
  13. (11), No, to teda hádejte.:-)) Páč tam, kam ta návodná poznámka směřuje, je jen jeden a půl za postgraduál. :-)))

    OdpovědětVymazat
  14. Ru, to co popisuješ, sice není mezní situace, ale procházka růžovým sadem taky asi ne. A to je důležitý, že někdo s kým se počítá si neodejde, a nevymění to za tu procházku, protože nechce :)

    OdpovědětVymazat
  15. Půlka se zaokrouhluje nahoru... :-))

    OdpovědětVymazat
  16. Zatím se mějte, hezký odpoledne :)

    OdpovědětVymazat
  17. Mně se dvě půlky zaokrouhlujou dozadu... :-)))

    OdpovědětVymazat
  18. Tak takovejch znám víc... :-)))

    OdpovědětVymazat
  19. [8][10] No prave me to pripada tak nejaxamosebou. A je skoro zbytecne o tom psat takto vseobecne uvahy.
    Paxtaci jeden negativni pripad a uvahy jsou v troskach :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Mimochodem, všim sis, Roji, jak to slovo \"blognutí\" je zvukomalebný? Když někdo napíše \"to je hezký blognutí\", \"Tak jsem to u sebe blognul\", dycky mi to navozuje paralelní \"To je hezký uplknutí... Tak jsem si to u sebe uplknul...\"
    :-))

    OdpovědětVymazat
  21. No jo - vždyť ono to plkání je vlastně jen prdění druhým koncem... :-)))

    OdpovědětVymazat
  22. Jděte se blognout... ;)

    OdpovědětVymazat
  23. Clovexi proste obcas musi blognout!

    OdpovědětVymazat
  24. Ruliso, kostky vrzeny!Matejcik se to jal oficialne vyhlasit, takze ted nam uz nic jineho nezbyde :-)

    http://matejcik.bloguje.cz/528705-den-zaheslovanych-blogu.php

    :-)))

    OdpovědětVymazat
  25. Jezisi, tomu se rika udela z komara somara. Ted nemyslim clanecek Rulisy nybrz aferu kolem jednoho hovca.

    Ruliso, ja jsemzrovna vcera zjistila ze se lide deli na dve zasadni skutpiny. Jednu, ktera si zije sama pro sebe a druhou ktera si zije pro druhe. A tyto dva tabory jsou naprosto neslucitelne.

    Prvni skupina jede na dovcu aby si odpocinula.
    Druha skupina jede na dovcu aby nasrala sousedy a kolegy v praci. Opeka se slunci aby bylo zdalky videt kde byli a jak skvele se meli. Ted prijedou a 99% naserou a 1 % se jim nasrat nepodari. A zrovna to jedno procento je vydrazdi uplne do nepricetnosti a celou jeich snahu obrati vnivec.

    prvni skupina si vzajemne rozumi, a druha skupina si taky skvele rozumi. Beda kdyz se promichaji. To je pak mazec.

    OdpovědětVymazat
  26. Roji, radši zůstanu u zprofanovanýho Den dětí. :-)

    Radko, dobrýý. :-))
    Eště bych napsala, \"Ale kudy budou chodit, tudy budou tvrdit, že to jedno procento se přetvařuje, páč ve skutečnosti musí, prostě MUSÍ bejt nasraný taky. :-)))

    Dneska bylo krásně. Ze včerejška mám puchejře na obou rukách (od vidlí), ze dneška zchromlý kolena a připálenej nos (z kobylího výletu, cca 5 hodin na cestě, z toho půl hodiny odpočívka).
    Miluju takový víkendy. :-) A koukejte mi závidět na 100 procent! :-)))

    OdpovědětVymazat
  27. RulisoMyslím, že to je právě ten nejlepší klíč.. společný téma, zájmy...Pak se může sejít všehochuť lidí a vlastně si všichni rozuměj.
    Vždycky je úžasný, když máš něco, co Tě doopravdy baví, kde jsi doma, v sobě.To je dar.
    Vždycky můžeš \"utýct\" do tohohle světa, kde Ti je dobře a vlastně kde Ti taky nikdo nevadí,protože jsi v pohodě.
    Když je člověk v pohodě,tak mu nikdi a nic nevadí.
    A opačně:o)
    Takhle si to alespoň představuju.
    A ten \" Tvůj svět\" + tenhle nádhernej víkend Ti upřímně závidím:o)), na 100%

    OdpovědětVymazat
  28. Radko, no jo no...

    Ru, tak snad KONEČNĚ JARO ?

    OdpovědětVymazat
  29. Sáro, díky, i když - upřímně, moc to závidění vážně neber, ani ode mě. Myslím, že i tamti tak nádherně opálení od móře už neřeknou třebas to, že se celou dovolenou hádali nebo že naopak měli tolik klidu na opalování, protože spolu většinu dovolené nemluvili. :-)

    Anino, už skoro spíš léto...

    OdpovědětVymazat
  30. [28] jo, zavidim ti, protoze jsem byl v sobotu v praci a dneska jsem si sel koupit 3/4 kalhoty a stravil jsem tim celej den :/ prolejzal jsem naky zasrany c&a, new yorkery, quicksilvery, h&m, kenvela, nike a podobny sracky, byl jsem uplne utapkanej a nikde nic poradne nemaji mi prijde.. nakupovat hadry proste neumim a asi se to nikdy nenaucim :( uz jen kvuli tomuhle bych chtel zase babu, aby mi vzdycky neco vybrala, ja ji na to dal penize, ona by byla stastna, ze si me oblikla tak, abych se ji libil a ja bych byl stastnej, ze to nemusim resit :))

    nakonec jsem si koupil ty, co mi padly do oka jako prvni, v hervisu, kam jsem sel pro takovej ten mackaci krouzek do ruky, kterej jsem tam stejne nenasel.. jenze staly devet stovek, coz mi za plateny kalhoty prijde jako fakt dost, jenze zadny jiny takovy hezky jsem nikde jinde nenasel, takze udolanej unavou z celodenniho tapkani jsem nakonec podlehl a devet stovaku vysolil :/

    a to by bylo, abych na ne nakou nesbalil! dyt za ty prachy bych mel skoro pul devky na hodinu!

    OdpovědětVymazat
  31. Místo mastale jsem navstevovala jednu restauraci s terasou, tam se scházeli vsichni - slusní i neslusní, rozumní nerozumní,... , vekove od miminek do nekonecna, vládlo tam i presto opravdové souznení respektu, pak jsem se prestehovala jinam, ale pokazde, kdyz jedu okolo stavuju se:o))...v tak ruznorodé spolecnosti je postuchování skvostným zázitkem... kazdý jsme se na nej tesili a pridávali do cepce :O))

    OdpovědětVymazat
  32. Restaurace s miminkama... :o) - I když, ehm, v té naší vesnické se \"polokryté\" se to taky schází bez ohledu na věk a konzumaci...

    Exi, ber to tak, že já zas kvůli kobyle těžko kdy budu vybírat v Kenevelu, New Yorkeru, Nike a pod., páč když poplatím, co je třeba dětem i jí, zbyde mi tak na výprodej u Ťingťongů. :-))

    OdpovědětVymazat
  33. Ru, napadlo me uplne totez :o) Kratasy co popadnu do ruky jako prvni a posezeni v hospode skutecne jenom obcas. Nic mi neni cizi :o) Dneska se chystam na carodejnice, to je vlastne taky takova velka hospoda. Pres cele nadvori :o)))

    OdpovědětVymazat
  34. Já vůbec nevím, jak to na čarodějnice dopúadne. Já jsem zvaná kamsi na opíkaný oprase, starší chce jít kamsi jinam s kamarádama, mladší chce s ním, to se mi nelíbí, ale s sebou se mi ho (právěže do hospody) brát taky nechce... Tak možná nakonec budem oba doma a vylezem akorát k ohňu na kopec a bude...
    Ale správná noc čarodějnic by měla být úplně jiná...

    OdpovědětVymazat
  35. ja nevim jaka je spravna :o) Ja jich znam nekolik, ale nevim ktera je ta prava! Takze to neberu moc bigotne, proste se pujdem nekam ozrat a odveze na syn.

    OdpovědětVymazat
  36. Po dvou dnech s lidma, se kterýma se už tak často nevídám, ale kdysi dřív jsme se na nějakou dobu sešli u společné činnosti, mám stejný pocit, jak je popsáno v [9] :-)

    OdpovědětVymazat
  37. Taky mám zkušenost, že zpočátku nesympatický člověk (nebo i věc!) se mi postupně zalíbí, když se o něm dovídám víc a víc.
    Než jsem šla na VŠ, pracovala jsem rok na ZŠ jako vychovatelka. Byla to škola s malými třídami pro dyslektiky a nezvladatelné děti apod. Jeden kluk byl obzvlášť šílenej - kdykoli začal kohokoli kopat nebo mu házet židle na hlavu, jakmile jsem se otočila, třeba při obědě ... takových podobných jsem měla ještě pět, ale ne tak vyčůraných. tenhle vždycky když jsem potřebovala těch 25 dětí seřadit před odchodem, schválně utek do jiného patra a schoval se na záchodě, abych ho musela hledat a věnovat pozornost jen jemu. A ostatní se bez dozoru zatím začli boxovat...
    No, proč se tak rozkecávám, nostalgicky - náhodou jsem toho kluka potkala v Braníku na Vltavě, kde jsme jezdili s dětmi z oddílu na kanoích. Ona tam byl s vodáckým kroužkem. Od té chvíle jsem věděla, co ho zajímá, měla s ním společné téma - vodáctví a taky jsem vypátrala, že má rád ptáky jako já - a on na mě chrlil své zážitky a už tak nezlobil. A dost jsem si ho zamilovala.


    ad 22 a 24:
    Chachaaaaaa!

    OdpovědětVymazat
  38. K původnímu meritu článku.Dopředu se posunujeme vlastními neúspěchy,myslím.Ovšem.Nesmí jich být příliš.To příliš,tedy kolik,závisí na odolnosti jedince.Co jednoho zdeptá druhého posílí.A vybírání lidí-přátel podle prvního ,jednoho kódu?V prvním okamžiku toho prvotního poznání,seznámení to zřejmě ,a to zcela mimoděk,funguje.Známe přece,že\"sympatie budí sympatii\"ovšem také\"varujte se prvního hnutí mysli,protože to obvykle bývá nejušlechtilejší\",jak poučoval hrabě Talleyrand ,ministr zahraničí Ludvíka 18.i Napoleona,jinak velký darebák,mladé diplomaty.Tedy,ten první dojem je jistě důležitý a potom se na to nabaluje další.
    Ad 39.může být,že počáteční nesympatie se mění...atd.,ale nemusí...čím déle slyším a čtu výroky Paroubka,tím větší averzi k němu mám.Ale tak se dá polemizovat téměř o všem,jeden má zkušenosti takové,druhý i opačné.Zevšeobecňovat je obtížné..
    Kdepak je Ja..?Furt čekám¨útok \"černé mamby\" a furt nic.Ozvi se ,ještš jsem neodjel!

    OdpovědětVymazat
  39. krome vrany k vrane jeste funguje pritahovani tim cim mu druhy imponuje ze je a ten prvni to neni a chtel by.
    a k poznavani se - hodne me dostala veta \"na druhych nenavidime to s cim nejsme smireni sami na sobe\"

    OdpovědětVymazat
  40. TEore 41, taky jsem si toho kdysi vsimla. takze kdyz jsem se konecne dopinozila (doufam) do faze ze neni nikdo a nic co bych nenavidela tak predpokladam ze jsem smirena se vsim :o)

    OdpovědětVymazat
  41. radko, presne tak, postupne az do tehle faze. i kdyz teda po pravde, kdyz vemu sebe, tak jsem si to zpusobil ne prirozenym poznanim, ale namocil jsem si do toho cumak knizkou \"temna stranka hledacu svetla\", je o tom jak sami sebe nevidime, o tyhle vete a desitkach prikladu/dukazu ze to tak je, uzasne mne profackovala a kopla skokem dopredu.
    netvrdim ze na uplnej konec, to se musi \"zažrat\" časem, ale vyblikava to na mne a ja se diky tomu ucim a posouvam

    OdpovědětVymazat
  42. Zda se mi,že se dostavas,a to je docela zvláštní ve Tvém juvenilním věku,k jedenáctému přikázání,/i když nepředpokládám,že znáš předcházejících deset/..,a to je ..nic neočekávám ,proto nemohu být zklamán.

    OdpovědětVymazat
  43. neuvedomuju si ze bych se v 43 nadepsal ratka, ale je to tam. mozna samo mozna ja a nevim o tom :-)

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.