(Optimalizováno pro černobílé monitory)

20. 11. 2007

(Nejen, ale hlavně) pro Radku

Protože jsem stihla přečíst, ale už ne komentovat její poslední články těsně před tím, než zrušila blog.

Co bych tam napsala. Váhala jsem, jestli odkázat třeba na tenhle svůj článek. Na diskusi pod ním. Jestli znovu připomínat, jaký starosti mám s klukem taky, s jeho neobrobitelností, neschopností vstřebat školní řád, schéma, rituály, principy hodnocení úspěšnosti a neúspěšnosti... Jak zoufalá je rodičovská bezmoc vůči pocitu bezmoci dítěte, jak nesnadný je vyrovnat se s jeho způsoby vyrovnávání se s tím, že je podle školních a spolužákovských měřítek "blbej"...

Nakonec jsem nenapsala nic.

Ale osud, boží mlýny, náhoda tomu chtějí. Protože jinak si neumím vysvětlit, že by mě napadlo zkontrolovat sešit, co normálně nekontroluju. Jen tak jednou za čtvrt roku. Školní do češtiny. Páč je to o nervy, vždycky znovu bojuju s nutkáním ho roztrhnout vejpůl, tedy ten sešit, tedy - napřed ten sešit a pak syna...

I tentokráte jsem našla červenající se změť chaotických modrých škrábanců, řádky neřádky, velikost, sklon a rozestup dle momentální nálady. Přesně tutéž, jako po celou dobu školní docházky, ve druhé třídě stejně jako ve třetí, jako ve čtvrté, jako teď v páté...

Ale nad posledním úkolem jsem všechno odpustila.

A strašně se smála.

"Proč to chceš skenovat, mami?" ptal se synek podezřívavě.

"Protože je to geniální," odpověděla jsem popravdě.

Je.

Měli za úkol vymyslet věty na dvojice různopádových předložkových vazeb. Před školou - před školu, za stolem - za stůl, o Karkulce - o Karkulku, na louce - na louku, na stromech - na stromy.

Z toho, co vymyslel můj osobitý mladší syn, byla paní učitelka tak paf, že nakonec přehlídla v poslední větě jinak do očí bijící hrubku.

 

Pohleďte sami:

 

 

 

samostatný úkol

 

 

Nevím, jak ve škole. Ale věřím, že ve skutečném životě se můj syn neztratí. Bude skvělý podnikatel. Co si určitě poradí s jakýmkoli zdánlivě neřešitelným problémem a co si pro svou firmu bude schopen lidi všech potřebných profesí najít třeba i na louce. I kdyby na ni kameny padali. :-)

72 komentářů:

  1. Je to geniální. Tedy to, jak si poradil, aby teda ten úkol měl. Pohádka je to originální :)))
    Ahoj Radko :)

    OdpovědětVymazat
  2. NO coz, u nas taky tak nejak. Akorat s vice chybama :o) Smiruji se tezko se stavem jaky je, ale uz ted vim ze se smirim. Protoze bych temer rekla ze uz snad tak daleko jsem. (nerikej hop dokud nepreskocis) Zruseni blogu melo nekolik pricin.
    1. Uvedomila jsem si jak bohaty a pestry svet mi nabizi muj syn :o)
    2. Uvedomila jsem si jak zbytecny je muj blog. Ja vim, ze Anina napise, ze z nej se dostala nejlip na ty ostatni. Ale to co tam stalo, bylo urceno pro me. Ti ostatni nevedeli o cem to je.
    3. Vracela jsem se zpet k tomu co jsem napsala aniz bych chtela. Proste to tam bylo a ja se k tomu vracela. Tahlo me to zpet. Misto abych se divala vpred a tesila se na to nove.
    4. Byla jsem uplne mimo. cim dal tim vic jsem nabyvala dojmu ze jsem uplne jina nez blogosfera. Ze jsem naprosty mimon. Ze at slapnu kamkoli pokazde nekomu slapnu na ksicht :o))) (krome Hanci)
    5. A kdz prisly clanky o 17 listopadu tak jsem byla uplne mimo misu. V sobotu mam jediny den kdy muzu nakupovat a tak jsem si nachystala vsechno co potrebuji koupit, vino, kalhoty pro maleho, buzirky napleteni, pravitko a vyrazili sme. Ani hovno!!!!! Vsechny zavreny. Posrany listopad. Tak me to vytocilo ze jsem se nastvala na vsechny cinkace klici a vsechny jsem poslala nekam. A pak ctu vsechny ty blaboly kdo byl jak statecny, a odvazny a kdo je jaky hrdina (hlavne aTEo ze) a kdo je jaky hajzl takze jsem si zaze rekla ze jsem uplne neschopny pablb, co si ani nepamatuje ze nekdo za nej delal revoluci. To byl vrchol meho ignorantstvi
    6. Proste nejsem umelkyne ani intelektual. Jsem zenska co chce zit zdrave a jeste si neco uzit. Co nechce vest moudra a kontrolovat jak zapusobily (ta moudra) Leze mi to strasne na nervy!!!

    A tak jsem v nedeli sla behat a cvicit. A v pondeli zase. A dneska budu zase cvicit a u toho piju cervene vino. A cely bog mi muze .....o))

    Takze diky vsem co to ted ctou za trpelivost a tobe Ru za tento hezky clanecek. Prejivsem hezky vecer!

    OdpovědětVymazat
  3. A vůbec se mi tyhle záležitosti okolo dětí nezdají tak strašně důležité, jak se kolikrát berou. Je to úplně zbytečný.
    A příliš znásilňovat dítě tak, jak by se mělo projevovat se mi nezdá dobrý. Asi jsem to nikdy moc nedělala, jen se snažila být trpělivá a trochu to korigovat. Jsou mnohem podstatnější věci, třeba jaký mají srdce, jak se chovají k okolí apod. A hlavně, aby bylo zdraví, i to psychický.

    OdpovědětVymazat
  4. Anino, pro me je trauma, ze dite se dozije 15 let a zjisti ze muze jit akorat za zednika. A zacne mi vycitat, ze jsem to mela vedet kdyz mu bylo 9-10 let. Ze jsem to mela vedet lepe nez on. I kdyz jsem mu to rikala, mela jsem ho donutit.
    Kdyz mu bude 15 a on nebude moct vubec nic, tak se budu ja zodpovidat pred sebou a pak pred nim.

    OdpovědětVymazat
  5. Radko, jestli tě to utěší, tak já si na sobotu ty nákupy naplánovala taky. :-)))

    A názor na článečky o 17. listopadu a o hrdinství/zbabělosti vidím podobně. Až příliš mi připomínají článečky dřívější, co byly o hrdinství partyzánů, rudoarmejců, komunistických odbojářů a o Auroře...
    Je to totéž. Jen se mění \"dobří\" a \"zlí\".
    Můj názor.
    Ale nečiní mi to problém. Už je nečtu. Ani ty aTeovy. Tak, jako jsem nečtla ty o partyzánech. Nezabývám se tím, co považuju za laciný berličky jiných, tudíž mě jejich lacinost nesere. Prosté. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. radkooo, co tě to napadlo - zrušit svůj blog?

    .. jsem ráda, že jsem se tedy stihla podívat na ty tvé krásné fotky z hor.. :)

    I já mám pocit, že moje komentáře jdou mimo a tvoje mám jedny z nejraději.

    OdpovědětVymazat
  7. Radko, nejen proto jsem k tobě chodila, to snad víš :)

    OdpovědětVymazat
  8. Wicky, od tebe mam prislibeno ze me vezmes sebou do Afriky! Ja nezapomela.

    OdpovědětVymazat
  9. A sakra Drsoň...Tak se mi zdá, že je pro mě na tomhle náplavově-nárazovým břehu poněkud kluzko. Potřeboval bych nějaký laciný berličky, asi. Raději se ani nebudu koukat pod nohy, jestli je tam bahno nebo něco horšího. A terazky mě omluvte, jdu tam, kam jste mě dosud nestihly poslat... ;)

    OdpovědětVymazat
  10. Klidně pobuď, Teo, nikde tady cedule o vyhánění na Sibiř nevisí. :-)
    Můj koment o politických článcích včetně článků o sedmnáctým listopadu je jen konstatování, jež dál nevidím důvod rozebírat. :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Ja taky ne, je mi to lito ze jsem aTea pouzila jako priklad. Zadneho jineho hrdinu neznam. To je osud vyjimecnych lidi. Ze jsou citovani a jsou na ne ruzne odkazy.

    OdpovědětVymazat
  12. Radko, já to chápu, že bys klukovi přála, aby měl život jednodušší v tom, že by např, nemusel být odkázaný na to dělat zedníka. To si přeje každá máma, aby...ale na druhou stranu znám tolik lidí, i zedníků, řezníka apod, co jsou v pohodě a taky lidi s několika školama a taková ta životní pohoda může chybět. Asi má každý dělat co mu vyhovuje, pokud možno, co je pro něj snesitelný tak akorát. A do toho má mazánek ještě daleko, než se vyvrbí. Jedna moje holka se dostala na dobrou vysokou a pak nastala situace, co tu nebudu popisovat, že i přes mou obrovskou podporu tam ani nenastoupila. Mrzelo mě to, ale věděla jsem svý. Druhá po gymplu prohlásila, že už nikam nechce, že jí už škola stačila, tak jsem ji chvíli domlouvala, ale nechtěla jsem jí vidět nespokojenou, když tolik nechtěla.
    A v životě se uplatňuje mnohem líp, než já...je spokojená.

    OdpovědětVymazat
  13. Někdy i vysoká škola sama může být zdrojem nespokojenosti. Může být svazující, zavádějící. Mám pocit, že třeba já, ač hlavou schopná vyštudovat ledacos, jsem ztratila kus života právě proto, že jsem si myslela, že taky úměrně svému vzdělání a inteligenci musím konat kdovíjak odpovědné, organizačně a lidskořídíčně náročné povolání. Prd. Nemám na to nervy, povahu. Nejsem v tom šťastná a příliš mě to vyčerpává. Kdybych neměla tu vysokou, možná bych si byla to \"svoje\", z hlediska konvenčího myšlení tak nejmíň o řád nižší, našla daleko rychlejc a nepatlala se zbytečně po slepejch cestách, hnaná podivným pokřiveným pocitem zodpovědnosti ke svýmu titulu.

    OdpovědětVymazat
  14. Tím jsem jen chtěla říct, že pocit spokojenosti či nespokojenosti v životě skutečně vyplývá z vlastností, vyrovnanosti a vyzrálosti člověka podstatně víc než z toho, jaké má či nemá vzdělání a čeho zvenčí měřeného dosáhl nebo nedosáhl.

    OdpovědětVymazat
  15. ja doprcic nemluvim o vysoke. Nepotrebuji kluka tlacit na VS, ale minimalne stredni vzdelani by mohl mit, ne? S prumkou bych byla stastna jako blecha :o)))

    OdpovědětVymazat
  16. Maturitu si může dodělat dneska fakt už každej. I ten zedník. Většina učňů se po vyučení hlásí na nástavby. Nevidím problém. Stačí, když k tomu dozraje on sám, že to chce.

    OdpovědětVymazat
  17. Radko - možná tě trochu utěší - můj mladší vnuk, přestože se vůbec neučil špatně, si postavil hlavu, že do školy dál nepůjde, že se půjde učit. šel na automechanika, bez maturity!! - přes veškeré přemlouvání ještě i na tom učňáku. Je tam hrozně spokojený, baví ho to. Doufáme, že si tu maturitu jednou udělá. Dcera - jeho matka - byla doslova zoufalá, že ho nedokázala přemluvit. - Co člověk ví, třeba bude nejšťastnější z rodiny. Spokojenost je mnohem důležitější, než škola. souhlasím s aninou.
    Jsem ráda, že jsem tady nebyla a komentáře k listopadu jsem nikde nečetla.
    Radko, je mi líto tvého blogu - to už jsem ti psala. Ale respektuju tvoje rozhodnutí, je jenom na tobě zhodnotit, co ti to dává a co bere. Moc ti držím palce a doufám, že budu číst tvoje komentáře u různých článků.
    Moc zdravím.

    OdpovědětVymazat
  18. jéé - Ru - zapomněla jsem napsat, jak báječný je ten synův výplod. Podobný máme doma právě od toho vnuka, co nechtěl jít do školy. Mám ho pečlivě schovaný. Moc zdravím.

    OdpovědětVymazat
  19. takytaky jsem byl nasranej sedumnáctýho listopadu, stojíce před zavřenýma dveřma něčeho, co mělo bejt votevřený. Příšerně mě to nasralo.
    ... a ten pathos kolem sedumnáctýho listopadu mě sere čím dál tím víc, začínám na to bejt nášlapnej, na ty rychlokvašený hrdiny a nostalgiky.

    OdpovědětVymazat
  20. jéžíšku na křížku! luční uklízečka :-))) počekjte až někde vyhrabu svojí žákovskou a zveřejním anabázi s vyjmenovanýma slovama :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Na louce se válejí Karkulky a uklízečky; každou chvíli o ně někdo zakopne. A ještě se musí vyhýbat padajícím kamenům. To vypadá jako boží pomsta.

    OdpovědětVymazat
  22. Ale jinak píše o dost hezčeji, než můj starší syn. A maminka už není u koní, ale větším písmem.

    OdpovědětVymazat
  23. radko :-)asi každého někdy potká \"zlá\" školní doba, ať je to \"dítě-žák-zlobič\", nebo \"rodič-vychovávatel-krotitel-rádce\".
    Určitě každý z nás má nějakou zkušenost-příhodu v sobě, kterou si nosí (a třeba ji ani nechce zveřejnňovat).
    Nevím o čem byl tvůj poslední článek? Možná o dítěti, škole.. rodičích a rodině? O špatném učení, či známkách? O problému s dítětem - nevím, nečetla jsem ho.

    Radko i já mám odrostlé děti, vlastně už stojí na vlastních nohách. Školní léta byla krušná, překrušná. Nebudu popisovat svoje rodinné a výchovné problémy.. nakonec vše OK.
    Dcera při rodině, dítěti a práci dostudovává vysokou. A syn byl od 18ti do 20ti rovnou na zabití a já do léčebny lidí psychicky na dně. Ve třeťáku, že končí, že život je zbytečný - úvahy sebevraha ... maturitní ročník 3x - neúspěšně - docházka téměř stoprocentní za školu!!Několikrát nepřipuštěn k maturitě, nebo vyhozen..
    Odmaturoval, ale až v posledním náhradním termínu. A najednou to vše z něj spadlo, dospěl a divil se, co že to vyváděl. Dnes opět v naprosté pohodě, normální soužití s náma v rodině, studuje při práci jazyky, má výbornou práci, která ho uspokojuje.
    Mám se všema svýma dětma nádherný vztah.
    A Radko, stále spolu jezdíme do hor, kde i přes ty školní a další problémy si rozumíme a naprosto se na sebe spoléháme.. na jednom provaze drží naše životy a někdy jen v sevřených dlaních a i přes ty problémy, jsme ani jeden rok nevynechali, vypustili všechny problémy a jen s čistou hlavou a láskou v srdci lezli a lezli a lezeme po nich stále i s dcerou a její malou holčičkou, která roste jako z vody. Chodí do 1.třídy a učitelka je z ní už na nervy. Levačka, samostatná, tvrdohlavá, provokativní, bojovná a \"náramně si rozumí při hodině s pastelkama a všema možnýma hračkama, které si nosí do školy místo učení. Když neumí, nebo nemá úkol, jednoduše řekne, maminka nevěděla, že se to mám naučit, tak to neumím.. nemám.. nepřinesla :)

    Jen jsem ti jednoduše chtěla říct, že i když teď nechce - sám na to přijde, sám dospěje .. časem. Někdo holt potřebuje víc času, někdo si holt musí \"tu držku nabít sám\", někoho musí rodič k tomu \"dokopat\" a někdo si nechá poradit a uzná, že i rodič má \"někdy\" pravdu.

    OdpovědětVymazat
  24. Wicky, dík i za mě. :-)
    Fousku, vidíš, toho jsem si ani nevšimla. :o) Ale jo... Tak já budu chvilku pyšná... :-)

    OdpovědětVymazat
  25. Wicky, jo o tom to je :o)) Mam taky dva dospele syny. Jeden vzorny genialni (uzavreny introvert porad resici zda vubec existovat) a druhy milovnik zivota, to same v bledemodrem jak tvuj maturant :o)))

    Protoze jsem si poridila jeste jedno dite v pozdejsim veku, tak jsem pochopila ze deti jsou mym zrcadlem. Presne kopiruji ME a moje nitro v me zivotni ceste. A jestli muj nejmensi ma problemy se sebou, s vlastni motivaci ignoruje vse mimo veci jeho zajmu, tak to je mnou. A pokud chci aby byl jiny, tak musim zmenit pouze sebe. Protoze to co vidim v tom diteti se mi zase az tak moc nelibi :o))) I kdyz je to stastne dite, nejstastnejsi ze vsech mych deti. Stejne jako ja. Ziju si prilis dobre. A to dite taky. Ja vim ze me vsichni premlouvaji ze je dobre jaky je.

    OdpovědětVymazat
  26. Psala jsem ze se nebojim. Nebojim se ani o deti, zeby se jim treba neco stalo. Vsichni lozime po skalach i s tim nejmensim a ja se o ne nebojim. Ale ted citim uzkost z toho, ze tomu diteti nedam to co potrebuje na vybaveni zivotem. Vidim tolik ztroskotancu, tech co zustali v puli cesty. Bez ctizadosti a pasivne cekaji az sestarnou. Mam strach ze ho vedu spatne. To si myslim.

    OdpovědětVymazat
  27. takze jeste do tretice. Dite zijici ve vaticce. Ktremu je foukano do vsech otvoru zepredu a zezadu a to vsemi dospelymi kolem snad ani jine byt nemuze nez je to moje.

    OdpovědětVymazat
  28. ruliso :-))))radko, nejsem žádná psycho..něco, ani nechci, aby komentář vyzněl jako nějaké rady. Jen z mojí malé vlastní životní zkušenosti vím, že matka se právě bojí - dobrá matka - o to, aby své dítě vychovala dobře, aby se v životě orientoval a zvládal všechny své situace, neúspěchy, ale i úspěchy a konfrontace s jinými lidmi. A myslím, že právě taková matka ty své děti vychovává a vychová v kvalitní dospělé jedince.
    A i v životě matky nastávají chvíle, kdy znejistí, přestane někdy i svému dítěti rozumět a chápat ho. Většinou je to tím, že ho miluje a zároveň vidí střízlivě i jeho chyby. Ale také většinou to dopadne tak, že za \"nějakou cvhíli\" si najdou zpět cestu k sobě a porozumí si tím hlouběji.
    Nechci, aby se rulisa zlobila, že jí ten blog zaneřádím svými osobními prožitky, ale ty sis ten svůj zrušila.. ;-/, tak snad rulisa promine.

    Někdy jsem v synovi v té době cítila vůči sobě nevraživost až nenávist...a přesto šel za mnou. Ve dne za školou, u kamárada, kamarádky, různě se poflakoval po hospodách a pak v noci přišel za mnou (samo, že jsem nespala, když nebyl doma a ráno měl jít do školy), vytáhl mě z postele a v obýváku při malé lampičce jsme spolu seděli na zemi několik hodinpovídali, povídali a vylíval si mi srdce, svoje nálady a pocity. Chodívali jsme spát až k ránu a já ráno v 6 vstávala do práce....
    Když kritický čas pominul a byl schopný se o tom bavit, tak mi řekl, že jediné, co mu v té době strašně pomáhalo, bylo to, že jsem s ním ty noci propovídala.
    Dnes vím, že láska malého dítěte, který byl na mě naprosto závislý, se nějak proměnila až v nenávist a ta krutá nenávist je dnes zase láskou dospělého kluka-chlapa, který pro mě i nadále zůstává malým citlivým kloučkem. Ale už dnes vidím, že jsem ho snad trochu dobře vedla, když ho pozoruju jak se chová ke své malé neteřince a jak ho moje vnučka miluje...:o))

    OdpovědětVymazat
  29. Wicky diky :o)) Ta nenavist prichazi jako prirozeny vyvoj. O tom neco vim od sebe, ale i od velkych synu. dospivani je hrozne bolestne. A jak rikas, laska se meni v nenavist, prtoze zde nikdo jiny krome rodicu neni v blizkosti. A nejhorsi je, kdyz si to dite zacne samo sobe vycitat. Ze je zle/vadne protoze tyto pocity ma. Taky jsem o tom s detmi dlouho mluvila. U toho nejstarsiho to bylo nejtezsi, on se tak strasne stydel za svoje negativni pocity, az se zaviral. Vsichni tim musi projit. Vsichni. Dulezite je, aby rodice byli pritomni, kdyz dospivjici deti samy prijdu.

    jojo, ale bude lip :o) Asi si budu muset nejaky blog udelat - novy a optimisticky :o)))

    OdpovědětVymazat
  30. odlehčím.. jo ?:))U nás v Evropě mají děti i dospělí stres.. z čeho? Z práce, z učení, z něčeho co nestihnou - udělat? naučit se? přijít včas do školy, práce? Aby měli všeho dost? Vlastně proč?

    U XiXaa v Africe mají dospělí, děti i zvířata stres, aby se najedli a napili.. aby přežili, vlastně zůstali na živu. Vše ostatní není tak důležité.
    A tady se žije o překot, a lidé se ženou a ženou a za čím vlastně?

    OdpovědětVymazat
  31. Radko - Afrika volá a čeká.. čeká na nás :)
    U přírodních národů se dá hodně objevit, to co lidé civilozavaní už dávno tou civilizací ztratili.
    Třeba v Etiopii u nejdivočejších kmenů Surmů, Bamů a jiných nemají z \"naší civilizace\" nic než kalašnikovy (samopaly), kterými si chrání stáda koz před druhými kmeny. Ale jinak jsou milí, pohostinní, žijí na úrovni doby kamenné a o to nic, co sami mají se podělí. Oni žijou teď a teď si to žití opravdu prožijou. Co bude zítra? Neví, protože neví, jestli přijde voda-život, nebo levhart-smrt.

    OdpovědětVymazat
  32. videla jsi Cerny diamant? o detskych vojcich a genocide celych vesnic? O nasili vlastnich na vlastnich. MIzi prirodni narody a jejich prirodni styl. A misto nich se vladne nasili a boj o moc.
    Vlastne jsem si casto predstavila sama sebe se svymi detmi jak je chranim vlastnim telem pred najezdy ozbrojenych skupin. Jak sedim s vyhaslym pohledem v lagru a cekam na kus jidla. Jak se divam na deti ktere postupne odchazeji. Takove hrozne predstavy mivam. Neco se dozvim a hned si predstavim jake to asi je. Jak v tom ziju. Nemuzu tomu zabranit. Tyhle predstavy prijdou protoze jsem sebestredna. Divam se na svet skrze sebe. Musim se chranit pred premirou informaci.

    Mame na jedne strane stesti ze zijeme v miru na druhe strane .... prinasime tomuto zivotnimu stylu obeti.

    OdpovědětVymazat
  33. Holky, já bych jela takyyy.... (jen tichounký zafňukání)

    Wicky, rulisa tenhle článek napsala a pojmenovala Pro Radku. Diskutujte do alelujá.

    OdpovědětVymazat
  34. Neviděla jsem Černý diamant.
    Ale na vlastní oči - doslova, viděla taky něco málo z bídy lidí a světa. Určitým způsobem to ovlivnilo moje chování a cítění. Bídy a špíny je hodně, hodně moc. Je hodně moc nemocí a zoufalství, a tak když mi nastanou nějaké moje osobní problémy, dokážu si je z hlavy (zatím) vytěsnit a dívat se na ně trošku s nadhledem a popřemýšlet i o tom, co jsem to kde vlastně jinde viděla a zažila. Že zatím, ten můj problém nebyl až tak katastrofický, že může být a někde i je hůř.

    OdpovědětVymazat
  35. Jo Wicky, tak nejak. Neberu to tak, ze se tohle muze stat me, nybrz ze se to deje jinym. Po prevratu jsem se dostala i s manzelem s expedici na dva mesice do Jizni Ameriky (Ekvador, Cile a Argentina) a me skutecne doslo, ze to co vidim v televizi a ctu v novinach se nekde jinde skutecne odehrava. Ze to nejsou jen virtualni informace. Sice jsem to rozumem vedela i predtim, ale tak nejak mi to nedoslo v plnem rozsahu. Najednou bylo vsechno jinak.

    Jdu se venovat uzitecne cinnosti :o)

    OdpovědětVymazat
  36. Tak hallo maminky-slepice.Zda se mi,že na svá mužná prsa berete všechnu tíhu světa!Také blogy se nějak redukují jak tady čtu..jenom matka bojovnice Ru se svou zarputilou houževnatostí...apropo\',co kobyla,naposledy jsem četl,že měla nějaké problémy..cos to psala..podotrochlitis aseptica chronica?
    Kulhá?Jedině snad přetětí nervu,ale potom neucítí bolest a nohu si může klidně přerazit..ta poranění s přetětím nervů jak píšeš..pokud nejsou přetnuty některé velké nervy v plexus brachialis,může to srůst,to máš pravvdu.Tak napiš něco o kobyle.To je zajímavější než nářky nad nespravedlností světa.Přeju dobrou noc maminky..

    OdpovědětVymazat
  37. P.S. A jestli hodláš odpovídat rozborem mojí vulgarity a dalšíma poučkama pro slepice, jakože strašně vtipně maskovaným provokováním ke psaní, tak si to odpusť, zcela vážně přemýšlím o zablokování tvého přístupu sem.

    OdpovědětVymazat
  38. Bože, ty se vidíš tak chytrej, že by se z toho jeden poblil. :o)

    Zaklapni ty encyklopedie a přečti si, o čem byl tehdejší článek a diskuse pod ním. Pokud teda ta zmínka o kobyle pro tebe nebyla jen důvodem k exhibici. Tady kvůli jalově házenejm latinskejm diagnózám(a eště zmrvenejm)před tebou nikdo na prdel nepadne, tak si strč to rádobystudium za účelem ohromování víš kam. Napřed bys tomu musel fakt rozumět, abys tím ze sebe akorát nedělal idiota.

    Ale jestli chceš svoje pracně nabyté vědomosti o podotrochlóze zúročit, můžeš na www.equichannel.cz. Tam je hromada -náctiletejch holčiček, který budou hltat každý tvý učený slovo.

    Mou kobylu si už radši do huby neber. Víš o tom hovno.

    OdpovědětVymazat
  39. Chicony,tuhle jsem si vzpoměla, co ty...ale to jsem asi ani neměla. Už zase rejpeš, že tě to baví. A tentokrát jsi to dost přepísk :(
    Co kdyby sis pro změnu zarejpal ntřeba u nějakýho chlapa na blogu...Č A U

    OdpovědětVymazat
  40. Rýpání do škeble? Vyloučeno![41] Tož Chicony může klidně rejpat a přepískávat to u mě. Od toho je chucpe chucpetem, ne? ;)

    OdpovědětVymazat
  41. Prosímtě vem si ho, i s těma hipologickejma moudrama. (Občas i hypologickejma...)

    OdpovědětVymazat
  42. P.S. Rýpání do škeble je výsostná záležitost moje, od začátku myšlená jako moje rýpání do mě a cokoli si do toho kdo vsouvá za sobě vyhovující či k něčemu opravňující vysvětlení, je jeho problém. Nikde nedeklaruju, že bych nabízela hosting kdejaký dřevomorce. Kdejakýmu vrtejšovi. Ano, jiní můžou rýpat též, ale jen já rozhoduju, kteří a jak moc.
    Může se vám to nelíbit, ale můžete si políbit. :-)

    OdpovědětVymazat
  43. Bych ho poslala za dveře už dávno... :-)

    OdpovědětVymazat
  44. Fajn.Docela dost reakcí.A díky za cukroví Ru,tak jako obvykle.No,Tvůj článek o klisně jsem četl před několika týdny a přesně jsem si ,pravda nepamatoval co jsi psala.Podotrochlitis v karpálním kloubu jak jsem myslel se projevuje také kulháním a léčení je podobné jak při podotrochloze,tedy dosti neúspěšné.Člunková podotrochloza je chronický zánětlivý proces na střelkové kosti kopyta s poškozením ohybačové plochy...většinou u starších koní.Je to obvyklé u úzkých ,malých kopyt s úzkou střelkou.Léčení je problematické.Lze doporučit ortopedické podkování,klínové podložky,do jedné větve podkovy tři podkováky,případně neuroktemii jak jsem psal nahoře,ovšem se všemi riziky.
    Nesouhlasil bych Ru,že o tom vím tuhý exkrement..tedy hovno,jak jsi pěkně napsala..je sice pravda,že jsem toho hodně zapomněl,ale jako veterinář na penzi si přece jenom něco ještě pamatuji.Tvoje \"hrozba\"exkomunikace pro mou maličkost je úsměvná.Stačilo napsat:prosím nepsat!

    OdpovědětVymazat
  45. řekl bych, Chicony, že Rulisa (a nejen ona) to tady napsala už několikrát a zcela srozumitelně... každý den se dozvídám něco nového, například jsem si doteď myslel, že lidé, kteří si rozumí se zvířaty (určitě se shodneme, že jinak by tuhle práci dělat člověk nemohl), jsou natolik vnímaví, že nemívají problémy ani s lidmi, ale jak vidím, tak asi ne... tedy pokud to uměle nevyvoláváš pro své pobavení, což bych, vzhledem k neustálému opakování už netipoval... ať už ano nebo ne, tady se opravdu pohybují lidé, kteří tohle prostě \"nesežerou\". Vážně...

    OdpovědětVymazat
  46. To je dobrý Jirko. Chicony tu byl dneska naposledy. Ať se učí číst jinde.

    OdpovědětVymazat
  47. Hotovo. Má tam vzkaz, že toho veterináře v důchodu mu nežeru. Jestli si myslel, že mě vyprovokuje, abych ho začla opravovat a diskutovat s ním o něčem, o čem jsem jasně napsala, že diskutovat nechci, tak se spletl.

    OdpovědětVymazat
  48. Neprijde Vam ze je takovy zvlastni cas? Pripadm si jako v nejakem surrelastickem filmu. Jako ve snu. Svet prochazi skrz. Tak nejak krasne.

    Stejne je clovek nejstastnejsi sam se sebou a v sobe.

    OdpovědětVymazat
  49. vypadava mi mozek. A to fakt z legracneho duvodu :o)))

    OdpovědětVymazat
  50. Neni vona zas těhotná? :-)))

    OdpovědětVymazat
  51. Ozve se ocasem... :-))) Mně už tu fakt hrabe... :-)

    OdpovědětVymazat
  52. LIsko! To je spravna otázka! Ceeece ty se nezdas :o)

    OdpovědětVymazat
  53. To je skvělá otázka!
    Například spoustě chlapů vypadává očima, zatímco ženskejm spíš ušima, že jo...

    OdpovědětVymazat
  54. A některejm vyteče do klávesnice. ;)

    OdpovědětVymazat
  55. Runo me napadlo uplne jine misto :o))

    OdpovědětVymazat
  56. No, to mě taky, hned v druhým gardu, ale napřed jsme si musela ujasnit, nakolik je to vypadávání, kdy začíná, jak často je to obousměrnej procea a z kolika procent toho obousměrnýho dochází k definitímu výdeji nevratnýmu... A pak jsem se tím chvilku kochala... :-))

    OdpovědětVymazat
  57. bavme se jen o vypadavani mozku z legracniho duvodu :o)))

    OdpovědětVymazat
  58. No jo, tak už to prozraď, nech nás nechat se podat, ať se taky můžem kochat... :-)

    OdpovědětVymazat
  59. Jsem teda původně chtěla napsat něco k těm dětem, ale...o koních nevim zbla nic.-( Tak se omlouvám...

    OdpovědětVymazat
  60. Jo, už mi to docvaklo, proč.
    Radši si budu myslet, že si děláš srandu. Nebo žes tu debilní část diskuse nečtla celou.
    Což se ani nedivím.

    Lorrain, nepotřebuju si na blogu povídat o koních. Mám jich za celej den/tejden (mluvení o nich, se šéfkou na maštali, s kamarádkou, co spolu nejvíc jezdíme) až nad hlavu. Občas napíšu nějakej článek, ale i to spíš zřídka. Lidi, co se mi snažej vnutit přes řeči o koních, protože si myslí, že mi tím zalichotí, nemusím. Občas až nemůžu. (Teď nemyslím tebe.)

    OdpovědětVymazat
  61. Ale dyž už sme u toho: Máme deku! Už teda vod minulý soboty - takže vlastně, už ji možná moc nemáme. Anebo už aspoň neni tak krásně tmavě zelená... :-)

    OdpovědětVymazat
  62. [69] A o čem si potřebuješ na blogu povídat? Chicony se nikterak nesnažil vlichotit a taky ho nemusíš... nebo nemůžeš? Ocamcaď pocamcaď je odněkud někam a ne odnikud nikam ;)

    OdpovědětVymazat
  63. Aktérka, gratulujem. :-)

    ATeo, omyl. :-) Stran onoho pána. Leda možná ještě že ano, že zalichotit byla jen část, ta druhá byla udělat dojem. Jasně.
    Dále Nc.

    Na blogu si povídat nepotřebuju o ničem, co se mě doopravdy (do)týká. Blog mám proto, abych měla kam psát, když se mi zachce a dlouhý z různých důvodů nechci. Pravda, většinou píšu o tom, co se mě dotýká. Páč se o tom snáz píše. Ale povídat si o tom nepotřebuju.
    A pak ho mám taky proto, abych se tu potkávala s lidma, který k tomu blogu a potažmo ke mně po nějakým čase začli patřit. Je to stejnej relax, jako jít ke kamošce na kafe - o čem s ní potřebuju povídat? - O ničem. Ale je to hezký. :-)

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.