Stála jsem u šaten, čekala, až se dotrousí zbytky mých svěřenců po poslední hodině. V náručí pyramidku třídnice, složky s papíry, sešitu, penálu, klíčů a dalších takových těch zbytečností, co učitelé nosí jednoruč v náručí, učitelky tisknou zručným hmatem na prsa, aby se jim to nerozsypalo, učitelky méně vyvinuté tím zakrývají prsa úplně. Pátek nabitý můj den, už jsem toho měla docela dost a docela dost ještě odpoledne před sebou, nejlíp mi taky nebylo, i ženy mají své dny... Tak jsem v tom postávacím čekání odešla myšlenkama kamsi jinam, jestli co stihnu nebo nestihnu ještě po poradě a jak to udělat, aby stihnout, a co večer...
A najednou jedna z posledních žaček místo do šatny zalomila směr ke mně. - "Nemračte se, paní učitelko, to vám vůbec nesluší, to přece vůbec nejste vy..." - a přesně v tom hřejivě chlácholivém tónu mi s gestem laskavé starší sestry položila ruku kolem ramen. Na vteřinu, než se toho sama lekla a honem ucukla.
Koukla jsem tak trochu nahoru (trochu víc, tak asi o půl hlavy) a cítila jsem, jak se mi huba roztahuje jak žábě na prameni.
"To nic," povídám,"já se nemračím, takhle pitomě se tvářím vždycky, když nad něčím přemýšlím a nevím si s tím rady. Ale děkuju za starost, potěšilo..."
Oči o půl hlavy nade mnou po tom předchozím malém leknutí z nepatřičnosti příliš důvěrného dotyku znovu změkly a usmály se taky. Docela doopravdy.
"Tak vám přeju krásnej víkend," rozloučila se holka, docela doopravdy.
Vůbec se jí nedotklo, že jsem řekla tak nešikovně 'starost', místo třeba 'všimnutí si' nebo 'zastavení se kvůli mně'. Asi věděla. Jako já jsem věděla, co chtěla říct tím 'nemračte se...'
Někdy obě strany vědí, co za ta nešikovná slova patří dosadit.
Popřála jsem taky. Doopravdy.
Je to fajn vědět, jaký to může být, mít starší sestru. :-)
Oni jsou přímější a nezáludnější :-)
OdpovědětVymazatI já Ti přeji krásnej weekend, a když z těch závodů sešlo, tak alespoň v neděli aby se vyčasilo a bylo pěkně, prostě takové přání krásného dne, co se opakuje tuším tak jednou za rok :-)
Děkuji. :-) Dle zde populární stránky chmi prý má být od neděle zas líp. :-)
OdpovědětVymazatv pátky bývají tradiční nestíhačky, a tak potěší taková starší sestra, co trochu "vykolejí" myšlenky na lepší kolej :-)
OdpovědětVymazatprijde mi to velmi kouzelne. Nadpozemske. Snazim se predstavit si sebe v sestnacti, zda me zajimalo zda se ucitelka mraci ci ne. A v zahanbeni priznavam ze by me to nenapadlo.
OdpovědětVymazatJa jsem si to snad nevsimla ani u vlastni matky :o( Ach jo....
(4) No, spíš v osmnácti. Tahle. :-)
OdpovědětVymazatJá si pamatuju, že jsem si všímala. Ale zas by mě nenapadlo to takhle dát najevo - ta bariéra byla příliš silná.
Asi tam tu bariéru Ty nestavíš. A to je dobře :)
OdpovědětVymazatcim to je ze nekteri mladi lide jsou tak otevreni i v dospivani? Kdo nastavuje ty paky? Proc se nektere decka uzavrou jako katakomby a jine zustavaji krasne pootevrene jako poupata.
OdpovědětVymazatRadko, tak jsem nad tím přemýšlela, ale nic moc objevnýho nevymyslela. Samá asi, možná.
OdpovědětVymazatUrčitě nejvíc rodina. Ale taky jsme každej jinej, nějak přednastavenej. Každýho něco zavírá/otvírá trochu jinak, víc nebo míň.
RU:...obavy z nepatřičnosti důvěrného dotyku...zažívám to vlastně tu a tam stále.Mohlo by se říct projevů lasky a spolúčasti v něčem s někým tak akorát,ale nakonec si s tím nelámu hlavu,Jen těch prvních pár vteřin,Ono lásky není nikdy dost/až na pár zázraků/tak si myslím,že se tím,že ti ji jiný dá najevo nic nezkazí.
OdpovědětVymazatJako starsi sestru mit svoji zacku je fakt zajimavy :) Ale vlastne proc ne, nominalni vek kolikrat vypovida stejne jako nominalni mzda.
OdpovědětVymazat(9) Myslet si to můžu taky, akorát ten druhej může být občas na vážkách. :-)
OdpovědětVymazat(10) No, tak nějak to nevadilo. :-)
RU:ad 11-právě těch pár vteřin mi proběhne hlavou něco jako mám,nebo radši nic.Někdy se to odhadne, někdy ne :-)
OdpovědětVymazatjakmile mi neco zacne bleskat hlavou, neudelam nic :o(
OdpovědětVymazatradka: to je ten okamžik, kdy jsou emoce vytlačovány analytickým myšlením. Důsledek toho, že někde uvnitř stále žije obranný mechanismus založený na premise, že emoce jsou vždy bolestivé a je třeba se před nimi ochránit.
OdpovědětVymazat