Letos mi někdo jaro ukrad. Vlahost se tak jaksi kmitla kolem, pak byl ten listopad mimo pořadník a pak lup - rovnou léto. Vůně hlíny a vlhka skočila rovnou do vůně trav a sen.
Je fajn jezdit na vyjížďky s někým, střídat temperamentní, ruce trhající cvaly, kdy koním tak trochu vaří krev chutí si spolu zazávodit, s kecáním v kroku do rytmu poklidně se kývajících koňských krků a koukáním se kolem dokola.
Ale nejradši stejnak jezdím sama. Sama navečer, jen ve dvou, s kobylou a pro kobylu. Naladěný jedna na druhou, samy na sebe, jen podle sebe.
Dneska jsem se po třičtvrtě hodině přistihla, že si celou dobu zpívám. Jen tak polohlasem, kdesi dole v krku, jako špatně zastavený rádio. Furt to samý dokola. A kobyla si svým krkem kývala, obě v poklidu, i při chvilkové práci na přiježďování, na koňské ohebnosti, obratnosti a poslušnosti, i s mrakem much kolem nás. Na louce mezi lesy, ze které včera odvezli seno, ale ještě po něm voněla.
Před pár dny jsme s kobylou takhle jely týmž vyjížďkovým okruhem a louka byla krajkovatá klásky přerostlých jílků a lipnic a protkaná střídavě růžovým, modrým a žlutým vzorkem kytek, karafiátků, kohoutků, zvonků a pryskyřníků... - Kobyla si kývala krkem a to moře krajkovaté louky rozhrnovala před sebou do vln nohama našlapujícíma zvysoka jako baletka, klásky trav šustily a nahořkle voněly a já si říkala, jak by bylo hezký, teď se v té hebké louce milovat...
Dneska už je z hebkosti barevně protkanýho kláskovýho moře jednolitá šedozeleň sluníčkem vyšisovanýho strniště. Kulturní zástřih. Suchý na troud.
Dobře se po něm cválá. Ale škrábalo by to do zad.
Je léto.
14. 6. 2006
Luční
Mám ráda jaro. Vůně hlíny a vlhka, přibývání světla a prodlužování dne, vlahost vzduchu, pomalý oteplování poznenáhlu se vyplňující horkem, mírnost jara přelamující se do tvrdosti léta...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
romantika, romantika.! Muj sen. Osamela vyjizdka na koni v podvecer
OdpovědětVymazatKdyž jsem byla puberťačka, strašně jsem si přála mít tu možnost prožít jednou něco takovýho. Ale koně v okolí žádní. A našim se to zdálo být blbostí, takže ani ti vzdálenější... Tak jsem to nikdy nezažila.
OdpovědětVymazattaky jsem si to jako pubertacka hrozne prala. I pak jako mlad divka. A zazila jsem to az jako obstarozni matrona. Nektere sny se plni prilis pozde.
OdpovědětVymazatTak mám ještě šanci? ;-))
OdpovědětVymazatKaždý rok mi přináší hroznou práci v podobě přemlouvání nějakých známých, co spolu jezdíme na kole, k přenocování pod širákem. Den je hrozně krátký a když může člověk hned ráno vyjet zase někam dál a je už v přírodě, tak je to nádherně strávený víkend. I proto, že má člověk šanci přivonět večernímu i rannímu lesu nebo louce. Přesně jak popisuješ, včetně toho škrábání do zad...
OdpovědětVymazatVždycky, když vylezu na louku za městem, mám pocit, že bych na ní dokázala strávit zbytek života. Připadá mi tak ... sladká.
OdpovědětVymazatA s tím jarem máš pravdu. Prostě zmizelo.
Ru:jako z filmu a ne ze skutečného světa.Docela by mě zajímalo,co sis tak dokola zpívala.To jen pro úplnost,abych si to představila i s hudbou :-)
OdpovědětVymazatRadko, můžeš to brát jako můj bezděčný příspěvek ke tvému článku o tom, co si člověk přeje a jestli se mu to v životě splnilo. :-)
OdpovědětVymazatIO: Neházej flintu do žita, ač se na koních tak různě plácám od dětství, tak k tomuhle jsem se doplácala taky až kdesi po třicítce. :-)
Anino: Eee... \"Kdybys měla má panenko sto ovec a já jenom za kloboučkem jalovec, nebudeš má, není možná, ani mi to, má panenko, pánbůh nedá...\" :-))
barevnost letošního roku mě pořád dostává. jakoby všechno chtělo vynahradit to hnusný počasí předtím a všechny síly vrazilo do květů. a ještě ke všemu na koni...
OdpovědětVymazatpozitivně závidím ;)
Ru: díky,už taky jedu, je to nakažlivý a neřekla bych ,že by to nešlo k tomu filmu..kdybys měla má...:-)
OdpovědětVymazatRu: neco jsem ti napsala na e-mail
OdpovědětVymazatJsou to krásné obrazy, co maluješ svými slovy do představivosti čtenářovy. Možná proto, že je v nich tolik nevyslovené avšak cítěné .....
OdpovědětVymazat(11) Jo, dík, četla jsem, akorát už neměla sílu odpovědět. V senách se ta romantika vykupuje občas docela do odúmrtě, tak se omlouvám za prodlevu(y) na mejlech i tady. :-)
OdpovědětVymazatNa koni jsem seděla, když mně bylo necelých třicet. Bylo to nádherné, i když jsem se strašně bála, nepředstavovala jsem si, že je na koni člověk tak vysoko. Ale musí to být nádhera, ta jízda přírodou. A srozumění s tím koněm. Moc ti to přeji, že to můžeš prožívat. A souhlasím s Ghostem, že píšeš, jako bys malovala obrazy. Hezký weekend a projížďky na koni.
OdpovědětVymazat