Čím to, že v útrobách netlačí žádný nutkání něčím se zaobírat, formulovat, sdělovat...? Čím to, že myšlenky jedou po povrchu a po úplně jiných kolejích a myšlenky jiných se zdají jaksi daleko..?
Možná únava. Možná vydáno, co bylo třeba vydat, možná deka, co přes člověka čas od času padne, když tuší, že něco se bude mlít, ale ne hned, těžko odhadnout kdy... Možná teď mezičas, kdoví, co bude po něm, jestli je to jen nádech, nebo posun zas někam jinam...
Už dlouho mě to lákalo zkusit. Jak by to vypadalo, kdybych teď zakládala blog. Jakou šablonu bych si vybrala, jaký motto... Jak moc jsem už teď jinde...
Zkusila jsem to, když jsem seděla a a ležela a chodila a zase seděla - a neměla vůbec nic ke psaní. Tedy - vůbec nic, co by bylo hodno, odpovídajícno.... Čemu? Úrovni blogu? Ostatním článkům? Trendu, o kterém by člověk rád věděl, že je stoupající, či aspoň ne klesající? A co je klesající, stoupající? Aby nezklamal...?
Prázdno, tupo.
Zkusila jsem to. Jiný nick, jiná forma, jiný prostor... A dívala se, potom. Na to, co vzniklo. Co společnýho tam vlastně je, v tom tolik rozdílným... A najednou jsem měla chuť psát... Obrovskou...
A najednou jsem taky pochopila ty, co mažou starý blogy. Co kliknou na Zrušit a zmizí, aby se za čas objevili někde jinde, jinak...
Dívám se do statistik, jak sem chodí lidi, co chodí už dlouho, chodí pořád a trpělivě čekají, až se tu objeví něco novýho. Věří, že se objeví. A na mě... - padá tíha.
Zpropadená zodpovědnost. .-)
Okruh čtenářů se tvoří kolem nějakýho, hm, řekněme stylu, zvykem na něj, možná spřízněností s ním.
Jak lehko by se psalo někam, kde nikdo na nic není zvyklý, s ničím nesrovnává... Jak lehko by se psalo někde jinde. V neznámu. Někde, kde bych nemusela riskovat, že po sérii komentářových ovací nastane mlčení. Jak lehko by se psalo někam, kde nikdo nic nečeká... Těžko se píše, když čeká...
Chvilku jsem si s tou myšlenkou docela vážně pohrávala. Ale pak mi došlo - že pár dní po tom, co bych tenhle blog definitivně smazala, by mi začal chybět. Ty lidi kolem něj by mi začali chybět. Že bych přesně v ten okamžik věděla, co bych sem a právě sem chtěla napsat. Že bych měla neodolatelný nutkání do toho novýho, neznámýho zase napsat něco, co jsem ta "stará" já, nechat se poznat...
Zmatený povídání, že jo. Takový, jako by ani ne jen o blogu...
Tentokrát to nechám tak, jak se mi to sype z hlavy. A možná takových "mneneúrovňových" článků bude povíc. Za což se omlouvám, kteroužto omluvou se alibisticky vyvazuju ze zodpovědnosti vůči nesplněným očekáváním. :-)
Uvidíme. Jak ten mezičas dopadne. Zaječí úmysly odkládám na neurčito. Byly by návrat zpátky.
Když jsem dočetl, zase mi odlehlo :-)
OdpovědětVymazatUfff. Ne, to není věc stylu, zvyku. To je místo setkání - s něčím někdy dost jiným, jindy dost blízkým. Někdy s něčím každodenním z jiného pohledu, jindy s něčím, co vyvolá rezonanci. Setkání s částí Tvého světa.
Jak a kdy, a zda vůbec to okno otevřeš - to je jen na Tobě. Zodpovědnost jen taková, jakou se sama svážeš.
Nevaž se, odvaž se :-)))
Myslím si, že blog je od toho, aby si do něj člověk psal to, co chce. Co ho těší, co ho tíží. Někdy čeká na reakce lidí a jindy si přeje, aby nikdo nereagoval. Prostě jen potřebuje vypsat svoje pocity. Pak zase nemá důvod psát.
OdpovědětVymazatPiš tak, jak potřebuješ, ne tak, jak chceme my. Je to tvůj blog, tvoje pocity, tvoje potřeby. My jsme jen ti...v pozadí. Trpělivě čekající....
Touha vyvázat se, začít znovu... Aby ses potom znovu pomalu vrátila do starých vod. To jenom opakuju Tvoji myšlenku. Nemáš povinnost psát v nějakým pravidelným tempu a už vůbec se nemusíš ohlížet na to, co kdo nečeká nebo nečeká. Nečtu Tě kvůli tomu jak píšeš, ale kvůli tomu, co píšeš. A nejsem zjevně jedinej, koho svým psaním nutíš přemýšlet :-) Jo, a kdyby šlo jen o komentáře, co bych pak měl, zatraceně, říkat já :-)))
OdpovědětVymazatJežíš to se mi ulevilo, že nezrealizuješ žádný "delete". Stejně bych tě hledala i jinde. A i když bys jinde byla jiná (?), byla bys to přece pořád ty. Pravda je, že čím je blog čtenější, tím se jeho autor asi cítí občas (často?) svázanější. Je tvůj, piš jak chceš a co chceš, věř, že ti, co sem chodí číst a přemýšlet, se s tím vyrovnají ;-)
OdpovědětVymazatJežíš, děkuju za ujištění... :-) Ale vidíte, třebas tenhle článek ze mě vypad a vůbec nešlo o to, že bych nevěděla, jak je to s blogem a že nemusím... Ten pocit se objevil, trochu mě zaskočil. Asi tak. :-)
OdpovědětVymazatVšem přeju hezký ráno i komentáře, co teď zanedbávám u vás já. :-)))
P.S. Kornel - jj, tvůj "překlad" to vystih. :-))
OdpovědětVymazatmoc se mi ulevilo :o)Kdyz to nebudes s tou zodpovednosti brat tak vazne, nebudou zadne tlaky a zajeci umysly. je to jen blog :o) Ja prijdu vzdycky rada at je napsano moudro, blbost nebo vubec nic. A budu mit tohle misto porad stejne rada!
OdpovědětVymazatbudu Tě ráda číst jednou denně i jednou týdně a rozhodně budu ráda, že jsem tu možnost číst Tě měla.
OdpovědětVymazata je pravda, když o pevný čtenářský základně víš, tak je snadný mít pocit závazku. jenže - lepší kvalita než kvantita? je to Tvůj blog nebo placený noviny? piš si jak chceš ;)
nojo, jestli ony náhodou nejsou ty články, kterým říkáš "mneneúrovňové" to úplně nejlepší, co napíšeš. Možná se okruh čtenářů tvoří spíš spřízněností s člověkem, který píše, než se stylem psaní.
OdpovědětVymazata ... ještě omluva, že poslední dobou málo komentuju. Tady i jinde. Je to tím, že mi to teď prostě nepíše. Pak to může vypadat, že se nelíbí napsané články ...
Máš naprostou pravdu, cejtim to naprosto stejně. Jenže druhá pravda je ta, že "Je to přece tvůj blog a co ti do toho všichni kecaj", "nemáš žádnou zodpovědnost", "nezáleží na neúrovňovejch článcích"... což se krásně říká, ale pochybuju, že nějakej blogger, co už píše dýl, to tak opravdu vidí. poslední dobou taky vzpomínám, jaký to bylo, když jsem bloggovala jenom pár měsíců... radost z jednoho jedinýho komentáře, juchů 20 lidí za den... Jsme svázaný. ale jsme svázaný jenom tim, čim se vážeme sami. A to je na otm to nejhorší,o)
OdpovědětVymazatStoupající úrovni blogu se nevyhneš ani kdybys chtěla. Těším se na všechny Tvé "mneneúrovňové" články a jak napsala Radka, stejně sem juknu asi tisíckrát za den, "at je napsano moudro, blbost nebo vubec nic" :-)
OdpovědětVymazatMůžeš cokoli.
OdpovědětVymazatA změnu blogu doufám uděláš !
Aspoň novou skořápku na škebli !
Prosím :-)
Anebo nějakou radikální změnu? Co třeba zelenomodré pozadí s vlnkama, nick Ruštika, motto: sbohem škeble, rubriky průzkumně, nakousnuto, sežráno, vyplivnuto... :-)
A archiv s nadpisem: to jsem byla ještě škeble.
Archiv nemazat.
Není to JEN blog.
Už mě nechtee! Už mě nepohlavkujtee! :-)
OdpovědětVymazatPrý piš si, jak chceš, ale sotva si fňuknu, jak mě zachraňujete... :-)))
Tak ještě jednou dík, fakt vím, jak to je, nešlo mi o ujištění, že mě dál budete číst, ani o tahání nějakých vyjádření se z vás, ať stran článků nebo komentářů. Jen jsem si potřebovala ulevit, fakt fakt fakt. :) A napadlo mě, jestli to mám jen já, takovej zácuk.
Takže dík za potvrzení a podporu Noře.:-)
Jé, Teorku, ty tušíš, že změna kabátu by třeba taky pomohla vlít novou krev do žil autorovi, viď? :-)
OdpovědětVymazatBa ne, nick je můj už dlouho, a byl už před blogem, ten tady zůstane.
A pozadí - možná bys byl zklamanej, kdybys realizovala to, co jsem zkoušela. Do zelenomodrých vlnek mělo hodně daleko. :-))))
Skoro by se dalo říct že na to věřím :-) mně třeba vždycky vleje krev do žil když přestavím svých pár kousků nábytku trochu jinak ! no pitomost, ale...
OdpovědětVymazatNebyla bys jediná, komu BY blog chyběl...
OdpovědětVymazatZapomínáš, že taky píšeme blog a že tedy ten tvůj článek vůbec není zmatený, že moc dobře rozumíme...:-) Taky jsem nad tím přemýšlela a lidi by mi moc chyběli. Mít blog, kde je ticho, mě neláká. Potřebuji zpětnou vazbu. A s tím přeskupováním "nábytku" je to pravda. věříš, že jsem včera večer přemýšlela nad tím samým? Ale neodvážila jsem se šáhnout na princeznu, tak jsem ji alespoň trochu pravila do ostra a do velikosti dat:-) Hloupost, nikdo si toho nevšiml, ale občas je potřeba setřít prach...:-)
OdpovědětVymazatRU:nemyslím si,že bys jinak jinde začala.Nebyla bys to TY,a taky jak víš, chyběla bys tu hodně lidem.Ani nevíš jak např.mě připomínáš dávno zapomenutá slova.
OdpovědětVymazatProsím už dost. Připadám si fakt strašně, hloupě, pozornost a tak vůbec něco si vymáhajícně... Jsem z toho ještě víc na rozpacích než předtím, kdyby mě napadlo, co spustím za lavinu, tak bych to nepsala. Bylo to fakt jen zamyšlení, jak to na člověka funguje, nic víc. Omluvek (jak píše jeden známý jinde na netu) a dík za pochopení.
OdpovědětVymazatZaložil jsem blog jinde. To asi spousta lidí zkusila. Začít jinde a trochu jinak. V běžném životě to jde. Když si člověk připadá jako v rohu, přijde mu, že nemůže tam ani tam, chce utéct někam jinam, kde by hned na počátku určil jiná pravidla, začal úplně jinak, od počátku mířil jiným směrem. Ale na blogu mi to, co jde tak snadno (pokud to okolnosti dovolí) v životě, nějak nešlo. Tu a tam se někdo objeví, kdo začne přicházet pravidelně. Jsou to úplně jiní lidé. Ale ten kruh - ten se vytvoří úplně stejný. Protože i tvůrce blogu zůstává stejný. I přes všechny snahy mířit jinam. Tak jsem ten nový blog opustil. Když se podívám na svůj blog, co jsem psal před pár měsíci, a co píši teď - posunul jsem to jinam. Jen o kousek. Až to nebude stačit, posunu to zase jinam. Nemusím měnit krám, abych mohl prodávat jiné zboží nebo jiným způsobem.
OdpovědětVymazatBah: před pár týdny jsem (ne)znatelně zesvětlil podkladovou šeď :-)
OdpovědětVymazatpredovsetkym povazujem za maximalnu dementnost a opovrhovanie citatelmi "zmazat blog", kedze jedna vec je zmazat blog a nenavratne zrusit clanky a diskusie ku ktorym sa nikto nedostane, coho moze byt schopna len vazne silne egoisticka svina a druha vec je ked niekto prestane pisat, co je pochopitelna zalezitost u kohokolvek
OdpovědětVymazatad temy, pis si co chces, neviem nakolko to mas anonymne, ale ak to mas anonymne tak ti snad moze byt jedno co povedia nejaki anonymni inetovi pisalkovia v komentaroch a mozes ich mat na haku
Teor: Já k ostrosti, ty ke světlu...;-)
OdpovědětVymazatMarkoffe, nepřeceňuješ trochu význam blogů a nepodceňuješ trochu ty pisálky? :-)
OdpovědětVymazatMarkoffe, tvá slova z předešlého komentáře se mi nelíbí. Připadají mi moc hrubá na tenhle blog, ale jsou tvoje a jsou podepsané, tak prosím. Stejně jako blog Rulisy, jako blogy všech ostatních. Také jsou jejich, včetně podpisu. Mezi práva, která s tím souvisí, patří i to, že je mohou smazat. Je to na první pohled škoda, ale je to právo volby kohokoli z nás. Svůj pohled na smazání, zničení, zrušení dříve vytvořeného (a teď nemyslím jen blogy), jsem měl jiný. Dnes vím, že je to o pomíjivosti všeho na světě (opět musím zmínit oblíbené mandaly), když člověk něco nezastihne, musí najít, nebo vytvořit jinou věc a nestát a neohlížet se za skončeným....
OdpovědětVymazatNeřekl bych, že si Rulisa musí dát na chvíli pokoj od nevhodných komentářů. Ty má na háku už dlouho a dokáže si s nimi velmi snadno poradit...8^)
Důvěra a respekt. Pokud tohle k někomu cítím, potom umím přijmout jakékoli jeho rozhodnutí - i když se mi třeba nelíbí. Možná jeho rozhodnutí změní můj život, nikoli však můj vztah k němu.
OdpovědětVymazat(Kdysi jsem zacházel s důvěrou a respektem jako se žvýkačkou - když mi přestaly "chutnat", prostě jsem je zahodil. Bylo to hodně nezralé a jsem rád, že dnes už jsem jinde)