K večeru
když se stíny sbíhají
v noci když nespím
i když spím
stýkám se s kýmsi potají
komu jen málo
rozumím
Má klidné ruce
pevná ramena
myšlenky na klíč
v očích stín
je bez věku bez slov
bez jména
pod kůží vrypy starých vin
A tak jsme spolu
jací máme být
slavnostní sdílní v mlčení
důvěrní znalci mnoha chyb
jen pro tuhle chvíli určení
Nemáme strach
víme co dát
Ráno ho zradím
nechci ho znát
9. 6. 2006
Pro Val
Z těch starých, nočních, popřehradních.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Nejsem Val, přesto děkuji.
OdpovědětVymazatMoc krásné,pravdivé. Dík.
OdpovědětVymazatkrasne, kazde obdobi zivota ma svoje prednosti :o)Dulezite je vsechno vedome prozit. Ale jak je vse pomijive i tohle pomiji aby se pretavilo do neceho jineho. Nesmutni.
OdpovědětVymazatjeste dodatek: nektere veci chutnaji po kapkach. Plne lzice mohou vyvolat daveni.
OdpovědětVymazatPlné lžíce mohou vyvolat dávení,ale také euforii :o)
OdpovědětVymazatmoje zkusenost je spis takova, ze kdyz mi je neco vzacne, tak mi to chutna a muze to byt cokoliv. Kdyz je mi to cpano predkem zadkem a porad dokola, tak mi to jaksi chutnat prestane. A kdyz mi je to i nadale vnucovano, tak to vyvola to daveni. A pritom to kdysi taaak moc chutnalo :o)
OdpovědětVymazatjako priklad mam opet miji maminku vyobrnou kucharku. Kdyz zjisti, ze nekomu neco chutna, tak to uvari (upece i priste) Treba venecky. Je to hromada prace, odpalovane testo pak napln.
Poprve jsme byli nadseni, podruhe, potreti. Pak jsme rekli ze to nemusi porad delat ale byli jsme opet nadseni. Pak jsme dostali dvojite davky, to jsme rekli ze uz nemusime tak jsme to dostali domu. A pak to skoncilo tak, ze venecky nikdo nechtel. Ted jsme je dva mesice nemeli a jiz se vsichni tesime :o) Takze staci si trochu odpocinout a chut je opet zde.