(Optimalizováno pro černobílé monitory)

2. 2. 2006

Pět měsíců, dvě a čtvrt kila - a pár fotek

I byli jsme s mladším dnes u paní zubařky, aby definitivně uzavřela léčbu onoho přednedávnem errorového zubu. Synek se s ostražitou nedůvěrou divokého zvířete přichystaného na útěk usadil do křesla a paní doktorka - vlídná starší dáma - ve svém obvyklém usměvavém nadhledu vzala do ruky jedno ze svých mučidel. A pak se pozastavila. "Vy máte doma kočičku?" zeptala se laskavě dítka. Dítko s blankytnýma očima rázem plnýma důvěry k ní zvedlo tvářičku, pruhovanou rudými škrábanci. "Kocoura," řeklo pyšně.


Podotýkám, že takhle kocour zmaloval malýho poprvní, spíš omylem, když se k němu kluk naráz sklonil při oboustranném blbnutí. Normálně po obličeji neseká, tak doufám, že mu to vydrží a že tohle není předzvěst nějaké nepříjemné kočičí puberty.

Zatím ho musím spíš pochválit, protože když se perem, je docela disciplinovaný - zakousnutí do zmuchlané vrstvy trika s dlouhým rukávem a dvou svetrů jde na doraz, i zvednout ze země ho za ten zákus můžu - kam se na něj hrabe služební pes s výcvikem - ale jakmile skrze oblečení narazí na kůži, nestiskne nikdy doopravdy. Nevím, jak to pozná. Horší jsou drápky, tam ho občas emoce přemůžou. Zatím to jde, když je doma zima na dva svetry, ale co bude v létě...

Nicméně mě to přivedlo na myšlenku - lépe k nutkání - dát sem zas pár mobilových fotek, nastřádaných za poslední dny. Momentky z výskoků a jiných prudkých pohybů holt s tím ohromujícím fotopřístrojem musím oželet, tak aspoň pár víceméně statických. Pruhovaný klučičí obličej ale radši ze zveřejňování vynechám, aby autorka blogu nazačala ze všech čtenářů nejvíc zajímat sociálku. :-)

Dravec na plyši...


...na okně...



...na zácloně...



...na mé ruce...



...a ta ruka z jedný strany...



...a z druhý strany (zčervenalá a napuchlá též zimou, estéti ráčej prominout :-)




Eto vsjo. :-)

Vlastně není. Tam okolo toho zubařského křesla jsme si pak všechny tři - já, paní doktorka i sestřička - vykasaly rukávy a do vzduchu vytrčenýma, naprosto stejně "podepsanýma" rukama jsme se svorně ujistily o společné příslušnosti ke klanu "kočičkářů. :-)

17 komentářů:

  1. Mám ráda kočky:-)A tenhle kocourek má takový šelmovský pohled.

    OdpovědětVymazat
  2. Čert v kočičím těle. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Pět měsíců - to už má ve skusu cit, ale u drápků to trvá dýlejc. Teď je má navíc ještě dětský - jako jehličky - a taky až bude teplo a bude vyrážet do přírody, tak si je obrousí v jiným úhlu. Holt se teď učí lovit :-)))

    OdpovědětVymazat
  4. Našeho černýho kocoura jsme už oželeli a pořídili si bílého s černými fleky. Myslel jsem, že ten černý byl dost živej, ale to, co se děje doma teď, se nedá popsat. Snad jen vyfotit. Taky ten váš neumí zatahovat drápky? 8^)

    OdpovědětVymazat
  5. Umí, ale při "akci" na to většinou zapomíná. :-)))

    OdpovědětVymazat
  6. Rád poznávám zvíře, co za Tebe občas píše komentáře a ruku, co je píše taktéž.

    OdpovědětVymazat
  7. Jirka: Loňskej rok asi nepřál černým kočkám. Toho černobílýho vyfoť! :-)

    Fousek: Rentgenem nedisponuju, tak aspoň takhle. :-)

    OdpovědětVymazat
  8. na rentgenu by zas nebyly vidět bojová zranění utržená při krocení zběsilých šelem :-)

    zas by byla vidět bojová zranění z houpačky

    OdpovědětVymazat
  9. fascinuje mě u koček jeden pohled - tady ho má, když je zakouslej do ruky. nezacíleně zacílenej. z kočičích očí se dá vykoukat celej vesmír.
    je to krasavec.
    a ty máš sympatickou ruku, ruliso. nejsi náhodou vzdušný znamení?

    OdpovědětVymazat
  10. bos. - eee, musela jsem se podívat. :-))) Prej jo.

    OdpovědětVymazat
  11. Teda, ale souvislost ruky a znamení mě zaskočila, přiznávám. A ještě víc, že to takhle tipneš. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. nase kocicka je pro me televize, kino i veskera zabava dohromady. Vydrzim ji pozorovat cele hodiny. Obdivuji jeji dokonalost. A samozrejme dokmasana a doskrabana jsem porad. Klukovi taky jednou skocila do tvare, i kdyz vetsinou trpezlive snasi jeho "opecovavani".

    OdpovědětVymazat
  13. cheche ;)
    kamaradka ma zelvovinovou kocicku (ten tvuj taky neni obycejnej mourovatej, tomuhle zihani se myslim, rika prave zelvovinovy) a bydli napul v Breclavi, tak jestli to neni potomek...
    to by byl hardcore ;)

    OdpovědětVymazat
  14. Ne, to určitě není. :-) Teda potomek. Želvovina jo, ale na výstavě by za čistotu vzoru moc bodů nedostal. :-)

    OdpovědětVymazat
  15. U nás se tomuhe druhu zbarvení říká "mramorování." A naše šelma ho má shodou okolností taky. "Ukradli" jsme ji kdesi u Mariánských Lázní... :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Ta moje je kousek od místa tvého víkendového pobytu. :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Moravská šelma do každé rodiny! K tomu džbánek dobrého vína, spokojenost zaručena! :-)))

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.