Drobné radosti týdne

Hurá, sluníčko! - Hm, sluníčko už není, ale aspoň neprší. - Prší, ale ne moc. - Prší dost, ale doma je teplo, protože jsem holka šikovná a zatopila jsem. - Netopím, tuhle závadu ještě kotel neměl, a tak šikovná holka, abych odhadla, za jak dlouho po začátku těch divných zvuků se kotel zastaví definitivně, jsem zas nebyla. Ale aspoň nemusím do kotelny...

Sraz spolužáků ze základky, plánovaný na dnešek večer, mi nabourala taktéž dnešní pracovní porada a zítřejšíí závody. Auto v opravně. Auto mi spravili, tentýž den přišlo info o zrušení srazu, protože se nahlásilo málo lidí. Dneska zrušili ty závody, kolbiště má kvalitu rašeliniště. Hurá, řekla jsme do telefonu, když mi to šéfka hlásila, Se aspoň vyspím...

Po předposlední školicí lekci digitální grafiky na mě v Penny sice už nezbyl ani kus chleba, zato tam měli poslední tmavou housku sypanou slunečnicovými a jinými semínky. Tak jsem vzala tu housku a sáček dosypala těmi semínky, co se odrbaly z předešlých housek a zůstaly ležet na dně bedny. Paní u pokladny to namarkovala bez hnutí brvy. (Bodejť, taky jsem jí učila dvě děti a jedno ještě učím.) Semínka mírně připečená, křupavá, sladkoslanonahořklá, ďobu ještě teď. Mňam.

Obchůdek, kam si chodím kupovat medovinu nebo víno, měl zavřeno. Inventůra, v noci je vykradli. Tak jsem koupila víno jinde. Cabernet Syraz australské provenience sice nedosáhl kvality téhož francouzského, ale podstatně líp se z něj vytahoval špunt. A k těm semínkům... Mňam.

Ke Dni dětí jsem koupila svým dětem čokoládu s oříškama. I sobě, neb jsem usoudila, že koneckonců jsem taky něčích dítětem. A nejlepší bylo, že děti nedostaly ve škole úkoly. Tedy ani já, takto nezpochybnitelně též něčí dítě, jsem nemusela se svým dítětem žádný úkoly psát. Paráda. Tak mě napadlo, že na Den matek se sice ve školách vyrábějí maminkám přáníčka (která dětičky až do příchodu onoho svátku tak pečlivě před maminkami schovávají, až je v kritický den zapomenou předat, aspoň u nás), leč úkoly na onen matčí víkend dostanou jako obvykle. Možná bych měla opět jeden zlešovací návrh pro školy – vykašlete se na přáníčka a na Den matek dejte matkám svátek – žádný úkoly jejich dětem

Po mé výuku odlehčující zmínce na téma ekologie a škodlivé záření, že jsem zvědavá, jak to vypadá v solárku, ale že se nemůžu odhodlat tam jít a ani nevím, kolik to stojí, mi jedna moje žačka zjistila ceny u své příbuzné a rovnou mě předobjednala. Byla jsem uchvácena, okouzlena, nadšena. Uprostřed zimy, větru a zkapalnělé tlakové níže prorentgenována dotykem léta. Infiltrována teplem. Po přidělené dávce škodlivého záření, které vědecky dokázaně způsobuje nadměrné stárnutí pokožky a zvyšuje riziko rakoviny, jsem pookřála jako mávnutím kouzelnýho proutku a až do večera se kochala evidentním procesem tvorby vitamínu Dé v mém těle, o endorfinech a jiných euforinech ani nemluvě. Relax po pracovní době a životabudič na psychiku zdeptanou pětiměsíčním lednem a dvouměsíčním listopadem místo jara – k nezaplacení. Dneska bylo repete a rovnou jsem se objednala i na pondělí a na středu...

V mém životě se objevil nový prvek. Za pět korun na minutu. Možná sice umřu na rakovinu kůže (místo rakoviny plic), ale ten kratičký kousek života, co mi zbývá, se mi jeví zase o dost příjemnější.