Jednou z velice dulezitych vlastnosti ktere se clovek uci v detstvi je vule. A prave vule cloveka vede dal i kdyz se boji, preskakuje prekazky a opetovne vstava, kdyz na ceste upadne.
Jo, ale myslím, že jen vůlí to není. Ta jde od rozumu. Mám pocit, že ta síla/slabost nebo statečnost/zbabělost je ještě někde hloubějc. Kolik slabochů se realizuje někde v práci, v kariéře, v něčem, kde se zakousnou a určitě k tomu potřebujou vůli. A přitom jinak v životě... Nedokážu to dost přesně popsat. Možná, já nevím, asi že tu vůli můžu používat jen jako nástroj k něčemu, co si stanovím. A co si stanovuju, to je druhá věc. Můžu třeba vůli použít k tomu, abych si něco kompenzoval, zastíral... (?)
Připadá mi hodně odvážné převzít zodpovědnost za vlastní činy. Tak alespoň soudím podle toho, jak vidím všude snahu mnohých z vlastních chyb vinit druhé. Podle mne větší odvahu prokáže ten, kdo si je vědom všech důsledků, než ten, kdo do toho jde bez rozmýšlení.
Moc si tedy nelebedím v podobných diskusích (nějak vnitřně mě znejisťují), ale přemýšlel jsem o tom. V té nejobecnější rovině mě napadla vlastně jediná, lehce patetická věc: \"Silný člověk se pozná podle toho, že má ve své dlani jasně narýsovanou čáru života.\" Není to o tom, že se chová vždycky správně, ale o tom, že své případné chyby a prohřešky uvědomí a je schopen je napravit (nebo se vrátí na správnou cestu, jak píše Rulisa). Spíš si ale myslím, že nějaký unverzálně silný člověk neexistuje, stejně jako neexistuje univerzální hrdina. Každej jsme v něčem silný a v něčem slabý. Prostě nesouhlasím s tím obecným klišé, že silnej je ten, o koho se můžeme opřít (tím výrokem vlastně říkáme, že mi sami jsme slabí a potřebujeme někoho, kdo by nás podpíral).
Sila cloveka (osobnosti) se vetsinou pozna jiz od momentu narozeni. Vidime jak se ditko prosazuje a s jakym nasazenim jde svojim smerem. Pokud se nezlomi bitim ci jinymi nekalymi praktikami, tak mu vetsinou tento rys osobnosti zustava. Silna osobnost vi co chce a jde za tim nasazenim vsech svojich sil a schopnosti. Nemusi to byt vzdycky dobre, ale sila chteni a presvedceni o spravnosti vlastniho chteni dokaze vetsinou nadchnout a strhnout i ostatni.
ruliso, asi myslime pod pojmem vule neco jineho. Vule je pro me sila, ktera me zvedne ze zeme, kdyz uz vubec nemuzu, kdyz ztracim cil pred ocima a nadeji. Sila ktera me opet postavi na nohy a vede me tam, kam mam namireno. Jsou lide tezce nemocni, nemohouci a upoutani na vozicek, ale jejich vule je nezdolna. Dokaze prekonat sebelitost a nalezt cestu k seberealizaci a k osobnimu stesti. To jsou silni lide. Pro me.
Myslím,že všichni v v sobě máme sílu i slabosti,Silného člověka si představuji v podstatě jako charakterního.Takového,co se nenechá jen tak ohnout,zmanipulovat,zkorumpovat,zaprodat se.To je obrovská síla dobrého charakteru.Slaboch koná věci opačné,vědom si toho,že z toho má prospěch.Smutný je,že i tací hajzlíci svými metodami jsou schopni se někde uchytit.Naštěstí je na krátko.Charakterná člověk,ví co ušel,kolik to stálo úsilí a tak se pak jen tak nevzdá.
Sice neutrousím komentář k tématu, ale dovolím si utrousit komentář ke knížce, ze které je citováno. Bylo několik let, kdy byla tahle knížka hlavně v létě mou a bráchovou biblí, našla se tam odpověď na cokoliv. Zůstalo z ní několik rodinných citací, jako např. \"...až bude všechna práce hotová\" a taky \"...nejdůležitější je zdělání\", mám ji doma, když se likvidovala po povodních vytopená knihovna u babičky, sebrala jsem ji, nechali jsme jí udělat novou vazbu. Nový vydání už bych snad ani nechtěla ;-)
radka [6]: nevím, nevím. Se mnou rodiče do dvaceti šoupali jak je napadlo. Dalo mi dost práce pochopit, že to, co dělají, je špatné (rodiče jsou přeci dobří a dělají pro své děti dobré věci). I když jsem pak stál na svých nohách, mockrát jsem se nechal manipulovat a nenašel jsem dost odvahy se postavit. Teprve když jsem dosáhl existenční nezávislosti, podařilo se mi postavit se tak, abych byl dost pevný a stále častěji se mi podařilo odolat.
Ghoste, nevim jak to souvisi s tim co myslim ja. Vnitrni ohen, zapaleni pro vec a snaha dojit k nejakemu cili (vetsinou tvurcimu) nedava zadny prostor pro manipulaci. Jako priklad je muj syn, ktery je pro me silna osobnost a takovy byl odjakziva. Nezlomilo ho ohybani prarodicu, prestehovani, cizi rec porad sel za svojim snem astronomii. Udela pro to nejobdivuhodnejsi okliky a zajizdky, aby se znovu vratil na tu cestu po ktere touzil. Ted je tam a je stastny a je porad stejne nadseny jako na zacatku. Kdyby byl slaba povaha, uz by davno zustal na ceste.
Podobny osud mel i muj otec, ktery ma pdobne pohnutou caru osudu, ale i maminka. Vsichni sli porad dal. Nenechali se zlomit.
U nás doma platilo, že rodiče přikazovali a já poslouchal. Z toho pravidla nebyla výjimka, krom jediné: \"Až se budeš živit sám, dělej si co chceš, ale dokud Tě živíme my, budeš poslouchat\". Takže jediná myšlenka, k jejíž realizaci jsem celé mládí sbíral síly byla vypadnout z \"domova\". Teprve potom jsem si mohl beztrestně dovolit takový luxus, jako je \"vnitřní oheň, zapálení pro věc a snaha dojít k nějakému VLASTNÍMU cíli\".
Ghoste, ale takhle vyrustalo spousta nasich rodicu ci vrstevniku. Moje maminka jako desetileta prala cichy, pecovala o dva male sourozence, varila uklizela a jeste se dobre ucila. Tatinek musel na pole, jezdil s konmi, pasl kravy, pomahal doma a do skoly chodil hodne daleko. A oba poslouchali jako hodinky. patrilo to k dobremu vychovani. Maminka si z toho nesla psychicke nasledky ale ohromnou vuli k zivotu (psala jsme nahore) a tatinek byl neskutecny samaorost, toho nepolozilo nic. Pres absolutni bidu, nuzne pomery a hlad se dokazal vyskrabat nahoru. Samorostem zustal dodnes :o)
Mne také považují za samorosta :-) Nicméně (jak to chápu) - Tvé mládě mělo pro rozvoj lepší podmínky než Ty a Ty jsi měla zase větší volnost než Tví rodiče. Přijde mi, že k sebeprosazení je třeba vynakládat generaci od generace stále méně úsilí (vůle).
(3) Jo, nehledat chyby na druhých, ale na sobě, chce odvahu a sílu. Ale jsou i lidi opačného extrému a jejich trvalé a \"všeřešící\" \"jsem k ničemu, dělám všechno špatně\" je taky vlastně útěk, úhyb, je to pro ně jednodušší, zahlásat tohle a dál už nic.
(4) Ten citát je strašnej. :-) Když škobrtnu a budu padat, můžu se opřít o kohokoli, na ten zlomek vteřiny, jen jako záraz, odraz k najití vlastní rovnováhy. Když budu k vlastním krokům pořád hledat, o koho se opírat, neudrží mě ani ten nejsilnější.
(5) Jo, souhlasím, že tenhle rys se dá poznat už od narození. To, že dítko poslechne rodiče, s tím, myslím, nemá moc dělat. Je to spíš o způsobu, jakým se prosazuje, jakým se staví k tomu, co chce. (6) Mně říkali od mala, že mám slabou vůli. Že nedotáhnu věci do konce. Nejsem silná, z tohohle hlediska. Spoustu věcí jsem do konce nedotáhla, protože mi na nich prostě a jednoduše přestalo záležet. A přesto mě dost lidí jako silnou vidí. To, na čem mi záležet nepřestalo, nepřestala jsem to vidět jako pro sebe důležitý, jsem do konce dotáhla. A nebylo k tomu potřeba ani tak moc vůle, z mýho hlediska. Něco se ve mně vždycky zvedlo... většinou v okamžiku, kdy jsem se cítila úplně na konci a těsně před vzdáním všeho se to ve mně o cosi zaseklo a odrazilo zpátky... a přišlo mi to jako síla, cítila jsem se silná... - Nemám v otázce vůle moc jasno.
(7) Jo, taky souhlas, slabej jde třeba i za svým, ale jinak. Silnej člověk je pro mě... Svůj. (8) Tu knížku jsem měla za bibli taky pěkných pár let. To \"...až bude všechna práce hotová\" mě pronásleduje ještě dneska. :-)
Ještě k té vůli: Vůlí se můžu prodírat životem, rozhodnutá mít silnou vůli, a přitom to mít jako berličku. Takovej mám pocit. Je spousta lidí, co nežijou tak, jak by chtěli, ale drží se zubama nehtama, vůlí. Drží je, že v tom blbým životě mají aspoň silnou vůli. A přitom třeba to, čeho se tou vůlí tak drží, by mohli opustit a dát se jinou cestou a nežít s tím, že mají život blbej a že to tak musí být... Kdyby na to měli sílu.
Ghost: souhlasim :o) Idelani je, kdyz se sejde silne srdce, silny duch (osobnost) a silny rozum. Ovsem to byva vzacne opet se bavime o idealnim cloveku typu svateho.
Radko, to je ono! Asi si to zase trochu předělávám podle sebe (výklad srdce-duch-rozum), ale to silný trojjediní je ono - nejde mít všechno, je to o kombinaci, která udává \"výsledek\"... Jak prosté, a mě to nenapadlo, furt jsem to zkoumala jako jedno....
Diskuze trochu podobná, té u ghosta.tedy něčím..Síla je taky vědět a znát,poslouchat a argumentovat,jen když je třeba.Síla je i ve vůli,byt k nejobyčejnějším úkonům.Sílu vojenskou ,nebo jinak násilnou nějak nemohu.
Anino: taky jsem neco takoveho psala.Myslim v 5 prispevku? \"Silna osobnost vi co chce a jde za tim nasazenim vsech svojich sil a schopnosti.\" Takze nakonec jsme u te viry ve spravnost vlastni cesty a schopnost (pruraznost) jeji realizace. Protoze verit je srdce, vedet je rozum a prosadit to je autorita osobnosti. A mame charizmatika jako bic :o) Ktery protlaci co chce skrz vse :o)
radka 27: \"Silna osobnost vi co chce a jde za tim nasazenim vsech svojich sil a schopnosti.\" - tato věta má jednu vadu. Nejlíp totiž sedí na lidi, kterých činy zrovna vede nějaká utkvělá představa (tedy taková, kterou mají, nijak ji nezdůvodňují a na každý pokus o zpochybnění reagují velmi bouřlivě) ... agresivní schizofrenik, ovládáný bludem je velmi silný v přesvědčení - a schopnost pro realizaci má taky obrovskou ... jen ta třetí složka mu chybí.
fousku: ja jsem si teto slabosti vedoma. Jenze agresivni schizofrenik je schopen postavit do pozoru klidne celou armadu policajtu v cele s jejich prezidentem a svuj pripad projednavat u Evropskeho soudu v Strasburku. A vsichni krouti hlavou jak je to mozne. jednoduse tak, ze do toho vlozeno hrozne moc energie a umu jednotlivce :o) Proti ktere neni uniku. Dovolim si i takovehle ujete lidi oznacit jako silne osobnosti, protoze pro me jsou. Neni velky rozdil na prvni pohled mezi silenym vedcem, ktery dostane nobelovku a schizofrenikem, ktery zamestna armadu lidi. Akorat ten vysledek :o)
Rozdíl mezi šíleným vědcem a schizofrenikem je podle mě takový, že vědec je schopen své přesvědčení podrobit kritickému rozboru - na rozdíl od schizofrenika, který není schopen se svého bludu zbavit rozumem.
Pro mě je silná osobnost ta, která pozná, kde jsou meze, za které nemůže jít, protože by při prosazování svých představ, tužeb atd., poškodila někoho ze svých blízkých (ale i cizích). Vážím si těch, kdo se dokáží vzepnout a dokázat téměř nemožné (např. ti ochrnutí atp.), ale hlavně si vážím těch, kteří se dokáží omezit a potlačit svoje já, když by měli svým konáním přivodit někomu újmu. Myslím, že hodně silná osobnost je osobnost hodně pokorná. Bez pokory a ohledu na druhé silná osobnost přináší obrovské množství utrpení. Hitler i Stalin byly jistě velmi silné osobnosti, které dokázaly prosadit své představy.
Silne osobnosti jsou v naproste vetsine zamerene na urcity cil, ideu kterou chteji realizovat at cesti obroditele, ci nositele novych myslenek typu Jana Husa, Amosa KOmenskeho a pod. ZAdny z nich nebral ohled na svoje nejblizsi, sli dal protoze meli poslani ktere plnili. jejich rodiny ci pratele vetsinou stradali, byli pronasledovani a casto ve jmenu myslenky \"sve silne osobnosti\" byli ochotni taky k velkym cinum. I kdyz sami o sobe tak silni nebyli. Kdyz si vezmu jenom toho Muchu. Urcite by byla jeho rodina nadsena, kdyby se ji vic venoval a penize za obrazy ji dal k disspozici. Misto toho vrazel vsecek cas i silu do Slovanske Epopeje. Myslim ze silni lide jsou sobci v tom dobrem slova smyslu.
Tak to pro mě silnej člověk je asi fakt něco trochu jinýho. Ne že by nemohl takhle jít za svým, ale nemusí. O spoustě těch, co dosáhli něčeho tak příkladně významnýho a realizovali svou ideu, si myslím, že skutečně nemuseli být a nebyli moc silní.
ru: koho treba? Ja si myslim ze za realizaci cehokoliv vyznamneho je hodne vnitrni sily. To co vsichni meli spolecneho byla nekonecna houzevnatost hranicici s posedlosti.
Vsimla jsem si ze drive jsem mela telo silnejsi nez vuli a ted mam vuli silnejsi nez telo :o) Ma to za nasledek, ze sice vydrzim stejne jako drive, ale ty nasledky :o) Jestli to pujde stejne dal, tak jeden den budu neco podnikat a sest dni se z toho lecit. Hruuuuza!!!!
Radko, já jsem nemyslela, že by se měli věnovat víc rodině atp. Já jsem myslela, že když člověk něco dělá, měl by myslet na následky, i třeba na celé lidstvo - pokud jde např. o vědce atp. Vím, že rodina jde prakticky vždycky stranou, když má jedinec něčeho významného dosáhnout.Hus i Komenský přece brali ohled na druhé, pracovali pro druhé, proto tak trpěli.Neumím to líp vyjádřit.
No právě, ta posedlost... Kolik k ní potřebuješ síly? Zvlášť jsi-li v pozici, kdy si ji můžeš dovolit?
(Ne odpověď na sílu, jen co mě napadlo - Třeba Komenský je podle mě krásněj příklad toho, jak tenká je hranice mezi posedlým snílkem a vizionářem, on sám se jako učitel neosvědčil, a když dostal příležitost, aby svoje novátorské metody převedl v praxi, neuspěl. Odešel, taktně řečeno, bez výsledku. V nouzi nikdy nežil, kazatel a biskup. O jeho děti se staraly jeho ženy. Dělal to, co dělat mohl, co ho bavilo, a měl možnost to povýšit na něco víc.)
Ona ta posedlost je často strašně jednostranná. Otázka je, z čeho ta síla pochází. Jestli z celé osobnosti, nebo jen z té posedlosti. Když mě něco baví, nepotřebuju moc sil k překonávání jakýchkoli překážek.
Myslím, že být silný obyčejný člověk bez velké vize, jíž obětuju a podřídím všechno - k tomu je potřeba síly daleko víc.
Ale třeba se pletu, říkám to, co mi jde hlavou teď, říkám to, aby tu můj názor byl, ne proto, že bych si myslela, že mám stoprocentně pravdu.
Hanci, ja ti rozumim a souhlasim s tebou I s Rulisou. Ja si jen tak spradam myslenky. Ciste teoreticky. Protoze abych se priznala moc neresim ve skutecnosti silne a slabe lidi. Ani me to vlastne nezajima :o) To co tady pisu je ciste jen takove mudrovani bez ladu a skladu. Ruliso, taky me napadlo ze clovek ktereho neco bavi tak to ma jednodussi. Zene ho to dopredu samo. Kdyz nekdo neco dela protoze musi, tak to ma vydrene a jeste je zpoloviny tak uspesny jako ten co mu to jde automaticky. Je to nespravedlive, a casto jsem si posteskla nad tim, ze me bouhuzel nic tak extra nebavi aby me to slo samo. to bych mela vystarano :o)
:-) Já to zas tady řeším proti tobě, páč to není to, co jsem myslela kdesi na začátku. :-) Silnej člověk, co bude stát v životě na svejch nohách... A neviset na mě... Jo, možná ze mě mluví hlavně představa, respektive děs z představy, že bych takovýmu silnýmu Komenskýmu nebo Muchovi měla dělat životní partnerku. :-)))
ru: mozna je to taky tak, ze ja tvoji predstavu silneho clovek odmitam prijmout. Protoze bud chces nekoho vyjimecneho a pak se povazujes taky za nekoho vyjimecneho co pasuje k nekomu jinemu vyjimecnemu. nebo se povazujes za normalni zenskou z masa a kosti a pak k tobe bude pasovat taky normalni chlap z masa a kosti. Se svojimi silnymi a slabymi strankami. ktery je jednousilny a jiny slaby, dle pocasi dle nalady a hlavne dle potreby. Kazdy se nekdy zvisne a nekdy zase povoli. ja tvrdim od zacatku ze moje rodina mi visi jako koule na noze, ale ja je dokazu utahnout a nedela mi to problem Jsem rada. A muj muz je silny dost i kdyz se obcas zavesi a nejde setrepat. Vim ze me nepodrazi a ze je vuci me za ferovy a cestny. To si cenim vic nez silu o ktere zde diskutujeme a nejsme ji nejak schopni uchopit mezi prsty.
Jestli jsem něčím výjimečná, tak tím, že nemám sílu někoho táhnout. :-) Občasné \"zvisy\" nepočítám. Ale nadlouho to nevydr. Pro mě jako slabou je jednodušší být dost silná na to, abych si toho co nejvíc odvisela sama, než trvale oplácet svoje zvisy někomu dalšímu.
ru: ja si nemyslim ze jsi slaba. ale nechces pripustit ze by chlap na tom mohl byt stejne :o) Nebo nekdy dokonce hure. Meti zenskou a chlapem neni rozdilu co se tyce sily psychicke. Obecne bych dokonce rekla ze zenske jsoumozna na tom lepe. rozdily jsou ve svalech a to asi jen do sedmdesati let :o) Pak se to jednoznacen obraci. Je iluze ze standardne je muz silnejsi zenska. Ja mam jinou zkusenost.
ru: ja ale taky nema rada uknourane typy. Vsak vis jake. Ale taky si chlap prede mnou nemusi nacesavat hrebinek a natrepavat peri. A jinak fakt nevim jak se da na to prijit, zda je silny. Asi jen z toho nacechraneho peri a nacesaneho kohoutu. Delam si srandu, ale ja fakt nemam tuseni co od muze ocekavas.
Jo, to já taky ne. :-( Teda krom takových těch přízemností, co prý s věkem přejdou... Tak teď si dělám srandu já. Co očekávám je asi špatná otázka. Spíš čeho se bojím. A nejen u mužů.
ru: pokud to dobre chapu tak se bojis ze te budou otravovat. A ty je nebudes moci odbyt, kdyz uz ti budou viset na krku. Ze budou porad vedle tebe sedet v mistnosti a kam se hnes pujdou za tebou. A vecer si s tebou chtit povidat a v noci s tebou lezet v posteli. Taky me to obcas stve a leze mi to na nervy. Ovsem taky se nevidime porad a tak jsou i chvilky kdy to na nervy neleze a pak jsou chvilky kdy kdy je to celkem fajn. ja vim, ze ty tohle vsechno vis. Ale chlapovi se neda prikazat ted budes mluvit to a delat tamto. Nebo dokonce doufet ze bude ve spravny okamzik delat toto a v jiny tamto. Bude to urcite delat uplne opacne a posleze i naschval, jen aby te vytocil kdyz vidi jak te to stve. Ale tovsechno je nedulezite. alespon pro me. Protoze chlapa mam proto abychom byli dva ma ceste zivotem. Nedrzim si ho pro uzitek.
Hm, co očekávám... Třeba to, že ten chlap bude mít na to, aby si svoje slabosti neřešil ani kňouráním, ani popíráním a házením špíny na druhý, ani přetvařováním se s načechráváním peří a hřebínku.
Teda, uplne mam strach se pridat, mimo diskuzi: nemyslim si, ze statecnost se pozna odmalicka, clovek k ni dospiva nebo ne, ale souvisi to s zebrickem hodnot a vlastni silou. Statecnost vidim uz v rozhodnuti.
Budu se muset odklidit do hajan. Alejeste se vratim k tvojemu poslednimu prispevku. Ono zalezi taky na mire slabosti. Nikdo neni idealni a tak kazdy nekdy knoura, hazi spinu kolem sebe a natrepava se jak je skvely :o) Mozna by se tvuj odpor k temto lidskym nehezkym vlastnostem zmensil, kdyby jsi si taky nekdy zaknourala, hodila na nej spinu a pak si pred nim nacechrala hrebinek. Alespon me to doma pomohlo. A jaksi se mi to i zalibilo. Taky to neni spatne :o) Takova mala soutez kdo je hnusnejsi.
Tak prvně jsem chtěla napsat, žes to teda proklatě zjednodušila. :-) Pak jsem si řekla, že vlastně jo, máš pravdu, i s tím, co vím, včetně protiargumentů. Ale furt mi tam něco vadilo. Ne to, co píšeš, (na to mám jedinou námitku - dva na cestě životem - to není pro užitek? :o) A musí to znamenat, že ti dva žijou takhle a ne jinak?) Vadí mi, žes to nabalila na původní téma hodilo se to zas kamsi jinam, zas už je toho nějak moc najednou. :-) A zas už mě to nutí, abych ti sebeobhajujícně odpovídala \"Ne, tohle si nemyslím, myslím si tohle, chci a nechci tohle, jo tohle vím...\" Nechám na jindy. Třeba to dozraje. :-)
ru: mas pravdu je to pro uzitek, ale ja nechci hledat zamilovanost. Ta byla pro me vzdycky spojena s bolestia pomijivosti. Ja chci duveru a jistotu. A misto kam patrim. A to mam doma. A nezlob se na me. ja te netlacim nikam do kouta, pouze vysvetluji jak to vidim ja a urcite nerikam ze to je ta cesta. Vzdyt 95% lidi se mnou nebude souhlasit, takze to nemuzu popisovat jako standardni cestu.
(49) Nenapadne: Ono to v tom dětství asi nebylo ani tak o statečnosti, jako o té síle, jestli myslíš to, co psala na začátku Radka. Jinak ten cicát v článku byl spíš, že s emi v té souvislosti vybavil atak trochu oslí můstek či odraz pro další. :-) Ale je fakt, že tak jak píše IO, mi utkvěl z dětství ze čtení té knížky a v životě jsem si ho přeříkala nepočítaněkrát. Ne kvůli té statečnosti. :-)
Ergo kopýtko: existuje víc definic síly a z tý diskuse je zjevná i asociace k chlapům :-) Ale snad je taky zjevná vazba toho pojmu na morálku. Snad by se tedy dalo zjednodušeně říct, že silný člověk je ten, kdo je schopen nést odpovědnost za všechno co dělá (nemyslím jenom konkrétní činy, ale třeba i iluze, které vzbuzuje v těch druhých).
Kornele, morálka... uff... A nechtěj po mně, abych nesla odpovědnost za iluze druhých o mně, víš co to dalo práce se toho zbavit? :o) Leda tak za iluze, co člověk vyvolává schválně, aby něčeho dosáhl, ale jinak za iluze druhých jakoukoli zodpověndost nést odmítám, to už bych mohla nést zodpovědnost za všechny hříchy světa. Za svoje iluze si taky nesu zodpovědnost sama a neviním druhýho, když jsem byla blbá a viděla v něm svoje přáníčka a ne jeho samýho.
No vždyť tak jsem to myslel - iluze, který probudíš v těch druhých (samozřejmě, že ne osobě). V prvním zaměstnání jsem takovýho príma ředitele: \"Jasně, že vám podporuju. Výborná věc, jděte za tím. Jen tak dál...\" No a asi si dovedeš představit, jak to dopadlo, když se objevily první problémy :-D Jinak, pokud sílu bereš jako pozitivní vlastnost, tak se musí pojit s morálkou. To mi nevynluvíš. Někdo tady právem odkazoval na tak \"silnou\" osdobnost, jako byl třeba Hitler. Jinak samozřejmě, pokud tě někdo vidí jinak, než jaká jsi (a nepřetvařuješ se), tak je to jen jeho problém. Tohle asi vnímáme podobně: když se ten člověk pak zkrátka chová jinak, než by měl podle mý iluze, můžu tak akorát nadávat sám sobě :-)
Morálka je cosi, k čemu mám ambivalentní vztah. Hitler a spol - jasný. Ale jinak si myslím, že spousta silných lidí by normama obecný morálky neprošla, přestože nijak nadměrně neškodí (jakože každej občas trochu škodí), nemanipulujou s davama a nezneužívají pozice. A naopak.
Jasně, taky to slovo nemám rád, protože dneska není už téměř jasný, co si pod tím pojmem představit. Asi by to bylo na samostatnou diskusi, která by ovšem, vzhledem k těm všem učenejm spisům, nebyla vůbec originální. Jen mi z toho všeho vychází, že ta síla, aby byla vidět (cítit) a nebyla současně destruktivní se musí ještě s nečím pojit. Dneska toho zjevně víc nevymslím, takže se raději rozloučím :-)
ru: precetla jsem si Korneluv prispevek a musim mu dat v jednom za pravdu. Jsme zodpovedni za iluze, ktere v tom druhem vzbudime Protoze je to o nas....
Malo se zvisas, malo narikas, malo obvinujes jine, a pak se na tebe lepi chlapi kteri zrovna tuhle extra \"silnou a nezavislou\" zenskou hledaji :o) Prehanim jao vzdy, ale na kazdem sprochu pravdy trochu :o)
moralka je pro me ferovost. A pod tim si kazdy muze predstavit co chce. Schopnost rict ne, kdyz se mysli ne a schopnost rict ano kdyz se mysli ano. I za cenu ze nepomuze, ze neporadi, ze otravi. Ale byt citelny. Me to uklidnuje, kdyz vim co ten druhy udela.
PS. A jsem si vedoma ze je to malo. Jenze kdyz clovek otevrene stoji k tomu co dela tak snad ani neni mozne aby delal moc podle ciny. On treba muze rict, ze nekomu nepujci penize, neodveze ho autem ci nenakoupi, ze pujde tam nebo nepujde tam. Ale tezko se rika, zitra te podvedu a pozitri budu tyrat sveho syna.
(63) Není to málo. Je to strašně moc. První \"osobní definice\" morálky, či typ morálky, kterou beru bez výhrad. Navíc to docela sedí k tomu, co - ač trochu o něčem jiným - paralelně řeším někde jinde s někým jiným. Jestli to dotyčný bude číst, bude vědět. :-) Jen - nemusím vždycky vědět dopředu, co ten druhý udělá, ale musím vědět, že to, co udělal (neudělal), je to, co udělat chtěl a udělal to on, ze sebe, sedí to k němu... Jo, to je síla. Který se dá věřit. Můžu ho brát takovýho, jakej je. Když je a vím, co je :-)
TA moje posledni veta byl polopatismus :o) Taky nemusim vedet co udela a vlastne ani co si mysli. Ale chci verit tomu co rika a ta vira vyplyva z urcitych souvislosti.
Zajímavé rozjímání. Morálku, pravda, chápu poněkud jinak, a to, co zmiňujete, bych spíše považoval za PŘÍMOST (jako schopnost a odvahu říkat věci na rovinu). Také od té SÍLY na počátku jste se dostaly blízko k Důvěře a Svobodě, totiž k Důvěře co nezavazuje a nepřipravuje toho druhého o Svobodu. Budu se těšit na další plody vaší badatelské činnosti :-)
Jednou z velice dulezitych vlastnosti ktere se clovek uci v detstvi je vule. A prave vule cloveka vede dal i kdyz se boji, preskakuje prekazky a opetovne vstava, kdyz na ceste upadne.
OdpovědětVymazatJo, ale myslím, že jen vůlí to není. Ta jde od rozumu. Mám pocit, že ta síla/slabost nebo statečnost/zbabělost je ještě někde hloubějc.
OdpovědětVymazatKolik slabochů se realizuje někde v práci, v kariéře, v něčem, kde se zakousnou a určitě k tomu potřebujou vůli. A přitom jinak v životě...
Nedokážu to dost přesně popsat.
Možná, já nevím, asi že tu vůli můžu používat jen jako nástroj k něčemu, co si stanovím. A co si stanovuju, to je druhá věc. Můžu třeba vůli použít k tomu, abych si něco kompenzoval, zastíral... (?)
Připadá mi hodně odvážné převzít zodpovědnost za vlastní činy. Tak alespoň soudím podle toho, jak vidím všude snahu mnohých z vlastních chyb vinit druhé. Podle mne větší odvahu prokáže ten, kdo si je vědom všech důsledků, než ten, kdo do toho jde bez rozmýšlení.
OdpovědětVymazatMoc si tedy nelebedím v podobných diskusích (nějak vnitřně mě znejisťují), ale přemýšlel jsem o tom. V té nejobecnější rovině mě napadla vlastně jediná, lehce patetická věc: \"Silný člověk se pozná podle toho, že má ve své dlani jasně narýsovanou čáru života.\" Není to o tom, že se chová vždycky správně, ale o tom, že své případné chyby a prohřešky uvědomí a je schopen je napravit (nebo se vrátí na správnou cestu, jak píše Rulisa). Spíš si ale myslím, že nějaký unverzálně silný člověk neexistuje, stejně jako neexistuje univerzální hrdina. Každej jsme v něčem silný a v něčem slabý. Prostě nesouhlasím s tím obecným klišé, že silnej je ten, o koho se můžeme opřít (tím výrokem vlastně říkáme, že mi sami jsme slabí a potřebujeme někoho, kdo by nás podpíral).
OdpovědětVymazatSila cloveka (osobnosti) se vetsinou pozna jiz od momentu narozeni. Vidime jak se ditko prosazuje a s jakym nasazenim jde svojim smerem.
OdpovědětVymazatPokud se nezlomi bitim ci jinymi nekalymi praktikami, tak mu vetsinou tento rys osobnosti zustava.
Silna osobnost vi co chce a jde za tim nasazenim vsech svojich sil a schopnosti. Nemusi to byt vzdycky dobre, ale sila chteni a presvedceni o spravnosti vlastniho chteni dokaze vetsinou nadchnout a strhnout i ostatni.
ruliso, asi myslime pod pojmem vule neco jineho. Vule je pro me sila, ktera me zvedne ze zeme, kdyz uz vubec nemuzu, kdyz ztracim cil pred ocima a nadeji. Sila ktera me opet postavi na nohy a vede me tam, kam mam namireno.
OdpovědětVymazatJsou lide tezce nemocni, nemohouci a upoutani na vozicek, ale jejich vule je nezdolna. Dokaze prekonat sebelitost a nalezt cestu k seberealizaci a k osobnimu stesti. To jsou silni lide. Pro me.
Myslím,že všichni v
OdpovědětVymazatv sobě máme sílu i slabosti,Silného člověka si představuji v podstatě jako charakterního.Takového,co se nenechá jen tak ohnout,zmanipulovat,zkorumpovat,zaprodat se.To je obrovská síla dobrého charakteru.Slaboch koná věci opačné,vědom si toho,že z toho má prospěch.Smutný je,že i tací hajzlíci svými metodami jsou schopni se někde uchytit.Naštěstí je na krátko.Charakterná člověk,ví co ušel,kolik to stálo úsilí a tak se pak jen tak nevzdá.
Sice neutrousím komentář k tématu, ale dovolím si utrousit komentář ke knížce, ze které je citováno. Bylo několik let, kdy byla tahle knížka hlavně v létě mou a bráchovou biblí, našla se tam odpověď na cokoliv. Zůstalo z ní několik rodinných citací, jako např. \"...až bude všechna práce hotová\" a taky \"...nejdůležitější je zdělání\", mám ji doma, když se likvidovala po povodních vytopená knihovna u babičky, sebrala jsem ji, nechali jsme jí udělat novou vazbu. Nový vydání už bych snad ani nechtěla ;-)
OdpovědětVymazatradka [6]: nevím, nevím. Se mnou rodiče do dvaceti šoupali jak je napadlo. Dalo mi dost práce pochopit, že to, co dělají, je špatné (rodiče jsou přeci dobří a dělají pro své děti dobré věci). I když jsem pak stál na svých nohách, mockrát jsem se nechal manipulovat a nenašel jsem dost odvahy se postavit. Teprve když jsem dosáhl existenční nezávislosti, podařilo se mi postavit se tak, abych byl dost pevný a stále častěji se mi podařilo odolat.
OdpovědětVymazatGhoste, nevim jak to souvisi s tim co myslim ja. Vnitrni ohen, zapaleni pro vec a snaha dojit k nejakemu cili (vetsinou tvurcimu) nedava zadny prostor pro manipulaci.
OdpovědětVymazatJako priklad je muj syn, ktery je pro me silna osobnost a takovy byl odjakziva. Nezlomilo ho ohybani prarodicu, prestehovani, cizi rec porad sel za svojim snem astronomii. Udela pro to nejobdivuhodnejsi okliky a zajizdky, aby se znovu vratil na tu cestu po ktere touzil. Ted je tam a je stastny a je porad stejne nadseny jako na zacatku. Kdyby byl slaba povaha, uz by davno zustal na ceste.
Podobny osud mel i muj otec, ktery ma pdobne pohnutou caru osudu, ale i maminka. Vsichni sli porad dal. Nenechali se zlomit.
U nás doma platilo, že rodiče přikazovali a já poslouchal. Z toho pravidla nebyla výjimka, krom jediné: \"Až se budeš živit sám, dělej si co chceš, ale dokud Tě živíme my, budeš poslouchat\". Takže jediná myšlenka, k jejíž realizaci jsem celé mládí sbíral síly byla vypadnout z \"domova\". Teprve potom jsem si mohl beztrestně dovolit takový luxus, jako je \"vnitřní oheň, zapálení pro věc a snaha dojít k nějakému VLASTNÍMU cíli\".
OdpovědětVymazatGhoste, ale takhle vyrustalo spousta nasich rodicu ci vrstevniku. Moje maminka jako desetileta prala cichy, pecovala o dva male sourozence, varila uklizela a jeste se dobre ucila.
OdpovědětVymazatTatinek musel na pole, jezdil s konmi, pasl kravy, pomahal doma a do skoly chodil hodne daleko. A oba poslouchali jako hodinky. patrilo to k dobremu vychovani. Maminka si z toho nesla psychicke nasledky ale ohromnou vuli k zivotu (psala jsme nahore) a tatinek byl neskutecny samaorost, toho nepolozilo nic. Pres absolutni bidu, nuzne pomery a hlad se dokazal vyskrabat nahoru. Samorostem zustal dodnes :o)
Mne také považují za samorosta :-)
OdpovědětVymazatNicméně (jak to chápu) - Tvé mládě mělo pro rozvoj lepší podmínky než Ty a Ty jsi měla zase větší volnost než Tví rodiče. Přijde mi, že k sebeprosazení je třeba vynakládat generaci od generace stále méně úsilí (vůle).
(3) Jo, nehledat chyby na druhých, ale na sobě, chce odvahu a sílu. Ale jsou i lidi opačného extrému a jejich trvalé a \"všeřešící\" \"jsem k ničemu, dělám všechno špatně\" je taky vlastně útěk, úhyb, je to pro ně jednodušší, zahlásat tohle a dál už nic.
OdpovědětVymazat(4) Ten citát je strašnej. :-)
OdpovědětVymazatKdyž škobrtnu a budu padat, můžu se opřít o kohokoli, na ten zlomek vteřiny, jen jako záraz, odraz k najití vlastní rovnováhy.
Když budu k vlastním krokům pořád hledat, o koho se opírat, neudrží mě ani ten nejsilnější.
(5) Jo, souhlasím, že tenhle rys se dá poznat už od narození.
OdpovědětVymazatTo, že dítko poslechne rodiče, s tím, myslím, nemá moc dělat. Je to spíš o způsobu, jakým se prosazuje, jakým se staví k tomu, co chce.
(6) Mně říkali od mala, že mám slabou vůli. Že nedotáhnu věci do konce. Nejsem silná, z tohohle hlediska. Spoustu věcí jsem do konce nedotáhla, protože mi na nich prostě a jednoduše přestalo záležet. A přesto mě dost lidí jako silnou vidí. To, na čem mi záležet nepřestalo, nepřestala jsem to vidět jako pro sebe důležitý, jsem do konce dotáhla. A nebylo k tomu potřeba ani tak moc vůle, z mýho hlediska. Něco se ve mně vždycky zvedlo... většinou v okamžiku, kdy jsem se cítila úplně na konci a těsně před vzdáním všeho se to ve mně o cosi zaseklo a odrazilo zpátky... a přišlo mi to jako síla, cítila jsem se silná... - Nemám v otázce vůle moc jasno.
(7) Jo, taky souhlas, slabej jde třeba i za svým, ale jinak.
OdpovědětVymazatSilnej člověk je pro mě... Svůj.
(8) Tu knížku jsem měla za bibli taky pěkných pár let. To \"...až bude všechna práce hotová\" mě pronásleduje ještě dneska. :-)
Ještě k té vůli: Vůlí se můžu prodírat životem, rozhodnutá mít silnou vůli, a přitom to mít jako berličku. Takovej mám pocit. Je spousta lidí, co nežijou tak, jak by chtěli, ale drží se zubama nehtama, vůlí. Drží je, že v tom blbým životě mají aspoň silnou vůli. A přitom třeba to, čeho se tou vůlí tak drží, by mohli opustit a dát se jinou cestou a nežít s tím, že mají život blbej a že to tak musí být... Kdyby na to měli sílu.
OdpovědětVymazatA s tou vůlí - vzpomínám na B., jehož otec svojí vůlí prosadil a realizoval stavbu domu, ale na úkor a ke škodě celé rodiny.
OdpovědětVymazat19 Ghost: to nevylucuje ze to byl silny clovek. Nekdy je ta sila pouzita spatnym smerem.
OdpovědětVymazatradka: určitě to byl silný člověk. A rozhodně měl pevnou vůli.
OdpovědětVymazatJen jsem chtěl poznamenat, že vůle i síla jsou k ničemu, když je člověk neumí používat.
... myslím nedestruktivně...
OdpovědětVymazatGhost: souhlasim :o)
OdpovědětVymazatIdelani je, kdyz se sejde silne srdce, silny duch (osobnost) a silny rozum. Ovsem to byva vzacne opet se bavime o idealnim cloveku typu svateho.
Radko, to je ono! Asi si to zase trochu předělávám podle sebe (výklad srdce-duch-rozum), ale to silný trojjediní je ono - nejde mít všechno, je to o kombinaci, která udává \"výsledek\"... Jak prosté, a mě to nenapadlo, furt jsem to zkoumala jako jedno....
OdpovědětVymazatDiskuze trochu podobná, té u ghosta.tedy něčím..Síla je taky vědět a znát,poslouchat a argumentovat,jen když je třeba.Síla je i ve vůli,byt k nejobyčejnějším úkonům.Sílu vojenskou ,nebo jinak násilnou nějak nemohu.
OdpovědětVymazatTaky síla lásky,síla v přesvědčení a víru v něco,ale to bych začadila pod to vědět a znát./25/
OdpovědětVymazatAnino: taky jsem neco takoveho psala.Myslim v 5 prispevku? \"Silna osobnost vi co chce a jde za tim nasazenim vsech svojich sil a schopnosti.\"
OdpovědětVymazatTakze nakonec jsme u te viry ve spravnost vlastni cesty a schopnost (pruraznost) jeji realizace.
Protoze verit je srdce, vedet je rozum a prosadit to je autorita osobnosti. A mame charizmatika jako bic :o) Ktery protlaci co chce skrz vse :o)
Anina zdraví Radku a spol.
OdpovědětVymazatradka 27: \"Silna osobnost vi co chce a jde za tim nasazenim vsech svojich sil a schopnosti.\" - tato věta má jednu vadu. Nejlíp totiž sedí na lidi, kterých činy zrovna vede nějaká utkvělá představa (tedy taková, kterou mají, nijak ji nezdůvodňují a na každý pokus o zpochybnění reagují velmi bouřlivě) ... agresivní schizofrenik, ovládáný bludem je velmi silný v přesvědčení - a schopnost pro realizaci má taky obrovskou ... jen ta třetí složka mu chybí.
OdpovědětVymazatfousku: ja jsem si teto slabosti vedoma. Jenze agresivni schizofrenik je schopen postavit do pozoru klidne celou armadu policajtu v cele s jejich prezidentem a svuj pripad projednavat u Evropskeho soudu v Strasburku. A vsichni krouti hlavou jak je to mozne. jednoduse tak, ze do toho vlozeno hrozne moc energie a umu jednotlivce :o) Proti ktere neni uniku. Dovolim si i takovehle ujete lidi oznacit jako silne osobnosti, protoze pro me jsou. Neni velky rozdil na prvni pohled mezi silenym vedcem, ktery dostane nobelovku a schizofrenikem, ktery zamestna armadu lidi. Akorat ten vysledek :o)
OdpovědětVymazatRozdíl mezi šíleným vědcem a schizofrenikem je podle mě takový, že vědec je schopen své přesvědčení podrobit kritickému rozboru - na rozdíl od schizofrenika, který není schopen se svého bludu zbavit rozumem.
OdpovědětVymazatPro mě je silná osobnost ta, která pozná, kde jsou meze, za které nemůže jít, protože by při prosazování svých představ, tužeb atd., poškodila někoho ze svých blízkých (ale i cizích). Vážím si těch, kdo se dokáží vzepnout a dokázat téměř nemožné (např. ti ochrnutí atp.), ale hlavně si vážím těch, kteří se dokáží omezit a potlačit svoje já, když by měli svým konáním přivodit někomu újmu. Myslím, že hodně silná osobnost je osobnost hodně pokorná. Bez pokory a ohledu na druhé silná osobnost přináší obrovské množství utrpení. Hitler i Stalin byly jistě velmi silné osobnosti, které dokázaly prosadit své představy.
OdpovědětVymazatSilne osobnosti jsou v naproste vetsine zamerene na urcity cil, ideu kterou chteji realizovat at cesti obroditele, ci nositele novych myslenek typu Jana Husa, Amosa KOmenskeho a pod. ZAdny z nich nebral ohled na svoje nejblizsi, sli dal protoze meli poslani ktere plnili. jejich rodiny ci pratele vetsinou stradali, byli pronasledovani a casto ve jmenu myslenky \"sve silne osobnosti\" byli ochotni taky k velkym cinum. I kdyz sami o sobe tak silni nebyli.
OdpovědětVymazatKdyz si vezmu jenom toho Muchu. Urcite by byla jeho rodina nadsena, kdyby se ji vic venoval a penize za obrazy ji dal k disspozici. Misto toho vrazel vsecek cas i silu do Slovanske Epopeje. Myslim ze silni lide jsou sobci v tom dobrem slova smyslu.
Tak to pro mě silnej člověk je asi fakt něco trochu jinýho. Ne že by nemohl takhle jít za svým, ale nemusí.
OdpovědětVymazatO spoustě těch, co dosáhli něčeho tak příkladně významnýho a realizovali svou ideu, si myslím, že skutečně nemuseli být a nebyli moc silní.
ru: koho treba? Ja si myslim ze za realizaci cehokoliv vyznamneho je hodne vnitrni sily. To co vsichni meli spolecneho byla nekonecna houzevnatost hranicici s posedlosti.
OdpovědětVymazatkonecne mam v klidu moznost precist prispevky :o)
OdpovědětVymazatVsimla jsem si ze drive jsem mela telo silnejsi nez vuli a ted mam vuli silnejsi nez telo :o)
Ma to za nasledek, ze sice vydrzim stejne jako drive, ale ty nasledky :o) Jestli to pujde stejne dal, tak jeden den budu neco podnikat a sest dni se z toho lecit. Hruuuuza!!!!
Radko, já jsem nemyslela, že by se měli věnovat víc rodině atp. Já jsem myslela, že když člověk něco dělá, měl by myslet na následky, i třeba na celé lidstvo - pokud jde např. o vědce atp. Vím, že rodina jde prakticky vždycky stranou, když má jedinec něčeho významného dosáhnout.Hus i Komenský přece brali ohled na druhé, pracovali pro druhé, proto tak trpěli.Neumím to líp vyjádřit.
OdpovědětVymazatNo právě, ta posedlost... Kolik k ní potřebuješ síly? Zvlášť jsi-li v pozici, kdy si ji můžeš dovolit?
OdpovědětVymazat(Ne odpověď na sílu, jen co mě napadlo - Třeba Komenský je podle mě krásněj příklad toho, jak tenká je hranice mezi posedlým snílkem a vizionářem, on sám se jako učitel neosvědčil, a když dostal příležitost, aby svoje novátorské metody převedl v praxi, neuspěl. Odešel, taktně řečeno, bez výsledku. V nouzi nikdy nežil, kazatel a biskup. O jeho děti se staraly jeho ženy. Dělal to, co dělat mohl, co ho bavilo, a měl možnost to povýšit na něco víc.)
Ona ta posedlost je často strašně jednostranná. Otázka je, z čeho ta síla pochází. Jestli z celé osobnosti, nebo jen z té posedlosti. Když mě něco baví, nepotřebuju moc sil k překonávání jakýchkoli překážek.
Myslím, že být silný obyčejný člověk bez velké vize, jíž obětuju a podřídím všechno - k tomu je potřeba síly daleko víc.
Ale třeba se pletu, říkám to, co mi jde hlavou teď, říkám to, aby tu můj názor byl, ne proto, že bych si myslela, že mám stoprocentně pravdu.
Hanci, ja ti rozumim a souhlasim s tebou I s Rulisou. Ja si jen tak spradam myslenky. Ciste teoreticky. Protoze abych se priznala moc neresim ve skutecnosti silne a slabe lidi. Ani me to vlastne nezajima :o) To co tady pisu je ciste jen takove mudrovani bez ladu a skladu.
OdpovědětVymazatRuliso, taky me napadlo ze clovek ktereho neco bavi tak to ma jednodussi. Zene ho to dopredu samo. Kdyz nekdo neco dela protoze musi, tak to ma vydrene a jeste je zpoloviny tak uspesny jako ten co mu to jde automaticky. Je to nespravedlive, a casto jsem si posteskla nad tim, ze me bouhuzel nic tak extra nebavi aby me to slo samo. to bych mela vystarano :o)
:-)
OdpovědětVymazatJá to zas tady řeším proti tobě, páč to není to, co jsem myslela kdesi na začátku. :-) Silnej člověk, co bude stát v životě na svejch nohách... A neviset na mě...
Jo, možná ze mě mluví hlavně představa, respektive děs z představy, že bych takovýmu silnýmu Komenskýmu nebo Muchovi měla dělat životní partnerku. :-)))
ru: mozna je to taky tak, ze ja tvoji predstavu silneho clovek odmitam prijmout. Protoze bud chces nekoho vyjimecneho a pak se povazujes taky za nekoho vyjimecneho co pasuje k nekomu jinemu vyjimecnemu. nebo se povazujes za normalni zenskou z masa a kosti a pak k tobe bude pasovat taky normalni chlap z masa a kosti. Se svojimi silnymi a slabymi strankami. ktery je jednousilny a jiny slaby, dle pocasi dle nalady a hlavne dle potreby.
OdpovědětVymazatKazdy se nekdy zvisne a nekdy zase povoli. ja tvrdim od zacatku ze moje rodina mi visi jako koule na noze, ale ja je dokazu utahnout a nedela mi to problem Jsem rada. A muj muz je silny dost i kdyz se obcas zavesi a nejde setrepat. Vim ze me nepodrazi a ze je vuci me za ferovy a cestny. To si cenim vic nez silu o ktere zde diskutujeme a nejsme ji nejak schopni uchopit mezi prsty.
Jestli jsem něčím výjimečná, tak tím, že nemám sílu někoho táhnout. :-)
OdpovědětVymazatObčasné \"zvisy\" nepočítám. Ale nadlouho to nevydr.
Pro mě jako slabou je jednodušší být dost silná na to, abych si toho co nejvíc odvisela sama, než trvale oplácet svoje zvisy někomu dalšímu.
ru: ja si nemyslim ze jsi slaba. ale nechces pripustit ze by chlap na tom mohl byt stejne :o) Nebo nekdy dokonce hure. Meti zenskou a chlapem neni rozdilu co se tyce sily psychicke. Obecne bych dokonce rekla ze zenske jsoumozna na tom lepe. rozdily jsou ve svalech a to asi jen do sedmdesati let :o) Pak se to jednoznacen obraci. Je iluze ze standardne je muz silnejsi zenska. Ja mam jinou zkusenost.
OdpovědětVymazatru: ja ale taky nema rada uknourane typy. Vsak vis jake. Ale taky si chlap prede mnou nemusi nacesavat hrebinek a natrepavat peri. A jinak fakt nevim jak se da na to prijit, zda je silny. Asi jen z toho nacechraneho peri a nacesaneho kohoutu. Delam si srandu, ale ja fakt nemam tuseni co od muze ocekavas.
OdpovědětVymazatJo, to já taky ne. :-( Teda krom takových těch přízemností, co prý s věkem přejdou...
OdpovědětVymazatTak teď si dělám srandu já.
Co očekávám je asi špatná otázka. Spíš čeho se bojím. A nejen u mužů.
ru: pokud to dobre chapu tak se bojis ze te budou otravovat. A ty je nebudes moci odbyt, kdyz uz ti budou viset na krku. Ze budou porad vedle tebe sedet v mistnosti a kam se hnes pujdou za tebou. A vecer si s tebou chtit povidat a v noci s tebou lezet v posteli.
OdpovědětVymazatTaky me to obcas stve a leze mi to na nervy. Ovsem taky se nevidime porad a tak jsou i chvilky kdy to na nervy neleze a pak jsou chvilky kdy kdy je to celkem fajn.
ja vim, ze ty tohle vsechno vis. Ale chlapovi se neda prikazat ted budes mluvit to a delat tamto. Nebo dokonce doufet ze bude ve spravny okamzik delat toto a v jiny tamto. Bude to urcite delat uplne opacne a posleze i naschval, jen aby te vytocil kdyz vidi jak te to stve.
Ale tovsechno je nedulezite. alespon pro me. Protoze chlapa mam proto abychom byli dva ma ceste zivotem. Nedrzim si ho pro uzitek.
Hm, co očekávám... Třeba to, že ten chlap bude mít na to, aby si svoje slabosti neřešil ani kňouráním, ani popíráním a házením špíny na druhý, ani přetvařováním se s načechráváním peří a hřebínku.
OdpovědětVymazatjinak me cizi chlapi prijdou celkem fajn. Pokud nejsou moc prestarli :o)
OdpovědětVymazatTeda, uplne mam strach se pridat, mimo diskuzi: nemyslim si, ze statecnost se pozna odmalicka, clovek k ni dospiva nebo ne, ale souvisi to s zebrickem hodnot a vlastni silou. Statecnost vidim uz v rozhodnuti.
OdpovědětVymazatBudu se muset odklidit do hajan. Alejeste se vratim k tvojemu poslednimu prispevku. Ono zalezi taky na mire slabosti. Nikdo neni idealni a tak kazdy nekdy knoura, hazi spinu kolem sebe a natrepava se jak je skvely :o) Mozna by se tvuj odpor k temto lidskym nehezkym vlastnostem zmensil, kdyby jsi si taky nekdy zaknourala, hodila na nej spinu a pak si pred nim nacechrala hrebinek. Alespon me to doma pomohlo. A jaksi se mi to i zalibilo. Taky to neni spatne :o) Takova mala soutez kdo je hnusnejsi.
OdpovědětVymazatTak prvně jsem chtěla napsat, žes to teda proklatě zjednodušila. :-) Pak jsem si řekla, že vlastně jo, máš pravdu, i s tím, co vím, včetně protiargumentů. Ale furt mi tam něco vadilo. Ne to, co píšeš, (na to mám jedinou námitku - dva na cestě životem - to není pro užitek? :o) A musí to znamenat, že ti dva žijou takhle a ne jinak?) Vadí mi, žes to nabalila na původní téma hodilo se to zas kamsi jinam, zas už je toho nějak moc najednou. :-) A zas už mě to nutí, abych ti sebeobhajujícně odpovídala \"Ne, tohle si nemyslím, myslím si tohle, chci a nechci tohle, jo tohle vím...\"
OdpovědětVymazatNechám na jindy. Třeba to dozraje. :-)
(50) Zajímavá rada! Tak ta byla na dobrou noc nejpotěšujícnější. :-))
OdpovědětVymazatru: mas pravdu je to pro uzitek, ale ja nechci hledat zamilovanost. Ta byla pro me vzdycky spojena s bolestia pomijivosti. Ja chci duveru a jistotu. A misto kam patrim. A to mam doma. A nezlob se na me. ja te netlacim nikam do kouta, pouze vysvetluji jak to vidim ja a urcite nerikam ze to je ta cesta. Vzdyt 95% lidi se mnou nebude souhlasit, takze to nemuzu popisovat jako standardni cestu.
OdpovědětVymazatVím, že nemyslíš zamilovanost. :-) Důvěra a jistota - doufám v totéž.
OdpovědětVymazatTak dobrou noc, ať se vyspíš. .-)
(49) Nenapadne: Ono to v tom dětství asi nebylo ani tak o statečnosti, jako o té síle, jestli myslíš to, co psala na začátku Radka. Jinak ten cicát v článku byl spíš, že s emi v té souvislosti vybavil atak trochu oslí můstek či odraz pro další. :-) Ale je fakt, že tak jak píše IO, mi utkvěl z dětství ze čtení té knížky a v životě jsem si ho přeříkala nepočítaněkrát. Ne kvůli té statečnosti. :-)
OdpovědětVymazatErgo kopýtko: existuje víc definic síly a z tý diskuse je zjevná i asociace k chlapům :-) Ale snad je taky zjevná vazba toho pojmu na morálku. Snad by se tedy dalo zjednodušeně říct, že silný člověk je ten, kdo je schopen nést odpovědnost za všechno co dělá (nemyslím jenom konkrétní činy, ale třeba i iluze, které vzbuzuje v těch druhých).
OdpovědětVymazatKornele, morálka... uff...
OdpovědětVymazatA nechtěj po mně, abych nesla odpovědnost za iluze druhých o mně, víš co to dalo práce se toho zbavit? :o)
Leda tak za iluze, co člověk vyvolává schválně, aby něčeho dosáhl, ale jinak za iluze druhých jakoukoli zodpověndost nést odmítám, to už bych mohla nést zodpovědnost za všechny hříchy světa.
Za svoje iluze si taky nesu zodpovědnost sama a neviním druhýho, když jsem byla blbá a viděla v něm svoje přáníčka a ne jeho samýho.
No vždyť tak jsem to myslel - iluze, který probudíš v těch druhých (samozřejmě, že ne osobě). V prvním zaměstnání jsem takovýho príma ředitele: \"Jasně, že vám podporuju. Výborná věc, jděte za tím. Jen tak dál...\" No a asi si dovedeš představit, jak to dopadlo, když se objevily první problémy :-D Jinak, pokud sílu bereš jako pozitivní vlastnost, tak se musí pojit s morálkou. To mi nevynluvíš. Někdo tady právem odkazoval na tak \"silnou\" osdobnost, jako byl třeba Hitler. Jinak samozřejmě, pokud tě někdo vidí jinak, než jaká jsi (a nepřetvařuješ se), tak je to jen jeho problém. Tohle asi vnímáme podobně: když se ten člověk pak zkrátka chová jinak, než by měl podle mý iluze, můžu tak akorát nadávat sám sobě :-)
OdpovědětVymazatMorálka je cosi, k čemu mám ambivalentní vztah. Hitler a spol - jasný. Ale jinak si myslím, že spousta silných lidí by normama obecný morálky neprošla, přestože nijak nadměrně neškodí (jakože každej občas trochu škodí), nemanipulujou s davama a nezneužívají pozice. A naopak.
OdpovědětVymazatJasně, taky to slovo nemám rád, protože dneska není už téměř jasný, co si pod tím pojmem představit. Asi by to bylo na samostatnou diskusi, která by ovšem, vzhledem k těm všem učenejm spisům, nebyla vůbec originální. Jen mi z toho všeho vychází, že ta síla, aby byla vidět (cítit) a nebyla současně destruktivní se musí ještě s nečím pojit. Dneska toho zjevně víc nevymslím, takže se raději rozloučím :-)
OdpovědětVymazatJo, Radčino trojjediní. :-) Taky už mi to moc nemyslí. Dobrou. :-)
OdpovědětVymazatru: precetla jsem si Korneluv prispevek a musim mu dat v jednom za pravdu. Jsme zodpovedni za iluze, ktere v tom druhem vzbudime Protoze je to o nas....
OdpovědětVymazatMalo se zvisas, malo narikas, malo obvinujes jine, a pak se na tebe lepi chlapi kteri zrovna tuhle extra \"silnou a nezavislou\" zenskou hledaji :o) Prehanim jao vzdy, ale na kazdem sprochu pravdy trochu :o)
moralka je pro me ferovost. A pod tim si kazdy muze predstavit co chce.
OdpovědětVymazatSchopnost rict ne, kdyz se mysli ne a schopnost rict ano kdyz se mysli ano.
I za cenu ze nepomuze, ze neporadi, ze otravi. Ale byt citelny. Me to uklidnuje, kdyz vim co ten druhy udela.
PS. A jsem si vedoma ze je to malo. Jenze kdyz clovek otevrene stoji k tomu co dela tak snad ani neni mozne aby delal moc podle ciny. On treba muze rict, ze nekomu nepujci penize, neodveze ho autem ci nenakoupi, ze pujde tam nebo nepujde tam.
OdpovědětVymazatAle tezko se rika, zitra te podvedu a pozitri budu tyrat sveho syna.
(63) Není to málo. Je to strašně moc. První \"osobní definice\" morálky, či typ morálky, kterou beru bez výhrad.
OdpovědětVymazatNavíc to docela sedí k tomu, co - ač trochu o něčem jiným - paralelně řeším někde jinde s někým jiným. Jestli to dotyčný bude číst, bude vědět. :-)
Jen - nemusím vždycky vědět dopředu, co ten druhý udělá, ale musím vědět, že to, co udělal (neudělal), je to, co udělat chtěl a udělal to on, ze sebe, sedí to k němu... Jo, to je síla. Který se dá věřit. Můžu ho brát takovýho, jakej je. Když je a vím, co je :-)
TA moje posledni veta byl polopatismus :o) Taky nemusim vedet co udela a vlastne ani co si mysli. Ale chci verit tomu co rika a ta vira vyplyva z urcitych souvislosti.
OdpovědětVymazatTak. :-)
OdpovědětVymazatZajímavé rozjímání. Morálku, pravda, chápu poněkud jinak, a to, co zmiňujete, bych spíše považoval za PŘÍMOST (jako schopnost a odvahu říkat věci na rovinu). Také od té SÍLY na počátku jste se dostaly blízko k Důvěře a Svobodě, totiž k Důvěře co nezavazuje a nepřipravuje toho druhého o Svobodu. Budu se těšit na další plody vaší badatelské činnosti :-)
OdpovědětVymazatTak se těš, já se vrátím až zítra. :-)
OdpovědětVymazatJá až v pátek, ale o to více se budu těšit :-)
OdpovědětVymazatBýt silný pro mě znamená být nezávislý na jistotách, nestavět na nich sám a nevyžadovat po jiných aby je stavěli pro mně.
OdpovědětVymazatČoveče, Teore, tenhle tvůj koment mi úplně unikl...
OdpovědětVymazatAsi tak nejvíc se blíží tomu, co v tom cítím já (a neumím přesně popsat).