Občas, někdy, jako nečekanost blízkých setkání třetího druhu narazím na článek, nad kterým zůstanu... Jen tak... Dívat se, cítit... Článek jako sáhnutí. Takový, že na něj nemám co napsat do komentářů, není k němu co napsat, cokoli navíc by bylo navíc...Před časem to byl tenhle.
Dneska tenhle.
Jsou každý jiný, každý zdánlivě o něčem jiném, a přesto jako by se sebe dotýkaly. Jako by se dotýkaly spolu a každý sám něčeho nad nimi... Nedokážu říct, čím. Čeho. I když to vím. Vím, že to vím.
Možná jediný způsob, jak to říct, by bylo napsat článek třetí, třetí místo z ticha dole nechat sáhnout do toho nahoře...
Zatím to neumím.
To bys asi nesměla číst ty předcházející dva...
OdpovědětVymazatAsi. :-)
OdpovědětVymazatK tomu není co dodat.
OdpovědětVymazatz obou cítím zvláštní cizotu, odevzdanost, určitou míru pasivity - tak to má být, tohle je můj život a možná jsem měla sny, když jsem byla mladší, ale dnes vím, že už je neuskutečním a vlastně si nežiju špatně, tak proč se nesmířit.
OdpovědětVymazatcož je čistě jen můj pocit.
bos.: ano, jo, přesně tak. Prázdnota a rezignace, jako by všechno, co se děje, mělo se dít jen z jakési setrvačnosti pro zachování kontinuity jisté formy spokojeného bezživotí. A mi z toho běhá mráz po zádech, a to je ve stínu na Celsiově stupnici plných 30 stupňů.
OdpovědětVymazat(život je plný takových malých hororů)
Ne. Jen tohle tam není. To, co z toho hororu jde nahoru, je něco jinýho.
OdpovědětVymazatasi máme jiný vnímáníčtu si to znova a popadá mě z článků smutek, kterej kane dolů jak černý slzy.
OdpovědětVymazatztracenost.
To je jen zklamání, že je to asi jinak, než si ženská vysnívala. :-)
OdpovědětVymazatAle i to jinak... Asi tak. :-)
bos.: opět Jo.
OdpovědětVymazatPopsal jsem svůj pocit z toho, co jsem přečetl. Možná ne rezignace. Ale bezútěšnost odcizení - možná i sama sobě. Plutí jen po povrchu, ale možná tam uvnitř i strach z hloubky.
Tak trochu jako \"vybydlenej\" byt. Chce se brát, a není už z čeho. Nikdo nechtěl investovat a saldo je v červených číslech.
OdpovědětVymazatCo mám dělat, když to cítím jinak? Dva ku jedné, ale i kdyby tam místo dvou sto bylo...
OdpovědětVymazatVšechno, co popisujete, tam je. Ale, Ghoste, mně se zdá, že právě to je jen ten povrch. Nebo spíš - popel? Co z něj vzchází Fénix?
Závěry, či vyznění (pro mě) obou článků jsou o něčem... nad popelem. Klid nalezení.
do třetice: ale je tam i odpověď na otázku \"Proč?\". V určité životní fázi to může být dost dobrý důvod.
OdpovědětVymazatRu (11): musíš mne slyšet až u vás, jak řvu \"Neeee\".
OdpovědětVymazatProtože konec hledání nemusí souviset s nalezením.
Konec hledání...? :-)
OdpovědětVymazatNe, už to nebudu pitvat. :-)
Jako nadsázku něčeho,co může někdo popsat,asi i prožít a pravdivě popsat pocity jo.
OdpovědětVymazatAle pro mě totální temno a prázdno,těžko, smutno až beznaděj.
Osobně bych ty pocity nechtěla zažít,těžko bych je vstřebávala.
RU:četla jsem znovu.Chápu i tu potřebu cítit u sebe,vedle sebe chlapa.
OdpovědětVymazatAle ty píšeš,\"asi je to jinak než si ženská vysnívala.\"Tak to určitě.Protože pokud si v tomhle směru něco vysním,nemělo by to být povrchní.
Jinak to zas beru u ztraceného Franceska.To považuju za takový romantický flirt, co skončil.
Jo, a jak jsi napsala,asi by to právě chtělo napsat třetí článek, kde by se z toho ticha dole, dalo sáhnout, nebo dotknout ticha nahoře.To ticho nahoře se mi zdá dost zajímavý téma.
OdpovědětVymazatVážně to nechci pitvat, omlouvám se. Jen - to o tom vysnívání - Pocit temna, beznaděje atd. je dán tím, že třeba i čtenář v tom vidí ten konec vysněného. Co nemuselo být vůbec povrchní. Znamená to pro něj prohru, katastrofu, ztrátu... Proč by měl být konec vysněného nutně špatný? V přírodě žádný konec není špatný, každý má svůj smysl a je posunem někam dál nebo rpo něco jiného.
OdpovědětVymazatMyslím, že spousta lidí žije a nikdy se nedostane za hranici vysněnýho.
Sny.... ne hranice
OdpovědětVymazatad (18): Poslední větu podtrhávám a doplňuji: \"Ještěže jsou!\" 8^)
OdpovědětVymazatJo,souhlas,ještěže jsou..(18),mám jich pořád taky ještě dost,ale snažím se k nim pokud to lze alespon malilinko přiblížit.
OdpovědětVymazatRu:máme na to jiný náhled,možná ty už vidíš někam ,kam já ne :o),ale fakt by mě zajímal ten přesun z ticha dole do ticha nahoře.Tomu jsem porozuměla stejně.
Jo, to se s tím nevylučuje. :-) Jen je občas dobrý podívat se za ně. :-)
OdpovědětVymazat(21) Psala jsem, že zatím neumím. :-) Doufám, že časem budu umět. Pak určitě napíšu. Teď to nejde. Asi až síla těch dvou trochu odezní a dojem z nich se usadí, s něčím spojí...
OdpovědětVymazatmyslim si ze je fajn stat obema nohama na zemi. Mit zakladni hrube predstavy co od zivota ocekavam a co bych chtel dosahnout. A pak udelat prvni krok a jit. V momente, kdyz potkam nekoho kdo jde stejnym smerem, nezavahat a vzit ho sebou. Ve dvou se to lepe tahne. Pak jsou dva na to dobre i na to spatne. Je to vlastne celkem jednoduche.
OdpovědětVymazatjezis to je strasna diskuse, sorry;-) Ale je zajimavy videt, jak to vnimate, respektive co moje psani vyvolava za morbidni uvahy. Lizete zmrzlinu pres sklo a furt ne a ne ji chutnat. ;-)))
OdpovědětVymazatsouhlasím s radkouje to vlastně celkem jednoduché, jenom se k tomu postoji propracovat a mít cíl. Eliminovat negativa, jako jsou samota, empatie, nouze .. a naslouchat i tomu dítěti uvnitř, těm snům .. ať život není jenom pochodové cvičení .._:-)
OdpovědětVymazatuz ten spletenec zacinam chapat :o)
OdpovědětVymazatAnn, hned jak bude cas omrknu tvuj blog, treba se tam bude dat pokecat. Nemusi se vsechno odehravat jen u Rulisy a u Ghosta :o) I kdyz je tam velmi prijemne.