Tak moc se mi nechce. Tak moc se mi chtělo, když mi přinesl jeden syn zkontrolovat a podepsat domácí úkol, za čtvrt hodiny druhej si přišel pro peníze na autobus, za další čtvrt hodiny mi oba ukazovali cosi, pak byla večeře, pak se pohádali...
A pak jsem se komusi po mejlu podřekla, že už padám na ústa, ale ještě chci něco napsat. A bylo mi popřáno, ať se podaří.
A mně už se nechce. Srst v protisměru, to, co jsem chtěla, zadřeno.
Už jsem pochopila, v čem je blogování příjemný.
Nikdo na nic nečeká.
Nikdo nic neví.
Nikdo jiný nezjistí, že jsem něco smazala, neodeslala, napsala jinak, jinam, nenapsala, i když jsem chtěla. (A jak hodně jsem chtěla...)
Nemám termín.
Nemám spojení.
Nikdo mi do ničeho, do mě nevstupuje. Nikdo z reality.
Funguje jiná část mě.
Píšu v odříznutí od všech, zatočená ve své ulitě, sama sobě naslouchající šum moře. Nekomunikuju, píšu. Jen když nekomunikuju, píšu. Když komunikuju, nepíšu. Protože nejde psát, vydáno jinudy, jinam, jinak. Ale málo. Špatně. Chybí to. Psaní. A tak dost často naráz nekomunikuju. Protože se těším, že až mysl, city, pocity zapomenou na všechny komunikace, vyčistí se do psaní.
Protože poslední dobou mám pocit, že mi víc dává moje vlastní psaní, než komunikace.
Ne, špatně.
Protože poslední dobou mám pocit, že to, co mi v komunikaci chybí, si musím dohledat a vytěžit v na nikom nezávislým psaní.
A pak, až je napsáno a vyčištěno, vydáno a posláno, už můžu přijímat, vlastně vždycky už o kousíček (nebo kus) jinde, než když jsem to psala... Někdy jen o vlásek, a chvilku trvá, než diskuse pod textem přestanou sahat do citliva. A někdy o světelný rok, oheň na ohonu komety už je studený, než jeho obraz přeletí tu vzdálenost od napsání k přečtení, už vlastně vůbec není v těch místech, ale kdesi na druhé straně nebe...
Někdy se až děsím, jak málo ve skutečnosti potřebuju doopravdy komunikovat s lidma. A jak moc si poslední dobou stanovuju já a jen já, kdy a o čem...
Abych si schovala dost sil jen pro sebe. Pro těžbu.
Možná jsem to měla napřed domyslet a pak teprv odeslat. Tenhle hodně momentální spot.
Ale pak už by byl jinej.
A nebo vůbec žádnej.
Kašlu na to. Dneska nemám chuť být dokonalá.
Ru, ještě žes ho napsala...tenhle momentální spot je právě proto výstižnej. Tak nějak to je. Naprosto svobodná a nenucená komunikace přes písmenka.I když a se vždy nedá napsat všechno, co by člověk chtěl. A že si neměla chuť být dokonalá ? Dnes, nebo včera ? Líbí se mi jak píšeš, přesto já nikde v blogosféře tu dokonalost nehledám. Ani o ni neusiluju.
OdpovědětVymazatMně se snad jako dokonalej spot jeví každej, z něhož se tě dotknou ty otázky, pocity a dojmy, kterýma se zabývá člověk. A ono to je tím pádem stejně vždy nějak do citliva...
Příště musíš mlčet jako Duševní Hrob a nepodřeknout se ! :-)
OdpovědětVymazatDokonalé! :-)
OdpovědětVymazatTohle se mne dotýká osobně!Žádný termín, jen ten uvnitř mne. Chci/Nechci - Odeslat/Smazat. Zvol správné tlačítko. Úvaha k zamyšlení. Ano, psát blog je příjemné. Je příjemné číst blog, jako je ten Tvůj.
OdpovědětVymazatjá ti ani nevím, Ruliso... připomíná mi to sebe (promiň mi to neustálé sebectví) na začátku toho období, ze kterého se teď těžko vyhrabávám. Období bez motivace k čemukoli. Vzniklo přitom z nenápadného a příjemného \"nemusím nic, jen můžu\". Ale asi je to o tom, jak moc tenhle stav necháme prolnout do sebe, já to přehnal, to je všechno, jiní to mohou, a taky mají jinak :-) ...a ještě se v tom pitvám dýl, než je únosný :-) Tak! A teď co? Odeslat? :-) Které bude to pravé a které levé :)
OdpovědětVymazatDěkuju všem, včera jsem měla dobrou vůli odpovědět krom jiných blogů i tady, al euž mi nějak došly síly a odpadla jsem spát. :-)
OdpovědětVymazatBojuju zas s ňákou nádchou, ale Jirko*, jak nevím nic moc jistě, tak jistě vím, že bez kouření mi i ta chřipka přijde hebčejší a přátelštější. :-))
Já do článku téměř napíšu, že nestojím o komunikaci, a pak mám hroznou radost, že mi na to někdo odpověděl, že někdo pochopil, jak jsme to myslela, že nejsem sama, kdo něco podobnýho cítí... :-)
No jo, Lenka měla pravdu, když tudlevá psala, že ti Blíženci jsou jednou tak a jindy jinak. :-)))
Jirko*. a ještě jednou spešl: U mě je to snadný, já tomu \"nemusím nic\" nepodlehnu, páč se dvouma dětma a kobylou furt něco musíš. :-))
myslim ze ehmmm, ja na svem blogu pisu porad to same. Az prestanu uplne chtit a jen moct, tak treba nebude vubec nic. Muj zivot skonci. Takze se snazum neco chtit. Zatim. I kdyby to melo byt jen pro ty druhe.
OdpovědětVymazatTak to je perfektní! Nějaký prospěch musí člověk při abstinenci taky cítit, jinak je to na hraně :-) Mám to úplně opačně :o) Od chvíle, kdy jsem zahodil cigára se mi blbě dejchá, mutuju a mám ucpaný frňák tak, že mi v noci drnkaj skleničky ve vitríně :-)))
OdpovědětVymazatJirko*, mě bolí na plicích, asi jak mi přišly k sobě, ale jinak dobrý. :-))
OdpovědětVymazatZaujala mě věta: Dneska nemám chuť být dokonalá.
OdpovědětVymazatTo se ještě nosí? Dokonalost? Fakt? Jsem nějak asi mimo trendy.... :-)))... a je mi to jedno.
Lidi jsou především lidmi, tak se těš z toho, že jsi jednou tak, podruhé jinak. Jsou lidi, co furt stejně a taky to není nic moc. :-)))
ja mam alespon duvod proc se porad motam dokola jak na obrdliku. Jsem v PRECHODU!!!!
OdpovědětVymazatLenko, tam mělo spíš být \"dneska nemám chuť snažit se být dokonalá\". :-))
OdpovědětVymazatNejsem dokonalá. Ale taky se snažím, u spousty věcí (mytí oken apod. se to netýká), aby než je pustím od sebe do světa, nebyly jen tak halabala. Už dávno jsem přišla na to, že když vypustím, tj. předám něco, tj. už vlastně odklepnu hotovou a definitivní formu něčemu a pak zjistím, že jsem tam ještě chtěla něco nějak nebo jinak, nebo že moje tušení, že takhle ta věc neměla světlo světa vůbec spatřit, bylo správný... Tak mě to dost s..e. :-(
Něco jako zmařená příležitost, prošustrovaná energie, hmota, čas můj i jiných...
Grrr...:-(((
Radko - :-))
Ru: Tak daleko jeste nejsem :o) Nic neumim definitivne. Predpokladam za sebou nejakou suitu nohsledu kteri dodelavaji po me nedodelky.
OdpovědětVymazatA ty nedodelky me jen tak ledabyle upadavaji z ruky. kdyz se nekomu hodi tak si je dodela a kdyz se nehodi tak at necha lezet. Takze to jen na povzbuzeni, ze je to uplne jedno:o))
Jinak me porad napada moudro od Dee Dee prdeeeeeeel. Hrabe mi, hrabe mi a nevim kdy prestae
OdpovědětVymazatJo, tak tohle moudro je zlatý, to mě napada poslední dobou dost často. :-)
OdpovědětVymazat