Tak si to pořeší aspoň zaměstnankyně mezi sebou. V téměř stejném věku šestadevadesáti let umřela babička docela nedávno i kolegyni.
Taky poslední babička, kterou měla. A ta ze všech babiček a dědečků nejvýznamnější. Ta, na kterou se vzpomene, kdykoli se řekne "Když jsem byla malá"...
Tak si tak povídáme, jaký to je, když taková poslední, a přitom nejvýznamnější babička najednou není. Jak ji člověk chce mít a udržet v paměti jen takovou, jaká byla tehdy, kdysi, ne takovou, jaká byla teď, už na samém konci... Mít ji v paměti jen takovou, jaká byla, když my jsem byli ti malí, ne naše děti, ale my sami, a vlastně pořád jsme, s ní, vedle ní...
Povídáme, a já, vsedě na zemi opřená o skříň s učebními pomůckami, koukám, že brečím.
"Ty vole," zahuhňám na kolegyni za rukama ucpávajícíma ty pitomý oči. "Člověk brečí nad mrtvým, a přitom brečí nad sebou."
"Jo," s koutky rtů stočenými dolů kývne kolegyně, o pár let starší než já. "Přesný."
"Když ten někdo naráz není, tak vono už nejde, než si přiznat, že člověk doopravdy zestárl."
"Jo," koutky rtů se kolegyni stočily ještě o něco níž a na pár vteřin zatuhly.
Podívaly jsme se na sebe a viděly se, jedna druhou, sebe očima té druhé, dvě matky dvou dětí, dvě pozorovatelky dospívání svých synů, dvě odhadovatelky, jak dlouho to bude trvat, než ti synové... Dvě nositelky tušení, vědomostí, zodpovědnosti, vzpomínek a vrásek, nejen na kůži (p)odepsané tím, čemu se říká zralá žena... A obě jsme to věděly, protože obě jsme si to během čtrnácti dnů čerstvě zažily.
Poslední z nejstarších v rodině zemřel a generace se definitivně posunuly.
správný titulek Ruliso
OdpovědětVymazatPoslední babička mi ještě zůstala, zatímco poslední (a jedinej) dědeček umřel před půl rokem. A když jsem brečela nad tím, že umřel, brečela jsem taky vlastně nad sebou. Protože už tak málo chybí a...
OdpovědětVymazatKdyž pominu to důležité - nárok na den volna pokud vím máš, zemřel-li někdo v přímé linii. Dokonce na to pohřební ústavy snad vydávají speciální potvrzení...
OdpovědětVymazatPrý ne, jen pokud by bydlela se mnou ve společné domácnosti. Jinak jen otec-matka-manžel-děti. Možná bratr sestra, ale kdoví, jestli by mi je uznali, když jsou nevlastní. :o)
OdpovědětVymazatAle to je fuk. Nějak si to naddělám.
Asi záleží i na zaměstnavateli - u nás se to bere.
OdpovědětVymazatŘekl bych, že v takové chvíli nezáleží na ničem. Zaměstnavatel to buď pochopí a přijme, nebo se bude muset prostě smířit, i když u některých povolání je to tvrdší oříšek... Vzácná příležitost, ač nevyhledávaná, jak zjistit něco o zaměstnavateli...
OdpovědětVymazatJirko, jedna věc je, jestli mi vyjdou v práci vstříc, třeba abych si mohla přehodit nějaký hodiny na jindy, (a to určitě vyjdou), druhá, jestli je na to paragraf na placený volno (a to asi není). :-)
OdpovědětVymazat[3] ma pravdu, staci si otvorit zakonnik prace, aspon tak je to na slovensku (a pocitam ze aj v CR) - priamy pribuzny = tvoje deti, tvoji rodicia a tvoj manzel, nic viac, u nich mas narok a samozrejme potrebujes potvrdenie
OdpovědětVymazatad ten plac - neber si to, vo vyssom veku je to normalne ze je clovek emocionalne labilnejsi a rozlutosti ho dojemna reklama a podobne, za chvilu budes plakat nad filmom kde si sa pred 10 rokmi este usmievala
slovensky zakonnikd) úmrtie rodinného príslušníka
OdpovědětVymazat1. pracovné voľno s náhradou mzdy na dva dni pri úmrtí manžela alebo dieťaťa a na ďalší deň na účasť na pohrebe týchto osôb,
2. pracovné voľno s náhradou mzdy na jeden deň na účasť na pohrebe rodiča a súrodenca zamestnanca, rodiča a súrodenca jeho manžela, ako aj
manžela súrodenca zamestnanca a na ďalší deň, ak zamestnanec obstaráva pohreb týchto osôb,
3. pracovné voľno s náhradou mzdy na nevyhnutne potrebný čas, najviac na jeden deň, na účasť na pohrebe prarodiča alebo vnuka zamestnanca,
alebo prarodiča jeho manžela, alebo inej osoby, ktorá síce nepatrí k uvedeným príbuzným, ale žila so zamestnancom v čase úmrtia v domácnosti,
a na ďalší deň, ak zamestnanec obstaráva
pohreb týchto osôb,
cesky zakonik4. Úmrtí rodinného příslušníka
OdpovědětVymazatPracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na
a) dva dny při úmrtí manžela, druha nebo dítěte a na další den k účasti na pohřbu těchto osob,
b) jeden den k účasti na pohřbu rodiče a sourozence zaměstnance, rodiče a sourozence jeho manžela, jakož i manžela sourozence zaměstnance a na další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob,
c) nezbytně nutnou dobu, nejvýše na jeden den, k účasti na pohřbu prarodiče nebo vnuka zaměstnance nebo prarodiče jeho manžela nebo jiné osoby, která sice nepatří k uvedeným nejbližším příbuzným, ale žila se zaměstnancem v době úmrtí v domácnosti, a na další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob.
takze je to ako na slovensku, len priama rodina (prip. partner), dedko/babka len ak s tebou zili v domacnosti a prip. druhy den ak im zariadujs pohreb, inak nie
ad 7) v takové situaci mi můžou být všechny paragrafy ukradený... neřekl bych, že bys to měla jinak
OdpovědětVymazatale pre presny vyklad u vasho zamestnavatela je najlepsie sa spytat vasej personalistky a spytat sa este personalistiek v inych firmach cez kolegov ci sa ta spolocna domacnost tyka len \"inych osob\" alebo aj toho prarodica (kedze je to tam blbo stylizovane), inak by teoreticky malo byt mozne mat \"nevyhnutny cas na pohreb\" s tym ze si na zvysok dna vezmes dovolenku
OdpovědětVymazatale abych se vrátil k původnímu, měl jsem to stejně.... taky nad sebou
OdpovědětVymazatMarkoffe, ten v (10) citovaný paragraf, odstavec 4c, je možno vyložit tak i tak, ale popravdě, úplně nejvíc má pravdu Jirka* - je mi handrkování o nějakej paragraf naprosto ukradený, nejjednodušší pro mě je (bylo) přehodit si výuku. :o)
OdpovědětVymazatZvláštní, jak fakt skoro vždycky sklouzne debata k něčemu úplně nepodstatnýmu, jen omáčkovo-okrajově zmíněnýmu... :-))
ru,i pro mne byla babička skoro moje všechno.A ted jsi mě
OdpovědětVymazatskoro rozbulela.Byla jsm tenkrát ještě dost malá, abych jí to za jejího života dala najevo.Její láska byla pro mě tak samozřejmá.
Ten pláč potom...ano, pláčeme nad sebou, že jsme ztratili nám blízkého člověka.To jsem si uvědomila , když umírala v bolestech mojesper ségra do nepohody.Tenkrát jsem si nařídila, že musím myslet na ni, aby už měla klid a ne na sebe, že o ni přijdu...
Někdyje důležité se na práci ,na povinnosti ,prostě na všechno normálně vy...Pro tu babičku. Pro tu chvíli.A hlavně pro sebe.Člověk si tím i sám sobě připomene, že je ještě živoucí bytost..a ne věta v paragrafu.
OdpovědětVymazatPro me je moje babicka tak trochu svata zena :o) Je ji 97 a porad ji to dobre mysli a chodi. Odchovala asi dvanact vnoucat. A pod odchovala myslim skutecne odchovala. Kazdou nemoc a prazdniny jsem travila u ni na zahrade nebo v posteli. A taky jezdila k nam me hlidat, kdyz jsem nemohla prijet.
OdpovědětVymazatPostupne usycha a vnitrne se louci se vsemi. Uzavira se do sveho sveta a kazde setkani je bolestnejsi. Ale je porad sobestacna a doma.
MOje starsi deti maji podobny vztah k mym rodicum. Kdysi s nimi stravily hromadu casu, ted jsou moji rodice stari a nemuzou jim tolik dat. A tak se decka kolem nich pohybuji tak trochu ze zdvorilost a tak trochu ze soucitu. Neni to co to byvalo. Ale deti miluji svojeho dedecka a babicku porad stejne, akorat nevedi co si s nimi pocit :o))))
Tak přeju hezké vzpomínky na babičku, společně na pohřbu s rodinou!!
OdpovědětVymazatMně poslední prarodič-ka umřela, když mi bylo šestnáct. A byla jsem to já, kdo za ní přišel - a ona byla mrtvá. Zajímavý zážitek, překvapení hlavně z toho, že bylo přitom světlo a hrála televize. Párkrát předtím jsme k ní šli s obavami, protože jsme zvenku viděli, že má zhasnuto. A teď všude světlo... A zajímavá byla moje reakce, jak jsem už věděla, že je mrtvá, ale ještě to mozek nechtěl připustit, ještě chvilku předstíral, že babička jen spí a že ji můžu probudit.
(Tohle jsem ještě vlastně nikomu neřekla.)
A asi v té době jsem si uvědomila, že když někdo umře, člověk pláče nad sebou. A kvůli tomu jsem každý pláč pak zkoumala, dlouhé roky, jestli jsem \"sobec\", co brečí nad sebou, anebo jestli pláču kvůli tomu člověku, kvůli tomu, že si moc přeju a doufám, aby netrpěl.
Teď už pláč tak nezkoumám a nezakazuju si ho tudíž. Sláva.
Sáro, jasně, v těchto případech s paragrafy do háje, což Ru ví...
OdpovědětVymazatJá jsem teda k tomu napsal taky comentář. K sobě na blok. :-)
OdpovědětVymazatDík všem. Je to normální, já vím. Líbí se mi ten psotřeh Radky, o dětech, co mají své prarodiče pořád stejně rády, ale už nějak nevědí, co s nimi.
OdpovědětVymazatJo. Pamatuju si, jak jsem se snažila své děti \"představit\" své babičce a naopak, implantovat je do svého světa a ji do jejich. Navázat svými dětmi na svůj vztah s ní.
Už to nešlo. :o)
Liško, hezké vzpomínky budu mít asi sama pro sebe, možná s otcem, se kterým se na pohřbu sejdem. Zbytek rodiny, asi budu mimo. Ti pro mě nejdůležitější, se kterými jsme bývali u babičky \"v jednom týmu\", na pohřbu nebudou. Z různých omluvitelných důvodů.
Ti ostatní, asi (nej)bližší jí... Je zvláštní, když máš z pohřbu pod vlivem takových lidí dojem, že to spíš než rozloučení s mrtvým má být úklid za ním.
Ruliso, a pristi spot uz bude veselej, jo? :-)
OdpovědětVymazatJo, bude. :-)
OdpovědětVymazattak si naserte, ked su pre vas zakony nepodstatne ale aspon netvrdte take kraviny ako \"Zákon neřeší, jak významné pro zaměstnance byly zesnulé babičky či jiní příbuzní.\"
OdpovědětVymazatzakon to resi, ale nie pre niekoho kto chce len kvakat bez faktov a ked sa ukaze ze rozprava hluposti tak odvadza pozornost inam
Naser si ty. Kdo chtěl pochopit, pochopil. Třeba že v zákoně těžko může být napsáno \"Když svého příbuzného měl pozůstalý prokazatelně rád, má nárok na uvolnění ze zaměstnání s náhradou mzdy, ale pokud ho nijak zvlášť rád neměl, tento nárok nemá.\" :-)
OdpovědětVymazatNechávám ti, že jsi výsadní specialista na rajtování po detailech a zásadový hadač z principu o kdejakou blbinu, ale já se kvůli tvým věčným pocitům dotčenosti a zneuznanosti o něco takovýho hádat se zaměstnavatelem nebudu. Zákonná formulace je v tomhle opravdu nejednoznačná a srovnám-li náklady a příjmy při případném \"vítězném\" prosazení svého názoru, vidím celkovou bilanci pro sebe jako mínusovou.
Navíc i když se supluje, beztak si kantor pak suplovanou látku musí dovysvětlovat a doprobrat, dohonit, tak co vyhraju? Akorát víc nervování se.
Vlastně netuším, proč ti to vůbec vysvětluju, jestli ne hlavně proto, aby zábava mohla pokračovat, když ti předhodím něco dalšího, po čem budeš moct zas vyjet a co rozcupovat. :o)))
Jsou to dva roky, co mi umřel poslední dědeček a na jeho pohřbu jsem oplakávala svoje ztracený dětství a bolelo to strašně. Ten pocit, že už se to nikdy nevrátí, že už se nikdy neschovám pod tu bílou pruhovanou peřinu a že už nikdy nezažiju ten pocit, že se mi ale vůbec nic nemůže stát, protože jsem úplně bezpečně schovaná pod duchnou u dědy a u babičky.
OdpovědětVymazatJj.
OdpovědětVymazatnarok Poradte mi prosím,koľko dní mám nárok na voľno,pokiaľ sa zúčastním na pohrebe svojej starej mamy vČechách.Bývam na Slovensku.
OdpovědětVymazatĎakujem Janula
Hallo Janulo,já ti to neřeknu,nejsem právník..a pak,tady u nás to může být jiné než na Slovensku.Nejjednodušší je zabouchat na patřičné dveře tam u Vás a doufat,že si ten učený muž,nevezme za jednu větu 5OO korun slovenských.A pak,i když se dozvíš,že nárok nemáš,vezmi si dovolenou,stará mama za to stojí ne?
OdpovědětVymazatRulise.K článku a k zemřelým babičkám,jakož i k pláči nad sebou,že i když jste jistě mladé,myslíte si ,že jste vlastně staré...a nostalgie k minulosti..Ruliso,to duše bojovná a zřejmě i něžná...Ale k věci.Abych se Vám oběma pokusil utřít slzy,/že pozdravuji kolegyni/,jsem přesvědčen ,že váš zralý věk je nejkrásnější,/no možná Vám trošku lžu/,to kolegyni nemusíš říkat,a že to bude horší a horší..možná,ale co na tom.\"Přežily\"to generace před Vámi,a smrt?\"Přežijeme\" to také.A..znáš jedenácté přikázání?Nic neočekávám ,tak nemohu být zklamán..
OdpovědětVymazatJanulo, máš nárok na tolik dní, kolik máte ve slovenským zákoníku práce. Na místě, kde se odehrává pohřeb, nezáleží, záleží na místě, kde platíš sociální pojištění a odvádíš daně. :-)
OdpovědětVymazatChicony, díky za záchrannou akci. :-))
Rulise.Zdá se mi,že máš nějak značně protrahované spaní.3.56 hod.To už vstáváš ,nebo jsi ještě vzhůru ?Vysíláš spoustu senzitivních signálů,na blogu je to vidět.Takže,pro tuto noc,Ti přeju dobré spaní,pokud možno.
OdpovědětVymazat