(Optimalizováno pro černobílé monitory)

20. 3. 2007

Ten jeden hřích...

Poprvní jsem tu písničku zaslechla letmo, útržek, když se po skončení kroužku foto a digi grafiky děcka už jen tak bavily a přes počítače si navzájem přetahovaly hity z empétrojek.
"To je dobrý," povídám z druhý strany učebny, při vypínání zbylých počítačů. Ne že by ty písničky předtím nebyly dobrý, ale tahle byla jiná. Měla daleko do Red Hot Chilli Peppers, a přesto svým způsobem pálila...

"To je ze Šreka," sdělil mi dvojhlas odnaproti.

Vybavil se mi obrázek tlustý zelený příšery, co jsem před nějakou dobou docela dost často vídala, i v Ábíčku byl, o kdejakých nálepkách a žvejkačkách ani nemluvě.

Divný, řekla jsem si. A dala si za úkol zeptat se doma dětí vlastních, abych nebyla ve škole za diletanta. Pak jsem na to, samozřejmě, zapomněla.

Dneska večer jsem se dívala na televizi.

Nedívám se. Nikdy. Nebo skoro nikdy. Jen když mě děti, moje vlastní děti, hodně moc přemluví, tak kvůli nim, kvůli tomu sezení s nimi, vedle nich, kvůli tomu pocitu, že ony vědí, že já tam jsem...

Dneska večer jsme se chvílku s mladším šmajchlovali. Protože jsem chtěla. Protože napsal úkol tak strašně mizerně, ale s tak strašně poctivou snahou, že při představě paní učitelky, lámající nad ním hůl a odsuzující ho do pekel pro nejnenapravitelnější lajdáky, se mi prostě najednou všechno sevřelo pocitem, že když ne já, tak už nikdo... A neřekla jsem Přepiš to. Neřekla jsem Hrozný. Dala jsem mu svou čínku, aby si dotvořil dvě chybějící čárky, když mu jeho tornádo dopsalo, pak jsem ho pochválila, že jinak to měl bez chyby, a pak jsem mu tu čínku nechala, aby - než koupím nový tornádo - měl s čím psát i ve škole, přestože ve škole maj čínku zakázanou, Čert to vem, povídám, když mi to úzkostně připomněl, No tak co, stejně jsme už za hříšníky na věky věkův, tak ten jeden hřích navíc už přežijem, ne?

A on se usmál, já se usmála, udělal ksicht a pak mi dal pusu, a pak další úsměv a já pusu jemu...

A pak jsem za ním přišla k televizi a pak jsme se spolu dívali na lítací pokusy bratrů Wrightových, kterým taky nikdo nevěřil, že z jejich úletu něco rozumnýho kdy bude, a pak na doktora House, i když doktor House je seriál ze zapovězených, protože dávno po večerce. My se dívali. Dneska. Ten jeden hřích nás už...

A na konci doktora House, když si doktor na kulise mollové písničky osaměle nalíval z flašky, já povídám, To je hezký, a moje dítko na to - To je ze Šreka...

A já si vzpomněla, že už jsem ji slyšela. Že je to ona. Ta písnička, co tak divně pálí...

A pár minut na to jsem ji našla na internetu. Doufám, že tam ještě nějaký čas bude.

Asi to tak dneska mělo být. Jedno ke druhýmu. I s tím nalezením písničky. Jedno dík druhýmu.

Čím to je, že vždycky, když nechci zapomenout nějakou chvíli s mým synem či mými syny, když vím, že nezapomenu, objeví se tam nějaká muzika. Nějaká, kterou už taky nikdy nezapomenu.

Budu se muset někdy kouknout na toho Shreka. Asi ta tlustá zelená potvora stojí za to. Mý děti říkají, že prý jo.

19 komentářů:

  1. Tu pisnicku jsem ted slysel poprve v zivote :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Nevím, či v původní verzi, ale já ji znám (kromě ze Shreka) hlavně v podání Leonarda Cohena. Krásná. A jestli si chceš zalabužit, tak mrkni sem: http://kyklop.bloguje.cz/359976-hallelujah.php a poslechni si je všechny ;-)))

    OdpovědětVymazat
  3. ale jak tak koukám, tak mi to momentálně nejde přehrát :-(

    OdpovědětVymazat
  4. No, taky dumám, jak moc si ze mě Roj dělá legraci, páč mám podezření, že zase ten poslední, kdo tu písničku \"objevil\", jsem byla já. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ru, kdyby jenom pálila, ta přímo rozkládá...a zase skládá, prostě krása.
    Pustila jsem si jí, sluchadla na uších, oči zavřené a nebylo nic jiného. Taky ji neznám. Teď už se ti vloudí kdykoliv si vzpomeneš na tu včerejší chvilku...znáš to ne...Tak dík

    OdpovědětVymazat
  6. Nádherná,jen jsem nevěděla, že je ze Shreka, i když jsem ho viděla :-( Ru, také jsem si uvědomila, jaká byla pitomost pořídit televizku dětem (vlastně dospělým)Teď sledujeme House se synem každý v jedné místnosti, tlemíme se ve stejný moment a ječíme na sebe přes zeď :o)

    OdpovědětVymazat
  7. TY se mas! U nas doma je horor:o) Mam doma vsechna decka komplet. A to na cely mesic :o) A porad jeste ty remeslniky. Premyslim jiz nekolik dni jak tuhle situaci resit s nadhledem.

    OdpovědětVymazat
  8. Ruliso,televize je úžasná věc. Sedíš doma v pohodlném křesle, v obětí a můžeš vidět svět. A lidé dokážou vytvořit neobyčejné dokumenty. Já si vyčítám, že se nedívám. Vždycky jsem si přála, aby se máma se mnou dívala. Nikdy se nedívala. Neměla k ní zřejmě dost potřebné trpělivosti. I já tu trpělivost s televizí s dětstvím ztratila.
    Tvůj vztah s Tvými syny je taky úžasný! Tohle mi vždycky udělá radost.

    OdpovědětVymazat
  9. Val, asi je ta písnička o hodně starší než celej Shrek. :-) Ale to je fuk, pro mě už bude asi napořád \"ze Šreka\".

    Ani, jo, rozkládá a zase skládá... :o)

    Mirko, taky se mi většinou nechce. Výběr \"dětských\" pořadů, něco v mé vlastní hlavě, čím se mi chce zabývat a nemůžu se už dočkat, trpělivost/netrpělivost :), taky občas únava, touha po tichu, někdy... Udělali jsme doma s děckama dohodu. Že mám nárok v pracovních dnech obden mít večer vypnutou televizi úplně. Aby byl úplně tichej dům. (Páč místnost televizní je uprostřed něj a zvuke z ní úplně všude prostupující.) Obě strany vědí, že by bylo příliš krutý ty tichý večery nárokovat v plném rozsahu, ale když si tak jednou za týden, za dva řeknu, že dneska, dneska... tak je mi vyhověno. :-)

    Radko - uteč. :-))) Aspoň na chvíli!



    OdpovědětVymazat
  10. Kolik je chvile? :o) Ten nejstarsi vymyslel (pote co urazil dvere na Favoritu o vjezd do garaze) ze pozve na vikend sveho rakouskeho kamose i s matkou (moje kamaradka Erika) a ja je mam privezt z nadrazi z Vidne. (manzel je odmitl privest z Mnichova) A ja teda nechavam veci plynout. Bude mi urcite oznameno vcas co se po me bude chtit :o)))) Dneska jsou to maliri. To vim. Vlastne vsechno se nejak nakonec udela.

    OdpovědětVymazat
  11. Radko, díky za uklidnění! Hašišbouda mýho staršího, IPA spotřebovaná na její střechu (z manželových uložených zásob), hřebíky, nářadí, moje rezervní záclony a potahové látky směriované synem nenápadka tamtéž, kamarádi, co mi plení lednici i štelář s čajama, občas se divím, kolik lidí větších než já se vejde do \"dětskýho\" pokoje 3x4m, a to i vleže a ještě přitom i ve dvě hodiny ráno hrajou karty, s baterkou, abych nehubovala, že ještě svítěj... Uff, jsme normální, jsme normální! Ty dveře od Favorita mě nepochybně taky časem čekají, akorát asi s malým překvapením, o co upadnou, když garáž nemáme, sladká budoucnosti, stále je na co se těšit... :-)))

    OdpovědětVymazat
  12. Hm, jdu si pustit Cohena...

    OdpovědětVymazat
  13. jeeje... to jsem rada, ze nejsem sama, komu se takhle pisnicka dostala pod kuzi (ty tri hodiny Halleluja u Kyklopa jsem poslouchala tak dlouho, ze mi to nebylo mym okolim zakazano) a jeste vic jsem rada, ze nejsem sama, ke komu se takhle pisnicka dostala ponekud opozdene (a Rojovi bych samozrejme neverila)

    OdpovědětVymazat
  14. Jo, u Kyklopa to ráno fakt nešlo, teď už jde. Ten Cohenův originál (?) se mi tak pálivej nezdá, trochu těžkej, pro mě, na chuť jsem mu přišla až na druhej poslech.
    Ty ostatní krom \"Šreka\" ňák... jinde. Odvary. :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Já si ho pouštím tady Ru...

    OdpovědětVymazat
  16. me to prijde jako u vsech pisnicek -- clovek si oblibi verzi, kterou slysi napoprve a ty ostatni jsou pak uz takove nejake... divne (-:

    taky se mi nejvic libi ta Shrekovska verze, ale ve chvili, kdy si k tomu zacnu zpivat, tak uz je docista jedno, kterou verzi posloucham (-:

    OdpovědětVymazat
  17. Shrekje podle mě skvělá pohádka. Taky jsem ji odmítala, když jsem zpovzdálí zahlídla ukázky..ale pak jsem podlehla dcerám a koukala se s nima.Několikrát. A byla jsem okouzlená. Protože je to podle mě fakt legrace a navíc..princezna je sice krásná a dokonalá..ale šťastnou se stane v chvíli, kdy se stává sama sebou..i když je tustá a ošklivá.To se mi zdá vyslověně výchovný:o)

    OdpovědětVymazat
  18. Já to zas poprvé slyšela v \"Občanská výchova\" :-) v podání Jeffa Buckleyho, jestli je to teda to, co myslim.

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.