(Optimalizováno pro černobílé monitory)

26. 3. 2007

Napůl

Dneska ve škole poslední ze série hodin občanek, ve kterých jsme mluvili o náboženství. Nechala jsem děcka vymýšlet, proč lidé asi věří či uvěří v boha. I dneska kluci vymýšleli docela dobře... I když něco mi tam pořád chybělo. Ale i bylo fajn, že mluví víc oni a nemusím já, zvlášť dneska, když už mám zas takovej těžce „nosovej“ hlas...
Tři čtyři dny byla chřipka pryč. A zas mi třeští hlava z rýmy. Neslyším a vidím napůl.
Teď jsem si přečtla, že po tom imunitu povzbuzujícím preparátu může být jako nežádoucí komplikace zánět nosohltanu.
Hezký.

Ale stejně jsem chcípák.
Už zas se hroutím a točím v periodickým umírání zaživa.

Dneska v polobezvědomí po práci jsem si uvědomila, jak moc mi to vadí.
Taková jen polovědomá myšlenka..
Že jsem jen napůl. Jen půl svého času. Jen půl své energie, kterou dávám, rozděluju dětem, koním, přátelům, sobě... Kolik jí pro ně a mě zbývá, když z té půky většinu dostává (a musí dostat) práce... A druhou půlku času a energie potřebuju na to, abych se vzpamatovala z výdeje, kterého jako by i tak bylo pořád víc, než kolik v těle zbývá...

Jako to naše bývalý auto, co už prostě nemohlo, motor samá škvíra samá vymletá vůle, dušný slabý a smutný... Jako ztěžka ventilátorem točící hodně jetej počítač, co už má posledních pár mega volné paměti....

Druhá polovědomá myšlenka:
Možná, že moje tělo neprostálo ten šok, když jsem ze dne na den uťala svých třicet cigaret v průměru, a přestože jsem si psychicky rychle dokázala zakázat absťák, tak fyzicky prostě je. A ještě chvilku asi bude. Totální rozhození sice blbě, ale dlouhodobě budované rovnováhy mojí tělesné schránky...

Třetí polovědomá myšlenka:
Ale už jsem to přece jednou takhle měla. Už to přece znám, pamatuju. Všechno ve mně se tehdy hroutilo. Chřipku od chřipky víc a víc. Klouby kůže zuby krev vaječníky... Hroutilo se všechno ve mně, tak jak se už dlouho hroutilo to okolo mě...

Čtvrtá polovědomá myšlenka:
Nastřádané dlouhodobé chybění. Dávání na dluh. Zakousnutí sama v sobě, vysátí sama sebe..

Pátá polovědomá myšlenka:
Vyléčila mě existence člověka. Tehdy.
Jak málo tehdy stačilo, aby bylo zase kde brát na dávání. Zdaleka ne jen jemu.

Šestá polovědomá myšlenka:
Potřebuju chlapa.
Potřebuju...
(Ne, nejde to. Měla jsem to v duchu vyjmenováno, věděla jsem přesně, jak to napsat. Než jsem začla psát. Teď už to nějak nejde. A beztak, zas bych psala o tom samým... Do spirály... Do prčic...)

Sedmá polovědomá myšlenka:
Kolika lidem asi chybí totéž. V bleděmodrým. A taky asi vědí, že to lepší nebude...

Osmá polovědomá myšlenka:
Možná už vím ten poslední, možná nejdůležitější důvod, proč i dospělí lidi občas uvěří v boha.
Zvláštně se mi ulevilo.

Devátá polovědomá myšlenka:
Kudla, ženská, co bys chtěla, všechno máš, jsi vážně zoufale dětinská sračka... Kdybys radši místo toho válení se a chcípání doma šla dělat něco ven na dvůr, tak bys sice možná padla na držku, ale neměla bys takový debilní samoužírací myšlenky a třeba by tě sluníčko i postavilo na nohy...

Desátá polovědomá myšlenka:
Ha, nejvyšší čas najít tu loni nedobranou permanentku do solárka...!

78 komentářů:

  1. Kolika lidem chybí totéž.V bleděmodrým. a taky asi vědí, že to lepší nebude. A když to nebude v bleděmodrým, tak třeba zase v tmavěmodrým...No, ta poslední myšlenka se solárkem, nebo podobná, třeba v růžovým, ještě, že se vnutí a člověk se jí chytne.

    OdpovědětVymazat
  2. Ru, a vůbec, kolik toho prožijeme opravdu, ale opravdu naplno. Kolikrát si to vůbec můžem dovolit, abychom neukrojili jinde, víc, než je možný...

    OdpovědětVymazat
  3. Vždycky, když si něco prožiju naplno, mám pocit, že se mi to vzápětí připomene jako prožitý víc, než jsme si mohla dovolit, s ukrojením jinde...

    OdpovědětVymazat
  4. Ru, myslíš n2co jako výčitky, já už tu větu čtu třikrát..

    OdpovědětVymazat
  5. Skoro by někdy stálo za to si zapisovat, kolikrát vlastně něco prožijeme úplně naplno.Kolikrát si to můžeme dovolit, kolikrát se to povede...

    OdpovědětVymazat
  6. Já tu 2 myslela tak, že si chceš něco užít pokud možno naplno, čili nebýt ničím rušena, prostě tu chvíli, ten čas, žít jen tím. Ale pokud člověk má vazby k rodině, práci, nějakým povinnostem, pak odtamtud musí ukrojit, prostě to nechat plavat. Tak proto si říkám, kolikrát si to můžemë dovolit..
    jdu se pokusit prožít ne napůl, ale naplno spánek. Dobrou.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc pěkný audit a posloupnost myšlenek. Odkud je jenom znám ...... :-)

    Odpozorovaná pravda: Rýma je sražená lítost, byť zašlapávaná a zadupávaná.

    Solárko pomůže ... tím jsem si jista. :-)

    Když jsem se rozešla s manželem, myslela jsem si, že teď už si budu jen v klidu stárnout a mouřet (chi chi - v tom věku takový nesmysl, ale myslela jsem si to) a na žádného chlapa nemyslela. A za dva měsíce kde se vzali tu se vzali se mi nacpali do života hned tři, jeden lepší než druhý... a já nevěděla kterého ...

    Nikdy nevíš, co přijde, ale je dobré s ničím nepočítat, pak teprve něco může přijít. Až když se na to vykašleme. - zkušenost.

    OdpovědětVymazat
  8. Jo, tak nějak. Jako v (6) jsem to pochopila i v (2).
    A ještě přesnějc - občas se podaří si užít něco krátkodobějšího. Třeba vyčvachtat se ve vaně, když jsou ostatní pryč, nebo na pár dní odjet, když jsou taky odjetí. Ale nechat se unýst něčím na dýl, co přesáhne přesně přidělenej čas... - Nejde.
    Taky jdu spát. Asi spíš napůl. Páč se mi blbě dejchá. :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Jejda, Lenka mezitím přibyla.
    No jo, zkušenosti všichni ctíme. Ještě aby se naše podvědomí taky vždycky podle nich chovalo. :-)
    Nejhorší, že já ho sice potřebuju, ale nechci. Z výše v komentech uvedených důvodů a dalších jiných k tomu.

    OdpovědětVymazat
  10. ad 8 - na to prožít si něco krátkodobějšího, už jsem včera taky pomyslela, tak jak to píšeš...ono asi když něco naplno prožíváš a nechceš odvádět pozornost jinam, tak tě to vycucne,i když příjemně a navíc už stejně nemáš tu potřebnou energii a soustředěnost. Tak sláva za okamžiky. Naplno prožívat to jde jen chvilkama, chvílema. Asi taky dobře, protože když je ti nanic a měla bys to intenzivně prožívat dýl, tak nevím...to je pak člověk i rád vyrušen...

    OdpovědětVymazat
  11. nestiham cist, jsem v desnem kalupu :o))) Ale vypada to ze resime totez. A zatim bez reseni v dohledu!!!!

    OdpovědětVymazat
  12. Jo, Radko, tvoje okamžiky na blogu...možná trochu jinak...

    OdpovědětVymazat
  13. ru, ta ryma muze byt i alergie. Zacinaji pyly :o) Tece ti i z oci?

    OdpovědětVymazat
  14. Skoro ne. Myslím, že alergie to nebude, nikdy jsem na nic alergická nebyla (krom pár lidí:) a tady ještě ty pyly ani moc nezačínají. :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Ruliso,těšila jsem se na reakce těch kluků.

    Solárko si nedávej. Jdi na slunce. Za dva dny jsem opálená jako z hor.

    Jak se pozná, že něco dělám naplno a něco jen napůl? Buď něco dělám, nebo nedělám nic. Ale napůl???

    A: „Osmá polovědomá myšlenka:
    Možná už vím ten poslední, možná nejdůležitější důvod, proč i dospělí lidi občas uvěří v boha.
    Zvláštně se mi ulevilo.“

    Takže??? Nenechej nás v nevědomosti, prosím.

    OdpovědětVymazat
  16. Konecne jsem doma. Taky napul. Ruliso, jak ja ti rozumim. Zrovna dneska jsem premyslela nad tim ze funguju jako hologram. Jednoduse funguju jako celek v kterem je obsazeny svet. Kompletne. Akorat ty detaily jsou vyrysovane velice chabe. jen hrube obrysy, zridka vic do detailu. Esistuji vsechny casti, ale vetsina je v nejhrubsich obrysech. Detailu poskrovnu.

    OdpovědětVymazat
  17. Ono to asi ani jinak nejde. Asi mame jen urcity objem \"moznych prozitku\". Kdyz se angazujeme v praci, doma, v partnerstvi, v konickach, u pratel tak porad mame jen nasi hromadku mozneho. A tak ze vseho bereme jen po spetkach, abychom se neotravili.
    Znam to z ochutnavek vin, kam chodim casto. Kdyz mi neco chutna a ja vypiju kalisek do dna, tak vim ze tenhle kousek prispeje k tomu tak na konci nebudu citit temer nic. Budu ozrala jak Dan. Kdyz ale pokazde vypiju pulku, dokazu pit porad.

    OdpovědětVymazat
  18. Mirko, jak \"nechávat v nevědomosti\"? Zdálo se mi, že z článku a posloupnosti myšlenek to je jasný. :-)
    Stačí přečíst (a sečíst) tři až čtyři předešlý... :-)

    Jinak, do tří, čtvrt na čtyři jsem obvykle v práci. Pak než nakoupím nebo něco vyřídím (zítra zas musím do města s čímsi, co jsem dneska zapomněla, když jsem tam byla s čímsi jiným). Doma jsem tak ve čtyři, v půl patý. Něco málo komunikace s dětma, převlíknout, společnou svačinu, pak zkolabuju, obvykle vytuhnu dřív, než si stačím dopít kafe, a když mám některej den kratší, tak akorát vytuhnu o to dřív a místo na půl hoďky usnu na půldruhý. Fakt su chcípák, nevydržím po práci jet bez dáchnutí si, to tak jeden dva dny, pak už ryju držkou v zemi, nevidím, nemluvím, vrážím do zdi i v práci... Fakt nezvládám jet tahem od rána na plnej plyn ejchuchu přehodit hadry školní za maštalový a odlétnout jako ptáček ven... Navíc většina mých \"popracovních\" činností je zas někde pod střechou, leda s kobylou ven, to je málo...
    Kolik myslíš, že mám šanci denně stihnout toho sluníčka? :-)

    Solárko má jednu výhodu - je to na pár minut, a přitom naprostá relaxace, dost hodně i těma pár minutama nahrazující odpočinek-zkolabování doma nad kafem. Takový 2v1. :-) A strašně příjemný. Jedno z mála, co si fakt s chutí užiju do plna!

    Navíc vím od loňska, jak to je dobrej startér pro zlomení toho kruhu únava, proto nejsou síly, proto nezbývá čas na slunce, proto je o to větší únava...

    A jak se pozná, že něco neděláš naplno? Prostě to neděláš tak naplno, jak bys chtěla. Nebo jak by sis myslela, že bys měla. Přiznávám, že oproti tobě nejspíš neumím žít nebo si zorganizovat život,(částečně si to opravdu myslím a částečně ze mě teď mluví nefalšovaná podrážděnost, kterou si právě teď naplno užívám, startuju, fakt se mě tentokrát tvá poznámka dotkla, protože mě právěže dost sere, že nemůžu dělat věci tak naplno, jak bych chtěla a uměla, kdybych měla sílu, tak, jak je mi to vrozený, dělat je, dokud nepadnu...)
    Kolik věcí, co jsem dřív dělala a co bych chtěla dělat i dál, už jsem odsunula, nechávám je na \"jindy\", radši je nedělám vůbec, než bych je dělala blbě, a stejně to nestačí...

    Radka v (16) a (17) to popsala naprosto přesně. Hologram. Bože, jo, hologram. Přesný. Už i zvukomalbou toho slova...
    Hologram s hromádkou, která je pořád stejná. Víc, než v ní je, vydat nebo propít nemůžem. Hologram s dohola rozebranou hromádkou...

    No nic... Na jednu stranu mi to nedá, abych tu sáhodlouhou odpověď neposlala, na druhou stranu mě to dost sejří, že jsem se k ní nechala vyprovokovat a to dokonce tak, že ji chci nejen napsat, ale i nesmazat, sejří mě to, protože to teď zní a vypadá, jako bych děsně fňukala a divže nepotřebovala léčebnu. A přitom si potřebuju jen odložit! Kurňa, kam už to mám vyřvat, když se vyřvat potřebuju?! Když v reále všude musím bejt dobrá a silná a pozitivní a optimistická a držet sebe i jiný lidi... Víte, jakou mám chuť napsat Polibte mi všichni s optimistickejma příkladnejma kecama? Těma pohodí v reálu kdekdo na potkání, ale ty jsou mi naprd, ty umím a znám taky, i bez nich vím, že to přejde a nepochybuju o sobě, jen mi proboha do toho nekecejte jak z jiný planety, když si fakt akorát potřebuju zavejt někde, kde můžu, víte, jakou chuť mám fakt řvát nakopnout něco, rozbít rozkousat roztrhat podrápat vypíchat očička s někým se dobít krvavě zaš... a pak zalízt... - na chvilku, kurňa, celý je to jen na chvilku...

    Uááá... pomohlo to, díky... Není nad to někoho dobře poslat do... :-))

    Du zorganizovat dyž ne svůj život, tak aspoň večeři. :-)))

    OdpovědětVymazat
  19. Ruliso,úplně cítím tu Tvou úlevu.
    Jsem vážně asi z jiný planety. Škoda, že tu teď nemůžeš být alespoň na chvíli se mnou. Na tý mojí planetě!!!
    Já bych Tě i pochovala v náručí.

    OdpovědětVymazat
  20. Nechcitedy rýpat do škeble. Ale ten čas na slunci zabere možná míň času než v tom nezdravém soláriu. A žádné peníze.
    Tedy alespoň myslím.
    Ale fakt tomu zas až tak nerozumím. Jen já raději to pohodlné lehátko na skutečném slunci.

    OdpovědětVymazat
  21. Mirko, v Praze se už dá opalovat? :o)

    OdpovědětVymazat
  22. P.S. Lehátko nemám. :-))

    OdpovědětVymazat
  23. A ještě jedno P.S.
    Víš, že jsem na to už jednou narazil au tebe: Na chvilku bych na tu tvou planetu přijela, resp. přijedu ráda. Ale fakt nevím, jestli bych tam chtěla být napořád. :o) Tam asi člověk musí vyrůst, aby tam patřil...
    Ehm, mě ti, holka, poděsilo i představa, že mě chceš pochovat... :-)

    OdpovědětVymazat
  24. Ja taky nemam lehatko :o) Ale sousedka ma!!!!!

    OdpovědětVymazat
  25. My máme pískoviště a sousedi hnojiště! :-)))

    OdpovědětVymazat
  26. Teda, my máme hnojiště taky, ale ne na dvoře a ne betonový. :-))

    OdpovědětVymazat
  27. Herdek Ruliso, ty ale musíš být napružená! To je lepší, než jít do divadla. Je to rozhodně reálnější. Ze začátku najíždí nenápadné uvedení do děje s nastíněním základních obsahových rysů, následuje krátké předbouří, náhle děj graduje s netušenou silou jak dva obrovské činely u spáčova ucha, aby pak v klidné šumící peřeji lehce odplul dál. To všechno bez varování, bez prvního, natož dalšího zvonění...(i když zase ta škola, nevím nevím :) Tipuju, že přibude i přídavků, ale úmyslně se vyhýbám slovu \"hra\" a \"představení\", vím, že není, že je to opravdový. Nevím, co ti chybí víc. Jestli je to chlap, nikotin, hodina pro sebe, nebo paralen, ale internetová komunikace bude vždycky znít jako kecy z jiný planety. Tedy skoro vždycky. Taky často chodím někam pro něco, co jinde nemůžu najít a jsem naštvaný, když to \"tam\" není. Dokonce vím, že to tam nebude ani příště a stejně to zas zopakuju... no krásně jsem to zamotal... asi proto, že je to samo zamotanější než... hergot taky budu přemýšlet o odeslání!! :-)))
    P.S.: lehátka a mám tři a všechny jsou naprd. Viděli jste Saturnina? Tak takhle přesně fungují :-)

    OdpovědětVymazat
  28. Joj, Jirko*, tys to vystih. S tím dějem. Mně se to takhle děje dost obvykle. Teda oním průběhem. Z dlouho jakoby nic kumulace nastiňovaní a pak bez varování... Pak se div, že mě těžko kdo stíhá, jsem občas rychlejší, i než sama čekám.
    Takže než si ten druhej začne trochu všímat, že se něco hromadí - respektive, že to dlouho nic je hromadění něčeho - já už graduju, než jemu docvakne, oč konkrétně vlastně v té gradaci jde a že je to doopravdy, já už erupce láva tlaková vlna, a než se ten druhej stačí vzpamatovat a dojde mu, že asi neměl utíkat a skákat do příkopu s hlavou od výbuchu, já už jsem klidně šumící peřej odplutá někde v dál...

    Dneska budu spořádaně šumět zas celej den v práci, tak mě z případné denní debaty opět omluvte. :-)

    OdpovědětVymazat
  29. Ruliso,pohodlné lehátko je základem pro pohodlný život!!!
    Křeslo uvnitř domu a lehátko na zahradě.

    Já myslela, že teď se dá opalovat už všude. V březnu to přeci opaluje docela nejvíc.

    A s tou náručí a tím pochováním jsem to myslela sice obrazně. I když Rulisu bych možná taky unesla. Je to přeci víla? Takhle si jí alespoň představuju podle jejího jména.

    OdpovědětVymazat
  30. Mirka mi připomněla tvoje jméno, Ruliso... několikrát jsem se snažil přijít na to, co znamená, nebo spíš jak vzniklo, kdes ho vzala? :-) Vymyslet nějaký nick, který nikde nebyl a pravděpodobně ani není, je úkol pro mistra :) Vím, že jméno nezačalo s tímhle, ani s předchozím blogem a nějakou (dost dlouhou) dobu na internetu existuje pod tvým palcem, to mi ale na otázku pořád nepřineslo uspokojivou odpověď :-)

    OdpovědětVymazat
  31. 29: Jestli náhodou ne taková ta víla, co sice vila věneček z lučního kvítí, ale přitom vyla na měsíc. Pekelně pepřený guláš s vanilkovým pudingem :-)))

    OdpovědětVymazat
  32. V sobotu jsem se zařekla, že už nebudu brečet.
    Teď mi jen tiše tečou slzy...

    OdpovědětVymazat
  33. 28: Ahá, takže něco, jako takový ten grázlík ze školky, co nakopne nicnečekajícího a než se ten posbírá ze země, tak zbabělý provokatér zdrhne a hraje si na klidně si šumící peřeje ... \"pání účitelkó, on mě bijé, když jsem řeka\" :-)))

    Každý je příšerně rychlý na svých vlastních cestičkách a příšerně pomalý na cizích ...

    OdpovědětVymazat
  34. Me se ten Rulisin vylev libi. Je to moje vlnova delka :o))) Ona jen popisuje na co ma chut a co by udelala, ale to neznamena ze to dela.

    Tohle se mi moc libi. Tahle cesta. Protoze je ziva. Dycha z ni zivot a energie. Dava sama sebe na blog, vlastni dojmy a ty jsou velkolepe. Nemuzu verit lidem, kteri jsou porad OK, vsechno v poho, harmonii, v richtiku. Hladci. Bud neprevzali odpovednost (nejsou ochotni ji prevzit) nebo kecaji. Clovek ktery odpovida za zivoty jinych lidi, coz je i narocne ucitelske povolani a vychovava dve deti, nemuze byt furt v poho....

    Ru se ani naznakem nikoho nedotkla. Je skvela!!! Snad se me nebude zlobit za muj vylev nadseni :o)))Vim ze to nesnasi!

    OdpovědětVymazat
  35. Radko, jasně že nikdo není pořád v pohodě, a pokud se tak prezentuje...no pak nevím, možná je z jiné planety :)

    OdpovědětVymazat
  36. 34: jenom, jestli to hraní harmonie, hladkosti není právě důsledek převzetí odpovědnosti :-)

    OdpovědětVymazat
  37. Možná..chce každý sdělovat něco jiného. Někdo radši píše o tom co je v pohodě, někdo o tom co je v nepohodě.Já mám trvalý sklon ke stěžování si.Ale poslední dva roky mi moc nepomáhá to ventilovat.Tedy písemně.
    Slovně to občas proběhne..přesně v Rulisině stylu. Za to děkuju, za ten popis (27,28).Dost jsem se zasmála.
    Ale myslím, že to že někdo píše spíš o pohodě neznamená,že je třeba pokrytec.Prostě nemá potřebu mluvit o těch negativech.

    OdpovědětVymazat
  38. Fousku, chapu :o) Odpovednost je ze delam to, co je potreba. A o sve emoce je asi take treba pecovat a mit je rad. A emoce jsou vseho mozneho druhu, prijemnejsi i mene prijemne. A bud je budu ventilovat zpusobem ktere nikomu neublizi (proste se uprimne naseru a opet vyfouknu za 10 min) nebo je budu sebou tahat dny, mesice a tyrat sebe i jine.
    Ta otevrena rychla metoda mi prinesla v zivote obrovskou ulevu. A tak ji volam trikrat slava :o))) Ze sve rodiny jsem si nesla takove to potlacovani zapornych emoci a vyrabeni emoci jemnych, naznacovat a diplomaticky resit. Tak tohle je pro me sileny stres. Z toho jsem nemocna. Od doby co reaguji otevrene tak je kolem me porad cisty vzduch. (dobre prostredi) Kazdy vi ze kdyz se rozcilim, ze nemusi prchat, ze to hned prejde. A ze slunicko zarucene vyjde. A bude dobre.

    OdpovědětVymazat
  39. Buh neni!!!!!Kdyby byl, uz davno by me potrestal :-)

    OdpovědětVymazat
  40. Odpovědnostje pro mě to, že dělám co chci a přijímám důsledky svých rozhodnutí.
    Protože ,co se vlastně \" má dělat \"?

    OdpovědětVymazat
  41. Saro, odpovidam predevsim za svoje deti. To jako prvni. A hodne zasadni. Pak i za zvire co jsem si poridila. Pak za sverene ukoly po dobu podpisu pracovni smlouvy. dokud nedam vypoved. pak castecne odpovidam za sve rodice, tam uz ta odpovednost polevuje, ale citim ji porad dost drsne :o)))

    A to je vse. Pak si muzu delat co chci. Ale v techle bodech deti, zvire, prace po dobu trvani smlouvy, rodice se citim odpovedna. Ve smyslu potreby.

    OdpovědětVymazat
  42. Kdyz se odpovednost kryje s tim co chci ja, tak je to idealni. Ale ono se to nekdy nekryje. Nekdy prijdou chvilky kdy se to nekryje. A pak citim odpovednost. Protoze se nerozhoduji dle toho co zrovna chci ale dle toho co vyplyva z moji odpovednosti. Co je potreba.

    OdpovědětVymazat
  43. 38: \"ventilovat způsobem, který nikomu neublíží\" - za deset minut nasranosti se dá stihnout věcí ... :-)

    Ale jinak ti, Radule, rozumím docela dobře. Potlačování záporných emocí, dílem z rodiného prostředí, dílem ze strachu, jak daleko jsem schopen ve vzteku zajít a ze zbabělosti z nepříjemností, které mi to přinese ... nejspíš jsi v řešení tohohle prokletí o něco dál, než já :-)) I když, abych ti moc nepochleboval, není občas to, co napíšeš jako radu - příklad jiným, víc zbožné přání, aby že tak u tebe opravdu je?

    Ježíš, tak už jsem třetí v téhle diskuzi, kdo váhá s odesláním ... .-)

    OdpovědětVymazat
  44. Fousku, kdyby to u me tak nebylo tak bych nemohla prezit. Musel by jsi me znat jako divku. Neskutecny neurotik se vsemi tiky jake si umis predstvait. Troska napadena vsemi nemocemi. Ted jsem kvetouci zenska ktera prezije uplne vse. Splachovaci :o)))

    OdpovědětVymazat
  45. Jenom slovíčkařím..Protože já to myslela tak..samozřejmě,že se starám třeba o děti, práci apod..ale protože vlastně chci.Protože když nechci,ale přesto to dělám (protože je to potřeba)tak jsem potom trvale naštvaná..na všechny.
    (ve skutečnosti je toto mé zbožné přání..(Fousku:o))
    Protože často prožívám výše popsaný kolotoč Rulisy.A tak si říkám..takhle to chceš, jinak bys takhle nežila, tohle všechno nedělala..a myslím, že to tak skutečně je.Protože si upřímně myslím, že změnit jde skutečně cokoliv.
    To si opravdu myslím.

    OdpovědětVymazat
  46. Tady vedle mě mě moje drahá kolegyně říká..já vůbec nevím co to řešíte.Život se žije ,tak jak jde.
    Myslím, že mám pravdu..:o))

    OdpovědětVymazat
  47. 44: nápodobně :-) ... teda, dívka jsem nikdy nebyl a uplně všechno asi taky nepřežiju :-)))

    OdpovědětVymazat
  48. Fousku, po pojmem VSE si predstavuju ze mi muze kdokoliv skakat po hlave a nic :o)))A muzu se znemoznit do morku kosti, udelat ze sebe vola nejvetsiho na svete, otrepu se, zanadavam a porad nic :o)) Alespon vetsinou. nejvic se vztekam kdyz mi neco nejde :o)) Vlastne vzdycky jen sama nad sebou!

    OdpovědětVymazat
  49. 48: jasný je třeba stanovit definiční obor :-)

    46: když ono by se kolikrát, třeba i jenom na chvilku, rádo žilo tak, jak to nejde :-)))

    OdpovědětVymazat
  50. Uz jsem psala u Mirky! dockas se. Je treba spravne nastavit vyhybky.

    OdpovědětVymazat
  51. vyhýbky mi akosi zrezly... :-) nebo jsem špatnej posunovač, či co...

    OdpovědětVymazat
  52. no, při posledním pokusu změnit směr, jsem docela vykolejil :) tedy ne až tak úplně, ale od té doby jedu pro jistotu v jedněch zaběhlejch kolejích :-)

    OdpovědětVymazat
  53. Záleží, jestli tě to baví :-)

    OdpovědětVymazat
  54. lepší je bejt uhlobaron... :)

    OdpovědětVymazat
  55. střádej barde, střádej ... :-)

    OdpovědětVymazat
  56. Jo souhlas kluci. je lepsi byt zdravy a bohaty nez chudy a nemocny. Tak sem s tim Rulezem!

    OdpovědětVymazat
  57. to jsme tady Rulišákovi udělali zas jednou z diskuze pěknou frašku. Ale dobře jí tak, nemá se flákat kdesi ve škole, potvůrka kantorská :-)

    OdpovědětVymazat
  58. No, koukám, koukám, oxidanti... :-))
    Já měla dobrou vůli, ale nějak jsem ve škole tak akorát dycky kolem toho počítače prolítla. A to jsem i tak stačila nadělat pár zmatků. :-(

    Jo, spoustu dobrýho tu přibylo. Od všech.
    Třeba bum (49) odpověď na (46) - jo, uááá...

    Jen (32) - ty víš moc dobře, že ti to odsouhlasím jen částečně.

    OdpovědětVymazat
  59. Ruliso.viz.. 49-\"rádo žilo tak, jak to nejde :-))) \"
    Mě to taky štve..myslím pocity, že bych chtěla někdy žít jinak,ale nejde to..Jenže NEJDE??
    To je ten oříšek.Jsem si jistá, že jde.Já to třeba prostě neumím..ale kdo mě ve skutečnosti nutí,abych žila tak jak žiju.Okolnosti? Děti? System?
    Taky žiju de facto sama s 2 dětma.7 let.Je to šílenej záhul.Po všech stránkách.Ale myslím si, že hodně věcí co mě štvou, můžu změnit jen a jen já.

    OdpovědětVymazat
  60. Jo, přesně - mělo by to znít \"Rádo by se žilo tak, jak to nejde, dokud se nepřestane žít tak, jak se žije\". :-)

    A nebo dokonce - třeba v mým případě - \"Rádo by se občas žilo tak, jak to nejde, a přitom se současně nechce přestat žít tak, jak se žije\".

    Mně se to moje líbí. I když občas nelíbí. Je to moje a je v tom hodně. Vypracovaný a v detailech seskládaný mnou, námi, napasovaný na mně, nás, srostlý s...
    Jiný by bylo o jiných lidech. Jiným životě.

    Chtěla bych sice na tom svým občas něco změnit, a vím, že časem (zase) měnit budu muset, ale teprv až budu já sama (zase) vědět, že je k tomu čas. deaw - to byl už po několikátý kocour v klávesnici. Chodí hlídat dveře a pak se vrací mi dotykem obličeje na obličej sdělit, že je všechno v pořádku. Už to od něj naťapaný nebudu mazat. I jeho svět to tady u mě je. :-)

    OdpovědětVymazat
  61. Sáro, Ru, souhlas, prostě to jde, jak to zrovna jde a každej jsme v tom svým způsobu života protkanej.Nitkama, které tak důvěrně známe, a které jsme pracně vetkali, jak jen to šlo, aby gobelín držel pohromadě.Vždy, když mi tam nějaká povolila a zbylo kousek prázdna, udělala jsem zase co jsem v daných mohla, chtěla a nemusela jsem tam dát tu správnou nit, ale dala a už k tomu celýmu patří. Asi mi tak nevadila, jinak bych hledala další...Je to můj gobelín.Někdy jsem za nějakou úmyslně zatáhla, aby povolila a nahradila ji pro mně přijatelnější...

    OdpovědětVymazat
  62. chybí - v podmínkách

    OdpovědětVymazat
  63. 60, odpověď na 32: nějak klidně jsi zareagovala. Asi\'s poznala, že to bylo míněno jako čistá provokace :-)
    Ale když po sobě 32 čtu ... hmm, že bych měl opravdu částečně pravdu?

    OdpovědětVymazat
  64. (63) Ani, přesně.

    (65) Částečně. :-) I v (65) :-))
    (Nepoznala, ale to dupnutí malýho kluka tam bylo. :-)))

    OdpovědětVymazat
  65. 66: jasně, že bylo, ty velká holko :-)))

    OdpovědětVymazat
  66. -Somatizuju, somatizuju - jak často si to říkám ?! Já se při tom poslední dobou tak trochu dusívám (astma, či jen náběh, kdo ví). Jedu na půl plynu, jak už dlouho? No dost!
    - Je fajn vysvětlit si proč kdo věří... já i když někdy nechci, nemůžu nevěřit a proč? To by bylo na dlouho, přesto to neznamená, si dokážu díky víře nějak líp a účiněji pomoci, nebo si vše vysvětlit. Jen snad...nakonec najít si v tom všem smysl, ale to by bylo jaště na delší povídání.
    - Tělu se nohem líp somatizuje a nemocní, když ho pořádně neléčíme. To přecházení viróz a rým je obecná móda a dělá to skoro každý, díky tomu je za prvé porád od někoho chytáme a rovněž jsme k jaru docela často na hromadě, protože za zimu jsme se tím vším smutněním (teď nemyslím vědomým smutněním) a chořením docela vyčerpaly.
    - Píšu v množném čísle, protože to mám tak stejný, že si tenhle tvůj článek zkopíruju a uložím. Díky za to jak bristkně myslíš, tvůj blog mě baví :-) a nutí přemýšlet, protože (přestože) ne vždy souhlasím. Tak se brzy uzdrav.

    OdpovědětVymazat
  67. Ru, před chvílí jsem snědla syrový maso, zadní hovězí, a na solárko si určitě dojdu. Taky je to dobrý, když je ti venku třeba v lednu zima, se jít vyhřát. Jednou mě tam budil chlap, usla jsem blahem z vyhřátí :)

    OdpovědětVymazat
  68. Ahojky, syrový jsme měla o víkendu, syn a kamarádi grilovali, tak jsem jim to okoštovala, aby se náhodou neotrávili. :-)) A na solárku jsem byla v týdnu a po neděli jdu zas, ježíš, to je tak príma... No bodejť, že zdraví škodlivý, všecky fajn věci jsou přece zdraví škodlivý. :-)))
    Ba ne, jako se vším - škodí všeho moc. :-)

    OdpovědětVymazat
  69. Haló,kde je Zeza?Tu jsme nechali od 28.3.,aby jí tekly slzy.Ozvi se.

    OdpovědětVymazat
  70. jsem zvire, chystam masicko na obed a vybiram ty narychlo orestovane kousky masa z panvicky rukou a hltave je jim v polosyrove podobe. Crevena stava mi steka po rukach a ja vrnim blahem. Uz jsem jich snedla asi pet. Pet velkych krvavych stejku. Ve stavu hlubokeho vytrzeni a tranzu se kocham zivotem. Zdravim vsechny. Naladujte se krvavym masem a treba budete taky stastni :o))))

    OdpovědětVymazat
  71. ad 7, 27, 45: Hezky mě to oslovilo.
    Ale syrové masíko si zatím nedám.

    OdpovědětVymazat
  72. Masiko sem ,masiko tam.Zdá se mi,že alespoň některé z Vás jsou dostatečně krvelačné.matirarchát vítězí.Nemáme šanci.Z hlediska mužské budoucnosti je s námi muži jasný konec.Pro nás muže je vrcholem kanape,případně politická kariera.Obojí je časovaná bomba pro eunuchoidní chování.Viz ksichty a postavy našich parlamentních vůdců.A na druhé straně ženy,které svými zdravými zuby jako dominové kostky trhají syrové maso jako cáry papíru.I v parlamentu jsou ovšem také hrdinové okamžiku.Topolánek.A v celé řadě kredenciozních bab i hezká politička.Talmanová.A vůbe by mně zajímalo jaký je Váš názor na chování paní Topolánkové.Ano..tedy odpouštět do alelujá..systém táto vrať se..nebo se zatnout a říct ne...

    OdpovědětVymazat
  73. 74: jenomže krvelačnost ještě neznamená vítězství :-)

    OdpovědětVymazat
  74. Díky za typ.Zajímavé komentáře.

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.