Vivat diskriminace! :-)

V zaujetí prvoukou jsem odsunula do pozadí myšlénky jiné, druho- a výšeukové. Ale nedá mi to, nedá, červíčci vrtaví...

Už docela neaktuální aktuality z webu mi červotočí v hlavě. Tak je podám opožděně. Co mi bylo číst na Ženě. Jak se chlapi od žen liší, jak kdo lépe vidí, slyší... O mozkové činnosti, hlavně ženským k radosti. (Páč jim tam z toho vyšlo, že chlapi sice maj mozek větší, ale v něm asi ty nervový spoje jaksi delší.)

Ony články na oněch stránkách mají k objektivní kvalitě daleko, neb ta není účelem, ale oč blbější článek, o to bohatší diskuse pod ním. Od kvok kvok kvokání, přes docela potěšujícně rozumný názory, až po bouřlivý polemiky o feminismu. Třeba o tom, jestli jsou víc diskriminovaný ženský, nebo dneska už skoro chlapi.

(Slepé rameno řečiště vyprávění: Máme u nás feministický kroužek. Jeho členky vyznávají víru, že po pár letech manželství je z každé trochu normální ženské v podstatě militantní feministka. Nicméně mužů si v jistých ohledech stále vážíme, neb je potřebujeme. Je s nimi sranda a my samy ty obří balíky slámy vážně neustrkáme...)

No nic. Dumala jsem, jestli ke spokojenému a psychicky vyrovnanému životu potřebuju vědět, o kolik líp ve srovnání s chlapem slyším či o kolik mám rychlejší nervový spoje (když obojí víc závisí na tom, jak se vyspím a jestli zrovna (ne)menstruuju, než na tom, jakýho jsem pohlaví). Dumala jsem, proč nemám pocit, že bych trpěla nějakou diskriminací, i když nepříjemně cítím ten rozdíl třeba při hledání práce. Dumala jsem, proč už pár let nemám potřebu ublíženě řešit něco takovýho, leda jako záminku k rýpání (do chlapů). Rýpání z pozice někoho, kdo zná a má spoustu toho, co chlapi nikdy nepoznají a mít nebudou, přičemž o počtech nervových zakončení či spojů teď nemluvím.

Nic jsem nevydumala. Nevím, jestli je to proto, že se mi se mnou na tomhle světě konečně líbí, nebo že jsem se naučila využívat výhod nacházejících se na opačném pólu diskriminace, nebo jestli jsem - jako prý většina ženskejch - kapku masochistka, takže mi trocha toho trápeníčka přijde normální... - Nevím, neřeším.

Ale radost mi udělal pan doktor Uzel. Ne všechno od něj polykám bez kousání, od pana populisty, ale tentokrát jsem polkla a málem jsem se tím soustem udusila, páč smát se a polykat najednou není zdrávo. I on se ve svém článečku zabývá rozdíly mezi mužem a ženou, ale z trošku jiného úhlu pohledu. Mravnostně delikvenčního. A ejhle:

"Také se zde oběma pohlavím měří nestejným metrem. Nápadné je to zejména v případech exhibicionismu. Pokud někdo uvidí v okně onanujícího muže, zavolá nejspíš policii, aby dotyčného zatkla pro výtržnictví. Zatímco v případě onanující ženy zavolá kamarády, aby se přišli podívat."

No, jo, tak už vím, proč bych neměnila stávající diskriminaci za všeobecnou rovnost: Nejen skrytá masochistka, ale asi taky potencionální exhibicionistka.