(Optimalizováno pro černobílé monitory)

7. 2. 2006

Co kdo a pro koho

V nakopnutí jemně ostnitou poznámkou o psaní knih rozeběhly se mi myšlenky směrem nikoli uměleckým, leč spíše analytickým. Zatrachtilé vlohy zděděné po otci, takhle mi zkomplikovat včerejší plánované usínání s vidinou slávy, kterou podle všeho zřejmě budu muset odložit až na důchod.
Kdybychom postříleli všechny lidi, co někdy napsali, chtějí či alespoň jednou za život je napadlo napsat alespoň jednu knížku, asi by se Zeměkouli výrazně ulevilo od zátěže. A možná by to pro některé populace znamenalo tragické snížení průměrné porodnosti na hlavu, protože by tím přišly o drtivou většinu aktivních i potencionálních rodiček.

A v tom je ten nepoměr. Nepoměr toho, co kdo píše a co kdo čte. Kdo pro koho píše.

Co si pamatuju, tak od puberty se kolem mě vynořovaly zástupy vrstevnic, dobře a s chutí píšících. Od nejlepších k „ostatním“ seřazené gymnaziální slohy, příspěvky do školních časopisů, literární celorepubliková Maruška Kudeříková, Trapsavec... Kdeco takového, vždycky a bezpečně to bylo kořistí zástupkyň něžného, ale v tomhle případě hlavně vnímavého a k slovům od přírody tíhnoucího pohlaví.
A když se dneska podívám na pulty knihkupectví či odpovídajících oddělení hypermaketů, tak opomenu-li literaturu odbornou, ženské autorky silně převažují. Převažují rozlohou i výškou na sebe navrstvených knih, přebalovou
pestrobarevností, ba mám obavu, že též počtem titulů v průměru vycházejících na jednu autorku...
Eště že to z hlubin věků zachraňují ctihodní klasici, pamatující Boženu Němcovou...

Jsem ženská. (To říkám jako úvod, nikoli jako překvapivé odhalení, za něž bych očekávala klaku a oslavné fanfáry.) Tedy jsem ženská. A přesto, když jdu do knihkupectví, sahám po autorech-mužích. Teprve včera večer jsme si s plnou tíží uvědomila ten fakt, že ke spisovatelkám-ženám pociťuju apriorní nedůvěru. A že jsem ji pociťovala už před začátkem éry, která se mimo jiné vyznačuje ohromujícím rozkvětem sortimentu Románů pro ženy. Není to nedůvěra ze strachu, že skončím u harlekýnky, tak slepá zas nejsem, abych sáhla místo do knížky do obličejů dvou kolorovaných milenců ověnčených srdíčky. Stran sahání v knihkupectví dávám přednost strohým designům. Ale stejně tu nedůvěru cítím, když na mě juká ženský jméno. Jakou? No, že to bude zase něco... - ženskýho.

Zvláštní. U chlapa mi je jedno, jestli má za hlavní postavu své knihy ženskou nebo chlapa. - I když četla jsem i pár „mužských“ knih, u nichž jsem se svíjela děsem z toho, jak se autor s ženstvím své hrdinky nevyrovnal, jak umělohmotně ten chlap ty ženský vidí... No nic. - Většinou ale dobrý. Chlap, když už píše, tak kouká na svoje postavy stejným filtrem (stejně dobře nebo stejně blbě, stejně syrově stručně nebo stejně zevrubně), ať je to postava ženská nebo mužská. Kdežto spisovatelky se většinou na ženských „betelně vyřádí“ (tj do nitra nejženštějšího), zatímco chlapy schematicky odfláknou. (Výjimkám budiž čest).
A navíc, když si vezmu do ruky knížku „naslepo“ a vyprávění jde tak nějak... jako odjinud, že nedumám, jestli to psal chlap nebo ženská, tak to psal chlap. Kdežto když si vezmu do ruky knížku a po pár prvních odstavcích pojmu podezření, že to psala ženská, tak to vždycky psala ženská. - Kruci, jak to, že to z toho tak trčí...?

Ženský píšou pro ženský. Chlapi pro všechny.

Podotýkám, že mi nevadí knížky, které základově stojí na jediné ženské hrdince (či uzavřené skupině ženských) nebo na jediném chlapovi (uzavřené skupině chlapů). Asi by bylo těžko do takovýho Motýlka nacpat odpovídající počet ekvivalentně propracovaných bab, že jo.
A podotýkám též, že mám dokonce dvě (!) oblíbené spisovatelky. Jednu z rané postpuberty (a bojím se k ní vrátit, abych si nezkazila sentimentálně vzrušující vzpomínky), druhou jsem se uvolila zařadit mezi své „muže“ nedávno. O té postpubertální si navíc nejsem jistá, jestli už neumřela, ale Božena Němcová to není, mladý pane... (nebo tam bylo "jasný pane?") - Jo, a pak ještě třetí, co jsem od ní ale četla jen jednu knížku, kterou mi kupodivu dala maminka, vlastnící mimořádný talent obdarovávat zcela blbými knihami (s odůvodněním například „Já sice mám radši literaturu víc na úrovni, ale říkala jsem si, že TOBĚ by se to mohlo líbit. Navíc když je to o koních...“ - Takhle jsem přišla ke své jediné Danielle Steellové, ehm...) No, ale tahle knížka, co jsem u ní zas po letech na konci i brečela, vypadala podle obálky na hodně temně červenou knihovnu, tak asi proto se maminka tenkrát spletla...
- Jsem zlá. Napíšu to jinak. Po žádné jiné maminkou darované knížce ani nevzdechnu (většina už v antikvariátu), ale tahle je za všechny, protože přišla právě ve vhodnou chvíli a tím, o čem a jak byla, mi řekla víc než sebevíc psychologických rozborů. I kdybych jen tu jedinou knížku od tebe dostala, tak moc díky, mami...

Huh. Jsem typicky žensky rozvláčná a typicky žensky odbíhám k poňuchňání se v osobních záležitostech. Zpět k tématu.

Prostě, je-li to v muzice, jev pohlavní přitažlivosti-nepřitažlivosti působí zcela tak, jak má. Ženská bude zpívat a budou ji poslouchat stejně tak ženský, co by chtěly umět zpívat jako ona a co je ona rozechvívá na pohlavím spřízněné tónině, jako i zástupy chlapů, uchvácených ryzostí a ženskostí jejího hlasového projevu. (Zjev, neoděv a pohyby zpěvačky pro zjednodušení vynechme.) Asi relikt z dob, kdy ženy svým králům a pánům zpěvem poskytovaly dle potřeby buď patřičné erotické naladění, nebo oázu pro válkami a vladařskými povinnostmi poničené nervy. Koneckonců, v některých kulturách dodnes patří k výchově ženy umění zpěvu a celkového ženského hlasového projevu... pro ucho manžela.

Naopak ženský písemný projev chlapům neříká většinou ani zbla. A některým ženským taky ne. Tedy pokud se nejedná o fázi akutní zamilovanosti, nýbrž pouze o to, jak co vidí a popisuje ženská. Hej, kde jsi, Šeherezádo! Nejpohádkovější ze tvých pohádek bude asi ta, že ti nějaký chlap vydržel naslouchat...

Kruci, dopracuju já už se k nějakýmu tomu závěru...? - No nic. Původně, vážení a milí, měl mít tenhle spot celkem dva odstavce.

A anketu. Tak tu vám sem teda - pozor změna - nešoupnu, páč mi vadí, že ji neumím šoupnout až za článek a furt mi leze na hlavní stránku k perexu. Přičemž si musím postěžovat, že ke článku lze vložit jen anketu maximálně do pěti položek a pouze jedinou, takže bych se stejně musela vzdát svého původního genderového záměru získat informace zvlášť od chlapů a zvlášť od ženských. Ach jo. Kdybyste někdo věděl, jak s tím šoupáním anket, tak poraďte a já ji pak sem dám. Na titulce ji nechci.

Ale upřímně, fakt mě zajímá, jak tu žensko-mužskou stránku autorství knih vnímáte vy. Pomněmež, že většina ženských autorek píše brak, z jehož nížin i Danielle Steelová vyčnívá jako Petřínská rozhledna z houští těch růžových keřů okolo, co si je pamatuju ze školního výletu. Prostě si, prosím, jen tak zkuste vybavit, jak se rozhodujete v knihkupectví či v knihovně při výběru toho, co si chcete odnést domů přečíst. A ťukněte. Dík.

44 komentářů:

  1. a nejhorší jsou ostny, co nebolí, ale ulpí a nejde se jich zbavit ... netušil jsem, že Ti tou blbou poznámkou tak zkomplikuju usínání (jak se smajlíkem píše úsměv a špatné svědomí zároveň?)... teď zas nebudu moct usnout já, a to mám za to. A to už jsem "zdřímnul" při uspávání mých "genetických poloobrazů" a šel jenom vypnout počítač ... "moc kecáš a málo piješ" - tuto větu mého prostořekého kamaráda si budu muset někam napsat velkým fontem :-) ... tak jsem si teda nalil ať mi to moc nekecá, Merlot, 2004, Jižní Afrika (se žirafou ...) ... na tvoje zdraví Ru, sami pijou jen notorici, tak si představuju, že to popíjím s Tebou ... příští komentář už bude k tématu, ale za dlouho

    OdpovědětVymazat
  2. Dík. I za ostny, co nebolí. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. jako první nápad myslím, že by to mohla být hlavně chyba redakční a nakladatelské práce. Že když dostanou něco od autorky ženy, tak v tom hledají "červenou knihovnu" anebo "militantní antimaskulinismus" a normální literatura se přes to síto nedostane.

    Nebo další věc - člověk když píše a není blbý, tak má s velkou pravděpodobností vnitřní pochybnosti, jestli to má vůbec smysl a nemá dílo radši rovnou spálit. A chlapi jsou možná trochu víc exhibicionisti a nakonec jdou na světlo i tím, co se jim třeba ani nezdá moc povedené. Ale když to dalo tolik práce ... Ženské naproti tomu, se mi někdy zdá, musí být mnohem víc přesvědčené o správnosti svých činů.

    Ale abych to uzavřel a mohl konečně do postele. Podle mých zkušeností je poměr chytří(é)/blbí(é) u mužů a žen stejný. Takže stejný by měl být i poměr v knihách. Pokud není, autoři/autorky za to nemůžou.

    OdpovědětVymazat
  4. Čímž's mi ale (radši?:) neodpověděl. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Prohlídnul jsem svou knihovnu, která dost prořídla po tom, co jsem se odstěhoval od našich, a našel jsem jedinou autorku, a to ještě navíc populárně vědecké knížky Teorie memů...

    Pokusil jsem se vzpomenout na svou dost nabobtnalou knihovnu, kterou jsem nechal u našich. Na žádnou spisovatelku jsem si tam nevzpomněl.

    Pak jsem si pro jistotu pokusil vybavit knížky z knihovny, které mě nějak oslovily ... a světe div se, žádná spisovatelka.

    Takže asi máš pravdu ;-)

    Po přečtení poznámky o Šeherezádě jsem smíchem málem spadnul ze židle, pozor na to :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ale snažil jsem se odpovědět - na to jak vnímám "žensko-mužskou stránku autorství knih" :-)

    Dobrá tedy, budu pokračovat.

    Vybírání - jednoduše, jdu kolem polic (v knihkupectví jen kolem některých, ty nejvíc na očích vynechávám), čtu názvy, jména autorů a čekám, "až to cvakne". Někdy to necvakne, a když jo, tak to bývá proto, že jsem o tom (knize nebo autorovi) něco zaslechl, nebo jsem si to chtěl už dlouho přečíst, nebo zaujme jenom název samotný, ač je jméno autora neznámé, případně si řeknu: "autor neznámý, název nezajímavý, na to se musím podívat". Pak se do té knížky ještě podívám, udělám to tak ještě s několika a pak si jednu knížku vyberu a některé zapamatuju "na příště". Nikdy se mi ale nestalo, že bych si řekl "to psala ženská, nebrat".

    Pravda je, že od autorů - žen jsem četl mnohem méně knih, než od autorů mužů. Protože je jich celkově míň. V těch policích, ve kterých hledám tak určitě.

    Několik titulů jsem přece vylovil z paměti - a nepamatuju si, že by na mně vyskočila přehnaně podrobná osobnost ženských hrdinek na pozadí schematicky popsaných mužů. Teda jednou jo, to se ale ukázalo být tak trochu červenou knihovnou. Naproti tomu se dá najít spousta literatury od chlapů, kde jsou schematické zase ženy.

    Je to lepší odpověď? Pokud chceš ještě nějakou jinou, zkus upřesnit otázky :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Vše vyčerpávající odpověď, děkuju. :-)
    Jo, v "beletrii" je těch ženských sakra málo... Co si vybavuju, tak ty, co nejsou v "Románech pro ženy", bejvaj v knihkupectvích aspoň vyložený někde úplně samostatně bokem, případně pod nějakým krycím názvem jako "Novinky" nebo "Moderní próza" nebo tak. :-)

    OdpovědětVymazat
  8. V naší domácnosti čtu povětšinou jenom já. Nebo přesněji všechny knížky v knihovně (kromě dětských) jsou moje. A jak se teď tak ohlížím do skrovných regálků (třeba jednou se mi ten sen o velký knihovně přes celou stěnu splní), tak tam vidím akorát pár knížek od Collinsové, co jsem četla kdysi po maturitě. Pak mě přestaly bavit, protože prečtete jednu, druhou...a třetí už je stejná jako ty předchozí a tak pořád dál... No zkrátka ať čučím jak čučím, žádnou jinou ženskou tam nevidím. Jo, vlastně jedna, co jsem si koupila před 14-ti dny, ale nečetla - Iva Pekárková, Šest miliard Amerik. A pak ta poslední, co jsem ji předevčírem dočetla (trochu o ní je u mě).
    V knihovně šáhnu po všem, co se mi jeví zajímavým a je mi jedno, jestli je to od spisovatelky nebo od spisovatele, jen pokud to vypadá na slibný čtení. Ovšem minule jsem došla u jedný na 8. stanu a po sekvenci "Byla to vysoká žena, které se blížila padesátka. Módně štíhnou postavu si udržovala díky nepřetržitým dietám. Na sobě měla citrónově zelený svetr a barevně sladěné kalhoty, což byl úbor předvedený v zářijovém čísle Vogue." jsem ji zaklapla. Tuhle tedy ne. Ještě jsem nebyla v knihovně, proto jsem to mohla opsat :)))

    OdpovědětVymazat
  9. Z poslední doby se mi vybavujou 3 knihy, momentálně považované za "nej". Dvě z nich od ženskejch, jedna vod chlapa. Takže možná ty ženský u mě převažujou. Za geniální považuju Toni Morrisonovou, dostala Nobelovku, takže brak to nebude. Píše z různejch obměn o útlaku černochů a hlavně černošek kolem 50.let minulýho století. Takže o ženskejch, ale z dost jiný perspektivy. Nejvíc povedenej je román Milovaná, ale neni žádná sladká záležitost. Ta druhá ženská je novej objev, Arundhatí Royová - Indka, jejíž román Bůh maličkostí patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četla. Docela drsná věc o kastovním systému a jeho smrtelnejch dopadech. Ale napsaný hrozně poeticky a ... prostě dobře. No a ten chlap - to je William Saroyan a jeho Lidská komedie. Nejoptimističtější kniha jako znám, i když píše i o válce. K doporučení hlavně těm, co se chystaj nebo maj děti...

    OdpovědětVymazat
  10. Díky, holky. :-) Collinsovou a spol občas prolistuju na maštali, jak tam kolujou takovýhle knížky mezi babama. Jo, furt stejný. Ale znám i ženský, kterým se právě tohle líbí, jako oddechovka, třeba jedna přímo tvrdí, že náročný, složitý nebo k přemýšlení nutící čtení nemá ráda, protože toho všeho si užije dost v reálu a u knížky si chce odpočinout. :-)
    Saroyana jsem zkoušela číst asi třikrát, nějak mě nechyt. Byl na mě poetickej až moc. Ale už je to dávno, tak třeba zkusím někdy zas, vkus se mění. :-)

    OdpovědětVymazat
  11. jediný dvě ženský, který mě pobavily, byly Astrid Lingrenová s Ronjou, dcerou loupežníka a Betty McDonaldová. zbytek jsou chlapi. jo, pokud nepočítám Hannu Arendtovou.

    OdpovědětVymazat
  12. od Collinsové jsem náhodou taky jednu knížku četl - v originále v rámci výuky angličtiny - na tento účel perfektní, žádné přenesené významy, obrazná vyjádření, pěkně popis děje a hotovo. Takže když se neporozumí jedné větě, v klidu se to domyslí z kontextu.

    OdpovědětVymazat
  13. Iva Pekárková, Amélie Nothombová - to jsou podle mě dvě ženské autorky s velkým A, od těch asi cokoliv - ale namátkou - od té první Kulatý svět, od druhé Strach a chvění, nebo snad ještě lepší - co lepší - vynikající!!! - Můj soukromý nepřítel. Celkem mě (byť oddychově - viz přídomek "Viewegh v sukních") baví Brňanda Simona Monyová (výtečný Deník citového vyděrače), dále Jarmila Loukotková (vyzdvihuji Medúzu :-) a nedávno mě příjemně překvapily Divnovlásky od Ireny Obermannové, byť jsem po nich v knihovně sáhla víceméně omylem. Překonej odpor a zkus něco z toho - malá nápověda - Pekárková je stejně spíš chlap :-)))

    OdpovědětVymazat
  14. Iva Pekárková - něco jsem od ní četla, v paměti mi utkvěla jako "docela vtipné (i když něco ťuká, že občas trochu provtipvtipné) a inteligentní vyprávění silné ženské, co se rozhodla žít nezávisle jako někteří chlapi". Ale moc víc mi z toho po ní v hlavě nezůstalo, což vidno i ve faktu, že si nepamatuju název. :-) (Ale já si názvy pamatuju obecně blbě.)
    Simona Monyová - páč mi ji doporučovalo nezávisle na sobě několik lidí (tedy ženských), zkusila jsem ji třikrát, tři různý tituly poctivě až do konce. Ale promiň, fakt nemůžu. :-)
    Loukotkovou jsem zvládla (tehdy) celou mezi svým 14 - 17 rokem, a dost mě brala, návrat k ní po letech (opakovaný čtení) už se mi nepodařil.

    No a pro bos.:
    Astrid Lindgrenová - "kultovní" knížka dětí (asi nejen mý) generace - Děti z Bullerbynu. ("A Lasse a Bosse a Olle a Brita a..."). Jo, a chtěla jsem být Pipi Dlouhá Punčoška. :-)
    Betty MacDonaldová - pobavilo, ale nadšení, s jakým mi byla odevšad vtiskována k přečtení mě taktéž jaksi minulo. Ale to možná bylo i tím, že jsem ji četla moc brzo, eště neprovdána, ba ani nežijící s žádným mužem krom otce. :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Jo, a Obermannovou neznám. Kouknu.

    OdpovědětVymazat
  16. mně B.McD. pobavila, když mi bylo 10. ;) čert se v těch ženskejch vyznej.
    jo, Strach a chvění jsem viděla jako film - doporučuju.
    a radši jsem měla tu mrňavou loupežnickou holku než děti z bullerbynu., četla jsem obojí, a z Ronji se vě mně vařila krev a chtěla jsem tam být s ní ;)

    OdpovědětVymazat
  17. Z čehož vylučovací metodou jasně vyplynula ta Belgičanko-Asiatka. Je totiž nejlepší. Ta mě chytla takzvaně absolutně... Za všechno. Ale nejvíc za hlavu. Zkus ji, pokud jsi tak už neučinila. možná nejdřív ten Strach, pak až Nepřítele. Asi se to v tomhle pořadí dá líp strávit :-)))

    Na Obermannovou koukni, ale pokud Monyová nic, pak tohle nejspíš taky ne. Ale třeba se pletu. Má to víc "zakódovaný."

    OdpovědětVymazat
  18. bos.: Dětem z Bullerbynu jsem záviděla bydlení v podkroví, jinak jsem psala, že můj idol byla Pipi. :-)
    Z Ronji na mě táhla zima a cizota těch jejich trollů...

    Dee: Tak změna, zkusím AN. :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Nicméně koukám, že se to tu zvrhlo do přehledu oblíbených spisovatelek (což jsem nechtěla a i proto jsem žádnou svou nejmenovala). Takže bych to s dovolením stopla, nebo strávím rok dva tisíce šest studiem doporučené literatury. :-)

    Čímž děkuju Ondrovi, který se nejpoctivějc snažil odpovědět na položený dotaz. :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Tak sorry, už se to víckrát nestane... :-))) Snažila jsem se odpovědět asi ne "jak," ale "co," to je fakt. Odpověď na "jak" zní: Nijak. Pokud mě kniha zaujme, žádný "gender studies" do toho nepletu. Kdyby dobrou knihu napsal hermafrodit, ráda si ji přečtu. A čekám na doporučení, muhehe :-)))

    OdpovědětVymazat
  21. smekámTeprve teď si uvědomuji jak nádherně se tvoje řádky čtou. Zhtl jsem jsem to jedním dechem a jsi moje první oblíbená spisovatelka :)

    OdpovědětVymazat
  22. Rozhodně nevybírám podle m/ž jména. I když je pravda, že když se zamyslím, tak nejraději mám "chlapské" knihy od ženských autorek. Virginie Woolfová a její Orlando. Druhá je Věra Chase a její Vášeň pro broskve. Tahle knížka mate názvem i obalem, půjčila jsem si ji omylem, ale rozhodně to není červená knihovna. Třeba o tuhle knížku bys svým přístupem přišla. Je to rozhodně "chlapská" kniha, i když bys to na první pohled neřekla.
    Omlouvám se že jmenuji, ale chtěla jsem tím jen říct, že nemůžeš říct, jestli knihu napsal muž nebo žena. Je buď dobrá nebo špatná. Jen ty špatné jsou u mužů "červené krví" a u žen "červené láskou". U dobrých na pohlaví nezáleží. Uf...

    OdpovědětVymazat
  23. Bahanka: Taky dobře napsáno. :-)
    (Dím bez ohledu na svůj názor.:-)

    OdpovědětVymazat
  24. Pavel: Teda, ale chvilku mi trvalo, než jsem si vzpomněla, od koho jsem na tvý stránky už jednou šla. Vivat chleba! :-)))

    OdpovědětVymazat
  25. Inventura - něco přes 1500 titulů v mé knihovně, cca 500 autorů, z toho asi 25 žen (netušil jsem, že je to takový nepoměr). Jak jsem k nim přišel:

    1. na doporučení (většina knih - zajdu do obchodu, projdu si ji, kus přečtu, když mi vyhovuje, koupím)

    2. součást hodně zajímavé edice (sháněl jsem po antikvariátech všechny tituly)

    3. oblíbený žánr (občas zajdu do knihkupectví, pak dost záleží na tom, jak na mne zapůsobí název)

    OdpovědětVymazat
  26. Vlastně mám alespoň třetinu titulů z doby, kdy ženský knihy nepsaly. Tady se knihy od ženských autorek začaly prodávat víc až po šedesátém roce. Poslední dvě knihy, co jsem si koupil, byly od ženských (doporučení), teď mám objednanou třetí.

    OdpovědětVymazat
  27. Ghost: Též díky za příspěvek k tušení stínu. :-)

    Dee: Tak dvě: Joyce Carol Oatesová, Margareta Laurenceová.

    OdpovědětVymazat
  28. ...páč o Frýbové jsem už psala. :-)

    OdpovědětVymazat
  29. taky jsem se nechala unýst vzpomínkama na dobře strávenej čas.
    tedy první koukám po obsahu a když zaujme, pak po jméně. převaha chlapů - není to daný i tím, že tu jistou roli hrajou předsudky a rozdělení rolí ve společnosti? aniž bych sem chtěla tahat feminismus nebo jakejkoliv jeinej -ismus.

    OdpovědětVymazat
  30. Cosi vypovídá o roli žen u nás i tohle: První členka orchestru Čf (nepočítáme-li sbor) byla harfenistka - harfa se dostala do podvědomí lidí jako "ženský" nástroj a profesor Patras (otec Dády) neměl žáků mužského pohlaví sám jsa jedním z posledních Mohykánů na tomto poli. Avšak po roce 1989, kdy mnozí hudebníci využili možnosti dobrého výdělku v zahraničním orchestru spíše než v prestižním tělese rodné země, začaly se do orchestru dostávat běžně i ženy.

    OdpovědětVymazat
  31. Díky, díky, statečná zachránkyně mých dlouhých zimních večerů! Jen co se do knihovny dostanu, jdu tvrdě po nich! :-)

    OdpovědětVymazat
  32. Dee:
    Ježíš, já si ale vůbec netroufám odhadovat, jestli se ti to bude líbit... No, přistupuj k tomu spíš zkoumavě než jako k tutovkám. :-)

    OdpovědětVymazat
  33. Dee snad ani jinak než zkoumavě přistupovat neumí... :-) Je tak trochu plach a nedůvěřiv... Ale těší se... :-)

    OdpovědětVymazat
  34. Mám jednu hodně oblíbenou spisovatelku, ale zatím jí moc nevydávají. Její jméno by nikomu nic neřeklo, lidi z fandomu jí znají jako Darth Ziru, a pár lidí jí zná také jako Yss :-)

    OdpovědětVymazat
  35. Pokud si dobře vybavuju, tak jedna knížka jí do tisku jít měla. Jen nevím název. :-)

    OdpovědětVymazat
  36. Umístila se dobře v mnohých loňských soutěžích a tak bude mít něco v jedné antologii, ale kdy ji vydají a v jakém nákladu, to nemám ponětí - snad do června - a ještě bude jen ve specializovaných prodejnách (možná jen v té jediné tu v Praze).

    OdpovědětVymazat
  37. Hm, to jsou ty soutěže, můžeš bejt první, ale furt je to jen do sborníku o tý soutěži... Kterej čtou jen zúčastnění a pár odborníků nebo kritiků.

    OdpovědětVymazat
  38. Hm... přesně to říkala...

    OdpovědětVymazat
  39. autořiNa tyto stránky jsem zabloudila čistě náhodou ale hodně mě tento článek zaujal. Už dlouho se peru s myšlenkou proč se mi tak příčí ženské autorky. Konečně vidím, že nejsem sama :-) Také ve mě vzbuzují dojem, že se bude automaticky jednat o červenou knihovnu, nebo že kvalita nebude tak vysoká jako u mužských autorů. Vlastně teď čtu svoji první knížku psanou ženou (když nepočítám povinnou četbu ve škole). Odolávala jsem dlouho, ale kamarádka mě přesvědčila, že to je opravdu něco jiného. Jsem téměř na začátku, ale musím to potvrdit. Proto mi to nedá a musím též doporučit (svou jedinou ženskou autorku) Věra Chase - Vášeň pro Broskve... pak na to ještě navazuje Hypnoskop. :-)

    OdpovědětVymazat
  40. Dík, Terez, akorát stránky s fotkama si musím prohlídnout až v práci, aby mě doma nešvihlo z pomalýho načítání. :-)

    OdpovědětVymazat
  41. Věra ChaseNahodou jsem zabrousila na tuhle stranku... porad mi to neda a vrta mi hlavou, jak je mozne, ze si zatim nikdo nevsiml, ze \"Vasen pro broskve\" jeneni zadna scifi, ale jeden totalne feministicky roman plny metafor. Tudiz Vera Chase nepise \"chlapsky\", protoze pochybuju, ze muzi by psali takoveto misoandricke (v opaku k misogynni) romany...(muj nazor)

    OdpovědětVymazat
  42. On už to tady nikdo moc nečte.
    A já nakonec nečtla ani tu Vášeň pro broskve.

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.