(Optimalizováno pro černobílé monitory)

20. 2. 2006

Pračka a Wolf

Je to dlouhý, rozvleklý a nechutně naturalistický až úchylný. A není to o sexu.

Bylo to o víkendu. Dala jsem prát prádlo, zavřela skleněné oko (ne svoje) a odešla vařit. Když jsem se vrátila do koupelny, bylo dopráno. Samootočný čudlík způsobně samopootočený z polohy 2 do polohy 4. Akorát, že při pohledu z očí do oka se na tmavé hromadě prádla jaksi ještě pořád bělal bílý kopeček pracího prášku, přesně tak, jak jsem ho tam oklopila z odměrky před půl hodinou.
Skvělý. Jestli to bude další výměna programátoru, tak mě švihne. X tisíc opravářovi potřetí za ... - za kolik vlastně let?
„Jak dlouho vlastně máme tu pračku?“ zeptala jsem se jen tak mimochodem při krájení cibule, neb se mi za zády pohyboval muž.
Řekl, že neví, že si nepamatuje, jak moc malý mimino byl mladší, když jsme tu pračku kupovali.
Nesouhlasně jsem uťala další cibuli to, čemu moji bývalí žáčci tvrdošíjně říkali podprčí, ať jsem se při hodinách přírodopisu snažila, jak jsem chtěla.
„To ji musíme mít dýl, obojí plíny jsme už prali v automatce,“ namítla jsem.
„No jo, ale napřed jsme přece měli tu starou pračku od tety z K.“
„My měli pračku od tety z K.?“ podivila jsem se, protože jediný, na co jsem si v souvislosti s použitou technikou dodanou z K. vzpomněla, byl mrazák, který od začátku našeho užívání tak trošku pořád teče. Ale teče pořád stejně a pořád mrazí, takže už z toho nedělám vědu.
„No tuhletu jsme přece kupovali, až když se ta stará rozbila...“ řekl muž.
„Fakt?“ Chvíli jsem se zmítala v kosmické prázdnotě něčeho, co by mělo existovat, leč v hlavě neexistuje, až pak jsem si matně vzpomněla, že oko pračky taky bývalo o něco větší a plošší a samootočný čudlík že neměl odjakživa polohy 1, 2, 3, 4 atd., ale též A, B, C, D... - „No, jo, vlastně jo...“ přiznala jsem muži užasle jeho pravdu.
„Ty máš tu hlavu vážně na hovno.“ Řekl on, a nutno podotknout, že to nebyla dehonestujícně míněná poznámka, neb to pronesl s nepokrytě užaslejší intonací než před okamžikem já.
Tudíž nebylo nic, co by se mě mělo dotknout. Jen někde uvnitř mě přeskočil kontakt na šuplík, do kterého se archivují již definitivně dohotovené produkty vlastní mozkové výroby, například po odeslání kliknutím na „Publikovat“ v Editaci blogu.
Otočila jsem se čelem natřičtvrtě vzad.
„Ale tohle je přece naprosto zbytečný si pamatovat,“ řekla jsem s úsměvem. „To jsou fakta, co kdybych nebyla líná, tak si je někam napíšu a úplně to stačí. Já si pamatuju vůně, zvuky, pocity... A ne věci...“
Neodpověděl na to radši už nic.
O něco později jsem šla spát. A zdál se mi sen. Sen jako stvořený pro Dee Dee.
Sen, ve kterým jsem bydlela v bytě vedle soukromé ordinace nějakýho lidiléčícího doktora, v jehož roli vystupoval komisař Wolf. (Přísahám, že nevím, odkud se tam vzal, páč jsem ho v televizi nezahlídla už několik let, ale mám podezření, že vyskočil z nedávno uskutečněného rozhovoru s kamarádkou, která si stěžovala, že ji ty kriminálky už vůbec nebaví a že například Wolfa nebo Sisku už nemůže ani vidět.)
No a v tom snu mě strašně bolelo břicho (ono mě bolí i v reálu, od tý doby, co jsem snědla ty postarší škvarky, ale zas tak zlý to není). Bolelo mě a tvrdlo mi – prsty jsem si v tom snu nahmatala zduřeninu nalevo do pupíku a věděla jsem, že slepák to není, páč slepák je vpravo. Ale ta zduřenina byla, jako by mi pod kůži prostrčili placatej šutr. A o něco výš mi někdo přešoupával další šutr ze strany na stranu...
I vzpomněla jsem si v tom snu, že jsem někde četla (probůh, naprosto netuším, kde, tak asi... Já si klidně do snu propasíruju, že mám z vědeckých pramenů i blbost, co si vymyslím úplně sama...), že je dobré si prstama přes kůži nasahat a povytáhnout dané zatvrdlé místo útrob - asi jako když přes hadrovou nákupní tašku nahmátnete buřta - a pak je pořádně mnout a masírovat, protože tím se to (zatvrdlý obsah) jakoby rozmačká a pomůže se střevní pasáži. I učinila jsem.
Mám kůži poddajnou, ale v tom snu byla ještě poddajnější, takže to šlo docela dobře. Masírovala jsem a mnula buřta v dlani, chvilku toho vlevo dole, chvilku tam toho o něco výš... - Až mi zničehonic ta vyšpulená, kolem buřtu obepnutá kůže rupla.
Fakt. Normálně jsem najednou měla vlastní střeva před očima, takovej poloprůhlednej materiál, něco mezi mikrotenovým sáčkem a papírem na tlačenku, akorát že jemnější, o hodně jemnější a nešustilo to... Ale byla v tom nacpaná tlačenka mých útrob. A měla jsem toho ohebnýho průhlednýho potrubí rázem plný ruce. A poprvní v životě jsem zalitovala, že jsem si přestala kdysi kousat nehty, protože jsem si ten jemnej tlačenkovej papír tím jedním neokousaným, úhledně přečuhujícím nehtem protrhla.
- Ty bláho... Tak tohle už zpátky nedám, to by tam uvnitř nefungovalo... Co s tím...
I běžela jsem sama se sebou v náručí k doktoru-komisaři Wolfovi. Ten – v bílém plášti uprostřed bílé ordinace - se na mě usmál svým televizně klidným, vševědoucným úsměvem, usadil mě vedle kamen (vysvětlí mi někdo, jak může mít doktor tak čistě bílou ordinaci, když ji vytápí uhlím v Petrách?) a řekl mi, ať z toho zatím vymačkám, co půjde vymačkat (jakože ten bolest způsobující zatvrdlý obsah) a že až dodělá posledního pacienta, tak že se na to podívá a že když tak zajedem do nemocnice.
I dřepěla jsem u kamen a vymačkávala. A přitom dumala, jestli teď právě uvolňuju lačník, tračník, nebo kyčelník a jestli to mám vzít tím měkčím nebo tím tvrdším napřed a jestli je ta stupnice tvrdosti fakt Moosova, když stupnice větru je Beaufortova a stupnice zemětřesení Richterova a ulice v Brně Loosova a Richter byl vlastně nějakej houslista nebo klavírista...
Nevím, jestli mi nakonec střeva slepil dohromady a naskládal zpátky doktor komisař Wolf, nebo jestli mě jen odvezl do tý nemocnice, protože pak jsem se probudila. Ale uznejte, že při tom všem, co mi vězí v hlavě, si prostě fakt, ale fakt nemám šanci pamatovat takovou zbytečnost, jako je nějaká před lety vyhozená pračka od tetičky z K.

26 komentářů:

  1. sny prý jsou předtucha budoucnosti

    ve snářích většinou výkaly potažmo obsah střev znamenají peníze. A vyjdou z Tebe a pomůžeš si k nim sama - takže asi získáš hodně peněz vlastním přičiněním - asi výnosné zaměstnání :-)))

    A laskavý asistující komisař znamená, že Ti je okolí bude přát :-)

    není nad to umět předtuchy správně "vysvětlit"

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, peníze a vyjdou ze mě - do pračky... :-)))

    OdpovědětVymazat
  3. Ha, peníze do pračky ... že by "špinavé peníze" ?

    OdpovědětVymazat
  4. Panebože! V některých souvislostech bych snad radši připomínána být ani nechtěla :-))) S tím slepákem - já nevím, ale přítelova sestra zdravotní sestra mi vysvětlila, že je to individuální. Že je sice většinou vpravo, ale může bejt i vlevo. Takže se klidně soustřeď na vydělávání prachů dle Fouska, to jo, ale možná pro jistotu k tomu Wolfovi zajdi... :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Jednou jsem měla podobný sen s krkem. Nahmátka jsem si na něm pupínky, jako husí kůži, jdu k zrcadlu co tam je, škrábnu do toho, a v krku v místě kde je ohryzek byla spousta žlutých malých vajíček...bléééééé...spousta a uvnitř ještě víc. Od té doby jsem přecitlivělá na tuhle část krku protože se mi z té vzpomínky dělá...no na blinkání. Blééééé....
    Už je to pár let ale zajímalo by mne co tomuhle řekne naše fousatá vykladačka snů...:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Bahanko: neco v sobe skryvas a mas des ze to nekdo objevi.
    Sny vyjadruji hnuti podvedomi

    OdpovědětVymazat
  7. ruliso: premyslim co ti chtelo podvedomi rict. Mozna te jen upozornit, ze chces vyvrhnout neco co te tlaci a co je k tobe prirostle.

    OdpovědětVymazat
  8. No jo, v Bahance takovej sen vzbuzuje aspoň pocit hnusu, ale já si rozebírám tělo či z rukou a nohou vytahuju červy apod., aniž by mi to způsobovalo cokoli jinýho, než mírný podivení, kdeže se to tam vzalo a jak snadno se tím zachází - prostě pohodička, jak přijde sen na toto téma, skoro se v něm těším, co z toho (ze mě) zas vyleze a kudy...

    Na druhou stranu ve snech plynně mluvím francouzsky či jinými jazyky (a vím stoprocentně, že správně!) bez problémů lítám, kdy si zamanu, dejchám pod vodou, mám chlapy i jsem chlap... Já nevím, jestli bych měnila, skoro bych řekla, že to za těch pár červů stojí... :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Radka:
    "Vyvrhuju" posledních několik let. Též prchám a ukrývám se před pronásledovateli, vždycky blbě, nakonec mě vždycky vyhmátnou, do prčic... To odmalička, co si pamatuju. :-)
    Ale dřív to bývalo podstatně horší a s daleko větším děsem, teď už je to jen takový drastičtější vzrůšo. :-)

    OdpovědětVymazat
  10. myslim ze sny s utikanim a schovavanim se pred necim maji asi vsichni v urcitem veku. Porad se opakuju podobne situace.
    V posledni dobe se mi nezda nic, asi jsem vnitrne mrtva.

    OdpovědětVymazat
  11. lehce morbidní sen, řekla bych. Ale je fakt, že se říká, že hovna znamenaj peníze :)) I když sportku jsme nevyhráli nikdy, ani po hovnových snech :))

    OdpovědětVymazat
  12. IO: Morbidní mám všechny. :-)

    OdpovědětVymazat
  13. zaujala me ta situace, kdy tvuj muz konstatuje ze mas hlavu na hovno a ty mu odpovidas ze je zbytecne si pamatovat pracku nybrz je lepsi si pamatovat vune, zvuky a pocity.
    Tenhle rozhovor jsme vedli nekolikrat taky a ve stejnem smyslu. V podstate porad stejny scenar, stejne odpovedi a vysvetlovani proc je ten muj nahled lepsi a takova nejaka nahorkla pachut z opakujiciho se prubehu.
    Nakonec to rozetl muj muz, kdyz me velmi vazne oznamil: Me je to fakt uplne jedno. Nemusis mi to vysvetlovat.

    Takze ted kdyz mam v hlavne nasrano a muz me to opet cely prekvapeny oznami tak odpovidam, Nediv se, dyt to vis davno:o)

    OdpovědětVymazat
  14. Ale podle vůní, zvuků a pocitů se pračka taky dá zapamatovat :-)))

    OdpovědětVymazat
  15. Já jsem nic nevysvětlovala, ani neměla pachuť z průběhu. :-) Jednak na tom nevidím moc co dalšího k vysvětlování (a umí číst), jednak si myslím, že je nám to jedno oběma. Nebo na tom zas až tak ani jednomu nesejde. Bylo to naopak docela milé. :-)
    Ale hlavně je mně s mým hovnem v hlavě vcelku dobře na světě. :-))

    Ono stran toho vysvětlování obecně - čím víc se člověk snaží něco vysvětlit tam, kde se druhej nechyt ani za nitku, tím víc se do toho oba zamotávají a je to jen horší a horší. A nevede to k ničemu. Na jedný (v danou chvíli) nepochopený prkotině nesejde. Když něco, tak buď druhej pochopí, nebo mu svitne po jednom dalším "nákopu", a nebo to nemá cenu se v tom plácat... jako v tom hovně, co akorát víc smrdí. Když se to nechá bejt, tak často po nějaké době a nějakých dalších událostech cosi přeskočí, naskočí a dojde k pochopení (nebo s tím vyrukuje dokonce sám ten druhej jako se svým vlastním objevem, ale to je fuk.:-)
    Zajímavý, že totéž platí o mně, do puntíku. :-) Akorát že mě strašně vytáčí, když vím, že mi něco nedošlo, a přitom ten druhej mávne rukou "nech to bejt" a nechce se ani pokusit mi to vysvětlit. :-)))



    OdpovědětVymazat
  16. Ghost:
    Ale my jsme na ní nesouložili, já v ní jen a jen prala. :-)

    OdpovědětVymazat
  17. To je úplně hororovej sen - četl jsem to s otevřenou pusou a domýšlel si zvukovou kulisu formátu Dolby Surround.

    Mně se naposled zdálo, jak jsem prchal ze zubařské ordinace - oknem. Nebyla to žádná sranda. Pevně doufám, že ve skutečnosti ty ordinace takhle zabedněný a zabezpečený proti útěku pacientů nejsou - člověk nikdy neví, kdy to bude potřebovat doopravdy. Nejednou jsem na to pomýšlel. ;-)

    OdpovědětVymazat
  18. to rulisa: to me taky hrozne vytaci kdyz vidim ze ten druhy nejakym debilnim zpusobem naznacuje ze neco vi co ja nevim. A ze mu to velkoryse nevadi. Nebo ze to neni moje vec a tak to nemusim ani vedet. (ovsem jeho reakce vychazeji udajne z moji akce)Tak tohle nastesti doma nemam protoze bych musela zabijet.

    OdpovědětVymazat
  19. Tak tahle varianta mi rozhodně na mysl nepřišla. Já třeba bych podle zvuku naši starou pračku poznal, vůni naštěstí neměla žádnou, nebo ji přehlušil prací prášek, a když poskakovala po koupelně, pocity jsem měl hodně různorodé :-)))

    OdpovědětVymazat
  20. Pračku máme v koupelně. Peru na noční proud (o víkendech je i přes poledne) - tedy nacpu prádlo, odkontroluju, že se vše napouští, jak má, a mizím. Nějaký zvuky nebo skákání jsou mi ukradený, tak moc a tak často to zas neskáče. A od tý doby co jsem pochopila, že ty občasný rány vnímaný tu a tam v polospánku nejsou bušením na vrata, už ani to moc neberu na vědomí. Než tam doběhnu ze schodů a za roh, stejně je po bouchání. Odejít nemá pračka kam. Navíc - on se zvuk pračky s časem mění, tahle ze začátku připomínala start dobře seštelované stíhačky, teď už se - matně tipuju - moc neliší od té první Tatramatky, jak si pěkně hrčí všema ložiskama, co v ní jsou. :-)
    Je to jen bedna vyrobená a zakoupená k postupné sebelikvidaci činností. :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Automatická Tatramatka - ano, to byla ta minulá, svrchu plnící. Uvedena do provozu byla vzápětí, co byla díky významné protekci zajištěna až ve Velvařích. Při počátku ždímání bylo třeba u ní stát a plnou vahou vlastního těla jí bránit vyrazit dveře koupelny či rozdrtit umyvadlo. Potom jsem však zakoupil tzv. "kolébku", v níž se měla jen klidně pokupovat. Je pravda, že cestovala již poamleji, neboť zmíněná "kolébka" měla vespod pryž, která o linoleum poněkd drhla. I tak pračku bylo nutno při ždímání neustále vracet do původní polohy, až jsem jednou ztratil rozvahu a "kolébku" jsem přišrouboval k betonové podlaze. Teprve potom související fyzická námaha odpadla, ale typický hřmot, připomínající pneumatické kladivo, ten zůstal.

    OdpovědětVymazat
  22. Tak je to jasný. My totiž měli tu s okem - plnitelnou zepředu, kterýžto typy měly líp vyřešený rozložení váhy a usazení motoru a tak, takže tolik nepochodovaly, přestože měly vyšší otáčky na odstřeďování. :-)

    OdpovědětVymazat
  23. Tento klenot, Tatrovku s plněním shora, ještě vlastním, nicméně nepoužívám, jelikož nervy mám jen jedny. V živé paměti zůstane nesmazán zážitek otevřených dvířek bubnu, kdy člověk musí přijít co nejrychleji o všechnu fyzickou sílu, aby nastoupil rozum, trpělivost a speciálně upravený háček z dlouhého drátu. Jediným důvodem, proč jsem ji ještě nevyhodil je to, že plní důležitou funkci. Stojí na ní koš na prádlo, do kterého se tudíž nemusím sklánět a je ve výšce, která se dá označit za pohodlnou...8^) Pro případné zájemce by bylo nekorektní, kdybych zamlčel nefunkční termostat...8^)

    OdpovědětVymazat
  24. Mezi buben a vanu zapadlé hřebeny, kolíčky na prádlo, mince a jiné drobnosti, vedly mne při nákupu nové pračky poptávat se po otvoru, jímž se tyhle věci vyjímají. Nová Siemenska takový otvor neměla a já zprvu trnul hrůzou. Posléze jsem zjistil, že takový otvor není třeba - mezi buben a vanu nezapadne nic, co by se následně nedostalo až k filtru, který lze snadno vyjmout a věci odebrat :-)))

    OdpovědětVymazat
  25. pamatuju si tatramatku. Koupili jsme ji po svadbe pred 25 lety. Kdyz jsme se stahovali pred 13 lety, tak jsme ji konecne chteli vyhodit. Vzala si ji moje maminka, pry je lepsi nez ta jeji tatramatka. A tak v ni pere dodnes, tahle pracka pere pres 25 let a nikdy se neporouchala.

    OdpovědětVymazat
  26. Pračka je moje psychický trauma. Onehdá jsem se snažila zabránit jejímu pochodování po dlaždicích a odpovídajícím ranám, pračka mě mocnou silou přimáčkla ke stěně a rozmáčkla mi prst... Ale od té doby je to lepší, maximálně při nabírání rychlosti při ždímání sebou trhnu a přituhne mi krev v žilách. Jinak oukej.

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.