Miluju to usínání.
Ale už vím, o čem to je.
O tom, co není.
Bude mi čtyřicet. Hodně jsem se naučila. Aby mi bylo dobře. Naučila jsem se odpojit, když někde být nechci. I když tam jsem a být musím. Naučila jsem se přebrat si podráždění z něčeho a podívat se na ně, na hnutí v sobě odněkud zvenčí. Dostat se nad ně. Naučila jsem se, že padat i do ošklivých pocitů může být krásný, ale člověk na to musí mít čas a musí vědět, že to dělá proto, aby to mohlo odeznít. A naučila jsem se nemyslet při sexu. Nebát se vypnout při něm hlavu a jen cítit, vydestilovat jen to, co chci v té chvíli mít. Zahodit stud, strach, předsudky... Dát se v něm. Do něj.
Proto ho mám tak ráda.
Ale taky jsem se něco nenaučila.
A přitom mi to tělo říká každý večer, samo nahé v posteli, tající a vláčnící, cítící všechno, jako by to bylo... To, po čem touží.
Nenaučila jsem se vypnout hlavu jindy.
Po sexu.
Neumím se dát bez něj. Neumím být s někým.
Neumím fyzický dotyk bez radarů. Bez ničeho. Abych se cítila tak, jak se cítím, když jsem sama.
Neumím zbořit vlastní hranice.
Možná kdysi, jednou... Skoro...
Možná proto mi o něco později bylo tolik líto, že to skončilo. I když vlastně nic moc nebylo a nic konkrétního, ani materiálního, ani pojmenovatelného nás nespojovalo. Ale ta lítost, že skončilo, přetrhlo se něco, k čemu jsem byla jen krůček...
Tisíckrát jsem přemýšlela, v čem je zakletý můj obraz bílého prince. Ten problém, proč ženská nenajde, nemá... Proč je tak snadné být sama, o tolik snadnější než s někým, když vlastně nemám žádné extra požadavky, představy, normy... Nic od něj nechci... Proč když jsem s někým, a i jsem s ním ráda, tak po překročení určité vzdálenosti mezi námi najednou ve mně začně růst strašně moc různých "chci", "chtěla bych", "měla bych", "měl by"... "proč"...
Už to vím. Je to o tom. Jen o tom. Ten, komu se povedlo, možná jen na pár vteřin, kdoví, už si to tak přesně nepamatuju, zrušit moje hranice při obyčejném bytí na dotek vedle sebe, bez hnutí, bez sexu, jen tak, jak byl a přesně tím, že byl, jaký byl, měl všechno. Bez jakýchkoli "Chci, chtěla bych, měla bych, měl by"...
Mohl mít. Nechtěl.
Ten, na dotyk koho jsem necítila nic navíc.
Čertví, jestli mi ještě někdy bude dáno necítit své i něčí spodní proudy. Radary. Rozpustit je. Jestli ještě vůbec existuje někdo, kdo by je ještě teď, čím dál silnější, do mě zarostlejší, rozpustit dokázal. Jen tak, tím, že by byl, jaký by byl, a nesnažil by se být kvůli mně nějaký jiný, někdo, kdo by odolal tomu mému prvotnímu podvědomému radarovému náporu "měla bych, měl bys"... Kdo v tomhle, V TOMHLE, bude silnější než já... A bude mu to stát za to...
Čertví, jestli mi to ještě někdy bude dáno, vedle někoho nic, vůbec nic navíc necítit...
Ale jsem ráda, že mi bylo aspoň dáno to vědět.
Ajeejda, to si necham jeste na precteni vecer :o)Trochu mi to pripomina cviceni s gumou. ty hranice jsou na ksandy a jednou se natahnou a pak stahnou a pretahnou pres. A nekdy se ty ksandy uplne vytahaji takze temer nejsou citit. A nekdy zmrznu takze vubec nepruzi. A jsou tam porad. Dokonce nevim zda to nejak souvisi s tim druhym. Ja myslim ze ne.
OdpovědětVymazatPro me jako chlapa je ten text velmi narocny, az na hranici srozumitelnosti :-)
OdpovědětVymazatNejsem chlap a taky tomu moc nerozumím. Ale možná je to tím, že moc nechci. Bude mi třicet. Jednou. Možná. Chápu jen to \"Mohl mít. Nechtěl.\" A chápu to tak moc, jak jen je to možný. Snad ani o nic jinýho nejde. Všechno ostatní jsou jen rozmazaný obrysy.
OdpovědětVymazatRuliso, chapu to. VYsunout ochrannou klapku dokazu pouze u jedineho cloveka a to po mnoha letech vnitrniho treningu. Kdyz se ke me priblizi aniz bych byla pripravena tak narazi na zed. Na maso. A je porad dokola prekvapen :o) Abychom se mohly sejit musim sestoupit dolu a otevrit dvere. Vedome a aktivne. A pak jen pasivne vnimat. Prijimat. A prijimanim davat.
OdpovědětVymazatA rozpustit se jako trvaly stav nedokazu. Dokazu to jen nekdy.
teda doufám
OdpovědětVymazattak to taky nestíham a to nejsem chlap.
OdpovědětVymazatA opravdu to tenkrát byly rozpuštěné, vypnuté radary? Nemohlo to být tak, že radary nic nenašly?
OdpovědětVymazatSex je prima a má blízko k transcendentnu ale z vlastní zkušenosti i z literatury vím, že to není totéž. Prožitky po kterých toužíš ti s největší pravděpodobností nemůže poskytnout konkrétní člověk. Lze skutečně s někým z masa a kostí mít fyzický dotyk bez radarů? Jestli vůbec ano, je otázka na kterou si musí hledat odpověď každý sám a šťastný je ten kdo našel. Ale myslím si, že většina hledajících, pokud jsou sami k sobě naprosto upřímní si přiznává, že hledají celý život a ještě nenašli. Já zatím taky nenašla. Zatím. Ale u člověka nehledám.
OdpovědětVymazat\"Skoč si do tý vody, když tak těžko je ti - vona ti už poví, co jsi chtěl věděti... Skoč si do tý vody, jestli je ti libo - ale za mnou nechoď potom, jaktěživo...\" (To ne já, to Kainar.)
OdpovědětVymazatA nejvetsi paradox na tom vsem je ten, ze az se konecne vsechno naucis a pochopis, tak se to zacne ztracet pomalu rozplyvat prsty :o) A porad casteji se sama sebe ptam: odleti s poslednim hormonem i to nadherne kouzlo definitivne a navzdy? Myslim ze ghost psal, ze ten kdo nepochybuje si nemusi nic dokazovat. A ja si porad a porad dokazuju, zda to funguje:o) Zda to porad v sobe mam. Je to ubohe a zoufale, ale ja se fakt desim momentu, kdy nezustane vubec nic. Jen prazdno. A ja se konecne zaradim tam kam patrim a prestanu se cukat :o)
OdpovědětVymazat(4) Radko, já sama nevím. U mě to s rokama nějak nefunguje. Letitou snahu o trénink mám taky za sebou, ale ta jen cosi zatlačila do pozadí, načas, pak o to silnějc se všechno vrátilo. Do nezatlačitelna.
OdpovědětVymazatTo, co bylo na ten krůček, bylo v měřítku měsíců. Možná týdnů.
(7) Na začátku radary byly. Docela dost. Pak nebyly. Je možný, že nic nehlásily, protože se něco rozpustilo i u něj. Třeba jen na chvilku. Kdoví. Taky nevím.
(8) Kde hledat to člověčí, když ne u člověka? Někdy je mi hodně dobře se zvířetem, bez radarů, ale vzápětí z toho o to víc smutno. Stesk po člověku...
(9) Moc jsem nepochopila. Jestli je to rada zkusit, nebo naopak nepřemýšlet...
(10) Je hezký, že máš asi pravdu, ale není hezký, že ji říkáš těm, co ještě nejsou tam, co ty. :-) Je to trochu jako když si člověk nechá věštit z ruky, jestli ho potká bohatství, sláva či láska, a sdíleníchtivá věštkyně nedodrží etickou zásadu neříkat klientovi, že mu z ruky vyčetla den jeho smrti. :-)
Ale třeba je to i jinak. Občas se mi zdá, že nejblíž tomu podstatnýmu jsem, když hormony moc nepracujou. Že když pracujou, mlží a zakrývají a překrývají...
Třeba to kouzlo skutečnýho dotyku naopak přijde teprv tehdy, až do toho žádný hormony kecat nebudou. :-)
Ruliso. a vis ze na tom asi neco je? Na ty posledni vete? Nikdy jsem nebyla tak stastna jako ted. A tak rozpolcena. Neco odchazi a jine prichazi.
OdpovědětVymazata ja rozumim. az prilis dobre.
OdpovědětVymazatDík.
OdpovědětVymazatMívám tentýž pocit u tebe.
Vím přesně, o čem mluvíš.
OdpovědětVymazatNapsala jsi to zase mě z duš
Díky
no mna na clanku zaujala opat skor taka nepodstatna prkotina - ako moze niekto spat nahy?
OdpovědětVymazatskusal som to, ale bolo to max. nepohodlne, aspon trenky musia byt, navyse obzvlast v terajsom pocasi to ma okrem tej nepohodlnosti ako bonus este aj dobru zimu, teda ak nema niekto poriadne prekureny byt ze mu vyhrieva stale aj periny
sorry za prakticky dotaz :-))
Markoff: Tentokrát jsi to trefil... :-) Taky nechápu... Vždycky si musím jít natáhnout aspoň kalhotky. Jinak se nemůžu zbavit pocitu, že mi tam táhne... :-)))
OdpovědětVymazatJinak než nahá...nikdy nespím. I když třeba na sobě musím mít dvě peřiny.
OdpovědětVymazatA spodní prádlo většinou nenosím ani ve dne.
Ruliso…to, co jsi pocítila...zbořit vlastní hranice můžeš právě jen na tu jednu jedinou možnou „chvíli“.
Já myslím, že cítím, to o čem píšeš. Není ale jisté, že rozumím.
Roji...už několikátý den se nemůžu dostat do Tvých stránek.
OdpovědětVymazatA tak ráda bych viděla to, k vůli čemu jsi nasazoval život.
Dík všem.
OdpovědětVymazatAd spaní: Když spím do čehokoli oblečená, jako bych spala napůl. Jako by mi to říkalo Nespíš doma, ve svým, nebo Spíš mezi cizími... Případně Usnulas neplánovaně, koukej se probrat a srovnat si, jestli máš nataženej budík do práce nebo jestlis neměla ještě něco dělat... :-))
Oblečení mi vadí, překáží. I blbý ponožky, když už jsem nucená si je večer natáhnout, tak v průběhu spaní je ze sebe stejnak střepu. Po noci v kalhotkách mám pocit, že jsem slepená, upatlaná, uškrcená a smrdím. :-)
V pokoji mi to moc netopí, tak v tuhle roční dobu spím pod peřinou podloženou ještě dekou. A na frotýrovým prostěradle, to tolik nestudí.
jeste se vratim k puvodnimu tematu. Proc nas rusi nekdo vedle nas a my se nemuzeme citit tak uvolnene jakobychom byly samy. Je to asi pocit intimity. Pocit studu. Uvedomila jsem si to dneska jak jsme s manzelem sdileli koupelnu a chrchlali, grkali, curali aniz bychom se citili tim druhym ruseni. Jakoby tam ten druhy vubec nebyl. Intimita. Rozpusteni hranice k tomu druhemu, odhaleni sebe az na dren. A prijmuti toho druheho v jeho odhalenem stavu. Pak nerusi.
OdpovědětVymazatRadko, asi to k tomu patří, ale jinaks to zjednodušila, myslím, až moc. :-) Na pouhý fyzično, obyčejný tělesný projevy...
OdpovědětVymazatI když... přemýšlím... možná je to i o tom odhalení se. Odhalení se toho druhýho. Aby to, co je mi předkládáno cítit na povrchu, bylo to stejný, co cítím vespod.
Ru, bavime o tom, proc je nekdy tezke prozit ve dvou to, co je tak prirozene kdyz je clovek sam?
OdpovědětVymazatJa si myslim ze je to normalni. Kdyz jsem byla mlada divka, tak jsem byla plna touhy a kochala se svymi pocity. A kdyz jsem je mela sdilet s nekym koho jsem milovala, tak jsem byla jako prkno. Dokonce jsem nekolikrat utekla primo z postele :o) Pak jsem mela zazitek. Seznamila jsem se nahodou na nejake cizi svadbe s klukem. odvedl si me nekam a jen si se mnou povidal. Neco mi septal a hladil me lehce jako male dite. A ja delala ze spim. A pak jsem citila jak se nase energie propojili a on me uhladil do stavu jaky jsem nikdy nezazila. A ja zjistila, ze to neni jen o sexu a udelani se, nybrz i o propojeni dusi. A ze to vubec neni o lasce :o) Ted mam samozrejme na to silne racionalni vysvetleni. Jsem presvedcena, ze existuji nejaka energeticka centra, ktera musi byt postupne vyladena a ty postupne vytvaris s partnerem energeticke pole. Takze ten moment o kterem mluvis, kdy te nic nerusi a kdy te zadny loket a ani zadne nemistne funeni nevyvede z miry je stav hluboke koncentrace. A jsem opet u intimity. Muzu se uvolnit a nechat padnout i u uplne ciziho muze. Ale ten musi vedet o co jde. Musi se dokazat na tebe naladit a nechat se vest.
Kolik muzu to dokaze? Hrat na zenu jako na jemny hudebni nastroj? A naslouchat jejim tonum. Maloktery to umi, ale lze je vychovat :o)
Radko, píšeš samou pravdu, akorát mám pořád pocit, že o kousíček vedle toho, co jsem myslela já. :-)
OdpovědětVymazatBože... Mně přeci nevadí žádnej loket, ani koleno, zadek, pupek, ani funění, krkání, prdění... :-) To jsou jen věci... A kdyby mě partner hladil a chtěl uhladit, nebo kdybych začla mít pocit, že se na mě snaží hrát jako na hudební nástroj, asi bych ho sežrala tak v půli jeho snažení. :-)
Právěže tyhle pocity jsou z těch, co mě od něj dost rychle odříznou.
Můžu se uvolnit a padnout i u úplně cizího muže. Při sexu. Ne mimo něj. Ale jestli se on musí nechat vést mnou... No, nevím. Možná z jistýho úhlu pohledu. Jinak vést někoho mě nebaví. Ba mi to přímo vadí.
A že to není o lásce, to vím dávno. :-) Akorát mi to málokdo věří, když to někde řeknu, a jsem kvůli tomu za zkaženou nemravnou necitu. :-)
Ale jo, možná je ten můj pocit neshody s tebou jen o tom, že na každou z nás funguje něco trochu jinýho.
Tak to jsem rada. Takze se shodneme, ze to neni o lasce :o)
OdpovědětVymazatA pod tim vedenim jsem myslela to, ze kdyz mam chut se nechat znasilnit a reknu stokrat NE, tak musi poznat ze myslim ANO pokracuj:o) nastroje jsou ruzne.
No nic, mam nejakou povznesenou naladu. Dobre tema, vyborne pocity. Byla jsem dneska na bezkach a tak se jen vznasim.
No bodejť, jaký by to bylo znásilnění, kdyby u toho ženská říkala Ano ano, ještě ještě... :-)))
OdpovědětVymazatAle vážně. Spíš bych řekla, že by měl chlap poznat, kdy, když ženská řekne ne, to znamená, \"nedokážu říct Ano, pomoz mi, chci, aby to přišlo od tebe\".
(Odhrnula jsem si sníh kolem baráku, zbytek mi nadějně stekl z auta sám, taktéž skoro sám mi upad ten vejfuk, co jsem myslela, že budu muset přidrátovávat, tak mám taky povznesenou náladu. :-)
P.S. A ta věta za \"Ale vážně.\" se vůbec nevztahuje jen na sex.
OdpovědětVymazatRu, tome vlastne privedlo na myslenku ze ja taky nikdy nejsu schopna rict ano :o) Temer vzdycky rikam ne. A kdyz nekdy nahodou reknu ano abych neurazila, tak to nestoji za nic :o)))
OdpovědětVymazatA kde je prosim \"ale vazne\"? JInak musim precist celou debatu i s clankem.
Přečti jen (26). :-)
OdpovědětVymazatAha :o))) Ale to mas pak fakt tezky :o) (ten smajlik je navic) Moji rodice rikali treba vzdycky NE, kdyz jim nekdo chtel pomoct. I kdyz tu pomoc potrebovali. Vetsinou pak doslo k potycce a ruznym strkanicim a byli donuceni nasilim se podvolit. A oni pak potrasajice hlavou jen opakovali: kdyz jinak nedate :o) Je to legracni, kdyby to nebylo tak smutne. takhle vychovavali i me a ja se pak nestacila divit. Moje NE bylo a zustalo ne. A neslo to vzit zpet. Musela jsem se hodne ucit. Ale to je jine tema :o)
OdpovědětVymazatJÁ to mám těžký? :o) To tys psala, že skoro vždycky říkáš Ne... :o)))
OdpovědětVymazatTroufnu si tvrdit, že to Ne, ve smyslu \"Nedokážu říct Ano a potřebuju s tím pomoct od tebe\", zná občas každej, a to dokonce jak ženský, tak i chlapi... :o)
Jsem hrozne motovidlo :o))) Mej se.
OdpovědětVymazatRu, jsem tu už potřetí...moc se snažím porozumět.Možná i něco cítím, jak je to myšleno, ale jistá si nejsem.
OdpovědětVymazatJe to hezky napsaný a až tak moc z tebe, z tvých náznaků, že se v tom asi ztrácím. Nemyslím, že bych byla co se týká náznaků úplně tupá, ale k jejich rozluštění přece jen potřebuji dotyčného trochu více znát :)
Upřímně řečeno, nerada bych se sekla, zdá se mi to dost citlivé téma...
asi každý vychází z vlastních zkušeností a některé pocity jsou nepřenesitelné do slov, do tvých náznaků si každý promítá sám sebe a své zkušenosti...
OdpovědětVymazatpočetla jsem si a bylo to zajímavé i s komentáři
přesto se vracím k názoru, který jsem tu už jednou napsala (č.8)
takové souznění je podle mé zkušenosti s druhým člověkem téměř nemožné, alespoň dlouhodobě - snad jen na malý okamžik, zázračné splynutí na chvíli na malou chvíli, kdy cítíme a myslíme stejně, kdy se rozplynou ty hranice
ale!!! kolik skutečně existujících chlapů z masa a kostí, které znáš nebo jsi znala, je ochotno pobývat v takovém stavu déle než pár okamžiků???
já poznala za svůj život dva se kterými bych byla ochotná jít do takovéhoto vztahu a to dlouhodobého ale oni o to nestáli
možná že zase byli někteří, kteří byli ochotní rozpstit své hranice kvůli mě ale o ně jsem zase nestála já
a proto si myslím, že je to víceméně nemožné - to je ta vlastní ryze subjektivní zkušenost
ad znásilnění: Ne, ne a vždycky ne!!! :-)))
OdpovědětVymazatad spaní: Přesně takový pocity mám, když spím nahá... No - zrovna dneska ráno - já ti byla tak upatlaná a slepená... :-)
OdpovědětVymazatAkterko. me jako divce nezbylo nic jineho nez se necht znasilnovat. Opakovane a s radosti :o)) Jako slusna divka bych prece nemohla spat s nekym DOBROVOLNE :o)))) To mi nedovolila moje hrdost.
OdpovědětVymazatNo však říkám - já a souložit? Nikdy!!! :-)))
OdpovědětVymazatRadko, (37) - tak to jsem byla špatně vychovaná dívka. :-))
OdpovědětVymazatAni, nic se neděje, já něco napíšu, jak se to ze mě sype, ale beztak se v tom v proudu diskuse pak sama taky ztrácím. :-)
(8) + (34) - Jo, taky si myslím, že jsou to jen zlomky chvil, jednak proto, že jen v těch zlomkách chvil se dva lidi mají šanci takhle sejít, jednak že si to i my samy (myslím ženský) jen ve zlomkách chvil uvědomíme, a jednak... No, s těma chlapama s masa a kostí...
Tak nějak mám pocit, že když (jestli) si to ten jeden tenkrát uvědomil, spíš ho to vyplašilo. :-)))
Nevím, jestli to vůbec chlapi takhle rozebírají, takhle o tom přemýšlejí. Třeba když jo, tak je to spíš plaší.
Ale taky si neumím představit, kde jinde než u člověka to hledat. Pokud neuvažuju člověka neexistujícího, nekonkrétní představu, nesenou v sobě...
Takže ve finále jsme tam, kde ve finále článku. Být rády, pokud nám vůbec bylo dáno...
A je to na mně, jen na mně. Můj bílej princ, moje příliš cítěný nebo vypěstovaný radary.
Jeden z důvodů, proč pořád nemám pocit, že by s jakýmkoli věkem něco končilo. Pořád je spousta věcí, u kterých si říkám \"To jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál, jaký to (ve mně) bude za x nebo xx let...\" :-)
Dík, za... No, za nejen slova. :-)
[17] tak to zrovna nie, ze by mi tam tahalo, to nie je dovod, proste nemam rad dotykanie sa niecoho ineho - ako to napisat a nebyt sterilny (penisom) detinsky (pindikom) vulgarny (vtakom), hm no to je jedno, vsak viete co myslim (aha mam to!) - Nim ako treniek/pyzama, v noci, pri spani...
OdpovědětVymazat[18] ...a spodne pradlo mimo zimu nenosim tiez a tiez aj pocas zimy doma, ked mam volit medzi bermudami so sietkou a teplymi teplakmi, tak radsej nech je mi chladnejsie ale hlavne nemusim mat obmedzujuce spodne pradlo
[20] ja pre zmenu nespim na nicom kdekolvek (ziadna plachta), jedine co potrebujem k spanku je vankus (a v zime aj paplon)
s ponozkami by som tiez nevedel zaspat a pripadal si ako obleceny, ale trenky + tricko ci pyzamove nohavice a tricko, su take tenke ze je to dost odlisne od veci co sa nosia inde ako do postele, takze tam ten problem nepocitujem
slepeny, upatlany, uskrceny a smradlavy si nepripadam nikdy, mozno keby mi dole nieco neplandalo tak mi ta nahota dole vadi menej, na druhu stranu bych ale zase u zien cakal ze im bude v tom pripade vadit hore
[33] vidis, ja som to radsej rovno vzdal u tohto clanku, najprv som si myslel ze viem o com to je a chcel napisat komentar, ale pak som to vzdal a uz nemam chut nad tym premyslat :-)
Ještě jednou se vracím, abych odpověděla na dík. Já si jen představuju co cítíš, nemůžu si tím být úplně jistá. Ale myslím, že večer při usínání se lehounce lehoulince dotýkáš věcí hlubších, než je nejhlubší moře. Říkejme Tomu transcendentno, protože obsah Toho může být nekonečně rozmanitý a svázat To(ten pocit) do nějakého konkrétnějšího názvu by bylo možná na škodu. Pro mě osobně je povzbudivé vědět, že tyto \"pocity\" jsou obecně lidské, i když se s nimi nesetkávám zdaleka nějak obecně u kohokoli. Intuice, nevědomí, nitro, představy, sny, víra, fantazie, touha, láska, romantika, nirvána, radost, nepostižitelnost, neuchopitelnost, neschopnost vyjádřit slovy pocity, snaha proniknout hlouběji, zjistit co je pod povrchem. Spousta doktrín a náboženství se tváří, že zná na většinu otázek zde naznačených v heslech odpovědi. Věda podává důvěryhodná a racionální vysvětlení, různá náboženství a sekty podávají jiná, pro určitou skupinu lidí ještě důvěryhodnější vysvětlení a ti, kteří chtějí uvěří jedněm nebo druhým. Ale nad tím vším je něco, Něco na co nenacházím odpověď ani u jedněch ani u druhých. Cítím jen radost z toho, že vím, že To něco existuje a že já s tím Něčím (Někým???) můžu být alespoň na malou chviličku spojená a dotknout se na maličkou chvíli toho obrovského neznáma. Ta touha rozplynout se zůstává i když si racionálně vysvětlíš, že s člověkem takovéhoto stavu a vztahu dlouhodobě nedosáhneš. Proto hledám svoje transcendentno jinde než u lidí. Kde všude by bylo na velmi dlouhé povídání, ale je to cesta a mám naději.
OdpovědětVymazatAno.
OdpovědětVymazatI když - skrze člověka (jiný lidi) poznávám, co je a není (trvale) dosažitelné, bez něj (nich) bych to nevěděla. Takže pro mě to je o hledání u člověka. Nebo \"i\" u člověka? Možná. :-)
Ono to nějak časem vyplyne. :-)
ja hledam to trvale i to pomijive u cloveka. U sebe a skrzeva sebe. Kde jinde to hledat :o) Copak existuje i neco jineho nez my? Sice jsme TO videli, slyseli, chutnali, cichali a dotykali se toho ale je to opravdu neco jineho nez my? I to premysleni jde jen srzeva nas. neprekrocime svuj stin
OdpovědětVymazatNebo tak. :-)
OdpovědětVymazatja bych to rozhodne potreboval vysvetlit po lopate, protoze co jsem z toho pochopil, by se dalo shrnout jednou vetou, ze ses schopna mit s chlapem sex, ale uz ne vztah.. ale to jsem to asi hodne zjednodusil :)
OdpovědětVymazatExexku: zeby jsi to fakt vyhmat jednou vetou? To co mi tady jak sileni jiz treti den rozebirame? JSI GENIUS :o)))
OdpovědětVymazatdekuju, vim, ze jsem nejlepcejsi
OdpovědětVymazatexex: Možná nejlepčejší, ale já bych to tak úplně černobíle neviděla... Možná není schopnej mít vztah ani ten chlap...
OdpovědětVymazatakterka: a nebo je treba ruliska zahorkla, ze ji nakej ublizil a ted uz chlapum neveri, ale kdo by si rad nezato, ze jo? :)
OdpovědětVymazatExi, pohlazení známýho :-) tohle jsi pořád spolehlivě ty... :-))
OdpovědětVymazatJo, zjednodušený (45) je to hodně, ale princip asi tak ňák... Řekněme, že ne schopná/neschopná, ale drhne... Ano.
(49), nevím, jak moc to tak je, ale rozhodně mi leckdy chybí u chlapů právě tahle tvoje schopnost říct nebo se zeptat s klidem na plnou hubu... :-)
No tak v tom případě znám minimálně jednoho, kterej to s klidem a na plnou hubu celkem říct umí... Ale možná je to tím, že zrovna my dva spolu \"neto.\"
OdpovědětVymazatJo, většinou to odejde do háje, když se začne \"to\"... :-)
OdpovědětVymazatNebo to s tím \"to\" naopak přijde, což je docela optimální, leč nepříliš častá varianta... :-)
OdpovědětVymazatOptimální asi... když to je už předtím a \"to\" na tom moc nezmění. :-)
OdpovědětVymazatA nebo tak... :-)
OdpovědětVymazatKdyž píšeš radary, předpokládám, že je to něco výstražného, co Tě zastaví ve schopnosti udržet si svůj klid a střed v intimních situacích. Díky těm radarům Ti naskočí ta změť otázek a nutkavých myšlenek, která Tě tak nějak paralyzuje a znervozní. Jestli je to ono, znám to velmi dobře a velmi Ti rozumím. Já tomu zase říkám tykadla na všechny strany. Vystřelují samy , v určitých situacích, třeba když mě někdo neočekávaně překvapí.Nemohu to ovládat vůlí.Ale cítím, že s každým dnem a s úpěnlivou pokorou se ty tykadla nevystřelují tak rychle a těch situací je čím dál míň. Myslím, že to chce s tím nijak nebojovat, spíš to přijmout..což je to nejtěžší. Přijmout něco, co mi vadí a co bych chtěla jinak. Nejsem si jistá, jestli jsem Tě pochopila, kdyžtak se omlouvám:o))
OdpovědětVymazatMyslím, že pochopila. :-)
OdpovědětVymazatTa krása žití a poznáníMáte krásné \'úvahy-Radko,Ruliso i další.Pořád poznáváte sebe v souvislosti s okolím a nevycházíte s údivu:Je to příjemné čtení,ty Vaše myšlenky....
OdpovědětVymazatDíky, asi jako všude na blogách, dávají se dohromady lidi, co maj něco společnýho, kterým určitej pohled, přístup k věcem, způsob myšlení jsou blízký. A podobným lidem to zas přijde jako příjemný čtení. :-)
OdpovědětVymazatJen jsi mě přivedla k zamyšlení, jak je to vlastně s tím údivem. Než dorazím kuchyňský práce na zítra, nechám si to projít hlavou. :-)
´Udiv...Já jsem muž Ruliso,a i když už dost pamatuju,divím se pořád..a možná víc a víc.Nicméně ale..už jste \"dorazila\" kuchyňské práce ?
OdpovědětVymazatUá... Omlouvám se. :-))
OdpovědětVymazatJsem zvyklá, že takhle pochvalně se tady vyjadřujou spíš ženský a eště k tomu ty... no, už ne dvacetiletý :-)
Nevykat, prosím.
Dorazila jsem, ba i k počítači, akorát jsme cestou neprozřetelně drapla ten (na jiným spřáteleným blogu deklarovanej) punč, tak teď trochu zápolím s klávesama, o mozku nemluvě. :-)
Původně jsem toho měla k údivu v hlavě na samostatnej článek. Zkusím pohledat zbytky.
tak jo,tedy tykání.Ale jaképak omlouvání,nemohla jsi vědět kdo vlastně jsem podle jména Chicony.Bylo to první slovo,které jsem uviděl na klávesnici svého počítače..A muž ,žena ?To je konec konců jedno.I když...pokud bych se měl narodit podruhé..řekl bych :\"Pane uplácej mně z hlíny,ale prosím ne jako ženu\".
OdpovědětVymazatZnovu jsem si přečetl Tvůj text po kterém se rozvinula delší debata.myslím,že jsi upřímná a snažíš se aby ti někdo odpověděl na věčné otázky,které budou vždy existovat.Jsi ochotna dát lásku bez rezerv a chceš ,aby i ten druhý tu lásku opětoval bez rezerv.V začátcích to tak většinou bývá.Později už muž obvykle nedokáže udržet tu stejnou intenzitu vztahu.Je to zřejmě přirozené.Nemůžeme být neustále jenom na \"maximu\".Ale obecně si myslím,že ženy jsou opravdovější,alespoň v tomto vztahu.Myslím ,že hledáš...a chceš vztah přřirozený a opravdový,který zřejmě sama dokážeš dát..zřejmě si se ještě nesetkala s někým,kdo by byl zcela podle tvých představ.Jsi asi hodně citlivá\"radary\"a dokážeš v tom druhém poznat sebemenší jakoby falešný to\'n.Dát se cele a čistě.Ty i on.Myslím,že to nebudeš mít lehké,jsi \"tulačka po hvězdách\",více nebo méně idealistka,více nebo méně snílek..ale to teď myslím pouze ve vztahu k druhému pohlaví.Jinak nevím.
Tvé vyjádření \"princ \"...atd.No nikdo nejsme stoprocentní.Pokus se hledat alespoň ty devadesáti procentní..
Hodně štěstí.
M.
Na blogách se nevyká. :-)
OdpovědětVymazatObčasný omyly u bezrodých nicků jsou taky běžný. Navíc jsem dumala a pak zagooglovala, jo, jedna Chicony je taky nějaká holčina, co má obrázkovej \"blogísek\" na blog.cz. Mám pocit, že už jsem na ni někdy při hledání něčeho narazila. Tak asi i to mě zmátlo. :-)
Z toho rozboru mé osobnosti jsem, mírně řečeno, rozpačitá. Nejsi okouzlen až příliš? :-)
Odpověď na otázky... Jo, často tu píšu jako otázky. Ale spíš jsem ráda, když se ostatní ozvou, že ty otázky taky znají/mají, kecama o nich pak většinou vyleze zas něco jinýho, o kousek se ledacos posune... Ale na odpovědi přímo dodané odjinud moc nevěřím. Každej si musí ty svoje najít sám.
Fakt je, že občas se člověk sám se svými úvahami točí v kruhu a teprv diskusní impulsy od jiných ho ledaskdy pokopnou o kousek vedle, takže si nějakou tu odpověď nebo aspoň východ z toho kruhu konečně najde. O to asi běží.
Mě a lásku, nebo co hledám, jestli hledám, radši moc neřeš, s těma rezervama nevím nevím. :-) Spíš naopak, už pár let... Ale jo, asi by mi bylo příjemný mít někoho, kdo by dával tak asi to, co by mu bylo dáváno. Ale... ehm... radši míň než víc. :o)
Možná právě proto, že ti \"míň\" mi přišli přirozenější a opravdovější než ti \"víc\". (?)
DíkDík moc pěkně jsem si u Tebe počet. Měj se dobře a přeju Ti ať to dotáhneš do správnýho konce. Kéž bych byl asistent:-)
OdpovědětVymazatDíky. :o)
OdpovědětVymazatTak si to tu pročítám, trochu se divím, že tu ještě není žádný můj komentář z tehdejška, ale vlastně chápu, že tohle bych mohla komentovat až o pár let později. To jsou věci, to jsou věci ... zase si budu číst rulisu, jako tehdy; bývalo to působivé, tebkrát na "bloguje.cz"
OdpovědětVymazat