Sen dnešní druhý.
Stojím u pásu. Dílna. Továrna. Nevím, co zpracováváme. Možná něco třídíme. Možná kompletujem. Nevím.
Není to důležitý.
Důležitý je ten muž, co sedí u pásu vedle mě. Kousek vlevo, dva tři kroky... On má trochu jinou práci, proto sedí. Nepřijde mi to divný.
Ten muž je o něco málo starší než já. Tichý, soustředěný.
Jen občas, když vzhlédne, má v očích něco...
Usměju se.
Je tam.
Nemusíme spolu mluvit.
Pak se ze dveří odkudsi ze suterénu vyrojí několik cizích lidí. Saka, koženost, úřední lejstra v náručí. Inventarizace. Kontrola odkudsi. Na dílně rázem napjatě mlčenlivý ruch byrokratických včeliček.
Je mi to jedno. Jsem tam já a on.
A přišel i šéf. Dělá cosi na konci pásu, taky jen kousek ode mě, jen na opačné straně než ten první muž. Šéf na mě drží, vím to. Má mě rád. Vím to. I jemu, když se mnou mluví, se objevuje v očích něco... A já se vždycky usměju... Ale jinak.
Všímá si. Vidí.
Vycházíte spolu dobře, co? ptá se.
Kývnu. Usmívám se. Oči mi na vteřinu sklouznou doleva a usmívám se jinak. Pak se podívám na šéfa, i tohle viděl, vím... Měl vidět.
Já vím, že byl trestanej, povídám, vím, že byl v base. Ale nevadí mi to.
Teď kývne šéf.
Jo, měl smůlu. Je to dobrej chlap. To je dobře...
I on se usmívá. Trochu mu pohasl ten jeho pohled vůči mně, usmívá se jinak. Ale usmívá se. To, co říká, i to, co nedořekl, si opravdu myslí.
Popojdu ty dva tři kroky vlevo. Muž po mé levici vzhlédl, taky malý úsměv v mírně unavených očích, pootočená k němu bokem, aby mi neuteklo nic na pásu, jsem se ho dotkla prsty. On mě. Kratičké lehké propletení prstů, vím, víš... I kdokoli, kdo se zrovna dívá, to má vědět, vidět, a vidí...
Nemusíme se na sebe dívat, nemusíme mluvit.
Jen v tom jeho úsměvném, mírně unaveném, a přece z hloubi uzavřenosti vřelostí propalujícím pohledu v očích, je ještě cosi.
Vděk.
Vím. Potřebuje mě.
Poodešla jsem zpátky. Dál stát u své práce. On dál seděl.
Asi to tak mám souzeno.
Hezký. Moc. Vím. :-)
OdpovědětVymazatRu, taky si říkám,moc hezký :)))
OdpovědětVymazatDík. Akorát ty trojitý smajlíky mně ani k jednomu z těch dvou snů moc nejdou.
OdpovědětVymazat:-) Tenhle je jednojitej. Ten jde.
OdpovědětVymazatHm, chápu...měly vyjádřit, že rozumím, sympatie apod.Ne, to klasický haha...
OdpovědětVymazatAsi je to o tom smireni se s behem veci. Co ja vim.
OdpovědětVymazatSmireni se s vlastni odpovednosti. Mozna.
To co jsem nenavidela u moji maminky a rikala si, ze tohle nikdy nedopustim, postupne prejimam. Objevuji v tom moudrost. Ukol. Citim ze jinak to nejde.
Ruliso...padlo to na mně...jako těžká teple vlhká deka.
OdpovědětVymazatSpousta citu, trocha nostalgie, inspirace pro čtenáře. Dobré čtení, děkuji.
OdpovědětVymazatRadko, nevím přesně, o čem to bylo.
OdpovědětVymazatMožná tomu článku chybí poslední věta. \"I když nechci.\"
Mirko, na mě taky.
aha, s posledni vetou (9) v tom teprv nejakou tezkost citim
OdpovědětVymazatHezký i přes tu těžkost, jsem chtěla říct.
OdpovědětVymazatRu, pokud jsi to jeste necetla tak zde je link na hezky clanecek u kudlanky. :o))) http://www2.kudlanka.cz/467482-sebrane-spisy.php -
OdpovědětVymazatto nema chybu :o)))
No jo, tak jsem si to přečtla.
OdpovědětVymazatAle co s tím, když to ti chlapi nedělají? Třeba i proto, že si to ty ženský tak doma od začátku nastavily?
Je to asi protipól vtipů (nebo příběhů ze života) o blondýnkách a autech nebo počítačích. :-)
Nevím, jestlis to myslela jako k tomu snu. Ten byl trochu o něčem jiným.
Neni to k tomu snu. Tak nejak me to pobavilo, ne kvuli tomu ze to je o chlapich ale kvuli tomu naprosto absurdnimu humoru. Muj chlap taky porad nekde neco mlsa, schovava si to do pytlicku a vecer to vytahuje u televize. Kdyz si koupi deset dobrotek tak jich sni deset a kdyz dvacet takjich sni dvacet. Jenom ho vidim jak porad kmita sem tam. Dala jsem ten odkaz jen tak, pro dobrou naladu. Chtela jsem ho dat k sobe. Ale nakonec jsem ho dala k tobe. Nebud smutna. bude lip!
OdpovědětVymazatDíky. :-) Líp bude, to vím, ale jestli to bude taky lepší... :-)
OdpovědětVymazatAle zas, ne že bych se při čtení nepobavila. :-)
Lepsi to nebude!!!:o)))
OdpovědětVymazatNo právě... :-)
OdpovědětVymazatinspirovala jsi me k male uvaze. Skutecne jen miniaturni :o) Blizi se ti to...
OdpovědětVymazatNe. Spálila bábovku, nemehlo... :-)
OdpovědětVymazatRadko,tím odkazem na kudlanku jsi mě odrovnala na dlouhých pár minut. Jsem se tu chechtala jako blázen, až jsem měla starost, jestli neruším sousedy. :-)
OdpovědětVymazatOmlouvám se za kom. mimo téma.
Radko, skoro se bojím si domýšlet, cos myslela. :o) Přechod plánuju až po padesátce, fakt...
OdpovědětVymazatA. - Nespálila, náhodou! Měla jen takovou pěknou kůrčičku po vrchu... :-))) Ale kdybych si neukrojila na ochutnání hned v noci, tak už bych dneska měla v té potravní konkurenci dvou dravčích mláďat smůlu. :-)
Ja jsem nemluvila o prechodu :o) Ten ja prosim pekne planuju az v sedesati. Mela jsem na mysli stred zivota. Pokud uvazujeme o osmdesatce, tak je to presne ctyricet let :o)
OdpovědětVymazatJo. Tak to jo. Dost akutní. :-(
OdpovědětVymazatPosunuju si hranici přechodu na šedesátku. :-)
Případně si ještě posunu plánovanou délku života.
Posunuju hranici posunu... :-) Hele, já si v patnácti v notýsku odškrtávala dny, který mi zbejvaly do osmnáctin a tudíž do osamostatnění se. Pak jsem si v těch osmnácti řekla, že než bejt stará a hnusná sklerotická bába, zabalim to radši ve třiceti. No a ani se neptej, co si řikám teď... :-)
OdpovědětVymazatKdyž jsme s klukama na základce po dlouhé době výpočtů zjistili, kolik nám bude v roce 2000, tak jsme si navzájem slibovali, komu kdo přijde na pohřeb a kdo bude vybírat hudbu (na které jsme se samozřejmě neshodli dodnes :) Od té magické hranice se zase divíme, jak se vůbec někdo může divit. Pokud se vcítím do té pozice původních výpočtů, tak neskutečně přesluhuju a když se vrátím zpátky, tak si vybavuju podobné okamžiky ze školy se strachem, že je už brzy zapomenu :o)..... Ten sen, Ruliso, byl určitě příjemný, je dobrý nemuset se dívat a vidět, nemuset mluvit a sdělit...,z toho se blbě probouzí...
OdpovědětVymazatJirko, pro sny je typický, že se z příjemných naráz mění na nepříjemný. Někdy protože v nich zjistíš, žes doma zapomněl pasy nebo že ti ukradli patra domu, kam jedeš ve výtahu, nebo že ta původně příjemná milá paní, které právě podáváš ruku, lepí a je zombie, ale někdy stačí i jen detail.
OdpovědětVymazatnesnáším padání...:o) padání kamkoli, ať je to hluboká propast, nebo jen blbě odměřený schůdeček. Pokaždé mě probudí křečovité trhnutí nohy, nebo nohou a leknutí...
OdpovědětVymazatJirko, padani je znmkou uzkosti a uzkostnych stavu. Znam z vlastni zkusenosti. od te doby co se strach stal mym dobrym kamaradem tyhle sny zmizely.
OdpovědětVymazatRadko, taky bych ho brala jako kámoše, ale nevím, co mu kdo o mě napovídal, že se mi to nedaří :(
OdpovědětVymazatpozdravahoj rulisko, proc jsi vlastne opustila zenu?
OdpovědětVymazatJé, ahoj exíku! :-)
OdpovědětVymazatNebyl žádnej určitej důvod, prostě mě to tam nějak přestalo... Tohle je mi blíž po kůži. :-)
Ale občas se tam kouknu, tak vím, že žiješ. Když se ti bude chtít, klidně se občas stav tady, není nutno mít vlastní blog (i když - třeba máš, kdoví, já ne:-), a mejl mám pořád stejnej.
Víš, žes mě potěšil? :-)